Analýza potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu ke gastronomickým zařízením

Analýza potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu ke gastronomickým zařízením Bakalářská práce

Polina Kazarina

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. Katedra hotelnictví

Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Karel Kulich Datum odevzdání bakalářské práce: 2016-04-21 Datum obhajoby bakalářské práce: E-mail: [email protected]

Praha 2016

Bachelor’s Dissertation

Analysis of the Needs of Persons with Disabilities in Relation to Catering Services

Polina Kazarina

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hospitality

Major: Hospitality Management Thesis Advisor: Mgr. Karel Kulich Date of Submission: 2016-04-21 Date of Thesis Defense: E-mail: [email protected]

Prague 2016

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu ke gastronomickým zařízením zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

………………………..

Polina Kazarina V …Praze…… dne 21. 04. 2016

Ráda bych na tomto místě poděkovala mému vedoucímu práce Mgr. Karlu Kulichovi a Mgr. Marii Kulichové za jejich výborné vedení při zpracování práce a cenné rady, kterými mě k jejímu zvládnutí směrovali.

Abstrakt KAZARINA, Polina. Analýza potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu ke gastronomickým zařízením. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. 52 stran. Tématem práce je analýza potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu ke gastronomickým zařízením, konkrétně se zaměřuje na situaci vozíčkářů. Teoretická část práce vymezuje základní pojmy o tělesně postižených osobách a jejich životě. Dále se zabývá existujícími zahraničními a českými legislativními předpisy ve vztahu ke gastronomickým zařízením. Nejdůležitějším krokem empirické části práce jsou hloubkové rozhovory s vozíčkáři a jejich následná analýza, která vede ke snadnějšímu a detailnějšímu pochopení situace vozíčkářů a popisu jejich potřeb ve vztahu ke gastronomickým zařízením. Návrhová část práce se zaměřuje na doporučení jak pro samotné vozíčkáře, tak i pro provozovatele gastronomických zařízení. Restauratéři by se měli více zajímat o skutečné potřeby lidí na vozíku a snažit se zpřístupňovat své podniky pro všechny zákazníky, což by mohlo být dosaženo odstraněním existujících bariér. Cílem této práce bylo prozkoumání potřeb vozíčkářů ve vztahu ke gastronomickým zařízením a dále zjištění poptávky po nich. Mimo to bylo cílem výzkumného šetření zároveň rozpoznat, jaké nejčastější problémy s návštěvou gastronomických zařízení vozíčkáři mají, co by rádi změnili a jestli jsou prezentovaná bezbariérová gastronomická zařízení dle zkušeností vozíčkářů opravdu bezbariérová. Výsledky tohoto dílčího výzkumu přispívají k reálné představě o poptávce a potřebách této skupiny zákazníků, která zatím téměř neexistuje. Vzhledem k povaze výzkumného problému byly použity metody a postupy kvalitativního výzkumu. Klíčová slova: bariéry, gastronomická zařízení, potřeby a požadavky, vozíčkář, zdravotní postižení

Abstract

KAZARINA, Polina. Analysis of the Needs of Persons with Disabilities in Relation to Catering Services. [Bachelor’s Dissertation]. The Institute of Hospitality Management. Praha: 2016. 52 pages. The topic of the thesis is Analysis of the Needs of People with Disabilities in Relation to Catering Services, especially for wheelchair users. The theoretical part focuses on defining basic terminology of disabled people and their way of life; further, it discusses existing foreign and Czech legislative regulations in relation to the catering services.

The most crucial point of the empirical part

are the

interviews with the wheelchair users, the subsequent analysis of these interviews, which lead to easier and detailed understanding of handicapped people’s situations as well as the description of their needs in relation to catering services. The proposal part focuses on recommendations for individual wheelchair´s users and also for the entrepreneurs of catering services. Restaurateurs should be more interested in the real needs of the handicapped people and should try to have easier access to their businesses for all types of clients, which can be achieved by removing the existing barriers. The aim of this thesis was to survey the real needs of wheelchair users in relation to the catering services and further finding out the demand for them. Another part of the research was to identify the most common problems wheelchair users have to face and what they would like to change, including finding out whether the presented barrier-free forms of the catering services are really barrier-free. The results of this partial research contribute to the real picture of the real demand and needs of this group of clients which almost do not exist. Given the nature of this research problem, the methods and procedures of qualitative research were used

Key words: barriers, catering services, requirements and needs, wheelchair users, disabilities

Obsah Úvod ........................................................................................................ 10 1 Tělesně postižený člověk.................................................................... 12 1.1 Život s tělesným postižením ......................................................... 15 1.2 Vrozené a získané tělesné postižení ............................................. 16 1.3 Motivace ...................................................................................... 17 1.2 Komunikace ................................................................................. 17 2 Mezinárodní a česká legislativa OZP................................................... 18 2.1 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením ......................... 19 2.2 Zákon ADA ................................................................................... 20 2.3 České normy a standardy pro veřejné prostory ........................... 25 2.4 Bezbariérové restaurace v Praze .................................................. 28 3 Analýza potřeb vozíčkářů ve vztahu ke gastronomickým zařízením ... 30 3.2 Kvalitativní výzkum ...................................................................... 30 3.2 Účel studie, výzkumné otázky ...................................................... 33 3.3 Vyhodnocení výzkumného šetření ............................................... 35 3.4 Vyhodnocení získaných dat ve vztahu k výzkumným otázkám ..... 42 4 Návrh ................................................................................................. 44 Závěr ....................................................................................................... 47

Seznam ilustrací, tabulek a grafů

Tabulka 1 - počet přístupných požadovaných parkovacích míst dle ADA ..................................................................................................... 22

Tabulka 2 - počet přístupných požadovaných parkovacích míst dle vyhlášky č.398/2009 Sb. ...................................................................... 26

Tabulka 3 - metody kvalitativního výzkumu ......................................... 31

Seznam zkratek, symbolů a vysvětlivek

ČR

Česká republika

NRZP

Národní rada osob se zdravotním postižením

EU

Evropská unie

WC

Water closet

OZP

Osoba se zdravotním postižením

OSN

Organizace spojených národů

ADA

Americans with Disabilities Act

MMR ČR

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky

DMO

Dětská mozková obrna

MHD

Městská hromadná doprava

Úvod Jakékoliv zdravotní postižení představuje komplikace v běžném životě. V odborné literatuře najdeme mnoho podob definic zdravotně postižené osoby, které se od sebe zásadně liší. Avšak vždy se jedná o specifickou životní situaci, se kterou by se člověk se zdravotním postižením měl vyrovnat a přizpůsobit se danému stavu. Ačkoliv si pozornost zaslouží všechny skupiny zdravotně postižených osob, tato bakalářská práce bude zaměřena zejména na potřeby vozíčkářů, jako představitelů jedné z největší skupiny postižených osob. V porovnání s minulostí se život zdravotně postižených osob o mnoho zlepšil, avšak dosud existují bariéry, se kterými se tito lidé každodenně setkávají. Tyto bariéry jsou různorodé, ale vždy souvisí se základními potřebami jedince. K těmto potřebám patří zaměstnání, cestování, vzdělávání a v neposlední řádě také návštěva gastronomických podniků. Jelikož v současné době studuji na Vysoké škole hotelové, tak se v této práci budu věnovat problematice návštěv gastronomických zařízení osobami se zdravotním postižením. Z výsledků výzkumu, který byl proveden v roce 2013 Českým statistickým úřadem, v České republice žije 1 077 673 zdravotně postižených osob, z toho je 512 761 mužů (9,9%) a 564 912 žen (10,6%)1. Celkový podíl osob se zdravotním postižením je v populaci ČR 10,2%, což v porovnání s rokem 2007, kdy byl poprvé uskutečněn výzkum daného typu, je nárůst o 0,33%. Z toho lze usoudit, že jde o početně významnou klientelu, u které je ale nutné zhodnotit její různorodost, která je daná nejrůznějšími typy či kombinacemi postižení, na což se podrobněji zaměří teoretická část bakalářské práce. Život osob se zdravotním postižením není lehký. Každý den tito lidé musí bojovat s životním prostředím, které je obklopuje. Bohužel je to způsobeno tím, že současné prostředí není v dostatečné míře přizpůsobeno potřebám OZP. Stojí za povšimnutí, že potřeby postižených osob se ničím neliší od potřeb zdravého člověka. Dalo by se říci, že ve skutečnosti to jsou základní potřeby každého jedince. K nim patří možnost zaměstnání, nakupování, cestování, používání 1

Vysvětlivka k oběma procentuálním hodnotám (9,9 % a 10,6%) činí na celkový počet populace ČR.

10

městské hromadné dopravy, návštěvy různých kulturních akcí, koncertů a sportovních utkání a v neposlední řádě návštěva gastronomických podniků. Na základě dosavadních šetření o potřebách zdravotně postižených osob je jasné, že pro OZP je rozhodujícím faktorem při výběru jakéhokoliv gastronomického zařízení bezbariérový přístup, který umožňuje používat nabízené služby na stejné úrovni s ostatními zákazníky. Nezřídka se stává, že po zhodnocení uvedených faktorů se zjistí, že naplánovaná návštěva není možná a člověk by si ji měl odepřít. Tato bakalářská práce s názvem „Analýza potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu ke gastronomickým zařízením“ se bude podrobně zabývat otázkou potřeb osob s tělesným postižením se zaměřením na vozíčkáře, jako na specifické představitele početné skupiny zdravotně postižených osob. Cílem dané bakalářské

práce

je

prozkoumání

potřeb

těchto

osob

při

návštěvě

gastronomických zařízení. V návaznosti na cíl práce byly zformulovány výzkumné otázky, na které se šetření bude snažit odpovědět: 

Existuje ze strany vozíčkářů poptávka po návštěvě gastronomických

zařízení? 

S jakými bariérami se vozíčkáři při návštěvě gastronomických zařízení

setkávají nejčastěji? 

Jsou

prezentovaná

bezbariérová

gastronomická

zařízení

dle

zkušeností vozíčkářů opravdu bezbariérová? V teoretické části bakalářské práce je vymezen okruh osob s tělesným postižením, jaká omezení daný druh postižení sebou přináší a jak se člení. Pak budou blíže stanovena specifika skupiny vozíčkářů. Dalším bodem poté bude identifikace legislativy podporující a ochraňující práva vozíčkářů. V analytické části práce bude odůvodněn výběr kvalitativního výzkumu jako charakteru výzkumného šetření. Prostřednictvím provedených rozhovorů budou zjištěny odpovědi na otázky průzkumu, které následně přispějí k formulování doporučení či návrhu pro zlepšení dané problematiky. Výsledky výzkumu by měly

11

přispět k identifikaci reálné poptávky této skupiny zákazníků a rovněž k odhalení jejich skutečných potřeb a požadavků ve vztahu ke gastronomickým zařízením.

