Alternativní návrhy teologů k řešení situace nesvátostných manželství Eu ch ar is tická hostin a v č e tně re á ln éh o a mys tick é ho spo leč en stv í, k te ré p ři znovuprožív án í této ud álosti v ěř íc í zažívaj í, je j edním z n e j intenzivnějších nábo žen sk ých pro ž itků, k terý mů ž e me zd e n a ze mi z a ž í t 1. Naše tě lo se spoju je s T ě l e m K r i s ta a z á r o v eň do chází k e sjednocen í se v š emi úd y j eho církv e. 2 Euchar istickou ob ě ť sv ého t ě la a sv é krv e n á m u stanov il n áš Spasitel, ab y pro všechn y časy, doku d nepř ijd e, zachoval v tr v á n í ob ě ť kř íže a ab y sv é milov ané snoub en ce církv i zan ech al p a má tku n a svo u smr t a n a své v zkř íš en í. 3 V zh led e m k v ýzna mu eu c h ari s t ie v ž i v otě každého praktikuj ícíh o kato líka je z řej mé , j ak c itliv ě, se smu tk e m a bo lestí, j e vn ímáno v ylou če n í z t é t o hos t in y. Mnoho laik ů a také teo logů si v šak k lad e o tázku, jestli nen í p ostoj církv e , která n eu mo žňuje nesváto s tně s e zdaný m ma n ž e lů v zh le d e m k j e j ich s tavu př ís tu p k e u c h a rist i i, n espr av ed livý a př íliš r igorózn í. N en í to to jedn ání j en působ en ím další b olesti lid em, kteř í s e v e sv é m ž iv o tě upř ímn ě snaží r ealizov at mo rální a nábo žensk é hodno ty? Není opr avdu po žad av ek, zej mé n a v e vz tahu k tě m, kteř í byli o puštěn í a n e ma j í n a půvo dním ro zpad u ma n ž e l s tv í přímou v inu, na nu tný život v o s aměn í a to v o b d ob í mn o h a le t , č i desítek let, t é mě ř n e mo žný? Teo log ové postu luj ící uvo lnění obecn ého pr áva v o tázce nerozlu č i te ln os t i ma n želstv í se odvo láv aj í na prak tik y prvotn í círk ve a také na prak tik y cír kví východn ích, j ak o j so u K o p tsk á, B y z a n tsk á, A r a me j ská , S y r sk á, M ar o cká a Ch a ld ej sk á. T y to c ír k v e k ladou v e lk ý důraz na Boží milosrd enstv í. Pouk azuj í na Ježíšovo chování a př ík lad . Je ž íš n eb yl tím, k do chc e č lov ěku n a ložit takov é bř emeno, k ter é n e ní schop en nést. N aopak , j eho slov a j sou pro s toup ena láskou, trp ě livostí, lítostí a ocho tou odpouště t. S tejn ě tak církev má b ýt milo srdno u, odpouštěj í c í sp í š e n e ž p ř ísnou o ch ránk yn í pr áv ních nor em. 4 V n ás leduj íc í č ásti prezentujeme něk olik pohledů různý ch teo logů, kteř í s e prob lema tik ou nesv átostných ma n želstv í zabýv ali, vč e tn ě jej ich poh ledů na v ě c. Dn e 10. č er vence 1993 n ě meč tí b isk upové Osk ar Saier z Fr ieburgu, K a rl Leh mann z Mogun cj i a Walter Kasper z Rottenb urgu v e svém P a s týřs k é m l is tu z a u jali s tanov isko k prob lema tice ro zv eden ých ma n želů a jej ich př ístupu k e sváto s te m. Char ak ter toho to doku me n tu byl sp íše p a stora čn í, s mě řuj íc í k n a lezen í ce s ty, j a k rozv eden é p lně zapoj it do ž i v o ta c ír k v e, tj. v če tn ě př ijímán í sv átostí. 