4 HARMONIZOVANÉ TECHNICKÉ SPECIFIKACE

Harmonizované technické specifikace

4

HARMONIZOVANÉ TECHNICKÉ SPECIFIKACE

Z pohledu existence či neexistence harmonizovaných technických specifikací dělíme výrobkovou oblast na: ● neharmonizovanou pro výrobky nepokryté harmonizovanými technickými specifikacemi. Pro tuto oblast je uplatňován princip vzájemného uznávání, podle kterého zboží vyrobené podle práva jedné členské země je obchodovatelné v celé Unii za předpokladu, že splňuje požadavky na obecnou bezpečnost výrobku a bylo řádně uvedeno na trh. Tato oblast je rámcově upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES; ● harmonizovanou, kam mj. spadají také stavební výrobky pokryté harmonizovanými technickými specifikacemi. Z ohlédnutí do historie je patrné, že první kroky k zabezpečení fungujícího volného pohybu zboží jako důležitého prvku vnitřního trhu byly učiněny již koncem 50. let minulého století, kdy byla přijata Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (dnes Evropské společenství ES). Jisté zpomalení procesu, mj. zaviněné ropnou krizí, vystřídalo oživení v polovině 80. let. Toto období je charakteristické zřetelným odklonem od směrnic starého přístupu, usilujících o detailní právní úpravu požadavků kladených na parametry výrobků na evropské úrovni. Starý přístup k technické harmonizaci vystřídal tzv. nový přístup, založený na principu sladění základních požadavků na výrobky, procesy a služby (pozor – nezaměňovat se základními požadavky ve smyslu přílohy I nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích podrobněji viz dále v textu), přičemž předkládáním návrhů k jejich naplnění byly pověřeny evropské orgány technické normalizace. Technická harmonizace Technickou harmonizaci vycházející z nového přístupu lze krátce a výstižně definovat takto: Harmonizace je proces zacílený na odstraňování technických překážek obchodu, a to zejména prostřednictvím sjednocení požadavků na výrobky, procesy a služby, aniž by přitom byla snížena všeobecně uznávaná úroveň ochrany zdraví, bezpečnosti osob a majetku. Praxe doložila, že technické normy jsou důležitým nástrojem technické harmonizace, který je obecně uplatňován celosvětově, nejen v rámci EU. Namístě je připomenout definici technické normy:

35

Posuzování stavebních výrobků

Technická norma ve smyslu ISO je dokumentem vytvořeným na základě konsenzu a schváleným uznaným orgánem, který poskytuje pro všeobecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo znaky pro činnosti nebo jejich výsledky, a je zaměřený na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti. Členské státy EU se rozhodly přijmout principy technické harmonizace a řídit se jimi. Jednotné (harmonizované) požadavky lze proto chápat jako požadavky, na kterých se členské státy shodly (konsenzus), a které jsou Společenstvím považovány za významné; jsou jimi především již výše zmíněné ochrana zdraví, bezpečnost osob a ochrana majetku. Směrnice 89/109/106, o stavebních výrobcích, formuluje základní požadavky v příloze 1. Obdobně je koncipována také příloha I nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, která odkazuje na základní požadavky. Institut základních požadavků je jedním z osvědčených prvků směrnice; základní požadavky podle nařízení jsou obdobou těch, které stanoví směrnice, jsou však tam, kde je to potřebné, upřesněny, rozvinuty či aktualizovány. Přitom platí, že úroveň požadavků stanovených ve veřejném zájmu je vždy nastavena tak, aby byla úměrná rizikům spojeným s užitím daného výrobku. Základní požadavky dané směrnicí jsou normotvorným procesem promítnuty do postupu prokazování shody s technickou specifikací, přičemž postup podle normy je dobrovolný. Výrobci je dána možnost nepostupovat v souladu s harmonizovanými pravidly, ovšem potom musí prokázat, že vlastnosti jeho výrobků zajišťují plnění základních požadavků na stavby. V případě nařízení je také zachován postup podle harmonizovaných pravidel, ovšem s tím, že výstupem nařízení není průkaz shody s harmonizovanou částí normy ZA (ES prohlášení o shodě), ale jsou prohlašovány vlastnosti výrobku vztažené k základním požadavkům (prohlášení o vlastnostech). Význam a potřeba technické harmonizace se výrazně projevuje v regulované sféře, tedy tam, kde je dodržení požadavků vyžadováno právními předpisy. Její přínos je zřejmý, ať již jde o předpisy harmonizované na nadnárodní úrovni, nebo o předpisy národní, které mezinárodní či regionální technické normy využívají. Nový přístup k technické harmonizaci a normám V rámci EU je nový přístup u harmonizačních technických předpisů, které formulují požadavky na výrobky při jejich uvádění na vnitřní trh, uplatňován v řadě oborů. Vychází z následujících principů: ● harmonizace právních předpisů je omezena na základní požadavky, které musí výrobky uváděné na vnitřní trh splňovat, chtějí-li požívat výhody volného pohybu v rámci EU; ● technické specifikace výrobků splňujících základní požadavky uvedené ve 36


