Citation: Šupková, D. (2008). Závislost jako jeden z aspektů života bezdomovců [Dependency, one of aspects of homeless people´s lives]. Adiktologie (8)1, 44-51.
abstract
PhDr. Danuše Šupková Psychologist, psychotherapist (specialising in Gestalt Therapy), head of Naděje (NGO), a day centre for homeless people in Prague. In 2005 she graduated from the Faculty of Education of Charles University in Prague (majoring in psychology and special education). In the same year, she began working for the NGOs Člověk v tísni (People in Need) and Naděje (Hope). In the past and during her studies, she worked as a nurse (specialising in emergency medicine).
abstract
Dependency, one of aspects of homeless people´s lives authors
Šupková D. The civic association Naděje
Homelessness has an impact on a whole range of aspects of the lives of the people who experience it. This situation is likely to have an adverse effect on a person’s mental health, as are other stressful events associated with homelessness. One of them is dependency. Research on the links between alcohol problems and homelessness has been conducted abroad. The case reports show that sometimes dependency precedes homelessness, but often homelessness precedes heavy drinking.
Key words: Homelessness – physical health – mental health – dependency.
Submitted: 17th December 2007
Short Reports
81
Citace: Šupková, D. (2008). Závislost jako jeden z aspektů života bezdomovců. Adiktologie (8)1, 44-51.
abstrakt
PhDr. Danuše Šupková psycholožka, psychoterapeutka (zaměření na gestalt terapii), vedoucí denního centra pro bezdomovce v Praze – Naděje (občanské sdružení) V roce 2005 dokončila studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (v oborech: psychologie a speciální pedagogika). Ve stejném roce začala pracovat pro nestátní neziskové organizace Člověk v tísni a Naděje. V minulosti a během studií pracovala jako zdravotní sestra (se specializací na akutní medicínu a záchranářství).
abstrakt
autoři
Závislost jako jeden z aspektů života bezdomovců Šupková D. Občanské sdružení Naděje
Bezdomovství ovlivňuje širokou škálu aspektů života všech, kteří ho zakusí. Taková situace má pravděpodobně stejně nepříznivý dopad na duševní zdraví jedince jako další stresující aspekty s bezdomovstvím spojované. Jedním z nich jsou závislosti. V zahraničí byly provedeny výzkumy týkající se souvislostí mezi problémy s alkoholem a bezdomovstvím. Uvedené kazuistiky ukazují, že závislost v některých případech determinuje bezdomovství a v některých naopak bezdomovství determinuje závislost.
Klíčová slova: bezdomovství – fyzické zdraví – duševní zdraví – závislost.
Došlo do redakce: 17. prosince 2007
Původní práce
45
1. Úvod Bezdomovství zahrnuje širokou škálu aspektů života každého člověka, který o domov přijde, popř. který jej nikdy nepoznal. V tomto příspěvku se nebudu věnovat všem možným příčinám takového sociálního propadu ani všem rizikovým faktorům, které ho mohou determinovat. Zaměřuji se zde především na osvětlení toho, jaké můžeme sledovat druhy bezdomovství a z širších souvislostí života bezdomovců se věnuji zejména problematice závislosti, která často život bezdomovců doprovází.