5 Bisk upové zd ůrazn ili, že je tř eba z achov a t v ěrnost Bo žímu slovu v Ježíšově nau c e, k terá v ylučuje mo žnost ro zvodu. Zárov eň v šak z důra zn ili, že c írk ev n e mů že zů s ta t n et ečn á vů č i s itua c i tě ch, kteř í b yli b ez v in y opu št ěn i. O dvolávaj í se na adhortaci F a milia r is c o n sortio J a n a Pavla II, kde s e v yb íz í “ …du chovn í spr ávci a ť si uvědo mí, že jsou pro lá sku k p r avdě pov inn i dobř e r o z l išo v a t rů zné s itu ac e. J e ro zd íl, jes tli n ěkdo přes upř ímn ou sn ahu zachr án it dř ív ěj š í ma n že l s tv í b yl n esp rav ed livě opuštěn, an ebo j e stli někdo ro zvrátil círk evně p l a tn é man ž e ls tv í sv o u tě žkou v ino u.” 6 Pro ty, k teř í n e ma j í v inu n a rozvo du nebo udě lali upř ímn é pokán í, pop ř. zj is tili n ep latnost prvn ího sň atku b e z mo žnosti h o církevn ím soudn ím ř ízením prok ázat, 7 v id í vý chod isk o: “po up římn é m ro zh ovoru se zku šený m kn ě z e m u v áž i t , z d ali j i m j ej ic h s i tu a ce b r ání v e sv ědo mí před Boh e m p ř ij ímat eu charistii neb o ne.” 8 D n e 14.9.1994 ro zeslala K ongregace pr o učen í v ír y kato lický m b iskupů m list o př ij ímán í eu charistie ro zved ený m, v e k teré m od soudila zp ůsob ř ešen í postav ený n a rozhodnu tí vlastn ího s vědo mí. Sv ědo mí nemů že zru šit obj ektivn í círk evní spo leč enskou situ aci, n ep latno st v eřejnop ráv ního úkonu mu sí zaj istit soud a cestu k eu charis tii o tev ír á pou ze pok ání spojen é z ro zchodem, nebo alespo ň se soužitím j a ko bratr a sestra, pro to že církev mu sí trv a t n a n er ozlu č itelnosti z v ěrnosti Kris tovu slov u. 9 K. Hőr ma nn se tak é zab ývá p rob lé me m p ř ís tupu k eu charis tii tě ch, k teř í s e rozved li a žij í v novém ma n želstv í. V e svý ch zkou mán ích se sn aží ap likovat n a tyto př ípad y 1
Srv. EVDO KIMOV, P. : Epoch y duchovn ího živo ta,1 .vydán í, Velehrad : Refugiu m, 2002, s. 33. 2 ŠPIDLÍK, T. Pram en y s v ě tla, s.133. 3 S C 47. 4 GO RALCZYK, P. P o w to rn e z wiaz k i m a lze n s k i e v t e o logicn ym s v i e tle , Z a p k i, 1 9 9 5, s.191-196. 5 OPA T RNÝ, A. Živo t roz v eden ý ch v c írkv i , TT, 1994, č . 5 , s.1 7 1 . 6 F C 84. 7 Srv. KA ŠN Ý, J. Ma n ž e l s tv í oč ima ka nonického p ráva , TT 2 0 0 1 , č . 5 , s. 1 9 7 - 1 9 9 . 8 OPA T RNÝ, A. Živo t roz v eden ý ch v c írkv i , TT, 1994, č . 5 , s.1 7 1 . 9 OPA T RNÝ, A. Živo t roz v eden ý ch v c írkv i , TT, 1994, č . 5 , s.1 7 1 .