1 Tělesně postižený člověk Výběr skupiny tělesně postižených osob vychází z dosavadní nízké informovanosti podnikajících subjektů o potřebách či požadavcích těchto lidí, kteří představují velkou a heterogenní skupinu OZP, jejímž společným znakem je podle Opatřilové a Zámečníkové (2007) omezení pohybu. Z celkového počtu OZP má tělesné postižení 500 167. U 54 831 tělesně postižených osob se jedná o zdravotní postižení vrozené, dalších 72 842 mělo tělesné postižení způsobené úrazem, 301 102 jej mělo způsobené nemocí a u 45 623 se jedná o postižení vyplývající ze stáří. Mezi tělesně postiženými pak bylo 133 955 jedinců s těžkou mírou postižení a dalších 35 078 s velmi těžkou mírou postižení. Více než polovina tělesně postižených osob používá ve svém životě nějakou pomůcku. Sjednotit se na jejich definici není lehké, neboť existuje spousta odchylek v druzích tělesného postižení a v příčinách jeho vzniku. Např. Novosad (2011, s. 87) uvádí, že “pojem zahrnuje víceméně dvě základní, často se prolínající skupiny”. Jedná se o postižení chronické, pro které je charakteristické oslabení fyziologických funkcí způsobené onemocněním a lokomoční, což je omezení hybnosti vyvolané poškozením, vývojovou vadou, poruchou hybného aparátu, atd. Další definice může znít takto „přetrvávající nebo trvalá nápadnost v pohybových schopnostech se stálým nebo značným vlivem na kognitivní, emocionální a sociální výkony “(Vítková, s. 39). Příčinou tělesného postižení mohou být faktory dědičné, onemocnění či úrazy. Mezi které můžeme zařadit vadu pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení, jakož i poškození nebo poruchu nervového ústrojí jestliže se projevuje postižením hybnosti.(Slowik, 2010, s. 138). Podle doby vzniku lze tělesné postižení rozdělovat na dědičné, vrozené a získané. Podle projevů se člení na (Novosad, 2011, s. 123-128):

12



Obrny - jedná se o poruchy hybnosti, jež mají původ v poškození mozku či míchy. Dělí se podle intenzity na parézy (částečné ochrnutí) a plegie (úplné ochrnutí).



Deformace - skupina

vrozených

a

získaných

deformit,

které

jsou

charakteristické nesprávným tvarem některé části těla. Novosad ve své publikaci zařazuje malformace do skupiny vrozených deformací, což je absence dlouhých končetin a vývojové anomálie kloubů. Avšak Vítková uvádí malformaci, jako samostatnou skupinu tělesného postižení (2006, s. 40-65). 

Amputace - odstranění části těla od celku, dochází k nim při úrazu nebo při chirurgickém zásahu. Vzhledem ke gastronomickým zařízením je důležité také vědět míru

pohyblivosti jedince, čímž se dá zjistit, jaká klientela s postižením bude zřejmě převažovat při návštěvě těchto zařízení. Pohybové postižení rozdělují jiné autorky také podle míry pohyblivosti jedince na (Buřvaldová;Reitmayerová, 2007, s. 7): 

lehké – jedinec je schopen se samostatně pohybovat,



středně těžké – pohyb je uskutečňován za pomoci ortopedických pomůcek,



těžké – není schopen samostatného pohybu. Z výše uvedeného členění lze předpokládat, že klienti gastronomických

zařízení budou převážně představitelé prvních dvou skupin, jelikož jsou schopni se samostatně pohybovat. Dále

lze

pohybové

postižení

členit

z

aspektu

hybnosti

na

(Buřvaldová;Reitmayerová, 2007, s. 7): • dolních končetin - podstatné z hlediska možnosti samostatného pohybu, nezávislosti na ostatních lidech, možnosti získávání zkušeností a poznatků, dobré orientaci v prostoru;

13

• horních končetin - významné z pohledu sebeobsluhy, veškerých pracovních činností, aktivního styku s okolím, zřetelného vyjadřování emocí k ostatním; • mluvidel a mimiky - důležité pro rozvoj a užívání verbální i neverbální komunikace, dávání najevo pocitů; představuje význam pro uplatnění ve společnosti, v profesionálních aktivitách, akceptaci jinými lidmi; • kombinace předchozích druhů. Tato práce se soustředí zejména na potřeby osob s tělesným postižením týkající se dolních končetin, tedy hlavně na vozíčkáře. Výběr této skupiny tělesně postižených vychází z osobního zájmu o dané lidi a jejich potřeby. V současné době se pojem „vozíčkář” již běžně zapojil do všedního života společnosti. Avšak kdybychom se pokusili najít odbornou definici tohoto slova, zjistíme, že literatura na téma vozíčkáři nic neříká. Z praxe je jasné, že jde o osobu s postižením dolních končetin, která pro zajištění pohybu používá invalidní vozík, který může být elektrický nebo určený pro pohyb vlastní silou či k tlačení jinou osobou. Kábele definuje vozíčkáře jako “jednu ze skupin specificky těžce postižených s trvalým ochrnutím dolních končetin, tj. lidé odkázáni na život na invalidním vozíku.(1992, s. 5). Nicméně tuto definici nelze považovat za úplnou, poněvadž z praxe víme, že invalidní vozík může používat člověk, který nemá trvalé ochrnutí dolních končetin - zvládá například chůzi na kratší vzdálenosti či po bytu, avšak na delší vzdálenosti používá ke svému pohybu vozík. Stejně tak se dají rozdělit vozíčkáři na ty, kteří používají vozík od narození nebo na ty, kteří ho používají jen od nějaké doby (vrozené či získané postižení). Proto pro účely této bakalářské práce budeme za vozíčkáře považovat takové osoby, které k překonání svého postižení aktuálně používají invalidní vozík. Z hlediska funkčního rozdělení lze ve výše uvedeném smyslu vozíčkáře ještě rozdělit na následující kategorie (Filipová, 1998, s. 9 -13):

14

• osoba upoutaná na invalidní vozík přechodně – většinou potřebuje vozík jenom pro pohyb venku, protože nezvládá stát či chodit po delší dobu (nejčastěji do dané skupiny patří lidé po amputaci nebo senioři, aj). • osoba trvale upoutaná na invalidní vozík – buď se jedná o osoby, které jsou zcela samostatní a potřebují asistenci jiné osoby jen ve výjimečných případech. Další jsou to ti, kteří potřebují pomoc jiné osoby jen k nějakým činnostem (osobní hygiena, přesouvání z vozíku na vozík, pohyb venku, apod.). Zpravidla jde o osoby s částečným ochrnutím i horních končetin. Nakonec lidé, kteří vyžadují 24 hodinovou asistenci, jako jsou kvadruplegici. • osoba pohybující se na elektrickém vozíku – speciální skupina, která má větší nároky a požadavky na prostor, zpravidla se jedná o osoby i s postižením horních končetin. Elektrický vozík se značně liší od mechanického. Je větší a má menší mohutnější kola, což může vést k snadnému převrácení vozíku obzvlášť v úseku terénních nerovností. Při stavbě veřejných či ostatních budov se často na danou skupinu lidí zapomíná, poněvadž v české legislativě jsou uvedeny požadavky upravené pro mechanické vozíky.

1.1 Život s tělesným postižením Z předchozí části vyplývá, že mezi hlavní rysy, které charakterizují osoby s tělesným postižením, patří omezení svobody pohybu a problematická koordinace pohybu. Lidé, kteří patří do této skupiny, jsou závislí na technických pomůckách či některých opatřeních (bezbariérové prostředí, doprava, plán budov) a na externí fyzické pomoci (asistence, dopomoc, péče). (Novosad, 2011, s. 105). Každý den pro ně má rozměr výzvy a konfrontace. Často jsou velice ovlivňovaní prostředím a tím jak jsou v něm vnímáni. Někteří jedinci zvládají životní překážky snadněji než jiní, na které ve velké míře působí řada osobních zkušeností a nepříznivých faktorů okolí. Novosad (2011) uvádí, že pro osoby s tělesným postižením konfrontace probíhá ve třech základních rovinách:

15



v

konfrontaci

mezi

možnostmi

danými

omezenými,

nerozvinutými,

poškozenými či absentujícími funkcemi vlastního těla a ambicemi jedince přiměřenými jeho nadání, intelektu, vzdělání, věku a jeho sociálně-kulturnímu vztahu, 

ve stálých rozjímáních sebe samého, v postojích a chování druhých lidí a ve

srovnání sebe samého s jinými jedinci obdobně postiženými, 

v konfrontaci mezi tím, čeho by měl dosáhnout v současné společnosti, a tím,

čeho reálně dosáhnout může.

1.2 Vrozené a získané tělesné postižení Tělesné postižení a jeho vnímání jedincem a též následující postoj k němu, může být analyzován na základě vzniku postižení. Rozlišuje se tělesné postižení vrozené a získané. Když mluvíme o vrozeném postižení, je důležité zdůraznit, že psychika jedince s vrozeným postižením se vyvíjí odlišně ve srovnání s lidmi, kteří získali postižení až v průběhu jejich života. Vychází to z toho, že se člověk s vrozeným postižením adaptuje na své postavení už od narození. V jeho životě vždy existovala skutečnost o jeho odlišnosti od ostatních lidí. Tím samým tito jedinci autenticky získali a stále získávají potřebné zkušenosti, mají přehled o tom, co je v životě očekává, osvojili si určité sociální role a mají určitou motivující hodnotovou hierarchii. (Novosad, 2011 s. 113). Neznamená to však, že jejich životní realita je jednodušší nebo má určité výhody vůči lidem se získaným postižením. Jde spíš o to, že mívají větší časový prostor k přijetí svého stavu, k jeho přizpůsobení se a k nalezení cest k seberealizaci. Pro získané postižení je charakteristická náhlá a prudká změna zdravotního stavu, sociální role a postavení ve společnosti. Proto tito lidé nemají výše uvedenou možnost postupné adaptace k aktuálnímu stavu. Jsou najednou vystaveni nejen k nečekané změně zdravotního stavu, ale ve stejné míře k psychickým aspektům života: funkční nedostatečnost, vzhledová odlišnost. Postižení pro ně znamená zásah do kvality života a omezení aktivit a příležitostí,

16

které se mohou projevit v sociální, osobní, rodinné a profesionální stránce jejich života a vynutí si změnu postojů k životu. (Novosad, 2001, s. 114).

1.3 Motivace Podle mého názoru jednu z nejpodstatnějších rolí v životě jedince s tělesným postižením hraje motivace. Motivace ve velké míře pomáhá lépe zvládat životní překážky, stimuluje, aktivuje chování a dává mu účel a směr. Motivace také přispívá k podpoře v průběhu léčebné a sociální rehabilitace. Důležité ale je, aby motivace vycházela nejen od jedince s postižením, ale také ze strany užšího sociálního okolí tj. především rodiny a blízkých osob postiženého. Ve svém jednání by neměli dopustit, aby se člověk s postižením cítil méněcenným, aby se obával vracet domů a dělit se o své pocity i prožitky. Naopak by rodina a ti nejbližší měli dbát na to, aby člověk s postižením vždy cítil podporu, aby bylo zajištěno vše potřebné a lidé kolem něho by měli být informováni o specifikách jeho stavu a přijímat ho takového, jaký je.

