Super Bowl: reklama?
Sport
nebo
A je to tu. Super Bowl Sunday, tedy jeden z velkých amerických svátků, je po roce opět připraven rozjet velkolepou show, v které by mělo jít hlavně o sportovní výkon. Je tomu ale skutečně tak?
Super Bowl 2015 Pro ty, ke kterým tento termín ještě nedorazil, se sluší vysvětlit, že jde o finále nejpopulárnější americké fotbalové ligy NFL (National Football League). Prosím neplést s evropským fotbalem. V té se střetnou dva vítězové konferencí AFC a NFC. Super Bowl se hraje tradičně každou první únorovou neděli od roku 1967 a letos se jedná o 49. ročník. Každý rok se hraje na jiném stadionu, který je zvolen dlouho dopředu. I pro výběr však platí přísná pravidla. Například uzavřená střecha v městech, kde průměrná únorová teplota klesá pod 10°C. I toto pravidlo však našlo výjimku při loňském ročníku, kdy Super Bowl hostil MetLife Stadium v New Yorku. Letos se utkání odehraje v Arizoně na stadionu University of Phoenix.
Sledovanost a poločasové reklamy Jak již bylo řečeno, jedná se o jeden z největších amerických svátků. Na samotné utkání lákají obchody všemi možnými prostředky již celý leden. Přátelé a rodiny se scházejí u televizí a bary praskají ve všech.
A právě sledovanost je to, co táhne Super Bowl. Jde o nejsledovanější pořad v americkém vysílání, u kterého se každoroční sledovanost pohybuje přes 111,5 mil. diváků. Jelikož se ale jedná o čistě americký sport, v celkové sledovanosti ho předstihne finále Ligy mistrů nebo Mistrovství světa ve fotbale, které jsou masovější záležitostí. V čem ale Super Bowl nic nedostihne, je cena za 30 sekundový reklamní spot. Zatímco poslední dva roky byla cena 4 mil. $, letos je už 4,5 mil. $. Dalo by se říct „za hubičku“. I tak se ale reklamní prostor bezpečně naplní a společnosti investují do speciálních reklam na poločasovou přestávku další miliony dolarů. Zde právě dochází k rozkolu, jedná-li se ještě vůbec o sportovní událost. Samotný pořad je totiž jednou velkolepou show, mluvíme přeci o Americe, s grandiózním výstupem popových hvězd a zmiňovaném bloku reklam. A jak naznačují výzkumy, kolem 50% televizních diváků sleduje přenos právě kvůli těmto reklamám. Reklamním partnerům z toho musí plesat srdce, ale duše sportovního diváka trpí. Ostatně i v našem českém rybníčku se druhý den v článcích řeší spíše reklamy a výsledek utkání je odsunut na vedlejší kolej. Pro názorný příklad. Kdo z vás si vzpomene spíše na výsledek, nebo aspoň týmy v loňském zápase, než na dojemnou reklamu přátelství mezi štěnátkem a koněm z produkce Budweiser?
Stačí již jen dodat, že se v dnešním nebo chcete-li zítřejším utkání (začátek 0:30 SEČ) o trofej Vince Lombardiho a prsteny střetnou týmy New England Patriots a loňští vítězové Seattle Seahawks. Pak již jen budeme čekat, s čím se letos vytasí tradiční inzerenti Volkswagen, Budweiser, Chevrolet nebo Doritos.
Sportovní pravidla
kvíz:
Sportovní
Zpoza obrazovky se většina z nás stává sportovními odborníky na každé sportovní odvětví. Jak jste na tom ale se znalostí sportovních pravidel? Vyzkoušej náš nový kvíz a dokaž ostatním, že si sportovním odborníkem právem.