církevn ím p rávem u znáv anou zásadu ep ikie . 10 E p ikii n a vrhuje up la tn it v j e d n á n ích před církevn ím soudem o zneplatn ěn í man želstv í a to tehd y, pokud př íč in y, k teré jsou uvád ěn y, k anon ick é p rávo pov ažu je za n edostate čn é n eb o n ep r o k a z a te l n é. J so u to n apř. rů zné p s ych ické p oruch y, emo c ionáln í nev yzr álost, neschopnost p ln ého seb e daro v á n í atd . 11 M. Ka iser z a s táv á n ázo r , ž e mo žnos t př is tupov at ke sváto s te m b y mě l a v y chá z e t ze subjek tivn ího osobn ího názo ru a soudu sv ědo mí. Vych á z í z tv r z ení, ž e n e ka ždý ro zved ený, který vstoup il do nov ého manželství, a n ebo ten, kdo si rozv edeného v zal, je a u to ma t i ck y p a cha t e l e m s mr t e ln éh o hříchu . Jako přík lad uvádí rozv ed eného, k terý s ohled em n a výchovu d ě tí v s tupuje d o no v ého manželstv í. K lade si o tázk u, zd a- li j e opr avdu ten , kdo upř ímn ě lituj e svý c h hř íchů a s naž í s e svůj živo t žít s o h led em na c í r k evn í a B o ž í p ř iká zán í, s mr te lný m hř íšn ík e m? Církev u mo žňuje takov éto soužití za pod mínk y, že budou žít jako bratr a sestra a “…zavážou se, že budou žít v ú p ln é zdržen livo sti, to tiž že se zdr ž í úkon ů, kter é j sou vyhr azen y ma n želů m. ” 12 M. K a is e r s i op ě t k lade o tázku, zd a j e opravdu sexuáln í soužití, k teré je v ýrazem j ej ich osobn í jed noty, lásk y a živo ta, smrtelný m h ř íc he m? T en to sv a ze k je z h le diska pr áv a n ep latný , a le d ík y v záj emn é a opravdov é touze n ezištn ě obd arov at j eden d ruhéh o, se stáv aj í pr avdivý m spole čen stv ím lásk y a j e dnoty. Tato skute čnost nen í v r o zporu se záv azk y vůč i př ede š lé mu par tn erov i a jeho n árok y. Jeho pr ávo z an ik lo v o k a mžiku zn ič en í a ro zpad u o sobního sp ole čen s tv í lá sky a s ebed arov án í. Dá se ted y ř íci, že zásadn í j e pro M. K a iser a skute čnost, zdali č lov ěk koná svý m j ednán ím smr telný hř ích nebo n e. O této sku tečn osti mů že odpo vědný m soud em sv ého sv ědo mí rozho dnout č lov ěk sá m. 13 Mís to d ruhého c í r k evn íh o sňatku – kter ý od mítá, uv ažuj e o círk evn í r eg istraci nově u z av řeného c iv ilního s ňatku u f ar ního úř adu v místě b yd liš tě ma n že lů . Č ímž by se d a lo n ajevo , že to to nov é ž ivo tn í spo le čen stv í j e p odle církevn ího práv a n e platné, avšak z mo r á lního hled isk a b y se n ehodno tilo jako trv a lý stav tě žkého hř íchu a u možňo v a lo b y ma n ž e lů m p řís tup k e s v á to s te m. 14 Obdobn é stanovisko zastáv á tak é n ě mecký mo ralista B. H ä r ing . N a vrhuje vzít v po taz sou č asný s tav v o blas ti ro zvo dů a op ě tovn ých ma nželství a př izpů sobit círk evn í pr ávo nov é situaci. Poku d rozv eden í, k te ř í vstou pili do nov éh o vztahu, jsou v opod statn ě ných př ípad ech h lubo ce přesv ědč en i, že j ej ich pr vn í ma n želství n eb ylo n ikdy ma n ž e ls tv ím sku tečný m, a n e mohou tu to sku tečn os t p ln ě pro káz a t v ř í z e ní před c írk ev ním soudem, a k dy n av íc d a lší ma n želstv í se jev í jak o šťas tn é a ma n že lé j sou přesv ěd čen í, že Bůh žehn á j ej ich sou ž ití, má církev v so uladu se zásadou ep ik ie tyto osob y ro zhř e š i t , a t a k j im u možn it úč a s t n a sv á to s t e ch. P r o r o zhř eš en í j e po s ta čuj ící vn itřn í sou d svědo mí o sob a touh a po sváto s te ch. 15 Obdobný názor zastává ta ké H. Ro tter, k terý připo uš tí, ž e p ar tne ř i k te ř í jsou ve sv ém sv ědo mí pře svěd čen í, že jej ich ma n že ls tv í n eb ylo p la tné “ … ma j í j istý n árok n a to, ab y se mo h li podruhé žen it č i vdáv a t, a ž e j im c ír kev ten to ná rok up ír á pou ze proto, že n e mohou př ed ložit ma n želsk ému soudu dostačující důk a z y o
