MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Korupce a ekonomický růst v zemích Visegrádské čtyřky
Vedoucí diplomové práce: Ing. Ladislava Grochová, Ph.D.
Řešitel: Drahoš Šikola
Brno 2012
*** zadání ***
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Korupce a ekonomický růst v zemích Visegrádské čtyřky“ vypracoval samostatně za použití pramenů, které uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 24. května 2012
…………………………
Touto cestou bych chtěl poděkovat své vedoucí bakalářské práce, paní Ing. Ladislavě Grochové, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady, které mi při zpracování této práce poskytla.
ABSTRAKT Šikola, D.: Korupce a ekonomický růst v zemích Visegrádské čtyřky. Bakalářská práce. Brno, 2012. Bakalářská práce se zabývá vlivem korupce na ekonomický růst v zemích Visegrádské čtyřky. V práci je popisován vývoj ekonomického růstu, korupce a jejich vzájemná závislost. V rámci zkoumání vlivů na korupci je porovnávána legislativa a protikorupční opatření vlády na její vývoj. Závěr práce dává doporučení státům Visegrádské čtyřky, jakými opatřeními redukovat úroveň korupce. Klíčová slova: Ekonomický růst, korupce, Visegrádská čtyřka
ABSTRACT Šikola, D.: Corruption and economic growth in the Visegrad countries. Bachalorer thesis. Brno, 2012. This bachalor thesis deals with the impact of corruption on economic growth in the Visegrad group. A progress of economic growth, corruption and their interdependence is described there. Legislation and anti-corruption provision of government on development of corruption in a framework of examined impacts on corruption are compared in there. The end of thesis results in a list of recommendation how to reduce a level of corruption in Visegrad countries. Keywords: Economic growth, corruption, Visegrad group
OBSAH 1
ÚVOD .......................................................................................................................... 7
2
CÍL PRÁCE A METODIKA..................................................................................... 8
3
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY V LITERATUŘE................. 11 3.1 KORUPCE..............................................................................................................11 3.1.1 Definice korupce ..........................................................................................11 3.1.2 Měření korupce ............................................................................................13 3.1.2.1 Expertní hodnocení .............................................................................. 14 3.1.2.2 Průzkumy veřejného mínění ................................................................ 15 3.1.2.3 Složené indexy..................................................................................... 16 3.1.2.4 Využití objektivních dat....................................................................... 17 3.2 EKONOMICKÝ RŮST ..............................................................................................19 3.3 TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU............................................................................23 3.3.1 Klasická politická ekonomie ........................................................................23 3.3.2 Keynesiánství ...............................................................................................25 3.3.3 Postkeynesiánství .........................................................................................26 3.4 VLIV KORUPCE NA RŮST .......................................................................................28
4
VLASTNÍ PRÁCE A DISKUSE ............................................................................. 32
4.1 EKONOMICKÝ RŮST ..............................................................................................32 4.1.1 Česká republika ............................................................................................32 4.1.2 Slovenská republika .....................................................................................34 4.1.3 Maďarská republika .....................................................................................35 4.1.4 Polská republika ...........................................................................................37 4.1.5 Shrnutí ..........................................................................................................38 4.2 KORUPCE..............................................................................................................39 4.2.1 Česká republika ............................................................................................39 4.2.2 Slovenská republika .....................................................................................41 4.2.3 Maďarská republika .....................................................................................43 4.2.4 Polská republika ...........................................................................................45 4.2.5 Shrnutí ..........................................................................................................46 4.3 KORUPCE A EKONOMICKÝ RŮST ...........................................................................47 4.3.1 Shrnutí ..........................................................................................................49 5 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................. 53 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ...................................................... 58 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................... 59 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 60 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................... 61
7
1
ÚVOD
V posledních letech je stále častější, že se úspěšnost hospodářství země porovnává podle hrubého domácího produktu. Či spíš, více je obdivovaná rychlost, s jakou dokáže země svůj produkt navyšovat. A tak je trendem, že se politici pyšní vysokými tempy růstu, i když se pozapomíná na kvalitu a původ tohoto růstu. Jedním z faktorů, které mohou dle ekonomických teorií ovlivnit výkonnost ekonomiky, je i korupce. A právě tempo růstu a úroveň korupce je to, co spojuje země V4 v Evropě. Tyto země dosahují dlouhodobě nadprůměrného ekonomického růstu a není výjimkou ani růst přibližující se desetiprocentní hranici za rok. Na druhou stranu V4 patří, dle průzkumů mezinárodní organizace Transparency Internationl (TI), k nejvíce zkorumpovaným zemím Evropy. Do jisté míry za to může jejich společný vývoj v novodobých dějinách, kdy byly pod vlivem Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), ve kterých byla korupce běžnou praxí. Ač po pádu komunistických režimů vliv SSSR přestal, kultura a návyky tvořené po desítky let jsou v těchto zemích stále patrné. V ekonomické teorii se hovoří o korupci jako o něčem zhoubném, o něčem, co podkopává základy tržní ekonomiky a negativně ovlivňuje produkci ekonomiky. Lze tedy snížením korupce docílit vyššího ekonomického růstu? A platí toto tvrzení i pro země V4? Korupce je specifická tím, že se vyskytuje už od doby, co byl vynalezen obchod. Pokud se neprovádí patřičná opatření na její potlačení, páchá velké škody. Boj s korupcí tak bude hrát, s uvědomováním si tohoto faktu, čím dál tím větší roli na politické i veřejné scéně.
8
2
CÍL PRÁCE A METODIKA
Primárním cílem této práce je formulovat doporučení státům Visegrádské čtyřky, jakým způsobem snižovat úroveň korupce. Toto doporučení se vztahuje k institucím, které bojují s korupcí v daných státech. K dosažení tohoto cíle poslouží identifikace těchto institucí a prokázání hypotézy, že v zemích V4 existuje kladný vztah mezi korupcí a ekonomickým růstem. Práce bude rozdělena do dvou hlavních částí. V první, teoretické části, bude pomocí metody deskripce vytvořen teoretický podklad pro praktickou část. Bude popsáno, jaké chování je považováno za korupční, a také možnosti měření korupce. Dále bude popsáno měření výkonu ekonomiky a vybrané přístupy ekonomických škol k produktivitě ekonomiky. Poslední pasáž teoretické části bude pojednávat o vlivu korupce na ekonomický růst. V praktické části se bude zjišťovat, zda obecně uznávaný názor na korupci, tedy, že korupce brzdí ekonomický růst, platí i pro země V4. Ke zjištění tohoto vztahu se využije korelačních koeficientů, které prokazují závislost mezi dvěma proměnnými. Pro výpočet těchto koeficientů poslouží následující rovnice: (Hindls 2002, s. 206) rxy =
cov xy varx * vary
=
s xy sx s y
,
cov xy - kovariance proměnných X a Y, sx - směrodatná odchylka proměnné X, sy - směrodatná odchylka proměnné Y. Korelační koeficient může nabývat hodnot <-1;1>, přičemž hodnota 1 znamená přímou závislost a obě veličiny se vyvíjí stejným směrem, hodnota -1 pak znamená nepřímou závislost a obě veličiny se vyvíjí protichůdně. V této práci bude míru korupce reprezentovat index CPI, který je zveřejňován mezinárodní organizací Transparency International pro téměř 180 zemí světa. Nabývat může hodnot od 0 do 10, kdy 0 představuje nejhorší možné korupční prostředí a 10 znamená bezkorupční prostředí. Ekonomický růst bude reprezentovat tempo růstu nominálního HDP zveřejňovaného na stránkách Eurostatu. Dále bude použita korelační analýza i pro nominální HDP na obyvatele v USD. Tato data jsou získána ze Světové banky. Všechna data jsou v ročních intervalech. Porovnávat se budou data od roku 1996, protože průzkumy v těchto zemích se začaly provádět v tomto roce a dřívější data proto nejsou k dispozici. Poslední výsledky pro data CPI
9
a tempa růstu jsou z roku 2011, nominální HDP na obyvatele pak z roku 2010. Jelikož korupce může působit opožděně a její vliv se může projevit na dalším období, jsou zde i vypočteny opožděné korelační koeficienty výše zmíněných veličin o jeden rok. Veškerá data, která jsou pro výpočet použita, jsou obsažena v příloze. (Příloha A) Nevýhodou použité časové řady je její relativně menší rozsah. Proto budou v dalším kroku všechny korelační koeficienty podrobeny testu statistické významnosti, aby se potvrdila relevantnost výsledků. Pro výpočet tohoto testu poslouží již vypočtené korelační koeficienty. Tento test bude proveden na 5% hladině významnosti. Ověření předpokladu, že vypočtený korelační koeficient je statisticky významný, bude nulovou hypotézou, kterou lze zapsat následovně: H0:r (CPI, tempo růstu (HDP/obyv) = 0. Proti této hypotéze bude postavena alternativní hypotéza o nenulové hodnotě r (HDP/obyv)
CPI, tempo růstu
: H1:r (CPI, tempo růstu (HDP/obyv) ≠ 0.
Rozhodnutí bude provedeno podle testového kritéria:
t=
r 1− r2
⋅ n−2
pro n-2 stupňů volnosti a 5% hladině významnosti. Pokud hodnota testového kritéria dle Hindlse (2002, s. 234-236) spadá do oboru přijetí při 5% hladině významnosti, nulová hypotéza o statistické nevýznamnosti nebude zamítnuta. K propočtům korelační analýzy poslouží tabulkový procesor MS Excel. V praktické
části
budou
opět
deskriptivní
metodou
okomentovány
vývoje
v ekonomickém růstu a míry korupce. Vývoj míry korupce bude sledován v závislosti na legislativních opatřeních v boji proti korupci. V závěru práce zjištěné výsledky poslouží ke komparaci jednotlivých zemí, přičemž budou také brány v potaz instituce zabývající se korupcí. Země, ve které bude zjištěn vztah korupce a ekonomického růstu nejslabší, pak povede k doporučení zbývajícím státům s cílem redukovat korupci. Tyto návrhy budou zaměřeny na vytvoření vhodného institucionálního prostředí, které by omezilo korupční chování.Země V4 byly zvoleny z toho důvodů, že je spojuje jejich historický vývoj, který dal vzniknout podobnému institucionálnímu rámci. Po pádu komunismu v těchto zemích se mu-
10
sely vypořádat s podobnými problémy. To, že korupce je pro tyto státy problémem, svědčí i fakt, že v žebříčku hodnocení se nacházejí na chvostu Evropy.
11
3
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY V LITERATUŘE
3.1 Korupce K vytvoření této práce je nezbytné mít přehled o tom, co je korupcí vůbec myšleno. Tato kapitola proto přibližuje, co je považováno za korupci a jak ji definovat. Dále jsou zde zmapovány metody měření korupce, které umožní výběr vhodného ukazatele pro tuto bakalářskou práci. 3.1.1
Definice korupce
Definování korupce není až tak jednoduché a v odborné literatuře lze nalézt bezpočet vysvětlení tohoto pojmu. Ačkoliv se s korupcí můžeme setkat kdekoliv a v jakékoliv době, bez ohledu na politické zřízení, může mít mnoho podob a i vnímaní toho, co korupce je a co už ne, může v různých kulturách být příčinou nejednotnosti definic. K rozporu mezi vymezením korupce nahrává i fakt, že zasahuje do disciplín ekonomie, sociologie a politologie. Lze ale vypozorovat, že každá definice hovoří o korupci jako o něčem špatném, ba dokonce i zhoubném pro společnost. Slovo korupce je latinského původu, vychází ze slova rumpere, tedy zlomit, rozlomit, přetrhnout. Výraz corruptus je možné podle Petrovského (2007, s. 18) volně přeložit jako zkažený, mravně zvrácený, přeneseně podplacený. Mezinárodní nezisková organizace Transparency International (2011) ji definuje jako „zneužití svěřené pravomoci k soukromému zisku“. Toto popsání není příliš konkrétní a nezahrnuje veškeré atributy korupce. Více specifická je definice dle Ministerstva vnitra (2010), která korupci člení na: •
slíbení, nabídku nebo poskytnutí úplatku s cílem ovlivnit něčí jednání nebo rozhodnutí,
•
žádost o úplatek,
•
přijetí úplatku.
Dále toto členění upřesňuje. „Korupce je transakce zpravidla mezi dvěma stranami. Jedna strana nabízí nebo poptává neoprávněnou výhodu za rozhodování ve věcech obecného zájmu.“ Mezi další definice, které se snaží lépe vystihnout problematiku korupce, bych z české literatury zmínil i definici od autora Chmelíka (2003, s. 21), který korupci vyjadřuje jako „neformální
12
vztah dvou subjektů jednajících v rozporu s dobrými mravy spočívajících v nabídce, příslibu, realizování výhody v něčí prospěch nebo akceptování takového požadavku za vyžádanou, nabídnutou nebo slíbenou odměnu.“ Z mého pohledu nejuceleněji hodnotí korupci Volejníkové (2007, s. 14), která ji definuje jako „vztah mezi dvěma subjekty, jednotlivci či institucemi, z nichž jeden subjekt nabízí a zpravidla i poskytuje druhému určitou formu odměny za poskytnutí či přislíbení neoprávněné výhody. Druhý subjekt pak očekává, že mu za tuto poskytovanou výhodu bude poskytnuta slíbená materiální či nemateriální odměna.“ Z uvedených definicí vyplývá dle Volejníkové (2007, s. 19) několik náležitostí: •
jedná se o vztah dvou subjektů,
•
obě strany směňují neoprávněnou výhodu za přislíbenou odměnu,
• vyskytuje se třetí strana, která je korupčním jednáním poškozena, •
odměna může být jak ve finanční, tak v materiální podobě,
•
daná výhoda je poskytnuta zneužitím zpravidla svěřené moci,
•
obě strany se svým jednáním prohřešují proti zákonům nebo dobrým mravům.
Nutno podotknout, že pojem korupce je poměrně široký a obsahuje i jednání, která nepředstavují jen podplácení úředníků. Jak uvádí Volejníková, korupci je třeba vnímat i v širším slova smyslu, a proto k ní přiřazuje i takové způsoby chování jako jsou klientelismus, nepotismus a prodej pozic. Klientelismus (z latinského „cliens“ = poslušný) - představuje podle Friča (1999, s. 28) „vytváření klientských sítí v politice a státní správě“. To se děje při pronikání příbuzenských a přátelských
vztahů
do
sféry
právní
univerzality.
Vztah
mezi
zkorumpovaným
a korumpujícím se tedy dostává na vyšší úroveň a pro obě strany představuje určitý druh jistoty, protože jejich vztah snižuje riziko nedorozumění a porušování dohodnutých pravidel. Rozdělování statků neprobíhá na základě neosobních pravidel trhu, ale je nahrazeno pravidly známostí a protekcí lidí zapojených do určité klientské sítě. Nepotismus (z italského „nepos“ = vnuk, synovec) - znamená dosazování díky společenskému vlivu svých příbuzných nebo oblíbenců do významných pozic. Podle Petrovského (2007, s. 19) jsou výhody z tohoto konání na obou stranách. Dosazený má zajištěno dobré místo bez neosobního výběru a osoba, která dosadila, si může být jistější při vykonávání protizákonného jednání a navíc rozšiřuje okruh svého vlivu. Prodej pozic – podle Volejníkové (2007, s. 19) se jedná o situaci, kdy jedinec ve významné pozici rozšiřuje svůj vliv pomocí placeného protěžování. Nutností je, aby tento jedinec mohl
13
rozhodovat o personálních otázkách. Jeho rozhodnutí, koho poté obsadí na pracovní místo je ovlivněno úplatky, které dostane od jednotlivých zájemců o tuto pozici. 3.1.2
Měření korupce
Podle Volejníkové (2007, s. 28) si špatný vliv korupce uvědomuje celá řada subjektů, které se snaží tuto problematiku řešit. Často se však stává, že tyto subjekty nemají ve své kompetenci nástroje, kterými by mohli vytvářet protikorupční opatření. Není tedy divu, že ve snaze upozornit na tento problém, se snaží korupci kvantifikovat. S vyjádřením rozměru je následně snazší o problému informovat a také počítat aspoň s nějakým rozsahem. Nicméně, v případě korupce to není až tak jednoduché, jelikož se jedná o trestnou činnost, kdy zákon porušují obě strany – korumpující i korumpovaná. Ve snaze zakrýt své jednání probíhá korupce většinou beze svědků a přímých důkazů. Zjištění a vyřešení korupce se stává tedy zpravidla náhodou. Nelze se tudíž spoléhat na statistiky vyřešených případů policejního aparátu či odsouzených osob, neboť to vypovídá především o úspěšnosti a štěstí policie a o ochotě soudů trestat korupční jednání.
