Warrior of the light
20. – 30. 8. 2006
Akrostichon Krásná Odvážná erná Krutá Anima
T lesná Extáze Nebo Intenzivní Sport P sobiv Um lecky Eklektická Ryzí Harmonie P isp li ú astníci letního tábora Halahoj na Lavi kách
Soubor Esencí Noci
Tvo ivá Asonance Nekone ných Energických Cest Bláznivá Osam lá Radost Odvaha Vyr st I Cítit Eleganci Tvo ivá Ák ní Bláznivá Opravdová Relaxace Tráva Rostoucí Samostatn
Hromadné Leháro Ínsektu Nemile Aromatizováno St edn Trvanliv Aranžovaný Nadhlavník Pulsující Rychlý Architektonicky Hustý Akvárko Souhrný Tvar Rostliných Organických Molekul
Strojní Továrna Rudolfa Otmara Mališe
Prakticky Optimisticky Slon Elekt ina Lapen Radostná Obdoba Domácí Instituce Nepostradatelná Atrakce Maniakální Rambo Konající Veliké Extrémn Zni ující Omra ující Udivující Ni emnosti
Báje ný A Nádhern Drastický Žertovný Objekt Hravé Uklid ující Du ení Blízké Akustiky Nov Objevené Cesty
Akrostichon na našeho kamaráda Halahoje
Hrubý Asi Likav Astmatický Hnusn Odpudivý Junák
Hravá Absolutní Letní Akrobatická Hudební Otev ená Jedine nost
Historicky Abnormáln Láskyplný A Hlavn Ojedin le Jedine ný
Horda Aktivních Lidí Aktivn Hledajících Osobnosti Jiných
Hravá Asonance Laskavosti Atmosféra H ejivého Objetí Jasu
Humorné Akce Lidí A Hladov jících Okupující Jídelnu
Omlouvám se, že jsem p išel/a pozd , ale stala se taková v c… Asi mi to neuv íte, ale… Už jsem tady. Je mi to líto, ale d lal jsem co se dalo. Ráno vstávám, sklí ený víc než kdy jindy – sám nevím pro – a byl jsem tak mimo, že jsem si nevšiml toho vzkazu. Chvíli koukám, jsem zamyšlenost sama. Víš, že si držím odstup od techniky. Telefon jsem m l ztišený a tak jsem neslyšel v bec nic. Z okna vidím jen tu upjatou ženskou odnaproti, jak civí stejn jako já. P ipomn la mi, že bych se m l obléct. Nikde ale nem žu najít kalhoty – a potom mi zrak padne na obálku. Otev u ji a tu: „Zlikviduj tu potvoru ve špajzu a dnes to kone n stihni!“ po ád ješt mi to chvíli nedochází. Chvíli p emýšlím… A pak vysko ím a odhrnu záv s do toho koutku. Je tam! Snad 30 cm velká, ošklivá m rka. A navíc jsem tím flákáním ztratil celé ráno. Co te ? Vlak nepo ká a já pot ebuji ješt zalít kv tiny na okn …Švihnu po m e p stí. Ta potvora se schová do výklenku u v tráku a moje pe liv mí ená rána dopadne na sklenice se zava eninou. St epy nest epy, b žím k oknu. Jak ho otev u, není už co zalívat, kv tiná e kon í na chodníku…Polonahý vybíhám z domu a b žím na nádraží. Je tam zase ten uzav ený chlápek na pokladn , co na nás nemluvn zírá zpoza své masky. „Jeden lístek,“ vu na n j a on jen: „ Hm!“ A pak už mi jen dochází, že jsem ten vlak zase nestihl. Omlouvám se… ____________________
