MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV
Analýza distribuce vybraných druhů invazivních rostlin v katastrálním území Bystrce Bakalářská práce
Martina Doležalová
Vedoucí práce: RNDr. Martin Culek, Ph.D.
Brno 2015
Bibliografický záznam Autor:
Martina Doležalová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav
Název práce:
Analýza distribuce vybraných druhů invazivních rostlin v katastrálním území Bystrce
Studijní program:
Geografie a kartografie
Studijní obor:
Geografie (Fyzická geografie)
Vedoucí práce:
RNDr. Martin Culek, Ph.D.
Akademický rok:
2014/2015
Počet stran:
56+20
Klíčová slova:
křídlatky, netýkavka žláznatá, invaze rostlin, Bystrc, abiotické faktory, Vrbovec
Bibliografic Entry
Author:
Martina Doležalová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography
Title of Thesis:
Analysis of selected invasive plants distribution on territory of Bystrc (city of Brno)
Degree Programme:
Geography and Cartography
Field of Study:
Geography (Physical geography)
Supervisor:
RNDr. Martin Culek, Ph.D.
Academic Year:
2014/2015
Number of Pages:
56+20
Keywords:
Knotweed, Himalayan balsam, plant invasion, Bystrc, the Vrbovec creek, abiotic factors
Abstrakt Tato bakalářská práce je věnována vybraným druhům invazivních druhů rostlin, konkrétně křídlatce japonské (Reynoutria japonica), křídlatce sachalinské (Reynoutria sachalinensis) a netýkavce žláznaté (Impatiens glandulifera). Tyto neofyty byly zmapovány, jako zájmová oblast výzkumu byla vybrána městská část Brno – Bystrc a její blízké okolí. Analyzován byl výskyt a rozšíření daných druhů, zkoumány byly také vazby lokalit na abiotické faktory. Součástí práce je i návrh managementu lokalit, fyzickogeografické charakteristiky a historie zájmového území a informace o vybraných invazivních druzích rostlin. V zájmovém území bylo nalezeno 43 lokalit, křídlatka japonská rostla na 21 lokalitách, netýkavka žláznatá na 22. Křídlatka sachalinská se vyskytovala pouze na dvou místech. Netýkavka žláznatá rostla bez výjimky podél vodních toků, většina byla vázána na potok Vrbovec. Naopak výskyt obou druhů křídlatek úzce souvisel s antropogenní činností, lokality byly nalezeny poblíž kompostů, narušených břehů vodních toků, zahrádek či lidských obydlí. Součástí práce byl i sběr půdních vzorků potřebných pro statistickou analýzu, čemuž předcházel výzkum v laboratoři, kde byla změřena půdní vlhkost, půdní reakce a minerální bohatost půd, v terénu byl zjištěn faktor světlo, typ koryta a nadmořská výška lokalit. Vztah těchto proměnných k rozšíření invazivních druhů rostlin byl popsán pomocí statistických metod.
Abstract This bachelor thesis deals with selected invasive plants, namely the Japanese knotweed (Reynoutria japonica), Giant knotweed (Reynoutria sachalinensis) and Himalayan balsam (Impatiens glandulifera). These neophytes were mapped in a research area which was located in the Brno – Bystrc city district and in its immediate environs. Location and distribution of mentioned species were analysed, connection between localities and abiotic factors were studied too. This thesis contains also management project of these localities, physical geography characteristics and history of the area as well as important information on mentioned invasive species. There were 43 localities found in this area, Japanese knotweet being present in 21 localities, Himalayan balsam in 22. Giant knotweed was found in 2 spots only. The Himalayan balsam occured along watercourses exclusively, most of the localities being connected with the Vrbovec creek. On the other hand, the location of Knotweeds was closely related with human activity, the localities being found next to composts, corrupted river banks, allotment gardens and human residences. The collection of soil samples necessary for a statistic analysis was a part of this bachelor thesis too, preceeded by a laboratory research measuring soil moisture, soil reactions and mineral content of soils. During field mapping the light factor, type of riverbed and altitude of localities were studied. Relation of these variables to invasive plants distribution was described by means of statistic methods.
Poděkování Na tomto místě bych chtěla v prvé řadě poděkovat svému vedoucímu RNDr. Martinu Culkovi, Ph.D., za podnětné připomínky, rady a odborné vedení. Velký dík patří Mgr. Martinu Večeřovi nejen za půjčení přístroje na měření půdní vlhkosti, ale zejména za cenné rady ohledně laboratorního a statistického zpracování. S prací v laboratoři také děkuji Mgr. Jánu Babejovi. Za pomoc se statistikou rovněž patří můj dík RNDr. Janu Divíškovi. Kromě výše zmíněných děkuji rodině za zázemí, podporu a jazykovou korekturu a Marku Sychrovi za pomoc a doprovod při terénním mapování.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vykonala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.
Brno, 3. května 2015
…………………………………… jméno a příjmení
Obsah 1
ÚVOD ................................................................................................................................................. 11
2
CÍLE PRÁCE .................................................................................................................................... 13
3
FYZICKOGEOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ .................... 14
3.1 Poloha ...................................................................................................................................... 14 3.2 Geologie .................................................................................................................................. 15 3.3 Reliéf ........................................................................................................................................ 16 3.4 Klima ........................................................................................................................................ 17 3.5 Půdy .......................................................................................................................................... 18 3.6 Hydrologie ............................................................................................................................. 19 3.7 Biogeografie.......................................................................................................................... 20 3.7.1 Individuální biogeografické jednotky.................................................................. 20 3.7.2 Typologické biogeografické jednotky ................................................................. 20 3.8 Ochrana přírody a krajiny.............................................................................................. 21 4 HISTORIE ÚZEMÍ ......................................................................................................................... 22 5
CHARAKTERISTIKA KŘÍDLATEK ........................................................................................ 23
5.1 Morfologie ............................................................................................................................. 23 5.2 Taxonomie............................................................................................................................. 23 5.3 Historie šíření ...................................................................................................................... 24 5.4 Současný výskyt ve světě a na našem území ........................................................ 25 5.5 Ekologické nároky ............................................................................................................. 27 5.6 Způsob rozmnožování ..................................................................................................... 27 5.7 Metody likvidace ................................................................................................................ 28 5.7.1 „Beskydský postup“ ...................................................................................................... 28 6 CHARAKTERISTIKA NETÝKAVKY ŽLÁZNATÉ .............................................................. 30 6.1 Morfologie ............................................................................................................................. 30 6.2 Taxonomie............................................................................................................................. 31 6.3 Historie šíření ...................................................................................................................... 31 6.4 Současný výskyt ve světě a na našem území ........................................................ 31 6.5 Ekologické nároky ............................................................................................................. 32 6.6 Způsob rozmnožování ..................................................................................................... 32 6.7 Metody likvidace ................................................................................................................ 33 7 METODIKA PRÁCE ...................................................................................................................... 34 7.1 Terénní a laboratorní výzkum ..................................................................................... 34 8 VÝSLEDKY....................................................................................................................................... 38 8.1 Výskyt vybraných druhů rostlin a jejich stanoviště .......................................... 38 8.1.1 Stanoviště .......................................................................................................................... 40 8.2 Vazby rostlin na abiotické faktory v celém zájmovém území ...................... 43
8.2.1 Světlo ................................................................................................................................... 43 8.2.2 Vlhkost půd ...................................................................................................................... 44 8.2.3 Půdní reakce .................................................................................................................... 44 8.2.4 Nadmořská výška .......................................................................................................... 45 8.2.5 Minerální bohatost půd .............................................................................................. 45 8.2.6 Plocha zahrádek ............................................................................................................. 46 8.3 Studie rozšíření invazivních druhů podél potoka Vrbovce ........................... 46 8.3.1 CART .................................................................................................................................... 46 8.4 Návrh managementu lokalit ......................................................................................... 48 9 ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 49 10
ZDROJE ............................................................................................................................................. 51
11
SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................................... 55
12
PŘÍLOHY .......................................................................................................................................... 56
1 ÚVOD Invazivní druhy rostlin úzce souvisí s činností člověka, který od začátku neolitické revoluce začal přetvářet krajinu, a tím i zavlékat ať už úmyslně či neúmyslně druhy rostlin a živočichů na nepůvodní místa. Do této doby (přibližně před 10 000 – 8 000 lety) člověk žil v úzkém kontaktu s přírodou a živil se jako lovec a sběrač. Rostliny, které na území rostly v této době či později, ale dostaly se sem bez přispění člověka, označujeme jako druhy původní. Naopak druhy, jejichž příchod úzce souvisí s lidskou činností a váže se na dobu od neolitické revoluce, jsou nepůvodní druhy (Pyšek, 1995). V neolitu začal člověk obdělávat půdu, kvůli které se začal rozpínat a osidlovat rozsáhlá území. Na vzestupu byl také obchod, vznikaly obchodní cesty, po kterých se na naše území začaly dostávat nové plodiny a rostliny. Říká se jim archeofyty a jedná se o ty druhy, které se dostaly na naše území v pravěku a středověku, zhruba do objevení Ameriky (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Jsou to většinou druhy Středomoří či oblasti tzv. úrodného půlměsíce, často jde o stepní druhy, které na našem území již zdomácněly (např. mák vlčí). Dokonce tak, že se stávají chráněnými, jsou součástí naší zemědělské krajiny a začínají být vytlačovány jinými, novými druhy. Mezi chráněné archeofyty patří například koukol polní. Neofyty se nazývají ty druhy, co se dostaly na naše území po roku 1500, tj. po objevení Amerik v období novověku. Jasně převažují nad archeofyty, což bylo dáno zejména vznikem mezikontinentální dopravy, dále dříve rozvojem vědy a zájmem o botaniku, kdy byly zakládány botanické zahrady či zámecké parky, kam si šlechtici nechávali vysázet exotické druhy bylin a dřevin. V současnosti, kdy globalizace dosahuje svého vrcholu, se druhy šíří extrémně rychle společně s dopravou, přibývá znečištění a ukládání zemědělského a průmyslového odpadu atd., který přispívá šíření invazivních druhů. Druhy se také dají dělit podle stupně invazivního procesu, kterého druh dosáhne. Taxony, které se v novém území nedokáží trvale reprodukovat a jsou závislé na opakovaném přísunu diaspor, nazýváme druhy přechodně zavlečené. Daleko nebezpečnější jsou druhy naturalizované, které se již v novém prostředí dokáží rozmnožovat a stávají se nezávislými na lidské činnosti. Pokud se tyto druhy dokáží rychle šířit na velké vzdálenosti od zdrojových populací a navíc vytváří velké množství potomstva, říkáme jim invazivní druhy (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Invazivní druhy je potřeba kontrolovat a likvidovat, zejména ty, které škodí i člověku, například bolševník velkolepý. Jiné nejsou pro člověka přímo nebezpečné, ale vytlačují původní druhy, proto je nutné tyto invazivní neofyty také likvidovat, zvlášť v chráněných či jinak cenných oblastech. Najdou se však i druhy, které již v naší krajině takřka zdomácněly a jejich kompletní likvidace by byla velmi náročná, ne-li nemožná. Patří sem například trnovník akát (Robinia pseudoacacia).
11
V této bakalářské práci jsou zkoumány tři invazivní druhy rostlin, a to netýkavka žláznatá, křídlatka japonská a křídlatka sachalinská. Všechny druhy jsou silně invazivní, rychle se šíří již bez přispění člověka. Pravda však je, že nejlépe se jim daří v místech narušených, ať už lidskou činností, tak přirozeným vývojem, například erozí břehů vodních toků. Netýkavka žláznatá již obsadila většinu našich toků a je velmi obtížné ji všude zlikvidovat. Zatím však není známa žádná interakce s jinými druhy. To však neplatí u taxonu křídlatek. Sama o sobě silně invazivní křídlatka japonská s taktéž nebezpečnou křídlatkou sachalinskou jsou schopny se křížit a vzniká tak křídlatka česká, taktéž invazivní neofyt. Je proto velmi důležité tyto druhy kontrolovat a je-li to možné, likvidovat. Zatím jim však není věnována taková pozornost, jak například u bolševníku velkolepého, jehož likvidace je ukotvena i v zákoně o rostlinolékařské péči č. 326/2004 Sb.
12
2 CÍLE PRÁCE Tato bakalářská práce má za cíl zmapovat rozšíření invazivních druhů rostlin, konkrétně křídlatky japonské, křídlatky sachalinské a netýkavky žláznaté, v městské části Brno – Bystrc a v jejím okolí. Terénní výzkum je pouze dílčí částí práce, další cíle jsou následující: 1. Vliv člověka na rozšíření invazivních druhů a rekonstrukce jejich šíření na dané lokality. 2. Vazby rozšíření rostlin na abiotické faktory, důraz bude kladen na vlhkost, půdní reakci, světlo a minerální bohatost půd. 3. Z informací získaných z literatury provést návrh na kontrolu a případnou likvidaci invazivních druhů rostlin.
13
3 FYZICKOGEOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ 3.1 Poloha
Obr. 1 Poloha zájmového území. Zdroj: ČÚZK, 2012 Vymezené území se nachází v severozápadní části města Brna. Zasahuje zejména do katastrálních území Bystrc a Žebětín, ale také svými okraji do katastrů městských částí Komín a Kníničky (www.arcgis.com, 2014). Plocha území je 5,8 km 2. Velkou část území vyplňuje zástavba Bystrce. Tato největší městská část o rozloze 27,24 km2 (www.bystrc.cz, 2012) se dá rozdělit na více částí. Prvně je to zástavba staré části Bystrce, která je rozložena v severovýchodní části zájmového území při pravém břehu řeky Svratky a dále rozlehlé panelové sídliště, které se rozpíná na jih směrem na Žebětín. Novým prvkem je rozestavěné sídliště Kamechy ležící v jižní části zájmové oblasti na hranici katastrálních území Bystrce a Žebětína. Specifickou částí je tzv. Údolí oddechu na východě území v nivě potoka Vrbovce. Jedná se o oblast tvořenou rodinnými domky a chatkovou kolonií. Rozpíná se na levém břehu Vrbovce, na pravém se již zvedá zalesněná obora Holedná. Do katastru Bystrce také patří chatové oblasti poblíž Brněnské přehrady na severu zájmové oblasti. Prvenství 14
v rozloze brněnských městských částí pomáhá zejména to, že se do katastrálního území Bystrce počítá také komplex Podkomorských lesů a velká část plochy Brněnské přehrady. Do katastru Žebětína zasahuje PP Pekárna s potokem Vrbovcem a Žebětínský rybník. Velmi okrajově se zájmové území nachází také v katastrech Komína a Kníniček, do nichž zasahuje levým břehem řeky Svratky.