2. Typologie bezdomovství Existence lidí bez domova je složitý společenský problém, který je neodmyslitelně spjat se současnými společenskými systémy takřka celého světa a je zároveň jevem, který se jednotlivými společenskými systémy táhne v podstatě celou historií. Cílem tohoto příspěvku je pohled na specifika bezdomovství konce 20. a počátku 21. století, kdy je tato problematika, jako paradoxní produkt, neodmyslitelně spojena s růstem ekonomik států bývalého východního bloku, s mezinárodním pohybem pracovní síly a se světovou globalizací. Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci (FEANTSA) shromažďuje pravidelně informace od členských států Evropské unie o problematice v jednotlivých zemích a tato data dále zpracovává. Na jejich základě je aktualizována typologie bezdomovství jako takového. Účelem zpracování a aktualizace této typologie je snaha o zlepšení sběru dat a jejich srovnávání v nadnárodní úrovni. Viz Tabulka 1 – Typologie bezdomovství ETHOS 2007 (upraveno dle EuropeanTypology of Homelessness and Housing Exclusion) Typologie vymezuje různé druhy bezdomovství podle využívaných možností k bydlení u lidí, kterých se tato problematika týká. Z tabulky
46
je zřejmé, že ETHOS pamatuje i na osoby žijící v nejistém bydlení a osoby nucené neustále se pohybovat mezi různými formami nevyhovujícího bydlení. To jsou lidé, které můžeme označit za tzv. skryté bezdomovce. Právě pro uvedenou různorodost je často velmi složité pracovat se statistickými daty týkajícími se bezdomovců, protože ta jsou často omezena jen na bezdomovce zjevné a to navíc jen na ty, kteří jsou evidováni v konkrétních zařízeních určených bezdomovcům. Edgar a Meert (2005) vidí klíčový problém měření bezdomovství v tom, že nejde o statistický jev. Někteří lidé se pohybují mezi odlišnými formami bydlení, např. mezi spaním ve veřejných prostorách, krátkodobými pobyty u příbuzných a přátel, případně pobyty ve vězení či ve zdravotnickém zařízení apod. Je evidentní, že na jedné straně můžeme na ulicích pozorovat jedince nápadně se odlišující od spěchající většiny svým vzhledem, zápachem a chováním. Na straně druhé denně míjíme jedince, které podle vzhledu a chování jako bezdomovce vůbec nepoznáváme, přesto se s problémem nejistého bydlení potýkají. Chodí do práce, přespávají v azylovém domě a jejich perspektiva na stálé bydlení a tím i udržení zaměstnání je často mizivá.
3. Zdravotní stav jako jeden z určujících faktorů života bezdomovce Obecné mínění o ovlivnitelnosti zdravotního stavu životním stylem a širšími možnostmi péče o sebe je snadným vodítkem k úvaze, že způsob života na ulici vede k nutnému ovlivnění zdravotního stavu takového člověka k horšímu. Bezdomovec má ztíženou cestu k uspokojování základních biologických potřeb, jako jsou nasycení a spánek, ale také teplo a bezpečí. Nedostatek všech těchto prostředků nutných k udržení dobrého, popř. zlepšení špatného zdravotního stavu, nutně vede k rychlejšímu zhoršování jakéhokoliv stávajícího zdravotního stavu.
Původní práce
Závislost jako jeden z aspektů života bezdomovců
2008 / 8 / 1 Adiktologie