1.2 Komunikace Z hlediska personálu gastro-podniků je důležitá znalost základů komunikace s OZP. V české literatuře zatím neexistuje žádná příručka o komunikaci se zákazníky s postižením v gastronomických podnicích. V různých zdrojích, jaké jsou např. v NRZP ČR, se uvádí zásady komunikace s OZP v turistickém ruchu, což by se také mohlo uplatňovat ve vztahu ke gastronomickým zařízením. Zpravidla je problém komunikace vyvolán zkresleným, neadekvátním hodnocením jedince s postižením jeho sociálním okolím. K jejich tělesným vadám se neodůvodněně připisují intelektová postižení, ačkoliv tomu tak ve většině případů není. Ze strany jedinců s postižením může problém komunikace vycházet z několika důvodů (Novosad, 2011, s. 107): 

spasticity nebo jinak motoricky narušené funkce mluvidel,

17



stigmatizujících projevů spasticity - křečovité pohyby, grimasy svádějí k domněnce, že jde o člověka s těžkým mentálním postižením, proto obě strany nevyhledávají komunikaci,



nezkušenosti a nedostatečného sociálního učení, absentujících sociálních dovedností nebo obtíží při plném porozumění sdělovaného či vyjadřování myšlenek,



přidruženého smyslového postižení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že by okolí mělo dbát na vyšší pozornost v otázce komunikace. Žádoucí je otevřeně komunikovat s člověkem s postižením a vyjasnit si vzájemně možnosti a očekávání, znalost věcí a nestydět se doplnit si chybějící vědomosti. Projevovat trpělivost, ohleduplnost a dobrosrdečnost vůči jedincům s postižením.

2

Mezinárodní a česká legislativa OZP V této části bakalářské práce se soustředíme na zahraniční a českou

legislativu pro OZP se zaměřením na poskytování veřejných služeb především v gastronomických zařízeních. Pomocí daného přehledu zjistíme, jaké existují zákony a standardy podporující práva lidí se zdravotním postižením a ulehčující jejich život ve společnosti. Více než 1 milion Čechů, což je přibližně 10% z celkové populace, má zdravotní postižení a každý jedinec s postižením je potenciální zákazník. Bohužel velmi často jsou lidé s postižením neúmyslně vyloučeni ze všedních aktivit: nakupování v obchodu s potravinami, návštěv restaurací nebo výpravě do kina s rodinou či přáteli, používání veřejného bazénu v hotelu na rodinné dovolené. Z tohoto důvodu často žijí mnohem nezávislejší a aktivnější život ve svých komunitách, ve kterých se necítí diskriminováni. Tito lidé a jejich rodiny jsou ochotni podporovat podniky, které jsou přizpůsobeny pro zákazníky s postižením. Americké studie ukazují, že když si jednou člověk se zdravotním postižením najde podnik, kde je zajištěn přístup, stane se z něj stálý zákazník. 18

Každý podnik má svoji formální a neformální politiku, praxe a postupy, které podporují zavedený provoz. Někdy však politika a postupy mohou neúmyslně zákazníkům s postižením zkomplikovat nebo znemožnit přístup ke službám a zboží. Zákazníci s postižením potřebují jiné typy přístupů, aby se dostali k poskytovaným službám a zboží.

2.1 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením V současnosti se OZP mohou se svými nároky odvolávat na Úmluvu o právech OZP, což je mezinárodní smlouva upravující práva a povinnosti osob se zdravotním postižením. Cílem Úmluvy je podpora, chránění a zajištění plného zachování lidských práv OZP. Tato Úmluva nezavádí žádná nová specifická práva, jejím základem je princip rovnoprávnosti. Zaručuje osobám se zdravotním postižením plné uplatnění všech lidských práv a podporuje jejich aktivní zapojení do života společnosti. Byla přijata Valným shromážděním OSN dne 13. prosince 2006 a za dva roky vstoupila v platnost. Do roku 2010 Úmluvu podepsalo více než 100 států, mezi které též patří Česká republika. Po svém vyhlášení se úmluva stala součástí právního řádu ČR. Úmluva ukládá členským státům povinnosti ve vztahu k občanským, politickým, hospodářským, sociálním a kulturním právům. I když nevytváří žádná nová práva pro osoby se zdravotním postižením, upravuje aplikaci existujících práv na specifickou situaci osob s postižením. Jedná se například o právo na rovnost před zákonem, právo na život, přístupnost prostředí, informací, apod., svobodu a osobní bezpečnost, vzdělávání, svobodu pohybu, respektování soukromí, zdraví, zaměstnávání, atd. Přijetí Úmluvy a její ratifikace Českou republikou již má nepochybně vliv i na oblast sociálních služeb poskytovaných osobám se zdravotním postižením. Pravidelně se uskutečňují veřejná slyšení v Evropském parlamentu se členy organizací reprezentujících osoby s postižením. Na takových zasedáních se zpravidla diskutuje o tom, jak Parlament může přispět k prosazování úspěšné implementace závěrečných doporučení OSN, která obsahují podrobný list akcí a opatření, která by EU měla podniknout ve všech oblastech života OZP. 19

V této souvislosti je zapotřebí zmínit zejména článek 19 „Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti“. Článek 19 uznává právo všech osob se zdravotním postižením žít v rámci společenství a začlenit se do společnosti a dále právo zvolit si na rovnoprávném základě s ostatními místo pobytu, tedy kde a s kým budou žít. Pro realizaci uvedených práv je nezbytné, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup k podpůrným službám, a to včetně osobní asistence, která má pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti zásadní význam. Neméně důležité je i zajištění přístupu ke komunitním službám a zařízením, která jsou určena veřejnosti. Již z tohoto stručného seznámení s ustanoveními článku 19 je zřejmé, že opatření umožňující jeho realizaci budou mít dopad na všechny druhy a formy služeb poskytovaných osobám se zdravotním postižením.

2.2 Zákon ADA Z důvodu, že již bylo napsáno mnoho odborných prací na téma bezbariérovosti v Evropské unii a jejich legislativních předpisech, nyní bych se ráda také zaměřila na zákony americké, přičemž i stručně zmíním ty evropské. Zatím v EU neexistuje samostatný dokument, který by se věnoval jen požadavkům ve vztahu ke gastronomickým zařízením, a proto jsou tedy gastro-podniky vnímány jako součást cestovního ruchu. Od roku 1981, který byl OSN vyhlášen za Mezinárodní rok lidí se zdravotním postižením, se na evropské úrovni značně zvyšuje úsilí o etablování přístupnosti prostředí i pro lidi s postižením. Začínají se formovat různé koncepty, programy a hnutí, jejichž záměrem je rekonstrukce životního prostředí, produktů či služeb, které nejsou určené speciálně pro lidi s postižením, ale jsou prospěšné pro všechny. Příkladem je koncept Evropské instituce pro design (European Institute for Design and Disability) “Design pro všechny” nebo “Univerzální design”, na principu designu pro všechny se také etabluje hnutí “Tourism for all” a též evropský turismus našel podporu v akčním programu Evropské komise HELIOS II.

20

Spojené státy americké, které se vyznačují svojí vyspělostí v ochraně lidských práv, v roce 1990 přijaly federální zákon o občanských právech nazvaný ADA (Americans with Disabilities Act), který zakazuje diskriminaci vůči lidem s postižením. Původní verze zákona je platná od června 1990, nejnovější verze vstoupila v platnost v roce 2010. ADA zajišťuje požadavky pro 12 kategorií veřejných prostorů, do kterých patří obchody, restaurace, bary, divadla, hotely, rekreační zařízení, soukromá muzea i školy, ordinace zubařů a lékařů, obchodní domy a ostatní podniky. Téměř všechny podniky poskytující veřejné služby jsou zahrnuty do 12 kategorií. Tyto podniky musely odstranit existující bariéry nebo zajistit, že nově postavené budovy budou zkonstruovány tak, aby byly dostupné pro OZP. Zákon ADA 2010 uvádí souhrn základních nediskriminujících požadavků pro poskytovatele veřejných služeb. Prohlašuje, že žádný jednotlivec by neměl být diskriminován na základě postižení v používání zboží, služeb, vybavení či ubytování ze strany osoby, která vlastní, pronajímá či provozuje veřejné ubytování. Dále se budeme věnovat požadavkům, které souvisí s problematikou této práce, konkrétně se standardy ve vztahu ke gastronomickým zařízením. Služební zvířata „Často podniky jako například obchody, restaurace, hotely nebo divadla uplatňují politiku, která může přímo odrazovat zákazníky s postižením. Například politika, omezující vstup zvířat do veřejných prostor může v důsledku vyloučit lidi, kteří využívají psy pro účely osobní asistence.“ „Podle ADA pod definici „služební zvířata“ spadají psi, kteří jsou individuálně vycvičeni pro vykonání úkolů jedince s postižením. Jinými slovy zavedení politiky dovolující vstup se zvířaty k poskytovaným službám a zbožím, zavazuje personál povinností opravňovat přístup klientům se služebními zvířaty.“ Parkoviště „V případě, že gastronomické zařízení poskytuje pro své zákazníky parkoviště, ale nejsou tam přístupná parkovací místa pro OZP, pak podnik ztrácí 21

potenciální zákazníky. Je zapotřebí zajistit přístupná parkovací místa pro auta a dodávky, pokud je to tedy možné. Tabulka viz níže, ukazuje přehled o počtu přístupných míst požadovaných podle standardů ADA 2010. Malé podniky by měly mít k dispozici jedno parkovací místo s přístupem pro vozíčkáře, systém označení není požadován. Přístupné parkovací místo by také mělo zahrnovat uličku, která zajistí vozíčkáři pohodlně vystoupit a nastoupit z auta.“ Tabulka 1 – počet přístupných požadovaných parkovacích míst dle ADA

Zdroj: Zpracováno podle ADA 2010

Přístupný vchod „Jen jeden schůdek může znemožnit lidem používajícím vozíky, hole či chodítka vstup do obchodu či restaurace. Odstranění této bariéry může být dosaženo několika způsoby, jako například instalace pojízdné plošiny, výtahu či odpovídajícího chodníčku. V případě, že hlavní vchod není možno zrekonstruovat, měl by být k dispozici alternativní bezbariérový vchod.“

22

Přístupná cesta ke službám a zboží „Cestu, kterou člověk se zdravotním postižením používá ke vstupu a výstupu z podniku, by měla být nejméně 91,5 cm široká a neměla by být zahrazena žádnými přepážkami například automaty, nábytkem či regály. Toto pravidlo se stejně vztahuje k přístupným toaletním kabinkám, šatnám nebo pultům. V případě, že chodbička je dočasně zablokovaná z důvodu doplňování zásob do regálů, zaměstnanci by měli zajistit včasnou pomoc pro zákazníka, který není schopen touto chodbičkou projít.“ Gastronomické služby „Lidé s postižením potřebují mít přístup ke stolům, samoobslužnému pultu, chuťovým přísadám a nápojovým pultům v restauracích, barech nebo v ostatních zařízeních, kde se prodává jídlo a pití. V takových gastronomických zařízeních by měla být přístupná cestička do všech jídelních místností, včetně nadúrovňových, podúrovňových a venkovních místností, stejně jako k samoobslužným pultům, pokladnám a na záchod.“ „V jídelní místnosti je potřeba umístit stoly tak, aby člověk, používající vozík, mohl projet mezi stoly, když ostatní zákazníci za nimi sedí. Stoly se zajištěným přístupem by se měly poskytovat a umisťovat v celé místnosti podniku, místo toho aby byly shromážděny na vyhrazeném místě. Pokud bariéry braní přístupu do nadúrovňových, podúrovňových a venkovních místností, je nezbytné, aby byly okamžitě odstraněny. Pokud to není možné, stejné služby by měly být poskytovány za stejnou cenu v místnostech, které jsou přizpůsobeny pro OZP klienty. V případě, že jsou v restauraci či baru jen stoly pro stojící, pak by mělo být také zajištěno několik jídelních stolů s přístupem pro vozíčkáře.“ Dále existuje řada požadavků, které se týkají pouze vybavení a interiéru gastronomických

zařízení

s

přístupem.