3.2 Geologie
Obr. 2 Geologické poměry zájmového území. Zdroje: Česká geologická služba, 2014a Zájmové území leží z největší části na kvartérních spraších a sprašových hlínách. V severní části se nachází neogenní vápnité jíly (tégl), místy s příměsí písku a štěrku, které mají marinní původ a patří do oblasti karpatská předhlubeň. Ze sedimentů se v nivě Svratky a Vrbovce nachází ještě fluviální usazeniny, zejména hlína, písek a štěrk. Nejrozšířenější horninové podloží je z granodioritu, konkrétně biotitického až amfibol biototického. Jedná se o horninu proterozoickou, která patří do jednotky brněnského masivu. Součástí této jednotky je i migmatitizovaná pararula a migmatit, které se zde objevují velmi sporadicky, a také horniny diorit a kvarcdiorit. V zájmovém území se nachází také velmi malá lokalita serpentinitu (Česká geologická služba, 2014a). 15
3.3 Reliéf Tab. 1 Geomorfologické členění. systém Hercynský provincie Česká Vysočina subprovincie Česko-moravská soustava oblast Brněnská vrchovina celek Bobravská vrchovina podcelek Lipovská pahorkatina okrsek Bystrcká kotlina Kohoutovická vrchovina Omická vrchovina Žebětínský prolom Zdroj: Demek, Mackovčin, 2006 Podle Demka a Mackovčina (2006) leží vymezené území ve čtyřech geomorfologických okrscích. Většina oblasti se nachází v Žebětínském prolomu a na severu v Bystrcké kotlině. Východní okraj lehce zasahuje do okrsku Omická vrchovina, západní naopak do Kohoutovické vrchoviny. Žebětínský prolom propojuje dvě kotliny, Bystrckou a Střelickou na jihu (Bína a Demek, 2012). Jedná se o protáhlou sníženinu vzniklou na dioritech a granodioritech brněnského plutonu, dna jsou však vyplněna neogenními sprašemi. Okrsek je zalesněný zejména dubohabrovými pařezinami, ale zájmová oblast této bakalářské práce leží již z většiny v zastavěném území. Bystrcká kotlina je prolom, který se z geologického hlediska příliš nemění od předchozího okrsku. Vznikl také na vyvřelých horninách brněnského plutonu a je vyplněný sprašemi. Kromě převažující městské zástavby se zde nachází zbytky polí a zahrad. Okrskem protéká řeka Svratka (Demek a Mackovčin, 2006). Kohoutovická vrchovina zasahuje do zájmového území pouze svým okrajem, který je ohraničen prudkým svahem a potokem Vrbovcem. Tento okrsek má stejné geologické podloží, jako předchozí dva, je však přikryt spodnědevonskými pískovci a slepenci. Významným geomorfologickým jevem je výskyt kryogenních tvarů, zejména balvanových proudů a kryoplanačních teras. Les je tvořen zejména dubohabrovými pařezinami a akátinami. Posledním okrskem je Omnická vrchovina, do které zájmové území přechází na východě u Žebětínského rybníka. Ten ještě patří do sníženiny Žebětínského prolomu, avšak niva jeho zdrojnice Vrbovce patří již do okrsku Omická vrchovina. Tu tvoří zejména listnaté lesy s převahou dubu a buku a s příměsemi habru a lípy malolisté, okraje bývají rozřezány hlubšími údolími vodních toků, nachází se zde také kryogenní tvary reliéfu (Demek a Mackovčin, 2006). Nejvyšší bod v zájmovém území dosahuje cca 350 m n. m. a nachází se v části Bystrce zvané Kamechy. Nejnižším bodem je naopak tok řeky Svratky, která teče od hráze v nadmořské výšce 210 m (www.seznam.cz, 2015). 16
3.4 Klima Podle Quitta (1977) leží celé území v oblasti MT11, což značí mírně teplou oblast. Je charakteristická dlouhými teplými a suchými léty a krátkými mírnými suchými zimami s krátkým trváním sněhové pokrývky. Přechodná období jsou mírně teplá, jak jaro, tak i podzim. Klimatická a srážkoměrná stanice, která měřila klimatologické charakteristiky v období 1901 – 1950 nejblíže zájmovému území, byla v Brně – Pisárkách (49°12‘ s. š., 16°34‘ v. d.; Vesecký, 1961). Podle Veseckého (1961) byla v uvedeném období průměrná teplota vzduchu 8,4 °C a průměrný úhrn srážek 547 mm. Tab. 2 Charakteristiky MT11. MT11 počet letních dní počet dní s průměrnou teplotou > 10°C počet dní s mrazem počet ledových dní průměrná lednová teplota průměrná červencová teplota průměrná dubnová teplota průměrná říjnová teplota průměrný počet dní se srážkami > 1 mm suma srážek ve vegetačním období suma srážek v zimním období počet dní se sněhovou pokrývkou počet zatažených dní počet jasných dní Zdroj: Tolasz, 2007
40-50 140-160 110-130 30-40 -2 až -3 17-18 7-8 7-8 90-100 350-400 200-250 50-60 120-150 40-50
Podle Topoklimatické mapy ČSR (1987) od Quitta bylo území rozděleno na několik částí. V zastavěné části Bystrce je topoklima s nízkou rozvolněnou zástavbou (č. 1). Většina území má topoklima normálně osluněných svahů (č. 2), patří sem například PP Pekárna, Kamechy, Panská horka či chatová oblast Rakovec. V depresích Brněnské přehrady, Žebětínského rybníka a řeky Svratky je topoklima vhloubených tvarů se slabými místními inverzemi (č. 3). Údolí Vrbovce od ústí až po Vrbovecký mlýn je zařazeno do topoklimatu hluboce zaříznutých údolí (č. 4). Části pravého břehu potoka v PP Pekárna mají topoklima méně osluněných svahů (č. 5), naopak protější levý břeh patří do topoklimatu velmi dobře osluněných svahů (č. 6). U těchto ploch dané topoklima odráží orientaci svahů na sever, v druhém případě na jih. Ve všech případech se jedná o topoklima pahorkatin.
17
Tab. 3 Charakteristiky topoklimatu v zájmovém území. Vysvětlivky uvedeny níže. 1 č. 1 č. 2 č. 3 č. 4 č. 5 č. 6 2 3 4 5 6
2-3 1-2 1-2 3 2-3
2 2 1-2 2-3 2
2-3 1 1 2 1-2
3-4 1 1 2-3 2-3
2 2 1 2 1-2
2 2 2 3 2-3
7 8 9 10 11 12 13 14
2 2-3 2-3 1-2 2-3 2-3 1 1 2 3 1 1 3-4 3 3 2 2 4 3-4 3 2-3 2 2-3 3 2-3 3 3 4 3-4 2 3 3 3 4 3-4 2-3 2-3 3 3 4 4 2 3 3 3 2 2 4 Zdroj: Quitt, 1987 (upraveno)
Vysvětlivky: 1 – topoklima v zájmovém území; 2 – proměnlivost vektoru větru s výškou ve spodní části mezní vrstvy ovzduší; 3 – intenzita katabatického proudění za radiačního typu počasí; 4 – intenzita anabatického proudění za radiačního typu počasí; 5 – velikost vírového proudění; 6 – vertikální pohyby v atmosféře; 7 – intenzita provětrávání; 8 – předpoklady k výskytu místních inverzí teploty vzduchu; 9 – maximální teplota vzduchu za radiačního typu počasí; 10 – minimální teplota vzduchu za radiačního typu počasí; 11 – relativní vlhkost vzduchu ve dne; 12 – relativní vlhkost vzduchu v noci; 13 – trvání sněhové pokrývky; 14 – výparnost. Charakteristika ohodnocení výše uvedených kategorií: 1 – chybí, nepatrná, silně snížená; 2 – slabé, nízká, snížená; 3 – střední, normální; 4 – silné, vysoká, zvýšená; 5 – velmi silné, velmi vysoká, silně zvýšená.
3.5 Půdy Rozmístění půd v zájmovém území úzce souvisí s geologickým podložím. Nejrozšířenějším půdním typem je hnědozem modální, která se vyvinula na spraších a sprašových hlínách během kvartéru (ČGS, 2014a). Hlavním půdotvorným procesem je illimerizace, kdy se jílové součásti půdy vymývají do hlubších půdních horizontů. Půdní reakce bývá nejčastěji slabě kyselá (Tomášek, 2003). V nivě řeky Svratky se vyskytují fluvizemě modální, v korytě a nejbližším okolí potoka Vrbovce již fluvizemě glejová (ČGS, 2014b). Půdotvorným substrátem jsou zde výhradně nivní sedimenty, zejména hlína, písek a štěrk (ČGS, 2014a). Podle Tomáška 18
(2003) je zde půdní reakce slabě kyselá až neutrální. Rozdíl mezi fluvizemí modální a fluvizemí glejovou je v hloubce, ve které se projevuje glejový proces – u prvně jmenovaného půdního typu je to pod 1 metr, u fluvizemí glejových je výrazný glejový proces zřetelný již od 60 cm hloubky. Na granodioritech a dioritech brněnského masívu se vytvořily hnědé půdy neboli kambizemě (ČGS, 2014a a 2014b). Podle Tomáška (2003) se tyto půdy nejčastěji uplatňují v členitých terénech, jinak tomu není v zájmovém území, kde se kambizemě vyskytují na svazích a vrcholech pahorků. Hlavním půdotvorným procesem je vnitropůdní zvětrávání, půdní reakce bývá zpravidla slabě kyselá až kyselá. Lze také říct, že na jílech vyskytujících se v zájmovém území u Brněnské přehrady se vyvinula kambizemě pelická (ČGS, 2014a a 2014b). Podle Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb. se tyto půdy vyskytují zejména na těžkých substrátech, jako jsou slíny, flyše a právě jíly, obecně na půdách bez skeletu a s malou vodopropustností. Na ostrůvcích štěrků a písků leží ve vymezeném území kambizemě arenické (ČGS, 2014a a 2014b). Dle Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb. se tyto půdotvorné substráty často vyvíjí právě na nepropustném podloží například jílů. V zájmovém území se také vyskytují luvizemě modální (ČGS, 2014b). Tento půdní typ se oproti předchozím výhradně neváže na konkrétní půdotvorný substrát. Obecně se luvizemě mohou vytvářet na sprašových hlínách, smíšených svahovinách, terasových sedimentech či hlubokých zvětralinách pevných hornin (Tomášek, 2003). Při porovnání s geologickou mapou 1 : 50 000 (ČGS, 2014a) můžeme tezi potvrdit, luvizemě ve vymezeném území se skutečně vyskytuje nejenom na sprašových hlínách, píscích a štěrcích, ale také na zvětralých dioritech, migmatitech a migmatitických pararulách. Tyto půdní typy vznikají illimerizací a jejich reakce bývá kyselá (Tomášek, 2003).
3.6 Hydrologie Zájmové území spadá podle Zítka (1965) do povodí Dunaje (povodí I. řádu), Dyje (povodí II. řádu), Svratky po Svitavu (povodí III. řádu) a tří povodí IV. řádu. Největší plocha spadá pod povodí potoka Vrbovce (hydrologické pořadí 4-15-01-149; Svratka pod Vrbovcem), dále do povodí Svratky od Veverky po Mniší potok (4-15-01-147; Svratka nad Mniším potokem) a naposled do povodí Svratky od Mnišího potoka po Vrbovec (4-15-01-150; Svratka nad Vrbovcem). Hlavním tokem, protékajícím vymezeným územím, je řeka Svratka. Délka toku je 168 km (VÚV TGM, 2014), v zájmové oblasti má délku pouze 2,3 km (www.arcgis.com, 2014). Významným tokem je pravostranný přítok Svratky, Vrbovec. Potok pramenící v komplexu Podkomorských lesů v místě zvaném Helenčina studánka má délku 8,3 km a ústí do Svratky v ulici Pod Horkou (VÚV TGM, 2014). Na jeho toku leží Žebětínský rybník, který je objektem ochrany přírody; jedná se o významnou lokalitu rozmnožování obojživelníků (www.rezekvitek.cz, 2008). Levostranný přítok Vrbovce 19
je bezejmenný tok protékající Horákovým žlebem v Podkomorských lesích. Mezi pravostranné přítoky patří Žebětínský potok a téměř dvoukilometrový bezejmenný potok pramenící v oboře Holedná. Levostranným přítokem Svratky, nacházejícím se v zájmovém území je Mniší potok, zasahující však do oblasti pouze svým ústím. Opomenout nelze ani Brněnskou přehradu. Významná údolní nádrž na řece Svratce postavená v roce 1940 zasahuje také do zájmového území. Její hlavní funkce je rekreační, s čímž souvisí zhoršená kvalita vody. I kvůli nekvalitním kanalizacím okolních chatkových kolonií je v přehradě problém s eutrofizací (www.brnenskaprehrada, 2015).
3.7 Biogeografie 3.7.1 Individuální biogeografické jednotky Území spadá z hlediska biogeografického členění podle Culka et al. (2013) do provincie středoevropských listnatých lesů, která zabírá většinu České republiky. Provincie se dělí na čtyři podprovincie, vymezená oblast patří do hercynské. Konečné dělení těchto individuálních jednotek končí u bioregionu, v našem případě Brněnském. Kvůli své okrajové poloze je v tomto bioregionu patrný jak panonský, tak karpatský vliv. Převažuje zde 3. vegetační stupeň, významné zastoupení zde má 2. vegetační stupeň a sporadicky se zde objevuje 4. vegetační stupeň. Z hlediska využití území zde má největší zastoupení polní zemědělská krajina (33,3 %), dále listnaté lesy (31,6 %) a pak již sídla (13,7 %). Jehličnatých lesů je zde méně, a to 12,3 %. Největší vodní plochou je Brněnská přehrada, rybníky se zde prakticky nevyskytují. Lesy jsou zde z většiny přirozené, rostou zde jak komplexy bučin, dubohabřin a reliktních borů, tak dubohabrové pařeziny a acidofilní teplomilné doubravy. Původní lesy se zde nahrazují jehličnany, nezapomíná se však na příměsi listnáčů, zejména dubu a habru (Culek et al., 2013).
3.7.2 Typologické biogeografické jednotky Biochory jsou v zájmovém území čtyři, konkrétně 2BE Rozřezané plošiny na spraších 2. v.s., 2PP Pahorkatiny na neutrálních plutonitech 2. v.s., 3BE Rozřezané plošiny na spraších 3. v.s. a 3VP Vrchoviny na neutrálních plutonitech 3. v.s. (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2012). Největší část zájmového území leží v biochoře 2BE. Podle Culka et al. (2005) v 2BE převažují pole, ve vymezené oblasti je to však zástavba městské části Brno – Bystrc. Potenciální přirozená vegetace se v této biochoře skládá z hercynských černýšových dubohabřin (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a středoevropských teplomilných doubrav svazu Quercion petraeae. V potočních nivách se mohou vyskytovat olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum), na odlesněných místech teplomilné trávníky svazu Bromion či na vlhkých místech svazu Calthion. 20
Velmi zajímavým typem je biochora 2PP. Jedná se o řídký typ, který se vyskytuje pouze v Brněnském bioregionu a v zájmovém území tvoří PP Skalky u přehrady a částečně i PP Pekárna. Kostra potenciální přirozené vegetace se skládá zejména z hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na stinných svazích však přechází do dubohabřin ostřicových (Carici picetum) a jižní svahy tvoří teplomilné břekové doubravy (Stellario-Alnetum glutinosae). Na odlesněných místech se předpokládají zejména ovsíkové louky svazu Arrhenatherion. V lesích je hlavní dřevinou dub s příměsí borovice a habru, na okrajích lesa můžeme nalézt akáty. Trávníky se skládají jak z xerotermních postagrárních lad, tak ruderalizovanými plochami. V PP Skalky u přehrady roste chráněný koniklec velkokvětý (Culek et al., 2005). Do zájmového území zasahují i biochory 3BE a 3VP. V prvním případě se jedná o sníženinu v okolí Žebětína, v druhém zalesněné kopce zasahující do zájmového území v tzv. Údolí oddechu. Potenciální přirozená vegetace 3BE se příliš neliší od biochory 2BE, snad kromě výskytu acidofilních doubrav svazu Genisto germanicae-Quercion na ojedinělých výchozech kyselého podloží. V biochoře 3VP severní svahy hostí acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), na které navazují strdivkové bučiny (Melico-Fagetum), jinak se potenciální přirozená vegetace neliší od biochory 2PP (Culek et al., 2005).