Jak dobře znáš sportovní pravidla? Otestuj si své znalosti pravidel z různých více či méně propagovaných sportů. Začít
Žebříček: Jak dobře znáš sportovní pravidla? maximum z 20 bodů Umístění Jméno Vloženo dne
Body Výsledek
Tabulka se načítá Žádná data
Žebříček nejlépe placených sportovců za rok 2014 Americký magazín Forbes často vydává různé žebříčky. Před nedávnou dobou přišel s žebříčkem 100 nejlépe placených sportovců roku 2014. Jestli čekáte, že nejlépe placeným sportovcem bude fotbalista, golfista či závodník, budeme vás muset vyvést z omylu. Nejvíce, celých 105 milionů dolarů, si za uplynulý rok vydělal boxer Floyd Mayweather. Stal se teprve druhým mužem v historii žebříčku, který pokořil hranici 100 mil $. Tím prvním byl mimochodem Tiger Woods.
Box, fotbal a basketbal Floyd Mayweather se ale moc „nepředře“, vezmeme-li v úvahu, že v ringu strávil zhruba 72 minut za 2 souboje. Ve Spojených státech zkrátka box táhne a společnost Showtime, s kterou Mayweather podepsal smlouvu na 6 zápasů během 30 měsíců, umí štědře rozdávat. Enormní výši výdělku za boxerský zápas ještě zvýrazňuje fakt, že Mayweather nemá příjmy z reklamní činnosti. Asi netřeba dodávat, že se jedná o nejpopulárnějšího boxera mimo těžkou váhu. Od vstupu do profesionálního ringu po Olympijských hrách 1996 si vydělal okolo 400 milionů $. Zajímavé bude sledovat, jestli příjmy z kontraktu se Showtime překonají 275 mil. $. Tato částka je totiž dosavadním maximem, které kdy sportovec za kontrakt obdržel. Drží ho Alex Rodriguez, baseballista New York Yankees.
Druhým mužem v žebříčku je půlkou fotbalového světa milovaný a druhou půlkou nenáviděný Cristiano Ronaldo, jehož roční příjmy dosahují 80mil $. Portugalský kanonýr Realu Madrid má snovou smlouvu na 5 let, za které si přijde zhruba na 206 mil. $. K tomu musíme přičíst samozřejmě bohaté bonusy za výhry. Velkou část příjmů CR7 však tvoří smlouvy s reklamními partnery, za které inkasuje 28 mil. $. Cristiano má 11 partnerů, mezi které patří Nike, Emirates, Samsung a Toyota.
Bronzový
stupínek
obsadil
zástupce
NBA
LeBron James, který si ročně přijde na 72,3 mil. $. Jeho kapsu plní zejména příjmy z reklamy od společností Nike, Coca-Cola, McDonald’s, Upper Deck a dalších. Společnosti Nike to rozhodně nemusí být líto, protože za prodej bot značky LeBron utržila přes 300 mil. $. LeBron James tak platí za nejlepšího prodavače bot (Al Bunda může jenom tiše závidět a vzpomínat na své 4 touchdowny). A nejen bot, jeho dres byl také nejprodávanějším. Kromě bot a dresů se ale LeBron přiživil také na prodeji podílu společnosti, kterou koupil Apple. Akorát v Clevelandu jeho jméno moc nezmiňujte.
Bramboru v tomto žebříčku vyfasoval božský Lionel Messi, který vydělá kolem 65 mil. $. Nedávno mu na stole přistála nová smlouva od Barcelony, která ho bezpečně zajistí na dalších pár let. Sice posledně ostrouhal na předávání Zlatého míče, ale vyhrál ho už čtyřikrát v řadě, tak ať má taky jednou Ronaldo radost. Ani pár poplatků za špatné placení daní ho nemusí příliš stresovat. Je tváří společností Adidas, Gillete, Pepsi, EA Sports a Turkish Airlines. Tyto smlouvy mu přinesou zhruba 23 mil. $.