10
H RDINA, A . Kanon ické prá vo , Praha : E u rolex Bo he mia s. r.o . , 2 002, s.12 2- 1 2 3 . Ep ik ie j e zp ůsobem ap likace zákona v mimoř ádný ch s itua c ích , při k terý ch se neb er e z řetel n a slo va zákon a, nýbrž n a p ředpokládaný ú mysl zákon odár ce. Pou ž ité ep ik ie n e n í z ako tv en a v CIC, nýbrž j e p ř ípustn é nap ř. v p ř ípadě mo ráln ím – “tj . teh d y, pokud by zachov án í n or my b ylo spojeno se zj evn ě n epř imě ř ený mi ob tížemi pro j ej ího recip ien ta, ov šem za p ř edpokladu, že n ejde o j e dnání, k teré je zákonem zak á záno pro vnitřn í špatno st n e bo které smě řuj e ke škod ě duše.” 11 Srv. HO RMANN, K. K i r ch e u nd z we it e E h e . Um d i e Z a l lasu n g w i e d erver h e ira t e te r G es ch ied en er zu den Sak ramen ten , I n nsbruck 1 9 73, převzato z RO MANK IEVI CZ, Z. Du szpa s te rstwo poku ty i p ojednan ia Ma lzenstw ro zwiedzion y ch i p o wtornie z a s lu b ion yc h , Wroclav : Papiesk i f akulte t teologiczn y, 1 997, s. 35. Též GO RALCZYK, P. P o w to r n e z wi a z k i m a lze n s k i e v t e o logic n ym s v i e tle, Z a p k i, 1995, s.193- 194. 12 F C 84. 13 KAI SER, M. Warum dur fen wieder v e rhe ira te te G e s chieden e z u d e n S a k r a menten z uge la ss en werd en ? , s. 740-7 46, pře v za to z G O R A LCZYK , P . P o w t orn e z w i a z ki ma lzen skie v teolog icn ym svie tle, Zapki, 1995, s. 188 – 1 9 0. 14 DEN ZLER, G. Zakázan á s la s t, 3.vyd ání, Brno : CDK , 1999, s.93 . 15 H ÄRING, B. Piecza nad zbawien iem ro zwied zon ych i n ia waznie p o ś lu b ionych, Conciliu m 1 - 5, 1970, s.364.
n ep la tno s ti ma n že ls tv í. ” 16 V takových případ ech n a vrhuje v ě tší velkor yso s t a v s tř ícno s t př in ej me nš ím př i po zd ěj ší m př ipouštěn í z n ovuse zd aných k e svátos te m a tak é v e zpovědn ici, nebo p ř i du chovním ro zhovoru. V. S te in ing er z a stáv á ko ncep c i tzv. “ s mrti ma n ž e ls tv í” . T vrdí v s o u ladu s n a u k o u c írkve , že s mr t ro zva zuj e ma n že ls tv í. Ro zš iřuj e však to to poj etí. V ma n ž elstv í mo hu n astat takové situ ace, k ter é j so u témě ř to to žné s e s mr tí č lov ěka. Takováto situace je např . p odle Stein ing era naprosté v yhasnu tí ma n želsk é lásk y, která můž e ma n ž e le v p r a k t ické m sou ži t í ro zdě lov a t více n ež smr t. Poukazuj e na skutečno st, že círk ev již v min u losti r o zšiř ovala své poj etí “smr ti p ar tn er a” na takov é příp ad y, j a ko je up adnu tí do o troctv í, nak a žen í mo r e m, n eb o dlouhodob á ú ča s t v e v á lc e. 17 Problémy ro zved ených a znovu sezd aný c h osob se n e snaží ř ešit pouze mo ralisté a církevn í právníci, ale také b ib lis té. Zej ména ve v ztahu k p r aktikám vý cho dních církv í se n ab íz í o tá zk y způsobu interpr e tace, popřípad ě ro zšířen í s tě žejních novo zákonních tex tů. V Janov ě ev angeliu 18 s e d o zvíd á me o p ůsoben í Du cha, k terý bu de u č edn íků m př ipo mín a t Kr istovo u č ení a uvád ě t je do j eho p ln ějšího pochopen í. Jsou Ježíšov a slo va, k terá uv edl v e v z tahu k neroz lu č i te ln o s t i ma n ž e l s tv í, abso lu t n í p r ávn í n o r mo u , k te r á z av a zuj e v še c h n y kř es ťan y? Nebo jde, tak jako v mnoha d a lš ích Ježíšových vý r ocích, o jaký si “ id eál ”, k terý n e lz e id en tif ikov at se zákonem? 