3.8 Ochrana přírody a krajiny V zájmovém území se nachází 3 přírodní památky, a to PP Žebětínský rybník, PP Skalky u přehrady a PP Pekárna. Žebětínský rybník i s přilehlou nivou slouží k rozmnožování obojživelníků, jedná se dokonce o jednu nejvýznamnějších lokalit na území Brna (www.rezekvitek.cz, 2008). Skalky u přehrady tvoří zbytek skalnatých svahů, roste zde chráněný koniklec velkokvětý a pelyněk ladní (Demek a Mackovčin, 2006). Největší přírodní památkou v zájmovém území je PP Pekárna. Je to zalesněný kopec, který v minulosti patřil zábrdovickému klášteru a hospodařilo se zde výmladkovým způsobem (www.rezekvitek.cz, 2008). V současnosti má tedy les podobu dubohabrové pařeziny, z bylin zde rostou například medovník meduňkolistý či vstavač bezový (Demek a Mackovčin, 2006). Zasahuje sem i rozsáhlý přírodní park Podkomorské lesy, odkud vytéká mimo jiné potok Vrbovec, zdrojnice Žebětínského rybníka (www.brno.cz, 2015). V katastrálním území městské části Brno – Bystrc je v současnosti vyhlášen pouze jeden významný krajinný prvek, a to zářez silnice na ulici Vejrostova, který odkrývá amfibol-biotitický granodiorit typu Veverská Bítýška. Jedná se o geologicky významnou lokalitu (Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna, 2007).
21
4 HISTORIE ÚZEMÍ Křídlatka sachalinská i japonská jsou neofyty, které se dostaly do Evropy v průběhu 19. století (Bailey a Conolly, 2000; Beerling a Perrings, 1993; Mandák, Pyšek a Bímová, 2004) a na území České republiky na začátku století dvacátého (Mandák, Pyšek a Bímová, 2004; Slavík, 1997). Do této doby mělo zájmové území vesnický charakter s převahou zemědělské půdy. Plocha lesů se od 19. století nezměnila, lesy se vyskytovaly na území dnešního přírodního parku Podkomorské lesy a přírodní památky Pekárna. Velké a zásadní změny krajiny v okolí Bystrce byly provedeny v průběhu 20. století. První velký zásah bylo postavení hráze a napuštění Brněnské přehrady, která změnila ráz krajiny. Důvodů, proč vytvořit údolní nádrž, bylo několik, například regulace toku řeky, který v té době přinášel časté a ničivé povodně. Stavba probíhala v letech 1936 – 1940. V roce 1937 proběhlo vystěhování obyvatel vesnice Kníničky, která ležela na místě plánované přehrady. Během 2. světové války bylo plánováno dálniční spojení Vídně a Vratislavi, které se však z důvodu ukončení války a prohry Německa nerealizovalo (www.brnenskaprehrada.cz, 2015). Nejzásadnější zásah do charakteru zástavby Bystrce bylo postavení panelového sídliště, které započalo v 70. letech a pokračuje do současnosti (www.bystrc.net, 2005). Vesnická zástavba sice zůstala, ale tvoří pouze nepatrnou část městské části. S touto změnou úzce souvisí i výskyt a rozšíření invazivních druhů rostlin. Rozsáhlé panelové sídliště na okraji města v sousedství přehrady a lesů lákalo k bydlení čím dál víc lidí, kteří začali na volných prostranstvích mezi panelovými domy stavět a zakládat zahrádkářské kolonie, ze kterých se do volné krajiny začaly šířit invazivní druhy rostlin. Ne všechny zahrádky jsou však vázány na výstavbu sídliště. Již v 50. letech 20. století zde existovaly dvě rozsáhlé chatařské kolonie, které se zachovaly do současnosti. Obě leží na levém břehu potoka Vrbovce, první v ulici Pod Horkou, v tzv. Údolí oddechu a druhá při severním okraji PP Pekárna, mezi touto přírodní památkou a současným sídlištěm Kamechy (Cenia, 2012). Lze tedy předpokládat, že výskyt netýkavky žláznaté v ulici Pod Horkou není důsledkem výstavby panelového sídliště a ta zde rostla i předtím.
22
5 CHARAKTERISTIKA KŘÍDLATEK Podle Pyška et al. (2003) na území České republiky roste několik druhů a variant křídlatek. Nejznámější a nejrozšířenější je křídlatka japonská pravá (Reynoutria japonica Houtt. var. japonica). Její varieta křídlatka japonská tuhá (Reynoutria japonica Moldenke var. compacta) se u nás vyskytuje jen velmi zřídka (Mandák, Pyšek a Bímová, 2004). Nejméně invazivním druhem mezi křídlatkami je křídlatka sachalinská (Reynoutria sachaliensis [F. Schmidt] Nakai), (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Dokáže se však křížit s křídlatkou japonskou pravou i její trpasličí varietou, křídlatkou japonskou tuhou a dává vznikat novému druhu, křídlatce české (Reynoutria xbohemica Chrtek et Chrtková).
5.1 Morfologie Křídlatka japonská pravá (dále jen křídlatka japonská) je dvoudomá, vytrvalá rostlina – geofyt. Stonky dorůstají přibližně do tří metrů, jsou přímé, silné a duté, často s červenými skvrnami. Barvu mají šedozelenou a v horní části jsou rozvětvené. Rostlina se vyznačuje dlouhými, dřevnatými a silnými oddenky. Listy tuhé a lysé, čepel měří na délku 5 až 12 cm a na šířku 5 až 8 cm. Tvar listu křídlatky japonské je široce vejčitý, na bázi uťatý a na vrcholu zašpičatělý. Barvu mají listy podobnou jako stonek, jsou zelené až šedozelené. Délka řapíku se pohybuje mezi jedním až třemi centimetry (Beerling, Bailey a Conolly, 1994). Na rubu řapíku se velmi obtížně dají rozpoznat krátké papily s nafouknutou bází (Cvachová et al., 2002). Mnohokvěté lichoklasy (délka 5 až 10 cm) vyrůstají z úžlabí listů a jsou delší než řapíky. Toto latnaté květenství bývá z části převislé. Křídlatka japonská kvete od července do září drobnými bílými květy. Plodem je lesklá trojhranná nažka černé barvy maximálně 4 mm velká (Cvachová et al., 2002). Křídlatka japonská tuhá se od předchozí variety liší zejména ve velikosti, kdy dosahuje maximálně 70 cm, a v červené pigmentaci (Beerling, Bailey a Conolly, 1994). Dalším poznávacím znakem jsou růžové květy a vínové plody (Cvachová et al., 2002). Křídlatka sachalinská se od křídlatky japonské liší podle Cvachové et al. (2002) více faktory. V první řadě je to tvar listů. V případě tohoto druhu jsou listy větší, rozměry jsou zhruba 25 až 30 cm na délku a 15 až 20 cm na šířku. Na bázi není list uťatý, jak v předchozím případě, ale hluboce srdčitý. Je také poměrně měkký, takže na rostlině vypadá jako zvadlý. Květenství je latnaté, avšak není převislé, ale vzpřímené. Křídlatka sachalinská kvete bílými květy se zeleným, vzácně žlutým, nádechem.
5.2 Taxonomie Křídlatka japonská se v současnosti řadí do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), řádu rdesnotvarých (Polygonales) a do třídy dvouděložných (Magnoliopsida), 23
(Mlíkovský a Stýblo, 2006). Taxonomické zařazení rostliny do rodu však bylo a je problematické (Richards et al., 2008). Této problematice se podrobně věnují Beerling, Bailey a Conolly (1994). Rostlina byla v Japonsku poprvé pojmenována jako Reynoutria japonica v roce 1777. O pár let později, v roce 1846, byla stejná rostlina nazvána jinými vědci Polygonam cuspidatum. Až v roce 1901 bylo objeveno, že se v obou případech jedná o totožnou rostlinu. Třetí název pro křídlatku japonskou je Fallopia japonica, a to kvůli její podobnosti s popínavými rostlinami. Do rodu Fallopia byla rostlina zařazena v roce 1856. Podle Mandáka, Pyška a Bímové (2004) tedy současní autoři zařazují křídlatku japonskou následovně: první zařazení je do rodu Reynoutria a druhé do rodu Fallopia. Setkat se však můžeme také s názvem Polygonum jako synonymem k rodu Fallopia.
5.3 Historie šíření Křídlatka japonská pochází z východní Asie, konkrétně z Japonska, Číny a Koreje (Cvachová et al., 2002). Dle Mandáka, Pyška a Bímové (2004) byla rostlina do Evropy poprvé přivezena z Číny v roce 1825, kdy byla zasazena ve Velké Británii, avšak nepřežila zde, nestihla se rozšířit. Evropou se začala křídlatka japonská šířit až od roku 1840, kdy byla představena Philippem von Sieboldem, který začal prodávat její oddenky. Stala se z ní velmi populární rostlina, podle Beeringa, Baileyho a Conollyho (1994) se používala například pro krmení domácí zvěře, její oddenky se uplatnily jako léčivé v medicíně. Na ostrovech u Německa se křídlatka japonská vysazovala na písečných dunách pro stabilizaci svahů. Během 2. světové války se dokonce používala jako kuřivo místo tabáku. Křídlatka japonská se však vysazovala také pro okrasu, v roce 1847 dokonce získala cenu jako nejzajímavější okrasná rostlina (Bailey a Conolly, 2000). Na našem území byla poprvé zaznamenána A. Weitmannem v Netolicích roku 1883. Tento exemplář byl součástí parku, ve volné krajině byla křídlatka japonská nalezena v roce 1902 (Mandák, Pyšek a Bímová, 2004). Ze svahů japonské hory Fudži pochází trpasličí varieta křídlatka japonská tuhá. Do Evropy byla přivezena v roce 1841 opět Philippem von Sieboldem, neprodávala se však tak jako křídlatka japonská pravá. U nás byla poprvé pěstována Aloisem Součkem u Rychnova nad Kněžnou v roce 1948, zplanělou nalezl až roku 1995 Rudolf Hlaváček na Šumavě (Mandák, Pyšek a Bímová, 2004). Křídlatka sachalinská má původ v Japonsku, na ostrově Sachalin a nejspíš také na Ullung-do, což jsou malé ostrovy mezi Japonskem a Koreou. Na Sachalinu byla objevena doktorem H. Weyrichem, který ji dovezl do Evropy v roce 1855. O pár let později, v roce 1861, byla dovezena také F. Schmidtem a v roce 1864 C. J. Maximoviczem. Všechny exempláře byly uloženy v botanické zahradě v Petrohradu, odkud byly postupně rozváženy po celé Evropě jako okrasné parkové rostliny (Bailey a Connolly, 2000).
24
Na území České republiky byla křídlatka sachalinská poprvé sbírána v roce 1921 ve středních Čechách u Kolína Vojtěchem Vlachem (Mandák, Pyšek a Bímová, 2004). Zaznamenána byla však už v roce 1869 (Hlavati Širka et al., 2013).
5.4 Současný výskyt ve světě a na našem území Podle Beerlinga, Baileyho a Conollyho (1994) je výskyt křídlatky japonské v Evropě omezen na území mezi 42° a 63° severní šířky, na východě nepřekračuje 24° východní délky (kromě dvou oblastí u Kyjeva a Moskvy). Na severu Evropy končí výskyt rostliny u Kristiansundu v Norsku a u Vaasy ve Finsku. Jižní okraj areálu se nachází v severním Portugalsku u Atlantiku, a také v Bulharsku u Černého moře. Nejvíce postižena je střední Evropa společně s Britskými ostrovy, naopak v oblasti Balkánu se křídlatka japonská vyskytuje méně. V Albánii a Turecku nebyla nalezena vůbec. Křídlatka sachalinská se v Evropě nevyskytuje tak hojně jako předchozí druh, ale i tady má své zastoupení. Najdeme ji na celém kontinentu, snad kromě oblasti Středomoří, kde se zřídka uchytí na březích řek (Bailey, Bímová a Mandák, 2007).
Obr. 3 Rozšíření křídlatky japonské v Evropě. Zdroj: Beerling, Bailey a Conolly, 1994
25
Křídlatky se také vyskytují v USA, a to zejména při pobřežích oceánů (Bailey, Bímová a Mandák, 2007). Areál výskytu křídlatky japonské se táhne v pásu od Louisiany přes Severní Karolínu až do Kanady. Na západním pobřeží byla nalezena západně od Kaskádového pobřeží, od Kalifornie až po Britskou Kolumbii v Kanadě na severu (Beerling, Bailey a Conolly, 1994). V Austrálii se křídlatky vyskytují zřídka, mnohem běžnější jsou na Novém Zélandu, který má pro růst těchto rostlin příhodnější klima (Bailey, Bímová a Mandák, 2007). Podle Mandáka, Pyška a Bímové (2004) se v rámci našeho území vyskytovala křídlatka japonská v roce 2000 na přibližně 1 335 lokalitách a křídlatka sachalinská pouze na 261 lokalitách. Výčet je však neúplný, při mapování druhu pro tuto bakalářskou práci byla nalezena i jiná místa výskytu. Z toho se dá usuzovat, že za uplynulou dobu od roku 2000 se křídlatky rozšířily. Obecně se křídlatky vyskytují ve velkých městech, křídlatka sachalinská je hojnější v Čechách než na Moravě, a to zejména v okolí Prahy a na Karlovarsku. Křídlatka japonská se vyskytuje na celém území, hojnější je na Ústecku a Beskydsku. Křídlatka japonská tuhá je v České republice velmi vzácná, Mandák, Pyšek a Bímová (2004) uvádí pouze 5 lokalit jejího výskytu. Jak je zmíněno výše, nalezena byla pouze v okolí Rychnova pod Kněžnou a na Šumavě.
Obr. 4 Rozšíření křídlatky japonské pravé (černá kolečka) a křídlatky japonské tuhé (bílá kolečka) na území České republiky. Zdroj: Mandák, Pyšek a Bímová, 2004
26
Obr. 5 Rozšíření křídlatky sachalinské na území České republiky. Zdroj: Mandák, Pyšek a Bímová, 2004
5.5 Ekologické nároky Křídlatky se obecně vyskytují zejména na člověkem ovlivněných stanovištích. Podle Mandáka, Pyška a Bímové (2004) se křídlatka japonská i sachalinská nachází nejvíce na okrajích komunikací. Prvně jmenovaný druh má také hojný výskyt na březích vodních toků. Jeho většího příbuzného můžeme nalézt kromě břehů řek a potoků v parcích a zahradách, kam se vysazuje jako okrasná rostlina a zplaňuje odtud do volné přírody (Mlíkovský a Stýblo, 2006). V menší míře lze tyto druhy nalézt také na městských trávnících či okrajích železnic a lesů (Mandák, Pyšek a Bímová, 2004). Nejčastěji se křídlatky nachází ve společenstvech řádů Convolvuletalia sepium a Lamio albi-Chenopodietalia boni-henrici (Hejný a Slavík, 1990). Podle Ambrose a Štykara (1999) patří křídlatky mezi ruderální druhy, které vyžadují trofickou řadu B/C, můžeme je tedy zařadit mezi mezotrofně – nitrofilní druhy vyžadující půdy bohatě zásobené dusíkem. Rostou převážně na mírně kyselých půdách, které mají hodnotu pH 4,3 až 6,8. Křídlatky jsou k nalezení zejména v prvním až pátém vegetačním stupni. Křídlatka japonská i sachalinská rostou především na vlhkých půdách, ale zatímco prvně jmenovaná snese trvalé zamokření, křídlatka sachalinská pouze zamokření střídavé. Z hlediska světla, oba druhy patří mezi hemiheliofyty, což značí, že nesnáší zastínění větší než 30 % oslunění plochy.