3.1. Fyzické zdraví Z výše uvedeného jasně vyplývá, že bezdomovci mají horší možnosti udržet dobrý zdravotní stav a samozřejmě zlepšit stávající stav špatný. Na základě průzkumu zdravotního stavu bezdomovců v České republice (Šupková, 2007) byly zachyceny nejčastější zdravotní potíže bezdomovců pohybujících se v Praze. Ve sledovaném období byla u bezdomovců nejčastěji diagnostikována onemocnění z diagnostické skupiny nemocí dýchací soustavy a ze skupiny nemocí kůže a podkožního vaziva. U sledovaných pražských bezdomovců jsou evidentní polymorbidity a komorbidity a v souvislosti s tím i horší diagnostika a následná péče o takové pacienty (nemluvě o stále se měnící zdravotní a sociální politice, která tuto situaci ještě ztěžuje). O častosti sdružených zdravotních komplikací v souvislosti se způsobem bydlení se zmiňuje britská studie z roku 1994 (Binesová). U britských bezdomovců z této studie byly polymorbidity a komorbidity zaznamenány nejčastěji u jedinců přespávajících „na ulici“ (59 % z dotázaných). O mnoho lépe na tom nebyli jedinci navštěvující alespoň občasnou pomoc v denních centrech (57 %). Respondenti z hostelů a nocleháren vykazovali poněkud lepší bilanci (38 %). U bydlící populace studie vykazuje 24procentní polymorbiditu. Stěžejním ukazatelem horšího fyzického zdraví bezdomovců je mortalita. Zpráva WHO (2005) uvádí, že úmrtnost v populaci bezdomovců je značně vyšší. Z německých výsledků vyplývá, že průměrný věk, kterého se bezdomovec dožije, je 44,5 roku, pokud zemřel z nepřirozených příčin (vysoké procento 62,6 % ukazuje na intoxikace). Z přirozených příčin je nejčastějším důvodem infekce (16,8 % ze sledovaných úmrtí bezdomovců). V přehledu britských studií (Fitzpatrick, Kemp, Klinker, 2000) se uvádí očekávaná délka života lidí žijících na ulici 42 let, přičemž
Původní práce
národní průměr byl 74 let. Britské studie stejně jako zkušenost z České republiky sdílí společný názor, že hlavní hrozbou pro zdraví bezdomovců je nedostatečný přístup ke zdravotním službám. 3.2. Duševní zdraví V britské studii Binesové (1994) se lze dočíst, že nejčastěji uváděnými onemocněními jsou deprese, úzkosti a nervové potíže u lidí přespávajících po noclehárnách. Tyto duševní potíže jsou častější než kterékoliv symptomy fyzické. Studie dále uvádí, že ve srovnání s bydlící populací jsou duševním onemocněním postiženi lidé spící na noclehárnách osmkrát častěji a lidé spící „na ulici“ dokonce jedenáctkrát častěji. V přehledu britských studií (Fitzpatrick, Kemp, Klinker, 2000) se poukazuje na záznamy, které svědčí o vysokém procentu bezdomovců s duševním onemocněním, kteří zároveň vykazují těžkou závislost na alkoholu. V našich podmínkách máme k dispozici pouze data vysledovaná z pražské ordinace praktického lékaře určené bezdomovcům. Viz příloha Obr. 1 – Graf duševních nemocí a poruch chování zobrazující data z ordinace praktického lékaře pro bezdomovce v Praze za období 1. 1. 2005 – 31. 5. 2006 (Šupková, 2007). Závislost, stejně jako jiné duševní poruchy či onemocnění, bývá častým doprovodným symptomem člověka bez domova. V situaci, kdy budeme zkoumat konkrétní bezdomovce, je těžké určit, zda závislost, popř. duševní porucha či onemocnění, byly příčinou nebo až následkem sociálního statutu bezdomovce. Následky duševní nemoci mohou v souvislosti se sociálně-ekonomickými problémy utvářet spouštěcí mechanismus bezdomovství. Stejně tak nepříznivá ekonomická situace konkrétního člověka spojená s momentální osobní krizí může vést k propadu „na ulici“ a později k depresím, závislostem apod.