A
pomyslnou
TOP5
nám
uzavírá
opět
basketbalová NBA. Pátým nejvýdělečnějším sportovcem ve výčtu je Kobe Bryant s 61,5 mil. $. Ve svém klubu bere ročně 30 mil. $, o 8 mil. $ více než kdokoli jiný. Ve zmiňovaném prodeji dresů je na třetím místě (1. James, 2. Durant). Příjmy ze sponzorských smluv od společností Nike, Lenovo, Hublot, Turkish Airlines a Panini mu přinesou dalších 30 milionů. Kromě toho se Kobe začíná pouštět do investic pod společností Kobe Inc.
Tiger Woods udržel v žebříčku prvenství 11x za posledních 12 let, ale nyní skončil šestý. Jeho konto značně zasáhlo ukončení spolupráce se společností EA Sports, která za prodej video her PGA Tour vydělala přes 800 mil. $. Tiger také v minulé sezoně prodělal zranění zad a přišel tak o prize money z turnajů. Do první stovky se dostaly jen tři ženy.
Jedná se o tenistky Marii Sharapovou (34.), Li Na (41.) a Serenu Williams (55.). Z tenistů jsou na tom nejlépe Roger Federer (7.) a Rafael Nadal (9.).
Pět nejsledovanějších sportovních přenosů Sport se v průběhu druhé poloviny 20. století dostal do popředí sledovanosti díky rozvoji televize a globalizace. Tím se změnilo i financování profesionálního sportu, ve kterém začaly převládat finance od finančních magnátů, médií (hlavně televizních práv) a prodeji suvenýrů (tzv. model MMMMG). Za vysílací práva k sportovním přenosům se platí vysoké částky, stejně tak jako za umístění reklamních spotů. I na starém kontinentu je velmi dobře známo, že nejdražší jsou reklamy v poločase Super Bowlu, jejichž cena se pohybuje okolo 4 mil. dolarů. Nyní si představíme 5 nejsledovanějších sportovních událostí.
Velká cena Monaka Velká cena v Monaku se jezdí pravidelně již od roku 1929 a automobilovými nadšenci je považována za vrchol závodní sezóny. Závod sleduje průměrně kolem 25 miliónů diváků s nárůstem podle momentální atraktivity závodů. V roce 2012 měla Velká cena jednu z horších sledovaností kvůli velké možnosti přerušení závodu z důvodu deště.
Super Bowl Super Bowl je národním svátkem Američanů. Koná se vždy první únorovou neděli, odtud i název Super Bowl Sunday. Je to nejsledovanější událost amerického kontinentu, ale ve zbylém světě nemá takovou sledovanost, i když se postupně nadšenci scházejí i k této příležitosti, kterou sleduje přes 110 milionů diváků. I když některé studie prokázaly, že až 50% diváků sleduje hlavně reklamní spoty.
Mistrovství světa v kriketu Ano do výčtu patří i tento pro Čecha „neznámý“ sport. Ten však získává na sledovanosti díky velké oblibě ve Velké Británii a všech jejích původních koloniích. Hlavně Indie, Pákistán a Austrálie jsou zdrojem velké sledovanosti této události. Při utkání věčných rivalů Indie a Pákistánu se sledovanost odhaduje až k závratné miliardě diváků. Reálně se však určitě jedná o stovky milionů.
Olympijské hry Během průběhu dvou olympijských týdnů si najde cestu k obrazovce jistě více lidí než u jednorázové akce, ale i olympiáda a její slavnostní zahájení patří k nejsledovanějším sportovním událostem (i když, samotné zahájení sportovní výkony nenabízí). Zahájení Olympijských her v Pekingu a Londýně sledovalo na 600 milionů, respektive 900 milionů diváků.
Finále Mistrovství světa ve fotbale Mistrovství světa hrající se pravidelně od roku 1930 nemůže chybět ve výčtu nejsledovanějších událostí. Vzhledem k celosvětové oblibě fotbalu se není co divit, že na finálový zápas se shromáždí u obrazovek přes 700 milionů lidí po celém světě. Ve fotbale je také velmi sledovaným zápasem finále Ligy mistrů, které sleduje přes 100 milionů diváků.