5.6 Způsob rozmnožování Křídlatky se rozmnožují vegetativně za pomocí oddenků. Pohlavní, generativní rozmnožování, je v Evropě nemožné, protože na toto území byl zavlečen pouze samičí 27
klon, chybí zde tedy pylová zrna (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Podle Pyška et al. (2003) dochází k šíření křídlatek fragmentací oddenků a jejich následnou regenerací v novou rostlinu z částí lodyh nebo již zmíněných oddenků. K regeneraci stačí pouze 0,7 gramů rostliny, což značí velmi vysokou regenerační schopnost křídlatek.
5.7 Metody likvidace Taxon křídlatek, nejvíce druh křídlatka japonská, představují pro krajinu problém. Pokud se včas nepodchytí jejich rozšiřování, dorostou do hustých porostů o rozloze několika desítek metrů čtverečních, a pak je jejich likvidace velmi obtížná, ne-li nemožná. Hlavním problémem je rozsáhlý oddenkový systém a rychlá regenerace křídlatek (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Metod, jak likvidovat křídlatky, je více. Lze je rozdělit na metody likvidace pomocí chemie a na metody mechanické. Druhé jmenované jsou pouze sekundární, likvidace křídlatek pomocí nich je velmi náročná a ne vždy účinná. Aby se dosáhlo požadovaného efektu, a tedy eliminace porostu, musí se opakovat nejenom mnohokrát za rok, ale také několik let po sobě (Mlíkovský a Stýblo, 2006; Bímová, Mandák a Pyšek, 2003). Mezi mechanické metody patří kosení, spásání a vykopávání rostlin. Všechny tyto způsoby jsou sice šetrné k životnímu prostředí, ale je s nimi spojeno i několik nevýhod, jak je popsáno výše (Metodika likvidace křídlatek, 2008). Podle Metodiky likvidace křídlatky (2008) jsou účinnější metodou regulace a likvidace křídlatek aplikace herbicidů buď na listy, nebo injekčním vpichem do stvolů, což je způsob šetrnější k okolí.
5.7.1 „Beskydský postup“ Nejúčinnější metoda, kterou lze likvidovat křídlatky, je tzv. „beskydský postup“, pod kterým je podepsán kolektiv Základní organizace Českého svazu ochránců přírody pod vedením M. Šrubaře. Podle Šrubaře a Albína (2005) totiž s sebou výše uvedené metody nesou mnoho nevýhod, jako například likvidace okolní biomasy chemickými přípravky. Z jejich zkušeností také vyplývá, že se i přes veškerou snahu nikdy nepodařilo zmíněnými metodami území od křídlatek dokonale vyčistit a porosty se i po zásahu vrátily do původního stavu. „Beskydský postup“ likvidace křídlatek se však osvědčil jako účinný. Metoda spočívá v tom, že se listy postříkají vhodným chemickým přípravkem na konci vegetační sezóny (u křídlatek konec srpna a září, v době, kdy rostliny kvetou). V této době se totiž rostliny připravují na zimu i tím, že asimiláty obsažené v nadzemních částech stáhnou do oddenků. Společně s asimiláty se do podzemních částí tak dostane i herbicid, který likviduje rostlinu. Pokud některé části přežijí a na jaře se zregenerují, je potřeba je zničit hned z jara bodovou aplikací herbicidu (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Šrubař a Albín (2005) doporučují dodržovat při likvidaci 6 podmínek: - porost by měl být vzrostlý a nepoškozený,
28
-
použití herbicidu Roundup Forte či u vody Roundup Rapid a jejich rozprášení na celou neporušenou rostlinu, aplikace herbicidů by měla být prováděna v srpnu až září, po částečném opadu listů (cca 14 dní) od první aplikace chemického přípravku postup zopakovat, využití měsíční fáze od úplňku k novu; v této době dochází k intenzivnějšímu přesunu asimilátů do oddenků, mrtvá biomasa by se měla spálit či jinak zlikvidovat až v následujícím roce.
29
6 CHARAKTERISTIKA NETÝKAVKY ŽLÁZNATÉ Na území České republiky se podle Slavíka (1997) vyskytují tři druhy netýkavek, z nichž pouze jeden je druh původní. Tato naše domácí rostlina se nazývá netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) a nejčastěji se vyskytuje na okrajích lesů, v prameništích či na březích lesních potoků. Byla vždy velmi hojná, začala být však vytlačována invazivní netýkavkou malokvětou (Impatiens parviflora). Druhým neofytem, také velmi invazivním, je netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), na kterou je v této bakalářské práci kladen důraz.
6.1 Morfologie Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je podle Slavíka (1997) jednoletá bylina, která dorůstá až do tří metrů. Kořen se bohatě větví v adventivní formu kořene do hloubky až 15 cm (Beerling a Perrings, 2003). Lodyha může mít až 5 cm v průměru, s výškou se zužuje, je dutá a tupě hranatá. Barva může být od světle zelené až po nachovou. Listy jsou vstřícné nebo v trojčetných přeslenech, tvaru vejčitého až kopinatého, velikosti od 4 do 35 cm na délku a od 2 do 12 cm na šířku. Dají se popsat jako špičaté, ostře pilovité a mají na řapících a na okraji báze čepele nachové žlázky. Charakteristickým znakem netýkavky žláznaté jsou květy. Barva se liší, existují rostliny s květy bílými, růžovými i temně fialovými. Velikost květů se pohybuje od 2,6 do 4,4 cm. Plodem u netýkavky žláznaté je tobolka o velikosti 22 až 32 mm. Je lesklá a zelená se světlejšími hranami, při puknutí se zkroutí do 5 chlopní a vystřelí semena. Obvykle jich má v jedné tobolce 5 až 13, případně i 20. Rostlina kvete od srpna do října.
Obr. 6 Květ netýkavky žláznaté. Zdroj: M. Doležalová, 2014
30
6.2 Taxonomie Netýkavka žláznatá (Impatiens glanduliflera Royle) je rostlina, která patří do třídy dvouděložných (Magnoliopsida), řádu kakostotvarých (Geraniales) a čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae; Mlíkovský a Stýblo, 2006).
6.3 Historie šíření Rostlina pochází ze západního Himaláje, kde se vyskytuje ve výškách 1 800 až 3 000 m n. m. (Slavík, 1997). Do Evropy byla poprvé dovezena v roce 1839 dr. Doylem z Kašmíru v západních Himalájích do Anglie (Beerling a Perrings, 2003). Netýkavka žláznatá byla používána nejen pro okrasu, ale také včelaři pro svoji medonosnost (Slavík, 1997). Podle Slavíka (1997) pochází záznamy o prvním pěstování netýkavky žláznaté na území České republiky z roku 1846 z Červeného Hrádku u Jirkova. Důležitější jsou však data zplanění rostliny, první údaje jsou z roku 1896 (Kunradice u Litomyšle) a druhé z roku 1903 (břehy Jizery u Trutnova). Po druhém uvedeném datu pravděpodobně došlo k prvnímu rozsáhlému rozšíření netýkavky žláznaté na území Čech (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Na Moravě zplaněla ve stejné době, a to konkrétně na Moravě mezi Litovlí a Olomoucí a na Svitavě u Blanska. V průběhu následujících let se rostlina rozšířila téměř na celé území České republiky vyjma horských oblastí.
6.4 Současný výskyt ve světě a na našem území Podle Beerlinga a Perringse (2003) se netýkavka žláznatá vyskytuje v Evropě mezi 30° a 64° severní šířky, areál jejího výskytu zasahuje celkem do 18 států. Kromě Velké Británie a České republiky byla nalezena velká populace ve Švédsku, dále je běžná v Pyrenejích, Holandsku, Německu, na Balkáně a ve střední Evropě. Vyskytuje se i v Alpách, pobaltských státech a v Rusku.
Obr. 7 Rozšíření netýkavky žláznaté na území České republiky v roce 2011. Zdroj: Divíšek, Culek, 2013 31
Na našem území bylo v roce 1995 zmapováno 742 lokalit (Pyšek a Prach, 1995). V současnosti je rozšířena zejména podél vodních toků, místy se vyskytuje i na rumištích či u plotů zahrad (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Netýkavka žláznatá nebyla zatím objevena v horských oblastech, podle Pyška a Pracha (1995) je nejvyšší lokalita ve výšce 1 030 m n. m. Předpokládá se však rozšíření i to těchto oblastí, protože se netýkavka žláznatá v primárním areálu nachází až v 4 000 m n. m. (Skálová, 2014). Nevyskytuje se také v oblastech bez větších vodních toků (Slavík, 1997).
6.5 Ekologické nároky Podle Ambrose a Štykara (1999), patří netýkavka žláznatá mezi druhy eutrofněnitrofilní, vyžadující půdy bohatě zásobené dusíkem a mírně kyselé o pH v rozmezí od 4,3 do 6,8. Je zařazena do Zlatníkovy hydrické řady 4, což značí vlhké půdy, kdy rostlina snáší střídavé zamokření rhizosféry. Vyskytuje se v teplých oblastech, ale teplo pro ni není určující faktor. Mnohem důležitější je voda a světlo. Rostlina je heliosciofyt, snese dobře jak plné oslunění, tak i zastínění. Životní strategií je jednoletý terofyt. Slavík (1997) uvádí, že se netýkavka žláznatá objevuje nejčastěji v přirozených nitrofilních společenstvech řádu Convolvuletalia sepium, rostoucích na zaplavovaných březích řek. Může však také růst v lužních porostech svazu Salicion albae. Netýkavka žláznatá je druh silně invazivní (Slavík, 1997). Její invazivní úspěch je způsobem několika faktory, prvně je to extrémně dlouhá perioda dozrávání velkých semen a jejich produkce i za nepříznivých stanovištních podmínek. Mají tedy větší šanci kolonizovat odlišná prostředí, a tedy zakládat nové populace (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Důležitý faktor je i výrazná výška rostliny. Jedná se o jednu z nejvyšších bylin naší flóry, dosahuje až do 2,5 m výšky. Dokáže také prodloužit stonky a tím nechat vyrůst široké listy ve vyšších patrech porostu, čímž zastíní ostatní druhy a omezí tím jejich růst (Skálová, 2014). Její další výhoda oproti domácím druhům je velká produkce nektaru, který láká opylovače. Chittka a Schürkens (2001) provedli pokus, při kterém zjistili, že květy netýkavky žláznaté mohou odlákat 50 % opylovačů, kteří by za nepřítomnosti invazivní rostliny opylovali domácí čistec bahenní (Stachys palustris). Tento jev má za následek redukci zhruba 25 % množství vyprodukovaných plodů domácího druhu (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Je tedy zjevné, že přítomnost netýkavky žláznaté velmi negativně ovlivňuje fitness původních druhů (Chittka a Schürkens, 2001). V neposlední řadě je důležitá široká tolerance rostliny na podmínky prostředí. Sice dává přednost osvětleným místům, dokáže však přežívat i ve stínu lesních porostů. Limitou pro ni není ani vlhkost, preferuje vlhká až mokrá stanoviště, ale roste i v suchých místech s půdní vlhkostí kolem 10 % (Skálová, 2014).
6.6 Způsob rozmnožování Netýkavka žláznatá se rozšiřuje pomocí semen (Mlíkovský a Stýblo, 2006). Tobolka umí vyprodukovat až 2 500 kusů semen, které pak při dozrání dokáže 32
vystřelit do vzdálenosti 3 až 5 metrů od rostliny (Pyšek a Prach, 1995). Semena klíčí na jaře a zhruba po 8 dnech z nich začne růst nová rostlina (Slavík, 1997). Podle Slavíka (1997) se semena šíří hned několika způsoby. Již zmíněné „vystřelení“ či vystříknutí semen se nazývá balochorie. Rostliny rostou nejčastěji na březích řek, proto dalším způsobem šíření semen je hydrochorie, konkrétně bythisohydrochorie. Semena jsou unášena vodním proudem buď po dně, nebo v korytě společně s drobnými plaveninami, díky své hmotnosti totiž neplavou. Na břeh se dostanou při zvýšeném průtoku či vodním stavu. Netýkavka žláznatá se dokáže šířit i proti proudu vodního toku, a to epizoochorně, což znamená, že se semena zachytí za srst vodních živočichů a společně s nimi se dostanou na budoucí stanoviště.
6.7 Metody likvidace Vzhledem k rychlému rozšiřování netýkavky žláznaté a jejímu výskytu téměř na celém území České republiky je již téměř nemožné zlikvidovat rostlinu stoprocentně. Pozornost by na ni však měla být upřena v chráněných územích, kde jsou přímo ohrožena chráněná společenstva. Likvidace je vhodná mechanicky, a to vytrhat rostliny i s kořeny předtím, než začnou nést plody. Pokud je postup prováděn systematicky a pečlivě, lze porost úplně zničit (Mlíkovský a Stýblo, 2006).
33
7 METODIKA PRÁCE První fáze spočívala ve vymezení zájmového území a ve výběru daných druhů invazivních rostlin. Byly vybrány křídlatka japonská a sachalinská společně s netýkavkou žláznatou. Území bylo vymezeno v okolí brněnské městské části Bystrc. Celé katastrální území nepřipadalo v úvahu, nachází se v něm totiž velká část Brněnské přehrady a hlavně rozsáhlé Podkomorské lesy, kde se výskyt vybraných druhů invazivních rostlin nepředpokládal. Hranice zájmového území se tedy vymezila na řeku Svratku a potok Vrbovec společně s Žebětínským rybníkem. Západní a severní hranici vytvořil okraj lesa (ovlivněn například vývozem zahrádkářského materiálu v přilehlých chatkových koloniích), lesní asfaltová cesta a jižní okraj Brněnské přehrady. Dále byla nastudována literatura potřebná pro rozlišení jednotlivých invazivních druhů rostlin. Pro samotnou práci v terénu tvořily podklad vytištěné listy Základní mapy 1 : 10 000, kam byly lokalizace rostlin zaznamenávány pomocí GPS v tabletu Lenovo IdeaTab A7-50L. Dopředu byly také nachystány pracovní listy, kam byly psány následující informace: druh rostliny, datum, přibližný popis místa, plocha, maximální výška, typ stanoviště, souřadnice, přibližný počet stonků na m 2, příčina rozšíření a zástin. Mapování probíhalo od 1. června do konce října 2014. Zájmové území bylo důkladně procházeno, důraz byl kladen na břehy vodních toků a Brněnskou přehradu, okrajové části lesů či chatkové oblasti. Ne do všech míst se při mapování podařilo dostat, problém byl zejména u areálů firem, zahrad rodinných domů a také u chatkových kolonií. V zájmovém území jsou totiž celé zahrádkářské komplexy oploceny a brány jsou uzamčeny. Pouze pokud byl v okolí místní zahrádkář, výjimečně nám byl umožněn přístup. Ploty byly obejity zejména v blízkosti nivy Vrbovce, ale ani tehdy nebyly dané druhy nalezeny. Při mapování byly také pořízeny fotografie daných invazivních druhů rostlin. Bylo také důležité vymezit jednotlivé lokality. Pokud se v blízkosti sebe nenacházely další rostliny, bylo mapování jednoduché. Ovšem v mnoha případech bylo potřeba vytvořit pravidla, podle kterých se odlišily lokality. Při mapování podél vodních toků byl brán v potaz levý a pravý břeh, i když rostly druhy pár metrů od sebe, ale na jiném břehu, byly zařazeny do jiné lokality. Dále byla určena vzdálenost, od které se již další rostlina či komplex rostlin mapoval jako další lokalita, a to 20 metrů.
