9.číslo Ročník XXV.
Květen 2014
Měsíčník turistického oddílu mládeže Roháči 2713 Kladno
Co nás čeká v květnu a dál? 15.5. – Oddílovka 5.6. – Oddílovka 6.-8.6. – Turnaj mezioddílového pětiboje – Pleskoty v Českém Ráji – Info: Skup 20.-22.6. – Závěrečná hra 12.-26.7. – Letní tábor
Sport – květen 2014 Mistrovství světa v ledním hokeji, Bělorusko Výměna Hadamczika za Růžičku V květnu nás mimo jiné čeká MS v ledním hokeji. To mimo jiné znamená zarputilé fandění u televize, obličeje v barvách českého týmu, ale také holky „expertky“, které viděly hokej naposledy na olympijských hrách. Těžko se věnovat nějakým prognózám, rozebírat kdo má lepší tým, když neznáme žádné sestavy. A tak se podíváme na změnu českého trenéra, která proběhla po nevydařeném vystoupení na olympijských hrách. Na Hadamczika se snesla vlna kritiky, jak od hráčů, tak od samotných fanoušků. Už před OH mu bylo spíláno za to, že vzal na hry svého zeťe, stárnoucího Nedvěda, a jiné hráče. Naopak skvěle hrajícího Hudlera nechal v Calgary. Navíc měli Češi nejstarší kádr. Po hrách se David Krejčí nechal slyšet, že někdy sami nevěděli co hrát, a gólman Ondřej Pavelec Hadamczika kritizoval za to, že jedná stylem „Já nic, já muzikant.“ Hadamczikův hokej byla hlavně jistota a opatrnost. A tak se svaz obrátil na Slavii, aby pro český hokej uvolnila Vladimíra Růžičku, který už u reprezentačního kormidla jednou stál. Slavia svolila a Růžička dostal smlouvu do MS 2015, které se bude konat v Česku. A Růžička se toho ujal. Zavolal Hudlerovi, který přislíbil účast na MS. Je tu ale ještě jedna otázka: Bude pouhá změna trenéra stačit? Jak jinak pomoci českému hokeji? Juniorské reprezentace potřebují úspěch – jen tak se mohou i ti horší mladíčci dostat do zámoří, tam se budou zlepšovat lépe než u nás To se rovnou dostáváme k druhému bodu – zlepšit v Česku práci s mladými hokejisty. Ne aby trenér jednou zakřičel na kluka a byl další den bez práce (Klášterec nad Ohří). Český hokej má na to, aby ještě chvilinku trofeje vyhrával – hráči jako Plekanec, bratři Michálkové, Šmíd, Frolík, Hanzal, Hemský, Krejčí, Erat, Vrbata,… Ale máme i mladé hráče – Voráček, Palát, Gudas, Hertl, talent Kaše,… No, šanci na úspěch máme, a ještě přibližně pět let mít budeme, ale co potom… Pokud nebude zlepšena práce s mládeží, na vrcholový hokej můžeme pomalu zapomínat…
Přeběh z Čech až do půlky Labe skončil úspěchem Přeběh z Čech až do půlky Labe skončil úspěchem. Z Hřenska do Arneburgu jsme doběhli štafetovým způsobem v čase 41 hodin 12 minut, tedy oproti plánu o 48 minut dříve. Uběhli jsme 10 maratónů v 10 skupinách průměrnou rychlostí vyšší než 10 kilometrů v hodině s dětmi mladšími 10 let. Třebaže naplánovaná a reálná kilometráž se nemusí zcela shodovat, základní cíl dostat se z bodu A do bodu B ve stanoveném čase se podařilo naplnit. A jestliže se na začátku mohly zdát etapy oproti plánu kratší, na konci se naopak mnohdy prodloužily, když jsme místo nejisté romantické osmikilometrové cestičky do bažiny v půlnočním čase a se stovkou kilometrů v nohách zvolili čtrnáctikilometrovou obíhačku po