… Škrábu se a po ád to sv dí. Strkám ruku do vody, ale stále to sv dí. Koukám, co bych na to napatlala a objevím jogurt… Ani ten jogurt mi nepomáhá. …Milion kousnutí…Ruka je celá ervená … Pro jsem ten vlak nestihl, Pro jsem nebyl v as u tebe?...ta kouzelná tvá i ka…Kouká na m zpoza rohu. Tvá í se vyzývav . Neodolám. Musím se jí dotknout. Alespo na chvilinku…Ona se usmívá tak vesele… Hahaha… Chichichi… Jsem tu pozd ..Ale p ece…jupí! Odpus mi... Odpus mi. Kousla m …kuna, kuna, kuna… ________________________ Ráno vstávám. Moje zamyšlené o i se probouzí do dalšího dne. Doufám, že i dnes m eká n co krásného. Pozoruji své otla ení nohy. Puchý se zv tšuje. I p esto odcházím na rozcvi ku. Už došlapuju jenom na patu. Nevadí. Zatnu zuby a jsem odhodlaná se ho zbavit. Zavolám kamarádovi ezníkovi, kéž mi poradí. Zajímav zn jící rada m trochu vyd sila. Prý mám puchý na noze odstranit seká kem na maso. Mé ruce se ale rad ji zmoc ují jiného nástroje a puchý propichuji sichrhajskou. Ovšem ztrácím pojem o ase. Snídan už je dávno pry . I do dalšího programu p icházím pozd . Omlouvám se. _______________________
P ed tvým domem…marné hledání…potom jak jsem si uv domila, že jsem jela p es celé m sto bez ní…zvláštní, asi osud… Víš, cht la jsem ti moc ud lat radost…taková malá hádanka – kolik asu zbývá? Ach! Tak málo… A p ece, rozhodla jsem se riskovat… pohledem kontroluji koleje, zda n co nejede… Pak doma v pokoji, skrytá a p ece viditelná… Beru knížku a mizím. Dokonce jsem p edb hla i maminu drncající ko árek… Za chvíli tam budu, íkám si… Jenže… sedám do autobusu… trošku bezmyšlenkovit … jsem už duchem u tebe: … no … a autobus m veze n kam jinam... kamsi pry … Jenže moje zpožd ní je veliké, že snad ani ty mi neodpustíš… Já… zoufale zvoním a nikdo neotvírá. Na schodech…asi bre ím… když vím jak je pozd … nevím jak dlouho… Najednou… Nad je, pohlazení… tv j úsm v, jež odpouští a ruka, co íká: tak p ece poj dál… To se n kdy stává ______________________ Kocourku, Moc m mrzí, že jsem se nezvládla postarat o Tvoji oblíbenou zlatou rybi ku. Musím na ni po ád myslet, jak chudinka hlady okousala ten podmo ský hrad, cos jí vyrobil, jak si u toho roztrhla ten její rozkošný pyskounek. Nedokážu si p edstavit, jak jsi p ežil pohled na akvárko plné krve, ve kterém jako slunce na nebi plném
ervánk plula Ona. B íškem nahoru. Nebereš mi telefony, moji e-mailovou adresu máš na spam listu, vym nil jsi zámky. Snad si alespo p e teš tenhle dopis. Je to moje poslední nad je. Zm nila jsem písmo. Ty víš, že vždy píšu comicsem, ale dnes ne. Dnes proniknu skrz obranný val. Dnes mi odpustíš. P enes se se mnou do st ede ního odpoledne. Svítí slunce a já ven ím svoji plyšovou fretku. ( Myslím na to, jak ses mi vždycky smál, že by mi živá p íliš nevon la, ale já tolik cht la práv fretku). Fretce se nechce moc chodit, a tak si sedám pod rozkvetlou jablo a vytahuju knížku, kterou práv tu. Víš, tu jak jsem íkala, že podle ní pojedeme na svatební cestu. Ale jak tu, tak jsem si všimla, co se stalo. Ztratila jsem jeden nalepovací nehet. Víš, ten, jak jsi mi ho maloval na r žovo. Den pro m rázem ztrácí