23

Nyní

si

je

vyjmenujeme.

Přístupová cesta 

„Chodníček, uličky a cesty k veřejným prostorům musí být nejméně 91,44 cm

široké.“ 

„Pro změnu směru jízdy by měl mít vozíčkář k dispozici prostor pro pohodlnou

manipulaci s vozíkem.“ 

„Překážky, které jsou umístěny na cestě, by měly být rozpoznatelné, což

znamená, že překážka by měla být umístěna méně než 68,58 cm od úrovně podlahy nebo výše než 203,2 cm, stejně tak by neměla vyčnívat více než 10,16 cm od stěny.“ Sedadla, stoly i přepážky 

„Za účelem přizpůsobit se požadavkům vozíčkářů, výška stolů a přepážek

musí být v rozmezí 71,12 cm až 86,36 cm.“ 

„Musí být poskytnuty příslušné stoly pro vozíčkáře. V případě, že stoly jsou

připevněny k podlaze či zdi, 5% stolů (nejméně 1 pokud je jich méně než 20) musí být přístupné pro potřeby vozíčkáře.“ 

„Místo na klín pod stolem musí být nejméně 76,2 cm široké, 68,58 cm vysoké

a 48,26 cm hluboké.“ 

„Pokladní pult musí být 48,26 cm vysoký nebo mít místo ze strany, kde

obsluha restaurace může obsloužit zákazníka, který nemůže dosáhnout přes pult.“ 

„Dveře by se měly otvírat na šířku nejméně 81,28 cm s klikami, které jsou

121,92 cm vysoko.“ Záchody 

„Alespoň jeden přístupný záchod by měl být k dispozici, přičemž musí být

příslušně označen na dveřích.“ 

„Dveře záchodu musí být nejméně 81,28 cm široké, což umožňuje snadný

průjezd. Ulička, která vede ke všem příslušenstvím, musí být 91,44 cm široká.“ 

„Záchodové dveře by se měly dát snadno otevřít a musí mít přístupné kliky,

které jsou 121,92 cm vysoko.“

24



„Kabinkové kliky by měly být instalovány tak, aby se dveře daly otevřít za

pomoci zavřené pěsti.“ 

„Přístupné kabinky by měly mít nejméně 152,4 cm na 152,4 cm pro snadnou

manipulaci vozíčkáře.“ 

„Madla by se měla nacházet jedno vedle druhého a též na straně zdi, která je

blíže k záchodu a záchodová mísa by měla být vysoká v rozmezí 43,18 cm až 48,26 cm.“ Ostatní důležitá kritéria 

„U havarijních systémů by neměla chybět blikající světla a zvukové signály

pro včasné upozornění všech zákazníků.“ 

„Tabulky a cedulky, které jsou připevněny nastálo, by měly být napsány

velkým písmem nebo Braillovým písmem.“ 

Asistenční zvířata, která jsou používána člověkem s postižením, by měla mít

přístup do podniku.“

2.3 České normy a standardy pro veřejné prostory V české legislativě najdeme spoustu zákonů a vyhlášek, stanovujících normy či standardy a ukládajících povinnosti jak fyzickým, tak i právnickým osobám ve vztahu k osobám se zdravotním postižením. Není smyslem této práce je zde detailně rozvádět, a proto se zaměříme na části zákonů, které se přímo vztahují k problematice návštěvy gastronomických zařízení osobami se zdravotním postižením. Vyhláška č. 398/2009 Sb., která byla přijata Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let. Podle této vyhlášky se postupuje při zpracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, nebo při zpracování jednoduchého technického popisu 25

záměru pro vydání územního souhlasu a při zpracování projektové dokumentace atd. Stejně jako americký zákon ADA, vyhláška stanoví požadavky a standardy, které výrazně ulehčují používání veřejných služeb OZP. Dále si vyjmenujeme normy, které se vztahují k problematice bakalářské práce a následně porovnáme jejich rozsah a detailnost s americkými standardy. Parkovací normy Na všech vyznačených vnějších i vnitřních odstavných a parkovacích plochách a v hromadných garážích pro osobní motorová vozidla musí být vyhrazena stání pro vozidla přepravující osoby těžce pohybově postižené nejméně v následujícím počtu vycházejícím z celkového počtu stání každé dílčí parkovací plochy: Tabulka 2 - počet přístupných požadovaných parkovacích míst dle vyhlášky č.398/2009 Sb. 2 až 20 stání

1 vyhrazené stání

21 až 40 stání

2 vyhrazená stání

41 až 60 stání

3 vyhrazená stání

61 až 80 stání

4 vyhrazená stání

81 až 100 stání

5 vyhrazených stání

101 až 150 stání

6 vyhrazených stání

151 až 200 stání

7 vyhrazených stání

201 až 300 stání

8 vyhrazených stání

301 až 400 stání

9 vyhrazených stání

26

401 až 500 stání

10 vyhrazených stání

501 a více stání

2% vyhrazených stání

Zdroj: zpracováno podle vyhlášky č.398/2009 Sb., MMR.

Přístupná cesta ke službám Přístup do všech prostor určených pro užívání veřejností musí být zajištěn vodorovnými komunikacemi, schodišti a souběžně vedenými bezbariérovými rampami nebo výtahy. U změn dokončených staveb na přístupu pouze do vstupního podlaží lze v odůvodněných případech použít zdvihací plošinu. U dokončených staveb s nejméně dvěma podlažími, které nejsou vybaveny výtahem nebo bezbariérovou rampou a výtah ani bezbariérovou rampu nelze z technických důvodů dodatečně zřídit, musí být zajištěno bezbariérové užívání alespoň vstupního podlaží. Záchody Ve stavbě, ve které je záchod určen pro užívání veřejností, musí být nejméně jedna záchodová kabina v oddělení pro ženy a nejméně jedna záchodová kabina v oddělení pro muže. Kabina nemusí mít předsíňku v případě, kdy je přístupná z prostoru, který není pobytovou místností. Pokud je stavba vybavena maximálně dvěma záchodovými kabinami, lze jako bezbariérovou zřídit pouze jednu z nich určenou pro obě pohlaví a přístupnou přímo z veřejného komunikačního prostoru. U změn dokončených staveb s více záchodovými kabinami lze též postupovat podle předchozí věty a v odůvodněných případech může být kabina zcela výjimečně přístupna z oddělení pro ženy. Ve stavbách, které jsou určeny pro osoby na vozíku s asistentem, musí být záchodová kabina řešena s ohledem na výpomoc asistenta.

27

Informace pro veřejnost Základní informace určené pro orientaci veřejnosti musí být jak vizuální, tak podle okolností i akustické a hmatové. Vizuální informace musí mít kontrastní a osvětlené nápisy a symboly. Informační a signalizační prvky musí být vnímatelné a srozumitelné pro všechny uživatele, je nutné brát v úvahu zejména zorné pole osoby na vozíku, velikost a vzdálenost písma. Po srovnání dvou druhů stavebních norem je zřejmé, že se od sebe významně neliší, což potvrzuje fakt, že číselná kritéria jsou úplně stejná v obou legislativách Avšak americký zákon ADA je mnohem rozsáhlejší a bere ohled nejen na stavební požadavky, ale také na vybavenost místnosti a její uspořádanost, což pro zajištění komplexní bezbariérovosti hraje důležitou roli.

2.4 Bezbariérové restaurace v Praze Když se člověk se zdravotním postižením zamyslí nad otázkou návštěvy gastronomického zařízení, první co se mu vybaví v hlavě je otázka: „Je toto zařízení

přístupné

pro

vozíčkáře?“

Jak

již bylo

uvedeno

v legislativě,

gastronomická zařízení by měla splňovat určité požadavky ohledně konstrukce stavby a jejího designu, které by umožňovaly bezbariérový přístup pro všechny zákazníky. Bohužel skutečnost je taková, že ne všechna gastronomická zařízení odpovídají daným požadavkům a vstup k využívání jejich služeb se stává nemožným pro zákazníka s omezenou schopností pohybu. V této části se soustředíme na bezbariérové restaurace v hlavním městě Praha. Budeme vycházet ze zkušeností jedinců se zdravotním postižením, z jejich doporučení a rad. Informace o jejich názorech jsou čerpány z internetových fór a webových stránek. Mobilní aplikace a webová stránka www.vozejkmap.cz nabízí mapu, navigaci a informace o bezbariérových místech po celé ČR. Vozíčkáři si v aplikaci mohou naplánovat cestu tak, aby se nedostali do potíží a mohli cestovat samostatně. Nebo si vyhledají aktuálně např. nejbližší bezbariérovou kavárnu či 28

WC. Mohou se tak pohybovat stejně svobodně jako lidé bez postižení. Data zadávají a ověřují samotní vozíčkáři. Podobným projektem je www.disway.org, spojující funkce sociální sítě a databáze míst s informacemi o přístupnosti budov. Snad každému jedinci s postižením na světě se někdy stalo, že vyrazil na místo propagované jako bezbariérové a realita byla zcela jiná. Z tohoto důvodu vznikla platforma pro výměnu informací mezi lidmi s postižením. Disway je komunita lidí, kteří nechtějí strávit celý život ve svém domě, ale chtějí poznat společně svět. Rozsáhlejší internetovou stránkou je www.hunger.cz, která představuje přehledný katalog restaurací, restaurantů, hospod, kaváren a barů. Hned na hlavní stránce najdeme možnost filtrovat gastro-podniky podle různých faktorů, do kterých také patří bezbariérovost. Výhodou této webové stránky je nejen vyhledávání podle bezbariérovosti, ale také možnost filtrace podle pražských částí, což umožňuje rychlé vyhledávání. Pražská organizace vozíčkářů na své webové stránce zpřístupnila pro veřejnost ke stáhnutí brožuru “Přes bariéry - Informační rozcestník pro snadné putování Prahou”, která mapuje přístupnost kulturních, restauračních, ubytovacích zařízení, knihoven, pošt, bank, úřadů, obchodních center a zdravotnických zařízení. Všechny uvedené internetové zdroje jsou si podobné a poskytují skoro stejnou informaci pro vozíčkáře. Po prohlédnutí těchto stránek lze usoudit, že Praha nezaostává ve vývoji za západními zeměmi a nabízí velký počet přístupných gastro-podniků po celé Praze. Zda to tak vidí i vozíčkáři, by mělo být dokázáno v analytické části této bakalářské práce.

