Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra finančního práva a národního hospodářství Veřejná správa
Bakalářská práce Zdanění psů a jiných zvířat Kateřina Joštová 2009/2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma “Zdanění psů a jiných zvířat” zpracovala sama a pouze s využitím pramenů v práci uvedených. Podpis……………………………
1
Děkuji tímto JUDr. Ing. M. Radvanovi, Ph.D. za jeho cenné připomínky a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce a zároveň děkuji svému manželovi a dětem za trpělivost a podporu.
2
Úvod
4
1. Základní pojmy
5
1.1. Daně a poplatky
5
1.2. Soustava daní a poplatků
5
1.3. Funkce daní a poplatků
6
1.4. Ekonomická autonomie místní samosprávy
7
1.4.1. Evropská charta místní samosprávy 1.5. Obecně závazná vyhláška
7 8
2. Místní poplatky
11
2.1. Právní úprava místních poplatků
11
3. Konstrukční prvky daně
14
3.1. Daňový subjekt
14
3.1.1. Trvalý pobyt
16
3.2. Objekt
16
3.2.1. Vymezení pojmu pes
17
3.3. Základ daně
17
3.4. Sazba daně
18
3.5. Korekční prvky
18
3.6. Rozpočtové určení
19
3.7. Správce daně
19
3.8. Podmínky placení
20
4. Možnosti zdanění jiných zvířat
21
4.1. Zdanění zvířat v historii
21
4.2. Polemika nad možností zdanění jiných zvířat
24
5. Místní poplatky v praxi
26
5.1. Město Horní Jelení
26
5.2. Město Holice
30
5.3. Srovnání výnosu poplatků
33
Závěr
36
Resumé
38
Prameny
39
3
Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala téma “ Zdanění psů a jiných zvířat.” O tom, že toto téma je stále aktuální, svědčí mnoho diskuzních internetových stránek, kde si majitelé vyměňují zkušenosti s tím kdy a kde se přihlásit k platbě, kde zjistit kolik platit a hlavně, jak platit co nejméně nebo nic. Také často řešená otázka je, co za vybrané peníze pro pejsky a jejich majitele obec dělá, protože chovatelé psů jsou přesvědčení, že vybrané peníze by se měli investovat jen zpět pro potřebu psů. Já jsem byla také držitelem psa a protože jsme se několikrát stěhovali, tak jsem byla plátcem poplatku postupně v několika obcích. Tyto zkušenosti bych chtěla zúročit ve své práci. Obce mají málo možností, jak ovlivnit své příjmy. Jednou z nich jsou místní poplatky, které obce samy na základě zákona fakultativně zavádějí obecně závaznou vyhláškou. K nim patří i poplatek ze psa. V první kapitole své práce výkladu obecných pojmů jako je daň a poplatek, jaké mají obce možnosti ekonomické autonomie a co je to obecně závazná vyhláška, kterou obce zavádějí mimo jiné i místní poplatky. Ve druhé kapitole se budu věnovat tomu, jaké zákony obcím umožňují místní poplatky vybírat a určovat jejich výši. Popíši současnou i minulou, již neplatnou, právní úpravu a porovnám výši poplatků jaké byly v minulosti a nyní. Třetí kapitola je věnovaná konstrukci poplatku, zde budu analyzovat jednotlivé části poplatku a právní předpisy s tím související. Čtvrtou kapitolu jsem věnovala exkurzi do historie a zamyšlením se nad možností zdanění jiných zvířat, zda by toto bylo efektivní a mělo by praktický význam. V páté části práce budu porovnávat výši místních poplatků v obcích Holice a Horní Jelení a informace od zaměstnanců správy poplatků v obou obcích. V této části používám pro lepší přehlednost tabulky a grafy, které ukazují výše příjmů těchto obcí. Ve své práci jsem použila metodu analýzy příslušných právních předpisů a odborné literatury zabývající se poplatky ze psů. Dále jsem použila metody komparace, když jsem porovnávala úpravu a funkci poplatku ve městech Holice a Horní Jelení. Cílem této práce je zhodnotit právní úpravu poplatku ze psů a zjistit, zda je výběr tohoto poplatku pro obce ekonomicky i jinak přínosný . V této práci jsem se zabývala zdanění zvířat pouze jako místního poplatku, cílem nejsou jiné formy zdanění, které by přicházely v úvahu u zvířat ( daň z příjmu, DPH, daň darovací a dědická).
4
Základní pojmy 1.1. Daně a poplatky Každý stát či územně samosprávný celek má určité výdaje. Aby tyto výdaje mohly být pokryty, jsou potřeba příjmy. Tyto příjmy dělíme na daňové a nedaňové. Jako nedaňové můžeme označit např. výnosy ze státního majetku nebo prodej státních cenných papírů. Daňové jsou pak výnosy z daní , poplatků a jiných obdobných příjmů. Daň je zákonem stanovená pravidelná platební povinnost, k získání příjmu státu pro úhrady celospolečenských
potřeb,
která
neposkytuje
zdaňovaným
subjektům
ekvivalentní
protiplnění. Daně můžeme dělit na přímé a nepřímé, nebo na důchodové a majetkové.1 Poplatek je platba, kterou subjekt platí jako částečnou úhradu nákladů spojených s činností státních orgánů nebo za oprávnění poskytovaná poplatníkovi. Této definici odpovídají správní poplatky a soudní poplatky. Některé místní poplatky podle této definice se spíše podobají daním, protože zaplacením poplatku poplatník nedostane žádné ekvivalentní protiplnění. Poplatek ze psa se podobá majetkové dani, držitel psa zaplacením tohoto poplatku nedostane žádné individuální výhody ze strany obce, je to pouze splnění povinnosti uložené zákonem a obecně závaznou vyhláškou. 2
1.2. Soustava daní a poplatků Podle způsobu vybírání dělíme daně na přímé a nepřímé. Přímé daně jsou zdaněním příjmu nebo majetku poplatníka, nepřímé daně jsou zdaněním prodeje zboží, plátce je ten, kdo zboží prodává nebo vyrábí, ale zaplatí je kupující v ceně zboží. Soustava daní zahrnuje: Ÿ
Přímé daně
- daň z příjmu fyzických a právnických osob - daň z nemovitostí - daň silniční - daň dědická a darovací
1 M. Bakeš a kolektiv, Finanční právo 5. upravené vydání, C.H.Beck, Praha, 2009, str. 89 2 S. Kadečka, Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář, Praha C.H.Beck 2005 str.16
5
- daň z převodu nemovitostí Ÿ
Nepřímé daně - univerzální spotřební daň
- daň z přidané hodnoty
- selektivní spotřební daň
- z minerálních olejů, - lihu, piva vína - tabákových výrobků - energetické daně
- z elektřiny - pevných paliv - zemního plynu3
Soustava poplatků: Ÿ
Poplatky celostátní vybírané orgány veřejné správy ( správní poplatky)
Ÿ
Poplatky celostátní vybírané soudy ( soudní poplatky)
Ÿ
Místní poplatky ( obecní daň)
Ÿ
Zvláštní dávky poplatkového charakteru ( spojené např. s ochranou přírody nebo užíváním dálnic). 1.3. Funkce daní a poplatků Daně mají tyto tři funkce:
Fiskální - jejím účelem je zajistit příjmy státu nebo jiným veřejnoprávním korporacím. Daně jsou nejdůležitějším příjmem veřejných peněžních fondů. Místní poplatky nepředstavují velké příjmy pro obce, tvoří v průměru okolo 2% příjmů, ale příjmy z nich vhodně doplňují napjatý rozpočet obcí.4 Regulační - daň může sloužit k ovlivňování ekonomiky. Zde platí pravidlo, že daňové břemeno by mělo být ukládáno podle daňové únosnosti. Tato funkce mi připadá u poplatku ze psa nejdůležitější . Její výší mohou obce regulovat počet chovaných psů, hlavně v lokalitách, kde je to méně žádoucí. Je to hlavně v centrech velkých měst, v bytech. Proto také na venkově a malých obcích je tento poplatek spíše symbolický, zatímco velká města využívají maximální částku, kterou povoluje zákon. Stimulační - realizuje se např. různým daňovým zatížením různých subjektů. Zde řadíme 3 M. Radvan, Czech tax law , 2 přeprac. vydání Brno MU 2009, str. 12 4 I. Pařízková, Finance územní samosprávy, MU Brno, 2008 str. 93
6