barev. Sklesle, zasn ná sedím na jednom konci lavi ky, snažím se kochat parkem a najednou vstane ten lov k na druhém konci! Uááááááá, padám! A p edstav si to, jak jsem let la dol , št rk zakousl své ostré zoubky do mých erstv oholených nohou. Mám roztržené pun ochy a trochu mi krvácí kolena. Stydím se, jak vypadám. Schovávám se do k oví a už ani nevnímám skobu, kterou jsem si ud lala ve k oví do nové sukn . ekám na soumrak. V noci se plížím jako zlod j dom , d lám si mojito a snažím se vyspravit sukni. Musela jsem doma z stat ješt dva dny, než se mi zahojilo koleno. Cha…proto jsem ji nenakrmila, nemohla jsem dopustit, aby m n kdo takhle vid l. Promi , promi to své ko i ce. Myslím na všechny ty p kné, spole n strávené chvíle
v solárku, na ten první hubnoucí koktejl, cos mi koupil, na Tvoji oholenou hru . Zavolej. Pusinka ________________________ Ležím si takhle ve er venku na tráv , cítím velkou únavu, stýská se mi a vlastn jsem i trošku znud ná. Hm…koukám do prázdna p emýšlím, že bych možná cht la být jinde. Cítím v sob jistou uzav enost v i kamarád a okolí, což m d lá ješt smutn jší. V tom na m ud lá nálet tisíce mušek a štípou jen to sviští. Škrábu se a po ád to sv dí. Strkám ruku do vody, ale stále to sv dí. Koukám co bych na to napatlala a objevím jogurt! Bez meškání ho použiji. Ráno, sotva se probudím, celý tábor je nohou a naše milé kucha ky srší pobou ením nad no ní hlídkou, která si klidn sní, co nemá… _________________________ Ahoj Lásko! Promi , že jdu pozd , stala se mi taková trapná v c. Oblíkám si kalhoty, který jsem m l nachystaný a najednou hups! Jsou dv nohy v jedné nohavici. Vypadalo to dost úchyln a nevím, jak se mi to povedlo. Posko ím a nic. Nejde to. Bojuju, ská u jako v pytli. Kéž bych jen mohl tu nohu vyndat. No, kalhoty to odnesly a praskly. Lucka na to ne íkal nic, jen se jí na tvá i objevil kouzelný úsm v Poj p jdeme n kam daleko od tohohle trapasu, uzav el jsem vysv tlení své ranní p íhody.
Aforismy Láska je jako létající talí ,… …každý tvrdí, že ji spat il, ale nem že to dokázat. …ob as t mine, ob as zasáhne. …zamotá ti hlavu a dá možnost létat. …vždycky se objeví naprosto neo ekávan a zanechá v o ích otázky. …dostane se p es p ekážky. …nikdy nelze bezpe n dokázat její existenci. …když už se objeví, všichni jsou zmateni a nikdo tomu stejn nev í. …každý o ni slyšel a chce ji spat it na vlastní o i. …p iletí a zase odletí. … ím rychleji s ní letíš, tím víc se ti to í hlava. …rychlý start vyst ídá rudý pád …d lá kruhy v obilí. …svítí, zá í, ale ostatní ji nev í. …když ji moc vyhlížíš, slyšíš jen šumot vesmíru ze satelitu. …který se také musíš nau it házet, aby se dal chytit. …nikdo ji nevid l a každý se chce prolet t. …který nikdy dlouze nezastaví, nebo by rychle spadl a pak t žce vracel zp t. …který je plný ufoun . …pozor na vzdušné víry … lov k neví, zda je ve st ed nebo na okraji …tak do 77!