Graf č. 1: Vývoj počtu zjištěných a objasněných trestných činů úplatkářství (Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky, 2010)
Nezbývá tedy nic jiného, než korupci měřit pomocí indexů, které jsou tvořeny na základě sociologických průzkumů, tzn. měkkých dat. V průzkumu jsou dotazovaným pokládány otázky, na něž mají vybrat hodící se předdefinované odpovědi typu „ano, spíše ano, spíše ne a ne“.
14
Tato tvrzení se posléze kvantifikují a převádějí na indexy, pomocí kterých už lze provádět srovnání třeba mezi jednotlivými státy. Řada indexů byla tvořena dle Volejníkové (2007, s. 29) pouze za účelem dokumentace stavu pro daný účel (jedná se např. o Neumanův index). Vznikají tedy unikátní indexy, které vychází z dat získaných zejména dotazníkovým průzkumem firem nebo obyvatel. Na druhé straně potom stojí složené indexy, jejichž tvorba je propracovaná a komplexní a využívá se pro opakující se srovnání, často i mezinárodní. Tyto indexy se zpravidla skládají z dat měkkých i kardinálních spolu s jejich zdroji (statické databáze, expertní hodnocení, šetření v rámci firem a obyvatel). Na základě způsobu sběru a vyhodnocení dat lze studie a analýzy rozdělit do čtyř skupin: a) skupina studií a analýz vytvořených dle názorů expertů, b) skupina průzkumů veřejného mínění, c) skupina složených indexů, d) skupina studií a analýz, které jsou tvořeny z objektivních dat (kardinální odhady rozsahu korupce). I přes rozdílnou metodiku výpočtu indexů však můžeme zjistit jejich vzájemnou souvztažnost. Nicméně, na základě zjištěných indexů nelze vytvářet přesné závěry, poněvadž se jedná o nepodložená data. 3.1.2.1
Expertní hodnocení
Tato skupina studií a analýz vzniká na základě názorů expertů. V této souvislosti považujeme za experty ratingové agentury, konzultanty mezinárodních institucí aj. Výhodou je, že jejich pohled na korupci v jednotlivých zemích bývá objektivnější a jsou schopni rozeznat riziková místa v ekonomice, politice či finančním prostředí pro potřeby zahraničních investorů. Mezi tato hodnocení řadíme např. studii Political Risk Services (PRS, 2012). Ta byla vyvinuta profesorem Williamem D. Coplinem a Michaelem K. O´Learym na Syracuse University. PRS předpovídá riziko v podnikání ve 100 zemích. Pro každou zemi vytváří zprávu, ve které komentuje a analyzuje nedávné události, profily hlavních představitelů zemí, dále i historické a politické pozadí, údaje o vládě a jiných politických subjektech, životním prostředí včetně klíčových oborů. Vytvářený index je sestavován na základě názorů dobře informovaných odborníků. Jiným měřením, často používaným, je dle Volejníkové (2007, s. 30) index GM sestavován Světovou bankou (Word Bank), který je publikován každoročně. Tento index je tvořen na
15
základě několika stovek různých a individuálních měření mezinárodních organizací, poradenských firem, univerzit, znalců či nevládních organizací, atd. Při sestavování jsou kombinována data expertů s daty získaných dotazníkovým šetřením firem a obyvatel. 3.1.2.2
Průzkumy veřejného mínění
Tato měření korupce jsou podle Volejníkové (2007, s 31.) prováděna na základě šetření dotazníkovou formou v rámci firem a obyvatel. Sběrem dat se zpravidla zaobírají instituce, které data následně vyhodnocují pomocí statistických metod. Jak uvádí Volejníková, úskalím těchto metod je, že názory získané od občanů se zobecňují, čímž může dojít k jistému zkreslení ekonomické a politické situace v zemi. Přesto by nemělo docházet k tomu, že by se výsledky z těchto studií znevažovaly, protože představují názory lidí, kterých se korupce dotýká nejvíce, a jsou schopné nejpřesněji sledovat korupci ve svém prostředí. Provedení průzkumu je zpravidla zadáváno institucím, které podle zadavatele provedou patřičný průzkum obyvatel a firem. V České republice průzkumy provádí nejčastěji společnosti GfK Praha – Institut pro výzkum trhu, Centrum pro Výzkum veřejného mínění – výzkumným oddělením Sociologického ústavu AV ČR, společností SC&C – marketingové a sociální zdroje a Faktum Invenio spol. s.r.o. Do této skupiny můžeme zařadit indexy Globální barometr korupce (Global Corruption Barometer, GCB), Index plátců úplaků (Bribe Payers Index; BPI) zveřejňované organizací Transparency International (2008). Tyto indexy rozšiřují starší index CPI a tím pomáhají utvořit ucelenější přehled o korupci. GCB je sestavován každoročně od roku 2003. Počet zemí, ve kterých probíhal sběr dat, se v roce 2010 zvedl ze 45 na 86. Pomocí dotazování jsou hodnoceny a zjišťovány tyto otázky: 1) zkorumpovanost institucí a odvětví, 2) která z korupcí je větším problémem – velká nebo malá, 3) dopad korupce na osobní život a danou zemi, 4) zda se vnímání korupce v zemi zlepšuje, 5) poskytnutí úplatku za poslední rok dotazovaným či jeho příbuzným. Dotazování probíhá tváří v tvář nebo telefonicky. Bohužel, ne ze všech zemí se podařilo získat potřebné informace, protože některé otázky tamní úřady zakázaly. Index může nabývat hodnot <1-5>, kdy 1 znamená nezkorumpovaný sektor a 5 extrémně zkorumpovaný sektor. Index BPI, poprvé zveřejněn 1999, je sestavován nepravidelně. Za cíl si stanovuje změřit nabídkovou stranu korupce skrze rozhovory s manažery firem, které obchodují se zahra-
16
ničními zeměmi. Při posledním měření (2008) bylo dotazováno téměř 3000 manažerů působících v 26 zemích. Index seřazuje přední exportní země podle jejich sklonu k uplácení v zahraničí. Může nabývat hodnot <0,00-10,00>, kdy 10,00 znamená exportování bez korupce. Nepřímo měří korupci i další indexy. Volejníkové (2007, s.33 ) uvádí například index GCI (Growt Competitiveness Index) publikován Světovým ekonomickým fórem, ten si však má za primární úkol stanovuje hodnocení udržitelného ekonomického růstu a kvality podnikatelského prostředí, takže tím pádem do svého měření zahrnuje i korupci. Dále je to např. Index transformace (IDR), publikován organizací Freedom House a Index kvality správy (Quality of Governance Index, QGI), sestavován Světovou bankou. 3.1.2.3
Složené indexy
Složené indexy jsou vytvářeny na základě sjednocení několika již existujících indikátorů korupce. To je prováděno kvůli lepší vypovídací schopnosti, neboť spojením indikátorů se dostává do indexu více informací a eliminuje se vliv odchylek ze získaných dat. Zařadit do této skupiny můžeme index, který je používán ke komentování korupce nejčastěji. Jedná se o Index vnímání korupce (Corruption Perception Index; CPI), publikován mezinárodní a nevládní organizací Transparency International (TI, 2012) a Gottingenskou univerzitou v Německu. TI byla založena 1993, je financována z nezávislých zdrojů a její ústředí sídlí v Berlíně. Ke sběru dat po celém světě jí pomáhá 90 poboček v různých zemí. Jedna z poboček TI byla v roce 1998 založena i v České republice. Začátkem roku 1995 začala tato organizace publikovat index CPI. Jak uvádí Transparency International Česká republika (2011), „index se zaměřuje na korupci ve veřejném sektoru a seřazuje země podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky.“ Získávání dat funguje na základě průzkumů, v nichž dotazovaní odpovídají na otázky týkající se zneužívaní pravomocí veřejných činitelů k získání osobních výhod. Průzkumu se účastní podnikatelé, analytici a široká veřejnost. Index může nabývat hodnot <0,00-10,00>, kdy 0,00 znamená úplná zkorumpovanost, hodnota 10,00 bezkorupční prostředí. Aby byla daná země zařazena do žebříčku, musí splňovat podmínku minimálně tří zdrojů dat. CPI v roce 2011 získával data ze 17 datových zdrojů 13 institucí. Aby bylo možné data použít, musí být sběr dat řádně zdokumentován a zveřejněny metodiky, kterými se daná data vypočetla.
17
Hodnoty jednotlivých zkoumaných let nejsou dle Petrovského (2007, s. 104) utvořeny ze získaných dat daného roku, ale průměrem hodnot zkoumaného roku a předešlých 3 let, aby se zabránilo velkým výkyvům způsobených např. medializací některého korupčního případu. Díky indexu CPI se společnost mohla informovat o korupci, korupce se začala dostávat do podvědomí, bourat tabu a v mnoha zemích vedla k provádění reforem. 3.1.2.4
Využití objektivních dat
Volejníkové (2007, s. 52) Objektivní indikátory jsou počítány na základě tvrdých, objektivně měřitelných dat, což vede ke snaze o objektivnost realizovatelného přístupu. Jako postup k získání objektivních šetření se využívá zpravidla kvantifikace poměru obchodních transakcí spojených s korupčními platbami a úplatky státních úředníků. Nevychází se tedy z expertních hodnocení, ale z přímých zkušeností firem ve využití soukromých prostředků k ovlivňování veřejných rozhodnutí. Do této kategorie indexů měřících korupci řadíme kupříkladu Neumanův index. Poprvé k jeho sestavení došlo v roce 1994 na základě výsledků rozhovorů s německými exportéry uskutečněných v tomtéž roce. Index se zaokrouhluje nahoru na nejbližší násobek 20% a vyjadřuje, kolik obchodních případů v procentech bylo podpořeno úplatkem, aby se tyto operace staly úspěšnými. Podobným principem je tvořen i ojedinělý index V4, který byl vytvořen v roce 2004 organizací TI (2004) ve spolupráci s agenturou GfK Praha. Vychází se ze srovnávacího výzkumu v Praze, Bratislavě, Budapešti a Varšavě. Předmětem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaké protikorupční nástroje se využívají ve veřejné správě hlavních měst Visegrádské čtyřky a současně zjistit, nakolik tyto nástroje plní svůj cíl. Výzkum se skládal ze dvou fází: v první fázi byla zjištěna objektivní data, která se týkají existence protikorupčních nástrojů a mechanismů nastavených ve veřejné správě hlavních měst Visegrádské čtyřky. Jednalo se o zadávání veřejných zakázek, interní audit a kontrolní mechanismy, etické kodexy, střety zájmů a informační otevřenosti veřejné správy. Tato data byla získána pomocí analýzy dokumentů a rozhovorů se zástupci obecních zastupitelstev. Během druhé fáze výzkumu se zjišťovala účinnost jednotlivých protikorupčních instrumentů na základě vnímání zainteresované veřejnosti. V každém městě se dotazování zúčastnilo 100 respondentů. Hodnoty indexu se pohybují na intervalu <0-1>, kde 0 znamená velmi špatné hodnocení a 1 hodnocení dobré. (Transparency International)
18
Mezi indexy využívající objektivní data dle Volejníkové (2007, s. 53-54) můžeme zařadit i Indexy korupce veřejných rozhodnutí (IKVR), které byly naměřeny v roce 1999. Jedná se o kvantifikovanou podobu forem korupce odlišených na základě specifikace typu vztahu mezi státem a soukromým subjektem. Konkrétně jde o tzv. ovládnutí státu, vlivovou korupci a administrativní korupci. Každou z těchto forem lze kvantifikovat dle odpovídajícího indexu. Ovládnutí státu (OS), vyjadřuje podíl korumpujících firem s cílem ovlivnit podobu zákonů, nařízení regulací a dále podíl firem, na jejichž činnosti má vliv korupce veřejných rozhodnutí. Cíle korupčních aktivit lze dělit podle pole působnosti: ovlivňování hlasování v parlamentu, ovlivňování hlavy státu, zneužívání fondu centrální banky, ovlivňování soudních rozhodnutí v kriminálních a obchodních kauzách, finanční příspěvky politickým stranám a na předvolební kampaně. Podle výsledku lze země následně rozdělit na země s nízkou a vysokou úrovní ovládnutí státu. Druhým indexem patřícím pod IKVR je Index vlivové korupce (VK) reflektující vlastní hodnocení firem, do jaké míry dokáží ovlivnit podobu zákonů, pravidel nebo regulací, které vydává státní instituce. Sestavován je i tzv. Index administrativní korupce (AK), který nám sděluje, kolik procent ze svých ročních příjmů firmy vynakládají na neoficiální platy veřejných činitelů za účelem dosažení pro ně žádoucích rozhodnutí. Zmíněné indexy jsou součástí Světové banky a rozsáhlé studie EBRD, která se týkala zkoumání podnikatelského prostředí a výkonnosti podniků. Metodiky tvrdých dat využívá i Index ekonomické svobody (Index of Economic Freedom, IEF), který je používán pro mezinárodní srovnání úlohy státu v ekonomice. Použitá meto- Specifický index dika korupce Expertní hodnocení
X
Globální baromeŠetření v rámci tr korupce, Index firem a obyvatel plátců úplatků BPI Složené indexy Využití objektivních dat
Zpracovatel
X
TI
Souhrnný index
Zpracovatel
Index International Political Risk Country Risk Guide Services ICRG Index Governance World Bank Matters GM Growth CompetitiveWEF ness Index CI Index transformace Freedom HouIDR se Index kvality správy EBRD QGI
Index vnímání korupce CPI Neumanův index
TI
X
X
Peter Neuman
Index V4
TI a GFK Praha
Index ekonomické svobody
The Fraser Institute, The
19
Indexy korupce veřejných rozhodnutí IKVR
World Bank, EBRD
Heritage Foundation
Tab.č. 1: Klasifikace indikátorů korupce podle použité metodiky Zdroj: Volejníková (2007)
Na základě uvedené dokumentace měření korupce byl pro tuto práci zvolen Index vnímání korupce. Jeho výhodou totiž je eliminace odchylek v měření, neboť je skládán z více indikátorů. Celkově se tak při jeho sestavování používají data ze 17 datových zdrojů. Ačkoliv vyjadřuje vnímanou korupci respondentů, snaží se minimalizovat vliv aktuálních kauz pomocí průměrování zkoumaného roku a předešlých 3 let. Předností je také skutečnost, že je zpracováván po dlouhou dobu v řadě zemí.
3.2 Ekonomický růst Chceme-li se bavit o ekonomickém růstu, musíme si v prvé řadě ujasnit, kterou veličinu sledujeme, tu, kterou chceme, aby byla růstová. Ačkoliv máme k dispozici několik ukazatelů, nejpoužívanější jsou ty, které měří výkonnost neboli celkový produkt na určitém území. Pod pojmem produkt je všeobecně v kruhu ekonomů chápáno množství statků a služeb vyprodukovaných ekonomikou. Zpravidla se jedná o veličiny tokové, tedy takové, které zachycují pohyb sledované veličiny za určité období. Nejčastěji se jako období pro výpočet produktu používá rok, méně pak čtvrtletí nebo měsíc. Nejpoužívanější veličiny měřící produkt ekonomiky jsou dle Jurečky (2010, s. 28) : • Hrubý domácí produkt (HDP) – Gross Domestic Product – GDP • Hrubý národní produkt (HNP) – Gross National Product – GNP • Čistý domácí produkt (Net domestic Product – HDP) • Čistý národní produkt (Net national Product – NNP) S údaji ukazatele HDP se setkáváme nejčastěji, proto i já se v této práci zaměřím především na něj z důvodů dostupnosti dat a jeho celkovém povědomí. Jak uvádí Český statistický úřad (2012), definovat jej můžeme jako peněžní vyjádření celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území. Lze jej vypočíst třemi způsoby: 1) produkční metodou, 2) výdajovou metodou, 3) důchodovou metodou.