také různé výhody, úlevy a osvobození od daně. Funkce stimulační je u poplatku ze psa v ustanovení, že poplatky ze psů neplatí osoby, které cvičí psy za účelem jejich pozdějšího využití jako psů asistenčních a vodících pro osoby tělesně postižené a nevidomé. 1.4. Ekonomická autonomie místní samosprávy Představuje jeden ze čtyř základních znaků skutečné místní samosprávy. Tyto znaky jsou:
- osobní aspekt obce - územní aspekt obce - mocenský aspekt obce - ekonomický aspekt obce “Důležitost ekonomické autonomie místní samosprávy pak spočívá především v tom,
že tato v mnohém podmiňuje reálnou možnost samostatného, samosprávného rozhodování obce ve vlastních záležitostech, při plnění vlastních úkolu.”5 Místní samospráva by měla být skutečně nezávislá i v otázkách finančních. Té lze dosáhnout jedině tak, že místní samosprávy budou moci rozhodovat nejenom o výdajích, ale i o příjmech. Mimo příjmu z pronájmu a prodeje vlastního majetku a dani z nemovitostí, kde může obec částku navyšovat pomocí koeficientu, jsou místní poplatky jediným příjmem, u kterých mohou místní samosprávy rozhodovat o jejich výši. Právní zakotvení ekonomické autonomie v České republice je již v přímo v zákoně č.1/1993 Sb., Ústavy České republiky, (dále jen Ústavy). Ve čl. 8 Ústavy je ustanoveno “zaručuje se samospráva územních samosprávných celků”. Ekonomická samostatnost místní samosprávy je garantována ustanovením čl. 101 odst.3 Ústavy “územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu”. 1.4.1. Evropská charta místní samosprávy Je to mezinárodní úmluva, která byla přijata 15. 10.1985 ve Štrasburku v rámci Rady Evropy. Česká republika ji přijala dne 28.5.1999, vstoupila v platnost 1.9.1999. Přijetím této smlouvy vyvrcholilo úsilí formulovat a právně zakotvit principy, na nichž spočívá místní samospráva v demokratickém státě. Český překlad charty byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod 5 S. Kadečka, Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář, Praha C.H.Beck 2005
7
str. XVI
č.181/1999 Sb. Charta obsahuje pravidla, na nichž má být postavena místní samospráva. Dvě základní myšlenky Charty jsou: - místní společenství jsou jedním z hlavních základů demokratické společnosti - právo občanů podílet se na řízení veřejných záležitostí Členské státy vycházejí z toho, že právě na místní úrovni může být toto právo nejsnáze vykonáváno a orgány místní samosprávy mohou zajistit efektivní správu blízkou občanům. Cílem je dosažení stavu, kdy se lidé budou podílet na chodu veřejných věcí. Toho lze dosáhnout tak, že právě na místní úrovni můžou správu vést společenství občanů. Charta odráží nutnost existence místní samosprávy. Některým ustanovením Charty je vytýkána jejich obecnost, jiným zase obtížnost jejich uskutečnění.6 Každý členský stát musí plnit následující povinnosti: - zavázat se k plnění nejméně 20 ustanovení, přičemž alespoň 10 musí být vybráno z nejdůležitějších 14 odstavců; - informovat generálního tajemníka Rady Evropy o legislativních a jiných opatření ke splnění podmínek Charty. Česká republika se zavázala k 24 odstavcům Charty, přičemž z vyjmenovaných nejdůležitějších 14 odstavců se zavázala ke 13 odstavcům ( 10 povinných). Tento jediný odstavec z obligatorně vyjmenovaných nejdůležitějších se týká financování místní samosprávy, je v něm uvedeno “alespoň část finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v mezích zákona stanovit”.7 Z čl. 9, který se týká právě financování místních samospráv se Česká republika necítí být vázána ještě ustanovením odst. pět a šest. Tyto odstavce se týkají ochrany finančně slabších společenství a konzultací státu s místními společenstvími o přidělování přerozdělovaných zdrojů. To znamená, že z šesti odstavců, kterými se necítí být Česká republika vázána je jich polovina z oblasti financování místních samospráv.8 1.5. Obecně závazná vyhláška Obce jsou k vydávání obecně závazných vyhlášek ( dále jen vyhláška) zmocněny zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o obcích) 6 http://www.epravo.cz/top/clanky/evropska-charta-mistni-samospravy-13600.htmlautor: M. Janšová 7 čl.9 odst. 3 Evropské charty místní samosprávy 8 http://www.mvcr.cz/clanek/mezinarodni-spoluprace-92.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3 autor: P.Fejtek
8
na základě čl. 104 odstavec 3 Ústavy, kde je ustanoveno, že obec může v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Ty se nesmí dostat do rozporu s předpisem vyšší právní síly - zákonem. Vyhlášky vydává zastupitelstvo obce.9 Podmínkou platnosti je její vyhlášení. Pokud není stanoveno jinak, nabývá vyhláška úcinnosti patnáctý den po vyhlášení. Obec zašle vyhlášku neprodleně po vyhlášení Ministerstvu vnitra. Ústavní soud může vyhlášku zrušit z důvodu neústavnosti či nezákonnosti. Ministr vnitra doručí Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení vyhlášky, když Ministerstvo vnitra dojde k názoru, že vyhláška prokazuje rozpor s ústavním pořádkem ČR a zákony. Takto navrhl zrušit vyhlášku č.1/2003 obce Boží Dar, o místních poplatcích. Ministerstvo při výkonu dozoru nad zákonností předpisů místních samospráv dospělo k názoru, že tato vyhláška je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, se zákonem o obcích, se zákonem č.565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon o místních poplatcích). Podání návrhu předcházelo správní řízení podle § 124 odst.2 zákona o obcích, jímž ministerstvo úcinnost předmětných ustanovení vyhlášky pozastavilo. K napadeným ustanovením mimo jiné patří také ustanovení týkající se poplatku ze psů. Článek 3 odst. 1 stanoví, že poplatek ze psů platí fyzická nebo právnická osoba, která je vlastníkem psa, ačkoli podle § 2 odst. 1 zákona o místních poplatcích tento poplatek platí držitel psa. V čl. 5 vyhlášky pak obec uvádí povinnosti vlastníka. Tím uložila povinnosti fyzickým osobám bez
zákonného zmocnění, což je v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy.
Napadena byla rovněž ustanovení týkající se poplatku za rekreační pobyt, z užívání veřejného prostranství, poplatku ze vstupného , poplatku z ubytovací kapacity a poplatku za zhodnocení pozemku. Bylo přezkoumáno následující: Ÿ
pravomoc obce vydávat vyhlášky,
Ÿ
zda se obec při vydávání vyhlášky nepohybovala mimo jí svěřenou věcnou působnost,
Ÿ
zda obec nezneužila jí svěřenou působnost,
Ÿ
přezkum obsahu vyhlášky Ústavní soud shledal, že ustanovení vyhlášky jsou v rozporu s Ústavou, Listinou
základních práv a svobod, zákonem o obcích a zákonem o místních poplatcích. Z této příčiny napadená ustanovení zrušil.10 U těch
ustanovení, u kterých pochybení neshledal, návrh
zamítl. 9 zákon č.128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů 10 Nález Ústavního soudu ze dne 20.3.2007 Pl. ÚS 20/06
9
Obce mohou při zavádění místních poplatků upravit toto v jedné nebo více vyhláškách, záleží pouze na nich. Myslím si, že je vhodnější , aby využily možnost pro každý poplatek vydat vyhlášku, ve které by bylo upraveno kromě poplatku i další práva a povinnosti, které se týkají této problematiky a ke které mají obce zmocnění na základě dalších zákonů. V případě poplatku ze psa by v příslušné vyhlášce mohly být upraveny další okolnosti držení psů, aby se držitel dozvěděl všechny své povinnosti v jedné vyhlášce.
