0
Obsah 1
Předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním psychologickým a společenským vědám.............................................................................................................................................9 1.1
Sociální psychologie................................................................................................................. 9
1.1.1 1.1.2 1.2
Sociální psychologie v kontextu příbuzných disciplín............................................................ 10
1.2.1 1.2.2 1.3
Vymezení vztahu uvnitř psychologie ............................................................................. 10 Vymezení v rámci vědních oborů: ................................................................................. 11
Několik pojetí sociální psychologie: ...................................................................................... 11
1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.3.4 1.3.5 2
Předchůdci sociální psychologie ...................................................................................... 9 Předmět studia sociální psychologie ............................................................................... 9
Sherif.............................................................................................................................. 11 Krech .............................................................................................................................. 11 Nakonečný ..................................................................................................................... 11 Janoušek ........................................................................................................................ 11 Slaměník ........................................................................................................................ 12
Utváření sociální psychologie jako samostatné vědy ................................................................. 13 2.1
Vliv hlavních psychologických škol 20. století ....................................................................... 13
2.1.1 2.1.2 2.2
Vývoj sociální psychologie ..................................................................................................... 13
2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.3
první období 1908-1945 (vznik - konec 2. Světové války) ............................................. 13 druhé období 1946-1969 (konec 2. Světové války - krize sociální psychologie) ........... 14 třetí obodbí 1970 - dodnes ............................................................................................ 14
Teorie v sociální psychologii .................................................................................................. 14
2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5 2.3.6 2.3.7 2.3.8 2.3.9 2.3.10 2.3.11 2.3.12 3
Krize v sociální psychologii ............................................................................................ 13 Současná vlivná paradigmata ........................................................................................ 13
psychologie davu (LeBon, Freud, McDougall) ............................................................... 14 pojem “group mind” (McDougall - “The Group Mind”) ................................................ 15 Teorie národů (Wundt - “Psychologie Národů”) ........................................................... 15 Teorie kolektivní reprezentace (Durkheim)................................................................... 15 Johann Friedrich Herbart (1776-1861) .......................................................................... 15 Lazarus, Steinthal........................................................................................................... 15 Karl Lamprecht .............................................................................................................. 15 Gustav Adolf Lindner ..................................................................................................... 16 Edward Ross .................................................................................................................. 16 mechanismy pro vysvětlování sociálního chování - principy ........................................ 16 Výklad davu ................................................................................................................... 18 Pvní experimenty ........................................................................................................... 20
Psychoanalýza a neopsychoanalýza v sociální psychologii ......................................................... 21 3.1 3.2 3.3 3.4
Freud...................................................................................................................................... 21 C. G. Jung ............................................................................................................................... 23 A. Adler (1870 - 1939)............................................................................................................ 23 K. Horneyová (1885 - 1952) ................................................................................................... 24 1
3.5
E. Fromm ............................................................................................................................... 24
3.5.1 3.6 3.7 4
Typy charakteru podle Fromma .................................................................................... 25
Riesman ................................................................................................................................. 26 Harry Steck Sullivan (1882 - 1949)......................................................................................... 26 Behaviorismus a neobehaviorismus v sociální psychologii ......................................................... 27
4.1
Základní pojmy ...................................................................................................................... 27
4.1.1 4.1.2 4.2
George Casper Homans ......................................................................................................... 29
4.2.1 4.3 4.4
Sociální učení ................................................................................................................. 27 Teorie sociální výměny .................................................................................................. 29 Peter Blau ...................................................................................................................... 30
Thibauh a Harold Kelley......................................................................................................... 30 Přínos a vliv behaviorismu ..................................................................................................... 31
4.4.1 Teorie sociálního učení (J.B. Rotter): ............................................................................. 31 4.4.2 Teorie sociální interakce (J.W.Thibaut a H.H.Kelley): .................................................... 31 4.4.3 Významný je vliv behaviorismu i v oblasti výzkumu jazyka (C.E.Osgood, G.Succi, P.Tannenbaum). ............................................................................................................................ 32 5
Teorie pole a kognitivistické koncepce v sociální psychologii..................................................... 33 5.1
Kurt Lewin (1890 - 1947) ....................................................................................................... 34
5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.1.4 5.1.5 5.1.6 5.2
Leon Festinger (1919 - 1989) ................................................................................................. 36
5.2.1 5.3 6
Teorie pole..................................................................................................................... 34 Úroveň aspirace (ucházení se o).................................................................................... 34 Heuristiky....................................................................................................................... 35 Scénář ............................................................................................................................ 35 Teorie atribuce a sebeatribuce...................................................................................... 35 Koheze = soudržnost ..................................................................................................... 35 Teorie sociálního srovnávání ......................................................................................... 36
Teorie kognitivní disonance................................................................................................... 36 Symbolický interakcionismus a teorie rolí v sociální psychologii ................................................ 38
6.1 6.2
G. H. Mead ............................................................................................................................. 38 Symbolický interakcionismus a teorie rolí............................................................................. 38
6.2.1 6.2.2 6.2.3 6.3 6.4 6.5
E. Goffman (1922 - 1983) ...................................................................................................... 40 J. H. Mowrer .......................................................................................................................... 40 Tvarová psychologie (Gestalt) ............................................................................................... 41
6.5.1 6.6 6.7 7
Herbert Blumer.............................................................................................................. 38 Ch. H. Cooley (1864 - 1929) ........................................................................................... 39 George Herbert Mead ................................................................................................... 39
Koffka, Köhler, Wertheimer .......................................................................................... 41
Solomon Asch (1907 - 1996).................................................................................................. 41 Konformita............................................................................................................................. 41 Vývoj sociální psychologie v druhé polovině 20. stol. ................................................................. 42
7.1
60. léta „krize sociální psychologie“ ...................................................................................... 42
7.1.1
Příčiny ............................................................................................................................ 42 2
7.2 7.3 7.4
Postoje ................................................................................................................................... 42 Analýza diskurzu .................................................................................................................... 44 Kulturně historické přístupy k sociální psychologii ............................................................... 44
7.4.1 7.4.2 8
L. S. Vygotskij (1896 - 1934, zemřel na TBC).................................................................. 44 Alexandr Romanovič Lurija (1902 - 1977) ..................................................................... 45
Jedinec a společnost, psychika a společnost............................................................................... 47 8.1 8.2 8.3
Strukturalismus ..................................................................................................................... 47 Genetická sociální psychologie .............................................................................................. 47 Pokusy o vysvětlení pojmu sociální pouto ............................................................................ 48
8.3.1 8.3.2 8.3.3 8.3.4 8.3.5 8.3.6 8.3.7 8.3.8 8.4
Kultura, společnost a osobnost ............................................................................................. 51
8.4.1 8.4.2 8.4.3 9
Durkheim ....................................................................................................................... 48 Moscovici - sociální reprezentace ................................................................................. 49 Von Cranach .................................................................................................................. 49 Genetická sociální psychologie (2. linie) ........................................................................ 49 Baldwin .......................................................................................................................... 50 Mead.............................................................................................................................. 50 Henry Wallon - teorie člověka jako bytosti sociálně genetické..................................... 50 Alexej Nikolajevič Leoťjev - Kulturně historická koncepce psychiky ............................. 51 Kultura ........................................................................................................................... 51 Společnost a osobnost................................................................................................... 52 Kulturní a společenská podmíněnost člověka ............................................................... 52
Socializace jedince....................................................................................................................... 55 9.1
Socializace ............................................................................................................................. 55
9.1.1 9.2
činitelé socializace ................................................................................................................. 56
9.2.1 9.2.2 9.3
Rodina jako základní socializační činitel ........................................................................ 56 vnitřní výbava jedince (Cattel):...................................................................................... 58
mechanismy socializace ........................................................................................................ 58
9.3.1 9.3.2 9.3.3 9.3.4 9.3.5 9.4 9.5
imitace ........................................................................................................................... 58 identifikace .................................................................................................................... 59 sugesce .......................................................................................................................... 59 sociální zpevnění ........................................................................................................... 59 individualizace ............................................................................................................... 59
V procesu socializace si osvojujeme ...................................................................................... 59 Teoretické koncepce socializace ........................................................................................... 60
9.5.1 9.5.2 9.5.3 10
Pojmy ............................................................................................................................. 56
Behaviorismus ............................................................................................................... 60 Psychoanalýza................................................................................................................ 60 Interakční přístupy......................................................................................................... 60
Sociální percepce ........................................................................................................................ 62
10.1 10.2 10.3 10.4 10.5
Složky percepce druhých osob: ............................................................................................. 62 Chyby v interpersonální percepci .......................................................................................... 62 produkty sociální interakce ................................................................................................... 63 Sociální percepce a kategorizace........................................................................................... 63 Asocianistické a konstruktivistické modely sociálního poznávání ........................................ 64
10.5.1 ............................................................................................................................................. 64 3
10.5.2 10.5.3 10.6 10.7 10.8 10.9 11
Teoretické modely formování dojmu .................................................................................... 65 Schéma poznávání ................................................................................................................. 65 Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací .......................................... 65 Zkreslení a chyby v sociální percepci ..................................................................................... 66
Sociální poznávání a interpretace (atribuce) .............................................................................. 67
11.1
Interpretace sociální reality, teorie atribuce ......................................................................... 67
11.1.1 11.2
11.3 11.4
Teorie korespondujících inferencí Jonese a Davise ....................................................... 70 Kovarianční teorie H. M. Kelley ..................................................................................... 70
Atribuční tendence ................................................................................................................ 70
Sociální motivace ........................................................................................................................ 72
12.1 12.2
Seznam základních sociálních motivů (M. Argyl) .................................................................. 72 Sociální motivace ................................................................................................................... 73
12.2.1 12.2.2 12.2.3 12.2.4 12.3 12.4
12.5
Motiv (pohnutka)........................................................................................................... 73 Cíl ................................................................................................................................... 73 Vůle ................................................................................................................................ 74 Aspirační úroveň ............................................................................................................ 74
Koncepce motivů ................................................................................................................... 75 Faktory motivace a jejich sociální povaha ............................................................................. 75