20
Pomocí produkční metody se HDP počítá jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých sektorů nebo odvětví ekonomiky a čistých daní na produktech (které nejsou začleněny do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací složka účtu výroby na národní hospodářství, která zachycuje na straně zdrojů produkci a mezispotřebu na straně užití. Rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou je hrubá přidaná hodnota. Protože se produkce oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky. Vzorec na výpočet HDP touto metodou je tedy: HDP = Produkce - Mezispotřeba + Daně z produktů - Dotace na produkty. Naproti tomu výdajová metoda počítá HDP jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná koncová spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba znamená výdaje na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem. Složka hrubého kapitálu zahrnuje tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a čisté pořízení cenností. Pro výpočet HDP výdajovou metodou nám poslouží vzorec: HDP = Výdaje na konečnou spotřebu + Tvorba hrubého kapitálu + Vývoz výrobků a služeb - Dovoz výrobků a služeb. Důchodová metoda výpočtu HDP vychází z celkového součtu prvotních důchodů za národní hospodářství. Tyto prvotní důchody jsou sumou náhrad zaměstnancům, daní z výroby a dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu). Při výpočtu HDP důchodovou metodou pak vycházíme ze vzorce: HDP = Náhrady zaměstnancům + Daně z výroby a z dovozu – Dotace + Čistý provozní přebytek + Čistý smíšený důchod + Spotřeba fixního kapitálu Nominální a reálný produkt Sojka A Konečný (2006, s. 50) dále uvádějí, že během měření produktu se vyskytuje ještě jedna nesnáze, a to, že pro výpočet HDP se vychází z existujících cen na trhu. Nicméně ceny statků a služeb se každým rokem mění, a proto pokud chceme zjistit, jaké bylo skutečné množství statků a služeb, kterými ekonomika v daném období disponovala, musíme vyloučit vliv změn cenové hladiny zapříčiněný inflací či deflací. Jestliže pro výpočet HDP použijeme běžné ceny, mluvíme o nominálním HDP. Pokud v ekonomice dochází ke změnám cen, vypovídací schopnost nominálního HDP klesá. Proto se nominální HDP „očišťuje“ od inflace
21
(deflace), čímž dostáváme reálný HDP, který je vyjadřován ve stálých cenách vztažených k určitému výchozímu roku. Reálný HDP má tedy lepší vypovídající schopnosti.
Ekonomický růst Ekonomicky činné země se přirozeně snaží o to, aby výstup jejich ekonomik rostl. V případě, že se jim to daří a jejich produkt za dané období je větší než v období předešlém, mluvíme o ekonomickém (hospodářském) růstu. Avšak některá období nejsou růstová a dochází k dočasným odchylkám makroekonomického vývoje zemí od jejich dlouhodobého trendu. Zde se dostávají do rozepře dvě ekonomické teorie – teorie ekonomického růstu a teorie ekonomického cyklu. Teorie ekonomického růstu se soustředí na popis pohybu reálného HDP, který se v průběhu času prosazuje bez ohledu na občasné výkyvy agregátního výstupu ekonomiky. Ve zdravě fungující ekonomice býváme svědky zpravidla vzestupného trendu. Na druhé straně teorie ekonomického cyklu se zaobírá příčinami nestabilního růstu či poklesu reálného HDP v čase, tedy krátkodobými odchylkami od trendu.
Obr. č. 1: Teorie ekonomického růstu (Zdroj: Jurečka 2010, s. 221) Ekonomický růst bývá dle Jurečka (2010, s. 223) obecně způsoben dvěma typy změn v konkrétní zemi – zvýšením dostupných výrobních zdrojů nebo změn v intenzitě jejich využití neboli zvýšení jejich produktivity. Reálný HDP tedy roste v případě navyšování počtu pracujících, akumulací kapitálu a využití většího množství půdy a nerostného bohatství. Reálný
22
HDP rovněž poroste, ikdyž budeme mít stejné množství těchto zdrojů, ale budeme je využívat intenzívnějším způsobem. Některé země sázejí na kvantitativní, jiné na kvalitativní přístup. Většinou se vyspělé země snaží dosáhnout růstu technologickým pokrokem a růstu efektivnosti ve výrobě, kdežto rozvinuté země podporují svůj růst rozsáhlejším využíváním svých přírodních zdrojů. Ekonomický růst měříme jako změnu reálného produktu ekonomiky dané země, za určité období, zpravidla za rok. Abychom vypočetli tento růst, postupujeme tak, že odečteme od reálného produktu v daném roce produkt roku předešlého: Ekonomický růst = Qt-Qt-1 Qt – reálný produkt daného roku Qt-1 reálný produkt roku předešlého Častěji však bývá využívána rychlost (tempo) ekonomického růstu, zpravidla vyjádřena v míře ekonomického růstu. Jedná se o procentní vyjádření změny reálného produktu ekonomiky, k němuž došlo v průběhu jednoho roku. Vypočteme jej jako poměr přírůstku veličiny za jednotku času k této veličině, zpravidla násobenou stem. Míra ekonomického růstu = (Qt - Qt-1)/ Qt-1 * 100 Hospodářský růst se dle Mishana (1994, s. 23) v posledních letech stal symbolem úspěšnosti ekonomiky. Jednotlivé země se předhánějí v hospodářském růstu, vytváří se žebříčky nejúspěšnějších ekonomik a přitom se pozapomíná na ostatní prvky společnosti. Tradiční přístup ekonomů je explicitní chápání růstu: čím více, tím lépe. Avšak zvyšování reálného HDP neznamená nic jiného než navyšování objemu výrobků a služeb, z jeho výše nebo navýšení nelze vyvozovat závěry týkající se úrovně blahobytu či štěstí obyvatel. Příkladem může být stát, který by svůj HDP navýšil těžbou nerostného bohatství povrchovou těžbou. HDP by za podmínky ceteris paribus vzrostl, avšak tento růst by byl vykompenzován devastací obrovského množství životního prostředí. Jeho výše nám nic neříká ani o bezpečnosti, zdraví obyvatel, o rozdělení bohatství. Pominuly by se tyto negativní aspekty, které růst mohou doprovázet, chápal by se vždy jako dobrý. Jak je vidět, někdy je ekonomický růst zaměňován s rozvojem. Jak uvádí Sojka a Konečný (2006, s. 53-54) nevhodnost HDP k objasnění všech problémů ekonomie, si začalo uvědomovat čím dál více ekonomů, což je vedlo ke konstrukci nového ukazatele. Byl tedy vytvořen čistý ekonomický blahobyt, který započítává do výkonu eko-
23
nomiky jen ty složky, jež skutečně přispívají k většímu blahobytu a položky tento blahobyt snižující, se odečítají. Čistý ekonomický blahobyt je agregátní ukazatel vycházející z HDP. Od HDP by se tak měly odčítat veškeré náklady spojené s odstraňováním negativních dopadů na životní prostředí nebo náklady na uvedení do vhodného stavu původního stavu. Dále by se měly odečítat náklady spojené s poškozeným zdravím obyvatel, způsobené růstem HDP. Jedná se však o projevy negativních externalit, které se zpravidla projevují s větším zpožděním, bývá obtížné určit jejich původ a ocenění. Problém s oceněním se objevuje i u položek zvyšující čistý ekonomický blahobyt. Přičítá se např. růst volného času, některé položky stínové ekonomiky či práce ve volném čase. Ačkoliv by se k této práci hodil spíše čistý ekonomický blahobyt, kvůli jeho nepřesnosti spojené s oceňováním externalit, činností ve stínové ekonomice stejně tak i volného času, zvolím jako ukazatel ekonomického růstu HDP, který je jako ukazatel v ekonomickém kruhu zavedený, má přesnou metodiku a nedochází u něj k velkým odchylkám způsobených subjektivním oceňováním.
3.3 Teorie ekonomického růstu V této kapitole se budu snažit přiblížit hlavní myšlenky vybraných vědců, kteří se zabývali ekonomickým růstem a jeho determinanty. Účelem není vytvořit komplexní přehled osobností a jejich myšlenek, ale vybrat ty nejdůležitější a pro ekonomii růstu nejpřínosnější. Tato část má odhalit, které vlivy na ekonomický růst působí a čím je tedy zranitelný. 3.3.1
Klasická politická ekonomie
Adam Smith Jak uvádí Volejníková (2005, s. 53-54), Smith chápal růst bohatství za předpokladu, že roste individuální bohatství jednotlivců. Toto individuální bohatství jednotlivce se zvyšuje jen jeho vlastním úsilím, prací, motivací spořením a investováním. Tyto aspekty osobního života nemůže změnit žádná vládní politika. Pojmem národní bohatství měl na mysli národní produkt, který také rozlišoval na čistý a hrubý. Rozdíl mezi těmito produkty shledával v opotřebení kapitálu. Jako zdroj bohatství národa považoval výrobu zboží. Tuto výrobu dělil na dvě podoby – produktivní a neproduktivní práci. Hybatelem tvorby národního bohatství podle něj byla produktivní práce, tedy ta, která vytvářela zboží. Toto zboží je možné uchovávat a přenášet do dalšího období, takže se zboží přeměňuje na kapitál a kapitál znamená mzdový fond, díky němuž lze za-
24
městnávat další dělníky. Naproti tomu neproduktivní práce, tedy ta, která poskytuje služby, nevytváří žádné bohatství, protože se služby nedají uskladnit a jsou hned spotřebovány. Smith považoval za hlavní zdroj růstu bohatství dělbu práce, protože specializovaný dělník je schopen vykonat více práce. Nicméně i tato dělba práce je limitována, a to velikostí trhu. Proto považoval za přínosné, pokud docházelo k prolamování regionálních bariér a tím pádem k možnosti obchodu. Dále byl dle Pressmana (2005, s. 33-34) proti opatřením, které tento obchod narušují – cla na cizí zboží a ochranářská cla na nově se rozvíjející průmysl. Na druhou stranu Smith neobhajoval volný obchod za každou cenu. Považoval totiž národní obranu za důležitější, než národní bohatství. Proti uvádění cel byl z toho důvodu, protože to považoval za živnou půdu pro tvorbu monopolů. Monopol byl podle něj jedním z nepřítelů ekonomického růstu. Monopol se totiž snaží o to, aby dodával na trh zboží s vyššími cenami a to i bez maximální efektivnosti. Velké firmy mohou také vyvíjet větší tlak na vládu a ta pod jejich vlivem může schvalovat špatné zákony. A jako poslední nevýhodu monopolů shledával v jejich špatném alokování zdrojů. Jako další nezbytnou složku ekonomického růstu uvádí Volejníková (2005, s. 54) označil akumulaci kapitálu. Kapitál dělil na fixní – budovy, stroje a zařízení a oběžný kapitál – zásoby zboží. Díky kapitálu mohli kapitalisté vyplácet dělníkům mzdy do doby, dokud nebyla prodána další produkce. Podle Holmana (2011, s. 10) Adam Smith přinesl nový pohled do kruhů ekonomie a jako největším přínosem byly jeho vize o kapitalistické společnosti, ve které funguje svobodná směna, tržní ceny tvoří soulad mezi prospěchem jednotlivce a prospěchem společným. Tuto rovnováhu však mohou narušit subjekty jako je vláda či monopol. Jenom díky cenám a ziskům dělají výrobci to, co spotřebitelé chtějí. David Ricardo V některých směrech navázal na Adama Smithe David Ricardo. Podle Pressmana (2005, s. 4849) je znám především svojí teorií komparativní výhody. Smith v Bohatství národů tvrdil, že země vyváží zboží, v jehož výrobě jsou efektivnější. Zastával tak tzn. „absolutní výhodu“. Naproti tomu Ricardo zastával „relativní výhody“ států, tedy že země se budou snažit obchodovat s výrobky, které je daná země schopna vyrobit relativně efektivněji, popř. méně neefektivněji. Předpokladem komparativních výhod je mezinárodní obchod a specializace každé země.
25
Výsledkem komparativních výhod je celkové zvýšení vyprodukovaného zboží, které vede k nárůstu ekonomiky. Pressman (2005, s. 50-51) a Volejníková (2005, s. 63) dále uvádějí, že k dalšímu přínosu Ricarda patří rozdělení příjmů a teorie pozemkové renty. Předpokládal, že ekonomický růst závisí na trendech, které jsou dominantnější v oblasti přerozdělování národního důchodu mezi pozemkové renty, mzdy a zisky. Spolu s tím očekával stagnaci kapitalismu. Tato myšlenka vychází z omezení přirozené úrodnosti půdy. Při vyšším počtu obyvatel dojde k obdělávání i méně kvalitních půd, a protože v zemědělství se projevují klesající výnosy z kapitálu, povede to k růstu cen za potraviny. Proto musí růst i mzdy zaměstnanců, aby si byli schopni kupovat dražší potraviny a udrželi si svoji životní úroveň. Tím pádem klesne i míra zisku z kapitálu až k hodnotě, která nebude dostatečně atraktivní pro kapitalisty, aby nadále investovali. Přestane se tak akumulovat kapitál a ekonomický růst se zastaví, ekonomika stagnuje. Na druhé straně byl dle Pressmana (2005, s. 52) zastáncem názoru, že kapitalisté vydělají více peněz, budou-li zaměstnávat méně dělníků a využijí-li více strojů. S vysokou technologickou nezaměstnaností bude ubývat akumulace kapitálu potřebného k průběžnému investování. V důsledku toho nebude docházet ke zvyšování blahobytu společnosti. 3.3.2
Keynesiánství
Roy Forbes Harrod Ačkoliv dle Sojky (2006, s. 269) tento Britský ekonom rozvinul několik okruhů ekonomie, nejpřínosnější je jeho teorie růstu. V této teorii vychází z Keynesovy teorie, kterou dynamizoval a následně spojil s teorií hospodářského cyklu. Výsledkem těchto jeho úvah je princip akcelerace, na kterém je postavena jeho modelová teorie růstu. Tato teorie vysvětluje vztah přírůstku národního důchodu a poptávky po investicích. Spojitost těchto dvou veličin vyjádřil vzorcem a=I/∆Y, kde a = akcelerátor, ∆Y = přírůstek národního důchodu, I = objem investic Tempo růstu (G) pak formuloval jako poměr přírůstku národního důchodu v daném období k velikosti národního důchodu období předcházejícího G=∆Yt/Yt-1. Tempo růstu dále podle Holmana (2011, s. 376) členil na skutečné, přirozené a zaručené. Skutečné tempo růstu (Ga) chápal jako opravdově dosažené tempo růstu ekonomiky. Přirozeným
26
tempem růstu (Gn) označoval takový výstup ekonomiky, při kterém ekonomika udržuje plnou zaměstnanost a zároveň těží z technického pokroku. Přirozené tempo růstu je maximální tempo růstu, kterého je ekonomika schopna dosáhnout. Při zaručeném tempu růstu (Gw) dochází k požadovanému nebo očekávanému využití kapitálových kapacit. Zaručený růst podle něj musí splňovat tři podmínky: 1) Na
trhu
statků
existuje
rovnováha
úspor
a investic
I=S.