10
2. Místní poplatky V zákoně č. 2/1993 Sb., Listině základních lidských práv a svobod, (dále jen Listina) ve článku 11 je uvedeno, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Tím je v případě místních poplatků zákon o místních poplatcích, který zmocňuje obce, aby sami obecně závaznou vyhláškou určili, jaké poplatky a v jaké výši bude vybírat. Ze slova “ukládat“ je možno učinit závěr, že podle ústavního zákona jsou pojmy daň a poplatek rovnocenné ve smyslu veřejnoprávní povahy. Náležitosti poplatku, jako je subjekt, objekt, základ, sazba, úlevy, splatnost poplatku a sankce, musí určit zákonná úprava. Naplněním určitých zákonem vymezených právních skutečností vzniká daňová a poplatková povinnost, na straně státu nebo obce vzniká právní nárok na daň nebo poplatek, na straně plátce daňový a poplatkový závazek.11 2.1. Právní úprava místních poplatků Jak jsem uvedla výše, podle zákona o místních poplatcích, jsou obce oprávněny zavést tyto poplatky:12 Ÿ
Poplatek ze psů
Ÿ
Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt
Ÿ
Poplatek za používání veřejného prostranství
Ÿ
Poplatek ze vstupného
Ÿ
Poplatek z ubytovací kapacity
Ÿ
Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst
Ÿ
Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj
Ÿ
Poplatek za provoz systému shromažďování , sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů
Ÿ
Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace Tyto poplatky patří do samostatné působnosti obce, které je zavádí obecně závaznou
vyhláškou, ve které určí, jaké poplatky, v jaké výši bude vybírat a upraví další podrobnosti. Obce se také mohou rozhodnout, zda upraví všechny poplatky, které chtějí vybírat, v jediné 11 Nález Ústavního soudu ze dne 14.1.2001 Pl.Ús 14/2000 12 § 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
11
vyhlášce, nebo ke každému poplatku schválí zvláštní vyhlášku. Výčet těchto poplatků je taxativní, obce nemohou vybírat žádné jiné poplatky, než které jsou vyjmenovány výše. Ustanovení § 1 zákona o místních poplatcích určuje fakultativnost místních poplatků a rozpočtové určení (obce mohou vybírat).13 Cílem zákona o místní poplatcích je zvýšení vlastních příjmů a zvýšení pravomoci obcí na tomto úseku. Zjednodušuje se správa poplatků a reaguje i na ekologické problémy. Před přijetím zákona o místních poplatcích právní úprava rozeznávala dva druhy poplatků: obligatorní (ze psa a lázeňský poplatek), a fakultativní (za užívání veřejného prostranství, ze vstupného a z přechodného ubytování). Současná právní úprava obligatorní formu zrušila, všechny poplatky, které se mohou vybírat, jsou určeny pouze fakultativně a pouze obce se mohou rozhodnout, jaké poplatky zavedou.14 Od 1. ledna 2004 byl zákon novelizován zákonem č. 229/2003 Sb., změna se dotkla také poplatků ze psa. Změnila se osoba poplatníka z vlastníka na držitele, zde jde o návrat vymezení osoby poplatníka před rokem 1990. Cílem této změny bylo zamezit nedodržení poplatkové povinnosti ze strany vlastníka. Častým argumentem bylo, že o psa jen pečuje, ale vlastník je někdo jiný. Vzhledem k tomu, že není povinnost písemného dokladu při převodu psa (doklad o koupi, darování), nemají správci tohoto poplatku možnost zjistit skutečného vlastníka. Držitelem psa může být i jiná osoba než vlastník. Je to osoba, která o psa pečuje, jako kdyby jej vlastnila. Skutečnost, že se pes u osoby nachází, je prokazatelná.15 Změna rozšířila okruh poživatelů důchodů, kteří platí nižší sazbu poplatku a rozšířil se okruh osob osvobozených od poplatku. Zároveň se snížilo věk psa, předmětem poplatku jsou psi starší 3 měsíců, dříve 6 měsíců. Byla také zvýšena horní hranice sazby z 1000,- Kč na 1500,- Kč u prvního psa. U držby kratší než jeden rok tato novela umožňuje vybírat poměrnou část poplatku odpovídající počtu měsíců, kdy držitel měl psa v držení. V případě, kdy je vybrán poplatek na celý rok dopředu, poměrná část poplatku za měsíce, kdy poplatková povinnost pominula, je přeplatkem na dani. O vrácení může poplatník požádat, činí-li více něž 50,- Kč, přeplatek se vrátí do třiceti dnů od doručení žádosti. V těchto případech se postupuje podle zákona 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.16 Změny se týkají i ostatních místních poplatků, mění i sankce ukládané za nesplnění 13 V.Pelc, Místní poplatky, úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami, Linde Praha, 2004 str. 9 14 Důvodová zpráva k návrhu zákona č.565/1990 Sb. ,o místních poplatcích 15 Důvodová zpráva k návrhu na změnu zákona o místních poplatcích 16 V.Pelc, Místní poplatky, úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami, Linde Praha, 2004 str.173 .
12
poplatkové povinnosti, v současné době může obec včas nezaplacené (neodvedené) poplatky nebo jejich část zvýšit až na trojnásobek. Změna nastala u prominutí poplatku a jeho příslušenství. Před touto novelou mohli obce rozhodnout pouze o prominutí poplatku z důvodu odstranění tvrdosti, promíjení příslušenství bylo v kompetenci Ministerstva financí ČR. Ministerstvo muselo náročným způsobem zjišťovat u příslušné obce okolnosti rozhodné pro vyhovění či zamítnutí žádosti poplatníka o prominutí příslušenství poplatku. Jelikož jsou nejen poplatky, ale i jejich příslušenství příjmem obce, rozšířila se pravomoc obcí na rozhodnout o prominutí příslušenství.17
17 Důvodová zpráva k návrhu na změnu zákona o místních poplatcích
13
3. Konstrukční prvky daně Základními konstrukčními prvky daně jsou: Ÿ
Daňový subjekt
Ÿ
Objekt
Ÿ
Základ
Ÿ
Sazba
Ÿ
Korekční prvky
Ÿ
Rozpočtové určení
Ÿ
Správce daně
Ÿ
Podmínky placení 3.1. Daňový subjekt Daňový subjekt je daňový poplatník nebo plátce daně. Poplatník je osoba, jejíž příjmy
nebo majetek podléhá dani, plátce je ten, kdo daň odvádí. U některých místních poplatků je subjektem poplatník i plátce, např. u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. Poplatník fyzická osoba, která přechodně a za úplatu pobývá v lázeňském nebo rekreačním zařízení za účelem rekreace nebo léčení, plátce - ubytovatel, který od poplatníka poplatek vybere a odvede ho do místního rozpočtu.18 V případě daně ze psa je poplatník i plátce jedna osoba. Tou je držitel, nikoli vlastník, psa. Původně byl poplatník vlastník psa, ale novelizací zákona s účinností od 1.1.2004 byl určen poplatníkem držitel. Je to z důvodu obcházení tohoto poplatku, kdy byla jako vlastník psa uvedena osoba bydlící např. v jiné obci, kde byl poplatek stanoven velmi nízkou sazbou, kdežto pes byl držen v obci, kde byl poplatek vysoký, nebo byla jako vlastník uvedena osoba která má úlevy, např. osoby pobírající důchod. Při určení vlastníka jako poplatníka nebylo možné využít svědků ani osoby přezvědné, ani vlastnictví nebylo možno doložit v písemné formě, protože při koupi psa není nutno sepisovat kupní smlouvu. Při určení držitele může správce poplatku využít instituty výslechu svědka, nebo osoby přezvědné, protože při určení poplatníka je důležitý především fakt, že se pes zde nalézá. Vždy je nutno posoudit objektivně skutečnost, kdo je držitel psa, a nikoli pouze z hlediska osobního přesvědčení 18 S. Kadečka, Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář, Praha: C.H.Beck, 2005 str. 31
14
samotného poplatníka. Kdo je ale skutečný držitel? Držbu upravuje občanský zákoník. Držitel musí mít věc u sebe a skutečně ji ovládat a mít vůli nakládat s věcí jako s vlastní.19 Ke vzniku poplatkové povinnosti však nedochází v případě krátkodobého pobytu psa, např. v době nemoci nebo odjezdu na dovolenou skutečného držitele.20 Ve vyhlášce ministerstva financí 161/1960 Sb., kterou se zrušují některé místní poplatky a upravují předpisy o místním poplatku ze psů, byl za držitele všech psů chovaných v bytě, s výjimkou psů držených podnájemníky, označen uživatel bytu. Obdobně bylo toto upraveno i ve vyhlášce č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku. Tyto právní předpisy už byly zrušeny. V současné době je poplatková povinnost vázaná na konkrétního držitele, nikoli na psy chované v jednom bytě. Obce nemůžou ve vyhlášce stanovit, že za držitele se považuje uživatel bytu.21 Povinnost platit poplatek ze psa se nevztahuje pouze na občany České republiky, ale i na cizince, kteří mají na území ČR trvalý pobyt na základě povalení k pobytu. Cizinci, kteří mají na území ČR pouze pobyt přechodný, nemají poplatkovou povinnost, bez ohledu na to zda se jedná o pobyt krátkodobý, nebo déle trvající. Držitel psa je osoba, která o psa pečuje jako by ho vlastnila, a pes se u této osoby nachází. Držitelem může být fyzická i právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky.22 V zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, najdeme v § 3 odst. 1 a definici chovatele.“Chovatelem se rozumí každý kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu.” Je držitelem psa a poplatníkem poplatku i soukromý útulek pro psy? Útulky zřízené obcí jsou osvobozené přímo ze zákona, ale o útulcích provozované soukromou osobou zákon nemluví. Podle tohoto ustanovení by měli soukromé útulky poplatek platit, pokud je obec neosvobodí ve své vyhlášce. V útulku o psy pečují i pes se u nich nachází, tak naplňují definici držitele. Ale přesto podle Nejvyššího správního soudu nepodléhají povinnosti platit poplatek. Nejvyšší správní soud použil ve svém rozhodnutí §129 a § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, jak nakládat s nalezenou a opuštěnou věcí. Nenalezne-li se vlastník do 6 měsíců, připadá věc do vlastnictví obce.23 19 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 20 Z. Jirásková, A. Šneberková, Místní poplatky v praxi , 3 vydání, Praha - I.Hexnerová, 2004 str. 22 21 S. Kadečka, Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář, Praha: C.H.Beck, 2005 str. 32 22 P. Mrkývka a kolektiv autorů, Finanční právo a finanční správa 2.díl, MU Brno 2004 str. 90 23 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.1.2008 2 Afs 107/2007 - 168