12.4.1 12.4.2 12.4.3 12.4.4
Potřeby .......................................................................................................................... 75 Zájmy ............................................................................................................................. 76 Hodnoty a hodnotové orientace ................................................................................... 77 Postoje ........................................................................................................................... 77
Společenská determinace a společenské působení lidské motivace .................................... 78
12.5.1 12.5.2 12.5.3 12.5.4 13
Teorie kauzálních schémat - Kelley ............................................................................... 68 Locus of control ............................................................................................................. 68 Seligmanův atribuční styl............................................................................................... 68
Chyby v atribučních procesech, základní atribuční chyba, atribuce úspěchu a neúspěchu.. 68 Atribuční procesy (interpretace) ........................................................................................... 70
11.4.1 11.4.2 11.5
Naivní psychologie F. Heidera ....................................................................................... 67
Základní teorie atribuce ........................................................................................................ 67
11.2.1 11.2.2 11.2.3
12
Asocianistická linie......................................................................................................... 64 Konstruktivistická linie................................................................................................... 64
Výkonová motivace ....................................................................................................... 78 Motiv společné činnosti ................................................................................................ 79 Teorie vnímaného sebeuplatnění (perceived self-efficacy) – A. Bandura..................... 80 Madsenova teorie motivace .......................................................................................... 81
Sociální postoje, jejich utváření a změna .................................................................................... 82
13.1 13.2 13.3
Postoje ................................................................................................................................... 82 Vývoj postojů ......................................................................................................................... 83 Změna postojů ....................................................................................................................... 84
13.3.1 13.3.2 13.3.3 13.4
Kognitivní disonance jako hlavní faktor změny postojů ................................................ 84 změna skrze zpracování informací a komunikaci .......................................................... 84 Model změny postojů založený na komunikaci............................................................. 84
Měření postojů ...................................................................................................................... 85 4
13.4.1 13.4.2 13.4.3 13.4.4 13.4.5 14
Sociální učení, nápodoba a identifikace ...................................................................................... 87
14.1 14.2 14.3 15
Sociální učení ......................................................................................................................... 87 Identifikace ............................................................................................................................ 87 Nápodoba .............................................................................................................................. 88
Interpersonální vztahy, konformita, preference a odmítání ...................................................... 89
15.1
Interpersonální vztahy ........................................................................................................... 89
15.1.1 15.1.2 15.1.3 15.1.4 15.1.5 15.2
15.3 15.4
Vysvětlení konformity ................................................................................................... 95 Činitelé konformity ........................................................................................................ 95 Muzafer Sherif ............................................................................................................... 96 Solomon Asch ................................................................................................................ 97 Richard Crutchfield ........................................................................................................ 97 Moscovici – Teorie sociálního ovlivnění ........................................................................ 97
Vyhovění ................................................................................................................................ 97 Poslušnost.............................................................................................................................. 99
Afiliace, atraktivita, láska .......................................................................................................... 100
16.1
Afiliace ................................................................................................................................. 100
16.1.1 16.1.2 16.2
16.3
Teorie sociálního srovnávání (Festinger ) .................................................................... 100 Samota a osamění ....................................................................................................... 100
Atraktivita ............................................................................................................................ 100
16.2.1 16.2.2 16.2.3 16.2.4 16.2.5
Fyzická blízkost ............................................................................................................ 101 Podobnost a komplementarita.................................................................................... 101 Vzájemnná náklonnost ................................................................................................ 101 Vnímaná omylnost (percieved fallibility)..................................................................... 101 Teorie atraktivity ......................................................................................................... 102
Láska .................................................................................................................................... 102
16.3.1 16.3.2 17
Teorie sociální směny .................................................................................................... 90 Teorie rovnosti (equity theory) ..................................................................................... 90 Kelleyho teorie vzájemné závislosti............................................................................... 90 Závazek v osobních vztazích .......................................................................................... 92 Faktorová analýza a osobní vztahy ................................................................................ 93
Konformita............................................................................................................................. 94
15.2.1 15.2.2 15.2.3 15.2.4 15.2.5 15.2.6
16
Likertova škála ............................................................................................................... 85 Sémantický diferenciál .................................................................................................. 85 Sociometrie.................................................................................................................... 85 měření předsudků ......................................................................................................... 85 analýza rozhovoru ......................................................................................................... 86
Vznik lásky (erotické) ................................................................................................... 103 Teorie a druhy lásky..................................................................................................... 104
Sociální facilitace, kooperace a kompetice ............................................................................... 106
17.1
Sociální facilitace ................................................................................................................. 106
17.1.1 17.1.2 17.1.3 17.1.4
Norman Triplett ........................................................................................................... 106 R. G. Geen .................................................................................................................... 106 J. F. Dashiell ................................................................................................................. 107 Bond ............................................................................................................................ 107
5
17.2 17.3
Sociální zahálení (social loafing) .......................................................................................... 107 Kooperace............................................................................................................................ 107
17.3.1 17.4 17.5 18
Teoretické pohledy na kooperaci ................................................................................ 108
Kompetice (soupeření) ........................................................................................................ 108 Žárovkový model sociálního vlivu - Latané.......................................................................... 109
Interpersonální, skupinová a masová komunikace ................................................................... 110
18.1 18.2 18.3 18.4 18.5 18.6 18.7
Funkce komunikace (Z. Vybíral)........................................................................................... 110 Složky komunikace (T. Kollárik) ........................................................................................... 110 Modely komunikace (J. A. DeVito) ...................................................................................... 110 Pět komponent komunikačního procesu ............................................................................ 111 Faktory vytvářející skutečný význam informace: ................................................................ 111 Řeč ....................................................................................................................................... 111 Teorie komunikace .............................................................................................................. 111
18.7.1 18.7.2 18.7.3 18.8 18.9
Transakční analýza (Erich Berne) ................................................................................. 111 Teorie V.Satirové ......................................................................................................... 113 C teorie P.Watzlawicka ................................................................................................ 113
Vztahy .................................................................................................................................. 113 komunikační sítě.................................................................................................................. 114
18.9.1 18.9.2 18.10 18.11
Podle tvaru .................................................................................................................. 114 Podle hierarchie........................................................................................................... 114 Poruchy komunikace (šumy) ........................................................................................... 114 Druhy komunikace........................................................................................................... 115
18.11.1 18.11.2 18.11.3 18.11.4 19
Prosociální chování (altruismus) ............................................................................................... 122
19.1 19.2 19.3
Formy prosociálního chování: ............................................................................................. 122 Altruismus............................................................................................................................ 122 Teorie altruismu .................................................................................................................. 123
19.3.1 19.3.2 19.3.3 19.4
Sociální výměna ........................................................................................................... 123 Sociální normy ............................................................................................................. 123 Empatie........................................................................................................................ 123
Vlivy na sociální chování ...................................................................................................... 124
19.4.1 19.4.2 19.4.3 19.4.4 20
Verbální komunikace ............................................................................................... 115 Neverbální komunikace ........................................................................................... 115 Komunikace ve skupinách ....................................................................................... 117 Masová komunikace ................................................................................................ 118
Efekt přihlížejících........................................................................................................ 124 Osobnostní vlivy .......................................................................................................... 124 Faktor emocionálního stavu ........................................................................................ 124 Atribuce altruismu ....................................................................................................... 124
Agrese a násilí ........................................................................................................................... 125
20.1
Typy agrese.......................................................................................................................... 125
20.1.1 20.1.2 20.1.3 20.1.4 20.1.5
Agrese podle příčin ...................................................................................................... 125 Agrese podle směru..................................................................................................... 126 Agrese podle cíle ......................................................................................................... 126 Agrese podle délky trvání ............................................................................................ 126 Stupně agrese .............................................................................................................. 126 6
20.2
Příčiny agrese ...................................................................................................................... 126
20.2.1 20.2.2 20.3 20.4 20.5
Faktory predikující afektivní jednání ................................................................................... 127 Jednání s agresivním člověkem ........................................................................................... 127 Spouštěče agrese................................................................................................................. 128
20.5.1 20.5.2 20.5.3 20.5.4 20.5.5 20.6 21
Vývoj agrese a agresivity ..................................................................................................... 129 Dělení konfliktů (K. Lewin)................................................................................................... 131 Vznik konfliktu (Lurija) ......................................................................................................... 131 Vývojový účinek konfliktů.................................................................................................... 131 Výzkumy konfliktů ............................................................................................................... 131 Řešení konfliktů ................................................................................................................... 131
21.5.1 21.5.2 21.5.3 21.6
Rozhodování ................................................................................................................ 132 Fenomén náhradního jednání ..................................................................................... 133 Konflikt a frustrace ...................................................................................................... 133
Interpersonální konflikty ..................................................................................................... 133
Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy ............................................................. 135
22.1 22.2 22.3 22.4
Malá sociální skupina .......................................................................................................... 135 Normy .................................................................................................................................. 135 Role ...................................................................................................................................... 135 Pozice (status) ..................................................................................................................... 136
22.4.1 22.5 22.6 22.7 22.8
22.9
Druhy ........................................................................................................................... 136
Struktura skupiny ................................................................................................................ 136 Formování skupiny .............................................................................................................. 137 Sociální vliv .......................................................................................................................... 137 Výzkum a teorie ................................................................................................................... 137
22.8.1 22.8.2 22.8.3
Model tří kruhů............................................................................................................ 137 Posádka ponorky ......................................................................................................... 138 Akce „Humánum“ ........................................................................................................ 138