Život je jako koloto , … …když z rozjetého vystoupíš, je t žké znovu nasednout. …to í se, dokud se nezastaví. …zastaví, až n kdo vypne proud. …všechno n co stojí …po ád se to í a to í …to í se nebo stojí. …nebo se lov k stále otá í a neví, kudy vp ed dokud nenajde správný východ, vše se stále opakuje. …chce se z toho zvracet. … ím mí v centru d ní jsi, tím mí se vezeš. …pou ová atrakce. Když jsi v nejlepším, je ve er a vypnou proud. … ím je rychlejší, tím víc se to í hlava. …když rozto íš, blinkáš. …line se z n j rajská hudba, ale ob as tvrd posko í. …hý í barvami a veselými melodiemi. …nasedneš a nem žeš p estat. …n kdo si ho užívá a n komu se to í hlava. …ubíhá stále stejným sm rem, jen v r zných situacích. …nikdy nestaví a jede po ád dokola. …taky je z n j ob as špatn …prost jedna velká párty …život není jako koloto ! Láska je jako koloto , ob as z n j vypadne omylem dít .
Pohádka o hv zdi kách Na kouzelném míst stál krásný d m. ty i ložnice, ty i koupelny, starobylá kuchy , obrovská, barevn rozkvetlá zahrada…a š astná, bohatá rodina. Maminka, tatínek a malá sle na. Jelikož je ale št stí pomíjivé a asto rádo od n koho odchází, aby na chvíli doprovázelo n koho jiného, rozhodlo se opustit i tuto veselou rodinu. Maminka a tatínek zahynuli p i autonehod . Malá sle na z stala sama. Sama se sebou jen s pen zi a velkým domem. O em snít, když k ehká nitka pletoucí pavu inu spln ných p ání se roztrhala? Z stává jen touha hrát si, dovád t a arovat. Babi ka z vedlejšího domu si roky st žuje, že nemá brýle a ani dopis od vnou ete si nem že p e íst. Malý šestiletý klu ík jezdící na kolob žce by si už kone n p ál opravdické kolo. Rozárka, dcerka mamin iny p ítelkyn by ráda vozila v ko árku novou panenku s dlouhými vlasy. Kryštof by si p ál alespo jednou v život vid t delfíny. Tatínk v p ítel by pot eboval nové auto, aby se svoji rodinou dojeli do zem , kde nezapadá slunce… Malá sle na si jednoho dne oblékla sváte ní šaty a vypravila se do obchodu. Koupila brýle, zabalila je do krásného papíru, zavázala mašli kou, položila na schody p ed dve mi milé babi ky a zazvonila. Ud lat n komu radost je vlastn snadné. Druhý den vybrala v obchod na rohu opravdické jízdní kolo pro smutného malého klu íka. Pro Rozárku objevila v hra ká ství krásnou dlouhovlasou panenku. Kryštofovi zaplatila výlet lodí po
Pacifiku. Kolemjdoucím d ti kám rozdala lízátka, nakrmila labut , zachránila motýla a vykro ila vst íc dalšímu velkému kouzlu. Koupit auto pro tatínkova kamaráda… Cestou si zpívala a tan ila a p emýšlela, smutnila a zabloudila. Setm lo se, stromy se zatáhly, p estalo se smát slunce a ptáci zpívat…Malá sle na z stala sama v lese netušíc kudy vede cesta.. Posadila se na cestu, brala do rukou kamínky a plakala. Vzpomínala na maminku a tatínka a plakala. P emýšlela jestli opravdu existují kouzla, protože práv te by byla za malinkaté kouzlo ráda. Zvedla o i k nebi a uvid la hv zdu. A za ní další a další. Bylo jich snad miliony a klikatili se v cestu, která ji zavedla až dom . P i každém kroku, když procházela pod n jakou hv zdi kou, slyšela hlasy svých rodi : tahle svítí za brýle pro babi ku, tato za panenku pro Rozárku, tamta za nakrmené labut , ta další za motýla… Každá je zasloužená. A ta poslední je od nás. Je za všechny tvé dobré skutky, za úsm v a tvé isté srdce.