směrnicích či nařízeních Rady (EU) a EP jsou stanoveny harmonizovanými normami; ● použití harmonizovaných či jiných norem zůstává dobrovolné a výrobce může použít jiné technické specifikace, aby požadavkům vyhověl; ● výrobky vyrobené v souladu s harmonizovanými normami mají předpoklad shody s příslušnými základními požadavky. Obdobou principu předpokladu shody jsou v ČR rovněž tzv. určené normy, známé z oblasti stavebních výrobků, které spadají do neharmonizované sféry. Harmonizované a určené normy tvoří cca 1/6 všech v současné době platných ČSN. Odkazy na oba typy norem jsou zveřejňovány ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví s odkazem na technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují. Technická harmonizace v EU řeší především volný pohyb výrobků na jednotném evropském trhu, ovšem v řadě případů nejde harmonizace za tuto hranici a sféru eventuální regulace, která by se týkala použití výrobků, ponechává zpravidla v kompetenci jednotlivých členských států. Důvodem je jak historický vývoj regulace v jednotlivých státech, tak rozdílné místní, např. klimatické podmínky a zvyklosti v jednotlivých zemích. Značné rozdíly a roztříštěnost ztěžují možnost sjednocení požadavků na používání a provoz výrobků. Odborníci, kteří postupují při výkonu své činnosti podle harmonizovaných pravidel ve výše uvedeném smyslu, a kteří mají zájem blíže se seznámit s určováním požadavků ve veřejném zájmu, které jsou promítány do technických norem, mohou nalézt užitečné informace a odkazy v článku zveřejněném v časopise Stavebnictví č. 1/2011 (Technická normalizace a stavební právo). Detailně je dané téma rozvedeno např. ve Sborníku technické harmonizace (ročník 2004), který je dostupný na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (www.unmz.cz). Harmonizované normy (čl. 17) Čl. 17 nařízení stanoví, že evropské normalizační orgány uvedené v příloze I směrnice 98/34/ES vypracují harmonizované normy na základě požadavků Komise (mandátů), která mandáty konzultuje s členskými státy zastoupenými ve Stálém výboru pro stavebnictví. Nařízení normalizačním orgánům ukládá povinnost zajistit spravedlivé a nestranné zastoupení různých kategorií zúčastněných subjektů na všech úrovních, pokud jsou do procesu tvorby harmonizovaných norem zapojeny. Tímto opatřením mají k normalizačním pracím zajištěn bezproblémový přístup také odborníci delegovaní malými a středními podniky.