Sociální skupiny ................................................................................................................... 138
22.9.1 22.9.2 23
Teorie deprivantů ........................................................................................................ 128 Zvýšená aktivační úroveň (arousal) ............................................................................. 128 Zlost ............................................................................................................................. 128 Kognitivní mediátory ................................................................................................... 128 Deindividuace .............................................................................................................. 129
Konflikty a způsoby jejich řešení ............................................................................................... 131
21.1 21.2 21.3 21.4 21.5
22
Multikauzalita agrese .................................................................................................. 126 Integrativní pohledy .................................................................................................... 127
3 typy psychoterapeutických skupin ........................................................................... 138 Sekty a extrémistické skupiny ..................................................................................... 139
Dynamika malé skupiny ............................................................................................................ 140
23.1 23.2 23.3
Skupina ................................................................................................................................ 140 Skupinová dynamika............................................................................................................ 140 Rozhodování a konflikt ........................................................................................................ 140
23.3.1 23.3.2 23.3.3
Fenomén posunu k riskantnosti (Stoner) .................................................................... 140 Skupinová polarizace (Moscovici a Zvalloni) ............................................................... 140 Sociální srovnávání ...................................................................................................... 140 7
23.3.4 23.4 23.5 23.6
Vůdcovství ........................................................................................................................... 141 Vůdcovství ........................................................................................................................... 141 Styly řízení (K. Lewin)........................................................................................................... 142
23.6.1 23.6.2 23.6.3 24
Autokratický ................................................................................................................ 142 Demokratický............................................................................................................... 142 Liberální ....................................................................................................................... 142
Hromadné chování, masové psychické jevy ............................................................................. 143
24.1 24.2
Přístupy k masovým jevům.................................................................................................. 143 Rozdělení ............................................................................................................................. 143
24.2.1 24.2.2 24.3
24.4 24.5 24.6 24.7 24.8
Sociální hnutí ............................................................................................................... 143 Dav ............................................................................................................................... 144
Teorie................................................................................................................................... 146
24.3.1 24.3.2 24.3.3 24.3.4 24.3.5 24.3.6 24.3.7
25
Skupinová komunikace ................................................................................................ 140
S. Freud (1856-1939) ................................................................................................... 146 Group mind - W. Mc Dougall ( 1871 - 1938 ).............................................................. 146 Psychologie národů - W. Wundt .................................................................................. 147 Crowding - problematika stísněnosti, přesycenosti .................................................... 147 Mezikulturní psychologie ............................................................................................ 147 Psychologie etnických společenstev............................................................................ 148 Psychologie davu - Gustav LeBon ................................................................................ 148
Typy davového chování ....................................................................................................... 149 Názory na podstatu davového chování: .............................................................................. 149 Příčiny davového chování .................................................................................................... 150 Jak zamezit davovému chování ........................................................................................... 150 Bystander fenomén ............................................................................................................. 150
Problémy osobnosti, sebepojetí a identity v sociální psychologii............................................. 151
25.1
Sebepojetí - vztah k vlastnímu já ......................................................................................... 151
25.1.1 25.1.2 25.1.3 25.1.4 25.1.5 25.1.6 25.2
Já jako subjekt (objekt poznávání) .............................................................................. 151 Já jako objekt vlastní reflexe ....................................................................................... 152 Reprezentace jáské zkušenosti .................................................................................... 152 Kognitivní organizace sebepojetí................................................................................. 153 Emocionální složka sebesystému ................................................................................ 153 Konativní složka sebesystému ..................................................................................... 153
Identita ................................................................................................................................ 154
25.2.1 25.2.2 25.2.3 25.2.4 25.2.5 25.2.6 25.2.7
Teorie ego identity (Eriksona) ..................................................................................... 154 Teorie ego identity podle (J.E.Marcia)......................................................................... 155 Teorie identity v symbolickém interakcionismu (Styker) ............................................ 155 Teorie sociální identity ................................................................................................ 155 Etnolingvistická teorie identity .................................................................................... 155 Sociálně konstruktivistický přístup .............................................................................. 156 Analýza struktury identity - integrující teorie (Weinreich).......................................... 156
8
1
PŘEDMĚT SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE A JEJÍ VZTAHY K OSTATNÍM PSYCHOLOGICKÝM A SPOLEČENSKÝM VĚDÁM
1.1
Sociální psychologie
1.1.1
1.1.2
věda studující vlivy sociálních faktorů na jedince, jejich chování a prožívání v sociálních situacích vznik na počátku 20. Století (1891) zabývá se člověkem jako individuem a člověkem jako součástí sociální skupiny Předchůdci sociální psychologie Wundt - Psychologie národů o obor psychologie, který zkoumá psychické zvláštnosti národů na základě kulturních jevů (pohádky, mýty, zvyky) Gustav LeBon - Psychologie davu o Později zkoumal i Freud Meadová - Kulturní antropologie o zkoumá zvyky přírodních národů o Nová Guinea - ve 30.letech zkoumala kmen, kde domácnost je tvořena 1 mužem + 2 ženami - muži jsou slabší pohlaví o Muži se chovají dominantně díky testosteronu, ale v tomto případě to bylo obráceně, zde se chovali feminně Erickson - vliv výchovy na osobnostní rysy v dospělosti o Studoval 2 kmeny indiánů o chování je determinováno kulturními vlivy McDougall - Group mind o interakce jednotlivých myslí vytváří společnou mysl (odlišnou od pouhého součtu) tyto oblasti pak vedly ke vzniku sociální psychologie o primárním předmětem zkoumání je jedinec ve skupině o liší se od sociologie (makropohled, pohled společnosti) o odlišuje se myšlení psychologické sociální psychologie (USA) versus sociologické sociální psychologie (Evropa ) Předmět studia sociální psychologie Za počátek sociální psychologie se považuje rok 1908, kdy byly vydány dvě učebnice sociální psychologie (Mc Dougall a Ross) rychlé rozšíření začátkem 20. století, převážně v USA zabývá se vlivem sociální faktorů na psychiku jedince v sociálních situacích Aristoteles: „Zoon politikon“ = Člověk je tvor společenský předmět sociální psychologie je obtížně vymezitelný hlavní oblasti jsou o sociální interakce o postoje o role o chování o význam a dynamika sociálních skupin 9
1.2
Vznikla jako hraniční disciplína na pomezí psychologie a sociologie o má tedy úlohu spojovníka mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality o Dodnes existuje v sociální psychologii linie sociologická a linie psychologická Centrem sociální psychologie se stává pojem postoj Většina učebnic sociální psychologie pochází z americké produkce, kde se většinou nezabývají vymezením pojmu a předmětu této disciplíny Také se často jednotlivá témata v některých učebnicích vůbec neobjevují V našem kulturním kontextu se ale na vymezení disciplíny klade větší váha Lze k němu dojít ze dvou hledisek o Strukturální hierarchicky uspořádané vrstvy (osobnost, dyadické vztahy, sociální mikrostruktura, makrostruktura) struktura osobnosti, hlavně sociální podmíněnost osobnosti oblast dyadických vztahů sociální mikrostruktura, malé skupiny sociální makrostruktura, velké sociální skupiny, sociální instituce o Procesuální soustředí se na složité vztahy jedince a jeho sociálního prostředí (socializace, submise, vůdcovství, dominance) jde hlavně o směr kauzality tohoto vztahu (vliv jedince na společnost nebo opačně) Celkově lze ale říci, že sociální psychologie se zabývá člověkem jako sociální bytostí. Je to věda o determinujícím vlivu sociální prostředí na psychiku a vědomí člověka
Sociální psychologie v kontextu příbuzných disciplín Sociální psychologie patří do psychologických věd, ale zároveň má z nich nejblíže i k vědám jiným, jako např. ekonomii, právnictví apod Je tedy někdy brána i jako průnik psychologie a jiných věd Z psychologických disciplín je jí nejbližší psychologie vývojová, kognitivní, psychologie osobnosti, psychologická metodologie a psychometrie V meziválečném období se sociální psychologie stejně jako většina disciplín, snažila o větší exaktnost, proto se opírala především o psychologickou metodologii a psychometrii o Přispěla do psychologie např. Thurstonovou intervalovou škálou na měření postojů V určitém období se zpochybňovala potřeba sociální psychologie jako samostatné disciplíny s tím, že celá psychologie je vlastně sociální o Dlouho byla v podřadném postavení o až v posledních 20-25 letech se počítá mezi základní psychologické disciplíny Sociální psychologie je na první pohled akademická, výzkumná, odtržená od praxe o Ve skutečnosti má ale velké uplatnění především ve zdravotnictví (většina terapie, nácviky sociální dovedností apod.) o školství a ekonomické praxi (fungování sociální institucí, vliv reklamy apod.) Při vzniku mnoha aplikovaných psychologických disciplín dnes stojí i sociální psychologie
1.2.1 Vymezení vztahu uvnitř psychologie obecná psychologii o poskytuje názvosloví všem disciplínám, je to poznatková základna o zpětně je též obohacována sociální psychologií v podílu sociální determinace lidské psychiky psychologie osobnosti - velká část osobnosti je sociálně determinovaná
10
1.2.2
1.3 1.3.1 1.3.2
vývojová psychologie - styčným bodem je socializace pedagogická psychologie - sociální psychologie se podílí na přípravě budoucích učitelů, třída je vlastně taková malá sociální skupina Vymezení v rámci vědních oborů: Sociologie o stála u vzniku sociální psychologie (sociologové nemají rádi psychologizování) o komplexnější o nezkoumá psychiku, ale může zkoumat postavení, vztahy vůči společnosti apod. o sociální psychologii zajímají mechanismy působení uvnitř skupiny z hlediska psychických jevů jedince - skupiny Kulturní antropologie o rozdíly v psychice jednotlivých národů - chtěli zjistit specifika a na to potřebovali psychologii Etnografie Filozofie Politologie Právo Atd. …
Několik pojetí sociální psychologie: Sherif „Vědecké studium zkušenosti a chování jedinců ve vztahu k sociálně stimulujícím situacím.“ (tedy situacím tvořenými lidmi, sociálním prostředím) Zkoumal konformitu Krech „Sociální psychologie je věda o chování jedince ve společnosti.“ Věda o případech meziosobního chování za cíl sociální psychologie se považuje stanovení zákonů vývoje změny a podstaty meziosobního chování podstatným znakem sociálně psychologického jevu je interpersonální událost, která je základní jednotkou sociální psychologie (člověk není jen reaktivní organismus)
1.3.3 Nakonečný dvojí pojetí předmětu sociální psychologie užší: „Věda studující psychologické složky personálních interakcí (jako u Kreche) zvlášť ve formě styku tváří v tvář.“ širší: „Věda studující interakci člověka a jeho společenského prostředí.“ 1.3.4
Janoušek ústřední problém sociální psychologie je osobnost, zákonitosti její formování, vzájemné souvislosti mezi jedincem a skupinou, interakce jedinců o toto podmiňuje projevy psychické činnosti Disciplína věnující se masovým psychickým jevům (kolektivní chování, psychologie národů)
11
1.3.5
Sjednocující názor: Předmětem jsou zákonitosti vlivu společenské determinace na povahu psychiky a vědomí, společensko-historický charakter psychiky a vědomí a z toho vyplývající zákonitosti regulační funkce v sociální činnosti a sociálních vztazích lidí v rámci různých společenství Slaměník strukturální hledisko o se opírá se o principy kategorizace sociální reality o úrovně osobnost dyadické vztahy sociální mikrostruktury - rodina, parta sociální makrostruktury procesuální o vztahy mezi jedincem a jedincem malou skupinou sociální institucí (právní řád, apod.)
12
2
UTVÁŘENÍ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE JAKO SAMOSTATNÉ VĚDY
2.1 2.1.1 2.1.2
2.2 2.2.1
Vliv hlavních psychologických škol 20. století Behaviorismus - pohled přes zisky a ztráty, sociální interakce jako vzájemná výměna (Rotter teorie sociálního učení) psychoanalytické teorie - orientace na dynamiku chování, pudové zdroje aktivity, období dětství, rozpor mezi lidskou přirozeností a společností, kulturou (Adorno - autoritářská osobnost) gestalt psychologie - vliv na teorie kognitivní disonance či rovnováhy, rozvoj kognitivismu (Lewin - teorie pole, konfliktu) symbolický interakcionismus - čerpá z teorie G.H.Meada Krize v sociální psychologii koncem 60. Let pochybnosti o platnosti poznatků získaných převážně experimentálním způsobem na amerických studentech, které vycházely z redukcionistického chápání sociálního ostřejší odlišení psychologické či sociologické sociální psychologie překonání krize možné jen sbližováním obou pohledů, větším zájmem o sociální mysl a sociální chování Současná vlivná paradigmata syntéza, integrace experimentálního přístupu a přístupu zohledňující sociálně kulturní kontext mezikulturní aspekt sociální psychologie, uznání psychologie ‚třetího světa‘ o syntéza psychologických a sociologických přístupů ve smyslu překročení kulturního rámce západní civilizace a zkoumání mezikulturní odlišnosti v sociálním chování etnometodologie - Garfinkel - pochopení vlastního světa subjektu postmodernismus sociální konstruktivismus - K. Gergen
Vývoj sociální psychologie od vzniku do konce 2. světové války od konce 2. světové války do konce 60. let (krize sociální psychologie) od začátku 70. let do současnosti první období 1908-1945 (vznik - konec 2. Světové války) Byla vydána publikace McDougalla a publikace Rosse o dále 5-ti dílná publikace Thomasa a Znanieckeho “Polský rolník v Evropě a Americe”, která položila pro sociální psychologie základní kámen empirických výzkumů v podobě pojmu postoj Roku 1924 vychází vlivná a citovaná učebnice sociální psychologie Floyda Allporta o Ten chápe sociální psychologii jako experimentální vědu o chování jednotlivce za různých sociální podmínek o Díky jeho chápání dostala sociální psychologie punc skutečné vědy o Hlavním těžištěm se v té době stává USA.
13
2.2.2
2.2.3
2.3 2.3.1
Lewin se spolupracovníky publikuje výsledky experimentální studie stylů vůdcovství, studovaných v laboratoři Dollard zveřejňuje svojí teorii vztahů frustrace-agrese R. 1945 zakládá Lewin Research Center for Group Dynamics. Sociální psychologie tedy v této době plní několik úkolů o vydává učebnice a příručky, aby se zapojila do akademické obce a zaujala i ostatní odborníky a aby se včlenila do VŠ osnov o vymezuje svůj předmět za pomoci pojmu postoj (např. jako vědecké studium sociálních postojů) o vyvíjí vlastní nástroje, jako např. postojové škály (Thurstone) nebo sociometrii (Moreno) druhé období 1946-1969 (konec 2. Světové války - krize sociální psychologie) Toto období je charakteristické velkou aktivitou na poli sociální psychologie roku 1957 publikuje L. Festinger teorii kognitivní disonance a o rok později F.Heider teorii atribucí Závěr 50. let bývá označován jako zlaté období o jednak kvůli množství výzkumů, ale i teorií Roku 1965 vzniká úplně samostatný časopis Journal of Personality and Social Psychology V 60. letech pak naopak nastupuje krize sociální psychologie Toto druhé období lze také charakterizovat dosažením určitých cílů: o rozšíření záběru - od postojů se přechází k výzkumu malých skupin, agresivity, lásky.. o punc vědeckosti - většina výzkumů byla realizována experimentálně v laboratořích, což také přispělo k pozdější krizi o existence mnoha teorií “středního doletu” které existovaly vedle sebe nemožnost vypracovat určitou centrální teorii o snaha o praktické využití sociální psychologie v tomto směru mnohé zklamala, což byla také jedna z příčin krize třetí obodbí 1970 - dodnes Toto období je označováno jako pokrizové, vzrůstá počet publikací a je oživován výzkum
Teorie v sociální psychologii psychologie davu (LeBon, Freud, McDougall) ve velkých seskupeních dochází k nadindividuálním duševním útvarům, člověk se mění, stává se někým jiným.