47
3.3. Závislosti V české populaci je běžnou představou bezdomovce jedinec, který špinavý a zapáchající sedí na některé z městských laviček a popíjí levné alkoholické nápoje. Lze jen těžko vysledovat, zda je alkoholismus zjevných bezdomovců příčinou jejich sociálního propadu nebo až následkem dlouhodobé životní krize a logickým přizpůsobením se podmínkám života v populaci bezdomovců na ulici. V předchozí kapitole je uveden graf týkající se duševních potíží bezdomovců, kteří ve sledovaném období navštívili ordinaci praktického lékaře v Praze. Nejvyšší procento z uvedených potíží tvoří právě závislosti (23 %), nejčastěji na alkoholu. V souladu s britskými studiemi (dle Fitzpatrick, Kemp, Klinker, 2000) lze i u nás vysledovat skutečnost, že existuje velké množství literatury o zneužívání drog, ale pouze malý počet je zaměřen na bezdomovce (u nás zatím žádná rozsáhlá studie na toto téma ještě publikována nebyla). Britové uvádějí výjimečnou studii z roku 1997 (Flemen, dle Fitzpatrick a kol., 2000), v rámci které bylo zjištěno, že 35 % mladých bezdomovců na ulici v centrálním Londýně bylo uživateli heroinu, což je 18x více než mezi stejně starými lidmi, kteří bezdomovci nejsou. Podíváme-li se na běžný den bezdomovce, který není klientem žádného azylového zařízení a přespává v různých provizoriích, je posezení se stejně žijícími lidmi u krabice vína, na kterou se složili, či ji ukradli, docela běžnou součástí dne. Je to jedna z cest, jak další den bez reálné perspektivy na lepší budoucnost přežít. K určitému náhledu, co může znamenat závislost na alkoholu či jiných drogách v životě bezdomovce, mohou posloužit následující kazuistiky. 3.3.1. Kazuistiky Závislost jako příčina sociálního propadu (Kazuistika muže, ročník 1953, bývalý klient Naděje)
48
Služby denního centra pro bezdomovce využíval několik měsíců muž, jehož životní kariéra byla nastartována s prognózou sociálního úspěchu a ekonomického dostatku. Muž vystudoval s dobrým prospěchem Vysokou školu ekonomickou. Měl zároveň velkou zálibu ve studiu cizích jazyků a tři z nich využíval aktivně. Pracoval, oženil se a začal podnikat. Jeho soukromé podnikání mu brzy začalo přerůstat přes hlavu a on objevil relaxaci v pití alkoholu. Brzy se jeho pracovní problémy a problémy s alkoholem promítly do manželství a jeho žena požádala o rozvod. Stejně s krachem manželství došlo i k ukončení podnikání a zadlužení. Jeho nekontrolované pití se tím značně prohloubilo. Brzy na to požádal o ústavní léčbu a celou ji absolvoval. Po léčení už šel bydlet ke své matce, protože jiný byt mu k dispozici nebyl. Znovu se oženil a pracoval jako překladatel. S touto ženou bydleli dále společně u jeho matky. Jeho nová manželka však brzy čím dál tím víc narážela na problémy ve vztahu s tchyní a požádala o rozvod. Klient, který se po ukončení léčby pokoušel své pití kontrolovat, opět kontrolu ztratil. Jeho matka to přestala snášet a rozhodla se, že byt v Praze prodá a odstěhuje se. Rozhodl se pro oficiální ukončení své samostatně výdělečné činnosti překladatele. Začal si vydělávat jen příležitostnými překlady z cizích jazyků a téměř veškerý výdělek propil v levném alkoholu. Žil ze dne na den v pražských ulicích. Několikrát se pokoušel zahájit spolupráci se sociálními pracovnicemi denního centra Naděje a po čase byl motivován k zahájení druhé léčby. Nastoupil do psychiatrické léčebny, kde absolvoval detox, ale hned několik dnů po zahájení léčebného režimu byl vyloučen pro nespolupráci. Opět začal nepravidelně docházet do Naděje a nekontrolovatelně pil. Začaly se u něj objevovat epileptické záchvaty.