29

3 Analýza potřeb vozíčkářů ve vztahu ke gastronomickým zařízením Tato kapitola tvoří analytickou část bakalářské práce a jejím záměrem je provedení výzkumného šetření, které by pomohlo naplnit cíle bakalářské práce a následně potvrdit či popřít některá tvrzení, která jsou představena v teoretické části práce, zejména jejich uplatňování v praxi. Po analýze zjištěných dat budou navržena zlepšení či opatření, která by mohla přispět k vylepšení nebo změně postavení vozíčkářů ve vztahu k identifikované problematice. Na základě teoretické části bakalářské práce lze totiž předpokládat, že v praxi budou zjištěny problémy či komplikace, které odrazují nebo přímo znemožňují vozíčkářům návštěvu gastronomických zařízení. Skutečnost je taková, že často jsou nároky vozíčkářů vnímány povrchně a neklade se na jejich potřeby dostatečný důraz ze strany většinové společnosti. Takové jednání je způsobeno neochotou poznat potřeby lidí na vozíku a následně se přizpůsobit reálným požadavkům představitelů, z pohledu společnosti nevýznamné skupiny jedinců. Následně se nedá očekávat, že by se každodenní komplikace OZP řešily s rozumem a s ohledem na jejich reálné potřeby.

3.2 Kvalitativní výzkum Pro tuto práci jsem si zvolila kvalitativní přístup k šetření. Podstatou šetření je provedení hloubkového rozhovoru a touto cestou získat detailní a komplexní informace o studovaném jevu, (Švaříček, 2007, s. 13). Jeho metody se ideálně hodí ke splnění cílů bakalářské práce, neboť po podrobné komunikaci s respondenty je možné co nejlépe popsat jejich skutečné problémy ve vztahu k problematice bakalářské práce. Po řádném prostudováni literatury o kvalitativních výzkumech je možné konstatovat, že neexistuje jediný obecně uznávaný způsob, jak definovat kvalitativní výzkum. Avšak někteří autoři se pokoušeli vymezit tento druh šetření. Například podle metodologa Cresmella kvalitativní výzkum je proces hledání 30

porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách". (Cresmell v Hendl, rok, s. 50). Složitost při definování výzkumu spočívá v tom, že pro provedení daného průzkumu se používají různé metody, které se od sebe liší jak svými vlastnostmi, tak i výhodami. Hendl ve své publikaci uvádí základní metody kvalitativního výzkumu a jejich charakteristiku. (Hendl, 2008, s. 48).

Tabulka 3– metody kvalitativního výzkumu Metoda

Vlastnost

Výhoda

Pozorování

delší období

pochopení

kontaktu

subkultury

rozbor významu,

teoretické

organizace a

porozumění

Texty a dokumenty

použití relativně

porozumění

nestrukturované

zkušenosti

Audio- a

přesná transkripce

porozumění

videozáznamy

přirozených

průběhu interakcí

Interview

interakcí Zdroj: zpracováno dle Hendl, 2008, s. 50.

Rovněž ve stejné publikaci najdeme základní rysy kvalitativního výzkumu. K nim patří: 

delší intenzivní kontakt se zkoumanou situací či jedincem. Situace jsou

zpravidla normální a odráží každodennost jedinců, skupin, atd. 

výzkumník se snaží získat obecný pohled na předmět studie, 31



obvykle se používají relativně málo standardizované metody získávání dat,

hlavním nástrojem šetření je sám výzkumník, 

typy dat v kvalitativním výzkumu jsou poznámky z pozorování a rozhovorů,

fotografie, audio a videozáznamy, deníky, osobní komentáře a všechno, co nám přibližuje všední život zkoumaných lidí, 

dílčím úkolem výzkumu je vysvětlit, jak lidé v existujícím prostředí situaci

chápou, co se děje, proč se chovají jistým způsobem a jak zařizují své každodenní aktivity, 

data se induktivně analyzují a interpretují. Výzkum konstruuje obraz, který

získává kontury v průběhu sběru a poznávání jeho částí. V této bakalářské práci bude používán přístup případových studií, který nyní stručně popíšeme. Případová studie se zaměřuje na detailní zkoumání jednoho či několika málo případů. Na rozdíl od statistického průzkumu, kdy se zkoumá relativně omezené množství dat od velkého počtu jednotlivců, v případové studii se sbírá velké množství dat od jednoho člověka. Podstatou studie je zachycení komplikovanosti případů a popis vztahů v jejich celistvosti. Domnívám se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu se dá lépe porozumět ostatním shodným případům. (Hendl, 2008, s.102). Typy případových studií se liší podle sledovaného případu: 

osobní případová studie - detailní průzkum určitého aspektu u jedné osoby,



studie komunity - vyšetřuje se jedna nebo více komunit,



studium sociálních skupin - studie zkoumá jak malé, tak i velké skupiny.

Následně popisuje a analyzuje poměry a aktivity ve zkoumaných skupinách. 

Studium organizací a institucí – zkoumají se firmy, školy, odborové

organizace, atd. 

zkoumání programů, událostí, rolí a vztahů - zaměření na určitou událost.

32

Výzkum bakalářské práce byl proveden s osmi respondenty skupiny vozíčkářů, což zařazuje daný výzkum do typů sociálních skupin případové studie.

3.2 Účel studie, výzkumné otázky Cílem výzkumu je zjištění existence poptávky u lidí na vozíku po návštěvě gastro-podniků a následně identifikace jejich potřeb, které přímo souvisí s danou činností. Mimoto je cílem tohoto šetření zjistit, s jakými problémy se nejčastěji vozíčkáři v gastronomických podnicích setkávají, co by rádi změnili a zda prezentovaná bezbariérová gastronomická zařízení skutečně jsou bezbariérová. V návaznosti na cíle byly zformulovány výzkumné otázky, na které se šetření bude snažit odpovědět. 

Existuje ze strany vozíčkářů poptávka po návštěvě gastronomických zařízení?



S jakými bariérami se vozíčkáři při návštěvě gastronomických zařízení

setkávají nejčastěji? 

Jestli jsou prezentovaná bezbariérová gastronomická zařízení dle zkušeností

vozíčkářů opravdu bezbariérová? Výběr respondentů Respondenti, kteří se zúčastnili daného šetření, byli osloveni přes internet. Nejdříve byly rozeslány emaily do různých organizací, jako jsou například: Pražská organizace

vozíčkářů,

Sportovní

klub

vozíčkářů,

Liga

vozíčkářů,

atd.

Prostřednictvím emailů byly organizace informovány o záměru provedení hloubkového rozhovoru se členy skupiny vozíčkářů, rovněž byly v emailech popsány podrobnosti, které se týkaly rozhovorů. Posléze byly obdrženy odpovědi od některých jedinců o souhlasu zúčastnit se daných rozhovorů. Po uskutečnění prvních dvou rozhovorů, byli respondenti ochotni oslovit své známé či kamarády vozíčkáře o účast v prováděném výzkumu. Tímto způsobem byli získáni dotazující. Stojí za povšimnutí, že všichni respondenti se vyznačovali velkou ochotou a dokonce snahou pomoci při uskutečnění kvalitativního šetření. 33

Časový harmonogram výzkumu Celé

výzkumné

šetření

proběhlo

podle

předem

připraveného

harmonogramu. Největší časový úsek byl věnován řádnému sestavení struktury výzkumu, protože pouze dobře připravený plán může zajistit úspěch. Dále se rozeslaly emaily organizacím, byli obvoláni respondenti a domluveny schůzky, což trvalo zhruba 2 týdny. Výše zmíněné rozhovory se uskutečnily v průběhu dvou týdnů v lednu 2016. Hned po realizaci rozhovoru byl rozhovor zapsán. Po sběru dat se provedla jejich důkladná analýza a popis, který je v bakalářské práci představen. Zároveň se hledali na výzkumné otázky odpovědi, což trvalo zhruba 2 týdny. Scénář rozhovorů Všem respondentům byly položeny následující otázky: 1.

Chodíte rád (a) do restaurací?

2.

Jak často? Jaký druh gastronomických zařízení upřednostňujete?

3.

Jaká kritéria při výběru restaurace pro Vás hrají největší roli?

4.

Pokud vyrazíte do restaurace, jaký dopravní prostředek nejčastěji volíte a

proč? a) Máte problém s parkováním osobního auta? Jsou parkoviště přizpůsobena pro osoby se zdravotním postižením? 5.

Potřebujete při návštěvě gastronomických podniků osobní asistenci?

6.

S jakými problémy se nejčastěji setkáváte při návštěvě gastronomických

podniků? a) parkoviště, nevyškolený personál, nemožnost vstupu, uspořádání místnosti, toaleta. 7.

Jaká je Vaše zkušenost s tím, když využíváte gastronomická zařízení

označená jako “bezbariérová”? Skutečně toto označení platí i v praxi? 8.

Myslíte si, že restauratéři dostatečně zohledňují potřeby, omezení a přání

osob se zdravotním postižením? Co by se mělo zlepšit? 9.

Jak byste mohl(a) ohodnotit profesionalitu zaměstnanců gastronomických

podniků při kontaktu s osobami se zdravotním postižením? 34

10. Mohl(a) byste doporučit nějaká gastronomická zařízení v Praze, která jsou ideální pro návštěvu OZP? 11. Je ještě něco, co byste si přál(a) dodat k dané problematice? Každému respondentovi bylo přiřazeno identifikační číslo (respondent 1, 2…)

3.3 Vyhodnocení výzkumného šetření Průběh rozhovorů a interpretace získaných dat

Respondent č. 1: muž, 29 let, 6 let je odkázán na vozík, diagnóza paraplegie (hrudní obrna s porušením míchy, která byla získána traumatem. Konkrétně pádem ze snowboardu). Používá jen mechanický vozík. Respondent č. 2 : muž, 39 let, celý život je odkázán na vozík, diagnóza: DMO, dětská mozková obrna, používá oba dva druhy vozíků (mechanický a elektrický). Respondent č. 3: muž, 42 let, 15 let je odkázán na vozík, diagnóza paraplegie, což je ochrnutí dolních končetin, které bylo způsobeno poškozením míchy. V tomto případě se jedná o úraz. Používá mechanický vozík. Respondenti skupinového rozhovoru: Všichni respondenti, kteří byli dotazováni formou skupinové konverzace, oznámili, že používají oba dva druhy vozíků. Mechanický se používá většinou jen v domácnosti, elektrický venku.

1.

žena, 56 let, 16 let je odkázána na vozík, diagnóza: svalová dystrofie,

2.

žena, 40 let, 16 let je odkázána na vozík, diagnóza: DMO,

3.

muž, 46 let, 10 let je odkázán na vozík, diagnóza: DMO,

4.

muž, 42 let, 6 let je odkázán na vozík, diagnóza: DMO,

35

5.