Z Keynesovy funkce úspor lze úspory vypočíst vztahem S = s*Y, kde s značí sklon k úsporám a Y je národní důchod. 2) Dále lze vztah mezi důchodem a investicemi zachytit vztahem koeficientu efektivnosti kapitálu ε = ∆Y/I. Vyjadřuje, jaký bude přírůstek důchodu z jednotky investice po jejím dokončení. 3) Zároveň musí dojít k požadované efektivnosti kapitálu. Tím je myšlena taková efektivnost, při které jsou kapitálové kapacity využity přesně takovým způsobem, kterým firmy plánovaly v době jejich budování. Kapitál je pak firmami vytížen podle očekávání a jeho množství se nezvětšuje, takže nedochází k jeho přetěžování. O tomto stavu hovoří jako o optimálním využití kapitálu. Požadovanou efektivnost kapitálu označil ε0. Sojka (2006, s. 271) uvádí, že splněním zaručeného tempa růstu se akcelerátor rovná převrácené hodnotě požadované efektivnosti investic. Zaručené tempo růstu pak lze vyjádřit jako Gw = ε0 * s. Pokud by v ekonomice byly optimálně využity zdroje, platí vztah Gn=Ga=Gw. Nicméně chápal, že dosažení rovnováhy mezi skutečným a zaručeným tempem růstu je otázkou náhody. Skutečné tempo růstu je totiž ovlivněno chováním podnikatelů a spotřebitelů v ekonomice, avšak jejich chování je založeno na metodě pokusů a omylů. Ekonomika nemá žádný mechanismus, kterým by dokázala tato tempa růstu automaticky vyrovnávat, tudíž jakýkoliv rozdíl mezi nimi se zvyšuje. Nastane-li situace, kdy skutečné tempo růstu je nižší než zaručené, bude efektivnost investic na nižší úrovni, než podnikatelé očekávali a využití kapacit bude také nízké. Podnikatelé ztratí chuť nadále investovat a skutečné tempo růstu se následně dále sníží. Tento model je znám pod pojmem rovnováha na ostří nože. 3.3.3
Postkeynesiánství
Joan Violet Robinsonová
27
Přínos této autorky dle Pressmana (2005, s. 156) dnes vidíme ve dvou rovinách. Nejdříve upínala svou pozornost k problematice dokonalé konkurence a monopolů. A později jako členka Keynesova kroužku rozpracovala Keynesovu teorii a vytvořila tak podmínky ke vzniku postkeynesiánství. Volejníková (2005, s. 262) dále uvádí, že Robinsonová zastávala názor, že na trzích fungují oligopolní struktury, které udržují nevyužité kapacity. Podle stupně monopolu a nedokonalé konkurence v odvětví se odvíjí výše přirážek firem. Čím větší je v ekonomice stupeň monopolizace, tím vyšší je podíl zisků na produktu a tím menší je stupeň mezd. Tato myšlenka platí v krátkém období. V dlouhém období, při růstu ekonomiky, Robinsonová připisovala rozdělení mezd a zisku investicím. Navýšení investic vyvolá zvýšení ceny oproti mzdám, což povede k růstu zisků. Z toho vyvodila, že ekonomický růst v dlouhém období závisí na sklonu k investování. To je podle Sojky (2006, s. 106) zase závislé na „životním elánu“ kapitalistů, tedy takové sociálněpsychologické chování, které nelze determinovat jako endogenní proměnou. V tomto případě tempo růstu nemusí způsobovat plnou zaměstnanost. Robinsonová byla také dle Pressmana (2006, s. 159) zastáncem mezinárodního obchodu, ovšem to za předpokladu, že výroba je rozdělena mezi jednotlivé země. Díky této specializaci dojde k obchodním přebytkům, které mohou být investovány do nových technologií. Zaměstnanost a příjmy dělníků vzrostou stejně, tak jako celá ekonomie. Obchodní přebytky pak mohou způsobit dlouhodobé navýšení produktivity práce a životní úrovně. Pokud je dle Sojky (2006, s. 106) v ekonomice plná zaměstnanost, růst Robinsonová považovala za mezní případ, který v kapitalistické tržní ekonomice těžko nastane. Tato situace byla Robinsonovou nazvána „zlatý věk“. Pokud by tento zlatý věk nastal a zároveň byl neutrální technický pokrok, ekonomika by rostla rovnoměrným tempem. V tomto modelu nepůsobí psychologické vlivy kapitalistického podnikatele, neexistuje zde nejistota a veškerá očekávání se vyplňují. Nicholas Kaldor Sojka (2002, s. 145) uvádí, že ekonom maďarského původu Nicholas Kaldor obohatil ekonomickou teorii ve dvou oblastech. Za prvé vytvořil jednu z verzí postkeynesovské teorie rozdělování a také spolupracoval na rozvoji keynesovské teorie ekonomického růstu. Za druhé vystupoval proti monetarismu, což ho přivedlo k rozpracování postkeynesovské teorii peněz. Typicka pro něj byla podle Pressmana (2005, s. 182) snaha prosadit daň z výdajů, oproti daním z příjmů. K tomuto postoji ho vedly dva hlavní důvody. Za prvé, výše příjmu ještě ne-
28
znamená velkou schopnost platit daně. Zdanění se tak vyhnou například majetní, kteří své bohatství zdědili. Za druhé se obával, že zdanění úroků a zisků, odradí od úspor a investic, které jsou nutné k získání tohoto příjmu. Navíc výnosy z velmi rizikových transakcí jsou zatíženy vysokou daňovou sazbou, tato daň pak zpomaluje ekonomický růst. Výhodou vyššího zdanění výdajů je, že se tak podporuje spoření, protože úspory by se zdanění vyhnuly. Tyto úspory pak poslouží investování do technologií, růstu produktivity, větším příjmům a následně ještě k větším úsporám a investicím. Volejníková (2005, s. 263) uvádí, že jako zastánce postkeynesionismu věřil v existenci dvou základních tříd v ekonomice a to příjemců zisků a příjemců mezd. Přičemž sklon k úsporám předpokládal větší ze zisků než z mezd. A jelikož jsou investice zpravidla financovány příjmy ze zisků, růst investic znamená růst cen a zisků. Výsledný názor tedy je, že čím je podíl investic na národním důchodě vyšší, tím je i vyšší podíl zisků. Podle Pressmana (2005, s. 182-183) se Kaldor dále domníval, že ekonomickému růstu pomáhá prosazování takového typu odvětví, kde jsou velké úspory z rozsahu. To viděl především v průmyslu, a proto se jej jako poradce vlád různých zemí snažil zvýhodňovat. Také si všiml, že mezi růstem produktivity v průmyslovém sektoru a růstem průmyslové produkce, je velmi silný vztah. Následně si uvědomil, že růst objemu průmyslové výroby jde ruku v ruce s růstem produktivity v jiných sektorech ekonomiky. Tím, jak poroste průmyslový sektor, je schopen zaměstnat přebytek pracovní síly z jiných sektorů, čímž vzroste produktivita a životní úroveň těchto sektorů. Tyto úvahy ho přiměli k myšlence, že ekonomický růst je ovlivněn hlavně průmyslovým sektorem a je třeba ho podporovat ze strany vlády. Jako ideální podporu viděl v nakupování vyrobeného zboží nebo zvýhodněním průmyslového odvětví pomocí daňových prázdnin a regulací.
3.4 Vliv korupce na růst Zranitelnost ekonomického růstu si uvědomuje řada soudobých autorů, kteří se snažili odhalit, skrze jaké mechanismy korupce v ekonomice působí. Vliv korupce je zachycen například v analýze Analysis of the impact of Corruption Index, education and social capital on economic development autorů Pozegy, Krkovice a Sucice (2011). Použita jsou data pro 52 zemí z roku 2008. V práci se zjišťuje vliv lidského kapitálu na ekonomický vývoj. Pro účel této studie byl použit Index Korupce reprezentující morální kapitál, Prosperity Education Index jako inlektuální kapitál a Prosperity Social Capital Index jako sociální kapitál. HDP na hlavu reprezentoval světový ekonomický vývoj. Nashromážděné údaje byly analyzo-
29
vány statistickým programem společnosti SPSS za použití exponenciální funkce, analýzy korelační matice a vícenásobné korelace. Z výzkumu vyplynulo, že z těchto tří proměnných má největší vliv Index korupce, po něm Prosperity Education Index a nejmenší vliv měl Prosperity Social Capital Index. Výzkum ukázal pozitivní vztah mezi Indexem korupce a HDP na obyvatele - tím, jak roste Index korupce, zvyšuje se i růst (čím vyšší je Index korupce, tím je v dané zemi menší míra korupce). Z práce vyplynulo, že v nevyvinutých zemích, kde je vysoká korupce, je produkce ekonomiky nízká. Avšak tím, jak se zvyšuje úroveň zemí, snížení korupce poskytuje vyšší pozitivní vliv na růst a vývoj zemí. K podobným výsledkům dospěl i Salines-Jimenez (2011) v práci Corruption and total factor productivity: level or growth effect?. Pomocí regresní analýzy zjišťovali, jaký vliv má především korupce s různými proměnnými na celkovou produkci ekonomiky. Jako proměnné byly do modelu přidány otevřenost obchodu zemí; lidský kapitál zastoupený průměrným věkem školní docházky; stupeň kapitalizace a jako poslední dvě regionální proměnné, jedna pro Severní Afriku a druhé pro státy jižní Asie. Z výsledků práce vyplývá, že korupce má negativní vliv na ekonomickou aktivitu. Dle autorů se korupce projevuje negativně na technologickém vývoji, hybatele ekonomické aktivity, skrze svůj vliv na lidský kapitál. Autoři Keith Blackburn a Jonathan Powell (2011) ve své práci Corruption, inflation and growth poukazují ve svém matematickém modelu na to, jakým způsobem může korupce ovlivňovat ekonomický růst. Definují korupci jako zpronevěření veřejných fondů, a proto potom chybí peníze na financování vládních výdajů. V důsledku toho je vláda nucena být závislá především na inflačních penězích. Dochází tedy k inflaci, která dopadne jako daň na spotřebu a investice. Výsledkem je snížení investic a útlum reálného ekonomického růstu. Práce Corruption is bad for growth (even for United States) autorů Johnsona, Lafountaina a Yamarika (2011) mapuje vliv korupce na vývoj na amerických datech. Autoři použili metodu OLS a vycházeli z této rovnice: Růst produkce na zaměstnance =α+βkorupce +γ počáteční kapitál +X´sη+εs Kde s = 1,…50 index jednotlivých států; růst produkce na zaměstnance je roční míra růstu reálného národního produktu na zaměstnance, korupce je číslo federálních, státních a místních případů odsouzených za veřejnou korupci na 100 000 osob; počáteční kapitál je počáteční kapitál akcií na zaměstnance v roce 1970; X je vektor ostatních determinantů růstu (podíl dospělé populace se středoškolským vzděláním, počáteční úroveň populace, růst populace, podíl vládních a místních výdajů, kapitálové výdaje a daně z příjmů) a ε je normální rozdělení chybového členu. Data pro analýzu byla použita z let 1970-2000. Na základě OLS metody bylo
30
zjištěno, že korupce hraje ve vysvětlování ekonomického růstu alespoň takovou roli, jako jiné makroekonomické determinanty kupříkladu složení populace a vzdělání. Autoři se domnívají, že pokud korupce vyvolává nejistotu nebo větší náklady na podnikání, kapitál se přesune do vstřícnějšího institucionálního prostředí. Korupce by se tedy měla potlačovat nejenom z morálního hlediska, ale také proto, že korupce skutečně ovlivňuje růst ekonomiky. Negativní vliv korupce potvrzuje i Mushfiq Swaleheen (2011), který ve své práci Economic growth with endogenous corruption: an empirical study, skrze použití ekonometrie, sestavil model ekonomického růstu: gi,t =α0+α1GDPi,0+α2CORR+β1X1i,t +β 2 X2i,t +µi +vi,t, kde g značí míru růstu reálného GDP/obyvatele; GDP hrubý domácí produkt; CORR je počet případů korupce (použit index International Country Risk Guide a CPI index); X je vektor vnější vysvětlující proměnné (přihlášení do prvního stupně školství, přihlášení do druhého stupně školství, míra růstu populace); X2 vektor vysvětlující proměnné (podíl obchodu na GDP, politická stabilita, podíl vládních výdajů na GDP, podíl investic na GDP); vi,t značí chybovou složku; µi opomenutou proměnnou, i (i=1,...,N) a t (t =1,...,T) označují indexy zemí a času. Model použil na panelová data 117 zemí pro roky 1984-2006. I zde je potvrzováno, že korupce negativně ovlivňuje růst. Autor tvrdí, že čím je korupce vyšší, tím je dokonce negativní vliv na růst více umocněn. To může být způsobeno větší organizovaností korupce ve správě. Nicméně dospěl i k výjimkám, kdy negativní vztah korupce a růstu neplatí. Je tomu například v zemích, které se vyznačují nevýhodnými podmínkami diktovanými politiky dané země. Korupce tak firmám umožňuje vyhnout se těmto restrikcím a investovat v dané zemi. Nijmegen (2011) v práci Exploring the Links Between Corruption and Growth upozorňují, že korupce ovlivňuje nejen národní, ale i mezinárodní dění na trzích. Působí totiž na rozhodování o tom, co se bude vyrábět, na jaké úrovni a to bez ohledu na to, kolik to stojí. Růst závisí hlavně na fyzickém kapitálu a politické stabilitě a korupce tyto faktory narušuje. K těmto závěrům došli použitím ekonometrického modelu, ve kterém použili data pro 81 zemí z let 19842005. Jako podpůrné faktory byly do modelu zapojeny investice, lidský kapitál, otevřenost ekonomiky, politická nestabilita a velikost vlády. Autoři se také domnívají, že se korupce dá omezit kontrolou, kterou však musí veřejnost vyžadovat. Důležitý pohled na vztah růstu a korupce je přináší práce Institutions and the Relation between Corruptionand Economic Growth. Zde autoři Compton a Giedeman (2011) poukazují na nutnost sledování tohoto vztahu v kontextu s institucionálním rámcem v dané zemi. Svoje tvrzení
31
podkládají dvěma modely, kde první sleduje vztah korupce a růstu bez institucionálního rámce a ve druhém modelu je tento institucionální rámec přidán. V prvním modelu se ukázalo, že korupce snižuje růst ekonomik ve dvou směrech – menším výstupem produkce a snížením práce. Druhý model, který obsahoval instituce, jako jsou politická stabilita, ochrana vlastnických práv a politický systém, ukázal, že pokud se politická stabilita a ochrana práv dostane nad určitou hranici, pak se začne negativně projevovat na růstu. Nicméně tyto dvě instituce jsou závislé na politickém systému. Dále upozorňují, že se mohou negativně projevovat slabě vyvinuté instituce, či špatný vliv mezi nimi. Často zmiňovaný je vliv korupce na lidský kapitál, který následně ovlivňuje ekonomický růst. Z výše uvedených zdrojů je i potvrzené, že čím vyšší je korupce, tím horší podmínky pro investování v zemi jsou. Nicméně korupce může mít i mírně pozitivní vztah na růst ekonomiky, pokud v určité zemi panuje diktátorský režim, který svými restrikcemi omezuje příliv kapitálu. Korupce v těchto situacích slouží jako klíč k zavřeným dveřím. Objevuje se i názor, že korupce narušuje chod ve státě jako je politická stabilita, ochrana vlastnických práv a politického systému. Tyto aspekty jsou nezbytné pro zdravé fungování ekonomiky. A právě zmiňovaný vliv institucionálního prostředí na korupci a následně na ekonomický růst se bude snažit objasnit pro země V4 praktická část práce.
32
4
VLASTNÍ PRÁCE A DISKUSE
Tato část práce je rozdělena do tří částí. V první je v jednotlivých zemích sledován a popisován ekonomický růst, reprezentován tempem růstu reálného HDP a průměrného HDP na obyvatele. Ve druhé části jsou sledovány legislativní kroky vlád na podporu boje proti korupci. Následně je zkoumáno, jak se tato opatření projevila na míře korupce reprezentované hodnotou CPI. V poslední části je provedena korelační analýza za účelem zjištění, zda v zemích V4 ve sledovaném období existoval vztah mezi korupcí a ekonomickým růstem. Pokud ano, v závěrečné časti bude státům vytvořeno doporučení, které by vedlo k potlačení korupce a následné podpoře ekonomického růstu.