37


Harmonizované normy stanoví metody a kritéria pro posuzování vlastností stavebních výrobků ve vztahu k základním požadavkům. Přitom norma může stanovit rozdílné úrovně vlastností ve vztahu k zamýšlenému použití výrobku. Harmonizovaná norma také určuje příslušný způsob řízení výroby, který zohlední konkrétní podmínky postupu výroby dotyčného stavebního výrobku. Při naplňování obsahu mandátu k vypracování harmonizované technické specifikace je třeba dosáhnout konsenzu tak, aby specifikace zahrnula základní požadavky kladené členskými státy na stavby prováděné na jejich území, ale také další vnitrostátní předpisy, které se vztahují k základním charakteristikám stavebních výrobků. Členský stát zde vůči Komisi má oznamovací povinnost. Komise může k naplnění obsahu mandátu vzít v úvahu pouze základní požadavky, které jí byly oficiálně oznámeny. Členské státy jsou povinny sdělit Komisi, jaké základní požadavky si ze svého pohledu přejí do normy zapracovat. Na tomto místě je třeba upozornit, že do mandátu lze zahrnout pouze ty základní požadavky, které jsou v členském státě regulovány národním předpisem a které byly Komisi a členským státům oznámeny (notifikovány) ve smyslu směrnice EP a Rady 98/34/ES, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Harmonizované normy tam, kde je to možné a vhodné, podporují používání tříd vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků tak, aby u staveb mohly být vzaty v úvahu různé úrovně základních požadavků na stavby, ale také klimatické, geologické a zeměpisné rozdíly a další rozdílné podmínky obvyklé v členských státech. Pokud zamýšlené použití vyžaduje, aby stavební výrobky v členských státech splňovaly mezní úrovně vlastností ve vztahu k jakékoliv základní charakteristice, jsou tyto úrovně stanoveny v harmonizovaných technických specifikacích. Při posuzování vlastností stavebního výrobku je nezbytné vzít v úvahu zdravotní i bezpečnostní hlediska, která souvisejí s jeho použitím v průběhu celého životního cyklu stavby. Z tohoto důvodu Komise stanoví mezní úrovně vlastností základních charakteristik stavebního výrobku, a to se zřetelem na ustanovení členských států ohledně obecně uznávaných hodnot základních charakteristik příslušného stavebního výrobku tak, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany ve smyslu článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Mezní úrovně mohou být technické nebo regulativní povahy a je možno je použít pro jednu charakteristiku nebo soubor charakteristik. Evropské normalizační orgány (Evropský výbor pro normalizaci – CEN a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice – CENELEC) jsou uznávány jako organizace, jimž přísluší zpracování norem určených k harmonizaci podle obecných pokynů pro spolupráci mezi Komisí a těmito dvěma organizacemi podepsaných dne 38


28. března 2003. Výrobci by měli využívat těchto harmonizovaných norem, pokud byl odkaz na ně zveřejněn v Úředním věstníku EU a podle kritérií stanovených v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Jedním z trvalých úkolů Komise je vyvíjet přiměřené úsilí k harmonizaci vybraných výrobkových skupin. Jakmile se poznatky k vybraným neharmonizovaným výrobkovým skupinám dostanou na dostatečnou úroveň technických a vědeckých poznatků, Komise prostřednictvím mandátů (po předchozí poradě se Stálým výborem pro stavebnictví) požádá evropský normalizační orgán o vypracování norem. V případě, že k dané oblasti existují evropské dokumenty pro posuzování, budou přiměřeně využity jako podklad pro mandáty a jejich obsah bude promítnut do harmonizovaných norem. Evropské normalizační orgány při tvorbě harmonizovaných norem zajistí spravedlivé a nestranné zastoupení různých kategorií subjektů zapojených do tohoto procesu. Ve vhodných případech a za předpokladu, že nebude ohrožena správnost, spolehlivost nebo stálost výsledků, mohou harmonizované normy stanovit metody, které jsou pro účely posuzování vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám méně náročné než provádění zkoušek. Komise ve spolupráci se Stálým výborem pro stavebnictví posoudí, zda se normy určené k harmonizaci shodují s příslušným mandátem. Pokud je nalezena shoda mezi Komisí a členskými státy, Komise na normy zveřejní odkaz v Úředním věstníku EU. Komise seznam průběžně aktualizuje. Každou normu uvedenou v seznamu doprovází zejména následující údaje: ● odkazy na případně nahrazené harmonizované technické specifikace; ● datum začátku období souběžné existence; ● datum konce období souběžné existence. Příklad odkazů na normy s odkazy na mandáty, rozhodnutí Komise (RK) a odkazem na autorizované/notifikované osoby (AO/NO) příslušné k zapojení do procesu posuzování shody (PPS podle směrnice). Tabulka bude upravena k 1. červenci 2013, aby odrážela názvosloví a postupy ověřování vlastností zavedené nařízením. Převzato ze stránek Informačního portálu/zkušebnictví (www.unmz.cz). Národní normalizační orgány mají povinnost převzít harmonizované normy v souladu se směrnicí 98/34/ES. Přitom platí, že ● ode dne začátku období souběžné existence norem je možné použít harmonizovanou normu k vypracování prohlášení o vlastnostech pro stavební výrobek, na nějž se vztahuje; ● bez toho, že by byly dotčeny čl. 36 a 38 nařízení, je harmonizovaná norma ode 39