LeBon zdůrazňoval primitivismus a iracionalitu Duše davu vzniká působením sugestibility, rychlého šíření afektů a anonymity Freud
rozšířil psychoanalitickou teorii na masové procesy snažil se zjistit vliv davu na duševní vývoj jedince Uznával duši davu Dav podle něj funguje především na lásce (libidózním poutě) jednotlivých členů k vůdci davu, z které vzniká infantilní jednostranná závislost
14
2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5
To je vertikální struktura, horizontální pak spočívá ve vzájemných vztazích členů, kteří mají společný ideál - vůdce pojem “group mind” (McDougall - “The Group Mind”) interakce jednotlivců vede k vytvoření specifické společné mysli, která není jen sumou jejich myslí (např. národy, dav…) Základním pojmem je instinkt (např. instinkt stádnosti, který nutí člověka ke spolužití) Teorie národů (Wundt - “Psychologie Národů”) jde o speciální typ teorie skupinové mysli Předpokládá, že klasická psychologie, především laboratorní, nemůže postihnout celé chování člověka, které je ovlivněno řečí apod. Strukturu duše národa tvoří tři hlavní prvky: řeč, mýty a zvyky. Teorie kolektivní reprezentace (Durkheim) podobně jako Wundt předpokládá vliv společenství na jednotlivce, ne v jazyce jako Wundt, ale v náboženství Předpokládá jakousi kolektivní reprezentaci, která je v podstatě druhým vědomím člověka, vedle jeho osobního. Johann Friedrich Herbart (1776-1861) filozof, psycholog, pedagog nástupce Kanta (lidé se střetávají jako představy - vznikají mezi nimi konflikty apod.) rozvíjel teorie vědomí na základě představ „Člověk není nic bez společnosti, o kompletně izolovaném jedinci nevíme nic, ale to víme zcela jistě, postrádal by lidské vlastnosti.“
Od Herbarta vedou 3 linie: Volkerpsychologie (psychologie národů) o Lazarus, Steinthal Sociálně psychologický výklad historie o Lamprecht Dnešní sociální psychologie o G. A. Lindner 2.3.6 2.3.7
Lazarus, Steinthal němečtí lingvisté rozdíly ve stavbě jazyka se projevují v myšlení (jiný národ = jiné myšlení) vymezují zde předmět psychologie národů pozn. Wilhelm von Humbolt - termín Volkerpsychologie je jeho pojem člověk je sociální bytost, předurčen k sociálnímu životu o uskutečňuje svůj potenciál pouze ve společnosti, ve spolupráci založili časopis Karl Lamprecht výklad dějin lze učinit teprve až na základě sociálně psychologického výkladu způsobů jedince (ke společnosti) není to zcestné, ale zcestné je na tom to, že tvrdili, že je to jediná správná cesta
15
2.3.8
Gustav Adolf Lindner narodil se v Čechách, matka byla Češka, otec Němec vystudoval filozofii, teologii nedokončil, byl SŠ profesorem 1882 - profesor filozofie a pedagogiky, přednášel česky, spisy psal německy středoškolská učebnice, podle které se učilo v celém Rakousku-Uhersku čistý Herbartovec (vycházel z představ, ale jde dál) sebeuvědomování, řadí do psychologie myšlení (Wundt ho tam například neřadil, ten řekl, že patří do logiky) o dílo Myšlenky k psychologii společnosti jako základ společenské vědy 1. monografie o sociální psychologii o Společnost jako sociální organismus (Fyziologie společnosti) o Společnost jako bytost představující (Základy sociální psychologie) o Společnost jako bytost chtějící (Politická psychologie) Snaží se vysvětlit jak společnost funguje o jak to individuální vědomí získá část toho společného - rodina přirozená skupina Rozlišuje národ a stát - mají odlišný význam pro psychologii o národ má stejný původ, řeč, zvyky, mravy, těsné soužití, náboženství, umění o stát nehledí na národnost, mají společné území pod jednou vládou a právním řádem Otázka - Co bylo dřív? Společné nebo individuální vědomí? o Vychází z jedince - jak jedinec vytváří společné vědomí o individuální vědomí prochází různými stavy - některé ty stavy jsou „neveřejné“ „tělesné“ a tím, že jsou externalizovány (zčitelněny navenek), ovlivní jiné lidi a vytvoří se něco, co tvoří normy, zvyky, společné vědomí Dále se Lindner zabývá těmito fenomény o kooperace, konflikt, kompetice o postavením sociální psychologie v systému věd - čistě sociální věda (blízko ke kulturní antropologii, etnologii, politologii o ač sám filozof - o filozofii se nezmiňuje a o sociologii taktéž nemluví ač má za současníka Comta, naprosto ho ignoruje -lze možná vysvětlit tím, že nebyl dostupný překlad jeho díla
Wilhelm Wundt Wundt chtěl pouze experimentální psychologii o Herbart ani Lindner nesouhlasili - možná proto se jim nedostalo podpory o Wundt byl velmi silná persona tuto orientaci mimo laboratoř jim neposvětil zkoumání řeči, mýtů a zvyků 2.3.9
Edward Ross začal přednášet sociální psychologii
Dvě linie Jedna linie - vysvětlovala sociální chování z hlediska příčin sdružování v psychice Druhá linie - vykládala sociální seskupení (vysvětlovala podstatu masových psychických jevů) 2.3.10 mechanismy pro vysvětlování sociálního chování - principy hédonismus
16
egoismus sympatie imitace sugesce
Hédonismus autorem je Thomas Hobbes hybnou silou chování je snaha dosáhnout potěšení, radosti, štěstí a vyhnout se bolesti… člověk se sdružuje s jinými, když mu to pomáhá k něčemu příjemnému a eliminuje to špatné dále např. nacházíme princip hédonismu u Freuda, u Thorndika - zákon efektu Egoismus jako potřeba moci zdroj potěšení je v potřebě moci (jinak blízké hédonismu) myšlenka Nietzscheho (myslel si, že stačí k vysvětlení veškerého chování - snaha hledat univerzálnost a jeden princip) moc získána na úkor blaha jiných, dochází k ovládání jiných Sympatie odmítá sebelásku jako dominující princip hlavním motivem sociálního chování je sympatie projevující se jako lidský vztah lásky, přátelství, soužití objevuje se už u Platóna, Adama Smitha - 18. stol. - „Bohatství národů a teorie mravních citů“ jsou 2 druhy sympatie: o jedna vycházející z toho, že rychle a instinktivně prožíváme to, co člověk nám blízký a chováme se stejně jako on (prožíváme s ním radost = empatie) o druhá vycházející z toho, že i když nepociťujeme totéž co druhý, jsme schopni pochopit, co prožívá a jsme schopni se přiměřeně tomu chovat Herbert Spencer 19. stol. 2 formy sympatie o prezentativní = reflexivní o reprezentativní = reflektivní Imitace považuje sociální chování za výsledek sociálního přizpůsobení se (děti napodobují rodiče apod.) princip vysvětlující konformitu o Gabriel Tarde - francouzský sociolog a sociální psycholog zastánce imitace „Zákony napodobování“ , „Mínění a dav“ o výrok, že společnost je imitace 3 zákony imitace zákon sestupu = poklesu o výše postavené třídy společnosti jsou napodobovány těmi nižšími zákon geometrického růstu o rychlé šíření módy, zvyků zákon preference vnitřního (vlastního) před vnějším (kulturou)
17
Z dnešního pohledu ty první dva platí a ten třetí u nás v ČR spíše neplatí Na Tardyho navazuje Baldwin (podal psychologický výklad tohoto vztahu) George herbert Mead - zakladatel symbolického interakcionismu
Sugesce Individuální a masová velmi rozšířený mechanismus přes Francii, resp. Charcota a Le Bona (vysvětlení sociálního chování v davu) dodnes se neví, jak přesně ta sugesce funguje Ross
jeho učebnice je založena na posledních dvou principech
2.3.11 Výklad davu Jak lze masu vysvětlit? Teorie davu Skupinová mysl Psychologie národů Teorie davu Gabriel Tarde (1834 - 1904) rozlišuje mezi spontánní masou a organizovaným seskupením (hierarchie, společné přesvědčení…) základním mechanismem je seskupování členů na základě napodobování = imitace o jedinec napodobováním členů a vůdce nabývá společné intelektové schopnosti, které mohou být vyšší než jeho vlastní a tím tedy v organizovaných seskupeních roste intelektová úroveň jednotlivých členů (byl to v podstatě jediný autor, který si to myslel - ostatní spíše opak) Le Bon
lékař- Psychologie davu připisuje davu iracionalitu a primitivismus v davu se člověk stává někým jiným, kompletně se mění převahy nabývá primitivní vrstva v člověku probouzí se destruktivní instinkty a uvolňují se zábrany duše davu vzniká jako výsledek působení následujících mechanismů o sugesce o sugestibilita -člověk nekriticky přijímá vše, co se mu řekne = nákaza (rychlé šíření afektu z jednoho na druhého) o anonymita -ztráta odpovědnosti, pocit nepotrestatelnosti (svoboda projevit destruktivní tendence)
Skupinová mysl „Group Mind“ skupinové vědomí, duše, mysl interakce individuálních lidí produkuje společné způsoby myšlení, chtění (jsou odlišné od sumace myslí) Émile Durkheim (1858 - 1917) profesor sociologie na Sorbonně, Wundtův současník 18
představitel kolektivní reprezentace o zastupuje sociálno - kolektivní mysl v individuálních myslích je něco, co je zahrnuto do kolektivních myslí použil náboženství k vysvětlení kolektivit (rozpor s Wundtem - podle něj je jazyk něco, co vstupuje do jedince) - jinak oba přičítají velký význam kognici Durkheim odmítá psychofyzický paralelismus o říká, že věci v nervové soustavě jsou jedna věc o druhá věc (druh jevů) je to v mysli o třetí věc jsou věci v sociálním vědomí (nespatřuje mezi nimi souvislosti, narozdíl od Wundta) o uvažuje, že z psychických jevů lze popsat jen počitek (ostatní už nelze prokázat v nervové rovině) Individuální vědomí náleží pouze naší vlastní zkušenosti a sociální vědomí obsahuje veškerou lidskou zkušenost dané společnosti o nejvýznamnějším nositelem lidské zkušenosti je náboženství - ty hodnoty existují nezávisle na nás o existuje primárně druh (kolektivní reprezentace) Kolektivní reprezentace - donucovací vlastnost, působí, vyžaduje od jedince myslet a chovat se podle pravidel společnosti o tlaku společnosti se podrobujeme rádi = jsme konformní o zvláštní zkušeností, není pouhým komplexem vzájemně na sebe působících individuí, o je existencí nadindividuální (tím, že se spojují ve společnost, rozpouští se individuální vědomí - vzniká kolektivní reprezentace = představy) o společné jevy jsou prvotní, psychické a biologické jsou odvozené
W. McDougall velká británie, později USA „Introduction to social psychology“ vymyslel termín Group mind o kontinuita existence s individuální nahraditelností a. group mind zůstává, i když lidé se mění o existují myšlenky skupiny v myslích členů o interakce s jinými skupinami, zvláště soupeření a konflikt podporují skupinové sebecítění o existence tradice a zvyků v myslích členů společnosti o specializace funkcí a dělba práce a. např. dělba práce je výsledkem group mind, není náhodná umožňuje rozvinout lidský potenciál (už Herbart) termín byl populární do 20. let, pak z psychologie zmizel Floyd Allport vliv behaviorismu těžce napadl McDougalla (národnost, katolicismus nejsou součástí group mind) o po této kritice vydal McDougall svou knihu GM podruhé a byl v ní znát výrazný ústup od prvotních představ společné a reciproční segmenty chování Group mind (sociální instituce) jsou segmentem každého jedince a vstupují do jedinců Psychologie národů W. Wundt
19
psychologie individuální „Základy fyziologické psychologie“ a sociální = národů „Výklad mýtů, jazyka a zvyků“ člověk zaznamenává počitky z vnějšku a kombinuje je podle asociačních zákonů a závisí na apercepční mase = neboli dřívější zkušenosti o univerzálním, vysvětlujícím principu, vnitřní duchovní síle ovlivňující průběh psychických procesů dojmy z vnějšku vstupují do pamětí, jsou ukládány v souladu s apercepční masou, která je sama o sobě produktem kultury morální ideje, ideologická přesvědčení, jazyk (kódování přes řeč), to vše tvoří duši lidu o např. špaček je zařazen do škatulky pták - toto dělení už někdo jiný vymyslel později přiřadil Wundt do duše lidu ještě umění, právo, náboženství a sociální organizaci o už předtím to měl ale Lindner záměrně nepoužívá termín Volkgeist = duch lidu (* původní Hegelův termín), který používá Steinthal a Lazarus (používali ho dřív než si tohle vymyslel Wundt)
2.3.12 Pvní experimenty Max Ringlman zemědělský inženýr zkoumal fyzický výkon ve stejné činnosti prováděné samostatně či skupinově (výkon při tažení lana) s rostoucím počtem lidí klesá výkon - tzv. Ringlmanův efekt (aha social loafing) Normen Triplett zkoumal jak se výkon mění za přítomnosti jiných rychlost cyklisty se zvýšila o 20%, když měl možnost sledovat údaje o rychlosti jiných toto ověřoval v laboratoři s 10letými dětmi (jednalo se o navíjení struny na naviják a to byly buď samy nebo v přítomnosti jiných) sociální facilitace Walter Möde německý psycholog - navrhl v Lipsku program výzkumu spolupráce ve skupině, možno zkoumat v laboratoři sociální proměnné vstupují do všech experimentů - cítění, myšlení, jednání…