4.1 Ekonomický růst 4.1.1
Česká republika
Graf č. 2: Vývoj reálného HDP/obyvatele v USD a tempa růstu v % v ČR (Zdroj: The World Bank Group 2012, Eurostat 2012, upraveno) Ekonomický růst České republiky v letech 1996-2011 neměl jednotný průběh. V tomto sledovaném období se pohyboval v rozmezí -4,7 až 7%. Začal na hodnotě 4,5%, avšak následujícím rokem se dramaticky snížil o více než pět procentních bodů a výkon ekonomiky se tak dostal do záporu. Následující rok se výstup ekonomiky nepatrně zvýšil, ale tempo růstu bylo stále v záporných hodnotách. Teprve až v roce 1999 se ekonomice podařilo navýšit svůj výstup oproti minulému roku a to o 1,7%. Tempo růstu se zrychlovalo i v roce 2000 kdy se růstem přes 4% dostalo téměř na úroveň v letech 1996. Je zajímavé, že zvyšování reálného výstupu
33
ekonomiky v letech 1997 – 2000 bylo provázeno značným růstem míry nezaměstnanosti. Ta se zvedla z přibližných 4% až na 9%. V následujících letech 2000 – 2002 tempo růstu ubralo na obrátkách a ekonomika zvolnila. Avšak další 4 roky byla ekonomika ve velmi dobré kondici a své tempo růstu neustále zrychlovala. V roce 2004 byla Česká republika přijata do EU. Výhody spojené se členstvím – tedy volný pohyb osob, zboží a kapitálu se odrazily ve výstupu ekonomiky, která v roce 2006 dosáhla svého nejlepšího výkonu ve sledovaném období, což znamenalo zvýšení reálného HDP o 7%. Tempu růstu následně docházel dech a otevřenost české ekonomiky ukázala i svou druhou tvář a to v době, kdy v Evropě začalo postupně docházet k ekonomické krizi. Česká republika v této chvíli doplácí na silné závislosti exportu strojního průmyslu do vyspělých zemí. Během krize klesla poptávka po tomto typu výrobků a firmy byly nuceny propouštět. Následně ani čeští spotřebitelé neměli dostatek prostředků ke spotřebě a umocnili propad HDP. Z kladného sedmiprocentního tempa růstu v roce 2006 se ekonomika v roce 2009 propadla k zápornému růstu a to ve výši téměř -5%. Tento rok byl pro sledované období nejnižší, co se týče tempa růstu. Prudký posun k lepšímu nastal v roce 2010, kdy se vlády mnoha evropských zemí se snažily svými fiskálními nástroji nastartovat své ekonomiky. Česká republika poskočila v roce 2010 oproti roku 2009 ve výstupu o 6% bodů. Rok 2011 představoval mírný útlum oproti předešlému roku, avšak i tak ekonomika vzrostla o 1,7%. Co se týče vyjádření produktivity ekonomiky pomocí nominálního HDP/obyvatele, tak zde je trend poněkud vyrovnanější. V roce 1995, tedy začátkem sledovaného období, byla hodnota HDP/obyvatele na 4 572 USD. Následující rok se tento ukazatel zvýšil téměř zhruba o 900 USD. Následuje období 1996-2001, ve kterém průměrný HDP na obyvatele osciluje v rozmezí 5 000 – 6 000 USD. Teprve až rokem 2002, tedy obdobím, kdy bylo tempo růstu ekonomiky nejlepší, se začíná HDP/obyvatele znatelně zvyšovat až na úroveň 20 362 USD v roce 2008, která je za celé období nejvyšší. Dalším rokem dochází v podstatě k jedinému většímu poklesu na 17 695 USD, avšak následující rok dochází opět k růstu.
34
4.1.2
Slovenská republika
Graf č. 3: Vývoj reálného HDP/obyvatele v USD a tempa růstu v % v SK (Zdroj: The World Bank Group 2012, Eurostat 2012, upraveno) Ačkoliv Slovenská republika po osamostatnění se rozpadem České a Slovenské Federativní Republiky trpěla špatnou strukturou průmyslu, v počátečních letech se jí dařilo velmi dobře. Jako by jí osamostatnění se prospělo a reálné tempo růstu ekonomiky v roce 1995 bylo zajímavých 7,9%. Celkově během sledovaného období se tempo růstu pohybovalo mezi 10,5% až -4,9% a dá se říci, že Slovensko navyšovalo svůj výstup v poměrně velkých číslech a v Evropě patřilo k zemím s nejrychlejším růstem. Pro Slovensko je typická silně otevřená ekonomika, která je ovlivňována zahraniční poptávkou – především poptávkou z Německa, kam míří nejvíce exportované produkce. Za hranice se vyváží především produkce automobilového a jiného strojního průmyslu. Jak bylo uvedeno výše, Slovensko začátkem sledovaného období navýšilo svůj reálný HDP o 7,9%. V následujících letech tomuto tempu růstu ubývaly síly a postupně klesalo až ke stagnaci ekonomiky v roce 1999. V dalším období, které trvalo 8 let, se naopak ekonomice dařilo velice dobře a nejenom, že dokázala tempo růstu držet v kladných číslech, ale i dokonce jej i zvyšovala. Tento růst měl svůj vrchol v roce 2007, kdy dosahoval 10,5% a představoval tak nejlepší výsledek ve sledovaném období nejenom ve Slovensku, ale i ve zbylých zemích V4. V této době vládly Slovensku pravicové strany. Je s podivem, že tento vysoký ekonomický růst bylo Slovensko schopné udržet i při velké míře nezaměstnanosti, která byla krom let 2006-2008 vždy dvojciferná a kolem roku 2000 dosahovala až 18-19%.
35
Nicméně rokem 2008 se začala projevovat krize, která dopadla i na Slovensko. Kvůli snížené poptávce z vyspělých zemí se ekonomický růst začal strmě propadat a během dvou let klesl na zápornou hodnotu -4,9% v roce 2009, což byl rozdíl oproti roku 2007 více jak 15 procentních bodů. V roce 2009 Slovenská republika jako jediná země z V4 přijala euro, které usnadňuje mezinárodní obchod. Je tedy možné, že přijetí eura dopomohlo v následujících letech ekonomickému růstu. Na druhé straně vývoj reálného HDP/obyvatele, vyjádřený v amerických dolarech, měl poněkud jednotvárný trend. Dá se i tvrdit, že vývoj byl docela podobný tomu českému. V letech 1995-2001 se tato hodnota pohybovala zhruba mezi hodnotami 4 300 – 5 300 USD. Následoval pozvolný vzrůstající trend, který se zastavil až na úrovni 17 622 USD v roce 2008, tedy asi o 3 000 USD méně než v České republice. Po ekonomické krizi se však mírným tempem začal snižovat až na výši 15 981 USD v roce 2011. 4.1.3
Maďarská republika
Graf č. 4: Vývoj reálného HDP/obyvatele v USD a tempa růstu v % v Maďarsku (Zdroj: The World Bank Group 2012, Eurostat 2012, upraveno) Po roce 1989 se Maďarsko dle serveru Businessinfo.cz (2011) transformovalo ze socialistické země na zemi ekonomicky otevřenou především k západním státům a vazby s východním blokem se zpřetrhaly. Následovalo tak taktiku ostatních zemí Visegrádské čtyřky. Velký počet obyvatel je zaměstnán v zemědělství, které je v Maďarské republice tradičním oborem. Rozvoj tohoto sektoru je proto prioritou i vlády dnešní doby. Krom zemědělství je v zemi rozšířen průmysl strojní, hlavně výroba dopravních prostředků a elektronických a optických výrobků.
36
Od roku 1996 můžeme sledovat, že Maďarsko až do roku 2006 postupně zvyšuje svůj výstup ekonomiky se vzrůstající tendencí, byť s občasným jednoročním mírným poklesem. Toto zmiňované polevení v rostoucím trendu však nevytvářelo větší výkyvy. Celkově se tempo růstu ekonomiky pohybovalo v rozmezí -5,5% až 6,5%. Začátkem sledovaného období odstartovalo Maďarsko růstem ekonomiky o 0,2%, což se dá považovat za stagnaci. Další rok odstartoval období, které trvalo zhruba 6 let a každoroční růst osciloval zhruba mezi hodnotami 3 – 4,5%. Během této doby se dařilo v zemi snižovat nezaměstnanost z téměř 10% až k úrovni 5,9%. V dalších letech se tempo růstu opět zvyšovalo, meziročně tento nárůst byl zhruba o jeden procentní bod. Maďarsko se tak dostalo k 6,7% růstu v roce 2004, kdy přistoupilo do EU. Následující 3 roky se tato výše tempa držela na obdobné úrovni. Je zajímavé, že začlenění se do jednotného trhu v Evropě nepřispělo v dalších letech k rychlejšímu růstu ekonomiky, jako tomu bylo u Slovenska, Česka a částečně i u Polska. Na vině tomu může být vysoká zadluženost celého státu, které v porovnání s HDP, patří k největšímu mezi zeměmi V4. K těmto dluhům přispěla především štědrá sociální politika dřívějších politiků. Z důvodů splácení vysokých úroků potom chybí státu prostředky na vládní výdaje, kterými by podpořily výši HDP. Finanční krizi, která postihla všechny země napříč Evropou, se nevyhnulo ani Maďarsko. V roce 2008 vrostla maďarská ekonomika ještě o 6,2%, ale následující rok proběhl v růstu značný propad. Během krize nemělo Maďarsko v západních zemích takový odbyt svého zboží jako dříve a to znamenalo propad ekonomiky o -5,5%. Rok 2009 byl ale jediným během sledovaného období, který skončil v záporném růstu. Rokem 2010 se Maďarsko dostalo k mírnému růstu, který pokračoval i v roce 2011. Při sledování vývoje HDP/obyv. v USD můžeme pozorovat podobné vývojové tendence jako u dalších zemí V4. To znamená, že v období 1995-2000 se Maďaři museli spokojit s úrovní okolo 4 000 USD. Teprve od roku 2001 docházelo k pozvolnému růstu, jehož trend vydržel do roku 2008, kdy HDP/obyv. bylo v Maďarsku na svém maximu a to na úrovni 14 592 USD. Krize srazila růst reálného HDP/obyv. srazila zhruba o 2 400 USD. V porovnání se zbylými zeměmi Visegrádu Maďarsko nedosahovalo takových výsledků jako tomu bylo v České a Slovenské republice a svou úrovní se řadilo spíše k Polské republice.
37
4.1.4
Polská republika
Graf č. 5: Vývoj reálného HDP/obyvatele v USD a tempa růstu v % v Polsku (Zdroj: The World Bank Group 2012, Eurostat 2012, upraveno) Poslední a největší zemí patřící k zemím Visegrádské čtyřky je Polská republika. Pro polské hospodářství je dle Ministerstva zahraničních věcí České republiky (2011) typické několik skutečnostmi. Za prvé je stále charakterizováno velkým podílem státního sektoru na tvorbě HDP a i velkou náchylností k regulování ekonomiky vládou. Dále je produkce Polska silně ovlivňována kondicí neměckého hospodářství, kam směřuje ¼ polského exportu. Průmysl se zde podílí na HDP zhruba 23-24%, přičemž hlavní roli hraje zpracovatelský průmysl. Typické pro tuto zemi je i zemědělství. Polsko využívá dobrých přírodních podmínek, jako jsou úrodné nížiny a dostatek zemědělské půdy. Při pohledu na grafické znázornění tempa růstu reálného HDP jsou patrné dva základní rozdíly oproti ostatním zemím V4. Vývoj růstu byl značně kolísavý a neměl delší období jednotný směr. Avšak i přes tuto výraznou volatilitu se nestalo, že by od roku 1996 byla polská ekonomika v poklesu. V podstatě jako jediná země EU prošla globální krizí bez poklesu hospodářství. Krize se v Polsku projevila jen snížením tempa růstu, ale tento růst byl pořád kladný. Vysvětlením může být již zmiňovaný vysoký podíl vládních výdajů na tvorbě hrubého národního produktu. Tyto výdaje mohly částečně tlumit propad domácí i zahraniční poptávky. Tempo růstu ekonomiky se ve sledovaném období pohybovalo mezi 1,2 až 7,1%. Největšího růstu se Polsku dopřávalo hned v úvodních letech, nicméně takto vysoké tempo růstu se mu nepodařilo udržet a postupně ubíralo na obrátkách a během čtyř let se míra růstu zmenšila o 5,9 procentních bodů na 1,2% v roce 2001. Poté se růst postupně, vyjma roku 2005, zrych-
38
loval, až dosáhl opět k hranici 7% v roce 2007. V následujících dvou letech se ekonomický růst Polska, vlivem poklesu poptávky jeho odbytišť, zmenšil až ke hranici 1,6% v roce 2009. Po stabilizaci ekonomik v řadě států se i růst v Polsku začal opět zvyšovat. Ve vývoji HDP přepočteného na obyvatele Polsko moc nevybočovalo oproti zemím V4. V počátečních letech sledování rostl tento ukazatel velmi pozvolna. Růst začal na úrovni 2 816 USD. Ze získaných údajů lze konstatovat, že růst HDP/obyv. se začal stupňovat až v roce 2004, kdy do roku 2008 rostl meziročně o více než 1000 USD na obyvatele. Následující rok se stejně jako v ostatních zemích HDP/obyv. propadlo a to téměř o 3 000 USD. Nicméně tento propad byl jediný za celou sledovanou dobu. Co se týče výše tohoto ukazatele, tak lze tvrdit, že byl v porovnání se zbylými zeměmi nejmenší. 4.1.5
Shrnutí
Pro ekonomiky Visegrádu je typická jejich otevřenost. Po pádu komunismu se přeorientovaly na západní trhy, především na Německo, kam směřovala velká část exportu všech zemí. Německá poptávka po levném zboží mnohdy stála za ekonomickým růstem těchto zemí. Společným ukazatelem v růstu ekonomik zemí Visegrádu byl ve sledovaném období rok 2004. Tímto rokem se totiž připojily k EU a to mělo kladný vliv na růst v následujících letech. Nicméně na otevřenost svých ekonomik země doplatily v letech 2008-2009, kdy se naplno projevila ekonomická krize a HDP oproti minulým letem klesalo. V roce 2009 se krom Polska dokonce dostaly do záporného ekonomického růstu. Co se týče výše ekonomického růstu, rekordmanem bylo Slovensko, které dokázalo v roce 2007 zvýšit růst o 10,5%. Při komparaci vývoje HDP přepočteného na obyvatele lze dojít k poznatku, že vývoj všech zemí byl veskrze stejný. V úvodních letech se rostl minimálně, zhruba od roku 2001 začal výrazně zvyšovat a v letech 2009 následoval propad, který byl zpravidla jednoroční.