silnici. Jedním z problémů, které jsme museli řešit, byl právě průjezd autobusu k řece. Snažili jsme se pokud možno využít cyklostezku Elbe Radweg. A nutno říci, že častokrát jsme po ní běželi a byla opravdu pěkná. Hned zpočátku se autobus zdržel ve Hřensku, takže skupina číslo 1 běžela stále dál. Díky tomu, že běžec je rychlejší než autobus, se podařilo vybudovat oproti itineráři náskok, který se stále zvětšoval. Nakonec dosáhl čtyř hodin. Z tohoto časového polštáře jsme pak čerpali ve chvíli, kdy už to tak dobře nešlo. Přeběh jsme dokončili s výše zmíněným osmačtyřicetiminutovým náskokem. Ač byl Přeběh kolektivním dílem, chtěl bych vyzdvihnout výkon Matěje Štěpána, který v 8 letech absolvoval v jednotlivých etapách celkem 32 kilometrů. A klobouk smekám před oběma členy cyklodoprovodu Vaškem Kadeřábkem a Květákem Klingrem. Každý z nich ujel přes 200 kilometrů v dešti s ledovými krupkami, větru a při teplotách, které se k ránu blížily bodu mrazu. Děkujeme firmám Etnetera, Bisnode a Datinet a také Asociaci Turistických oddílů mládeže a Městu Kladnu za finanční pomoc, bez níž by Přeběh v této podobě nebylo možné uskutečnit. Poděkování patří též Labyrint klubu Spirála za poskytnuté zázemí a finanční pomoc a v neposlední řadě také řidičům z firmy Pohl s.r.o., neboť díky jejich brilantnímu umění byl autobus vždy tam, kde jsme ho potřebovali. Letošní Přeběh je tedy za námi, ale non stop štafetové akce Turistického oddílu mládeže Roháči budou pokračovat. Nyní bude na řadě Přechod republiky. Pavel Hop Kratina
Jedna z posledních etap Přeběhu z Čech až na konec Labe 2014
Třikrát s Roháčem na prsou Původně jsem tohle povídání do Horáce ani psát nechtěl. Ale když jsem hledal v tiráži minulého čísla mail na Pepu, zjistil jsem, že do minulého čísla dal někdo povídání o Zátopkovi (dodatečně děkuju) a také plakát Run Czech, který zve na Pražský maratón. A protože jsem ho letos běžel díky triku z Přeběhu s Roháčem na prsou, a navíc máme ten běhací rok, tohle povídání sem tak trochu patří. Ale po pořádku. První závod jsem absolvoval vlastně jen pár hodin po návratu. V sobotu večer jsme se vrátili a hned v neděli ráno jsem absolvoval běh v Kačici. Jsou tam i dětské kategorie. Dospělí běží 6 kilometrů. Oproti Přeběhu to bylo výrazně míň. Dostal jsem se na čas 29:32, tedy pod 6 minut na kilometr. A byl jsem na to, jak se patří hrdý. Po těch 120 kilometrech Přeběhu to je víc než slušné, třebaže oproti loňsku je to samozřejmě výrazné zhoršení. Ještě jsem dojel na kole domů a tam jsem „zemřel“. Na Přeběhu jsem totiž dost nastydnul, takže trojkombinace Mucosolvan – Celaskon – Paralen Hot Drink přišla opět na řadu. Další závod mě čekal ve čtvrtek. Kdybych chtěl honit laciné senzace, mohl by se tenhle článek jmenovat Předběhl jsem českého ministra (parafráze názvu Obsluhoval jsem anglického krále). Ale Marcela Chládka znám od vidění jako běžce už několik let. Mimo jiné sponzoroval kdysi půllitry na jubilejním běhu ve Václavech. Letos byl tedy účastníkem Běhu vítězství v Lánech. Proběhl si po boku starosty Nového Strašecí dva okruhy v zámeckém parku. Já