žena, 78 let, 20 let je odkázána na vozík, diagnóza: obrna způsobená polio

infekcí. Dotazovaní respondenti byli oslovováni vždy v jejich zvoleném místě. V některých případech se jednalo o gastronomická zařízení, v ostatních o domácí prostředí. Rozhovory byly realizovány v průběhu dvou týdnů v lednu 2016. Konkrétně tedy respondenti odpovídali takto: 1. Chodíte rád do restaurací? Všichni respondenti se shodli, že rádi navštěvují gastronomická zařízení. 2. Jak často? Jaký druh gastronomických zařízení upřednostňujete? Zjistilo se, že dotazující chodí poměrně často do gastro-podniků. Samozřejmě se nedá zobecnit četnost jejich návštěv. Všichni respondenti se shodli na tom, že výprava do gastronomických zařízení patří mezi každotýdenní aktivity jejich života. Jeden respondent dokonce uvedl, že chodí do restaurací každý den v době pracovní přestávky. Pokud jde o druh podniků, tak oslovení účastníci výzkumu dávají přednost restauracím a kavárnám. Podle mého názoru je výběr druhu zařízení zčásti způsoben věkovým faktorem, protože skoro všichni respondenti byli starší 40 let. Jen jediný dotazující č. 1 se vyjádřil, že chodí jak do restaurací a kaváren, tak i do barů a hospod. Kromě toho se ukázalo, že vozíčkáři rádi objevují nové podniky, což potvrzuje níže uvedený citát. Respondent č. 2: „Já nejsem moc na klasickou českou kuchyni a rád právě objevuji nové věci. Co se týká podniku, ve kterém jsme (jde o indickou jídelnu „Dhaba Beas” v Sokolovské ulici), tak ten se mi líbí. Rád objevuji nějaké nové věci, které jsem ještě předtím neochutnával”. 3. Jaká kritéria při výběru restaurace pro Vás hrají největší roli?

36

Rozhodující kritérium pro všechny dotazující při výběru gastronomického zařízení je poměr kvality a ceny nabízených pokrmů a nápojů. Na stejné úrovni se bere v úvahu přístupnost podniku. V případě, že podnik je přístupný, ale vaří se tam špatně, tak tam rozhodně nepůjdou. Nejdůležitějším faktorem je pro respondenty přístupnost záchodu. Nejdříve si zjistí, zda toaleta odpovídá jejich potřebám a poté se rozhodnou, zda si něco v tomto podniku objednají. 4. Pokud vyrazíte do restaurace, jaký dopravní prostředek nejčastěji volíte a proč? a)

Máte problém s parkováním osobního auta? Jsou parkoviště

přizpůsobena pro osoby se zdravotním postižením? V Praze, obzvlášť v centru, je parkování pro vozíčkáře skoro nemožné. Místa, která jsou vyhrazena pro invalidy, bývají zpravidla obsazena buď OZP, které bydlí v této části města nebo lidmi bez zdravotního postižení, kteří porušují pravidla parkování. V případě, že se jedná o státní parkoviště, tak jsou přestupky pokutovány na rozdíl od soukromých parkovišť, kde k žádnému pokutování nedochází. Rovněž se často vozíčkářům stává, že ačkoliv mají svoje vyhrazené parkovací místo, ostatní občané na něm parkují, i když na toto místo nemají nárok. Proto si raději vozíčkáři pořizují vlastní garážová stání, odkud je nikdo nemůže vyhnat. Za zmínku stojí, že zdaleka ne všichni vozíčkáři mohou řídit automobily, což většinou závisí na jejich zdravotních obtížích. Všichni respondenti se shodli na tom, že MHD je pro ně velmi náročný způsob dopravy. Zejména to je způsobeno tím, že zpravidla řidiči dopravních prostředků nejsou ochotni pomáhat vozíčkářům při nástupu a výstupu z dopravních prostředků. Velmi často se stává, že jim chybí klíče, které potřebují pro vysunutí nájezdové plošiny. Proto lidem, kteří se pohybují pomocí vozíku, nezbývá nic jiného, než si pořídit vlastní klíč. Bez ohledu na negativní stránky MHD, město Praha zajišťuje provoz 3 speciálních autobusových linek pro tělesně postižené, které umožňují vozíčkářům snadný transport z jedné části města do druhé, což je významný pozitivní faktor, který se týká dopravy.

37

Respondent č. 3 ze skupiny: “Tady v okolí (Praha - Kunratice) se pohybuji skutečně radši na vozíku, a pokud to jde, tak použiji autobus. Existuje tady zase otázka parkování, i když situace není zase až tak zlá. Ale stalo se, že auto bylo vozíčkáři odtaženo. V centru Prahy je to větší problém. Ostatní řidiči nedodržují pravidla stání, nerespektují, že místo je vyhrazeno pouze pro invalidy. Tak se spíše spoléháme na MHD.” Celostátní dopravní situaci komentuje respondentka č. 1 ze skupiny takto: “Praha je v tomhle smyslu, myslím si jako stát ve státu, protože jak překročíme hranice Prahy, tak to začíná být špatné. Čím dále od Prahy, tak je to horší a horší”. 5. Potřebujete při návštěvě gastronomických podniků osobní asistenci? Potřeba asistence při návštěvě gastro-podniků většinou vyplývá ze zdravotního stavu vozíčkáře. Pokud jedinec nemá potíže s horními končetinami, tj. jsou funkční, tak nutnost asistence odpadává. Rovněž určitou roli v otázce asistence hraje přístupnost podniku. V případě, že v restauraci nejsou schody, tak se jedinec s funkčními horními končetinami dokáže sám o sebe postarat bez něčí pomoci. 6. S

jakými

problémy

se

nejčastěji

setkáváte

při

návštěvě

gastronomických zařízení? Rozhodujícím faktorem pro lidi, pohybující se pomocí vozíku, je přístupnost záchodu, což uvádí všichni respondenti. V případě, že v podniku není přístupná toaleta, tak vozíčkáři do takového podniku nepůjdou. Ve skutečnosti se stává, že toalety, které jsou označeny jako bezbariérové, neodpovídají stanoveným předpisům. Dle zkušeností respondentů, vyhrazené toalety pro OZP jsou často používané jako skladovací prostor pro úklidový personál nebo tam chybí madla, která umožňují snadněji se dostávat z vozíku.

38

Respondent č. 3 uvádí: “Rozhodujícím kritériem navíc a oproti tomu co mají nehandicapovaní lidé, je záchod. Všechny ostatní věci, které se týkají bezbariérovosti, jsou podružné ve srovnání se záchodem.” V obchodních centrech nově platí pravidlo pro návštěvu přístupného záchodu. Pro jeho otevření je zapotřebí vyzvednout euro klíč, který je zpravidla umístěn na informacích. Toto působí další komplikace, protože vozíčkáři před použitím záchodu musí nejdříve vyzvednout výše uvedený klíč a jen potom mohou použít toaletu. K dalším komplikacím patří: výška stolů, uspořádání místnosti, rozměr výtahu, nemožnost vstupu. K tomuto se vyjádřila respondentka č. 1 ze skupiny: “To se děje spíše v restauracích střední třídy… tam se používají lavice. Lavice, stůl a po stranách se vejdou čtyři sedící, ale kam vozíčkář? Ten sedí v uličce vystrčený…..vůbec se nedá zajet pod stůl, takže sedíme bokem a okolo chodí lidé a obsluhující personál, lavice jsou po stranách”. Celkově dotazovaní dospěli k tomu, že komplikace způsobuje nejen vybavenost restaurací, ale také určitou roli hraje přístup a doprava do ní. . 7. Jaké máte zkušenosti s tím, když navštěvujete gastronomická zařízení označená jako “bezbariérová”? Skutečně to označení platí v praxi? Při analýze odpovědí se ukázalo, že společnost vcelku nemá jasný přehled o bezbariérovosti. Většina restauratérů se domnívá, že pokud v jejich podnicích nejsou žádné schody, nebo jen jeden schod, tak se dá takový podnik považovat za bezbariérový. Avšak zdaleka tak tomu není. Vůbec se v potaz neberou toalety, umístění stolů, atd. Respondentka č. 6 ze skupiny: “Tohle se nám ještě nepodařilo dostat do obecného povědomí o přístupnosti a bezbariérovosti. Oni se domnívají, že když 39

tady máme jenom jeden schod, dostanete se sem a přijedete tam, ale ten schod je 20 cm vysoký. Když jde člověk na mechanice, tak ho ještě někdo může našlápnout a je tam, ale s elektrickými vozíky to nejde. Takže jenom jeden schod a je malér.” Co se týká uvedených informací o bezbariérovosti na webových stránkách, tak vyšlo najevo, že ani na to se nemohou vozíčkáři spolehnout. Raději si tuto informaci ověří sami, než by důvěřovali informacím na internetu. Respondent č. 5: “Protelefonujeme tedy spoustu peněz, poněvadž když to je takhle označený jako bezbariérové, tak to musíme ověřit, jestli to ve skutečnosti opravdu tak je.” Výše uvedená fakta dokazují, že zkušenosti respondentů s bezbariérovými podniky jsou velmi negativní. 8. Myslíte si, že restauratéři dostatečně zohledňují Vaše potřeby, omezení a přání? Co by se mělo zlepšit? Při odpovědi na tuto otázku se zjistilo, že názory respondentů se částečně liší. Respondent č. 3 tvrdí, že na vozíčkáře se nebere ohled jako na početnou skupinu potenciálních zákazníků, možná jen v místech vysoké koncentrace OZP. Jinak je bezbariérovost gastro-podniků zajišťována jen kvůli existenci stavebních předpisů a zákonů. Ostatní prohlašují, že se v porovnání s minulostí situace o mnoho zlepšila. Provozovatelé jsou zainteresováni tím, aby všichni zákazníci byli spokojení a navštěvovali jejich podniky. Snaží se přizpůsobovat jednotlivým skupinám tedy nejen vozíčkářům, ale také nevidomým lidem. Neustále se vymýšlí způsoby, jak usnadnit poskytování gastronomických služeb pro sociálně slabší skupiny lidí. Nicméně, vždy se najde něco, co se dá vylepšovat. Například podniky v historickém centru Prahy. Pro vozíčkáře je to téměř nemožné, aby se tam dostali. Příčinou je to, že kolaudace je dosti komplikovaná obzvláště ve starých budovách,