Zpestřete Discgolfem
si
léto
s
Slunné dny přicházejí a party mladých lidí často v parku házejí frisbee, neboli česky létající talíř. Kdo zná platformu Wii, určitě někdy zkusil hrát frisbee golf. Na co však při hezkých dnech stát s ovladačem před televizí, když si můžete zahrát naživo. Tato hra, které se správně říká Discgolf, proniká i do České republiky a je možno si zahrát na několika hřištích.
Discgolf a disky
Discgolf k nám pronikl z USA, kde se začal hrát v 70. letech, jako varianta klasického golfu. Základním cílem je tedy dokončit „jamku“ na co nejnižší počet hodů. Jamku v tomto případě tvoří kovový koš, ale dá se také použít strom, pařez či kůl. Disk se hází z určeného výhoziště a hráč pokračuje z místa, kde disk přistál, dokud nedosáhne jamky. Vyhrává samozřejmě hráč s nejnižším počtem hodů. Na rozdíl od klasického golfu hráči nepotřebují velmi drahé vybavení, ale pro začátek stačí jeden disk. Pro pokročilejší hráče je ale na výběr z několika typů disků, které můžeme rozdělit podle vzdálenosti, na kterou se používají. Driver, stejně jako v golfu, je disk používaný na velké vzdálenosti. Letí rychle, ale má tendenci se stáčet a je těžký na ovládání. Middle je disk pro střední vzdálenosti, který je přesnější než driver. Approach se používá na přihazování zhruba do 30 metrů. Posledním typem je putter, kterým se dohazuje do koše. Dělit disky však můžeme i podle letových vlastností, a to na stabilní, hypostabilní a hyperstabilní. Pro praváka házejícího bekhendem to znamená, že hypostabilní disk se stáčí vpravo a v závěru letu se srovná a začne se stáčet doleva. Naproti tomu hyperstabilní se stáčí vlevo během celého letu. V celé republice se nachází přes 20 discgolfových hřišť, v Praze například na Chodově. Za organizací tohoto sportu stojí Česká asociace discgolfu (ČADG), která pořádá turnaje v rámci České tour. Je to velmi finančně i fyzicky nenáročný sport vhodný i pro rodiny s dětmi na slunné víkendové odpoledne.
Energie pro pohyb Každý známe ten pocit, když doběhneme pár metrů na autobus, proskočíme mezi zavírajícími se dveřmi a vítězoslavně se usadíme, nebo spíše postavíme, s udýchaným výrazem. Čím to, že po 10 sekundách rychlejšího pohybu lapáme po dechu, i když jsme trénovaní sportovci?
Kde se bere energie Odpověď se nazývá ATP, neboli kyselina adenosintrifosforečná, což je látka, která je ve svalech jako přímý zdroj energie. Bohužel pro nás jsou její zásoby velmi malé a vystačí pouze na několik sekund intenzivního pohybu. Pro delší pohyb musí tělo získat další energii resyntézou, ke které slouží kreatinfosfát (CP), cukry, tuky a výjimečně bílkoviny. Energie pro resyntézu ATP se získává z výše zmíněných zdrojů a dvěma způsoby štěpení. Toto štěpení probíhá buď anaerobně (bez přístupu kyslíku), nebo aerobně (za přístupu kyslíku). Podle toho, který způsob štěpení převažuje a použitého zdroje, můžeme popsat čtyři zóny energetického krytí.
Zóna
Způsob štěpení
Zdroj
1
ATP – CP zóna
anaerobně
CP
15 s
2
LA zóna
anaerobně
cukry
2 – 3 min.