● ●

dne ukončení období souběžné existence norem jediným prostředkem použitelným pro vypracování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků, na něž se vztahuje; vnitrostátní normy, které jsou v rozporu s harmonizovanými normami, budou na konci období souběžné existence zrušeny; členské státy ukončí platnost všech vnitrostátních ustanovení, která jsou s harmonizovanými normami v rozporu.

Tab. 1 Příklady rozhodnutí Komise ve vztahu k harmonizované normě (hEN) PlatUkončení nost Český název Působpřechodharmonizované normy nost PPS1) ného jako normy AO/NO období3) hEN 1. 1. 1. 1. Kamna na ka2009 2008 palná paliva EN není 3 s odpařovacími 1:1998/ 1. 1. 1. 1. hořáky a odtaA1:2007 2009 2008 hovým hrdlem Osvětlovací stožáry – Část 4: 10. 1. 10. 1. ČSN EN Požadavky AO 204 2007 2006 EN 40-4: 40-4:2006 na osvětlovací (NO 1 Oprava 2005/ stožáry ze žele1020) 1. 1. 1. 1. 1-1.07 AC:2006 zobetonu 2007 2007 (73 2094) a předpjatého betonu

Označení harmonizované normy

Náhled zavedení do ČSN (třídicí znak) ČSN EN 1:1999 Změna A1-12.07 (06 1311)

Mandát RK (doplň- (doplňky) ky)2)

M/129 99/471/ (M/137 ES M/369)

M/111 96/579/ (M/132) ES

Formální námitky proti harmonizovaným normám (čl. 18) Pokud členský stát nebo Komise usoudí, že harmonizovaná norma nesplňuje zcela požadavky stanovené v příslušném mandátu, předloží dotčený členský stát nebo Komise po konzultaci se Stálým výborem pro stavebnictví záležitost výboru zřízenému podle článku 5 směrnice 98/34/ES a uvede své důvody. Tento výbor po konzultaci s příslušnými evropskými normalizačními orgány vydá stanovisko, na jehož základě Komise buď odkaz na normu v Úředním věstníku EU zachová, nebo jej stáhne – a tím zruší její harmonizaci. O svém rozhodnutí je Komise povinna informovat dotčený evropský normalizační orgán. Komise může případně požádat o revizi dotčené normy. Evropský dokument pro posuzování (čl. 19) Před textem k vlastnímu obsahu čl. 19 krátké ohlédnutí za postupy zavedenými směrnicí, které počínaje 1. červencem 2013 budou nahrazeny odlišnými postupy podle nařízení. 40