7.1 Terénní a laboratorní výzkum Kvůli statistickému zpracování dat byly odebrány vzorky půdy ze všech lokalit. Bylo však potřeba zvolit i konkrétní území, ze kterého byly odebrány také vzorky absenční, tedy v místech, kde se dané druhy rostlin nevyskytovaly. Pro tuto studii byla zvolena oblast okolo potoka Vrbovce, zhruba od bývalého Vrboveckého mlýna až 34
po ústí toku do řeky Svratky. Podél toku byla zvolena vzdálenost sta metrů, po které se odebíraly absenční vzorky půdy. Přímo v terénu byla určena vlhkost půdním vlhkoměrem, zhodnoceno světlo a typ koryta. Faktory půdní reakce a biologická aktivita půdy (potažmo tedy obsah živin v půdě) byly analyzovány v laboratoři. Plocha zahrádek zasahující do lokalit a nadmořská výška byla dopočítána podle leteckých fotografií a map v programu ArcMap 10.2.2. Měření půdní vlhkosti Půdní vlhkost byla měřena pomocí přístroje HH2 Moisture Meter Version 2.1 společně se snímačem půdní vlhkosti. Měření probíhalo v březnu 2015 a přístroj byl vypůjčen z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty. Na každé lokalitě byly naměřeny tři hodnoty a následně vypočítán průměr.
Obr. 8 Přístroj na měření půdní vlhkosti HH2 Moisture Meter a snímač Theta Probe type ML2x. Zdroj: M. Doležalová, 2015 Světlo Byly určeny tři kategorie pro určování světelných podmínek na lokalitách. Kategorie byly vybrány na základě slunečního svitu během dne, kategorie stín označovala lokality, kam během dne nezasvítilo slunce či pouze ve velmi malém množství. Jednalo se například o místa v údolí potoka, které byly navíc obklopeny hustým porostem keřů a stromů. Naopak kategorie světlo byla přiřazena k lokalitám, které byly daleko od objektů, které by mohly rostliny zastiňovat. Polostín je kategorie, do které byly zařazeny lokality bez výrazného oslunění či zastínění.
35
Tab. 4 Světelné charakteristiky lokalit. 0 1 2 kategorie stín polostín světlo Typ koryta Zhodnocen byl i typ koryta. Kategorie byly pouze dvě (viz Tab. 4). Od ústí potoka Vrbovce do Svratky má koryto a břeh následující úpravu: od ústí (0 m) po 85. m je koryto přirozené, břehy jsou obloženy kameny, kterými prorůstá vegetace. V korytě od 85. m po 245. m jsou vybudované kamenné stupně, občas jsou břehy zpevněny kolmou umělou stěnou. Vegetace se zde nevyskytuje. Úsek po 500. m je zarostlý příbřežní vegetací, koryto je však již vybetonováno. Tato celá část patří do kategorie č. 1. Zhruba od 500. metru po 1500. metr je tok sveden do vybetonovaného koryta s umělými břehy, kde se netýkavky prakticky nevyskytují. Odsud až po 2500. metr je již tok více přírodní, břehy jsou totiž zpevněny vegetační dlažbou, která umožňuje prorůstání rostlinnými druhy. Tento úsek plynule přechází v přirozený tok s meandry, který byl již zařazen do kategorie 0. Tab. 5 Typ koryta potoka Vrbovce. 0 1 typ koryta přírodní, přirozené vybetonované
Obr. 9 Koryto potoka Vrbovce – vlevo vybetonovaný a upravený tok, vpravo přirozené koryto s údolní nivou. Zdroj: M. Doležalová, 2015 36
Měření půdní reakce Vzorky byly vyhodnoceny v laboratoři následujícím způsobem (podle ISO ČSN 10390): půdní vzorek o hmotnosti 5 g byl nasypán do dvou Erlenmeyerových baněk. V jedné byla destilovaná voda (25 ml), která měří aktivní pH, v druhé roztok chloridu draselného o koncentraci 1 mol/dm 3 pro měření výměnného pH. Suspenze se hodinu promíchávala a další hodinu se nechala odstát, následně bylo provedeno měření pomocí pH metru. Aktivita půdní katalázy Pro zjištění obsahu půdních živin v půdě byla provedena analýza aktivity půdní katalázy. Tato analýza sice slouží zejména pro zjištění biologické aktivity půdy, ale dá se použít i pro získání informací o množství živin v půdě. Práce spočívala ve sběru vzorků (společně se vzorky pro zjišťování pH) a následné analýze v laboratoři. Postup byl následující (podle Káše, 1954): nejprve bylo odváženo přibližně 5 g vzorku na analytických vahách a vzorek byl posléze přesypán do reakční nádoby Jankova vápnoměru. Do zásobní nádoby tohoto přístroje bylo napipetováno 20 ml 3% peroxidu vodíku, který byl po vyrovnání hladiny v přístroji vylit na vzorek. Po patnácti minutách byla odečtena hodnota ze stupnice Jankova vápnoměru a proveden výpočet. Plocha zahrádek Důležitou proměnnou pro zjištění rozšíření invazivních druhů rostlin byla lidská aktivita, konkrétně tedy přítomnost zahrádkářských kolonií a zahrad rodinných domů u lokalit. Často je totiž k potoku vyvážen zahradní odpad, který způsobuje rozšiřování daných druhů. Výpočet plochy zahrádek byl proveden v programu ArcMap 10.2.2. Nejprve byly zdigitalizovány zahrádky v okolí Vrbovce. Okolo lokalit byly vytvořeny stometrové okruhy, které ve většině případech zasahovaly do zahrad. Pro areály, které se protnuly, byly vypočteny plochy v metrech čtverečních. Nadmořská výška Posledním faktorem, který by mohl ovlivnit rozšíření invazivních druhů rostlin v nivě potoka Vrbovce, je nadmořská výška. Tato proměnná byla zjišťována přímo v terénu pomocí výškoměru v hodinkách Suunto Vector, hodnoty byly však zkontrolovány podle mapových vrstevnic vyčtených z online mapových portálů.
37
8 VÝSLEDKY 8.1 Výskyt vybraných druhů rostlin a jejich stanoviště V zájmovém území bylo nalezeno 43 lokalit vybraných invazivních druhů rostlin. Na 19 místech rostla křídlatka japonská, na 22 lokalitách netýkavka žláznatá a na pouhých dvou místech křídlatka sachalinská. Podle předpokladu se vybrané invazivní druhy téměř nevyskytovaly v městské zástavbě a v lesích. Těžiště výskytu bylo v údolí potoka Vrbovce, v tzv. Údolí oddechu. Zde se nachází 25 ze 43 lokalit, tj. 58 % výskytu. Devět lokalit zejména křídlatky japonské roste podél řeky Svratky (21 % výskytu invazivních rostlin), zbytek je vázán na chatové kolonie a okolí bývalého Vrboveckého mlýna (lokality výskytu křídlatky sachalinské). Pouze 3 lokality byly nalezeny v městské zástavbě, křídlatky zde rostou přímo u budov.
Obr. 10 Mapa rozšíření vybraných invazivních druhů rostlin v městské části Brno – Bystrc a v jejím okolí.
38
Plochy výskytu křídlatek jsou ve všech případech relativně malé, pohybují se v hodnotách od necelého 1 m2 po 450 m2. I u netýkavky žláznaté jsou tato čísla podobná, nejmenší lokalita měla plochu 1 m 2, největší 596 m2. Velikost postižených ploch se však měnila. Během mapování (červen až říjen 2014) došlo k redukci porostu hned na několika lokalitách, např. u lokality č. 1 či č. 35. Prvně jmenovaná křídlatka japonská prorůstala keřem v předzahrádce panelového domu a při úpravě travního porostu byla i křídlatka téměř zlikvidována. Nejednalo se však o cílenou likvidaci tohoto invazivního druhu, protože stonky nebyly odřezány všechny a na místě zůstaly jejich zbytky. Vše proběhlo v červenci a v září již rašily nové rostliny, což dokládá neúspěch likvidace. Další příklad, křídlatka japonská na lokalitě č. 35, byla odstraněna beze zbytku, vykopány byly i kořeny. Tato lokalita se nacházela při zdi rodinného domu, lze tedy předpokládat cílenou likvidaci majitelem. Podle snímků z Google Earth bylo zjištěno, že v místě výskytu křídlatky japonské se ještě v roce 2011 nacházela zahrádka zmíněného rodinného domu. Při mapování v roce 2014 tam již žádná nebyla, předpokládá se tedy, že zde křídlatka zbyla ze zaniklé zahrádky a postupně docházelo k likvidaci. Při použití Google Earth a mapového serveru Mapy.cz je také vidět změna velikosti ploch v průběhu několika let. Několik lokalit (čísla 18, 23, 31 a 35) se neměnilo minimálně od roku 2011, č. 7 od roku 2006 a lokality č. 32 a 42 dokonce i v roce 2003 měly při leteckém snímkování přibližně stejnou plochu. Výskyt dokumentují i fotografie, např. hustý porost netýkavky žláznaté v lokalitě č. 15 vyfotil uživatel Google Earth v roce 2012. Najdeme zde však také opačné případy, a to absenci druhu na lokalitě v minulosti (č. 21 a č. 43), konkrétně v roce 2011. Zajímavé je srovnání dvou rozsáhlých ploch, kde byly při mapování v létě roku 2014 nalezeny invazivní druhy. Obě se nachází v ulici Pod Horkou a v navazujícím Údolí oddechu, první je lokalita č. 15, druhá okolí lokalit č. 22, 39, 40 a 41. Rozsáhlý porost netýkavky žláznaté na lokalitě č. 15 se zde rozmohl pravděpodobně teprve nedávno. Na snímcích z let 2003, 2006, 2009, 2012 a 2013 lze vidět, že v místech rostly keře a stromy, malá plocha netýkavek je zřetelná pouze na snímcích z roku 2012. Mezi rokem 2013 a 2014 muselo dojít k vykácení a vzniku mýtiny nad pravým břehem potoka Vrbovce, čehož okamžitě využily netýkavky žláznaté a vytvořily zde hustý a rozsáhlý porost. Druhý případ je podobný. Na snímcích z Google Earth z roku 2006 je viditelný hustý porost křídlatek japonských, které byly pravděpodobně zlikvidovány v roce 2009. Snímky následujících let (2012 a 2013) ukazují postupné zarůstání dřív holých břehů, pravděpodobně se sem v té době dostaly i netýkavky žláznaté (lokalita č. 22), které využily volného prostoru po křídlatkách. Při mapování pro tuto bakalářskou práci byly objeveny pouhé relikty dřívějšího hustého porostu křídlatky japonské (č. 39, 40 a 41). Změny plochy porostu jsou patrné na Obr. 11. Pro úplnost se musí dodat, že letecké snímky byly všechny pořízeny v letních měsících, takže by porost neměl být ovlivněn ročním obdobím. 39
Obr. 11 Porovnání změny plochy porostu křídlatky japonské během let 2006, 2009 a 2012 (od shora dolů), v současnosti jsou to lokality č. 39, 40 a 41. Zdroj: Google Earth, 2015
8.1.1 Stanoviště Mandák, Pyšek a Bímová (2004) ve svém celorepublikovém mapování křídlatek vymezili 10 typů stanovišť, které byly využity i v této bakalářské práci. Na stanovištích orná půda, parky, okraje železnic a silnic a břehy vodních ploch se křídlatky ani netýkavka žláznatá nevyskytují. 40
Rozložení výskytu netýkavky žláznaté je poměrně jednoduché. 2 lokality se nachází na stanovišti zahrady, zbytek na březích vodních toků (19 lokalit). Ovšem i prvně jmenované stanoviště sousedí s vodním tokem a rostliny se sem rozšířily pravděpodobně právě odtud. Většina rostlin se soustřeďuje podél potoka Vrbovce, konkrétně v jeho části od tzv. Staré dálnice po ústí do Svratky. I zde jsou patrné rozdíly v rozšíření. Těžištěm výskytu netýkavky žláznaté je ústí Vrbovce. Zde se druh velmi rozšířil a expanduje i na pravý břeh Svratky při ústí, kam se dostává buď balochorně nebo epizoochorně pomocí vodního ptactva. Netýkavka žláznatá roste proti proudu Vrbovce na březích do místa, kde je koryto vybetonováno, nedokáže se tam uchytit a vyrůst. V kamenném korytě se vyskytuje sporadicky, pouze v místech narušení panelových a kamenných bloků (lokality č. 18 a 19). Absence druhu je zde pravděpodobně také z důvodu údržby břehů a koryta. Hustý porost se opět vyskytuje až v části kolem podchodu pod tzv. Starou dálnicí, kde je místo betonových bloků vegetační dlažba, do které se rostliny snáze uchytí. Zajímavé je, že se netýkavka žláznatá nevyskytuje podél řeky Svratky, i když by se tam její přítomnost předpokládala. Jedna lokalita byla nalezena na pravém břehu u ústí Vrbovce (důvod rozšíření je popsán výše) druhá na břehu levém společně s křídlatkou japonskou. Absence druhu je důsledkem hospodaření na březích toku (Ing. Radek Bárta, písemná komunikace). Podle Ing. Bárty se o pobřežní vegetaci Svratky stará organizace Povodí Moravy, které provádí pokos dvakrát ročně, čímž eliminuje výskyt netýkavky žláznaté. Druh se nedokáže uchytit ani v nivě toku, poněvadž zde se kosí vegetace třikrát za rok a provádí ji městská část Bystrc. Pouze malý úsek u ulice Pod Horkou se nekosí kvůli ochraně hnízdícího ptactva. Odlišný způsob hospodaření podél Vrbovce je příčinou rozdílného rozšíření netýkavky žláznaté na březích toku. Jak v případě Svratky, o nivní porosty se stará městská část Bystrc, a to sečí třikrát ročně. Toto hospodaření dokumentuje i absence druhu v nivě Vrbovce. Břehové porosty však mají na starosti Lesy ČR, které mají jiný způsob obhospodařování, a to takový, že jednou za několik let koryto kompletně vyčistí a zbaví jej náletů a invazivních druhů rostlin (tento management dokládá i Obr. 11, který dokumentuje odstranění invazivních druhů v roce 2009). Tento způsob však není příliš úspěšný v boji proti invazím, protože zde stihne netýkavka zaklíčit, vykvést a vyprodukovat semena. Problémem jsou také husté porosty u ústí, které rostou na soukromých pozemcích přilehlých chat. Ty jsou opuštěné a majitel se o nálety invazí pravděpodobně nezajímá, tudíž dochází k expanzi netýkavek žláznatých do okolí. K povšimnutí stojí absence netýkavky žláznaté v okolí Žebětínského rybníka. Mapování k této bakalářské práci potvrzují i autoři botanického průzkumu1 této přírodní památky. Kalusová, Němcová a Němec (2013) vyloučili při svém mapování výskyt netýkavky žláznaté i křídlatek. Opět je to nejspíš kvůli hospodaření v okolí
Zpráva o botanickém průzkumu byla pro účely této bakalářské práce poskytnuta zaměstnankyní Úřadu městské části Brno-Žebětín paní Hanou Havlíčkovou, DiS. 1
41
rybníka, kdy jsou nivní porosty sečeny dvakrát za rok. Často se křídlatky i netýkavka žláznatá dostanou do oblasti společně se zahradním odpadem. Přímo v nivě Vrbovce u Žebětínského rybníka se nachází chatová kolonie, ve které však nebyl výskyt těchto invazivních druhů potvrzen. I proto je oblast uchráněna těmto invazím, problém je zde spíše s jinými invazivními druhy, například s netýkavkou malokvětou, dvouzubcem černoplodým či celíkem obrovským. Autoři se v práci zaměřují také na management území a způsoby, jakými likvidovat nežádoucí druhy. Předpokládá se tedy, že pokud by se k rybníku a jeho nivě dostaly netýkavky žláznaté, bude jejich výskyt eliminován. Křídlatky se vyskytují na více typech stanovišť, konkrétně na březích vodních toků (11 lokalit), v zahradách (4 lokality), na městských trávnících (3 lokality), na skládkách (2 lokality) a jedna lokalita je vázána na lesní okraje. Toto zjištění napovídá tomu, že křídlatky jsou velmi adaptabilní a rostou na různých stanovištích, oproti netýkavce žláznaté, která se vyskytuje převážně v okolí vodních toků. Nejčastější příčinou výskytu je ukládání zahrádkářského a stavebního odpadu, např. křídlatka japonská se na lokalitu č. 5 dostala při navezení velkého množství zeminy určeného k zarovnání zahrady.