3
LA – O2
aerobně-anaerobní
cukry
5 – 10 min.
aerobně
cukry/tuky
hodiny
zóna 4
O2 zóna
Všechny zdroje jsou zapojeny neustále, ale podle doby trvání pohybu je každý způsob zapojen jinou měrou. Jako první je uvolněno velké množství energie z první zóny, ale také druhá tzv. laktátová zóna zajišťuje velké množství energie v čase. To ovšem produkuje všem sportovcům známou kyselinu mléčnou neboli laktát, který se hromadí ve svalech a později v krvi. Jeho odbourávání probíhá pomalu a většina zná pocit, když dojde k překyselení svalů. Množství laktátu se udává v mmol/l. Při déletrvajícím pohybu už tělo přechází na aerobní systém, který sice dodává menší množství energie, ale odpadní produkty (CO2, voda) tohoto štěpení je tělo schopno vyloučit.
Anaerobní práh Tělo je při určité intenzitě schopno odbourávat laktát dostatečně rychle, ale dojde-li ke zvyšování intenzity pohybu, úměrně se zvýší tvorba laktátu. Hranice, kdy je laktát odbouráván stejnou rychlostí jakou se tvoří, se nazývá anaerobní práh (ANP). Množství laktátu se pohybuje individuálně, ale jedná se přibližně o 4mmol/l. Anaerobní práh je důležitý stav dynamické rovnováhy, při kterém je umožněno dosáhnout nejvyššího možného vytrvalostního výkonu. Je to důležitý poznatek pro trénink sportovce. Intenzita pohybu je vyjadřována většinou pomocí tepové frekvence, protože laktát nelze při tréninku měřit. Hodnota ANP obvykle odpovídá 160-180 tepům za minuty, kdy je produkováno 4-6 mmol/l laktátu.
Po stopách olympijských her Počátky sportu samotného můžeme najít hluboko ve starověku, kdy měl v některých kulturách úzkou spojitost s obětními rituály. Během období konání rituálů byly v těchto kulturách
obvykle vyhlašovány soutěže s všeobecně ustanovenými pravidly, která se musela dodržovat. Další historické podklady poukazují na spojitost sportu a armády – vojska se účastnila například běžeckých, vytrvalostních i silových aktivit. Konkrétnější podobu získal sport až s vyhlášením tzv. všeřeckých sportovních her. Hry se konaly v pravidelném čtyřletém cyklu v řecké osadě Olympia. Zmínky o prvních hrách tohoto rázu poukazují na rok 776 př. n. l.; tento rok se zároveň stal historicky prvním termínem konání antických olympijských her. „Olympiáda“ se během relativně krátkého období začala těšit obrovskému zájmu veřejnosti. Postupem času se hrám začali věnovat výhradně profesionálové trénovaní cíleně pro určitou disciplínu. Současně se objevovaly snahy hry ovlivnit ve prospěch konkrétního sportovce – počátky sportovní korupce. Her se zúčastňovala široká škála kultur – byli mezi nimi Řekové, Římané, Féničané, Babyloňané, Syřané, Afričane a další. Tento antický fenomén trval až do roku 394 n. l., kdy byly sportovní hry zakázány římským císařem Theodosiem I.
V podvečer novodobých sportů I z období středověku se dochovaly mnohé podklady s popisy připomínající sporty, jako jsou ty dnešní (např. rugby, fotbal či tenis). Avšak počátky moderních sportů nalézáme až ve druhé polovině 19. století na Britských ostrovech, kde v těchto letech probíhala technická revoluce. Pracující našli odreagování z náročné práce v dolech a továrnách právě ve sportu, v důsledku čehož vznikaly různé sportovní kluby, které
mezi sebou pravidelně zápolily.
Sport se v průběhu několika dekád stal doslova mánií. Vše vyvrcholilo založením novodobých olympijských her po vzoru her antických. V roce 1896 se pořádaly první letní olympijské hry zásluhou francouzského pedagoga Pierra de Coubertina v řeckých Athénách, čímž se začala psát nová éra sportu. Během těchto her se soutěžilo v disciplínách, jako je atletika, cyklistika, střelba, gymnastika, šerm, plavání, tenis či vzpírání.