19 Otázkou je, zda má me Ježíšův výr ok považov at za etický imp e rativ n eb o výzvu k ideálu. V j e dnom p ř ípad ě ma n že ls tv í n es mí bý t ro zvázáno, v druhém b y nemě lo bý t r ozv áz áno. 20 P orozu mě n í v íř e s e mů ž e v d ě j in ách mě n it a pro hlubov at, pro to teo logov é znovu ob racejí svou po zornost n a d va bib lick é tex ty a h ledaj í mo žno s t ro z š íř ení in terp re tac e tě ch to te xtů; jde př e devš ím o tzv . Pav lovo pr iv ileg iu m 21 a Matoušov u k lau zu li. 22 P . H o f f ma n n se d o mn ív á , ž e Je ž í šov a s lo v a o n er o z luč itelnosti ma nželstv í nej sou abso lu tn í p r ávní no r mu. Cháp e j e sp íš e j ako cíl, k n ě muž má č lov ěk s mě ř ovat. Pouk azuje n a prvo tn í k ře s ťan ské o bce, k ter é p ř es v e lký r esp ek t k Ježíšový m slov ů m, je nepoj ímaly j ako pr ávn í nor mu , ale j ako etické d oporučen í po žaduj íc í další in terpr e taci. Matoušov a k lauzu le j e pak pod le H off mann a pokus o in terpr e taci Ježíšov ých slov ve vztahu k e konkr étn í situaci živo ta dané ob ce. 23 N avrhuje, ab y p ř i sou ča sn é d isku s i o živo tě c ír k v e v e v z tahu k ner ozlu č itelno sti ma n želstv í, byla br án a v ú v a hu nejen Ježíšova slova, ale i j ej ich novo zákonn í in terpretace a také konkrétn í situ ace, na které j e třeb a r e agovat. 24 J. Mac Avo y, J. Grü ndel a P. H off ma nn zastávaj í stanov isko o mo žnosti rozšíř en í tzv. Pav lov a priv ileg ia. Navrhu j í, aby se p riv ilegiu m rozšíř ilo tak é n a takové př íp ad y, kd y j edn a stran a v man želstv í j e h lub oce věř ící a prak tikuj ící a druh á strana, ačko liv pokř těna, j e vů č i c írkv i a v íř e lho s tejná. H o ff mann tv rdí, že pokud sv. Pavel souh lasí s ro zvodem u kř es ťansko– p ohanského man želstv í, uzpů sobuj íc Ježíšova slova n a konkr étn í situ aci, mů že dn es církev postupov at stejn ě a po mo ci tak tě m v ěř í c í m, k teř í se do té to 16
R O T TE R, H . Sexua lita a kř e sťanská morá lka , 1. vydán í, Prah a: V yšeh rad , 2003, s.
81.
17
RO MANKI EVICZ, Z. D uszpasterstwo p okuty i p o jednania Ma lzenstw r oz wied z ion ych i powtor nie z aslub io nych , W r oclav: P a p ies k i f a k u ltet te o lo giczn y, 1997, s. 31- 33. Též KASPER, W . Teo lo gie kř e sťanského man želství, 1 .vydán í, Brno: CD K, 1997, s. 47 –48 . R O T TE R, H . Sexua lita a kř e sťanská morá lka , 1. vydán í, Prah a: V yšeh rad , 2003, s. 72. 18 Jan 14,26 . 19 RO MANKI EVICZ, Z. D uszpasterstwo p okuty i p o jednania Ma lzenstw r oz wied z ion ych i powtor nie z aslub io nych , W r oclav: P a p iesk i f a k u ltet te o lo gicz n y, 1997, s. 45. 20 T a mté ž , s. 4 6 . 21 Srv. 1 Ko r 7,12 – 16. 22 Srv. Mt 19, 3-9 a 5, 31- 3 7. 23 A L L MENA , J. B ib lic ký slo vn ík, 2.v ydání, Brno : K a lich, 1991 , s.140 . “Vě t š i na in terpretů tvrdí, že se j edná o po zdě j š í př íd avek , a do mn ív aj í se , že to to ustanov en í zrcad lí stav církve, kd y už n eb ylo mo žno dodr žo vat v lastn í př ísn é výrok y Ježíšov y.” Též D ENZLER, G. Zakázaná sla s t, 3 .vydán í, Br no: CDK, 1 9 9 9 , s. 80. 24 Srv. HOFFMANN, P. S ł o wa Jezu sa o r o zwodz ie i ic h in terpre ta c ja w p r z e k azie , Conciliu m,1 970, č .1-5 , s. 336 – 340.