20
3
PSYCHOANALÝZA A NEOPSYCHOANALÝZA V SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGII
3.1
Nejde o ucelenou psychoanalytickou koncepci, ale spíše o inspiraci některými jejími poznatky a jejich transformaci Hlavně jde o teoreticko-spekulativní konstrukty a interpretace (x behaviorismus) Z Freudových teorií jsou důležité hlavní otázky socializace, struktury a dynamiky rodiny a kultury a společnosti (“Totem a tabu”) Vznik lidské společnosti odvozuje od malé skupiny, se silným mužem v čele o Za rozhodující pro civilizaci považuje nahrazení výlučné dominance jednotlivce skupinou o Právě civilizace nás odlišuje od našich zvířecích předků, nemá však pouze pozitivní vliv, ale také potlačuje jedincovu přirozenost a svobodu
Freud
Výklad snů (1900) důraz na nevědomí - síly pro výklad psychiky sexuální pud = libido, touha po slasti pud smrti Thanatos Osobnost superego - svědomí, souhrn morálky, vzniká ze vztahu dítěte k rodičům a rodičů k dítěti - de facto je to superego rodičů, rodiče mají vliv, dítě přebírá a zvnitřňuje morálku a etiku rodičů = nositel kulturní tradice ego - zprostředkovává kontakt s realitou id - nevědomá složka, energetický potenciál, hnací síla Identifikace - při vytváření nadjá, dítě se ztotožňuje s vnějším světem, zvnitřňuje se Přínos
socializace struktura rodiny a její dynamika psychologie masy původ společnosti podstata lidské kultury
Socializace v návaznosti na superego zejména v raných fázích vývoje, dítě asimilováno do určité kultury, identifikace se superegem rodičů v dalším vývoji identifikace s dalšími zástupci kultury odměny a tresty přijetí pravidel kultury Raný obraz rodičů dokonalí a všemohoucí tento neuvědomovaný raný obraz je předobrazem toho, jak se chováme ve společnosti) o Člověk je socializován, když úlohu vnějších autorit přebírá superego a zajišťuje konformitu se společností. 21
o
Příčiny nepřizpůsobení míra nároků, které společnost na člověka klade slabost superega a ega
Člověk není absolutně socializovaný a tlaky z něho vycházející (id) působí nepřátelsky vůči společnosti
Struktura rodiny a její dynamika Základem výkladu rodiny je vztah mezi rodiči a dětmi a tyto vztahy jsou základem všech budoucích vztahů. Dítě objektem první lásky je matka v nutnosti podřídit se kulturním zvyklostem (jinak trest) dítě ztrácí část lásky k matce o Oidipský komplex - chlapec se zamilovává do matky (Elektřin komplex - děvče do otce) o nenávist k otci, obava z kastrace sourozenci soupeří o lásku rodičů i spolupracují Psychologie masy dav vysvětluje na základě libidózních vazeb, přesměrování sexuálních motivů k zástupným objektům Vůdce o není jen persona, ale je to i idea též k ní jsou libidózní vazby, lidé se identifikují s ideálem o svazek s vůdcem je důležitější než vazby mezi členy o jedinec se vzdává svého ideálu a přebírá ideál vůdce bezmezná oddanost, zodpovědnost posunuta na vůdce snížení kritičnosti myšlení Díla: (Oidipův komplex z individuálního vývoje přenesl na celou antropogenezi ) Původ společnosti Totem a tabu Nespokojenost v kultuře Naši předci žili v malých skupinách, ve kterých silný samec byl vlastníkem všech žen o Tento silný samec byl tyranem a otcem celé hordy syny nutil k sexuální abstinenci, jinak je žárlivý otec, vykastroval, vyhostil, či zabil o Vyhoštění synové se spojili do bratrského svazku, jehož účelem bylo zabít otce a podle zvyku ho sníst o Snězení = identifikace o ambivalentní postoj k otci o v totemových slavnostech se objevuje opakovaně vražda praotce reprezentováno totemovým zvířetem a zároveň lítost nad tímto skutkem o v bratrských svazcích jsou rozbroje a boje o moc uzavírají se dohody k ustanovení pořádku a klidu o incest = tabu (zákon o exogamii -uzavírání sňatků mezi nepříbuznými kmeny) Podstata lidské kultury kultura = je celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků má 2 funkce: o chrání před nebezpečím původního světa o reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně neničily Lidská existence v komunitě 22
3.2
je možná jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí tak, že jejich společná síla je nadřazena kterémukoliv jedinci substituce moci za výlučnou dominanci jedince (skupina se může sjednotit jen za zřeknutí se individuálního pudového uspokojení) z toho plyne, že civilizace vede k frustraci Člověk se vzdává slasti výměnou za bezpečí masy o lidé nemilují odříkání si slasti, musí být donucováni k práci menšinou vzdělaných a inteligentních o civilizovaná společnost zbavuje člověka svobody
C. G. Jung zakladatel analytické psychologie přispěl velmi rozsáhlým dílem do klinické praxe asociační experiment, extraverze X introverze, temperamentové typologie libido chápe šířeji obecná duševní energie, intenzita psychických procesů a jejich hloubka
Psychika samoregulující se systém, ve kterém se vědomí a nevědomí chovají kompenzačně/komplementárně Nevědomí zapomenuté zkušenosti, obsahy trapné (v rozporu s morálkou), archetypy, mytologické obrazy nikdy neprošly vědomím, jsou ve zděděných mozkových strukturách (instinkty X archetypy) mohou mít mytologické podoby obrazů, motivů, vztahů = kolektivní nevědomí Instinkty typické formy chování a všude, kde jde o stejné pravidelně se opakující formy chování, jde o instinkt Archetypy (praobrazy) typické formy chápání světa a všude, kde jde o stejné pravidelně se opakující formy chápání, jde o archetyp nezáleží na příznačnosti jeho mytologického charakteru jsou to prapůvodní způsoby intuitivního chápání světa Archetypy o Persona (maska) o Stín o Vlastní Já o Animus/anima
3.3
A. Adler (1870 - 1939) zakladatel individuální psychologie odmítá Freudův pansexualismus, v determinaci začíná převažovat sociální pohled lidský život je určen smyslem, ideálem, cílem, tvořeným již v 1. měsíci života (první stopy obrazu světa a postoje) to dovoluje předvídat, co se stane v životě později (prototyp dítěte 4 -5 let - co na dítě působilo) 23
Nevědomí nezdůrazňuje, ale předpokládá Nestaví vědomí a nevědomí do sporu, ale jde o kontinuitu
Já X společnost přizpůsobení se jedince společnosti krizové situace v dětství mohou způsobit zážitky méněcennosti a následnou snahu po vyrovnání/touhu po moci (anebo patologii = komplex méněcennosti) dítě prožívá pocit závislosti a bezmoci, z toho pramení neuvědomované pocity slabosti a méněcennosti dítě potřebuje pocit sounáležitosti zájem o rodinu - dítě potřebuje péči, dítě je bezmocné a slabé, potřebuje ochranu, to vede k životu v komunitě, jedna z nejbližších tendencí je vytvářet skupiny
3.4 Dítě
K. Horneyová (1885 - 1952) neopsychoanalýza odmítá rozhodující roli sexuálního pudu a biologické determinace zdůrazňuje sociální determinanty psychiky sexuální potíže jsou důsledky neurózy, nikoli příčinou zdůrazňují odlišnost ženskosti důraz na rané dětské zážitky, nevědomí, výklad snů
má potřebu satisfakce, uspokojení základních biologických potřeb potřeba bezpečí (ochrany před nepřátelským světem), závislost na rodičích potřebuje dostatek něhy, vřelosti, lásky, uznání (může být frustrováno tresty to vede k pocitům osamělosti, bezmocnosti a nepřátelského světa)
Konflikt mezi závislostí na rodičích a odporem k nim základní bazální úzkost (je tedy důsledkem pocitů nejistoty vztahu dítě X rodiče) bazální úzkost může, ale i nemusí vzniknout snaha překonat úzkost pomocí strategií přístupů k jiným lidem, snaha získat jistotu: o tíhnutí k lidem o stranění se lidí o směřování proti lidem (mít je pod kontrolou)
3.5
Ve 30. a 40. letech fungovalo spontánní hnutí “osobnost a kultura”, ke kterému se hlásil např. E. Fromm o se orientuje hlavně na problémy odcizení, konformity a sociálních potřeb člověka, které nenacházejí uspokojení v žádné existující společnosti
E. Fromm filozof, sociolog, zdůrazňoval historický kontext Umění milovat = nejen sexuálně, ale i láska rodičovská, sourozenecká, láska k idejím… člověk ve vývoji získal svobodu, ale odcizil se přírodě i jiným ztratil pocit sociálního bezpečí klade velký důraz na výchovu (shoda s Lindnerem - záměrné a systematické působení k vytvoření sociálna) inspiroval se Freudem (rovněž má typy charakterů z psychosexuálního vývoje), ale s úplně jiným výkladem, odsexualizováno
24
3.5.1
Jádro osobnosti je tvořeno tzv. „sociálním charakterem“, který je společný všem členům kultury, vzniká jako důsledek zkušeností ze způsobů života v dané kultuře osobnostní rysy, které se očekávají od člověka v dané kultuře Typy charakteru podle Fromma odvozeny ze vztahu jedinec X společnost
receptivní typ věří, že zdroj všeho dobrého je mimo jedince (přijímá) vykazuje závislost a pasivitu není schopen cokoli dělat bez vnější pomoci hlavní úkol je být milován spíše než milovat typ submisivní, lehkověrný, sentimentální vykořisťující typ vše bere od ostatních (ale násilím) neprodukuje nic svým vlastním úsilím lásku, majetek, vše si přivlastňuje od druhých agresivní, arogantní, egocentrický, sebevědomý, hrdý hromadící typ podobnost s análním stadiem Freuda akumulace majetku, moci, lásky nechce se dělit tendence žít v minulosti a zamítat cokoli nového rigidní, podezíravý, tvrdohlavý, neústupný X na druhou stranu ale také obezřetný, věrný, rezervovaný tržní typ svou osobnost oceňuje jako zboží, které lze úspěšně prodávat či směňovat udržování zevnějšku, prospěšných společenských kontaktů vztahy ve formě povrchních rolí netaktní, bezcílný, nehospodárný X na druhou stranu přístupný názorům, zvědavý, velkorysý produktivní typ Fromm ho považuje za ideální typ lidská schopnost milování a práce, produktivní usuzování nezávislost, spontaneita, integrovanost, tvořivost, spjatost se sociálním dobrem
Navázal na něj Riesman se svým „Osamělým davem“
Frommova díla: Strach ze svobody Escape from freedom Člověk a psychoanalýza - Man for himself & inquiry in the psychology into ethics Umění milovat Anatomie lidské destruktivity
25
3.6
3.7
Riesman Inspiraci u Fromma našel např. Riesman se zabýval se pojmem sociální charakter o je to ta část charakteru, kterou mají společnou důležité společenské skupiny) Ve vývoji společnosti podle něj existují tři období, kterým odpovídají tři typy sociálního charakteru, podle toho, jakým způsobem si společnost zajišťuje konformitu svých členů: o tradiční řízení (v Evropě do renesance) - společenské normy, zvyky, jejich nedodržování brání strach ze zostuzení o vnitřní řízení (v Evropě od renesance do 19.st.) - zvnitřnělé požadavky autority, při porušení pocit viny o vnější řízení - člověk je citlivý na požadavky druhých, blízkých. Těmi se řídí, konformita je zajištěna úzkostí z nevyhovění Riesman po 2.sv.v. zajímavá analýza změn v americké společnosti. Psychoanalýza také měla vliv na zkoumání předsudků o např. výzkum rasových předsudků v USA z r. 1950, kde se zjistila souvislost rasových předsudků s podléháním autoritě, která zase souvisí s přísnou výchovou v rodině o vznikala tak skrytá agresivita, která se snadno přenášela na slabší objekty Nepřímým vlivem psychoanalýzy je Lewinova teorie, který převzal z psychoanalýzy některé pojmy, jako např. konflikt, a zabýval se také dynamikou lidského jednání
Harry Steck Sullivan (1882 - 1949) americký psychiatr spojoval poznatky ze sociologie s psychoanalýzou neopsychoanalytik nejdůležitější pro další vývoj (pro utváření mezilidských vztahů) je rané dětství, nikoli sexuální pud podobnost s Horneyovou o Sullivan považuje situaci bezpečí a jistoty ze stěžejní ty vznikají ve vztahu k sociálnímu okolí interpersonální zkušenost - „situace prsu v ústech“ - situace kojení o podle Sullivana je to základ budoucích sociálních vztahů Horneyová o nejen uspokojování fyziologických potřeb, ale zároveň vyvolává pocit dobré X zlé matky o zážitek zlé matky vede k úzkosti, napětí, je součástí interpersonální zkušenosti přenášené do dospělosti 6 stadií vývoje člověka: o rané dětství o vlastní dětství (6-10 let - typické vztahy mezi stejným pohlavím) o juvenilní období o preadolescence o raná adolescence o pozdní adolescence Každému období připisuje interpersonální vztahy systematický výklad interpersonálních vztahů (jako první) „koncepce moderní psychiatrie“
26
4