Obr. 12 Ukládání zahradního a jiného odpadu u porostů křídlatek (foceno v březnu 2015) na lokalitách č. 7 (vlevo) a č. 2 (vpravo) Zdroj: M. Doležalová, 2015 V některých případech mohl šíření napomoci vodní proud, který zanesl části rostliny na dané stanoviště (č. 36). Příčina rozšíření přímým vysazením rostliny je pouze u lokality č. 4 v chatařské oblasti Rakovec. Byla zde zasazena v 50. letech 20. století jako okrasná rostlina (Vácha, ústní sdělení). V současnosti je většina zklikvidována, malá část, která zde přežila, roste v blízkosti kompostu. Pravděpodobně byla vysazena i křídlatka na lokalitě č. 3, kde byla nalezena na zpustlé zahradě. Nebyly zde pozorovány zbytky kompostu či jiného místa ukládání odpadu, proto se předpokládá cílené vysazení. Všechny tyto poznatky (i ty z podkapitoly 8.1) ukazují, že jeden z hlavních faktorů, ovlivňujících rozšíření invazivních druhů rostlin, bude člověk a jeho aktivita. Je to 42
patrné zejména na březích Vrbovce a Svratky, kde pravidelná seč eliminuje výskyt daných neofytů, naopak v místech narušení břehů člověkem (vyvážení odpadu, tvorba mýtiny a tedy i volného místa pro rozšíření druhů atd.) se invazivní rostliny velmi rychle šíří a daří se jim zde.
8.2 Vazby rostlin na abiotické faktory v celém zájmovém území Mezi abiotické faktory, které mohou mít vliv na rozšíření invazivních druhů rostlin v daném území, byly vybrány následující: vlhkost půdy, nadmořská výška, světlo, půdní reakce, minerální bohatost půd, plocha zahrádek v bezprostřední blízkosti lokality a typ koryta (vliv tohoto faktoru byl hodnocen pouze v druhé části). Zhodnoceny byly faktory na lokalitách v celém zájmovém území, druhou podkapitolu tvoří studie rozšíření invazivních druhů rostlin podél potoka Vrbovce, která zkoumá, jestli je zde výskyt druhů podmíněn abiotickými faktory a případně jakými, či nikoli.
8.2.1 Světlo Tab. 6 Kontingenční tabulka četností vybraných druhů rostlin podle kategorií stín, polostín a světlo v celém zájmovém území. stín polostín světlo křídlatka japonská netýkavka žláznatá křídlatka sachalinská
5 1 0 6
7 15 2 24
7 6 0 13
19 22 2 43
V případě křídlatky japonské i sachalinské se jedná o hemiheliofyty, které nesnáší zastínění pod 30 % osluněné plochy (Ambros a Štykar, 1999). V zájmovém území se skutečně většina lokalit vyskytovala buď v polostínu, nebo v místě plného oslunění (viz Tab. 5). I podle Beeringa, Baileyho a Connollyho (1994) se křídlatce japonské nejvíc daří v těchto podmínkách. Nalezeno bylo však i 5 lokalit zastíněných. Míra zástinu se však lišila, např. lokalita č. 3 byla v hlubokém stínu, kde rostly společně s křídlatkou japonskou stínomilné druhy, třeba břečťan popínavý (Hedera helix Linné). V některých lokalitách (č. 28 a č. 29) nedostatek světla pravděpodobně kompenzoval dostatek půdní vlhkosti a relativně vysoký podíl živin v půdě. Křídlatkám se zde poměrně daří, dosahují výšky až 2 metry a tvoří hustší porost oproti exempláři na lokalitě č. 3, kde byly nalezeny pouze 3 rostliny o maximální výšce půl metru. Oproti křídlatkám je netýkavka žláznatá podle Ambrose a Štykara (1999) heliosciofyt, tedy druh přizpůsobivý jak zástinu, tak plnému oslunění. Podle Tab. 5 je zřejmé, že převažovala kategorie polostín, kdy se lokality nacházely v blízkosti keřů a stromů, které je část dne zastiňovaly. V plně osvětlených stanovištích rostlo 7 lokalit netýkavek žláznatých a ve stínu pouze jedna. 43
8.2.2 Vlhkost půd Tab. 7 Základní popisné statistiky půdní vlhkosti (hodnoty uvedeny v %). průměr medián minimum maximum křídlatky 22,6 22,3 15,6 32,8 n. žláznatá 26,85 26,25 19,1 38,8 Podle Ambrose a Štykara (1999) jsou oba druhy křídlatky vlhkomilné, které snesou i trvalé zamokření. Průměrná hodnota půdní vlhkosti vyšla po měření 22,6 %, medián 22,3 %. Minimální hodnota byla naměřena 15,6 % a maximální 32,8 %. Pro porovnání, při orientačním měření vlhkosti vysýchavé půdy na osluněném místě vyšly hodnoty pod 10 %, naopak v nivě při břehu potoka přibližně 40 %. Křídlatky v zájmovém území rostly spíše na méně vlhkých půdách, nejvíce lokalit (9) mělo půdní vlhkost blízkou průměrné hodnotě, v sedmi případech byla vlhkost nižší a v pěti vyšší. Netýkavka žláznatá se také řadí mezi vlhkomilné druhy. V porovnání s křídlatkami rostla netýkavka v zájmovém území ve vlhčích půdách. Všechny hodnoty tomu odpovídají, průměrná hodnota 26,9 %, minimální hodnota 19,1 % a maximum 38,8 %. Hodnoty jsou vyšší zejména proto, že se netýkavky vyskytovaly pouze na březích vodních toků, křídlatky rostly na různorodějších typech stanovišť. Nadprůměrné hodnoty půdní vlhkosti mělo 9 lokalit, podprůměrné 13. Nižší vlhkost vykazovaly ty lokality, které byly dál od břehu, naopak blíž vodnímu toku byla vlhkost vyšší.
8.2.3 Půdní reakce Tab. 8 Základní popisné statistiky půdní reakce. pH KCl průměr medián minimum maximum křídlatky 6,79 6,73 5,62 7,91 n. žláznatá 7,10 7,33 6,15 7,82 pH H2O průměr medián minimum maximum křídlatky 7,34 7,28 6,13 8,75 n. žláznatá 7,68 7,89 6,4 8,7 Z hlediska půdní reakce jsou křídlatky velmi adaptabilní na širokou škálu hodnot pH. V literatuře se uvádí hned několik příkladů od hodnot slabě zásaditých až po půdy silně kyselé, což dokazuje, že rozšíření křídlatky japonské i sachalinské není ovlivněno půdní reakcí. Autorky Soltysiak a Brej (2013) ve svém mapování a analýze rozšíření křídlatek v okolí polské Vratislavi uvádí hodnoty pH v rozmezí 6,1 až 7,3 u křídlatky japonské a 7,0 až 7,7 u křídlatky sachalinské. Křídlatka japonská se dokonce vyskytovala v extrémně kyselých vulkanických půdách s pH pod 4,0 v Japonsku 44
(Beerling, Bailey a Conolly, 1994). V našich podmínkách se uvádí hodnoty pH 4,3 až 6,8 (Ambros a Štykar, 1999), což značí půdy slabě kyselé až neutrální. Netýkavka žláznatá se také dokáže přizpůsobit půdám o různé půdní reakci. Podle Ambrose a Štykara (1999) roste druh na půdách slabě kyselých až neutrálních, Beerling a Perrings (2003) uvádí hodnoty pH od 4,5 do 7,3 – 7,7. Při výzkumu k této bakalářské práci bylo zjištěno, že se pH u obou druhů příliš nemění, pohybuje se v průměru od 6,79 do 7,10 u pH měřeného v KCl. Křídlatky mají větší amplitudu hodnot, od 5,62 do 7,91, netýkavky od 6,15 do 7,82. Nejvíc pozorování u křídlatek (9) mělo hodnotu pH mezi 6,5 do 7,0, u netýkavky byla největší četnost mezi 7,5 a 8,0 (12 lokalit). U půdní reakce v destilované vodě vyšly hodnoty v průměru vyšší. Zde bylo nejvíc lokalit netýkavek (14) na půdách majících pH mezi 7,5 a 8,5. U křídlatek se nejvíc lokalit vyskytovalo mezi hodnotami 6,5 až 7,0.
8.2.4 Nadmořská výška Tab. 9 Základní popisné statistiky nadmořské výšky (hodnoty uvedeny v m n. m.) průměr medián minimum maximum křídlatky 224 240 210 300 n. žláznatá 224 240 208 245 Podle Ambrose a Štykara (1999) se netýkavka žláznatá vyskytuje v prvním až čtvrtém vegetačním stupni podle Zlatníka, křídlatky dokonce ještě o jeden stupeň výše. Znamená to velký rozsah hodnot, konkrétně od 150 m n. m. do 1000 m n. m. (Divíšek a Culek, 2013). Výšky v zájmovém území se pohybují od 210 m n. m. do 350 m n. m., takže výskyt daných druhů v zájmovém území by neměl být tímto faktorem omezen. Netýkavky žláznaté se vyskytovaly v nadmořských výškách od 208 do 245 m n. m., křídlatky od 210 do 300 m n. m. Průměrná hodnota i medián je u obou druhů stejný.
8.2.5 Minerální bohatost půd Tab. 10 Základní popisné statistiky minerální bohatosti půd. průměr medián minimum maximum křídlatky 8,15 8,67 5,2 10,82 n. žláznatá 7,25 6,98 4,52 9,76 U minerální bohatosti půd počítané pomocí katalázy by mělo platit, že čím vyšší číslo, tím víc by měla být půda minerálně bohatá. Za tohoto předpokladu lze zhodnotit, že křídlatky v zájmovém území rostly na nepatrně živnějších půdách než netýkavky. Rozdíl je však nepatrný. Nejvíc lokalit křídlatek (13 lokalit) se pohybovalo mezi hodnotami 8 až 10, u netýkavek 6 lokalit rostlo na půdách s hodnotami minerální bohatosti půdy okolo 6,5 a dalších 6 okolo hodnoty 8,5.
45
8.2.6 Plocha zahrádek Tab. 11 Základní popisné statistiky plochy zahrádek (hodnoty jsou uvedené v m2). průměr medián minimum maximum křídlatky 5033,21 3663,14 0 15008,28 n. žláznatá 8026,37 10041,23 0 14029,86 Do proměnných, které by mohly ovlivňovat rozšíření invazivních druhů rostlin v daném území, byla zařazena i plocha zahrádek zasahující do okruhu 100 metrů od lokality. Tento faktor by mohl blíže přiblížit význam lidské činnosti na rozšíření křídlatek a netýkavky žláznaté. Minimální hodnota je u obou druhů 0, v případě netýkavky do čtyř lokalit zahrádky vůbec nezasahují, u křídlatek do pěti. Maximální plocha je opět u obou druhů podobná.
8.3 Studie rozšíření invazivních druhů podél potoka Vrbovce V této části budou vysvětlena pravidla rozšíření netýkavky žláznaté a křídlatky japonské podél Vrbovce, zhruba od bývalého Vrboveckého mlýna po ústí potoka do Svratky. Tato studie byla analyzována v programu Statistica pomocí rozhodovacích stromů, konkrétně funkce CART (Classification and Regression Trees). Pro kontrolu, jestli je tato metoda vhodná, bylo použito Cohenovo kappa.