s i tu a ce d o s t a l i b ez v la s t n íh o zav iněn í j ednán ím s tran y, k terá je vůč i c ír k v i a Bož í m př ik ázán ím lhostejná. 25 Pavlovo pr iv ileg iu m se týk á sice o sob n epokř těný ch, n ěk teř í teo logové si však k lado u o tázku, nak olik je n apř . ritu á ln í kř est v d ě tství tou sku te čn o stí, k terá je v souladu s církevním pr ávem pov ažov án a za sku tečn ost r o zhodující o n eroz lu č itelnosti. 26 Jestliže ted y círk ev v p r ůběhu děj in v yu ž ív ala Pavlov a priv ileg ia a upř ednostňo vala pr ávo n a p ln é pr ak tikován í vír y před j is tý mi for ma mi ma n ž e ls tv í, pr oč n e mů že Pav lovo pr iv ilegiu m ap likov at i n a tyto příp ad y a man ž e ls tv í roz vés t? 27 W . K a spe r z as t ává n á zo r , že sou ča s n á p l a tn á c í r k evn ě- p r á vní ustanov en í n enab ízejí u spokojivý in stru me n tář pro pastor ačn í p o moc n e s v á to s tn ě odd aných ma nželů. Z a mítá mo ž nos t u zna t n ás ledn é ma n ž e ls tv í j ako s váto s tn é a p ostav it j ej n a r o v eň p r v n ímu s ňatku. Sn aží se v šak o řeš en í, “ … k teré b y b ylo an alog ií ke “ s tr p ení” a “ s h o v ívavosti, ” j ak j e n ach ázíme v mnoh a sv ěd ec tv í c h s ta r é c ír k v e, an a lo g i í ( n e iden t if ik ac í ) s p r a x í vý chodn í církve, k terá n ebyla tr id en tský m kon cilem for máln ě vylo u č ena, o řeš en í, k te ré b y v sku tku smě řovalo k j istému d ruh u kajícn ého ř ádu.” 28 P ř ipuštěn í k e svá tos te m b y b ylo mo žn é po spln ěn í násled ujících pod mín ek : 1/ o soba lituj e spách ané v iny a sn aží se je odč in it 2/ o soba s e sn a ž í, a to z e v še ch s il, o s mír s p r vním par tn er e m 3/ druh é ma n ž els tv í se s ta lo mor á ln ě závaznou v azb ou, k terá nemů ž e b ý t z ruš en a , an iž b y do š lo k d alšímu b ez práv í. 29 K. Rahn er hovoří o relativ itě práv a. Tato relativita se v z tah uje n a p rávo jako takové, tj. n a sku tečn é n or my spo le č ensk ého ř ád u církve, n e na mr avn í no r mu, pokud je d ána Bo žím zákon em zjevený m nebo př iro zený m a má b ezp ro stř edn í spasitelný význ a m. Právo mů že obsahovat takový mr avn í požad avek , který za j istých oko lno s tí mů že bý t v konf lik tu s “…jiný mi d ime nzemi, skutečnostmi, pr áv y a svo bodami č lov ěk a. ” 30 J a k o př ík lad si k lade mj . o tázku: ”… kdo nemů ž e př ed círk evn ím soudem prok ázat n ep latno st př edcho z ího man ž e ls tv í, ne má pak již sku tečn ě ž ádné p rávo u zavř ít ma n ž els tv í. ” 31 Cír k ev j e r epr ez en tantk a a s tr áž kyn ě v šeob e cných for máln ích a ma ter iáln ích zák onných norem. J e v š ak zřej mé , že v konkrétn ím živo tě k ře s ťan a mo hou n astat situ ace, v n ich ž ne mů ž e o ček áv a t sk ute čn é řešen í sv ého ind iv idu áln ího pr oblému od církevn ího ú ř adu jako gar an ta ob ecn ého zákona. V to mto př ípad ě se smí n ebo dokonce mu sí ro zhodnou t proti liteř e zákon a. V ta kovémto p ř ípad ě v šak te n, kdo tak to jedná, n e mů