40

které jsou chráněny památkáři. Proto je ze strany provozovatelů podniků celkem obtížné se přizpůsobit jak lidem na vozíku, tak i památkářům. Respondent č. 2 : “Není to nejlepší, jak by to mohlo být, ale snaha je určitě vidět”. Na situaci v Praze si vozíčkáři víceméně stěžovat nemohou, ale pokud se člověk vzdaluje dál, tak je to již horší. 9. Jak byste mohl ohodnotit profesionalitu zaměstnanců gastronomických podniků při kontaktu s OZP? Všichni respondenti oznamovali, že se nejedná o žádnou profesionalitu, ale spíš o lidskou samozřejmost. Vozíčkáři jsou rádi, když vidí ze strany personálu snahu a ochotu jim pomoct. Respondent č. 3: “Neexistují žádné příručky o tom, jak by se mělo zacházet s vozíčkáři, spíše jde o lidskou pozornost, která by měla být obecná.“ Skupina tvrdí, že někdo prostě nedělá rozdíly a přístup je perfektní a snaží se vám vyjít vstříc, ale někdy prostě když na tom člověku vidíte, že nechce, tak nechce. 10. Mohl(a) byste doporučit nějaká gastronomická zařízení v Praze, která jsou ideální pro návštěvu OZP? Prokázalo se, že respondenti spíše spoléhají na gastronomická zařízení, která jsou umístěna v obchodních centrech. Tam mají 100% jistotu, že bezbariérovost bude zajištěna od výšky stolů až po toalety. Určitou roli hraje také možnost si vybrat z několika druhů podniků, které jsou cenově dostupné. Co se týká jednotlivých restaurací v Praze, tak tam je situace již komplikovanější. Ze strany respondentů byly doporučovány restaurace, ve kterých se dobře vaří, ale jsou tam zajištěny jen jednotlivé prvky bezbariérovosti. Bohužel žádný z dotazovaných si nedokázal vybavit restauraci, ve které by všechno odpovídalo jejich představám: bezbariérovost, poměr cen a kvalita. 41

11. Je ještě něco, co byste si přál (a) dodat k dané problematice? Všichni respondenti by si přáli, aby se otázka bezbariérovosti podniků nezanedbávala. Mělo by se nejen dbát na dodržování předpisů v gastro-podnicích, což se často porušuje obzvláště při kolaudaci nových budov, ale též v dopravě a v přístupu do samostatných budov: chodníky, obrubníky. Respondent č. 3 zdůrazňuje, že by se možná také v restauracích mohlo brát v úvahu to, že lidé na vozíku mohou mít problémy s trávicím traktem. Proto by bylo užitečné, kdyby se v jídelních lístcích rovněž uváděla informace o pikantnosti pokrmů. Respondent č. 2: „Aby podniky byly pro nás přístupnější čím dál víc, aby tam byla možnost té bezbariérové toalety, protože to je pro nás opravdu natolik zásadní otázka. Myslím si, že to tak má spousta lidí. I když bychom tam rádi šli do té restaurace, tak jakmile zjistíme, že tam není použitelný záchod, tak tam nejdeme, protože je to prostě pro nás komplikace.“

3.4 Vyhodnocení získaných dat ve vztahu k výzkumným otázkám V souvislosti se splněním cíle je celý proces šetření hledáním odpovědi na následující výzkumné otázky:

1.

Existuje ze strany vozíčkářů poptávka po návštěvě gastronomických

zařízení? Pro vozíčkáře patří návštěva gastronomických zařízení skoro mezi každodenní aktivity. Někteří se vypraví do restaurace jen jednou týdně, jiní tam chodí pravidelně na oběd či večeři. Poptávka po gastro-podnicích vychází z touhy poznat novou kuchyň, pobavit se s přáteli anebo z neochoty sedět doma a vařit si sám

pokrmy.

Všichni

respondenti

výzkumu

jednohlasně

prohlásili,

že

gastronomická zařízení rádi navštěvují, a kdyby do nich byl přístup snadnější a 42

jednodušší, tak by určitě chodili do různých podniků častěji a snažili by se jich co nejvíce poznávat.

2.

S jakými bariérami se vozíčkáři při návštěvě gastronomických zařízení

setkávají nejčastěji? Jak již bylo několikrát uvedeno, problémové jsou zpravidla toalety. Buď nejsou vůbec přístupné, nebo nejsou bezbariérové, ale jejich špatná konstrukce způsobuje mnoho komplikací při jejich použití. Nejčastější chyby při konstrukci toalet jsou: šířka dveří, absence madel, rozloha místnosti a schody. Kromě toho se vyskytují vážné chyby při uspořádání místnosti. Stává se, že prostor podniku je zrekonstruován tak, že zjevně znemožňuje snadnou manipulaci pro zákazníky na vozíku. Stoly jsou většinou také problémové, poněvadž se vůbec nebere ohled na jejich výšku, která často brání tomu, aby člověk na vozíku mohl pod tento stůl normálně zajet. Další komplikace se nevztahují přímo k bariérám gastronomických podniků, ale spíše ke způsobům, jak se do tohoto podniku dostat, což také hraje podstatnou roli pro vozíčkáře. Tělesně postižení, kteří mohou řídit auto, si zpravidla stěžují na parkování, které je pro ně v Praze velmi náročné. Vyplývá to z nedodržování pravidel ostatními občany při parkování a rovněž existencí často vyhrazených míst pro osoby s postižením žijících v této části města. Všechny tyto aspekty nutí vozíčkáře buď si pořizovat vlastní parkovací či garážové stání, nebo používat MHD, což není úplně ideální způsob dopravy. Řidiči dopravních prostředků nejsou zpravidla ochotní pomáhat lidem na vozíku a často jim chybí klíče, které slouží pro vysouvání nájezdní plošiny v autobusech.

3.

Jsou prezentovaná bezbariérová gastronomická zařízení dle zkušeností

vozíčkářů opravdu bezbariérová? Po řádné analýze odpovědí respondentů bylo zjištěno, že v současné době společnost vůbec nemá ponětí co to je bezbariérovost. Některými lidmi je vnímána buď jako úplné odstranění schodů nebo jako úprava podniku podle vlastních představ o bezbariérovosti. Neberou ohled jak na stavební předpisy, které vychází 43

ze zákonů, tak na skutečné potřeby OZP. Všechna tato data byla získána od dotazovaných, a tudíž vychází z vlastních zkušeností respondentů. Ani jeden z účastníků výzkumu si nedokázal vybavit gastronomické zařízení, které by odpovídalo všem standardům bezbariérovosti. Byly vyjmenovány podniky, ve kterých se vyskytovaly pouze jednotlivé prvky přístupnosti, avšak komplexní bezbariérovost nebyla zajištěna ani v jedné uvedené restauraci. Toto však neplatí pro gastronomická zařízení, která jsou umístěna v obchodních centrech. Tam se předpisy dodržují a vozíčkáři jsou rádi, že tam mají možnost si vybrat z několika druhů podniků. Všechna výše uvedená fakta umožňují odpovědět na výzkumnou otázku. V České republice se vozíčkáři nemohou spolehnout na označení bezbariérovosti podniků, které se uvádí buď na webových stránkách, nebo přímo na budově zařízení. Proto si raději ověřují podniky sami, což způsobuje většinou určité komplikace.

4

Návrh Jak již bylo uvedeno v práci, oproti minulosti se mnohé změnilo k lepšímu a

možnosti pro návštěvu gastronomických zařízení vozíčkáři jsou o mnoho lepší ve smyslu přístupu a rozmanitosti. Přesto však zdaleka nedosahují kvalit a úrovně vyspělejších západních zemí, o čemž svědčí i fakt, že v hlavním městě Praha si žádný z respondentů nedokázal vybavit komplexní bezbariérově zařízenou restauraci. Proto je stále co navrhovat a zlepšovat. Restauratéři by se měli zajímat o výsledky výzkumů na straně poptávky této specifické klientely a sledovat aktuální vývoj v této oblasti. V návaznosti na to by svoje podniky měli začít přizpůsobovat podle stanovených předpisů o přístupnosti pro osoby na invalidním vozíku. Vozíčkáři totiž představují platící zákazníky, kteří mají opravdový zájem o gastronomické zkušenosti a zážitky různých druhů. Jak již bylo zmíněno výše, jakmile se objeví podnik, ve kterém je zajištěna přístupnost a dodržuje se poměr ceny a kvality, stanou se z nich stálí zákazníci. Mimoto zpravidla navštěvují restaurace ve společnosti kamarádů či příbuzných, nebo jsou 44

často

vidět

v

doprovodu

asistence,

takže

pokud

se

provozovatelům

gastronomických zařízení podaří získat alespoň jednoho stálého klienta na vozíku, který bude toto zařízení doporučovat, může podnik získat další zákazníky. Bezbariérovost jakéhokoliv podniku je dosažitelná, pouze pokud bude tomuto pojmu jasně porozuměno. Bohužel se ukázalo, že společnost v současné době vnímá pojem bezbariérovosti podle svých vlastních představ, které jsou většinou mylné a neodpovídají stanoveným legislativním normám. Z tohoto důvodu je nutné seznamovat podnikatele s legislativou o technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Podnikatelé by si měli uvědomit, co to je přístupnost a jak by se správně měla dodržovat. Měly by se zpřísnit podmínky pro získání kolaudace budovy, protože se ukázalo, že se často budovy nechávají zkolaudovat, aniž by splňovaly všechny předpisy. V tomto případě hrají významnou roli úplatky ze strany podnikatelů, kteří z vlastních důvodů odmítají nebo nechtějí dodržovat stavební standardy. Zároveň bych doporučovala, aby se restauratéři opírali nejen o platnou právní legislativu, ale také aby získali rady přímo od lidí na vozíku. Zeptat se jich co je pro ně důležité a co hraje nejpodstatnější roli při výběru restaurace, poněvadž v legislativě jsou uvedeny požadavky, které se vztahují pouze na mechanický typ vozíku, který je výrazně menší než elektrický. K otázce přístupnosti podniku, tam lze apelovat zejména na projektanty a architekty, aby při svých návrzích zohledňovali skutečné požadavky a potřeby vozíčkářů. Jak již bylo zmíněno, měl by se také zohledňovat elektrický invalidní vozík, který má jiné rozměry a váhu. Bylo by rozumné ze strany jak projektantů, tak i restauratérů před provedením jakýchkoliv úprav nejdříve nechat vyzkoušet plánované místo osobám na vozíku různého věku a typu postižení tak, aby se daly skutečně zhodnotit jejich přání a potřeby a jen potom provádět zásadní změny a rekonstrukce. Všichni vozíčkáři uvedli, že stejně tak jako přístupnost do samostatné budovy je pro ně problematická doprava, a to jak hromadná, tak i soukromá. Proto by se městské úřady měly také zajímat o problémy těchto osob. Většina vozíčkářů používá při svých cestách auto, které lze zpravidla velmi obtížné zaparkovat. Mělo 45