15
3.1.1. Trvalý pobyt Definici trvalého pobytu nalezneme v zákoně č.133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V hlavě druhé v ustanovení § 10 tohoto zákona je vymezeno, že místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana České republiky, kterou si občan zvolí v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Místo trvalého pobytu může být jen jedno, a to v objektu,který je označen číslem popisným, evidenčním nebo orientačním a který je určen k bydlení, ubytování nebo rekreaci. Institut trvalého pobytu má význam též při určování příslušnosti soudních, správních a jiných orgánů, při realizaci volebního práva i v jiných oblastech veřejného práva. V komplikovanějších případech, jestliže má občan byt, rodinu nebo zaměstnání v rozdílných místech, nezbývá než vycházet s toho, ve kterém z těchto míst se občan zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale. Z tohoto vymezení pojmu vyplývá, že jde o skutečnost objektivně existující, která nemusí být zaznamenána v dokladech, do nichž se tento údaj zaznamenává. Správnost tohoto dokladu může být kdykoli zpochybněna, relevantní je skutečný pobyt, nikoli osvědčení.24 Pro účel registrace psa zákonodárce nepomyslel na možnost pobytu psa v jiné obci než má držitel trvalé bydliště, nebo než je v případě právnické osoby její sídlo. V těchto případech by měl být důležitý pobyt psa a ne trvalý pobyt jeho držitele, pes může být po celou dobu chován např. na chalupě, kam držitel dojíždí a v době jeho nepřítomnosti má péči o něj zajištěnou jinou osobou. V těchto případech poplatek zcela ztrácí funkci regulační, protože obec v níž pes skutečně pobývá nemůže ovlivnit výši poplatku, kterou držitel psa hradí v jiné obci. 3.2. Objekt Objektem, neboli předmětem zdanění jsou důchody, vlastnictví nebo užívání majetku, převod majetku, spotřeba. V případě poplatku ze psa je objektem daně držení psa. Zde nehraje roli skutečná hodnota, velikost nebo pořizovací cena psa, jako u jiných daní, např. daně z nemovitosti nebo převodu nemovitosti, daně darovací a dědické. Evidenci podléhají všichni psi, poplatek se 24 Nález Ústavního soudu ze dne 13.9.1994 Pl. Ús. 9/94
16
platí jen za psy starší tří měsíců. 3.2.1. Vymezení pojmu pes Co je to vlastně pes? V našem právním řádu neexistuje definice, které by psa nebo zvíře přímo označilo jako věc. Ve smyslu občanského zákoníku však je pes věcí, není nadán racionálně ovladatelnou vůlí, nemůže porušit právo. Za případné porušení práva odpovídá jeho vlastník. V § 127 zákona č. 140/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jsou uvedeny povinnosti vlastníka. Mimo jiné “nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousední pozemek”. Ustanovení § 1 zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu proti týrání zvířat, ve znění pozdějších předpisů, definuje zvíře jako živého tvora, což je i pes. 25 Z hlediska biologického pes domácí (Canis lupus f. familiaris) patří do čeledě psovití, rod vlk (Canis), druh vlk obecný (Canis lupus). Je to zdomácnělý vlk obecný, s možným přikřížením šakala (též rod Canis). K domestikaci došlo již před 15000 lety, dlouhodobým šlechtením vznikla různá plemena. Jako psi jsou v českém jazyce pojmenovány i další rody psovitých šelem. Je to pes malouchý (atelocynus microtis), pes hřivnatý (chrysocyon brachyurus), pes horský (pseudalopex culpaeus) a další.26 Možná by se nad tímto stavem měli naši zákonodárci zamyslet a označit věci přesnými názvy, v případě psa označit nejlépe latinským názvem, aby nemohlo dojít k záměně nebo nedorozumění. Tito psi a vlci se pravděpodobně v domácích chovech nenacházejí, ale kříženci psa a vlka pravděpodobně ano. Je držitel povinen platit poplatek i za křížence? A jak správce poplatku má zjistit, jestli se jedná skutečně o křížence nebo vlka? Některá plemena psů byla vyšlechtěna zpětným křížením psa a vlka. Když je plemeno uznané, tak je situace jasná a držitel poplatek platí, ale v případech že se jedná o pouhého křížence, zákon toto neupravuje. 3.3. Základ daně Jde o konkretizaci objektu daně, z které je pak vyměřena.27 Je to počet psů konkrétního držitele, kteří podléhají poplatku. Osoba držitele nemusí být totožná s uživatelem ani s majitelem bytu. Zákon neupravuje situaci, kdy je v jednom bytě více psů, tito psi můžou 25 J. Dousek st., J. Dousek ml., Pes v zrcadle předpisů, Nakladatelství Orac, s.r.o 2002 str. 42
26 http://cs.wikipedia.org/wiki/Pes 27 P. Mrkývka a kolektiv autorů, Finanční právo a finanční správa 2.díl, MU Brno 2004 str. 24
17
mít každý jiného držitele se stejným místem trvalého pobytu. 3.4. Sazba daně Určuje výši daně ve vztahu k daňovému základu. Sazby mají různý charakter a dělí se na:
- sazbu pevnou - sazbu procentní - může být lineární, progresivní, degresívní
U poplatku ze psa je tato sazba pevná, určuje se na základě počtu psů. Zákonem o místních poplatcích je stanovena pouze maximální výše sazby, která je u prvního psa 1500,-Kč. Sazba poplatku ze psa, jehož držitel je poživatel starobního, invalidního a vdovského důchodu, který je jediným zdrojem příjmů, nebo důchodu sirotčího, je maximálně 200,- Kč u prvního psa.28 U druhého a dalšího psa je možné zvýšit tuto sazbu až o 50%. Její skutečná výše v jednotlivých obcích závisí na uvážení obce, částku obec uvede ve vyhlášce. Nikde v zákoně o místní poplatcích není ustanovení, zda navýšení je z částky maximální, nebo z částky, kterou určí obec vyhláškou. Obce, pokud nevyužijí maximální sazbu u prvního psa, mohu u druhého navýšit tuto částku o více než 50%, ale nesmí přesáhnout 2250,- Kč, respektive 300,- Kč u důchodců. Obce mohou ve vyhlášce určit rozdílnou sazbu poplatků v závislosti na formě bydlení - rodinný dům, menší poplatek, bytový dům vyšší poplatek, v závislosti na části obce, ve které má poplatník bydliště - centrum města vyšší sazba, okrajové části nižší sazba, domy na samotě můžou být od poplatku osvobozeny zcela. U ostatních místních poplatků může být sazba za den ( za lázeňský a rekreační pobyt, za povolení vjezdu motorovým vozidlem), u poplatku ze vstupného je stanovena procentuální částkou - až 20% z vybraného vstupného bez daně z přidané hodnoty, nebo za m² a den v případě poplatku za užívání veřejného prostranství. 3.5. Korekční prvky Představují možnost ovlivnění vyměření daně, nebo osvobození od daně, daňové úlevy, ale také zvýšení daně. Od poplatku ze psa se osvobozují držitelé, - osoby nevidomé, bezmocné, osoby s těžkým zdravotním postižením s III. stupněm mimořádných výhod, osoby provádějící výcvik těchto psů určených k doprovodu těchto osob, útulky pro psy zřízené obcí. 28 § 2 zákona č. 565/1990 Sb. , o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů
18
Poplatky ze psa také neplatí osoby, které stanoví povinnost držení psa zvláštní právní předpis.29 Tímto je např. zákon č. 449/2002 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 44 odst. 1 je upraveno používání loveckých psů držiteli honitby. Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací s průkazem původu, který složil zkoušku. Potvrzení o zkoušce, vydané komisí, před kterou pes zkoušku skládal, je veřejnou listinou. Prováděcí vyhláška č. 244/2002 Sb., k zákonu o myslivosti stanoví pokyny o používání loveckých psů a jejich počet pro jednotlivé honitby.30 Osvobození daná zákonem musí obec zachovat, dále si může určit ve své vyhlášce i další osvobození dle vlastního uvážení. 3.6. Rozpočtové určení Daně jsou největším příjmem veřejných rozpočtů. Které daně a v jaké výši plynou do kterého veřejného rozpočtu, musí být určeno zákonem. Nejdůležitějším zákonem, jež určuje příjmy samosprávným celkům, je zákon 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon rozvrhuje daňové příjmy takovým způsobem, aby státní rozpočet a rozpočty územních samosprávných celků byly vyváženy. Daně, kde se o výnos dělí státní rozpočet s obecním se nazývají daně sdílené . Je to daň z příjmů fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty. Tento podíl, který je určen obcím se dále dělí jednotlivým obcím podle počtu obyvatel a velikosti území obce. Dále rozlišujeme daně svěřené, jejichž výnos plyne obcím celý. Je to daň z nemovitosti a daň z příjmu právnických osob, kdy je poplatníkem obec. Výnos z místních poplatků a s nimi i poplatek ze psa plyne také výhradně do obecního rozpočtu. Tím , že si obec sama vyhláškou může určit které poplatky a v jaké výši bude vybírat (do zákonem určené výše), může si tím korigovat výši výnosu z poplatků. 3.7. Správce daně Správce daně je příslušný orgán veřejné správy, především územní finanční orgán, celní orgány a jiné orgány , které zákon správou daně pověřil. 29 § 2 zákona 595/1990 Sb.,o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 30 Z. Jirásková, A. Šneberková, Místní poplatky v praxi , 3 vydání, Praha - I.Hexnerová, 2004 str. 26
19