V praxi existují případy, kdy evropské harmonizované normy na některé stavební výrobky vypracovány být nemohou, nebo se nepředpokládá jejich vypracování v přiměřené lhůtě, nebo se výrobek od normy podstatně odchyluje. Pokud si výrobce i přesto přeje výrobek označit CE, může se do konce června 2013 obrátit na tzv. schvalovací orgán zřízený v souladu se směrnicí 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, a požádat o vypracování individuální harmonizované technické specifikace, známé jako evropské technické schválení ETA (z angl. European Technical Approval). ETA je specifikace vycházející z evropských řídicích pokynů pro technická schválení – ETAG (z angl. Guidelines for European Technical Approval). Nad vypracováním ETA dohlíží Komise, a Komise také po skončení připomínkového řízení k ETA ze strany členských států vydává souhlas, že výrobek může být na základě ETA posouzen a následně uveden na trh s označením CE. V této souvislosti je vhodné připomenout význam označení CE podle směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích, kdy označení CE vyjadřuje, že výrobky splňují všechna ustanovení této směrnice, včetně postupů posuzování shody stanovených směrnicí a vyhovují ● příslušným národním normám přejímajícím harmonizované normy, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku EU; nebo ● evropskému technickému schválení (ETA) vydanému podle postupů zavedených směrnicí. K novému postupu podle nařízení, který od 1. července nahradí výše uvedený postup podle směrnice V systému začnou působit nové orgány, které v činnostech nahradí orgány působící ve smyslu směrnice. Schvalovací orgány budou nahrazeny subjekty pro technické posuzování – TABs (z angl. Technical Assessment Bodies). TABs se sdruží do Organizace subjektů pro technické posuzování (OTABs – z angl. Organisation of Technical Assessment Bodies), která v činnosti vystřídá Evropskou organizaci pro technická schválení (EOTA – z angl. European Organisation for Technical Approvals). Organizace subjektů pro technické posuzování (OTABs) na žádost výrobce o evropské technické posouzení – ETA (z angl. European Technical Assessment*) vypracuje a přijme evropský dokument pro posuzování (EAD) pro jakýkoli stavební výrobek, ● který nespadá do oblasti působnosti stávající harmonizované normy; nebo ● na který se plně nevztahuje harmonizovaná norma; tedy, že alespoň pro jednu základní charakteristiku výrobku neexistuje vhodná metoda posouzení stanovená v harmonizované normě; nebo ● metoda posouzení stanovená v harmonizované normě není vhodná pro alespoň jednu základní charakteristiku výrobku. *) Pozor: pro dva různé dokumenty je zavedena jedna společná zkratka. Srovnej s ETA podle směrnice – viz kap. Vysvětlivky, zkratky.

41


Postup pro přijetí evropského dokumentu pro posuzování se řídí zásadami stanovenými v článku 20 nařízení a musí být v souladu s pravidly stanovenými v článku 21 a v příloze II. Komise může stanovit doplňková procesní pravidla pro vypracování a přijetí EAD. Významná pro případnou harmonizaci dané výrobkové oblasti je skutečnost, že Komise po konzultaci se Stálým výborem pro stavebnictví může EAD případně použít jako základ mandátu pro vypracování harmonizované normy. Zásady pro vypracování a přijetí evropských dokumentů pro posuzování (čl. 20) Postup pro vypracování a přijetí EAD musí: ● být pro dotčeného výrobce transparentní; ● vymezit odpovídající povinné lhůty s cílem zabránit zbytečnému prodlení; ● přiměřeně přihlédnout k ochraně obchodního tajemství a důvěrnosti; ● umožnit odpovídající účast Komise na celém procesu vzniku EAD; ● být pro výrobce nákladově efektivní; ● zajistit dostatečnou koordinaci mezi TABs určenými pro dotčený výrobek. Nařízení ve svém ustanovení ukládá TABs, aby společně s OTABs nesly plné náklady na vypracování a přijetí EAD. Budoucím kandidátům na TABs se toto ustanovení nelíbí. Zatím se jim podařilo vyvolat jednání s Komisí s tím, že si přejí podporu ze strany Komise. Jak – a zda se budoucí TABs s Komisí dohodnou, je otázkou blízké budoucnosti. Výsledek zatím nelze předjímat. Povinnosti subjektu pro technické posuzování při přijetí žádosti o evropské technické posouzení (čl. 21) Úvodem je vhodné připomenout, že činnost subjektů pro technické posuzování nelze zaměňovat s činností oznámených subjektů, o kterých pojednává kapitola VII nařízení. Zjednodušeně řečeno, oznámené subjekty jsou subjekty, které svou činností nahradí notifikované osoby, které zaniknou s ukončením platnosti směrnice 89/106/ EHS, o stavebních výrobcích (30. června 2013). Subjekt pro technické posuzování přijímající žádost o evropské technické posouzení má povinnost informovat výrobce v následujícím smyslu: ● pokud usoudí, že výrobek je plně pokryt harmonizovanou normou, evropské technické posouzení nemůže být vydáno; ● pokud je výrobek plně pokryt již existujícím evropským dokumentem pro posuzování, bude tento evropský dokument pro posuzování použit jako základ pro vypracování evropského technického posouzení, které má být vydáno; ● pokud výrobek není pokryt žádnou harmonizovanou technickou specifikací, nebo pokud je jí pokryt jen zčásti, subjekt pro technické posuzování vypracuje 42