BEHAVIORISMUS A NEOBEHAVIORISMUS V SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGII
4.1
Behaviorismus 1913 - článek „Očima behavioristy“ - manifest vznik v reakci na kritiku introspekce, reakce na mentalismus předmětem chování S-RS-O-R
Základní pojmy
Osobnost = systém zvyků vznikajících učením zvyk - zavedl James o chováme se v určitých situacích určitým způsobem osvojeným na základě zkušenosti učení o typické instrumentální = operantní podmiňování o po odpovědi následuje odměna (posílení) X trest (vyhasínání) měřili sílu odpovědi (= pravděpodobnost výskytu odpovědi, latence, míra) Posílení = jakákoli událost, která následuje po odpovědi Hull - teorie o redukci pudu o učení vznikne tehdy, když je motivace Generalizace o Vyskytuje-li se odpověď za určitých podmínek je pravděpodobné, že se vyskytne i za podobných Diskriminace o organismus se učí (a posiluje) reagování pouze na určitý podnět (vše ostatní se přetírá) Behaviorismus je postaven hodně na hédonismu (což je zásluha hlavně Thorndika) G.C. Homans - teorie sociální výměny o spolupráce se Skinnerem o aplikace klasického behaviorismu Miller, Dollard - frustrační teorie agrese o osvojování si sociálního chování na základě „Sociální učení a nápodoba“ CUE = klíč, vodítko
4.1.1 Sociální učení Podmínky pud = drive klíč = cue (rozlišitelné podněty, které určují, jaké odpovědi a kdy budou následovat) odpověď posílení
Dítě si může snadno osvojit strach ze psa o původně indiferentní podnět se najednou stává klíčem, když ho vidělo někoho kousnout, a vznikne úniková reakce o Klíč ty dvě představy spojuje
Imitace 27
napodobování má dvě podoby chování závislého připodobnění = matched depend o nápodoba se vyskytuje, když je za ni jedinec odměňován o pud hladové krysy o krysa vůdce běží bludištěm za žrádlem, dav krys běží za ní - dochází ke generalizaci poběží za bílou krysou i za šedivou klíč…krysa vůdce odpověď…běží tam posílení…žrádlo o 2 sourozenci si hrají, starší uslyší kroky otce (to je ten klíč) běží ke dveřím ho uvítat (mladší neumí rozeznat klíč, tak se chová podle staršího sourozence) o generalizace (napodobuje staršího v mnoha jiných situacích) Situace, kdy k tomu chování dojde - generalizace: o Účastníci situace (latentní model i imitátor) jsou stejně/podobně motivováni o Jeden z účastníků není schopen dosáhnout cíle nezávislým chováním na základě bezprostřední orientace v klíčích vyskytujících se v prostředí o Potencionální imitátor má možnost různého chování, ale k dosažení cíle vede nejsnadněji chování, které je závislé (tj. podle potencionálního modelu, který přebírá roli klíče) o Potencionální imitátor je odměněn za své závislé připodobňování a neodměněn nebo potrestán za chování modelu nezávislé
kopírování = copying vzniká jako úmyslné/záměrné napodobování vůle, snaha, touha dosáhnout dokonalosti modelu i zde platí, že model se orientuje v situaci, zatímco napodobující se chová podle modelu ovšem zde si je imitátor vědom, že se chce něco naučit, přiblížit se apod. poznávací procesy reakce Albert Bandura a Richard Walters ke kopírování říkají, že učení může mít i podobu observačního/zástupného učení kritika, že u závislého připodobňování už musí existovat osvojená odpověď (a je jen zpevňována) pro nápodobu postačuje kontiguita (styčnost) asociačních zákonitostí senzorických událostí posílení by mělo být vztahováno k výběru odpovědi než získání odpovědi nápodoba nastává tehdy, jeli model atraktivní, odměňující, prestižní, mocný rozhodující je, co ta osoba vidí (co ten model vyvádí) určitou roli hraje, jestli je model úspěšný a jestli je odměněn, působíli atraktivně apod. o neuvažují, že by se napodobovalo něco, co není přímo viděno Panenka BOBO film, uplatňovaly se na panence různé druhy agresivního chování promítalo se to dětem o při posílení toho chování, když je děti mlátily je mlátily mnohem častěji o při trestu méně o bez posílení beze změny Když se chtělo, aby děti reprodukovaly to chování věrně všechny napodobily kognitivní model situace uchován v paměti) Přišlo se na to, že posílení k tomu není potřeba Rolf Harré - 1972 - etogenika, ten Harré je filozof a to je vždycky podezřelé 28
Paul Secord - návaznost na Meada 4.1.2
4.2
Sociální interakce jako výměna hodnot poslední linie vycházející ze symbolického interakcionismu interakce - z hlediska fungování, čili trvání snaha popsat mechanismy v interakci sociální výměna psychologických hodnot (u sociologů se to nazývá směna - zavání ekonomií) Teorie sociální výměny vysvětluje mj. i prosociální chování východiska v antropologii a ekonomii (antropologie - u přírodních národů jsou obřady obdarovávání přísná pravidla primárně sociální charakter, že se vyslovuje uznání apod., ekonomie - člověk se snaží o maximální zisk a minimální náklady = princip minimaxu ) Člověk se rozhoduje o způsobu chování na základě zvažování nákladů a zisků spojených s nějakými alternativami chování. Lidé udržují interakce, které přináší hodnoty, které aspoň pokrývají náklady = reciprocita (může být i se zpožděním).
George Casper Homans zakladatel teorie sociální směny prezidentem Americké sociologické společnosti „Human group“ - 1950, „Social behavior = its elementary forms“ původně sociální psycholog, později sociolog na Harvardu působil se Skinnerem (použil jeho poznatky) původně se soustředil na jednoduché sociální chování při interakcích si jedinci poskytují posílení (odměnu X trest) ironické poznámky, poděkování atd. zabýval se malou skupinou (pořád se něco děje a je to snadno pozorovatelné) základní kategorie: o aktivita - druh chování o sentiment - vyjádření postoje a prožívání o interakce - aktivita, kdy je jedinec za něco odměněn nebo potrestán jinou osobou o norma - stanovisko skupiny (členové ho mají dodržovat) Lidé, co spolu častěji interagují, jsou si více podobní ve svých aktivitách. o Čím vyšší je postavení jedince ve skupině, tím více jsou jeho aktivity konformní s aktivitami společnosti o Čím vyšší je sociální postavení, tím širší je rozsah interakcí
Principy Podnět o Pokud se v minulosti vyskytl určitý podnět, který byl příležitostí k odměnění aktivity, tak pak čím podobnější je současná situace té minulé, tím pravděpodobněji vyvolá podobnou aktivitu úspěch o Čím častěji v daném časovém úseku aktivita člověka odměňuje aktivity jiných, tím častěji budou jiní tuto aktivitu vyvolávat. Hodnota o Čím vyšší hodnotu poskytuje jedinci aktivita jiných, tím častěji bude usilovat o vyvolání této aktivity u jiných. 29
4.2.1
4.3
deprivace X nasycení o Při nedostatečném uspokojení = deprivaci potřeby odměny, o ni bude člověk více usilovat, ale naopak při častém uspokojení bude hodnota ztrácet na ceně. agrese X uznání o Čím více neprospěchu se objevuje při tom rozdělování (čím méně člověk získává ze vztahu), tím pravděpodobněji vznikne vztah (z nezachování reciprocity). Racionalita o V lidském chování dominuje racionální zvažování účelnosti chování, což znamená, že lze nejen vysvětlit chování minulé, ale že lze také předvídat budoucí (protože se bude snažit dosáhnout zisku) o Osoba A požádá B o pomoc interakce požádá = vklad, pro B je to odměna B odpoví = vklad, pro A je to odměna o Při rovnocenném sociálním statutu budou zisky přibližně rovnocenné, ale při rozdílných statusech bude zisk úměrný jejich postavení o Lidé se ve schopnosti odměňovat velmi liší o ZISK = ODMĚNA - NÁKLADY Odměna - záleží na tom, jakou hodnotu pro mě má (jak jsem si vyložil objektivní hodnotu), záleží také na tom, kdo mi ji poskytl Když se objeví něco i minimálně negativního, celá hodnota většinou padá Peter Blau snažil se Homanse doplnit o interakce hlavně nerovného postavení (nadřízenost X podřízenost) proč lidé setrvávají ve vztazích ovládaných z pozice moci lidé s mocí kontrolují, co mohou dostat podřízení nadřízeným vyjadřují závislost, vděčnost, uznávání moci, protože nemohou vracet hodnoty na jejich vyšší úrovni vysvětlení agrese - jestli mocnější může vyvíjet agresivnější jednání o až šikanování - podřízený zůstává ze strachu zticha
Thibauh a Harold Kelley práce „The social psychology of groups“ - 1959 oba žáci Lewina částečně opřeno o S - R paradigma, sociologii… interakce probíhá podle vkladů a získá a vede k výsledkům podle S -R - interakce se nebude opakovat, pokud nepřinese odměnu vyšší než investice jdou od dyády ke skupině (X Homans) o srovnávací úroveň a alternativy vychází se z výsledku (co člověku zůstane) a jeho hodnota se posuzuje podle dvou měřítek: o podle srovnávací úrovně o podle alternativy
Srovnávací úroveň průměrná hodnota všech výsledků v dané sociální situaci, o kterých osoba ví z vlastní nebo zprostředkované zkušenosti, a které jsou zvažovány z hlediska míry přitažlivosti škála satisfakce (vymezili ji) bod s průměrnou hodnotou (co by člověk považoval za přiměřené)
30
je to měřítkem posuzování chování (jestli si spočtu, že to chování bude pod tou průměrnou hodnotou, spíš do toho nepůjdu)
Srovnávací úroveň pro alternativy říká, jestli a za jakých podmínek ve vztahu zůstaneme zůstaneme tehdy, jestliže ten nejnižší možný výsledek ve světle všech možných alternativ je pro nás akceptovatelný zůstanu pod bodem i tehdy, když nemám lepší alternativu, i když není žádné uspokojení, stejně zůstanu, protože lepší není Teorie výměny motivační činitel mezilidských interakcí toužíme po lásce, úctě, obdivu, jistotě, uznání, rozkoši, podpoře… (psychologické hodnoty) hodnoty vyjádřeny nejčastěji verbálně, ale i neverbálně nejvyšší hodnota uznání je trvalou potřebou pro sebepojetí hodnota bude tím vyšší, čím pro nás důležitější osoba nám ji poskytne a naopak o od neuznávaných lidí to neberu jako odměnu, ale stejně jako jejich povinnost neplatí beze zbytku ani v reciprocitě, ani v časovém sledu o skoro vždy nelze okamžitě vyžadovat reciprocitu hned
4.4 4.4.1
4.4.2
Přínos a vliv behaviorismu Behaviorismus přináší do sociální psychologie SR paradigma a mění ji na studium chování jednotlivce, které chápe jako funkci sociálních podnětů Člověka vykresluje jako racionální bytost, zvažující alternativy svého chování v kategoriích zisků a ztrát o Přináší pojmy jako posilování, odměna, trest apod Sociální je chápáno jako interpersonální S postupným vývojem a liberalizací paradigmatu se behaviorismus stává přínosem i pro sociální psychologii Pojem vmezeřených proměnných umožňuje vznik inspirativních teorií Teorie sociálního učení (J.B. Rotter): Výskyt určitého jednání se v dané situaci odvíjí od o očekávání jednotlivce, zda bude toto jednání odměněno či nikoliv o hodnoty, kterou odměně připisuje Rotter zavádí pojem locus of control, který vyjadřuje způsob jakým člověk vnímá posilování o Externí kontrola znamená, že člověk vnímá posilnění (odměnu) jako nezávislou od svého jednání o Interní kontrola znamená přesvědčení o závislosti odměny na vlastním chování Očekávání určitého posilnění je zevšeobecňováno o vzniká model, podle kterého jedinec vybírá takové druhy jednání, za které lze očekávat odměnu o U jedinců s externálním ohniskem kontroly se objevuje přesvědčení, že to co se jim děje nijak nesouvisí s jejich chováním Teorie sociální interakce (J.W.Thibaut a H.H.Kelley): Vychází z teorií o dyadických vztazích
31
4.4.3
Tvrdí, že pojmy vzešlé z analýzy takových vztahů lze aplikovat na rozsáhlejších skupinových jevech Každý člen dyády se snaží dosáhnout vlastních cílů a záleží na možných ziscích a ztrátách, který konkrétní způsob si vybere Podstatným faktorem při výběru je pochopitelně také jednání druhého o Můžeme tedy hovořit o reciproční kontrole Existují, v zásadě dva druhy situací kompetitivní a kooperační o V první situaci jeden získává a druhý ztrácí, ve druhé získávají oba Na teorii je patrný vliv ekonomických a sociologických studií Významný je vliv behaviorismu i v oblasti výzkumu jazyka (C.E.Osgood, G.Succi, P.Tannenbaum). Jejich práce se zaměřuje na měření emocionálního aspektu konotativní stránky pojmů Proces kódování a dekódování vysvětluje Osgood podmiňováním Operacionálně je konotativní význam definován jako bod v sémantickém prostoru, určený třemi dimenzemi hodnocení, potence a aktivita Takový bod je východiskem k metodě sémantického diferenciálu, která však již překračuje behavioristické hledisko a vrací se do oblasti kvalitativní introspekce
32
5