tuto dvojici předbíhal až ve druhém kole. Marcel Chládek spojil tento běh s pracovními povinnostmi, večer jsem ho viděl v televizním šotu jednat právě v Lánech s prezidentem Zemanem. Ale čas kvapí a blíží se po Krušovickém soudku a Přeběhu z Čech až do půlky Labe další vrchol mé běžecké sezóny – jubilejní 20. Pražský mezinárodní maratón. Pro číslo jsem si jel až v sobotu. Absolvoval jsem totiž několik schůzek, neboť mám v nohou všechny ročníky tohoto závodu. Zapůjčil jsem pořadatelům 19 medailí z minulých let. Byly vzorně vyvěšené na PIM Expu na Výstavišti. Já si nafasoval startovní číslo s čipem a hlavně s cílem rozšířit sbírku účastnických medailí a nazítří vyhrát tu dvacátou. Napřed ale došlo k milému ceremoniálu. Čtrnáct běžců, kteří ještě Pražský mezinárodní maratón nevynechali, se sešlo na podiu spolu s šéfem organizačního výboru, který tu kdysi tenhle běh vydupal ze země – Carlem Capalbem. Než jsme šli na podium, bavili jsme se mezi sebou a samozřejmě jsem s běžeckými kolegy mluvil i o Přeběhu. Na podiu na to bohužel nebyl prostor – moderátor každému položil nějakou otázku a my odpovídali. Pak jsme se stali čestnými členy RunCzech Teamu a dostali krásné modré značkové běžecké tílko. Někdo by v tom mohl vidět jen komerční záležitost. Ale já oceňuju to, jak se ke mně pořadatelé letos pěkně zachovali. Já se totiž nějak blbě prezentoval a přišel jsem na to až dva měsíce poté, co byl závod beznadějně vyprodán. Mailoval jsem na všechny strany, byl jsem v tu chvíli ochotný za číslo na maratón i dobře zaplatit. Ale nakonec jsem dostal mail, že je to v klidu, dostal jsem další speciální kód a běžel jako Gold PIM King opět zadarmo. Jestliže se pořadatelé ke mně, človíčkovi „z ulice“, z něhož nemají žádný komerční užitek, takhle dobře chovají, pak i já samozřejmě rád udělám něco pro ně. Nakonec Carlo rozkrojil narozeninový dort Pražského maratónu a jedli jsme napřed přímo na podiu. Zbytek dortu jsme si snědli potom v hledišti. Na samotný závod jsem jel v neděli autobusem. Odevzdal jsem věci na Václavském náměstí a spěchal do koridoru. Měl jsem startovní číslo 3906 a koridor G. Podle času bych patřil tak do ,,céčka“. Využiju nestřežené chvilky, vlezu do koridoru C a předstírám, že už pádím někam dozadu. Po pěti metrech se vmísím do davu a už je to v pohodě. Startem jsem probíhal necelou minutu po výstřelu. A už běžíme Pařížskou za zvuků Smetanovy Vltavy. Letos na půlmaratónu mě to docela bralo, cítil jsem dojetí. Teď to není tak silné. O to víc se soustředím na výkon. První
kilometry dávám tak za 4:50, takže brzy smažu tu padesátivteřinovou ztrátu ze startu. Můj cíl je dostat se pod 3:30. Což je tempo tak 4:58 na každý kilometr. A tohle tempo taky držím. Jenže potřebuju si udělat náskok, až před cílem vytuhnu. Nechci to ale rvát přes závit. Můj náskok přesto po vteřinách kilometr po kilometru narůstá. Na 20. kilometru mě povzbuzuje účastník Přeběhu Zdeněk Jelínek. V této chvíli (článek píšu v neděli odpoledne) nevím, kde se tam vzal, možná běžel firemní štafetu nebo se byl jen podívat. Každopádně teď za to musím vzít. V rámci běhu vystupuje tak 30 hudebníků a kapel, které hrají běžcům i divákům. Na 27. kilometru stojí chlapík s kytarou a hraje písničku od Beatles I need you. Vybavuji si jeden ne zcela příjemný osobní zážitek, který se váže k téhle písni, a říkám si: „Pro svůj cíl chcípnu.