Na scénu přicházejí zimní sporty Novodobé letní olympijské hry podle vzoru Pierra de Coubertina se roku 1924 rozšířily i o zimní olympijské hry, které se poprvé konaly ve francouzském středisku Chamonix. Olympijské hry v této moderní podobě se s drobnými obměnami disciplín a pravidel konají dodnes. Výjimkou bylo pouze období druhé světové války, kdy musely být z důvodu vojenských intervencí dva čtyřleté olympijské cykly zrušeny. V zaběhlé olympijské tradici se pokračovalo tedy až v roce 1948. Tohoto roku se letní olympijské hry konaly v Londýně a zimní klání proběhlo ve švýcarském St. Moritzi. Letní i zimní hry se pořádaly pravidelně vždy v tentýž rok. Změna nastala až v roce 1992, kdy byla schválena drobná úprava olympijského cyklu. Změna spočívala ve střídavém konání zimních a letních olympijských her s odstupem pouhých dvou let. Tento systém se osvědčil a je platný dodnes.
Vhodnou výživou výkonům!
k
lepším
Obětovat nějaký čas sestavení jídelníčku s vhodnou výživou pro sportovce má význam jen tehdy, pokud provozujete sport denně či na profesionální úrovni. Rekreační sportovec zatěžuje svalové tkáně výrazně méně a nepravidelně, proto u něj není třeba specifickým způsobem jídelníček upravovat. Správně sestavená strava, vhodně obohacená o potravinové doplňky, má za následek lepší vstřebávání fyzické zátěže, čímž svalstvo rychleji regeneruje. Kromě absorpce zátěže se jedná i o výtečnou prevenci před problémy, jako jsou svalové křeče nebo natažené svaly. K dosažení viditelných výsledků je nezbytné stravu dodržovat dlouhodobě.
Jak jídelníček sestavit? Na vědomí je třeba brát, že každý jídelníček musí ve vhodném poměru obsahovat tři základní složky stravy – z 50 % cukry, ze 30 % tuky a z 20 % bílkoviny (údaje jsou pouze orientační). Právě tyto složky se stávají důležitým zdrojem energií. Zapomínat se nesmí ani na stopové prvky – vitamíny. Přestože vitamíny samy o sobě energii nedodávají, jsou důležité pro její vstřebávání. Kromě zachování vhodných poměrů jednotlivých složek ve stravě je důležité dbát na celkovou energetickou hodnotu potravin. U průměrného, středně vytíženého muže se denní příjem energií pohybuje okolo 12 000 kJ. Hodnota se může měnit v závislosti na pohlaví a náročnosti sportu. Takřka každá potravina obsahuje na své etiketě hodnotu kJ/kcal. V našich končinách se
údaje uvádějí převážně v kJ (kilojoule). Kcal (kilokalorie) je jednotka užívaná převážně v anglicky mluvících zemích. Převodní vztah mezi těmito jednotkami je následující: 1 kcal = cca 4,2 kJ; a opačně: 1 kJ = cca 0,24 kcal. I vhodná sportovní výživa je tak trochu alchymií, ve které hrají v posledních letech výraznou roli chemické postupy a pozorování. Na základě těchto chemicko-biologických výzkumů byly vyvinuty mnohé výživové doplňky, které někdy mohou hraničit až s dopingem. Jedná se například o proteinové přípravky podporující nárůst svalové hmoty (kotejly, gainery atd.) či o aminokyseliny. Do aminokyselin můžeme zařadit i hojně užívaný kreatin, díky kterému se jednotlivé tréninky mohou stát až několikanásobně účinnějšími. Kreatin současně zvyšuje nárůst svalové hmoty při krátkodobých sportovních výkonech.