Správou místních poplatků je obec v přenesené působnosti. Zákon místních poplatcích stanovuje lhůty, v nichž lze doměřit poplatníkovi povinnost, o kolik může obec poplatníkovi zvýšit poplatek, pokud jej nezaplatí včas po jejich vyměření. Obec může na žádost poplatníka z důvodů odstranění tvrdosti poplatek zcela nebo zčásti prominout. Pro správu daní a poplatků se použije zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 3.8. Podmínky placení Vymezují termíny placení daní a poplatků a zásady placení. Tyto platby mohou být u daní z převodu nemovitostí, daně darovací a dědické jednorázové, kdy se zaplatí vyměřená částka jednou v jedné splátce. U daní z příjmu mohou být placeny jednou ročně při vyměření daně nebo zálohově v měsíčních intervalech. U daně z přidané hodnoty je zdaňovacím obdobím čtvrtletí nebo jeden měsíc a podle toho je také placena. Poplatky jsou splatné v jedné nebo dvou ročních splátkách, jak příslušná obec jako správce daně uvede ve vyhlášce vztahující se k poplatkům. Zpravidla je to určeno výší poplatku, pokud přesáhne určitou výši, mohou občané využít dvou ročních splátek. Do podmínek placení též zahrnujeme podmínky technické. Je to číslo účtu správce daně, variabilní a konstantní symbol. Výběr místních poplatků je organizačně i finančně náročný. Jak lze vybírat tyto poplatky efektivněji, ušetřit zaměstnance a zlepšit vymáhání nedoplatků ukázalo město Šumperk, které za svůj systém pohledávek místního poplatku a využití systému SIPO získalo cenu Ministerstva vnitra ČR za inovaci ve veřejné správě. Šlo o náročný úkol. Díky tomu se v Šumperku snížil počet zaměstnanců, kteří se zabývali touto agendou ze čtyř na dva. Také ve srovnání nákladů na platbu složenkou a pomocí SIPO je nový systém výhodnější. Nejdůležitější je dostupnost a správnost variabilního symbolu, který slouží k identifikaci. Zvýšila se informovanost, průhlednost, rychlost a kvalita informací. Vlastní operace, párování plateb se provádí automatizovaně, tak zaměstnanci ekonomického odboru místo pořizování informací kontrolují, sledují a vyhodnocují jednotlivé činnosti. Za úspěchem stála i marketingová kampaň na vysvětlení výhod SIPO pro občany. Výsledkem je, že v Šumperku využívá výhod SIPO 28% obyvatel a účinnost výběru pohledávek je 98,9% při využívání připomínkování SIPO. Stejné řešení bylo zavedeno i v dalších městech.31 31 časopis Moderní obec, Praha. Economia, 2009, ročník XV, č.10 str. 16
20
4. Možnosti zdanění dalších zvířat 4.1. Zdanění zvířat v historii Už v dobách zakládání prvních státních útvaru se můžeme setkat s vybíráním daní. Jedná se o dobu 4-3 tis.př.n.l. První peníze se objevili až ve 2.tis.př.n.l. tak se jednalo především o plnění naturální. Při placení daní mohlo jít o obilí nebo dobytek. Mohlo jít i o výtěžek z nějaké činnosti, při stříhání ovcí se poskytovalo plnění ve formě části nastříhané ovčí vlny. Daň mohla představovat i práce, k níž byli obyvatelé povinni. Ve starém Egyptě měli propracovaný systém daní a zdaňovali tam vše, co lze zdanit. Byl zaveden důmyslný systém evidence. Evidovalo se vše - půda , dobytek, obyvatelé, práce i nářadí. Veškerá plnění byla naturální, platilo se v obilí i ostatních plodinách, jehňaty i ostatním dobytkem, částí úlovku. Aby bylo možné jednotlivá plnění evidovat, bylo nutné zavést ekvivalent, základní platební jednotku. Na našem území je zavádění daní spojeno se vznikem prvních feudálních monarchií. Z této doby je pouze velmi malé množství pramenů. Ranně středověký stát ale nebyl ekonomicky postaven na daňové soustavě. Zisky přinášely válečné kořisti, od sousedních států byl vybírán poplatek za ochranu, neboli neútočení. Některé daně byly odváděny opět v naturální formě, v některých oblastech rolníci odváděly džbány medu. Poplatek ze zvířat byl tzv. nářez. Byla to dávka vybíraná od rolníků, jejichž dobytek a prasata byly paseny v panovníkových lesích (panovník byl vlastník všech lesů). Název tohoto poplatku je odvozen od sčítání dobytka, kdy se dělaly zářezy na dřevěné holi. Ve 14. stol. s nástupem Lucemburské dynastie došlo k nové úpravě generální berně (majetková daň, placená ze všech pozemků v zemi). Předpokládala souhlas šlechty ke každé jednotlivé berní. Kromě pozemků byly zvláštní taxou postiženy některé hospodářsky významné provozovny, jako mlýny, řemeslnické dílny a hospody. Je doloženo zdanění dobytka. Ve 13. a 14. stol. zaznamenala v Čechách bouřlivý rozmach kolonizace. Vlastnící pozemků toto osídlování uvítali. Kolonisté platili vlastníkovi půdy jednorázové podací (arha) ve výši velikosti pozemku, který byl mezi ně rozdělen. Pak odváděli svým vrchnostem feudální rentu, tzv. věčný úrok, což představovalo u běžné usedlosti 40-80 grošů, 3-8 kuřat a 10-200 vajec povinnost roboty v období žní. Toto nekončilo v královské pokladnici, ale bylo 21
to příjmem další privilegované vrstvy feudální společnosti. V době pobělohorské v období absolutismu byl vypracován první český katastr, tzv. Berní rula. Roku 1654 byl systém ruly uveden do chodu. Základem zdanění byla půdní jednotka, tzv. osedlý. Výpočet daně byl výsledkem součtu daného rozsahem, kvalitou a způsobem využití půdy, počtem a druhem dobytka, případně provozování živnosti poddanskou usedlostí. Během let se sazba za jednotku zvýšila pětinásobně.32 V roce 1921 byl schválen zákon 329/1921 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. Tento zákon upravoval finanční hospodaření obcí, jejich rozpočet, daně a dávky vybírané obcemi. Tyto dávky, a s nimi i dávka ze psa, nejsou v tomto zákoně upraveny podrobně, je tam pouze odkaz na vyhlášky a nařízení vydané ministrem financí a ministrem vnitra, které upravují tuto problematiku. V nařízení 143/1922 Sb., jímž se vydávají nová vzorná pravidla pro obecní dávku ze psů, bylo upraveno, v jaké výši obce budou vybírat dávku ze psa, kdo byl osvobozen, nebo platil sníženou dávku. V § 1 odst. 2 byl označen držitel psa - ”za držitele všech psů v domácnosti je považován přednosta domácnosti.“ Toto sporné ustanovení vylučuje možnost při držení více psů v jedné domácnosti označit jako držitele jiného člena domácnosti a vyhnout se tak zvýšené sazbě dávky u druhého a dalšího psa. Za psy, kteří byli drženi za úcelem hlídání budov a zemědělských usedlostí nebo zásob zboží, a psy, kteří byli využíváni pracovně podle § 3 se dávka snížila na polovinu. Podle § 4 lze na žádost snížit tuto dávku na míru, pokud byl chovatel spolehlivý a prokazatelně choval čistokrevné psy k chovným úcelum a splňuje podmínky uvedené v odst. 3. Dále toto nařízení upravuje podmínky výběru dávky, lhůty a pokuty, které je možno vyměřit při nesplnění povinnosti. V § 18 je ustanovení o vymáhání dávky exekucí, v odst. 2 je možností, kdy nelze dávku vymoci, zabavení psů a jejich následné vydražení. Zákon 329/1921 Sb. i všechny vyhlášky a nařízení k němu se vztahující, byla zrušena zákonem 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů. Tak jako v předchozím zákoně, i v tomto byl v § 11 o dávkách a poplatcích pouze odkaz na dávkový a poplatkový řád, který vydá vláda nařízením. V roce 1952 byl přijat zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, který byl platný až do roku 1991. Vybírání poplatku bylo upraveno ve vyhlášce ministerstva financí. Vyhláškou 161/1960 Sb., kterou se zrušují některé místní poplatky a upravují předpisy o místním poplatku ze psů, byly zrušeny některé poplatky. Zdůvodnění zrušení těchto poplatků najdeme 32 M. Starý a kolektiv, Dějiny daní a poplatků, Havlíček Brain Team, Praha 2009
22
v ustanovení § 1 této vyhlášky. “Rozvojem výrobních sil a upevňováním socialistických výrobních vztahů stále rostou úkoly národních výborů. Je proto třeba napomáhat jejich činnosti ke zjednodušení administrativních prací, aby národní výbory mohly lépe pečovat o trvalý rozvoj výroby a placených služeb pro obyvatelstvo. Na úseku rozpočtových příjmů je značným administrativním zatížením vybírání, úctování a vymáhání většiny místních poplatků.” Zrušeny byly poplatky z míst, hřbitovní poplatky a poplatky za služby. Místo těchto poplatků byly vybírány náhrady podle vydaných ceníků. Poplatky ze psa však zrušeny nebyly, jejich úpravou se vyhláška zabývá ve druhé části. Poplatek se vybírá jen v obcích s více než 2000 obyvateli, které nemají zemědělský charakter. Poplatek se platí za psi starší 6 měsíců, za držitele všech psů v domácnosti se považuje uživatel bytu. Výše poplatku je 120,- Kčs, v Praze a v Brně poplatek činí 240,- Kčs, vyžadoval-li to obecný zájem, mohl se poplatek v obcích s počtem obyvatel nad 25000 a v lázeňských místech zvýšit na 400,- Kčs. Kromě slepých a bezmocných osob se osvobození od poplatku dotýká širokého okruhu poplatníků, zejména hospodářských organizací a svazů pro spolupráci s armádou, příslušníků ozbrojených sborů a také osob používajících diplomatických výsad. Tato vyhláška taxativně uváděla pracovní plemena psů pro účely poplatku. Dále upravovala povinnosti ohlašovací, splatnost poplatku, vyměření, povinnost zajištění nošení identifikační známky. Vyhláškou ministerstva financí č. 36/1972 Sb. o místním poplatku ze psů, se změnily především sazby poplatku. Ta činila 120,- Kčs, v Praze, v Brně v Ostravě a Plzni 400,- Kč ročně. Poplatek bylo možno snížit v obcích s počtem obyvatel méně než 6000 až na 30,- Kčs, nebo zvýšit v obcích s počtem obyvatel do 25000 na částku 400,- Kčs a v obcích s počtem obyvatel větším než 25000 nebo v lázeňských místech až na 1000,- Kčs a za dalšího psa až na 1500,- Kčs. Počet obyvatel byl rozhodný podle posledního sčítání lidu. Vlastník (správce) domu měl povinnost ohlásit všechny psy v domě chované do 15. ledna, podle stavu k 1. lednu na předepsaném tiskopise. Poplatník měl povinnost ohlásit skutečnost, která měla za následek vznik poplatkové povinnosti nebo změnu výše poplatku, pokud tuto povinnost nesplnil, národní výbor mu mohl zvýšit výši poplatku až o 50%. Nebyl-li poplatek včas zaplacen, mohl národní výbor zvýšit poplatek až o 10%. V uvedené grafu jsou zobrazeny nejnižší a nejvyšší sazby poplatku za prvního psa držitele (vlastníka) od roku 1960.