Původní práce
Závislost jako jeden z aspektů života bezdomovců
2008 / 8 / 1 Adiktologie
Jeho matka neměla o kontakt se synem zájem. Se sociálními pracovnicemi se spojil pouze jeho bratr, ale nabídl mu jen občasnou pomoc ve formě jednorázových finančních dávek. Tudíž žil dál na ulici. Naděje mu nemohla nabídnout ubytování v azylovém domě, protože byl neustále pod významným vlivem alkoholu. Jinou formu bydlení mu nenabídli ani jeho příbuzní. Klient odmítl další pokus o nástup na dlouhodobé léčení. Byl nalezen mrtev na zastávce autobusu MHD na jaře 2007. Závislost jako následek života na ulici (Kazuistika ženy, ročník 1948, klientky Naděje) V dlouhodobé terapii jsem pracovala s ženou, klientkou azylového zařízení pro ženy v sociální nouzi, která byla několik let závislá na alkoholu. Pít však začala až v okamžiku, kdy začala žít mezi bezdomovci. Její sociální kariéru do určité míry předurčilo nevydařené dětství u nevlastní matky a její následné zařazení do dětského domova. Sama hovořila o tom, že v dětském domově se jí nijak zvlášť nelíbilo, ale cítila se tam lépe než u nevlastní matky, která jí často fyzicky týrala. V dětském domově a následně na internátě zjistila, že pokud je milá na ostatní a pokud se jim snaží maximálně přizpůsobit, jsou oni většinou milí na ni. Pokud se jí nepodařilo získat oblíbenost u vybraných osob přizpůsobivostí, snažila se ji získat tím, že si ji kupovala různými službami, popř. přímo dárky či penězi. Během dospívání se vždycky snažila být součástí nějaké skupiny podobně mladých lidí a v podstatě u nich hledala domov, bezpečí. Stala se součástí určité skupiny pražského podsvětí v době socialistického zřízení. V legitimním pracovním poměru pracovala jen občas, přestože jí práce nikdy nevadila. Ale patřila jen ke své partě a živila se tedy drobnými službami pro své známé. Dělala zeď vekslákům, drobným zlodějíčkům, sbírala „zajímavosti“
Původní práce
v popelnicích a prodávala je v bazarech a antikvariátech. Neopíjela se, nebrala žádné drogy. Za socialismu bylo jen otázkou času, kdy bude zadržena a odsouzena za trestný čin příživnictví. Během mládí si odseděla několik měsíců ve vězení. Pak už se jí v podstatě nikdy nepodařilo zakotvit a najít domov. Nikdy nevlastnila byt, tak si obvykle našla práci s ubytováním. Přišel konec socialismu v Čechách a ona si začala hledat novou rodinu a tu našla v levných pražských hospodách. Našla si přítele, který byl alkoholik a už několik měsíců žil jako bezdomovec – přespával v zahradním domku. Kromě toho byl i násilník a navíc se nechal od své přítelkyně živit. Čím více pil a trápil ji, tím více se ona snažila, aby mu vyhovovala. Neznala skutečný domov, jen život na ubytovnách a bydlení po svých známých, přesto pro ni byl život na ulici, který se svým přítelem zakusila, šok. Zažívala pocity studu a odcizení od celého světa, osamocenost a zároveň úzkost z toho, že by přišla i o tuto skupinu bezdomovců, kteří se za čas stali jejími nejbližšími známými. Začala pít. Hodně. Skoro každý den se opíjela, aby nějak přežila den a nemusela myslet na své úzkosti. Brzy na to její přítel zemřel na rakovinu. Začala pít ještě víc. Po zhruba deseti letech na ulici, kde celou tuto neuvěřitelnou dobu dokázala přežít sama bez většího úrazu a bez toho, aniž by se sama uchýlila k páchání závažnějších trestných činů, vyhledala pomoc neziskové organizace pomáhající bezdomovcům. Nejdříve docházela nějakou dobu jen do denního centra a pila dál. Posléze přijala ubytování v azylovém domě, jehož podmínky – nepít alkohol – musela přijmout. A to také dokázala. V současnosti je v péči psychiatra, kam dochází na pravidelné kontroly s diagnózou bipolární psychoafektivní poruchy. Několik měsíců v roce bere antidepresiva. Po dobu pěti měsíců během pobytu v azylovém domě navštěvovala psychoterapii. Už dva roky se nedotkla alkoholu a tvrdí, že pití jí neschází. Už více než
49
rok pracuje jako sanitární sestra v nemocnici. Učí se anglicky a čte o cestování.