Nezapomínejme na pitný režim! V případě pitného režimu mluvíme výhradně o čisté vodě. Průměrně stavěný dospělý jedinec by měl denně přijmout 1,5 až 2,5 litru vody. Je nezbytné pitný režim bezvýhradně dodržovat, jelikož lidské tělo obsahuje přibližně 60 % vody. Voda v těle plní mnoho důležitých funkcí – rozpouští bílkoviny, přenáší kyslík nebo reguluje tělesnou teplotu.
V průběhu aktivního sportování lze ztracenou část tekutin a energií doplnit iontovými nápoji. Princip iontových nápojů spočívá v doplnění minerálů a iontů do rovnovážného stavu. Je důležité podotknout, že iontový nápoj není určen k celodennímu popíjení, ale pouze k vhodným sportovním příležitostem.
Tréma, nevyrovnané výkony – kde je problém? Být lepší než ostatní! V soutěživosti spočívá samotný princip veškerého sportu. Každý vrcholový sportovec se před důležitým sportovním kláním připravuje za pomoci různých osvědčených metod. Základem dobrých výsledků je vůle pravidelně a tvrdě trénovat. Avšak to nemusí být vždy klíčem k úspěchu. Každého sportovce provázejí v průběhu kariéry období, kdy výkony nedosahují takových kvalit, jaké by si sám sportovec představoval. Během těchto období se do žebříčku priorit sportovce dostává, kromě samotného trénování, psychologie! „Narodit se s talentem a tvrdě na sobě dřít,“ tuto odpověď uslyšíte snad od každého sportovce na otázku, „Co jste musel udělat pro to, abyste se dostal mezi sportovní špičku?“. Jenže málokdo se zmíní o třetí složce, která hraje neméně důležitou roli. Jedná se o probuzení skrytého potenciálu prostřednictvím psychologických metod. Že je vám tento pojem cizí? Věřte, že není. Sebedůvěra, motivace, nabuzení, koncentrace nebo taktické myšlení. Přesně toto jsou složky, které mohou vaši výkonnost výrazně zvýšit.
Základem je sebepoznání
S problematikou sportovní psychologie již bylo uvedeno nepřeberné množství odborných publikací, jejichž hlavní myšlenka tkví v sebedůvěře a motivaci. Přestože metody k zisku sebedůvěry a správné motivace jsou rozmanité, vyházejí ze společného základu – sebepoznání. O sebepoznání se člověk snaží již od dob Aristotela, který stál při zrodu nauky o sebepoznání – samotné psychologie (psyché = duše; logia = nauka). Psychologie je stále se rozvíjející věda na základě pozorování chování jedince a právě výsledky z těchto pozorování se snažíme přenášet do individuálních příprav sportovce. V souvislosti s tím se během posledních let začíná rozmáhat nová profese – sportovní psycholog. „Už existuje tolik názorů, jaký má být člověk, že nejlépe každý udělá, když zůstane takovým, jakým je“ Josef Čapek Sportovního psychologa nejčastěji vyhledávají sportovci, kteří trpí kolísavými výkony a výsledky. Po důkladném dialogu bývá obvykle stanovena diagnóza, jejíž účel se skrývá v navrácení stabilních výkonů. Profil klienta, který pravidelně podstupuje konzultace se sportovním psychologem, je psychicky vyvážený člověk, nenechávající se vykolejit vnějšími podněty , přičemž je schopen plně se koncentrovat na vlastní sportovní výkon.
Stanovme si cíle! Praktickým a současně nejjednodušším příkladem sebemotivování je stanovení si určitých cílů, kterých chceme dosáhnout. Tato metoda funguje nejen ve sportovním odvětví. Důležité je klást význam na samotný výběr cíle. Čím náročnější cíl bude, tím budeme více „vyhecováni“ dosáhnout lepších výkonů. Zároveň je
vhodné stanovit si krátkodobé (například denní) a dlouhodobé cíle. Vše uspořádat tak, abychom se prostřednictvím krátkodobých cílů stále více přibližovali dlouhodobému.