23
Vývoj minimální a maximální výše poplatku ze psa 1500
1500 1000
1000 400
500 120 0
1000
1960
120 1972
1991
minimum
2004 maximum
Pokud porovnáme výši poplatku podle vyhlášky č. 36/1972 Sb. s výší poplatku vybíraného dnes, musíme konstatovat, že se o moc nezvýšily. Podle ČSÚ byla v roce 1975 průměrná
měsíční
mzda 2313,- Kčs. V případě základní sazby 120,- Kčs ročně činil
poplatek 5% průměrné měsíční mzdy. V případě zvýšené sazby 400,- Kč to činilo již 17% mzdy. Pokud byla sazba poplatku zvýšena na 1000,- Kč, pak činila 43% mzdy. V roce 2009 ve čtvrtém čtvrtletí činila průměrná mzda podle ČSÚ 25 752,- Kč. Nejvyšší sazba poplatku za prvního psa, jakou můžou obce vybírat je 1500,- Kč za rok. V tomto případě činí poplatek ze psa 5,8% měsíční mzdy. Pokud ale obec vybírá menší poplatek, jako např. Horní Jelení, 50,- Kč za rok, pak je to 0,19% průměrné měsíční mzdy.33 4.2. Polemika nad možností zdanění jiných zvířat Možnost zdanění jiných zvířat se nabízí jako možný zdroj příjmů do obecního rozpočtu. Musíme si ale položit otázku jestli by nepřineslo více nákladů než skutečného zisku. Také nesmíme zapomenout na funkci regulační, která by asi v některých případech byla prioritní. Některé obce dávají jako doklad o registraci psa známku, kterou pes nosí připevněnou na krku. Všichni pak vidí, zda držitel psi zaregistroval. Ale velká většina ostatních zvířat je chována v bytech či domech, chlévech a na oplocených pozemcích. Nedovedu si představit jak by zaměstnanec obce pověřený správou poplatku kontroloval, zda mají občané registrovaná všechna zvířata, která by poplatku podléhala. Jako první po psu se logicky nabízí kočka. Není to hospodářské zvíře, ani to není zvíře chované v uzavřeném teráriu. Ale je to zvíře poněkud svobodné. I když zákon o 33 http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpmz030910.doc kontakt. osoba D. Holý 24
místních poplatcích uvádí, jak vypočítat poměrnou část, pokud jsme držiteli psa jen určitou část roku, ale u koček by to bylo poněkud komplikované. Jestliže se nejedná o kočku, která tráví celý svůj život v bytě a nevychází ven, tak někdy není možno ani zjistit vlastníka či držitele. V obcích, kterými procházejí silnice I třídy, se zase počet koček v jednotlivých domácnostech v průběhu roku značně mění. I když by šla populace koček regulovat poplatky, ty toulavé, nemocné a plné parazitů nemají svého držitele. Zde vidím jako možnost regulace úlevu z poplatku u kastrovaných koček, protože to by byl jediný nástroj, který by některé vlastníky a držitele koček přesvědčil o nutnosti tohoto úkonu. Další skupinou zvířat jsou hospodářská zvířata. Tuto možnost by určitě uvítali majitelé rodinných domků v husté městské zástavbě, kdy na velmi maličkých pozemcích někdo drží např. 20 slepic a 2 prasata a sousedy obtěžuje zápach a hmyz(z vlastní zkušenosti toto znám). Pak následují stížnosti na obecní úřad, domluva s dotyčným, která stejně nic nevyřeší. Kdyby dotyční zaplatili za každou slepici třeba 100,- Kč ročně, tak by se jim to nevyplatilo a sami by s chovem přestali. Pak je otázka jestli by zemědělci, kteří chovají tato zvířata, platili tyto poplatky také, nebo byli z nich osvobozeni. Nevím, zda koně zařadit do skupiny hospodářských zvířat, když původní důvody jejich chovu asi už dávno pominuly. Většina koní se nechová z důvodu práce na poli nebo na povoz. Většinou jsou to chovy zájmové, na projížďky. Tím se také nejblíže přibližují k chovu psů, proto si myslím, že by mohli být zpoplatňování stejně jako psi. Pokud se na malých obcích platí poplatek ze psů v minimální výši, poplatek z koní by mohl být vyšší a jeho výnos by tak mohl být srovnatelný. Třetí skupinou jsou terarijní a akvarijní zvířata. Zdaňovat každou rybku v akváriu nebo myšku v teráriu není dost dobře možné, ale podle zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, v platném znění, chov zvířat ohrožených vyhynutím, nebo druhů označených v příloze 2 tohoto zákona, je povinnost registrovat u krajského úřadu. V této skupině zvířat jsou i zvířata uvedená ve vyhlášce ministerstva zemědělství č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se především o krokodýly, želvy, hady a ještěry. Tato zvířata by byly také vhodnými ke zdanění, protože jejich chov podléhá povolení okresní nebo městské veterinární správy podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
25
5. Místní poplatky v praxi K analýze a komparaci místních poplatků jsem vybrala dvě obce, Horní Jelení a Holice. Obě obce vybírají poplatek ze psa, každá v jiné výši. Právě v těchto obcích jsem byla poplatníkem tohoto poplatku v době nedávno minulé. 5.1. Město Horní Jelení V Horním Jelení žije 1970 občanů, počet občanů trvale vzrůstá. Většina obyvatel žije v rodinných domcích, které jsou postaveny na velmi malých pozemcích. Obec se rozkládá uprostřed lesů, kam je v současné době z důvodu sněhové kalamity zakázán vstup. To zde uvádím proto, že absence větších pozemků u rodinných domů nutí držitele psy venčit, ale zákaz vstupu do lesů omezuje toto téměř jen na zastavěnou část obce, do míst, kde se pohybují obyvatelé města. To vede k tomu, že obec je v současné době značně znečištěna od psích výkalů. Starosta města Horní Jelení si v Jelenských listech posteskl, že mu chybí částka asi padesáti tisíc na úklid náměstí. Konkrétně na úklid sněhu a pak následný jarní úklid. Vzhledem k spíše symbolické částce poplatku ze psa, by stálo za úvahu, zda tento poplatek nezvýšit a tuto získanou sumu použít právě na úklid města. Z místních poplatků obec zavedla: - poplatek ze psů - poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů - poplatek ze vstupného - poplatek za užívání veřejného prostranství - poplatek z výherních automatů Místní poplatky ze psa, za užívání veřejného prostranství a poplatek ze vstupného jsou zavedeny vyhláškou obce Horní Jelení č. 2/2006 o místních poplatcích. V ustanoveních týkajících se poplatku ze psa je stanoven předmět poplatku a poplatník, oznamovací povinnost poplatníka, identifikace psů, vznik a zánik poplatkové povinnosti sazba poplatku, splatnost a osvobození. Čl. 4 - Oznamovací povinnost - poplatník je povinen oznámit do 10 dnů vznik a zánik
26
poplatkové povinnosti, tuto povinnost má i osoba , která je od poplatku osvobozena. Důvod osvobození musí prokázat, vznik a zánik osvobození musí rovněž oznámit. Poplatník je povinen sdělit příjmení a jméno nebo název právnické osoby, trvalý pobyt nebo sídlo, rodné číslo nebo IČO. Jde-li o podnikatelský subjekt, uvede též čísla účtu. Čl. 5 - Identifikace psů - Správce poplatku vydá poplatníkovi evidenční známku. Dostane ji i držitel, který je od poplatku osvobozen. Známka je nepřenosná na jiného psa. Čl. 6 - Vznik a zánik poplatkové povinnosti - Povinnost vzniká v kalendářním měsíci, ve kterém pes dovrší stáří tří měsíců. Zanikne-li, poplatek se platí za každý započatý měsíc. Čl. 7 - Sazba poplatku za kalendářní rok u prvního psa
50,- Kč
u druhého a dalšího psa
75,- Kč
u prvního psa, jehož držitel je poživatel důchodu, jež je jediným jeho příjmem, nebo poživatel sirotčího důchodu
30,- Kč
u druhého psa, jehož držitel je poživatel důchod
45,-Kč
Čl. 8 - Splatnost poplatku - poplatek je splatný do 31.3 příslušného roku, pokud poplatková povinnost vznikla po termínu splatnosti, je 20 dnů ode dne , kdy vznikla. Jak vyplývá z výše uvedených sazeb, je poplatek na velmi nízké úrovni, výnos z něj je taky velmi nízký. Povinnosti uvedené v článku 6 mi připadají neefektivní, sazba za jeden měsíc se v tomto případě pohybuje od 2,50 Kč v případě prvního psa poživatele důchodu, do 6,25 Kč v případě nejvyšší sazby u druhého a dalšího psa. Poplatek v této výši ztrácí svoji funkci jak fiskální, tak i regulační. Otázkou je, jestli náklady spojené s registrací a vybíráním poplatku jsou nižší než výnos tohoto poplatku, nebo zda dokonce tyto náklady tuto částku nepřevyšují. V roce 2007 byl výnos z poplatku ze psa 13 664,- Kč, což činilo 1,29% z místních poplatků celkem. Celkové příjmy Horního Jelení dosáhly 24 179 886,- Kč. Na místních poplatcích bylo celkem vybráno 1 053 812,- Kč, což je 4,3% z celkových příjmů.34 Je to více než uvádí I. Pařízková, ta uvádí že výnos z místních poplatků se pohybuje okolo 2% z příjmů obcí.35 Poplatek ze psa je pak pouhých 0,05% celkových příjmů.