8.3.1 CART Tento rozhodovací strom bral v potaz následující proměnné: typ koryta, světlo, vlhkost, půdní reakce v destilované vodě, minerální bohatost půd a plocha zahrádek. Analýza popisovala statistickou metodou výsledky terénního mapování podél potoka Vrbovce a její základní předpoklad byl porovnávání lokalit s výskytem druhů a lokalit s absencí rostlin. Model použil pro vykreslení grafu data teoretická, vypočítaná z dat skutečně naměřených. Právě četnost shody těchto dat, empirických a teoretických, porovnávalo Cohenovo kappa. Tento koeficient shody fungoval jako kontrola statistického modelu CART. Počítal se podle následujícího vzorce: ( )
( ) ( )
κ…Cohenovo kappa Pr(a)…relativní shoda mezi daty Pr(e)…odhad pravděpodobnosti náhodné shody Z hodnot z Tab. 11 bylo vypočteno Cohenovo kappa, jehož výsledek byl κ = 0.924. Podle Fleisse et al (2013) je absolutní shoda, když se κ = 1. Pokud je κ > 0,75, tak se jedná o výbornou shodu. V tomto případě se dá tedy prohlásit, že zvolený model CART je použit vhodně a dá se dále interpretovat. 46
empirick á data
Tab. 12 Četnost teoretických a empirických dat. teoretická data výskyt absence výskyt 22 1 23 (42,59 %) absence 1 30 31 (57,41 %) 23 (42,59 %) 31 (57,41 %)
Interpretace rozhodovacího stromu CART z Příl. 4. Soubor 54 lokalit (v potaz budou brány pouze výskyty, kterých bylo 23) se v zájmovém území podél potoka Vrbovce dělil nejprve podle půdní reakce. 13 lokalit mělo pH > 7,815 a druhy zde rostly na osvětlených místech. Dále zde záleželo na ploše zahrádek v blízkosti lokality. Pokud byla menší než 11 854 m2, tak zde rostlo 10 lokalit invazivních druhů rostlin. Zbývající 3 lokality se vyskytovaly v místech, kde plocha zahrádek v okolí byla větší než 11 854 m2, z grafu lze také vyčíst, že se jednalo o místa stinná až polostinná. Se zvyšující se hodnotou plochy zahrádkářských kolonií se tedy výskyt křídlatek a netýkavky žláznaté nezvětšoval. Lokalit s pH menším nebo rovnajícím se hodnotě 7,815, bylo v zájmovém území 10. Sedm z nich se nacházelo ve vybetonovaném korytě, 3 v korytě přírodním. Početnější skupina lokalit se dále dělila podle hodnoty obsahu dusíku. Pokud byla hodnota větší než 8,745, ale zároveň menší než 9,66, tak měla půdní vlhkost větší než 19,4 %. Lokality splňující tyto podmínky byly 4. Zbyla 3 místa s výskytem invazivních druhů rostlin, jejichž vlastnosti byly následující: první lokalita měla hodnotu obsahu živin ≤ 4,89, u zbývajících dvou byla tato hodnota vyšší a každá z nich měla rozdílné pH. Obecně se dají výsledky shrnout tak, že se spíše druhy vyskytovaly v místech s vyšším pH, na lokalitách s vyšší mírou oslunění a s menším podílem zahrádkářských kolonií. Druhy rostly převážně v puklinách vybetonovaného koryta nebo ve vegetační dlažbě na březích potoka a preferovaly vlhčí stanoviště. Tyto výsledky nepřinesly nové poznatky, avšak potvrdily to, co bylo během mapování a získávání informací o daných druzích zjištěno. Oba druhy snesly i zásaditější půdy a preferovaly vlhkost, což je dáno charakterem zájmového území, které bylo vybráno na březích potoka. Míra oslunění pro ně nebyla rozhodující, nevyhovoval jim však úplný zástin (což bylo dokázáno, v kategorii stín se vyskytovaly druhy jen výjimečně). Vyšší výskyt druhů ve vybetonovaném korytě se dá interpretovat tak, že po rovném a upraveném dně bez kamenů a dřeva se semena netýkavky žláznaté mohou lépe pohybovat a šířit se tak větší rychlostí. Takto se druhy mohly rozšířit do větších vzdáleností, než kdyby bylo koryto přirozené. Překvapením může být zjištění, že více lokalit mělo v bezprostředním okolí menší podíl zahrádek. Dáno to však může být nevhodně zvolenou metodikou či jinými faktory, například zmíněným typem koryta. Jak již bylo popsáno výše, semena se mohla po hladkém korytě dostat do míst, kde již zahrádky nebyly, a uchytit se tam. I když mohla být tedy například primární populace vysazená v zahrádce, sekundární již mohla vzniknout daleko od jádra a zahrádek. 47
8.4 Návrh managementu lokalit Jak likvidovat netýkavku žláznatou a křídlatky je popsáno v podkapitolách 5.7 a 6.7. V zájmovém území téměř chybí rozsáhlé porosty, které by se nedaly úplně zlikvidovat. Systematickou prací je možné porosty v území zničit. Hlavní důraz by měl být kladen na tzv. Údolí oddechu. Podél řeky Svratky se totiž vybrané invazivní druhy téměř nevyskytují, díky příkladnému managementu břehů (viz 8.1.1). Rozsáhlejšími lokalitami jsou pouze č. 27 až 30. Jelikož se v území nachází dvě chráněná území, a to PP Pekárna a PP Žebětínský rybník, mělo by být zabráněno rozšíření invazivních druhů do těchto oblastí. U rybníka a v jeho nivě vybrané druhy zatím nerostou, jakmile by se na místě objevily, je třeba je okamžitě zlikvidovat. Zejména netýkavka žláznatá je velkým nebezpečím pro okolí, dokáže se rychle rozšířit i proti proudu. Zvlášť pokud stojí v nivě chatová kolonie, na kterou bývá vázán vývoz zahradního odpadu a narušení okolní bioty. V Údolí oddechu se vyskytují zejména netýkavky žláznaté, které mají tu výhodu, že pokud se systematicky vytrhají před tvorbou plodů, můžou se úplně zničit. Je tedy potřeba provádět seč aspoň dvakrát do roka. Pokud by se o břehy potoka Vrbovce staralo jak o břehy Svratky, netýkavka by zde vůbec nemusela být rozšířena. Současný management však ničí nálety jednou za pár let, což stačí k tomu, aby se netýkavky žláznaté znovu dostaly na lokality a postupovaly podél Vrbovce dál. Několik lokalit (č. 1, 4, 33, 34 a 35) je majiteli kontrolováno, probíhá zde snaha o likvidaci. U č. 4 a 35 se zdá práce úspěšná, naopak u křídlatek sachalinských (č. 33 a 34) neúspěšná. Díky komunikaci s majitelem je zřejmé, že se porosty snaží zlikvidovat již dlouho, zatím se mu však nedaří. Je také potřeba zamezovat dalšímu šíření rostlin. Zejména u toků jsou k nalezení stopy vývozu zahradního odpadu, který by měl patřit na komposty. Lidé však odpad vyváží pryč ze svých zahrad společně s úlomky křídlatek a narušují tím břehy, kam se pak snáze dostane netýkavka žláznatá. Samozřejmostí je také nevysazovat nové rostliny v zahrádkách, čemuž by snad pomohla osvěta mezi zahrádkáři. Zahrádku pak majitel opustí a křídlatky se začnou volně šířit do krajiny. Problémem jsou také černé skládky. V území nebyly nalezeny lokality přímo na ně vázané, ale černé skládky menších rozsahů nalezeny byly. Patří mezi ně například okraje lesních porostů v oblasti Rakovec či Panská horka. Tato místa jsou silně riziková, uchycení křídlatek je zde velmi pravděpodobné. Z předchozích výsledků této práce je zřejmé, že se invazivní druhy vyskytovaly spíše v člověkem upraveném a osvětleném korytě toku. Je možné, že pokud by se koryto Vrbovce v Údolí oddechu nechalo bez zásahu a teklo by přirozeně, netýkavky žláznaté by zde bylo méně. Změna koryta zpět na přírodní je však nereálná. Pouze by se mohla omezit vegetační dlažba, ve vybetonovaném korytě se druhy skoro nenachází, nemají se kde uchytit, naopak vegetační dlažbou velmi dobře prorůstají.
48
9 ZÁVĚR V zájmovém území se nacházelo 19 lokalit křídlatky japonské, 22 lokalit netýkavky žláznaté a pouhé dvě lokality křídlatky sachalinské. Netýkavka žláznatá rostla podle předpokladu zejména podél potoka Vrbovce. U ústí toku do Svratky se dokázala rozšířit i na břehy této řeky, ale pouze do vzdálenosti cca sto metrů. Dál proti proudu, až k hrázi Brněnské přehrady, nebyla nalezena. Důvod tohoto rozšíření je rozdílný management břehů Svratky a Vrbovce. Antropogenní vliv na výskyt netýkavky žláznaté v okolí vodních toků je tedy zřejmý. Taxon křídlatek se vyskytoval roztroušeně takřka po celém zájmovém území. Vybrané invazivní druhy rostlin nerostly v lesích a na upravovaných březích Brněnské přehrady, ani ve staré vesnické zástavbě. Absence druhů byla také v okolí Žebětínského rybníka, i když by se zde výskyt předpokládal. Lidská činnost však zde není tak výrazná, jelikož se jedná o chráněné území, a proto se sem ještě nedostaly křídlatky ani netýkavka žláznatá, druhy, jejichž výskyt je na člověka úzce vázán. Stanovištní preference ukázaly silnou vazbu druhů na břehy vodních toků a zahrádky, potažmo komposty a úložiště zahradního odpadu. Naopak překvapivá byla absence druhů podél komunikací, v neudržovaných průmyslových a jiných plochách, a v blízkosti černých skládek (zejména u taxonu křídlatek). Hlavní příčina rozšíření netýkavky žláznaté podél potoka Vrbovce je hydrochorie, balochorie a epizoochorie. Nebýt však antropogenního vlivu, druh by velmi pravděpodobně nebyl rozšířen v takové míře. Podél potoka rostl zejména na narušených březích, častá byla situace, kdy člověk zlikvidoval křídlatky rostoucí na břehu, a tím vytvořil volné místo pro netýkavku žláznatou, která se tam okamžitě rozšířila. Tomuto procesu šíření pomohl i typ koryta, které je z velké části vybetonované, a tím nekladl šířícím se semenům netýkavky žláznaté žádné překážky. I u rozšíření taxonu křídlatek je zřejmý lidský faktor. Všechny lokality byly vázány na úložiště nejčastěji zahradního odpadu, ale také stavebního. V některých případech byla křídlatka dokonce úmyslně vysazena. Po analýze vazeb rozšíření druhů na abiotické faktory bylo zřejmé, že nijak výrazně neovlivňují výskyt invazivních rostlin v zájmovém území. Byly pouze potvrzeny poznatky z literatury, že druhy spíše preferují vlhčí a světlejší stanoviště s vyšším podílem živin v půdě. Přínosem práce je zjištění, že z hlediska netýkavky žláznaté stačí k likvidaci jiný management území, jak je patrné z rozdílného příkladu Svratky a Vrbovce. Pokud by se i pobřežní vegetace Vrbovce kosila tolikrát za rok, jako Svratka, výskyt netýkavky žláznaté by zde mohl být eliminován. U křídlatek je likvidace obtížnější, účinný management vyžaduje intenzivnější práci s tímto druhem, je také potřeba využití chemických přípravků. V zájmovém území se však nevyskytují rozsáhlé plochy tohoto druhu (kromě křídlatky sachalinské u bývalého Vrboveckého mlýna), které by se nedaly zlikvidovat. 49
Pozitivní zprávou je absence druhů v chráněných územích, konkrétně v PP Pekárna a PP Žebětínský rybník. Tyto oblasti však spojuje potok Vrbovec, který se ukázal jako migrační cesta pro netýkavku žláznatou i křídlatky, proto existuje jisté nebezpečí, že v budoucnu budou tato maloplošná chráněná území invazivními druhy ohrožena.
50
10 ZDROJE Knižní publikace AMBROS, Z., a ŠTYKAR, J. Geobiocenologie I. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1999, 63 s. ISBN 80-7157-397-3. BÍNA, J. a DEMEK, J. Z nížin do hor: geomorfologické jednotky České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 343 s. ISBN 978-80-200-2026-0. CULEK, M. et al. Biogeografické členění České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, 589 s. ISBN 80-86064-82-4. CULEK, M. et al. Biogeografické regiony České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 447 s. ISBN 978-80-210-6693-9. ČSN ISO 11465. Kvalita pH – Stanovení pH. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 1998. 8s. Třídící znak 836635. DEMEK, J. a MACKOVČIN, P. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Vyd. 2. Brno: AOPK ČR, 2006, 580 s. ISBN 80-86064-99-9. FLEISS, J. L. et al. Statistical methods for rates and proportions. Vyd. 3. John Wiley et Sons, 2013, 800 s. ISBN 978-1-118-62561-3. CHYTRÝ, M. et al. Katalog biotopů České republiky: Habitat catalogue of the Czech Republic. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010, 445 s. ISBN 978-80-87457-02-3. KÁŠ, V. Lesnická mikrobiologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. SLAVÍK, B. Květena České republiky, svazek 5. Vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 568 s. TOLASZ, R. Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2007, 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1. TOMÁŠEK, M. Půdy České republiky. 3. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2003, 67 s., 41 barev. obr. příl. ISBN 80-7075-607-1. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno, 1971. QUITT, E. Soubor geografických map životního prostředí. Topoklimatická mapa ČSR 1:50 000, list 24-32, Brno. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1987. ZÍTEK, J. Hydrologické poměry Československé socialistické republiky. 1. vyd. Praha: Ústřední správa geodézie a kartografie, 1965, 10 barevných map. Články BAILEY, J. P., BÍMOVÁ, K., MANDÁK, B. (2007): The potential role of polyploidy and hybridisation in the further evolution of the highly invasive Fallopia taxa in Europe. Ecological research 2007. Vol. 22, p. 920-928. 51
BEERLING, D. J., BAILEY, J. P., CONOLLY, A. P. (1994): Fallopia Japonica (Houtt.) Ronse Decraene. Journal of Ecology 1994. Vol. 82, p. 959-979. BEERLING, D. J., PERRINS, J. M. (1993): Impatiens glandulifera Royle (Impatiens roylei Walp.). Journal of Ecology 1993. Vol 81, p. 367-382. BÍMOVÁ, K., MANDÁK, B., PYŠEK, P. (2003): Experimental study of vegetative regeneration in four invasive Reynoutria taxa (Polygonaceae). Plant Ecology 2003. Vol. 166, p. 1-11. CHITTKA, L., SCHURKENS, S. (2001): Successful invasion of a floral market – An exotic Asian plant has moved in on Europe‘s river-banks by bribing pollinators. Nature 2001. Vol. 411, p. 653-653. MANDÁK, B., PYŠEK, P., BÍMOVÁ, K. (2004): History of the invasion and distribution of Reynoutria taxa in the Czech Republic: a hybrid spreading faster than its parents. Preslia 2004. Vol. 76, p. 15-64. PYŠEK, P., PRACH, K. (1995): Invasion dynamics of Impatiens glandulifera – A century of spreading reconstructed. Biological conservation 1995. Vol. 74, p. 41-48. SKÁLOVÁ, H. (2014): Invaze netýkavky žláznaté v České republice. Veronica – Časopis pro ochranu přírody a krajiny 2014. Vol. 2, p. 16-17 Elektronické publikace BAILEY, J. P., CONOLLY, A. P. (2000): Prize-winners to pariahs – A history of Japanese Knotweed s.l. (Polygonaceae) in the British Isles. Watsonia 2000 [online]. Vol. 23, p. 93-110. Dostupné z www: http://archive.bsbi.org.uk/Wats23p93.pdf (5. 2. 2015) CVACHOVÁ, A., et al. (2002): Príručka na určovanie vybraných inváznych druhov rastlín [online]. Dostupné z www: http://www.sopsr.sk/publikacie/invazne/doc/prirucka_kluc.pdf (5. 2. 2015) DIVÍŠEK, J., CULEK, M. (2013): Biogeografie. Masarykova univerzita Brno 2013. 2. vydání. Dostupné z www: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps13/biogeogr_2/web/pages/uvod.html (13. 3. 2015), http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps13/biogeogr_2/web/pages/index_Imp_gl a.html (11. 5. 2015) MLÍKOVSKÝ, J., STÝBLO, P., eds. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR, ČSOP Praha, 496 p. Dostupné z www: http://invaznidruhy.nature.cz/res/data/154/020207.pdf (5. 2. 2015) PYŠEK, P. (1995): On the terminology used in plant invasion studies [online]. Dostupné z www: http://www.parkpruhonice.cz/personal/pysek/pdf/PysekTerminology%20invasions_SPB1995.pdf (10. 4. 2015)
52
PYŠEK, P. et al. (2003): Vegetative regeneration in invasive Reynoutria (Polygonaceae) taxa: The determinant of invasibility at the genotype level. American Journal of Botany 2003. Vol. 90, p. 1487-1495. Dostupné z www: http://www.ibot.cas.cz/invasions/pdf/Pysek%20et%20al_regeneration%20reynout ria%20genotypes_AmJBot2003.pdf (5. 2. 2015) ŠIRKA HLAVATI, V. et al. (2013): Reynoutria sachalinensis: a new invasive species to the flora of Serbia and its distribution in SE Europe. Botanica Serbica 2013. Vol. 37, p. 105-112. Dostupné z www: http://botanicaserbica.bio.bg.ac.rs/arhiva/pdf/2013_37_2_583_full.pdf (5. 2. 2015) ŠRUBAŘ, M., ALBÍN, R. (2005): Jak „beskydský postup“ likvidace křídlatek šetří nejen přírodu. Ochrana přírody 2005. Vol. 60, p. 82-84. Dostupné z www: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/003/000474.pdf (5. 2. 2015) Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci. In: Sbírka zákonů. 1998, částka 108, str. 9379. Dostupné z www: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=327/1998&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlou vy (9. 2. 2015) Webové stránky Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (2012): Mapomat. Dostupné z www: http://mapy.nature.cz/ (9. 2. 2015) ArcGis (2014): Základní mapy ČR. Dostupné z www: http://www.arcgis.com/home/webmap/viewer.html?useExisting=1 (11. 2. 2015) Brněnská přehrada (2015). Dostupné z www: http://www.brnenskaprehrada.cz/p_hist.html (11. 3. 2015) Brno – Bystrc (2005): Neoficiální stránky městské části. Dostupné z www: http://www.bystrc.net/historie/Historie.htm (11. 3. 2015) Cenia (2012): Kontaminovaná místa. Dostupné z www: http://kontaminace.cenia.cz/ (13. 3. 2015) Cenia (2014): Národní geoportál INSPIRE. Dostupné z www: http://geoportal.gov.cz/ArcGIS/services/CENIA/cenia_rt_II_vojenske_mapovani/Map Server/WMSServer (11. 3. 2015), http://geoportal.gov.cz/ArcGIS/services/CENIA/cenia_rt_III_vojenske_mapovani/Ma pServer/WMSServer (11. 3. 2015) Česká geologická služba (2014a): Geologická mapa 1 : 50 000. Dostupné z www: http://mapy.geology.cz/geocr_50/ (9. 2. 2015) Česká geologická služba (2014b): Půdní mapa 1 : 50 000. Dostupné z www: http://mapy.geology.cz/pudy/ (9. 2. 2015) 53
MČ Brno – Bystrc (2012). Dostupné z www: http://www.bystrc.cz/ (11. 2. 2015) Metoda likvidace křídlatky (2008). Dostupné z www: http://www.pod.cz/projekty/Moravkkridlatka/Zaklnformace/metodikarev2602.pdf (5. 2. 2015) Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna (2007): Významné krajinné prvky města Brna. Dostupné z www: https://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/ OZP/krajinne_prvky_2007.pdf (6. 2. 2015) Rezekvítek (2008). Dostupné z www: http://www.rezekvitek.cz/?idm=61 (6. 2. 2015) Seznam (2015): Mapy. Dostupné z www: http://www.mapy.cz/turisticka?x=16.5133751&y=49.2190394&z=13 (10. 2. 2015) Statutární město Brno (2015). Dostupné z www: https://www.brno.cz/spravamesta/magistrat-mesta-brna/usek-rozvoje-mesta/odbor-zivotnihoprostredi/ochrana-prirody/zvlaste-chranena-uzemi-ve-meste-brne/ (6. 2. 2015) Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (2014). Dostupné z www: http://www.dibavod.cz/index.php?id=27&PHPSESSID=2e1ec644ded4939b12626d8 462d8f1cd (11. 2. 2015) Osobní komunikace Hana Havlíčková, DiS. – písemná komunikace Ing. Radek Bárta – písemná komunikace Prof. MUDr. Jiří Vácha, DrSc. – ústní komunikace
54
11 SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1. Obecná mapa výskytu invazivních druhů rostlin v měřítku 1:18 000. Příl. 2. Mapy výskytu invazivních druhů rostlin a seznam jejich lokalit. Příl. 3. Fotografická dokumentace. Příl. 4. CART.