39
4.2 Korupce 4.2.1
Česká republika
Graf č. 6: Vývoj CPI v České republice (Zdroj:TI, 2011, upraveno) Ve sledovaném období se CPI pohyboval od hodnoty 5,4 po 3,7. Česká republika dosahovala nejlepších výsledků v letech 1996 – 1997 a v 2007-2008. Celkový vývoj tohoto indexu by se dal rozdělit na tři období. V prvním období v letech 1996 – 2002 docházelo ke značnému snižování hodnot indexu z nejlepšího výsledku pro dané období 5,4 až na nejkritičtější výsledek v roce 2002, kdy CPI byl pouhých 3,7. Těmto výsledkům odpovídá i umístění České republiky v žebříčku zemí dle výše korupce. V prvním roce se Česká republika ocitla na 25. místě, ale postupně se propadala až na 52. místo v roce 2002. Nicméně je nutno podotknout, že na umístění v žebříčku neměla vliv jenom výše indexu, ale i zvyšující se počet zemí, které byly TI hodnoceny. Jako jednu z prvních snah o snížení korupce lze podle Řiháčkové (2010) chápat akci „Čisté ruce“ během vlády Miloše Zemana v roce 1998. Cílem měl být lepší kontrolní mechanismus a vzdělávání úředníků ve veřejné správě, avšak strategie se ukázala jako neúčinná, poněvadž jen několik desítek případů se dostalo do soudních síní. Index CPI během působení této akce klesal. Dle Grochové (2011) bylo špatné a korupční klima silně kritizováno ze strany EU, protože opatření proti korupci patřilo mezi podmínky v jejím členství. Proto v devadesátých letech patřilo toto témá k hlavním jednáním mezi těmito subjekty. Koaliční vláda se tedy podle Nováka (2010) v roce 1997 rozhodla navrhnout ofenzivní přístup k odhalování korupce ve
40
veřejném sektoru vládním rozhodnutím č. 674/97. V následujících letech vzniklo několik zákonů, které měly stabilizovat protikorupční prostředí. Schváleny tedy byly zákony o trestním řádu (zákon 265/2001 Sb.), které měly zvýšit pravděpodobnost odhalení korupce. Dále pak zákon zaměřený na finanční kontrolu ve veřejných zakázkách (zákon č. 320/2001 Sb.) a nebo zákon související s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon č. 15/2002 Sb). Ve druhém období v letech 2003-2008 docházelo k postupnému zlepšování vývoje týkajícího se korupce. Index se během těchto let zvýšil o 1,5 bodu. V jistém smyslu lze chápat zlepšení jako tlak EU, která od České republiky požadovala opatření, která by zabraňovala korupčnímu jednání, bez kterých by nemohla být začleněna do EU. Hodně práce odvedla vláda ODS, když v roce 2006 schválila Strategii vlády v boji proti korupci na období 20062011. To konkrétně znamenalo zavedení do provozu speciální protikorupční linku 199, na kterou se mohou občané obrátit v případě, že ví o korupčním jednání. Podstatný je i zákon o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb.. V této době se také velmi dařilo ekonomice a je i možné, že respondenti účastnící se průzkumů TI, nepovažovali korupci za takový problém jako dosud. Pozitivní výsledky mohl také ovlivnit již zmiňovaný vstup České republiky do EU, kdy vliv nadnárodní instituce mohl dodávat pocit větší ochrany před vlivem korupce. I ve srovnání s ostaními zeměmi světa se pozice v žebříčku hodnocení korupce zlepšila. Konkrétně se ČR dostala z 54. místa v roce 2003 posunula na 45. místo v roce 2008. Třetí období by se dalo charakterizovat jako úpadkové. Trend mezi lety 2008-2011 byl klesající a Index vnímání korupce klesl o 0,8 bodu až ke 4,4 bodu. V posledním roce hodnocení tomu také odpovídá nejhorší umístění v žebříčku hodnocení zemí dle úrovně korupce za celé sledované období. Česká republika se umístila v roce 2011 na 57. místě, které sdílela se zeměmi Saudskou Arábií a Namíbií. Řiháčková (2010) uvádí, že korupce je silně vnímána především v politické oblasti, nekontrolováném lobbingu a nedostatečné nezávislosti soudnictví. Těchto problémů si je česká veřejnost vědoma a poslední parlamentní volby byly tímto tématem značně ovlivněny. Další opatření současné vlády dle servru Novinky (2009) jsou tedy v očekávání, neboť dle vlády je boj s korupcí jednou z priorit. Plánovaná je např. novela zákona o veřejných zakázkách, odpolitizování úředníků, přísnější pravidla pro nakládání s majetkem obcí a krajů či ochrana oznamovatelů korupce. Nicméně pokud budeme sledovat vývoj Indexu vnímání korupce, nelze tvrdit, že by některé z těchto opatření mělo zásadní a hlavně trvalý vliv na korupční jednání. Zlepšení situace
41
v letech 2003 - 2008 mohlo být ovlivněno zmíněnými zákony, avšak přínos zákonů je diskutabilní, protože tento trend nevydržel. Je také možné, že tyto zákony byly účinné v prvních letech po svém zavedení, ale později v nich byly nalezeny mezery, které umožnily korupční chování. Nelze tedy tvrdit, že by zvolený postup vlády přinášel dlouhodobý kladný výsledek. 4.2.2
Slovenská republika
Graf č. 7: Vývoj CPI v SK (Zdroj:TI, 2011, upraveno) Korupce na Slovensku dle Pawelkeho (2010) patří mezi palčivé problémy, což se také projevuje na výši CPI. Od roku 1995 se pohyboval mezi nízkými hodnotami 3,5 až 5. Dle jeho průměrné úrovně se dá také tvrdit, že korupce v této zemi je z celé Visegrádské čtyřky největší. Slovensko bylo také za tuto skutečnost ostře kritizováno EU. Dle Pawelkeho byl problém korupce nejpalčivější za vlády Vladimíra Mečiara, který byl předsedou vlády v letech 1993-1998. Kritizována byla především netransparentnost privatizace, nízká kvalita veřejných služeb a chybějící nebo neefektivní právní normy. Vpodstatě jedinou snahou o potlačení korupce byla akce čisté ruce v roce 1995, ale ta nepřinesla kýžený výsledek z toho důvodu, že většina navrhovaných opatření nebyla nikdy provedena. Hodnotu CPI 3,9 v roce 1998 lze tedy považovat za ještě relativně milosrdnou. V roce 1998 proběhly nové volby, po kterých se vládnutí ujala strana SDK (Slovenská demokratická koalice) a předsedou se stal Mikuláš Dzurinda. Zákonodárci tehdejší doby byli nuceni veřejností provést řadu reforem, protože situace v této době byla neuspokojivá. Nově vzniklá vláda tedy začala konat opatření, která by široký rozsah korupce snižovala. V roce 2000 byl vládou schválen Národní program boje proti korupci. Dalším podstatným krokem byla změna
42
v systému u řízení justice. Snahou totiž bylo snížit možnost ovlivnění soudnictví. Velice důležitým rozhodnutím byl i zákon č. 211/2000 Zb. z., který umožňoval snažší přístup k informacím. Jako poslední z opatření bylo schálení používání agenta provokatéra, díky němuž se mělo snáze odhalit nekalé praktiky. Během této vlády došlo k reformám v několika oblastech veřejného života. Právě v těchto oblastech se výskyt korupce snížil, avšak ve zbylých byla korupce nadále zcela běžná. Pokud se podíváme na vývoj CPI v této době, tedy v letech 1998 – 2002, zjistíme, že nedocházelo ke zlepšení. Naopak, CPI dokonce klesl na nejnižší úroveň za celé období, což představovalo hodnotu 3,5 v roce 2000. Vstupem do nového tisíciletí se ale vývoj začal vyvíjet příznivějším směrem a vnímání korupce se, ikdyž zpočátku velmi nepatrně, zlepšovalo. Lze to chápat jako opožděnou reakci respondentů, kteří reagovali na opatření vlády v letech 1998 a 1999. Ikdyž po roce 2000 došlo k mírnému zlepšení, z 3,5 na 3,7, opatření vlády se tedy v nejbližších letech neprojevilo. Problém korupce tedy pořád visel ve vzduchu a bylo to téma doby. Odrazem této nálady bylo opětovné zvolení Mikuláše Dzurindy do premiérského křesla v letech 2002-2006. Z pohledu boje proti korupci to byl správný krok, neboť Dzurinda mohl navázat na předešlé období a pokračovat v protikorupčních opatřeních, která měla být oproti minulému období adresnější. Potřeba docílit výsledků byla o to silnější, že Slovensko usilovalo o vstup do EU a ta požadovala patřičné zlepšení. Vláda tudíž už koncem roku 2002 ustanovila Protikorupční oddělení na úřadě vlády. Dále zákonem č. 458/2003 Z.z. byl zřízen Speciální soud a Úřad speciální prokuratury, které začaly působit v roce 2004. Jejich úkolem bylo zabývání se korupčními případy a organizovaným zločinem. Současně probíhala na Slovensku osvěta v potlačení korupce. V roce 2003 se mezi veřejnost dostala spoustu propagačních materiálů a bylo využito billboardů informujících o korupci. Tyto akce byly financovány z fondů EU. A jak na tyto opatření reagoval CPI? Lze konstatovat, že v letech 2002-2006 dosáhlo Slovensko svého nejlepšího zlepšení, neboť se z hodnoty 3,7 dostalo na 4,7. V žebříčku států se posunulo z 52. místa na 49., přičemž počet států zahrnutých do průzkumu se během let zvýšil, takže tento posun lze považovat za dobrý výsledek. Zlepšit své mezinárodní postavení se podařilo i přesto, že v roce 2003 obsadilo Slovensko 59. místo, ale to lze zdůvodnit již zmíněným navýšním počtu zemí v průzkumu. V posunu k lepšímu v období 2002-2006 hrálo pravděpodobně několik vlivů. Jednak opatření z minulého období, která mohla začít působit s nějakým zpožděním. Dále veřejnost mohla vnímat pozitivně kroky vlády i v tomto daném období. Nemalou troškou do mlýna určitě přispěl i fakt, že se Slovensko stalo roku 2004 členem EU a veřejnost to mohla považovat za konec velkých korupčních praktik.
43
Server Novinky.cz (2009) uvádí, že parlamentní volby v roce 2006 přinesly změnu a vyhrála tak strana Roberta Fica. Jeho priority už nebyly boj s korupcí, a proto se protikorupční akvity vlády zastavily. Kvůli této pasivitě byla situace natolik vážná, že organizace Transparency International ukončila spolupráci s vládou v roce 2008. Dokonce bylo i soudně rozhodnuto, že se Speciální soud proti korupci zruší. Rozhodnutí proběhlo v roce 2009 na popud bývalého premiéra Vladimíra Mečiara, který podal stížnost k Ústavnímu soudu, že Speciální soud je protiústavní. Vývoj CPI v letech 2006-2008 byl, snad ze setrvačnosti, rostoucí a dosáhl svého nejlepšího výkonu za celou dobu, kdy byl prováděn průzkum. Tíha následků, jako bylo zrušení Speciálního soudu a zastavení protikorupčních kroků, zastavila růst CPI, který trval nepřetržitě od roku 2000. Veřejnost pociťovala palčivost korupce, která stále nebyla smetena ze scény a hodnocení Slovenska se tak dostalo až k hodnotě 4,1, což znamenalo 66. pozici v žebříčku, o kterou se dělilo s Černou Horou a Chorvatskem. V komparaci se zbylými zeměmi V4 bylo Slovensko ohodnoceno nejhůře. 4.2.3
Maďarská republika
Graf č. 8: Vývoj CPI v Maďarsku (Zdroj:TI, 2011, upraveno) Podle průzkumů Transparency International je korupce v Maďarsku vnímána jako nejmenší problém ze zemí V4. Průměrná hodnota CPI byla 5,0, což je lepší výsledek téměř o bod oproti nejhoršímu Slovensku. I rozmezí, ve kterém se v daném období index pohyboval, bylo nejmenší. Nejhůře bylo Maďarsko podle Fazekase (2010) vnímáno veřejností z pohledu korupce v prvním roce sledování, kdy CPI nabýval hodnoty 4,1. Naopak nejlépe bylo
44
hodnoceno v 2001 a 2007 hodnotou 5,3.Vývoj vnímání korupce krom prvního roku byl tedy poměrně stabilní a opatření vlády se na něm příliš neprojevovala. Z pohledu obyvatel jsou rizikové, co se týče korupce, především politické strany a soukromý obchodní sektor. V roce 2001 přišla Maďarsku špatná zpráva ze strany lotyšského Financial Action Task Force, který zahrnul Maďarsko na svůj černý seznam nespolupracujících zemí v boji proti praní špinavých peněz. Je to paradox, neboť zrovna rok 2001 patřil svou hodnotou CPI k nejlepším, které Maďarsko za několik let dosáhlo. V tomto roce také následoval důležitý krok v boji proti korupci. Maďarští politici v rámci předvolební kampaně, v době, kdy byla vláda pod vedení Fidezse, zavedla nové předpisy o deklaraci příjmů, majetku a zájmů. V roce 2001 tato vláda stvrdila podpisem také přijetí komplexní strategie boje proti korupci. Nicméně tato strategie se neodrazila na dalším vývoji CPI, poněvadž od roku 2001 začal, byť i nepatrně klesat. Nutnost zareagovat a konat si vláda uvědomila v roce 2003, kdy prošel parlamentem tzv. „Glass Pocket“, který se měl zaměřit na zvýšení transparentnosti veřejných výdajů, vyšší průhlednost střetu zájmů, stejně jako příjmů a majetku politiků a některých státních úředníků, navíc se snažila rozšířit oblast působení státu Kontrolním úřadem (NKÚ). Následným krokem v boji proti korupci byl v dalším roce založen nový poradní orgán Veřejný život bez korupce (později se z tohoto orgánu stal Protikorupční koordinační orgán/rada). Maďarsko také zavedlo zákonné limity trvání poslanecké imunity, která mají trvat pouze po dobu trvání volebního mandátu. Vláda následně implementovala zákon o veřejných zakázkách a představila nový zákon o trestněprávní odpovědnosti státu. Snad těmito kroky se Index vnímání korupce začal znovu zvyšovat a od roku 2004 začal směřovat zpátky k hodnotě pěti bodů. Další opatření přišlo po dvou letech, kdy se přijal zákon o lobbingu, který vymezuje právní rámec pro lobování a zastupování zájmů. Jde tedy o podrobnější předpisy o kontaktech mezi zástupci zájmů a politiků či občanských zaměstnanců. Nicméně, následné četné zprávy o korupci poukázují na to, že Maďarsku chybí jasný právní rámec pro přijímání darů státních úředníků, který otevírá možnosti pro rozmanitou korupci. Snahu v boji proti korupci nelze upřít ani novým komplexním vládním programem „Nový řád a svoboda“, který byl představen v roce 2007. Tématem byla změna zákona o financování politických stran, střetů zájmů a reformě správy. V polovině tohoto roku byla založena Protikorupční koordinační rada, která vznikla na základě návrhu protikorupční strategie spoluprací s nevládními organizacemi a nevládními experty. Tato rada hrála pouze poradní úlohu, neměla represivní moc. Ještě v tomto roce byla
45
tato strategie dokončena, ale vzhledem k tomu, že vláda nepodnikla žádné kroky k její implementaci, rozhodli se někteří odborníci a nevládní organizace tuto radu opustit. Ke konci roku pak vešel v platnost nový zákon, který zlepšuje právní rámec v boji proti praní špinavých peněz. Veškeré vyšetřování tímto krokem spadalo pod záštitu celní a finanční stráže. Přijat byl také akční plán, který měl mimo jiné školit státní úředníky v oblasti mezinárodní korupce. I když byl rok 2007 rokem ve znamení boje proti korupci, v následujícím období se tyto kroky neukázaly jako účinné a CPI opět začal klesat. Obrat o 180° nepřinesl ani zákon o transparentnosti dotací poskytovaných z veřejných prostředků, ani opatření navrhnuté ministerským předsedou Ferencem Gyurcsánym, které mimo jiné zahrnovalo ochranu informátorů. Index CPI se tak zakončil svou prozatimní cestu na hranici 4,6 bodů. 4.2.4
Polská republika
Graf č. 9: Vývoj CPI v Polsku (Zdroj:TI, 2011, upraveno) Během let 1996-2011 se Index vnímání korupce pohyboval v rozmezí 5,6 - 3,4 bodů. Průběh hodnocení korupce by se dal rozdělit na dvě části. První, klesající trval od roku 1996 do roku 2005. Toto období začalo nejlepším polským výsledkem, kdy CPI dosahovalo 5,6 bodu. V této době bylo Polsko v porovnání se zbylými zeměmi na 24. místě z 54. Následný vývoj ale začal vypovídat o špatné situaci v zemi a CPI se začal propadat. Propad trval 9 let až na úroveň 3,4 bodu, což znamenalo absolutně nejhorší výsledek za celé období i v porovnání s ostatními zeměmi V4. Za tuto hodnotu si Polsko vysloužilo 70. místo ze 158 zemí. Wolszczak (2010) dále uvádí, že Polsko tak několik let spadalo mezi nejzkorumpovanější země v EU. Korupce postihovala především politické dění a oblast zdravotnictví. Dále se s ní