34 Závěrečný účet města Horní Jelení za rok 2007, dostupné na www. hornijeleni.cz 35 I. Pařízková, Finance územní samosprávy, MU Brno, 2008, str. 93
27
Struktura místních poplatků v roce 2007 1. Poplatek ze psa
13664
2. Poplatek za odpady
937070
3. Poplatek ze vstupného
1155
4. Poplatek z výherních automatů
94623
5, Poplatek za užívání veř. prostranství
7300
Celkem
1053812 1 4
5
3
2
V roce 2008 byl výnos z poplatku ze psa 15 994 Kč, což je 1,53% z místních poplatků celkem. Celkové příjmy Horního Jelení dosáhly 42 722 520,- Kč. Na místních poplatcích bylo vybráno 1 038 965,- Kč, což činí 2,43% z celkového příjmu obce. Poplatky ze psa pak činí pouze 0,037% z celkového příjmu.36
36 Závěrečný účet města Horní Jelení za rok 2008, dostupné na www.hornijeleni.cz
28
Struktura místních poplatků v roce 2008 1. Poplatek ze psa
15994
2. Poplatek za odpady
911948
3. Poplatek ze vstupného
665
4. Poplatek z výherních automatů
100000
5. Poplatek za užívání veř. prostranství
10358
Celkem
1038965
1 4
5
3
2
Počet poplatníků i psů se v roce 2008 snížil o 36 oproti roku 2007, ale vybraná částka je vyšší o 2 330 Kč, jak ukazuje tabulka
poplatníků
psů
12903-, Kč, 2006
303
343
13664-,Kč, 2007
307
353
15994-,Kč, 2008
271
317
13604-,Kč, 2009
257
296
29
400 300 200 100 0
12903 Kč, 2006
13664 Kč, 2007 15994 Kč, 2008 poplatníků
13604 Kč, 2009
psů
5.2. Město Holice Ve městě Holice žije 6250 obyvatel. Je zde velký podíl rodinných domů, bytů v bytových domech je 30%. Oproti Hornímu Jelení mají rodinné domy větší pozemky, což je příznivější pro chov zvířat a psů. Z místních poplatků obec Holice zavedla: - poplatek ze psů - poplatek z ubytování - poplatek za užívání veřejných prostranství - poplatek za provozování výherních hracích automatů - poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Poplatek ze psů je upraven ve vyhlášce č. 7/2003 o místním poplatku ze psů. Tato vyhláška upravuje pouze poplatek ze psů, obsahuje 11 článků, které vymezují povinnosti poplatníka. Čl. 6 - Sazba poplatku - poplatek činí za kalendářní rok: - u prvního psa, chovaného v rodinném domku
300,- Kč
- za dalšího psa téhož poplatníka
600,- Kč
- za prvního psa, chovaného v ostatních domech
600,- Kč
- za dalšího psa téhož poplatníka
1200,- Kč
- za prvního psa, jehož držitel je poživatel důchodu který je jeho jediným příjmem, nebo poživatel sirotčího důchodu
180,- Kč
- za dalšího psa poživatele důchodu
300,- Kč
- za prvního psa právnické nebo fyzické osoby užívající psa v rámci své podnikatelské činnosti
600,- Kč
- za dalšího psa téhož poplatníka
1200,- Kč 30
Čl. 7 - Identifikace psů - správce poplatku vydá poplatníkovi známku s evidenčním číslem psa a názvem města, bez ohledu na to, zda pes poplatku podléhá. Známka je nepřenosná, v případě ztráty nebo odcizení je poplatník povinen nahlásit tuto skutečnost do 10 dnů správci poplatku. Čl. 8 - Splatnost poplatku - poplatek je splatný do 30.4. každého roku. Je-li poplatek vyšší než 1000,- Kč ročně, je splatný ve dvou splátkách, nejpozději 30.4. a 31.8. každého roku. Za každý, i započatý měsíc se platí 1/12 sazby podle čl. 6 do 10 dnů ode dne, kdy poplatková povinnost vznikla. Poplatek se platí buď v hotovosti na MÚ, nebo složenkou vydanou MÚ, nebo převodem z účtu na účet města. Nebude-li poplatek zaplacen včas a ve správné výši, vyměří město
Holice poplatek
platebním výměrem. Poplatek, nebo jeho část může zvýšit až na trojnásobek. Čl. 9 - Osvobození - město Holice osvobozuje osoby uvedené v zákoně o místních poplatcích. Osoby, které jsou osvobozeny od poplatku, jsou povinni tuto skutečnost doložit čestným prohlášením společně se splněním ohlašovací povinnosti. Čl. 10 - Společná ustanovení - v tomto ustanovení jsou uvedeny sankce, které může správce poplatku uložit a lhůty, podle zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Je zde také ustanovení o možnosti na žádost poplatníka z důvodů odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout. Jak vyplývá z uvedených sazeb, funkce regulační je zde zastoupena především v bytech, zde je poplatek ve dvojnásobné výši oproti rodinným domům. Město Holice využilo možnosti zvýšit poplatek za druhého a dalšího psa na dvojnásobek oproti prvnímu psu, i když nevyužívá maximální možné výše poplatku. V roce 2007 byl výnos poplatku ze psů 188 900,- Kč, tvořily 4,5% z místních poplatků. Celkové příjmy města Holice dosáhly 134 577 900,- Kč, na místních poplatcích bylo vybráno 4 126 000,-Kč, což činí 3% z příjmu města. Poplatek ze psa pak činí 0,14 % z celkových příjmů.37
37 Závěrečný účet města Holice za rok 2007, dostupný na www.mestoholice.cz
31
Struktura místních poplatků v roce 2007
1. Poplatek ze psa
188900
2. Poplatek za odpady
3003200
3. Poplatek za ubytování
39000
4. Poplatek za užívání veř. prostranství
216200
5. Poplatek z výherních automatů
719500
Celkem
4166800
1 5
4 3
2
V roce 2008 město Holice vybralo na poplatku ze psů 190 700,- Kč, což tvořilo 4,3% z místní poplatků. Celkové příjmy města byly 142 818 200,- Kč, na místních poplatcích celkem bylo vybráno 4 362 700,- Kč, což tvoří 3,05% z celkových příjmů. Poplatek ze psa činil 0,13% z celkových příjmů města.38
38 Závěrečný účet města Holice za rok 2008, dostupný na www.mestoholice.cz
32
Struktura místních poplatků v roce 2008
1. Poplatek ze psa
190700
2. Poplatek za odpady
2970300
3. Poplatek za ubytování
35200
4. Poplatek za užívání veř. prostranství
536400
5. Poplatek z výherních automatů
630100
Celkem
4362700
1 5
4
3
2
5.3. Srovnání výnosu poplatku ze psů Při porovnání měst Holice a Horní Jelení musíme vycházet z faktu, že v Holicích žije třikrát více obyvatel - přesněji 3,17 násobek. Poměr příjmů měst v roce 2007 činil 5,6 násobek ve prospěch Holic, v roce 2008 pak činil 3,4 násobek, což částečně odpovídá poměru obyvatel obou měst.
33
Celkové příjmy měst Holice a Horní Jelení
1,6E+08 1,4E+08 1,2E+08 1,0E+08 8,0E+07 6,0E+07 4,0E+07 2,0E+07 0
2007
2008 Holice
Horní Jelení
Poměr celkového výnosu z místních poplatků v roce 2007 činil 3,9 násobek, v roce 2008 pak činil 4,2 násobek. Místní poplatky celkem v Holicích a Horním Jelení
5E+06 4E+06 3E+06 2E+06 1E+06 0
2007
2008 Holice
Horní Jelení
Poměr z výnosu poplatku ze psů je odlišný od předchozích příjmů. V roce 2007 činil 13,8 násobek a v roce 2008 činil tento poměr 11,9 násobek ve prospěch Holic.