55
12 PŘÍLOHY Příl. 1. Obecná mapa výskytu invazivních druhů rostlin v měřítku 1:18 000.
Příl. 2. Mapy výskytu invazivních druhů rostlin a seznam jejich lokalit. Výřez č. 1
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
7 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13.258‘ v. d., 16°32.143‘ s. š. pravý břeh Svratky u Letenské lávky
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
břehy vodních toků 15 m2 17 ks/m2 2,1 m zahradní a jiný odpad světlo
8 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,256‘ s. š., 16°32,142‘ v. d. pravý břeh Svratky, nesouvislý pás od Letenské lávky po ústí Vrbovce do Svratky břehy vodních toků 120 m2 49 ks/m2 2,8 m voda polostín
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
9 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,217‘ s. š., 16°32,168‘ v. d. pozemek Vírského oblastního vodovodu u ústí Vrbovce do Svratky zahrady 117 m2 70 ks/m2 3m zavlečení z lokality č. 8 stín
10 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,204‘ s. š., 16°32,185‘ v. d. levý břeh Vrbovce, před ústím do Svratky břehy vodních toků 8 m2 18 ks/m2 2,3 m voda polostín
11 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,216‘ s. š., 16°32,143‘ v. d. levý břeh Vrbovce, vedle pěší lávky přes potok břehy vodních toků 2 m2 6 ks/m2 1,6 m voda polostín
12 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,228‘ s. š., 16°32,118‘ v. d. levý břeh Vrbovce, od chaty po most přes potok břehy vodních toků 153 m2 53 ks/m2 3,5 m voda, zahradní odpad světlo
13 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,232‘ s. š., 16°32,035‘ v. d. levý břeh Vrbovce, za domem Pod Horkou čp. 39 břehy vodních toků 15 m2 7 ks/m2 1,5 m voda, zahradní odpad světlo
14 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,195‘ s. š., 16°32,181‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, od soutoku po pěší most přes potok břehy vodních toků 596 m2 75 ks/m2 3,8 m voda, zahradní odpad polostín
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
15 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,209‘ s. š., 16°32,158‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, mezi pěším mostem a mostem pro auta přes Vrbovec břehy vodních toků 445 m2 25 ks/m2 2,5 m voda světlo
16 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,211‘ s. š., 16°31,950‘ v. d. levý břeh Vrbovce, u tenisového kurtu
17 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,209‘ s. š., 16°31,961‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, u tenisového kurtu břehy vodních toků 25 m2 7 ks/m2 1,4 m voda polostín
18 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,091‘ s. š., 16°31,633‘ v. d. levý břeh Vrbovce, v upraveném korytě mezi kamennými bloky břehy vodních toků 1 m2 2 ks/m2 0,5 m voda světlo
19 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,007‘ s. š., 16°31,649‘ v. d. levý břeh Vrbovce, v upraveném korytě mezi kamennými bloky břehy vodních toků 3 m2 5 ks/m2 0,4 m voda světlo
20 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,902‘ s. š., 16°31,556‘ v. d. parkoviště na levém břehu Vrbovce, u kompostu zahrady 1 m2 5 ks/m2 0,5 m zahradní odpad polostín
břehy vodních toků 80 m2 30 ks/m2 2,6 m voda, zahradní odpad polostín
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
21 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,927‘ s. š., 16°31,606‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, nad upravovaným korytem břehy vodních toků 1 m2 6 ks/m2 1,6 m voda polostín
22 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,745‘ s. š., 16°31,520‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, mezi tokem a panelovou cestou břehy vodních toků 500 m2 22 ks/m2 2,1 m voda světlo
23 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,762‘ s. š., 16°31,338‘ v. d. nad Vrbovcem vytékajícím pod Starou dálnicí břehy vodních toků 75 m2 25 ks/m2 1,9 m voda polostín
24 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,749‘ s. š., 16°31,392‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, cca 100 m od podchodu pod Starou dálnicí břehy vodních toků 3 m2 8 ks/m2 1,3 m voda polostín
25 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,748‘ s. š., 16°31,417‘ v. d. levý břeh Vrbovce, cca 150 m od podchodu pod Starou dálnicí břehy vodních toků 5 m2 4 ks/m2 1,6 m voda světlo
26 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,759‘ s. š., 16°31,356‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, cca 50 m od podchodu pod Starou dálnicí břehy vodních toků 10 m2 31 ks/m2 1,5 m voda světlo
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
27 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,221‘ s. š., 16°32,215‘ v. d. levý břeh Svratky, naproti ústí Vrbovce do řeky břehy vodních toků 20 m2 8 ks/m2 1,6 m voda světlo
28 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,229‘ s. š., 16°32,206‘ v. d. levý břeh Svratky, u betonového podstavce břehy vodních toků 7 m2 12 ks/m2 2,2 m voda, odpad stín
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
29 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,420‘ s. š., 16°32,200‘ v. d. levý břeh Svratky, cca 20 m od billboardu u silnice břehy vodních toků 1 m2 5 ks/m2 1,9 m voda, odpad stín
30 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,272‘ s. š., 16°32,185‘ v. d. levý břeh Svratky, okolo billboardu u silnice břehy vodních toků 40 m2 27 ks/m2 2,4 m voda, odpad polostín
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
37 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,221‘ s. š., 16°32,215‘ v. d. u č. 27
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření
břehy vodních toků 1 m2 1ks/m2 0,5 m voda
zastínění
polostín
38 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°13,229‘ s. š., 16°32,157‘ v. d. v zahradě vlevo u cesty na levém břehu Svratky zahrady 1 m2 1ks/m2 0,7 m voda (pravděpodobně baleochorně z č. 8) světlo
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
39 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°12,752‘ s. š., 16°31,562‘ v. d. levý břeh Vrbovce, okraj louky
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
břehy vodních toků 20 m2 5 ks/m2 2m voda a zahradní odpad světlo
40 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°12,748‘ s. š., 16°31,505‘ v. d. levý břeh Vrbovce, u branky do domu břehy vodních toků 1 m2 2 ks/m2 1,7 m voda a zahradní odpad světlo
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
41 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°12,745‘ s. š., 16°31,533‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, mezi tokem a cestou břehy vodních toků 8 m2 6 ks/m2 2,1 m voda a zahradní odpad světlo
42 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°12,739‘ s. š., 16°31,530‘ v. d. okraj oploceného vodárenského objektu břehy vodních toků 25 m2 30 ks/m2 2,2 m zahradní odpad světlo
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
43 netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera 49°12,912‘ s. š., 16°31,583‘ v. d. pravý břeh Vrbovce, cca 20 m od č. 21 břehy vodních toků 1 m2 1ks/m2 0,4 m voda polostín
Výřez č. 2
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
32 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°12,601‘ s. š., 16°30,240‘ v. d. parkoviště u Vrboveckého mlýna (teď jezdecký klub Eliot)
stanoviště
skládky a úložiště odpadu 45 m2 25 ks/m2 2m zahradní odpad světlo
plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
číslo lokality druh
33 křídlatka sachalinská Reynoutria sachaliensis 49°12,654‘ s. š., 16°30,179‘ v. d. u výběhu pro koně, v bezprostřední blízkosti velkého kompostu zahradního skládky a úložiště zahradního odpadu 450 m2 17 ks/m2 3,7 m zahradní odpad světlo
34 křídlatka sachalinská
číslo lokality latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
34 Reynoutria sachaliensis 49°12,634‘ s. š., 16°30,212‘ v. d. vedle vchodu do bývalého Vrboveckého mlýna zahrady 12 m2 14 ks/m2 3,5 m z lokality č. 33 světlo
Výřez č. 3
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
1 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,027‘ s. š., 16°30,236‘ v. d. ulice Kuršova, mezi vchody č. p. 32 a 34
35 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°12,854‘ s. š., 16°30,599‘ v. d. při zdi rodinného domu (ulice Šemberova)
číslo lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření
1 městské trávníky 8 m2 13 ks/m2 1,8 m stavební práce
zastínění
polostín číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
Výřez č. 4
35 městské trávníky 1 m2 2 ks/m2 1,7 m záměrně vysazeno/zahradní odpad polostín
36 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°12,758‘ s. š., 16°30,759‘ v. d. pravý břeh potoka Vrbovce v PP Pekárna břehy vodních toků 6 m2 12 ks/m2 1,6 m zahradní odpad/voda polostín
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření
4 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,574‘ v. d., 16°30,479‘ s. š. zahrada v chatařské oblasti Rakovec zahrady 0,5 m2 3 ks/m2 1,1 m úmyslné vysazení
zastínění
polostín číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
5 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,562‘ v. d., 16°30,473‘ s. š. u plotu zahrady v chatařské oblasti Rakovec zahrady 1 m2 2 ks/m2 1m stavba zahradní podesty (přivezení velkého množství zeminy) polostín
6 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,553‘ v. d., 16°30,462‘ s. š. okraj lesa a zahrady v chatařské oblasti Rakovec lesní okraje/zahrady 3 m2 3 ks/m2 0,8 m pravděpodobně zavlečení z lokality č. 5 světlo
Výřez č. 5
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
2 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,726‘ s. š., 16°31,942‘ v. d. levý břeh Svratky, cca 100 metrů proti proudu od lávky u zastávky ZOO břehy vodních toků 9 m2 50 ks/m2 1,9 m vývoz zahradního odpadu světlo
číslo lokality druh latinský název souřadnice popis lokality
3 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,960‘ v. d., 16°31,225‘ s. š. zpustlá zahrada u PP Skalky
zahrady 1 m2 3 ks/m2 0,6 m pravděpodobné úmyslné vysazení stín
31 křídlatka japonská Reynoutria japonica 49°13,436‘ s. š., 16°31,861‘ v. d. křižovatka ulic Odbojářská a Živného
číslo lokality stanoviště plocha počet stonků maximální výška příčina rozšíření zastínění
31 městské trávníky 1 m2 5 ks/m2 1,8 m zahradní odpad polostín
Příl. 3. Fotografická dokumentace Mladé výhonky křídlatky japonské na lokalitě č. 1 (duben, 2015).
Dospělá křídlatka japonská na stejné lokalitě (srpen, 2014).
Staré výhonky k. japonské, již prorůstající novými. Lokalita č. 36 (duben, 2015).
Detail na mladé výhonky křídlatky japonské na samé lokalitě, jak předchozí fotografie (duben, 2015).
Rozsáhlý porost křídlatky japonské na lokalitě č. 2 (červenec, 2014).
Křídlatka japonská (lokalita č. 6) rostoucí v lesním podrostu (červen, 2014).
Křídlatka japonská rostoucí na pravém břehu Vrbovce (lokalita č. 39, červenec, 2014).
Křídlatka japonská, lokalita č. 40 (červenec, 2014).
Křídlatka japonská, lokalita č. 41 (červenec, 2014).
Kvetoucí netýkavka žláznatá (narušený protější břeh taktéž pokryt tímto neofytem), lokalita č. 12 (rostliny v popředí) a č. 13 (rostliny na protějším břehu; červenec 2014).
Porost netýkavky žláznaté, lokalita č. 8 (září, 2014).
Netýkavka žláznatá, lokalita č. 10 (levý břeh) a lokalita č. 14 (pravý břeh, porost v pozadí; červenec, 2014).
Téměř dvoumetrový porost netýkavky žláznaté z lokality č. 9 (červenec, 2014).
Výhonek mladé netýkavky žláznaté prorůstající kameny obloženým korytem, lokalita č. 18 (červenec, 2014).
Příl. 4. CART