a přijme evropský dokument pro posuzování v souladu s postupy stanovenými v příloze II nařízení. V případech, kdy subjekt pro technické posuzování začne vyvíjet činnost za účelem vypracování a přijetí evropského dokumentu pro posuzování, musí informovat organizaci subjektů pro technické posuzování (OTABs) a Komisi ● o obsahu žádosti; ● o příslušném rozhodnutí Komise týkajícím se posuzování a ověřování stálosti vlastností, které má subjekt pro technické posuzování v úmyslu použít pro tento výrobek; ● nebo o neexistenci takového rozhodnutí Komise. Pokud Komise usoudí, že pro stavební výrobek neexistuje vhodné rozhodnutí pro posuzování a ověřování stálosti vlastností, stanoví, který systém nebo systémy se použijí pro daný stavební výrobek nebo skupinu stavebních výrobků nebo pro dané základní charakteristiky. To vše s přihlédnutím k dopadům na bezpečnost a zdraví osob a na životní prostředí. Přitom Komise vezme rovněž v úvahu doložené zkušenosti, předložené vnitrostátními orgány s ohledem na dozor nad trhem. Komise v každém případě zvolí co nejjednodušší systém nebo systémy, které jsou v souladu se všemi základními požadavky na stavby. Zveřejnění, řešení sporů (čl. 22 – 23) Evropské dokumenty pro posuzování přijaté organizací subjektů pro technické posuzování se zasílají Komisi, která zveřejní seznam odkazů na konečné evropské dokumenty pro posuzování v Úředním věstníku EU. Pokud se subjekty pro technické posuzování ve stanovené lhůtě nedohodnou ohledně evropského dokumentu pro posuzování, je organizace subjektů technického posuzování povinna předat tuto záležitost k řešení Komisi. Obsah evropského dokumentu pro posuzování a formální námitky (čl. 24 – 25) Evropský dokument pro posuzování musí obsahovat zejména ● obecný popis stavebního výrobku; ● seznam základních charakteristik důležitých z hlediska zamýšleného použití daného výrobku podle předpokladu výrobce, který byl dohodnut mezi výrobcem a organizací subjektů pro technické posuzování; ● metody a kritéria pro posuzování vlastností daného výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám; ● zásady pro příslušné řízení výroby (zpracované s přihlédnutím k podmínkám výrobního postupu dotčeného stavebního výrobku).

43


Pokud bude možné odpovídajícím způsobem posoudit vlastnosti některých základních charakteristik výrobku na základě metod a kritérií již stanovených: ● v jiných harmonizovaných technických specifikacích; ● v pokynech ke směrnici 89/106/EHS, o stavebních výrobcích; ● nebo v souvislosti s vydáváním evropských technických schválení, potom budou tyto existující metody a kritéria začleněny do evropského dokumentu pro posuzování. Pokud členský stát nebo Komise dospějí k názoru, že evropský dokument pro posuzování zcela nevyhovuje požadavkům, které je třeba splnit v souvislosti se základními požadavky na stavby stanovenými v příloze I, bude záležitost spolu s odůvodněním předložena Stálému výboru pro stavebnictví. Stálý výbor po konzultaci s organizací subjektů pro technické posuzování neprodleně vydá své stanovisko. Komise s ohledem na stanovisko Stálého výboru pro stavebnictví se rozhodne zveřejnit, nezveřejnit, zveřejnit s omezením, zachovat, zachovat s omezením či zrušit odkazy na příslušné evropské dokumenty pro posuzování v Úředním věstníku EU. Komise o tom rovněž informuje organizaci subjektů pro technické posuzování a případně požádá o přezkum dotčeného evropského dokumentu pro posuzování. Evropské technické posouzení (čl. 26) Evropské technické posouzení vydává na žádost výrobce subjekt pro technické posuzování, a to na základě evropského dokumentu pro posuzování, vypracovaného postupem podle článku 21 a přílohy II. Evropské technické posouzení může být vydáno i v případě, že již byl vypracován mandát pro harmonizovanou normu, za předpokladu, že existuje evropský dokument pro posuzování. Vydání takového posouzení je možné do začátku období souběžné existence, stanoveného Komisí v souladu s čl. 17 odst. 5. Jinými slovy: jakmile je v Úředním věstníku EU zveřejněn odkaz na harmonizovanou normu a začíná běžet období souběžné existence, evropské technické posouzení již vydat nelze. Evropské technické posouzení musí obsahovat: ● vlastnosti, které mají být uvedeny v prohlášení, vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem těch základních charakteristik, které byly dohodnuty mezi výrobcem a subjektem pro technické posuzování, přijímajícím žádost o evropské technické posouzení pro zamýšlené použití uvedené v prohlášení; ● technické podrobnosti nezbytné pro provádění systému posuzování a ověřování stálosti vlastností. Komise přijme prováděcí akty pro stanovení formátu evropského technického posouzení postupem uvedeným v čl. 64 odst. 2, s cílem zajistit jednotné provádění čl. 26. Znamená to, že formát ETA dosud stanoven není, Komise jej vypracuje po dohodě se Stálým výborem pro stavebnictví. 44