TEORIE POLE A KOGNITIVISTICKÉ KONCEPCE V SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGII
Kurt Lewin V sociální psychologii je vliv gestalt psychologie nejvíce patrný na pracích K. Lewina, které jsou charakteristické systémovým přístupem a akcentováním dynamiky Jeho teorie pole přinesla do psychologie do té doby nevídaný akcent na skupinovou interakci a působení jedinec skupina Dynamický přístup, který prosazoval se snaží o výklad člověka jako živoucího systému usilujícího o rovnováhu, zájem je soustředěn na procesy, jimiž se rovnováha obnovuje Tedy hlavně na procesy motivační, což je společné téma psychoanalýzy i gestalt psychologie Lewin se však pokusil do tématu vnést více empirie a snaží se interakce popisovat pomocí matematických a fyzikálních termínů. Významná je jeho práce o teorii konfliktu, kdy rozlišil tři základní druhy konfliktu o Apetence Apetence o Averze Averze o Apetence Averze Tento přístup je aplikací dynamického principu do nitra jednotlivce Pro sociální psychologii je obzvláště významná Lewinova práce na poli skupinové dynamiky, která způsobila, že se pojem skupiny a skupinového dění stal pro psychology akceptovatelný o Skupina se začala chápat jako něco, co se vyznačuje vlastními charakteristikami, přičemž jednání jednotlivce je závislé, nebo alespoň silně ovlivněné skupinami do kterých patří o Skupina je dynamický celek, přičemž změna v jedné části se projeví změnami v celé struktuře Konkrétní výzkumy se zaměřovali směrem k problémům všedního dne koheze, komunikace, skupinové změny a skupinového rozhodování Lewin velmi zdůrazňoval úlohu vědy při řešení podobných problémů, které se přímo podílí na tvorbě kvality života. Snažil se prosazovat přirozené experimenty. Kognitivismus Z jeho prací o teorii pole vycházel i F. Heider při zkoumání percepce a L. Festinger v práci na teorii kognitivní disonance. Ti oba působí v rámci směru, který se nazývá kognitivismus o Nejde o směr ve stejném smyslu jako třeba u behaviorismu, ale je jednou z dominantních charakteristik sociální psychologie od šedesátých let minulého století až podnes Teorie sociální percepce Nejznámější práce pochází z pera F. Heidera tzv. teorie sociální percepce Vychází z kognitivních jednotek, které jsou tvořeny osobami, objekty a vztahy mezi nimi Jednotky vytváří celky, který má vlastnosti tvaru, nebo pole Analogicky ke gestaltistické tendenci k dobré figuře, působí mezi nimi tendence k rovnováze Rovnováhu definuje Heider v matematické i grafické podobě Oproti gestaltu zapojil do teorie i behaviorální důsledky kognitivní inkonsistence
33
5.1 5.1.1
Kurt Lewin (1890 - 1947) Polák Německo emigrace Berlínská škola tvarové psychologie o záhy se odklonil, začal budovat vlastní teorii pole (inspirován fyzikou) Teorie pole Pole = dynamický systém (v němž každý bod interaguje s jinými body a změna napětí v jednom bodě vyvolává tendenci k odstranění napětí a nastolení rovnováhy) Chování člověka vysvětluje v psychologickém poli = odtud označení topologická psychologie „Životní prostor“ - všechny 4 jevy (myšlení, percepce…) jsou uvažovány jako funkce životního prostoru = pole, který sestává z osoby (person = P) a prostředí (environment = E) chování odvoditelné ze vzájemných vztahů mezi jedincem a polem = chování chápáno jako funkce toho „life space“ B = f (LS) = f (P, E) o Rotter - žák Lewina BP = f (E + RV) problém motivace (předpokládal, že v poli jsou motivy v podobě objektů, ke kterým jedinec pociťuje vztah, potřeby nebo zaměření vznik napětí, které se snažíme odstranit nehledá zdroje motivace uvnitř organismu, ale ve vztahu organismu k prostředí pojmy o tenze - napětí (vysvětluje dynamiku chování záměr) o valence - pozitivní (některé síly v poli nás přitahují, objekty), negativní (odpuzují) o síla - ve smyslu přitažlivosti/odpudivosti (různé vektory, jejichž součtem získáme směr, kam se hneme) o lokomoce - pohyb jako výslednice sil Člověk zvažuje možnosti chování o i nové situace, pro nás kognitivně nestrukturované nevíme, jak se chovat, chování má charakter explorace (váhání, pokus, omyl…) o rozlišil psychiku konfliktů, teorie konfliktů motivů (intra) později i mezi osobami o nejlepší je, když jsou obě možnosti plusové když jsou obě minusové, pak volím to menší zlo třetí možnost, jeden minus a jeden plus (plus je to, co chci a minus je to, co musím)
Tgroup ( = T - group) model cvičené skupiny dohadování možností kooperace… dnes bychom to nazvali sociální výcvik 5.1.2
Úroveň aspirace (ucházení se o) hlavně zkoumali jeho žáci odhad mého budoucího výkonu na základě srovnání s bezprostředně minulými o vyjádření stupně obtížnosti cíle i zde funguje sociální srovnávání
Skupinová dynamika síly (hybnost) způsobující proměnlivost skupiny, stavů analogie k osobnosti sociální klima apod. 34
5.1.3 Heuristiky heuristika dostupnosti paměti (vybavuji si špatně třeba události apod.) heuristika reprezentativnosti snažíme se o kategorizaci jevů umožňuje srovnat a posoudit, nakolik je scéna, člověk, situace zastupující nějakou kategorii heuristika zakotvení a přizpůsobení určíme nějaký výchozí počet a potom se této výchozí hodnotě už jen přizpůsobujeme (nejsme ochotni je moc měnit, jen je korigujeme) z evidentně zkreslených informací zobecňujeme o z výjimečných případů zobecněné informace (typické u médií) heuristiky jsou procesy založené na kognitivních procesech, usnadňují sociální poznávání, ale taky mohou být značně mylné 5.1.4
Scénář chápán jako sled událostí, které člověk očekává (ať už je přímo účastníkem nebo jen pozorovatelem situace) hlavně u častých situací, s ustáleným průběhem mají podobu zobecnění, od schématu se liší tím, že jsou vázány na děj
3 typy epizodické kategoriální hypotetické 5.1.5 5.1.6
Teorie atribuce a sebeatribuce Koheze = soudržnost jedna z charakteristik skupiny vyjadřuje síly, které poutají jedince k sobě a zároveň vytváří resistenci vůči destruktivním vlivům Lewin chápe skupinu jako síly působící k setrvání ve skupině, případně k jejímu opuštění o pozitivní nebo negativní valence v návaznosti na to zkoumá kohezi o jak členové používají zájmena my a já sleduje se též při rozhovorech, na kolik vyjadřují/oceňují svou příslušnost ke skupině sociometricky lze kohezi rozlišovat (ne strukturu) důležitost vůdcovské pozice - dopad na klima způsoby vedení ve skupině o demokratické o autoritářské sociálně psychologický výcvik o TGroup (národní výcvikové laboratoře - national training laboratories) o instituce pro aplikaci poznatků ze sociální psychologie (zvládání situací, řízení) 35
po Lewinovi zkoumání komunikační sítě - frekvence, obsahy a způsoby komunikace metoda skupinového rozhodování - změna postojů a předsudků, místo aby se lidem předložil již hotový návrh, měli sami diskutovat o nějakém problému a dospět k rozhodnutí Žáci Lewina o Heider, Harold Kelley, Lipitt, White, Schachter, Tibauld, Festinger
Deutsch po smrti Lewina produkuje hypotézy o chování členů v kohezivní skupin o členové kohezivnější skupiny jsou více připraveni akceptovat jednání jiných členů skupiny jako možnou náhradu za podobné vlastní zamýšlené jednání vzdát se něčeho ve prospěch skupiny) o jsou připraveni být ovlivněni jinými členy skupiny a s větší pravděpodobností kladně ocení jednání jiných členů skupiny o větší specializace funkcí, větší rozdělení aktivit o větší rozmanitost chování členů o jeden bude ke druhému pozornější, více se budou chápat, ovlivňovat, o pravděpodobně internalizují skupinové normy
5.2 5.2.1
5.3
Leon Festinger (1919 - 1989) Teorie sociálního srovnávání Heider s ní už pracuje předpokladem je, že lidé mají tendenci zjistit, zda jejich názor je správný o což vede k chování, jehož cílem je ohodnocení vlastního chování když nejsou k dispozici objektivní nesociální měřítka, lidé hodnotí své názory a schopnosti srovnáním s názory a schopnostmi jiných Objektivní měřítka jsou preferována k sociálnímu srovnávání proto, že jsou přesnější a méně snadno ovlivnitelné o chceme se srovnávat s lidmi na společensky stejné pozici, s lidmi přibližně stejných schopností a názory, jsou pro nás partnery o souvisí to s tím, že chceme navazovat vztahy, které nás potvrzují Předpokládá, že přesnost srovnání je větší, když už nemáme k dispozici objektivní měřítko o Člověk se snaží zmenšovat objevené rozdíly, korigovat názory, eventuálně se ale také může stát, že se člověk přestane srovnávat o začne být ale tak trochu stranou ostatních Srovnání může hodně narazit u schopností, kde jsme limitováni, názor ovšem můžeme změnit vždy
Teorie kognitivní disonance Druhou podobně významnou teorií je teorie kognitivní disonance od L. Festingera z poloviny 50. let minulého století významně ovlivnila všechny sociálněpsychologické výzkumy následující dekády Termín kognice není v ní nikde blíže specifikován, znamená přibližně názor, přesvědčení či poznatek Kognice mohou být o vzájemně irelevantní, tedy není mezi nimi žádný vztah o relevantní, tedy jsoucí ve vztahu Relevantní kognice jsou vzájemně 36
o konsonantní, souladné o disonantní neslučitelné Stavy kognitivní disonance jsou člověku nepříjemné, a jedná tak aby je odstranil, nebo alespoň nezvyšoval. Dynamika disonance je dána dvěma tendencemi. o tendencí vnějšího prostředí aby bylo poznání v souladu s "realitou" a o tendence vnitřní, tedy požadavek na soulad mezi jednotlivými kognicemi jedince teorie se podepsala na většině následujících výzkumů, přičemž šlo hlavně o to, jak samotné poznávání ovlivňuje sociální chován Nastalo tak zúžení explanačního rámce sociální psychologie, kdy se přešlo od vysvětlování sociálního z jednotlivce k vysvětlením vyplývajícím z poznávání Tato linie se stala dominantní na celá 60. léta a později vyústila v období dnes nazývané krize sociální psychologie člověk potřebuje vědět, zda a jak se odlišuje a v tom se právě může dostat do situace rozporu (např. názorového) vzniká nesoulad = disonance a tento je stav tíživě uvědomován snaha ho srovnat, dosáhnout konzistence jednání, snaha dosáhnout dobrého tvaru (vychází z Gestaltu)
Kognitivní element mínění, smýšlení o jiných člověk má tendenci držet je v souladu (držet konzistenci v poznání) do nesouladu se člověk může dostat o tlakem vnějšího prostředí na poznatky jedince o sám může dospět k rozporuplným poznatkům
disonance je nepříjemný stav motivující k pokusu ji odstranit a vyhnout se situacím, které by ji mohly zvýšit intenzita kognitivní disonance závisí na důležitosti a počtu kognitivních elementů, které jsou v nesouladu pokud disonance trvá a jedinec se ji snaží odstranit či zmírnit, bude odmítat situace a informace, které by tu situaci prohlubovaly síla motivace k odstranění disonance je funkcí velikosti disonance
Lze se jí zbavit změnou existujících kognitivních elementů a s nimi spojeného chování přidáme nové kognitivní elementy, čili posílíme stávající přesvědčení hledáním dalších argumentů
37
6
SYMBOLICKÝ INTERAKCIONISMUS A TEORIE ROLÍ V SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGII
6.1
G. H. Mead
6.2 6.2.1
Jeho dílo Mind self and society vyšlo až posmrtně. Jedná se o přepis záznamů jeho přednášek. Věnuje se analýze původu a podstaty osobnosti a vědomí seb o Podle něj je člověk nejprve sám sobě objektem sociálního vztahu a teprve potom subjektem o Pro jedince je "já" třetí osobou a pojem „já" v chování vůči druhým nazývá Mead rolí Hraní rolí se objevuje vždy, když jednáme, naše chování se odvíjí podle toho, co se od nás očekává, nebo co si myslíme že se od nás čeká "Já" je sociálním faktem, chovat se jako osoba s utvořeným "já" o znamená přizpůsobit se interakčně vytvořeným scénářům chování o Mnohost rolí sama o sobě ještě není celá osobnost o Integrujícím prvkem je schopnost formulovat obecné závěry, propojovat je se svými zkušenostmi o Integrovaná osobnost zahrnuje nejen postoje nejbližších bytostí, ale i širšího sociálního okolí Mead rozlišuje dvě instance "Já" o První "já" v angl. "Me" je sociálnější částí, je více kontrolní, omezující a hodnotící o Druhá instance je "I". To je ta část, která je z jedince individuální a neopakovatelná, více introspektivní, inovující, nepředvídatelná zčásti i samotnému jedinci nedostupná Další podstatný pojem teorie je "Zobecněný druhý" (Generalized others) o reprezentace společnosti uvnitř naší psychiky, tedy organizovaný a zobecněný systém postojů druhých lidí.