“ Přestávám si to užívat a začínám to rvát, co to dá. Pár kilometrů to jde. Ale sil ubývá. Někde na 35. kilometru svůj cíl měním. Zkusím se dostat pod 3:40. Na 37. kilometru opět potkávám mažoretku, do níž jsem se při předchozím průběhu tímto místem o 30 kilometrů a několik hodin desítek minut dříve zamiloval. Ale už na to nemám. Stejně jí ještě nebylo 14. Pak mě předběhne vodič na 3:30. Vodič je běžec, který běží tempem na stanovený čas. Méně zkušení běžci se ho mohou chytnout. Já jsem zkušený dost. On pádí vpřed a já ho už nechytnu. Před chvílí jsem chtěl chcípnout za čas 3:30. Teď mám dojem, že chcípnu i za čas o deset minut pomalejší. Ale už je to blízko. Pět kilometrů. A stačí mi jít je po 7 minutách. Už si běh nevychutnávám. A dokonce si vzpomínám na maminku. Když jsem byl nemocný, dávala mi odpornou medicínu se slovy „nechutnej to.“ Já kapky nechutnal a rychle spolknul. A totéž musím teď udělat se zbylou dávkou kilometrů. Nevychutnávat a ani nechutnat. Co nejrychleji je spolknout. A podobně jako medicína se mi to v cíli vrátí - když ne uzdravením, tak alespoň dobrým pocitem. Někdy mám v posledních metrech euforii. Letos jsem si hlídal čas – celkem 3:36:50 – a taky kolegu, s nímž jsem dobíhal, aby mi nepozvracel boty. My jsme byli dvojka. Já totálně vyčerpaný a on v předklonu. Ale to už je posledních 20 metrů po modrém koberci. A pak už jen vybrat si pěknou hostesku, která mi pověsí na krk medaili. A hurá na autobus. A napsat tenhle článek. Třeba Vám přijde místy ujetý a nepatřičný. Ale je naprosto autentický. V době, kdy píšu tuhle poslední větu, uběhlo od mého proběhnutí cílem pouhých šest hodin. Fantastických 11 dní, které začaly v Hřensku a skončily dnes, mám za sebou. A budu na ně vždycky rád vzpomínat. Hop
S Roháčem na prsou v Kači
Gorka Morka v Českém Šternberku Po heroickém Skupově výkonu při dávání družstva dohromady jsem se setkali ve sváteční den hned ráno a vyrazili po nejoblíbenější české dálnici D1. Cesta byla příjemná a po necelé hodince jsme dojeli až nakonec pole, setkali se s Davídkem , vrátili se na hotelové parkoviště, byli z něj vykázáni a přeparkovali na placené parkoviště u půjčovny lodí. Před samotným turnajem jsme si museli ušlapat a tím připravit ke hře dvě „stejně“ velká hřiště. A pak se šlo na to. První utkání jsme zvládli bravurně a stouplo nám sebevědomí natolik, že po dalších dvou utkáních kde jsme sklízeli úspěch byli jsme poraženi STANem. Uprchli jsme proto na oběd do přilehlého restauračního zařízení a někdo zůstal hlídat naše věci. Po polévce, kofole a trochu té zeleniny, žijeme přeci zdravě nás čekala odpolední klání. Opět jsme vyhráli tři ze čtyř utkání, tentokrát jsme nechali vyhrát jiné aby měli aspoň jedno vítězství. Rozdáváme přeci také radost a štěstí. Celkově jsme skončili druzí a získali moc krásný dort.