46
občané mohli setkávat na úřadech, při zadávání veřejných zakázek a ve sportu. Není divu, že se na začátku nového tisíciletí korupce dostala do popředí zájmu veřejnosti a tím pádem i politiků, kteří po odhalení velkého korupčního skandálu, začleňovali do svých předvolebních programů protikorupční body. V roce 2002 vláda schválila Antikorupční strategii, která znamenala především podporu spolupráce mezi vládou a občanskými protikorupčními organizacemi. Následujícím krokem pak byla „Protikorupční ochrana“, která upravuje zákon o veřejných zakázkách a privatizačních procesech. K tomu byl vytvořen Hlavní protikorupční úřad, který má protikorupční oddělení v rámci všech policejních útvarů na úrovni provincií. Jako poslední krok ze strany vlády bylo zřízení Nejvyšší komory kontroly, jenž má za úkol kontrolovat státní instituce. Protikorupční opatření se začala postupně projevovat, čehož si můžeme všimnout ve druhé části, která začíná rokem 2006. Tímto rokem nastává obrat a CPI začal růst až do posledního roku, kdy byl prováděn průzkum. V roce 2011 bylo Polsko ohodnoceno 5,5 body a ocitlo se tak na 41. místě ze 183. Tímto výsledkem se také Polsko projevilo jako nejméně zkorumpované mezi zeměmi V4. Pro Polsko je v boji s korupcí specifický ještě jeden aspekt, který v dalších zemích není tak značný. Tím je široká občanská protikorupční podpora. Jsou zde dva základní typy organizací. První jsou národní či nadnárodní organizace, které mají široký záběr zájmů. Často sledují nové trendy v boji proti korupci a hlavně vedou protikorupční kampaně. Druhým typem jsou lokální organizace a sdružení. Ty svojí velikostí odpovídají rozsahu působnosti. Je běžné, že se v Polsku vyskytují i organizace zaměřující se na určitou firmu. Těchto organizací je v Polsku velký počet. Svoji práci odvedly i polská média, která se také často zapojují do některých protikorupčních projektů. 4.2.5
Shrnutí
S problémem korupce se sledované země vypořádaly každá jiným způsobem a také s různými výsledky. Celkově lze konstatovat, že boj s korupcí nebyl dle hodnot CPI úspěšný v České a Slovenské republice, protože úroveň CPI u obou zemí skončila zhruba na takové úrovni, na jaké začala. Ke zlepšení došlo jen v určitém období. U České republiky to bylo v letech 2003-2008. Toto zlepšení může být způsobeno vstupem Česka do EU, zákonem upravující veřejné zakázky, či zřízení protikorupční linky. Nicméně žádné z těchto opatření nemělo trvalý charakter, proto lze považovat tyto opatření za diskutabilní. Na Slovensku došlo ke zlepšení v letech 2004 až 2008. Na tomto stavu může mít podíl také vstup do EU nebo zřízení Speciálního soudu proti korupci a organizovanému zločinu. Tento soud však byl zrušen a možná
47
i díky tomu se CPI začal propad. V obou zemích je korupce velmi vnímána v politice. Také řada opatření vlády směřovala na snížení možností zneužití politického vlivu. Tento druh boje s korupcí ale pravděpodobně nepřináší ovoce. Je tedy možné, že některá z opatření jsou jen „kosmetického charakteru“, ale zásadní vliv na boj s korupcí nemají. V Maďarské republice se vláda snažila upravit například transparentnost veřejných výdajů, průhlednost příjmů majetku, omezení imunity poslanců na dobu mandátu, stanovení lobbingu či zákon proti praní špinavých peněz. Žádné z těchto opatření se ale výrazně neprojevilo na vnímané korupci. Odlišný vývoj panoval v Polské republice. Zde se CPI dokázal propadnout až na nejnižší hodnotu za celé období ve všech zemích V4. Přesto se mu podařilo během několika let tento vývoj otočit a to naopak na nejlepší výsledek, kterého bylo dosaženo. Toto zlepšení je patrné od roku 2006. Tomuto posunu k lepšímu předcházelo podepsání spolupráce mezi vládou a občanskými organizacemi zabývající se korupcí. Dále i zřízení kontrolních orgánů, které dohlíží na vládní instituce. Zdá se, že spolupráce s občanskými organizacemi může přinášet chtěný výsledek, neboť v jiných zemích byla tato spolupráce opomenuta. Ve své podstatě je tato spolupráce i dobrým tahem, protože občané se s korupcí setkají spíše, než politické špičky rozhodující o zákonech.
4.3 Korupce a ekonomický růst Na korupci je poukazováno především kvůli jejímu špatnému vlivu na morální chování. Ovlivňuje tak ale i celkový výstup ekonomiky? Měli by se představitelé států snažit s korupcí bojovat? Dle teoretických poznatků korupce působí na hospodářství nepřímo, především negativně na determinanty tvořící HDP. Jestli tato teorie platí, i pro země Visegrádské čtyřky, se bude snažit objasnit tato část práce. Vztah korupce a růstu lze mimo jiné zjistit pomocí korelační analýzy s využitím korelačního koeficientu. Ověřujeme hypotézu o závislosti mezi korupcí a ekonomickým růstem. Všechny výpočty, které jsou uvedeny v následujících tabulkách (Tabulky č. 2, 3, 4 a 5) jsou provedeny v tabulkovém procesoru Excel. Ze získaných dat pro jednotlivé země tedy rozhodujeme o závislosti pomocí korelačních koeficientů a o jejich statistické průkaznosti. Česko Korelace CPI a tempo
Koeficient korelace
Počet pozorování
Testová statistika
Kritická hodnota
-0,125
16
0,471
2,145
H0:N
48
Korelace CPI a HDP/obyv.
0,205
15
0,754
2,160
H0:N
Korelace CPI a tempo opožděná
0,365
15
1,411
2,160
H0:N
Korelace CPI a HDP/obyv. opožděná
0,098
16
0,369
2,145
H0:N
Tab.č. 2: Korelační analýza pro Českou republiku (Vlastní práce) Z dat o míře korupce a tempu ekonomického růstu (HDP/obyvatele) vztahujících se k České republice vychází, že všechny vypočtené korelační koeficienty nejsou statisticky významné na 5% hladině významnosti. Jakákoliv závislost mezi zkoumanými veličinami není prokázána, proto hypotézu o vztahu mezi korupcí a růstem zamítáme. Koeficient korelace
Počet pozorování
Testová statistika
Kritická hodnota
Korelace CPI a tempo
0,386
14
1,449
2,179
H0:N
Korelace CPI a HDP/obyv.
0,867
13
5,780
2,201
H0:Z
Korelace CPI a tempo opožděná
0,642
14
2,901
2,179
H0:Z
Korelace CPI a HDP/obyv. opožděná
0,717
14
3,564
2,179
H0:Z
Slovensko
Tab.č. 3: Korelační analýza pro Slovenskou republiku (Vlastní práce) Z výpočtů korelační analýzy použité na data pro Slovenskou republiku vyplývá, že všechny zjištěné korelační koeficienty, kromě koeficientu CPI a tempa růstu, jsou statisticky významné na 5% hladině významnosti. Mezi těmito veličinami je prokázána závislost, hypotézu o závislosti korupce a ekonomického růstu nezamítáme. Koeficient korelace
Počet pozorování
Testová statistika
Kritická hodnota
Korelace CPI a tempo
0,266
16
1,034
2,145
H0:N
Korelace CPI a HDP/obyv.
0,142
16
0,538
2,145
H0:N
Korelace CPI a tempo opožděná
0,467
15
1,902
2,160
H0:N
Korelace CPI a HDP/obyv. opožděná
-0,249
16
0,962
2,145
H0:N
Maďarsko
Tab.č. 4: Korelační analýza pro Maďarskou republiku (Vlastní práce)
49
Test o statistické významnosti korelačních koeficientů pro data patřící k Maďarské republice nepotvrdil, že by zjištěná závislost mohla být prokazatelná. Koeficienty jsou statisticky nevýznamné na 5% hladině významnosti, proto hypotézu o závislosti mezi korupcí a ekonomickým růstem zamítáme. Koeficient korelace
Polsko
Počet pozoro- Testová statisvání tika
Kritická hodnota
Korelace CPI a tempo
0,143
16
0,541
2,145
H0:N
Korelace CPI a HDP/obyv.
0,100
15
0,363
2,160
H0:N
Korelace CPI a tempo opožděná
0,166
15
0,608
2,160
H0:N
Korelace CPI a HDP/obyv. opožděná
0,321
16
1,270
2,145
H0:N
Tab.č. 5: Korelační analýza pro Polskou republiku (Vlastní práce)
Z vypočtených korelačních koeficientů a z jejich testování o statistické významnosti rozhodujeme, že žádný z koeficientů pro Polskou republiku není statisticky významný na 5% hladině významnosti. Pro Polskou republiku se hypotéza o závislosti mezi korupcí a růstem zamítá. 4.3.1
Shrnutí
V předchozím kroku byla provedena korelační analýza pro všechny země Visegrádské čtyřky. Z výsledků je patrné, že i když žádný koeficient nenabyl nulovou hodnotu, která by odkazovala na nezávislost, většina testů o statistické významnosti nepotvrdila platnost koeficientů. Hypotéza o závislosti korupce a ekonomického růstu se nepotvrdila pro Česko, Slovensko ani Polsko. Důvodů, proč se touto metodou nepotvrdil teoretický předpoklad, že korupce se negativně projevuje na růstu, může být několik. Prvním faktorem může být vlastnost samotné korelační analýzy. Vypočtený korelační koeficient zachycuje skutečnost tím věrněji, čím více dat se pro analýzu použije. V této práci se počítá se 13-16 hodnotami a právě díky tomuto relativně malému rozsahu může základní soubor postrádat robustnost. Počet těchto hodnot tedy možná nestačí k podložení předpokladu, že korupce se negativně projevuje na ekonomickém růstu. Dalším vysvětlením může být i problém s věrohodností CPI, který zjišťuje pouze vnímanou korupci na reprezentativním množství lidí. Množství a dopad korupce může být daleko větší, než který respondenti během dotazování přiznali. Výsledek analýzy mohl být dále ovlivněn skutečností, že během sledovaného období došlo ke dvěma zásadním situacím, které se podepsaly na vývoji HDP. První byl přechod ekonomik
50
zkoumaných států z centrálně plánovaného hospodářství na hospodářství tržní. Do zemí začali vstupovat zahraniční investoři, kteří zde zakládali firmy se zahraničním kapitálem. To se kladně projevilo na tvorbě hrubého domácího produktu. Velký výkyv ve vývoji hospodářství zemí V4 způsobila i globální krize v letech 2008-2009. Jelikož HDP těchto zemí je silně ovlivněno obchodem se zahraničními zeměmi, pokles poptávky z vyspělejších zemí zapříčinil strmý pokles ekonomického růstu v zemích V4. Tyto dva aspekty jsou tedy natolik výrazné, že vliv korupce jimi mohl být v ekonomice přehlušen. Avšak na výstup ekonomiky působí i řada jiných faktorů, kupříkladu očekávání spotřebitelů a investorů, změna množství nebo kapacity výrobních faktorů a podobně. Je tedy možné, že některý z těchto faktorů a nebo jejich kombinace hrály důležitější roli, než samotná korupce. Jedinou zemí, u které se hypotéza o závislosti korupce a ekonomického růstu potvrdila, je Slovenská republika. Test o statistické významnosti potvrdil relevantnost korelačních koeficientů pro CPI a HDP/obyv., CPI a tempo růstu opožděné o jedno období a pro CPI a HDP/obyv. opožděný o jedno období. Pouze korelační koeficient pro CPI a tempo růstu se nepotvrdil jako průkazný. Byla zjištěna závislost mezi sledovanými veličinami, proto lze tvrdit, že korupce negativně působila na ekonomický růst. Z hodnoty vypočtených koeficientů vyplívá, že tato závislost byla poměrně silná. Nejsilnější závislost byla vypozorována mezi CPI a HDP/obyv., kdy činila 0,867. Proč se závislost korupce a sledovaných veličin projevila právě u Slovenska? Slovenská republika měla za celé sledované období v průměru nejnižší hodnotu CPI. Tento průměr byl 4,1 a v porovnání s Maďarskem, které dosáhlo nejlepšího průměrného výsledku, je to skoro o 1 bod nižší. I při komparaci žebříčku zemí podle hodnoty CPI se zbylými zeměmi V4 bylo Slovensko povětšinou poslední. Skutečnost, že je Slovensko z těchto zemí nejzkorumpovanější může ovlivňovat rozhodnutí zahraničních investorů, kteří v zemích V4 často investují z důvodu jejich strategické polohy a levné pracovní síly. V některých ohledech rozdíly mezi zeměmi nejsou až tak velké a rozhodnutí, kam investovat peníze, ovlivňuje vhodné podnikatelské prostředí. Korupce patří mezi elementy, které podnikatelské prostředí ovlivňuje negativně, proto to může znamenat odklon investic ze slovenského území. Slovensko tak zůstává krok pozadu v technologickém vývoji, který je motorem ekonomického růstu. Jiným vysvětlením může být tzv. rent-seeking, kdy investoři, ve snaze získat pravomoc k některé z uměle regulovaných částí trhu, lobují u regulátorů, na jejichž bedrech stojí rozhodnutí o poskytnutí těchto pravomocí. Vedle lobování můžou investoři zvolit k získání potřebných licencí i korupci, neboť cílem lobování a korupce je zajistit si určitou výhodu. Při rent-
51
seekingu ale nedochází k vytváření nového bohatství, proto se může negativně projevit nejenom na růstu korupce, ale i na samotném ekonomickém růstu.
52
5
ZÁVĚR
Cílem této práce bylo formulovat doporučení státům, které se potýkají s korupcí nejvíce, jak ji omezovat a tím vytvářet vhodné podmínky pro ekonomický růst. K naplnění tohoto cíle byl nejdříve vytvořen teoretický podklad, díky němuž bylo možné vybrat vhodné ukazatele a přístup. Praktická část pak byla rozčleněna do tří částí. První se zaobírala ekonomickým růstem vybraných zemí a popisovala jejich vývoj. Druhá část pojednávala o korupci sledovaných zemí a identifikovala hlavní legislativní opatření, která zde probíhala. Následně bylo zjišťováno, jakým způsobem se daná opatření projevovala na vývoji Indexu vnímání korupce. V závěru této části jsou identifikovány hlavní opatření vlád, která se na změnách CPI podílela nejvíce. Ve třetí části je pomocí korelační analýzy zkoumám vztah mezi vnímanou korupcí a ekonomickým růstem, ve snaze zjistit, kde je korupce natolik závažným problémem, že se její vliv projevuje na ekonomickém růstu. Ze zmíněného postupu v této práci vyplynulo, že největší problém s korupcí má Slovenská republika, u které byl v průměru CPI na nejnižší úrovni. U Slovenska se také jako u jediné z vybraných zemí potvrdila hypotéza o závislosti korupce a ekonomického růstu. Toto zjištění je poněkud překvapující, poněvadž boj s korupcí je ve Slovensku ze zemí V4 nejintenzivnější. U zbylých zemí, tedy u České, Slovenské a Polské republiky nebylo zjištěno, že by korupce ovlivňovala ekonomický růst. Ikdyž ani u těchto zemí výše CPI nebyla nikterak lichotivá, stále to oproti Slovensku byl lepší výsledek. Co se týče boje s korupcí, tak nejlepších výsledků dosáhlo Polsko, kterému se podařilo vymanit z nejhoršího výsledku na výsledek nejlepší. Cesta k těmto výsledkům vedla na rozdíl od zbylých zemí přes spolupráci s veřejností. Boj proti korupci tak nestál jen na rozhodnutích vlády. Polská veřejnost pomáhala bojovat proti korupci díky četným občanským organizacím, které působí na lokální či národní úrovni. Doporučení tedy zní, aby státy s velkými problémy s korupcí zapojovaly do boje proti ní veřejnost. Často je totiž korupce vnímána především v politice a lze předpokládat, že politici nebudou mít sami od sebe zájem k potlačení činnosti, ze které se mohou obohatit. Další výhodou zapojení veřejnosti v boji s korupcí je její širší působnost a rozhled, oproti vládám. Důležitým přínosem je také to, že možnost kontrolovat korupci na menších úrovních je snazší a efektivnější, než veškerou práci nechávat na jedné velké národní instituci.