4. Závěr Z uvedeného je zřejmé, že existují informace o průzkumech zabývajících se zdravotním stavem bezdomovců a s tím souvisejícími problémy s pitím alkoholu. V českém prostředí však dosud nebyla vytvořena práce zaměřená pouze na problematiku závislosti na alkoholu a zneužívání drog touto populační skupinou. Situace by mohla být přesně zmapována jedině tehdy, pokud by administrátoři mohli být v přímém kontaktu s bezdomovci. Při předsta-
vě realizace takového průzkumu však vzniká celá řada etických dilemat. Takový průzkum by měl být zřejmě realizován jen tehdy, pokud by výsledky z něj mohly sloužit k zefektivnění služeb určených těmto lidem. Administrace by pak mohla být ospravedlnitelná i u takto specifických respondentů, tedy lidí, kteří jsou na lidském dně a v určitém okamžiku slouží akademické obci jako objekt výzkumu. Kontakt: PhDr. Danuše Šupková Středisko Naděje, U Bulhara, Praha 2
[email protected]
Tabulka 1: Typologie bezdomovství ETHOS (upraveno dle European Typology of Homelessness and Housing Exclusion, 2007) Koncepční kategorie
Operační kategorie
Životní situace
Bez střechy
1. Osoby přežívající venku
1.1 Veřejné prostory nebo venku (na ulici)
2. Osoby v noclehárně
2.1 Noclehárna
3. Osoby v ubytovnách pro bezdomovce
3.1 Azylový dům pro bezdomovce
Bez bytu
3.2 Přechodná ubytovna 3.3 Přechodné podporované ubytování 4. Osoby v pobytových zařízeních pro ženy
4.1 Pobytové zařízení pro ženy
5. Osoby v ubytovnách pro imigranty
5.1 Azylová zařízení pro žadatele o azyl 5.2 Ubytovny pro migrující pracovníky
6. Osoby před opuštěním instituce
6.1 Věznice a vazební věznice 6.2 Zdravotnická zařízení 6.3 Zařízení pro děti
7. Uživatelé dlouhodobé podpory
7.1 Pobytová péče pro starší bezdomovce 7.2 Podporované bydlení pro bývalé bezdomovce
Nejisté bydlení
8. Osoby žijící v nejistém bydlení
8.1 Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel 8.2 Bydlení bez právního nároku 8.3 Nezákonné obsazení pozemku
9. Osoby ohrožené vystěhováním
9.1 Výpověď z nájemního bytu 9.2 Ztráta vlastnictví bytu
Nevyhovující bydlení
10. Osoby ohrožené domácím násilím
10.1 Policejně zaznamenané domácí násilí
11. Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách
11.1 Mobilní obydlí 11.2 Neobvyklá stavba 11.3 Provizorní stavba
12. Osoby žijící v nevhodném bydlení
12.1 Obydlené neobyvatelné byty
13. Osoby žijící v přelidněném bytě
13.1 Překračující nejvyšší národní normu podle rozměru nebo počtu místností
50
Původní práce
Závislost jako jeden z aspektů života bezdomovců
2008 / 8 / 1 Adiktologie
Obrázek 1: Přehled duševních nemocí a poruch chování zobrazující data z ordinace praktického lékaře pro bezdomovce v Praze za období 1. 1. 2005 – 31. 5. 2006 (Šupková, 2007)
Literatura
1
Bines, W. (1994). The Health of Single Homeless People (1st ed.). York: Centre for housing Policy, University of York. 2 Edgar, B., & Meert, H. (2005, November). Fourth Review of Statistics on Homelessness in Europe, The ETHOS Definition of Homelessness. FEANTSA. Retrieved November 28 at: http://www.feantsa.org/files/transnational_reports/EN_Stats_2005.pdf ETHOS 2007 (2007). Proposed Revision 3 to the ETHOS categories and definition. Retrieved November 28 at: http://www.feantsa.org/files/indicators_wg/ETHOS2007/general/ethos_2007.pdf 4 Fitzpatrick, S., Kemp, P., & Klinker, S. (2000). Single Homelessness, an overview of research in Britain (1st ed.). Bristol: The Policy Press, University of Bristol.
Původní práce
5 Šupková, D. et al. (2006). Zdravotní péče o bezdomovce v ČR (1. vyd.). Praha: Grada. WHO (2005, January). How can health 6 care systéme effectively deal with the major health care needs of homeless people? WHOEurope: Health Evidence Network.
51