Železný TOMík Jako již tradičně podařilo se nám sestavit dvojice jen z řad velkých TOMíků a soutěžili jsme tedy jen v kategoriích Muži a Ženy. Dvě dvojice dorazili už v pátek večer, postavili stany a šli natrénovat formu do restauračního zařízení. V sobotu ráno pak vše vypuklo na ostro. Po příjezdu naší třetí závodní dvojice jsme si rozebrali startovní čísla a šli na to. Skupik se Zobem startovali jako třetí, my měli o mnoho více času s číslem 18 a holky s 30kou už dokonce museli čekat na loď. Na rozdíl od dvou startovních lodí jsme i bez velkého tréninku ukázali, že na lodi to umíme a jen tak ji nepřevrhneme. Nemohu popisovat emoce jiných hlídek a tak popíšu závod z mého pohledu. Loď se nám vydařila. Nestřídali jsme ruce jako v jiných ročnících a na kolo vyráželi nikým nepředjetí. Na kole jsme docela udrželi umístění a ti co mi ujeli na výjezdech tak ty já předjel na sjezdu. Michal by je hravě udělal všechny kdekoli. Pak přišel běh. Mě nohy nečekaně zradily asi toho měli po všech přeběhách Gorce Morce atd. dost. Přes Michalovu obrovskou pomoc a motivaci jsem nestačil dvojici číslo sedmnáct. Celkově jsme skončili sedmí. Skupik a Zob třetí a holky čtvrté. Odvezli jsme si opět krásné zažitky a trička. Je opravdu velká škoda, že se s námí nechcete účastnit, ale třeba se to do dalších ročníků změní.
Hry na květen Ahoj, jsou tu opět hry na květen. Vybarvi.
Zdá se vám, že se obrázek hýbe? Nehýbe se, je to pouze iluze.
Tak zas příště. Dan
A opět kousek bílého místa na kreslení a psaní:
Jaroslav Samson Lenk Už to nenapravím G
Vap tap tap ... Cmi, F G#, G, Cmi, G, Cmi, F, G#, G Cmi, G
V Cmi devět hodin dvacet pět F mě opustilo štěstí, ten G#vlak, co jsem jím měl jet, na koleji G dávno G7nestál, v Cmi devět hodin dvacet pět F jako bych dostal pěstí, já G#za hodinu na náměstí měl jsem G stát, ale v G7jiným městě. Tvá C7 zpráva zněla prostě a byla tak krátká, že Fmi stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka B zadní otevřená, G zadní otevřená, já C7naposled tě viděl, když ti bylo dvacet, Fmi to jsi tenkrát řekla, že se nechceš vracet, B že jsi unavená, G ze mě unavená. R: Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho, může za to vinný sklep, že člověk často sleví, já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou, já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím. Pak jedenáctá byla a už to bylo passé, já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase, láska nerezaví, láska nerezaví, ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý, byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý, už to nenapravím, už to nenapravím. R:
Kdo se narodil v květnu? 3.5. – Karolína L. 6.5. – Boci 7.5. – Syky 9.5. – Kuba D. 12.5. – Kuba R. 15.5. – Tereza H. 16.5. – Honza M. 21.5. – Vendula S. Stav Oka k 11. 5. 2014 Boule Jára Pepa Míša D. Lucka V. Weasy
Honza L. Honza M. koFolik Skupik Kuba Riznič Eva H. Anička Dan Šimon Franěk
stav v dubnovém časopisu 1281 1500 1028 2006 3 1889
brigády a výběry
konečný stav
+2x78 KD 27.3. - 950 Přeběh - 400 Velikonoce - 700 Přeběh +2x156 KD 27.3. - 700 Přeběh
487 1100 328 1618 3 Cena za Přeběh bude upravena pro neúčast
- 100 Velikonoce - 1400 Přebeh 389 - 350 Cimrman +2x156 KD 1996 27.3. 1190 2142 - 1400 Přeběh 1000 150 300 844 +2x78 KD 27.3. - 350 Cimrman +2x234 KD 2550 27.3. 78 +2x39 KD 27.3.
1958 1190 742 1000 150 300 1000 2668 156
HORÁC– měsíčník turistického oddílu mládeže 2713 Roháči Kladno. Adresa redakce: Pepa Škodák (
[email protected] 736465255) Do tohoto čísla svou prací přispěli: Pepa, Honza L., Hop, koFólík Toto číslo vychází v nákladu 40 výtisků. Internetové stránky oddílu: http://www.rohaci.com Internetové stránky Asociace: www.a-tom.cz