Pro porovnání a jako upozornění na rozdíl mezi výše uvedeným dokumentem, který bude vydáván ve smyslu nařízení, a na jehož základě výrobce může na výrobek umístit označení CE, je v dalším textu krátce připomenut obsah a úprava evropského technického schválení (rovněž známého pod zkratkou ETA), které je harmonizovanou technickou specifikací ve smyslu směrnice, na jehož základě je výrobek posouzen a následně označen CE. Forma evropského technického schválení (ETA) musí být jednotná bez ohledu na daný stavební výrobek a bez ohledu na schvalovací orgán, který dané ETA vydal. Za tímto účelem jsou zpracovány jednotné formuláře. (Doporučuji nahlédnout do přílohy Vysvětlivky, zkratky, kde je uvedeno objasnění rozdílů mezi dokumenty označované stejnou zkratkou ETA. ETA má dvě části: ● část určená ke zveřejnění obsahuje obecné údaje, zejména o výrobci, o držiteli ETA, o výrobku, výrobním podniku. Dále obsahuje odkaz na právní podklady, na základě kterých ETA bylo vydáno; ● část důvěrná je zaměřena na specifické informace, kde v definici výrobku a zamýšleného použití je uveden technický popis výrobku (včetně příslušných úrovní ukazatelů vlastností, použitých materiálů, dílců i montážních postupů). Kromě jiného obsahuje také charakteristiky výrobku a metody ověřování, postup prokazování shody a vymezení odpovědnosti při prokazování shody (úkoly pro výrobce a úkoly pro notifikované osoby, způsob označení CE na výrobku a další informace). Úrovně nebo třídy vlastností (čl. 27) Komise ve svých rozhodnutích může stanovit třídy vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků, které evropské normalizační orgány použijí k vypracování harmonizovaných norem. Organizace subjektů pro technické posuzování tyto třídy použije v evropských dokumentech pro posuzování, tam, kde je to vhodné. OTABs může po dohodě s Komisí a po konzultaci se Stálým výborem pro stavebnictví také v evropském dokumentu pro posuzování stanovit třídy vlastností a mezní úrovně ve vztahu k základním charakteristikám stavebního výrobku v rámci jeho zamýšleného použití předpokládaného výrobcem. Komise může stanovit podmínky, za nichž bude stavební výrobek považován za splňující určitou úroveň nebo třídu vlastností bez zkoušení nebo bez dalšího zkoušení. Posuzování a ověřování stálosti vlastností (čl. 28) Posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám se provádí v souladu s jedním ze systémů stanovených v příloze V. 45


Komise s přihlédnutím k dopadům na bezpečnost a zdraví osob a na životní prostředí ● může stanovit a revidovat, který systém nebo systémy se použijí pro daný stavební výrobek, nebo skupinu stavebních výrobků, nebo pro dané základní charakteristiky; ● Komise přitom vezme v úvahu doložené zkušenosti, předložené vnitrostátními orgány dozoru nad trhem; ● musí zvolit co nejjednodušší systém nebo systémy, které jsou v souladu se všemi základními požadavky na stavby; ● takto stanovený systém nebo systémy uvede v mandátu pro harmonizované normy, aby byly promítnuty do harmonizovaných technických specifikací.

46

4 HARMONIZOVANÉ TECHNICKÉ SPECIFIKACE

Recommend Documents