53
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] ČIHÁK, Martin a Tomáš HOLUB. Teorie růstové politiky. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000, 170 s. ISBN 80-245-0126-0. [2] FRIČ, Pavol. Korupce na český způsob. 1. vyd. Praha: G plus G, 1999, 302 s. ISBN 80861-0326-9. [3] HINDLS, Richard. Statistika pro ekonomy. 2. vyd. Praha: Professional Publishing, 2002, 415 s. ISBN 80-864-1930-4. [4] HOLMAN, Robert. Ekonomie. 4. aktualiz. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, xxii, 709 s. ISBN 80-717-9891-6. [5] HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, c2011, xxii, 696 s. ISBN 978-80-7400-006-5. [6] CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. 1. vyd. Praha: Linde, 2003, 222 s. ISBN 80-720-1434-X. [7] JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. ISBN 978-80247-3258-9. [8] MISHAN EZRA, J. Spor o ekonomický růst. 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994, 197 s. ISBN 80-901-4243-5.
[9] PETROVSKÝ, Karel. Korupce po česku, aneb, Korupce očima průměrného Čecha. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2007, 192 s. ISBN 80-868-6194-5. [10] PRESSMAN, Steven. Encyklopedie nejvýznamnějších ekonomů: základní kurs. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2005, 244 s. ISBN 80-865-9857-8. [11] SOJKA, Milan a Luděk KOUBA. Kapitoly z dějin ekonomických teorií: základní kurs. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006, 152 s. ISBN 97880-7157-935-92008. [12] SOJKA, Milan. Kdo byl kdo - světoví a čeští ekonomové: základní kurs. 1.vyd. Praha: Libri, 2002, 327 s. ISBN 80-727-7055-1. [13] SOJKA, Milan a Bronislav KONEČNÝ. Malá encyklopedie moderní ekonomie: základní kurs. 6., aktualiz. vyd. Praha: Libri, 2006, 279 s. ISBN 978-807-2773-282. [14] VOLEJNÍKOVÁ, Jolana. Korupce v ekonomické teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Profess Consulting, c2007, 390 s. ISBN 978-80-7259-055-1.
54
[15]VOLEJNÍKOVÁ, Jolana. Moderní kompendium ekonomických teorií: od antických zdrojů až po třetí tisíciletí. 1.vyd. Praha: Profess Consulting, 2005, 378 s. ISBN 80-725-9020-0. Internetové zdroje: [16] About
us:
About
Transparency
International.
TRANSPARENCY
INTERNATIONAL. Transparency International: the global coalition against corruption [online]. 2012 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://www.transparency.org/about_us [17] Boj proti korupci. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2010 [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/protikorupcni-manual-pro-obcany-551676.aspx [18] BLACKBURN, Keith a Jonathan POWELL. Corruption, Inflation and Growth. Econoics Letters [online]. 2011, č. 113, s. 225-27 [cit. 2012-02-12]. ISSN 01651765. Dostupné
z:
http://web.ebscohost.com/ehost/detail?sid=f449e5a0-2d11-4787-b305-
b50518946fd5%40sessionmgr113&vid=1&hid=122&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT 1laG9zdC1saXZl#db=eoh&AN=1276645 [19] COMPTON, Ryan a Daniel GIEDEMAN. Panel Evidence on Finance, Institutions and Economic Growth. Applied Economics [online]. 2011, 25-27, s. 3523-47 [cit. 201205-19].
ISSN
00036846.
Dostupné
z:
http://web.ebscohost.com/ehost/detail?sid=e4b90ffe-bb31-44f3-9e8d5d1487a6fbd1%40sessionmgr114&vid=1&hid=122&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT 1laG9zdC1saXZl#db=eoh&AN=1275646 [20] CPI. Transparency international [online]. 2011 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://archive.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi.
[21] FAZEKAS, Mihaly. Hungary. Civil Society Against Corruption [online]. 2010 [cit. 201205-21].
Dostupné
z:
http://www.againstcorruption.eu/uploads/rapoarte_finale_PDF/Hungary.pdf [22] Hrubý domácí produkt. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-3-19]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hruby_domaci_produkt_(hdp) [23] GDP per capita (current US$). The World Bank Group [online]. 2012 [cit. 201205-23]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.CD
[24] Indexy: Bribe Payers Index 2008. TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Transparency International: Česká republika [online]. 2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.transparency.cz/indexy/
55
[25] JOHNSON, Noel D, Courtney L LAFOUNTAIN a Steven YAMARIK. Corruption is bad for growth (even in the United States). Public choice [online]. 2011, 3-4, s. 377-393 [cit.
2012-04-02].
ISSN
0048-5829.
Dostupné
z:
http://apps.webofknowledge.com/InboundService.do?SID=W19oBfKd5ifpCp93dpa &product=WOS&UT=WOS%3A000290031500007&SrcApp=360&DestFail=http% 3A%2F%2Fwww.webofknowledge.com&Init=Yes&action=retrieve&Func=Frame&c ustomersID=SerialsSolutions&SrcAuth=SerialsSolutions&IsProductCode=Yes&mode=FullR ecord [26] Maďarsko: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 201205-21].
Dostupné
z:
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/madarsko-ekonomicka-
charakteristika-zeme/4/1000690/ [27] News room: New index compares the effectiveness of anti-corruption tools in the public
administration
in
four
new
EU
capitals.
TRANSPARENCY
INTERNATIONAL. Transparency International: the global coalitions against corruption [online].
2004
[cit.
2012-03-09].
Dostupné
z:
http://www.transparency.org/news_room/latest_news/press_releases/2004/2004_0 7_06_czech_v4 [28] NOVÁK, Pavel. Zpravodajství: Úplná verze strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012. Ministerstvo vnitra České republiky: eGovernment [online]. 2010 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/strategie-vlady-v-boji-protikorupci-na-obdobi-let-2011-a-2012-pdf.aspx [29] NIJMEGEN, Radboud. Institutions and the Relation between Corruption and Economic Growth. Review of development economics [online]. 2011, č. 15, s. 108-23 [cit. 201205-19].
ISSN
1363-6669.
Dostupné
z:
http://web.ebscohost.com/ehost/detail?sid=48694c54-73e7-4f4c-9039d9d89447d44d%40sessionmgr111&vid=1&hid=122&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0Z T1laG9zdC1saXZl#db=eoh&AN=1159398 [30] PAWELKE, Andreas. Slovakia. Civil Society Against Corruption [online]. 2010 [cit. 201205-21].
Dostupné
z:
http://www.againstcorruption.eu/uploads/rapoarte_finale_PDF/Slovakia.pdf [31] Political risk services. THE PRS GROUP. The PRS Group [online]. 2012 [cit. 201203-01]. Dostupné z: http://www.prsgroup.com/PRS_Methodology.aspx
56
[32] Policy
and
research:
Bribe
Payers
Index
2008.
TRANSPARENCY
INTERNATIONAL. Transparency International: the global coalitions against corruption [online].
2008
[cit.
2012-03-09].
Dostupné
z:
http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/bpi/bpi_2008 [33] Polsko: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online].
2011
[cit.
2012-05-21].
Dostupné
z:
http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/polsko/ekonomika/ekonom icka_charakteristika_zeme.html [34] POZEGA, Boris CRNKOVIC a Goran SUCIC. Analysis of the Impact of Corruption Index, Education and Social Capital on Economic Development. Management: journal of contemporary management issues [online]. 2011, č. 16, s. 23-41 [cit. 2012-02-19]. ISSN 1331-0194. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/detail?sid=789ea165-ccb74fc2-b87700e26689316b%40sessionmgr112&vid=1&hid=122&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT 1laG9zdC1saXZl#db=eoh&AN=1266402 [35] Real GDP growth rate - volume: Percentage change on previous year. Eurostat - Tables, Graphs and Maps Interface [online]. 2012 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&languag e=en&pcode=tsieb020 [36] ŘIHÁČKOVÁ, Věra. Czech republic. Civil Society Against Corruption [online]. 2010 [cit. 2012-05-21].
Dostupné
z:
http://www.againstcorruption.eu/uploads/rapoarte_finale_PDF/Czech%20Republic. pdf [37] SALINAS-JIMENEZ, Ma del Mar. Corruption and Total Factor Productivity: Level or Growth Effects?. Portuguese economic journal [online]. 2011, č. 10, s. 109-28 [cit. 201203-18].
ISSN
1617-9838.
Dostupné
z:
http://www.springerlink.com/content/q2600h72631k815j/fulltext.pdf [38] Slovenský Ústavní soud zrušil speciální soud pro korupci politiků. Novinky.cz [online]. 2009
[cit.
2012-05-21].
Dostupné
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/169236-slovensky-ustavni-soud-zrusilspecialni-soud-pro-korupci-politiku.html
z:
57
[39] Strategie vlády v boji proti korupci. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Ministerstvo vnitra: odbor
bezpečnostní
politiky
[online].
2012
[cit.
2012-05-14].
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/cz/ppov/boj-s-korupci/protikorupcni-strategie/protikorupcnistrategie-90111/ [40] SWALEHEEN, Mushfiq. Economic growth with endogenous corruption: an empirical study. Public Choice [online]. 2011, roč. 146, 1-2, s. 23-41 [cit. 2012-02-19]. ISSN 0048-5829.
DOI:
10.1007/s11127-009-9581-1.
Dostupné
z:
http://www.springerlink.com/index/10.1007/s11127-009-9581-1 [41] What is the Corruption Perceptions Index. TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Corruption Perceptions Index: Transparency International [online]. 2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://cpi.transparency.org/cpi2011/in_detail/ [42] WOLSZCZAK, Grzegorz. Poland. Civil Society Against Corruption [online]. 2010 [cit. 2012-05-21].
Dostupné
http://www.againstcorruption.eu/uploads/rapoarte_finale_PDF/Poland.pdf
z:
58
SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK CPI
Corruption Perceptions Index – Index vnímání korupce.
EU
Evropská unie.
SSSR
Svaz sovětských socialistických republik.
TI
Transparency International.
USD
United states dollar – Americký dolar.
V4
Visegrádská čtyřka.
59
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: Teorie ekonomického růstu ................................................................................... 21
60
SEZNAM TABULEK Tab.č. 1: Klasifikace indikátorů korupce podle použité metodiky ......................................... 19
Tab.č. 2: Korelační analýza pro Českou republiku ................................................................. 48 Tab.č. 3: Korelační analýza pro Slovenskou republiku ........................................................... 48 Tab.č. 4: Korelační analýza pro Maďarskou republiku .......................................................... 48 Tab.č. 5: Korelační analýza pro Polskou republiku ............................................................... 49
61
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A
Česká republika
CPI Tempo růstu v %
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
5,4 5,2 4,8 4,6 4,3 3,9 3,7 3,9 4,2 4,3 4,8 5,2 5,2 4,9 4,1 4,4
x 4,5 -0,9 -0,2 1,7 4,2 3,1 2,1 3,8 4,7 6,8 7,0 5,7 3,1 -4,7 2,7 1,7
Nominální HDP/Obyv. v USD
Deflátor v %
Reálný HDP/Obyv. v USD
5 349 6 012 5 545 6 008 5 854 5 521 6 049 7 376 8 950 10 721 12 168 13 887 16 858 20 729 18 137 18 245 x
17 10,3 8,4 11,1 2,8 1,5 4,9 2,8 0,9 4,5 -0,3 1,1 3,4 1,8 2,5 -1,2 x
4 572 5 451 5 115 5 408 5 695 5 439 5 766 7 175 8 870 10 259 12 205 13 736 16 304 20 362 17 695 18 467 x
Tab.č. 6: Podklady pro výpočty korelační analýzy a tvorbu grafů (Zdroj: TI, 2011, The World bank Group 2012, Eurostat, 2012)
Slovenská republika
CPI Tempo růstu v %
1995 1996 1997 1998
3,9
7,9 6,9 4,4 4,4
Nominální HDP/Obyv. v USD
Deflátor v %
Reálný HDP/Obyv. v USD
4 708 5 077 5 023 5 431
9,9 4,2 6,2 5,1
4 284 4 872 4 730 5 167
62
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
3,7 3,5 3,7 3,7 3,7 4,0 4,3 4,7 4,9 5,0 4,5 4,1 4,1
0,0 1,4 3,5 4,6 4,8 5,1 6,7 8,3 10,5 5,8 -4,9 4,2 3,3
5 551 5 330 5 637 6 439 8 521 10 418 11 385 12 799 15 583 18 133 16 126 16 061 x
7,4 9,4 5 3,9 5,3 5,8 2,4 2,9 1,1 2,9 -1,2 0,5 x
5 169 4 872 5 369 6 197 8 092 9 847 11 118 12 438 15 413 17 622 16 322 15 981 x
Tab.č. 7: Podklady pro výpočty korelační analýzy a tvorbu grafů (Zdroj: TI, 2011, The World bank Group 2012, Eurostat, 2012)
Polská republika
CPI Tempo růstu v %
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
5,6 5,1 4,6 4,2 4,1 4,1 4,0 3,6 3,5 3,4 3,7 4,2 4,6 5,0 5,3 5,5
6,2 7,1 5,0 4,5 4,3 1,2 1,4 3,9 5,3 3,6 6,2 6,8 5,1 1,6 3,9 4,3
Nominální HDP/Obyv. v USD
Deflátor v %
Reálný HDP/Obyv. v USD
3 604 4 057 4 066 4 472 4 341 4 454 4 979 5 184 5 184 6 620 7 963 8 958 11 157 13 886 11 285 12 293 x
28 17,9 13,9 11,1 6 7,3 3,5 2,2 0,4 4,1 2,6 1,5 4 3,1 3,7 1,4 x
2 816 3 441 3 570 4 025 4 095 4 151 4 811 5 072 5 163 6 359 7 761 8 826 10 728 13 468 10 882 12 123 x
Tab.č.8: Podklady pro výpočty korelační analýzy a tvorbu grafů (Zdroj: TI, 2011, The World bank Group 2012, Eurostat, 2012)
63
Maďarská republika
CPI Tempo růstu v %
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
4,1 4,9 5,2 5,0 5,2 5,2 5,3 4,9 4,8 4,8 5,0 5,2 5,3 5,1 5,0 4,7 4,6
x 0,2 3,1 4,1 3,2 4,2 3,7 4,5 5,5 6,7 6,4 6,5 6,4 6,2 -5,5 0,4 1,7
Nominální HDP/Obyv. v USD
Deflátor v %
Reálný HDP/Obyv. v USD
4 411 4 454 4 522 4 671 4 714 4 543 5 175 6 535 8 247 10 085 10 937 11 174 13 535 15 365 12 635 12 852 x
26,7 22,2 20,2 13,7 7,9 9,7 11,3 8,5 5,4 5,2 2,5 3,5 5,4 5,3 3,6 3,1 x
3481 3645 3762 4108 4369 4141 4650 6023 7824 9587 10670 10796 12842 14592 12196 12466 x
Tab.č.9: Podklady pro výpočty korelační analýzy a tvorbu grafů (Zdroj: TI, 2011, The World bank Group 2012, Eurostat, 2012)