by se dbát na dodržování pravidel parkování jak na státních, tak i soukromých parkovištích, což by podle mého názoru mohlo být dosaženo zavedením vyšších sazeb pokut, které by se vztahovaly na oba dva druhy parkovišť. Nemělo by docházet k situaci, že lidé na invalidním vozíku mají strach, kde zaparkují vlastní automobil, a proto si raději pořizují garážové stání, než aby parkovali venku na vyhrazených místech, která jsou pro ně určena. Ze strany MHD by nemělo docházet k zastavení vývoje a inovací. Měly by se stále zavádět nové bezbariérové linky, nakupovat nové nízkopodlažní autobusy a tramvaje, a tudíž by se měl zvýšit rozpočet financování hromadné dopravy. Kromě samostatného zařízení hromadné dopravy pro vozíčkáře hraje roli také přístup řidičů. Zaměstnanci MHD by měli být seznámeni s tím, že při nástupu osob na invalidním vozíku je vždy zapotřebí nabídnout pomoc. Někdo si řekne, že je to jasné a není ani třeba zaměstnance o tom informovat. Na základě výzkumu se ukázalo, že v praxi se to velmi často zanedbává, což vede ke snížení počtu cestujících na vozíku kvůli obtížnosti užívání MHD. Mělo by se dbát ještě na jednu zásadní věc, a tou je označení přístupnosti gastronomického zařízení. I když je často restaurace označena jako „přátelská pro vozíčkáře“ buď na webové stránce anebo přímo na budově, při návštěvě se ukáže, že tomu tak ve skutečnosti není. Proto se vozíčkáři nemohou spoléhat na informace, které jsou uvedeny na internetu či v informačních centrech a raději si všechno ověřují sami. K tomuto by nemělo docházet, a to jen z toho důvodu, že každá výprava po městě pro lidi na vozíku je mnohem náročnější a komplikovanější než pro zdravého člověka. Měl by se také brát zřetel na informace, které se uvádějí o přístupnosti budovy. Mohla by se vymyslet určitá certifikace, která by se vydávala podnikům po splnění podmínek vyhlášky či po úspěšné kolaudaci. Může to být něco podobného jako klasifikace hotelů dle hvězdiček. Až po obdržení stanoveného certifikátu by se uváděla informace, která již byla ověřená státním úřadem. Někteří vozíčkáři zdůrazňovali, že při svých výpravách za gastronomickými zážitky berou ohled jak na přístupnost samostatné restaurace, tak i na celkový způsob a možnost se do tohoto podniku dostat. Velmi často se pro vozíčkáře 46

vyskytují problémy pohybu po městě. O to by se již měly postarat městské úřady, které by měly zpřístupňovat další a další místa ve městě. Při projektováni nových budov, chodníků a přechodů by se mělo automaticky navrhovat vše s nezbytnými sjezdy, nájezdy a následně je také vyzkoušet. Pokud samotný vozíčkář při svých cestách narazí na problémy a komplikace, neměl by spoléhat na ostatní a mohl by se sám aktivně zapojit do řešení městských problémů. Nedá se očekávat nějaké řešení situace v případě, že nikdo o existujících komplikacích a potížích nic nehlásí. Pokud se hovoří o odstraňování bariér, tak lze vozíčkářům doporučit, aby se více zapojovali do aktivit souvisejících s přístupností jak města, tak i jednotlivých budov. Je jasné, že se pravděpodobně názor jednoho představitele sociálně slabší skupiny nebude brát v úvahu ze strany správy města či organizací, avšak pokud se vozíčkáři budou sdružovat do komunit zaměřujících se na pomoc lidem na vozíku či jinak postižených, tak budou mít větší šanci na úspěch. Mimoto tyto organizace mají pozitivní vliv na sociální stránku života vozíčkářů. V takových komunitách se vozíčkáři cítí uvolněnější a dostávají podporu od lidí, kteří mají stejné problémy. Myslím si, že by se mělo vytvářet více organizací podporujících a usilujících o práva OZP ve společnosti. Samozřejmě, že by to prospělo jak samostatným lidem s tělesným postižením, tak i společnosti tím, že by se více a více přizpůsobovala potřebám občanů s postižením.

Závěr Předložená bakalářská práce s názvem „Analýza potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu ke gastronomickým zařízením“ se zabývala problematikou potřeb vozíčkářů ve vztahu ke gastronomickým zařízením. Cílem práce bylo zjištění potřeb těchto osob při návštěvě gastro-podniků. Dále byly zformulovány výzkumné otázky, na které se provedené šetření snažilo odpovědět. V teoretické části práce bylo definováno, co je tělesné postižení, jak se člení a poté byla popsána legislativa (zahraniční i česká), ochraňující a podporující práva lidí se zdravotním postižením. Hlavním bodem pak byla problematika 47

analýzy potřeb vozíčkářů jako představitelů vybrané skupiny OZP pro danou práci ve vztahu ke gastronomickým podnikům. Mimoto se zjišťovalo, zda z jejich strany existuje poptávka po návštěvě gastronomických zařízení a s jakými bariérami se nejčastěji setkávají. Na základě provedeného šetření jsem zjistila, že vozíčkáři mají obrovský zájem o gastronomická zařízení. Představují totiž platící klientelu, která chce chodit do různých druhů gastronomických podniků, ráda zkouší nové věci a nebojí se experimentovat. Z pohledu zákazníků tak vozíčkáři představují velký potenciál, na který by se měli provozovatelé gastronomických zařízení bezesporu více zaměřit. Jak se již několikrát zmiňovalo, výhodou pro restauratéry je, že pokud člověk s postižením objeví snadno přístupnou restauraci, stane se z něj stálý zákazník, který pravděpodobně přivede další potenciální zákazníky s postižením. Výsledky analýzy přispěly nejen k odhalení poptávky, ale také k reálnější představě o existujících bariérách, které přímo znemožňují přístup vozíčkářům do podniků. Výzkum prokázal, že téměř ve všech jednotlivých gastronomických zařízeních jsou bariéry. Ačkoliv by se nějaké bariéry daly vozíčkáři překonat, rozhodujícím kritériem pro ně při výběru gastronomického zařízení je záchod. Vše ostatní se považuje za podružné ve srovnání s přístupnou toaletou. Proto lidé na vozíku mají ve zvyku nejdříve si zjišťovat, zda je v podniku k dispozici bezbariérová toaleta, a jen poté se rozhodnout jestli do tohoto podniku půjdou. Mimoto se ukázalo, že ačkoliv se hodně gastronomických zařízení propaguje jako bezbariérová, nesplňují se v nich základní standardy, které jsou předepsány stavebními předpisy. Podle vlastních zkušeností vozíčkáři spíše preferují gastropodniky, které jsou umístěny v obchodních centrech, kde mají větší jistotu zajištění bezbariérovosti než v jednotlivých restauracích. Tuto bakalářskou práci a výsledky lze chápat jako dílčí příspěvek k dosavadním studiím o problematice přístupnosti veřejných prostorů resp. gastronomických služeb či zařízení pro lidi s tělesným postižením, kterých v České republice zatím není mnoho.Význam této práce má spočívat zejména ve specifickém a novém přístupu k analýze. Je jím kvalitativní šetření, které se snaží více do hloubky analyzovat a pochopit situaci na straně poptávky. Na rozdíl od 48

kvantitativního přístupu se snaží uvést do popředí detailněji skutečné potřeby těchto potenciálních zákazníků. Provozovatelům gastronomických zařízení, kteří zatím nemají zkušenost s touto klientelou, tak může tato práce napomoci získat ucelenější představu o tomto typu zákazníků, konkrétně vozíčkářích a zbavit se jisté předpojatosti anebo i nejistoty.

49

Literatura Tištěné zdroje:

[1]

ATTL, P.; POLÍKOVÁ, A.; STUDNIČKA, P. Zásady zpracování bakalářských

a diplomových prací. Praha: VŠH, 2012. 54 s. ISBN 978-80-87411-33-9. [2]

BUŘVALDOVÁ,

D.; REITMAYEROVÁ, E. Tělesně postižený.

Praha:

Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 24s. ISBN 978-80-86991-21-4. [3]

FILIPIOVÁ, D. Život bez bariér. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 1998.

101 s. ISBN 80-7169-233-6. [4]

HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha:

Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-262-0219-6. [5]

KÁBELE, J. Sport vozíčkářů. 1. vyd. Praha: Olympia, 1992. 196 s. ISBN 80-

7033-233-6. [6]

NOVOSAD, L. 2011. Tělesné postižení jako fenomén i životní realita:

diskurzivní pohledy na tělo, tělesnost, pohyb, člověka a tělesné postižení. Praha: Portál, 2011. 168 s. ISBN 978-80-7367-873-9. [7]

OPATŘILOVÁ, D.; ZÁMEČNÍKOVÁ, D. 2007. Somatopedie. Texty k

distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. 123 s. ISBN 978-80-7315-137-9. [8]

SLOWIK, J. Komunikace s lidmi s postižením. Praha: Portál, 2010. 160 s.

ISBN 978-80-7367-691-9. [9]

ŠVAŘÍČEK, R.; ŠEDOVÁ K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických

vědách. Praha: Portál, 2007. 375 s. ISBN 978-80-7367-313-0. [10] VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno : Paido, 2006. 302 s. ISBN 807315-134-0. Internetové zdroje: [1]

ADA. A primer for small business. [online].[cit. 2016–02–13] Dostupný z

http://www.ada.gov/regs2010/smallbusiness/smallbusprimer2010.htm

50

[2]

COFFARO, K. Is your bar or restaurant accesible. [online]. 2014. [cit. 2015–

11–5]

Dostupný

z

https://www.fsrmagazine.com/kitchen-sink/your-bar-or-

restaurant-accessible [3]

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Výběrové šetření osob se zdravotním

postižením

VŠPO

13.

[online].

2013.

[cit.

2016–01–19]

Dostupný

z

https://www.czso.cz/documents/10180/20543019/k3_260006-14_1.pdf/4384f318fcae-4a20-941c-33f10d5a6324?version=1.0 [4]

EIDD. Design for All Europe. The EIDD. Stockholm Declaration 2004,

[online].2008, poslední aktualizace 29.06.2009. [cit. 2016–04–04].. Dostupné z http://dfaeurope.eu/what-is-dfa/dfa-documents/the-eidd-stockholm-declaration2004/ [5]

NRZP: Zásady komunikace s OZP v cestovním ruchu. [online]. [cit. 2016–04–

08].Dostupný z http://www.nrzp.cz/poradenstvi-sluzby/zasady-komunikace-s-ozp-v-turistickemruchu.html [6] pro

PRAŽSKÁ ORGANIZACE VOZÍČKÁŘŮ. Přes bariéry - Informační rozcestník snadné

putování

Prahou.

[online].

[cit.

2016–03–08].

Dostupný

z

http://www.pov.cz/cz/publikace/pres-bariery-informacni-rozcestnik-pro-snadneputovani-prahou [7]

RICHARDS-GUSTAFON, F. ADA Guidelines for Restaurants [online] [cit.

2016-02-19]

Dostupné

z:

http://smallbusiness.chron.com/ada-guidelines-

restaurants-23341.html [8]

SEHNALOVA, O. 2016. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním

postižením.

online].

[cit.

2016–03–22].

Dostupný

z

http://www.sehnalova.cz/clanek/umluva-osn-o-pravech-osob-se-zdravotnimpostizenim--jak-dal--2016-1-29.html [9]

TOURISM

FOR

ALL.

[online].

[cit.

2016–04–09].

Dostupný

z

https://www.tourismforall.org.uk/ [10] Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením [online]. [cit. 2015– 12–22]. Dostupný z http://www.mpsv.cz/files/clanky/10775/umluva_info_160511.pdf 51

[11] VYHLÁŠKA MMR Vyhláška č. 398/2009 Sb. [online]. 2009. [cit. 2015–12–15] Dostupný

z

http://www.mmr.cz/getmedia/f015224c-ff91-4cad-a37b-

dc0dc1072946/Vyhlaska-MMR-398_2009 http://www.mpsv.cz/files/clanky/10775/umluva_info_160511.pdf

52