34
Výnosu poplatku ze psů v Holicích a Horním Jelení
200000 150000 100000 50000 0
2007
2008 Holice
Horní Jelení
Z výše uvedeného vyplývá, že příjmy z poplatku ze psa jsou několikanásobně nižší než ostatní příjmy. Na jednoho obyvatele v Holicích připadá 30,5 Kč z poplatku ze psů, na Horním Jelení je na jednoho obyvatele pouze 8,1 Kč.Ve zvýšení tohoto poplatku na Horním Jelení vidím způsob, jak si vylepšit alespoň mírně obecní rozpočet a regulovat počet psů v obci. Na druhou stranu registrace psů a placení tohoto poplatku je zde pojato téměř dobrovolně. Zaměstnanci správy poplatků mi sdělili, že nijak nezjišťují, jestli mají všichni držitelé psy registrované.
Když se náhodně zjistí (třeba při
útěku psa a
následném
odchycení zaměstnancem úřadu), že psi zaregistrovaní nejsou, tak se vše řeší domluvou a sankce se nevyužívají (v obou obcích). Ptala jsem se držitelů psů, jestli platí poplatky a v jaké výši. V obci Horní Jelení všichni, kteří byli osloveni, mi sdělili, že poplatky neplatí a registrované psy nemají. V Holicích zase všichni oslovení sice poplatek platili a psy měli zaregistrované, ale jako držitelé byli uvedeni poživatelé důchodu, kteří měli s oslovenými trvalý pobyt na stejné adrese. Mezi oslovenými pouze jedna výjimka, držitelka psa, která žije v bytě v Holicích, ale trvalý pobyt má v jiné obci. Chtěla psa zaregistrovat v Holicích, ale byla odkázána na tu obec, kde má trvalý pobyt. Pro ni samotnou to znamená, že v Holicích by platila poplatek ve výši 600,-Kč, ale v obci trvalého pobytu je to pouze 50,- Kč.
35
Závěr Na základě zákona o místních poplatcích mohou obce vybírat místní poplatky. Je to kromě daně z nemovitosti jediná možnost, jak ovlivnit daňové příjmy obecního rozpočtu. Jednom z místních poplatků je i poplatek ze psů, na který jsem se zaměřila. Výnos z tohoto poplatku je ale velmi nízký, pohybuje se v desetinách nebo i setinách procenta celkového příjmu obce. I když obce mohou vybírat tento poplatek až do výše 1500,- Kč za prvního psa, hlavně malé obce tohoto nevyužívají a vybírají poplatek ve velmi malé sazbě. Je to snad kvůli malé platební schopnosti obyvatel v dané obci, nebo vycházejí z toho, že v malé obci lidé mají psy na hlídání objektů? Na tuto otázku neumím odpovědět, ale držitelé psů by se v tomto případě měli chovat odpovědněji, a nezatěžovat obecní rozpočet výdaji za úklid veřejných prostranství po psech. Obce zavádějí místní poplatky obecně závaznou vyhláškou. I když v dostupné odborné literatuře je této otázce věnováno mnoho, obce ve svých vyhláškách často chybují. Zaměňují pojmy vlastník a držitel i po novele zákona, kdy právě vlastník byl nahrazen držitelem, některé obce označují poplatníka jako vlastníka psa. Jindy zase ukládají povinnosti, které nemají oporu v zákoně. Jsou to povinnosti týkající se např. registrační známky, kdy je ve vyhlášce uvedeno,” držitel je povinen nahlásit ztrátu známky do … dnů”, a jiné povinnosti. Některé protizákonné ustanovení vyhlášky pak musí řešit Ústavní soud, když obec nereaguje a nezjedná nápravu sama. Myslím si, že je pozitivní, že si obce mohou vybírat z fakultativní nabídky místních poplatků, jak je nabízí zákon. Možná by se mohl jejich počet do budoucna rozšířit, aby si všechny obce vybraly ty poplatky, jejichž výnos bude ekonomicky pro ně výhodný, než aby je zatěžoval. Podle mého názoru jsou tyto poplatky spíše místní daní a poplatek ze psů je spíše majetkovou daní než poplatkem, mohl by být vybírán i z jiných zvířat než jen ze psů. Pro některé obce by to mohlo znamenat navýšení příjmu, pro jiné ne, i tady bych obcím ponechala na úvaze, zda by to pro ně bylo výhodné. Současná právní úprava poplatků ze psa má několik nedostatků, které by se do budoucna měly upravit. Jedná se o vymezení držitele psa, kdy je nejasná především situace soukromých útulku. Dále by se mělo řešit držení psů mimo místo trvalého pobytu držitele a vymezit pojem pes, který je předmětem poplatku. Také by se měla vyjasnit ustanovení týkající se sazby za druhého a dalšího psa, které je značně nejasné a může působit problémy při 36
vydávání vyhlášky. Vzhledem k tomu, že v odborné literatuře je o poplatku ze psů napsáno poměrně málo, myslím si, že jsem splnila cíl této práce - zmapovat současnou právní úpravu a porovnat výnos z poplatku.
37
Resume This paper deals with “Dogs and Other animals taxation”. It concerns about localcharges, mainly about a dog's licence. Localcharges and immovable property tax are the only way for municipalities how to influence their income. Based on an act n. 565/1990 Sb., about generally binding regulation and it's subsequent transcripts, municipalities state this fee by a public notice. The fee is paid by a dog owner. Each municipality determines own fee and it's amount. The maximum of the fee is determined by a law. The maximum cannot be over charged by municipalities. Law also determines who pays lower fee and who is free of the fee. Municipalities can include others inhabitants in this exception. The analysis concerns about legal enactment, which deals with localcharges. There is also a historical discursion, which compares the rules of dog's license in the past. The practical part compares two municipalities, namely Horni Jeleni and Holice. In the case of Horni Jeleni there has been found that the fee is quite low – primary rate is 50 CZK a year. This is ineffective and it's low income can cover only the expenses for it's administration. There are few ambiguous clauses in the law of localcharges. It should more clearly defined these terms: ratepayer, dog's owner, dog as the subject of the fee. Then it should clarify the high of the fee in case of owning a second dog. This paper identify with the second opinion. In case that the fee of the first dog is 100 CZK, the fee for the second dog can be 2,250 CZK. The law should modify the situation around dog shelter, which is not owned by municipality. It can prevent many legal process
38
Prameny Literatura Bakeš M. a kolektiv, Finanční právo, 5. upravené vydání, C.H.Beck, Praha, 2009 Dousek J. st., Dousek J. ml., Pes v zrcadle předpisů, Nakladatelství Orac, s.r.o., 2002 Jirásková Z., Šneberková A., Místní poplatky v praxi , 3. vydání, Praha - I.Hexnerová, 2004 Kadečka S., Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář, Praha C.H.Beck, 2005 Mrkývka P. a kolektiv autorů, Finanční právo a finanční správa, 2.díl, MU Brno, 2004 Pařízková I., Finance územní samosprávy, MU Brno, 2008 Pelc V., Místní poplatky, úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami, Linde Praha, 2004 Radvan M., Czech tax law , 2 přeprac. vydání, MU Brno, 2009 Starý M. a kolektiv, Dějiny daní a poplatků, Havlíček Brain Team, Praha 2009
Časopisy Moderní obec, Praha: Economia, 2009, ročník XV, č.10
Právní předpisy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Ústavní zákon č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, v platném znění Zákon č.128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 449/2002 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, ve znění pozdějších předpisů Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 329/1921 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním Zákon č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů Zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích Vyhláška č. 161/1960 Sb., kterou se zrušují některé místní poplatky a upravují předpisy o 39
místním poplatku ze psů Vyhláška ministerstva financí č. 36/1972 Sb. o místním poplatku ze psů Nařízení č. 143/1922 Sb., jímž se vydávají nová vzorná pravidla pro obecní dávku ze psů Sdělení Ministerstva vnitra o přijetí Charty místní samosprávy č. 181/1999 Sb. Obecně závazná vyhláška obce Horní Jelení č. 2/2006 o místních poplatcích. Obecně závazná vyhláška obce Holice č. 7/2003 o místním poplatku ze psů.
Judikatura Nález Ústavního soudu ze dne 20.3.2007, Ús Pl 20/2006, publikován ve Sbírce zákonů pod č. 164/2007 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 10.1.2001, Ús Pl 14/2000, publikován ve Sbírce zákonů pod č. 43/2001 Sb. Usnesení Ústavního soudu ze dne 20.12.1994, Ús Pl 14/2000, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení pod zn. U 25/2 SbNU 267 Nález Ústavního soudu ze dne 13.9.1994, Ús Pl 9/1994, publikován ve Sbírce zákonů pod č. 207/1994 Sb. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.1.2008 zn. 2 Afs 107/2007-168
Elektronické zdroje Stránky města Horní Jelení, dostupné na www.hornijeleni.cz Stránky města Holice, dostupné na www.holice.cz a www.mestoholice.cz Stránky Ministerstva vnitra České republiky, dostupné na www.mvcr.cz Stránky Českého statistického úřadu, dostupné na www.czso.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Pes http://www.epravo.cz/top/clanky/evropska-charta-mistni-samospravy-13600.html
Jiné zdroje Důvodová zpráva k návrhu zákona č.565/1990 Sb. ,o místních poplatcích Důvodová zpráva k návrhu na změnu zákona o místních poplatcích
40