ž e p r áv ě z p o v a h y věci o ček áv at, že jeho ro zhodnutí bude církevn ím úř a d e m s ch v á le n o a p ř ijato jako leg itimn í. “ Kdo b y ně co takov ého p ožadov al, ten by pop íral autor itu úřadu a zásadn í leg itimitu v šeob ecný c h zákonů samý ch, nebo p ožadov al, ab y círk ev po zvedla n a úro veň ob ecn éh o zákon a j eho konkrétn í skute čnost, j e ž pr áv ě n e mů že bý t r ef lektován a v o b ecn ém prin cipu, a tím jako k onkrétn í zru šen a.” 32 Círk evn í pr ávo “… se n e mů že jedno duše iden tif ikovat s Bo h e m a j eho Du chem a s tím, co má být tímto p r ávem vůbe c zpros tředko váno.” 33 Po dle Rah n era to to hodnocen í př eds tavuj e vůči církevn ímu pr ávu a círk evn í po slu šn o s ti katolick ého kř es ťana urč itá r izika. “Nen í však mo žn é v yhnou t se to mu to n eb ezp e čí tím, že se církevn í právo 25
S r v. ZAL E SKI , J. Najnowsze próby wyjaś n ienia p r z ywile ju P a wł o we g o , S t u dia Th eo log ica Varsav ien s ia , 19 (1981) n r 1 , s. 21-3 4 , přev zato z RO MANKI EVI CZ, Z. Du szpa s te rstwo poku ty i p ojednan ia Ma lzenstw ro zwiedzion y ch i p o wtornie z a s lu b ion yc h , Wroclav : Papiesk i f akulte t teologiczn y,s. 55. 26 RO MANKI EVICZ, Z. D uszpasterstwo p okuty i p o jednania Ma lzenstw r oz wied z ion ych i powtor nie z aslub io nych , W r oclav: P a p iesk i f a k u ltet te o lo giczn y, 1997, s. 56. 27 GO RALCZYK, P. P o w to rn e z wiaz k i m a lze n s k i e v t e o logicn ym s v i e tle , Z a p k i, 1 9 9 5, s.120. 28 KASPER, W. Teo log ie kře sťanského manželství, 1 .vydán í, Br no: CDK, 19 97, s.5859. 29 T a mté ž s.5 9 . 30 RAHNER, K. Základ y kř esťan ské víry, 1 . české v ydán í, Sv itav y: T r in itas , 2 0 0 2, s. 512-513. 31 Tamtéž s.51 2. 32 RAHNER, K. Základ y kř esťan ské víry, 1 . české v ydán í, Sv itav y: T r in itas, 2 0 0 2, s. 517. 33 T a mté ž s. 5 1 8 .
n epravd iv ě z abso lu tn í a ž e s e p roh lá s í j iž př ede m z a z ás ad n ě ne mo žné , ab y ex is tov a la n ěj ak á d i skr ep an ce me z i t í m, co j e mr a v ně závazné n ebo dov o len é, a ustanoven ím po zitivn ího církevn ího p ráva.” 34 Zá ro veň vš ak zdů razňuj e, že p ou žití toho to prin cipu k svévo ln é mu vyman ěn í z c írkevn ích us tanov en í, j e ap likov án í sprá v n é h o prin c ipu n espr ávný m způ sobem, který si bud e mu set k ažd ý zodpov ědě t př ed svý m v las tn ím s vědo mí m a př ed Boh e m. 35 Poh led y teo logů uv eden é v tomto odd íle př eds tav ují r ů zné výsledk y j ej ich bád án í, k teré př ede v š í m s mě řov aly k tomu, aby n alezli no vé, pokud mo žno lep š í ř eš en í tě žk é situ ace, v e které se dn es nach ází mn oho nesváto s tně sezdaný ch ma n želsk ých párů. Církev to to b ád ání a h led án í no vých cest a ř ešen í oc eňuj e, j e v šak tř eba zdůr azn it, že rozhod ujíc í stanov isko v těchto o tá zk ách zůstáv á na n í.
34
RAHNER, K. Základ y kř esťan ské víry, 1 . české v ydán í, Sv itav y: T r in itas , 2 0 0 2, s.518 35 T a mté ž s. 5 1 8 .