Nenechte své tělo chátrat v práci! Řinčení budíku v šest hodin ráno a následné celodenní vysedávání v kanceláři až do pozdních odpoledních hodin je pracovní náplní mnohých z vás. Pro naplnění domácích finančních rozpočtů je takovýto denní program nezbytný. Ale co tomu říká vaše tělo? Ztuhlé svaly, bolesti hlavy, křeče, únava očí či podrážděnost, to je jen strohý výčet nejběžnějších potíží. Zatočte s nimi! Odborníci přes životosprávu se takřka jednohlasně shodují, že pro udržení fyzické kondice je vhodné cvičit či sportovat alespoň třikrát týdně po dobu dvou hodin v intenzivním tempu s dodržováním 24 hodinového intervalu pro regeneraci svalových tkání. Avšak dejme si ruku na srdce – kdo při sedavém zaměstnání zvládá tyto úkony dodržovat? Proto jsme pro vás připravili několik tipů a rad, jak vašemu zdraví v kanceláři prospět.
Začít je snadné Faktory, na které je dobré se zaměřit při vykonávání pracovní činnosti, lze rozdělit do dvou hlavních skupin – pasivní a aktivní. Do pasivní části prospívající životosprávě řadíme především vytvoření ideálního a čistého pracovního prostředí.
Vysoký důraz je třeba klást i na samotné uspořádání pracovního prostoru včetně výběru kvalitní židle. Pokyny pro zdravé sezení vám jsou předkládány již od školních let, dbejte na ně! Jedná se totiž o výtečnou prevenci před bolestmi zad a potížemi s páteří. Dodržování pitného režimu a vhodné rozložení práce by pro zachování psychické pohody mělo být pro každého samozřejmostí. Právě tyto faktory mohou rovněž dosti výrazně promluvit do zdravotního stavu těla. Když už nesportujete či se na to teprve psychicky připravujete, řiďte se tímto minimem. Vaše tělo a mysl to velmi ocení.
Pohyb či sport v kanceláři Nepředpokládáme, že máte na svém pracovišti posilovnu nebo hřiště na fotbal, byť je prokázáno, že tento nadstandard výrazně zvyšuje efektivitu a spokojenost zaměstnanců. Ale nyní již ke cvičebním úkonům, při kterých vaše tělo zapojujete aktivně. Po každé hodině sezení se doporučuje udělat si tzv. mikro-pauzu. Takováto mikro-pauza spočívá v tom, že se po dobu deseti minut zvednete, protáhnete si nohy a provětráte hlavu. Pauza je ideálním okamžikem k provedení jednoduchých cviků. Říká vám něco cvik „kočičí hřbet“? Základem tohoto cviku je propínání zad a uvolňování zádového svalstva. Dalším praktickým cvikem je jednoduché protažení končetin, které spočívá v postupném kroužení zápěstím, lokty a následně celou paží. Obdobně postupujeme u dolních končetin – od kotníků, přes koleno až ke kyčelním kloubům.
Pakliže budete chtít cvičení něčím zpestřit, je na místě zakoupení gymnastického míče, který se může stát praktickým fitness doplňkem do každé kanceláře. Za pomoci této pomůcky můžete nejen ulevit zádovým, krčním či stehenním svalům, ale současně můžete posílit například břišní svaly. Čas od času je také vhodné odložit židli do ústraní a usadit se k pracovnímu stolu právě na gymnastickém míči. Pokud máte na svém pracovišti prostor a šéf není příliš přísný, je možné umístit do dveří hrazdu, která vám poskytne desítky dalších možností na protažení a posílení celého těla. Rovněž se dá snadno přidělat a odstranit, a nemusíte se tedy obávat reakcí a překvapených pohledů klientů. Neberte výše zmíněné rady na lehkou váhu. Takováto preventivní opatření vám mohou ve finále ušetřit potíže a především hodiny času strávené běháním po doktorech.