Symbolický interakcionismus a teorie rolí symbolický směr 20. stol. vznikl v USA patří k myšlenkovým zdrojům filozofického a psychologického pragramtismu zakladatelé W.James, J.Devey (zdůrazňovali roli jazyka) James - SELF = I + ME (I = knower - poznávající subjekt, ME = known - poznávaný objekt) symbolický interakcionismus vykládá společenské dění ze vzájemného ovlivňování aktivit jedinců a skupin v jejich sociálním styku sociální interakce = zabývající se procesy působení jednoho jedince, jedné skupiny na jiného jedince nebo skupinu Herbert Blumer 1937 - termín symbolický interakcionismus zdůrazňuje se, že interakce je zprostředkována sociálně symbolicky a to především řečí, chováním, gesty apod. Lidské chování je determinováno nejen objektivními fakty situace, ale také tím, jak lidé situaci chápou a jaké významy přičítají objektům v ní obsažených o Tyto významy nejsou vlastností hmotných věcí, ale jsou produktem sociální interakce probíhající mezi členy společnosti o významy nejsou stabilní, mohou se měnit v průběhu nových interakcí 38
6.2.2
Odpověď člověka na chování jiného je založena na tom, jak si jeho chování vysvětluje a jaký význam mu připisuje Lidská interakce je vzájemnou výměnou významu a jejich interpretací člověk nejen připisuje jistým věcem a jevům významy ale o zároveň poznává významy, které věcem a jevům připisují jiní a podle toho také mění své významy o odhaduje, jak jiní posuzují jeho chování a podle toho mění své významy Symbol představuje obecně sdílený význam a je zárukou toho, že bude pochopen oběma stranami interakce Symboly vznikají v procesu sociální interakce, ve které ti lidé žijí o lidské chování nelze zkoumat jako automatické reakce na vnější stimuly, ale jako výsledek působení symbolů na interpretace jejich významu Znak X Symbol o Znak…zástupce daný arbitrárně (daný dohodou) o Symbol…má v sobě i propojení na realitu obsahuje část reality - např. obrazné vyjádření, v umění, debaty jak co interpretovat Lidé sami přisuzují různým věcem různé významy a vytváří si tak svůj vlastní svět Význam připisují lidé věcem během každodenních situací Ve styku s jinými lidmi si člověk osvojuje své chápání světa (především ve vztahu k důvěrně známým lidem) Interakce posiluje svět významů ve vytvořené podobě, v jaké si ho s těmi lidmi vytvořil Lidem s odlišným chápáním světa se buď snažíme vyhnout nebo s nimi měníme dosavadní chápání významu Ch. H. Cooley (1864 - 1929) žák Deveye dílo „Lidská podstata a sociální řád“ - výrazné ovlivnění US sociální psychologie myšlenka zrcadlového já (lookingglass self) Já - se utváří jako obraz sebe sama odrážený v postojích a chování jiných lidí vůči nám a představování si toho, co si o nás jiní lidé myslí názory druhých určují, jak se utváří naše identita žádné zrcadlové já není přímým obrazem toho, jak nás vidí ostatní, prolíná se do něj subjektivní interpretace
Zrcadlové já zahrnuje: co si myslíme o tom, jak nás vidí jiní jak si představujeme to, co o nás usuzují jiní jak prožíváme toto souzení jiných 6.2.3
George Herbert Mead považován za zakladatele manifest celého směru „Mind, self and society“ (vyšlo Meadovi posmrtně) rozpracovaná teorie socializace a sociální interakce a to vše s důrazem na utváření Mind = mysli a Self = já utvoření zobecněného chování druhého „Generalizovaný druhý“, osvojování sociálních rolí napodobováním a přejímáním rolí jiných jak reagují jiní - obraz sama sebe 39
Studium dětské hry Play = hraní si, dítě napodobuje jiné osoby, rodiče Game = hra podle pravidel v předškolním věku Nejvíce napodobujeme ty, kteří jsou pro nás významní a na nichž nám záleží Vývoj Self od konkrétních osob ke zobecnění (obecnější představa o určitém typu chování, něco co se akceptuje a očekává… Interakce zprostředkovány symbolicky - umožňuje porovnávat, zda úmysl vysilatele odpovídá zamýšlenou reakci kandidáta (shoda korekce sdělovaných symbolů) Co chování v interakci s jinými znamená, osvojujeme si místa ve světě, utváření já Studium řeči velký zájem u symbolického interakcionismu Teorie sociálních rolí vychází z antropologie členové dané kultury řeší podobné problémy podobným způsobem a akceptují způsoby kulturně předávané V moderních společnostech závisí způsob řešení problému na pozici, kterou jedinec ve společnosti zaujímá Sociální role = chování očekávané vzhledem k určité pozici a základním charakteristikám jako je věk a pohlaví
6.3
6.4
E. Goffman (1922 - 1983) dramaturgický přístup o snaha vysvětlit, jak lidé v interakcích hrají role, jak podávají idealizovaný obraz sebe sama, jak hrají role, aby působili věrohodně The presentation of self in everyday life (1959) o „Všichni hrajeme divadlo“ Druh divadelního výkonu - role sociální život - série improvizovaných her, scénář je určen v obecných rysech, herci se musí dohodnout, co kdo bude jak hrát Při skutečném divadle chceme diváka přesvědčit, že hrajeme co nejpřesvědčivěji Impression management - utváření dojmu o sobě u jiných lidí i ve všedních situacích života o Jak lidé manipulují s dojmem o jak lidé dosahují sledovaného cíle o proč lidé stylizované chování přijímají = lidé jsou na to zvyklí, vzájemně se ve hře podporují, jsou to spořádaní příslušníci společnosti International ritual o Goffman čerpá z pozorovaných rituálů středních vyšších vrstev 50. a 60. let o lidé tyto role často hrají celý život - ztotožňují se s tím a přestávají rozlišovat hrané se sebou sama
J. H. Mowrer autistická teorie učení o Z - faktorová teorie posílení o S - R => odměna naděje, trest obava Obrácené podmiňování o nenásleduje odměna (stav zklamání) o nenásleduje trest (stav úlevy) 40
6.5 6.5.1
Autistická imitace o odehrává se vnitřně Sekundární posílení o osvojování řeči, verbální chování v arném věku o krmení (matka) zdroj potěšení (pozorovatel), slova sekundární posílení o Slova samostatně vyvolávají podstatu modelu, spojena s něčím příjemným o Dítě usiluje o to, aby slova (příjemná) slyšelo co nejčastěji samo mluví Zástupné (empatické) učení o Bez přímé konfrontace
Tvarová psychologie (Gestalt) v reakci na Wundta primárnost celků Koffka, Köhler, Wertheimer 1912 (experimentální studie o vnímání pohybu)
Percepční zákony common fate (společného osudu) proximity (blízkosti) similarity (podobnosti) good form (dobrý tvar) boyandgirl = post experience (minulá zkušenost) common boundry (společné hranice) vztah: příčina následek Zákon dobrého tvaru - snaha dosáhnout co možná nejlepší podoby
6.6
6.7
Solomon Asch (1907 - 1996) výzkumy sociální percepce, skupinového tlaku a konformity (musíme člověka respektovat v plné šíři…) Utváření dojmu = forming impression of personality 2 seznamy určitých charakteristik (byly shodné až na jednu výjimku) vřelý X chladný o přidávali další charakteristiky o vřelost je chápána pozitivněji, lepší adjektiva… člověk se snaží vytvořit komplexní informaci o osobě, i když má jen minimum informací Dojmy mají strukturu o některé centrální, rozhodující, jiné zase okrajové o každý rys má vlastnosti části celku ovlivňované organizací částí
Konformita Viz otázka konformita
41
7
VÝVOJ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE V DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOL.
7.1 7.1.1
7.2
do 40. let dominoval postoj (stírá se postoj nativismu a environmentalismu) Postojové škály Thurstone, Likert, Goodmanův škálogram o kognitivní přístup (jak poznávání ovlivňuje postoje)
60. léta „krize sociální psychologie“ Příčiny výzkum se zúžuje na jednotlivce o v interindividuálním se spatřuje sociální (začal to nešťastník Allport) používání převážně pozitivistické metodologie, která se sociální psychologii snažila přiblížit přírodním vědám o kritika laboratorních experimentů o etické výhrady k experimentu jako takovému o sociální psychologie se jako by vzdálila reálným problémům, najednou byla zase na začátku o experiment - nemůže nasimulovat realitu vnější validita je zde zkrácena malá reprezentativnost vzorků (tradičně je tvoří VŠ studenti)
Postoje centrální pojem v psychologii během 20. století McDougall „Úvod do sociální psychologie“ (poprvé pojem postoj) Znaniecki a Thomas - výzkum „Polský rolník v Evropě a Americe“ o vědecký výzkum postojů (základní stavební jednotka, jako atom ve fyzice) o zprostředkovatel sociální reality a osobnosti poč. 20. let - období kvantifikace (měření postojů) o 1. postojové škály 30. léta - Allport - 16 definicí postoje o diskuze o obsahu pojmu 50. léta - sémantický diferenciál - zlatý věk zkoumání postojů 60. léta - Wickerovy výzkumy o navazuje na La Pierův výzkum o páreček Číňanů, 249x ubytováni, pokud byla žádost osobně, 128 písemných odpovědí, 92% ne
Wicker osobní (jiné postoje, soupeření motivů, intelektuální a sociální schopnosti) a situační faktory ( předpokládaná nebo skutečná přítomnost jiných osob) ovlivňují postoje normativní předpisy ohledně vlastního chování vlivy (nehody, choroby) + další nepředvídanosti Pozorovatelné chování - Mischel (1968) Festinger - Kognitivní disonance souběh položek ve vztahu k chování 42
co je v postoji se nutně nemusí projevit v chování
Fishbein a Ajzen vrátili postoje do centra pozornosti záměr chování o potřeba určitá afektivní/emocionální složka = beliefs o systém přesvědčení, která vedou k projevení se v aktuálním chování, čím jsou silnější, tím je přímočařejší pronikavé přesvědčení (výrazné) modální (lze vidět nejčastěji u velkého množství osob) aktuální chování o konstrukce modelů Vůle - volní kontrola záměru theory of reasoned action = ospravedlněného chování, které vedlo k akci pojetí člověka jako rozumové bytosti pracující s informacemi vede zase k chování Kognitivní, emocionální dimenze postojů Fishbein, Ajzen - 2 dimenze přitažlivost a odpudivost objektů o hledání faktorů postojů Eysenck o praktické (rozumové) postoje = vědecké uchopování světa X filozofický (teoretický a citový) o radikální (tendence ke změně) X konzervatismus (tendence vidět věci pořád stejně) o protináboženské X pronáboženské, sociální X autoritářské Postoje hodnoty (Jadov, Robeach) Změna postojů v čase a kontextu persuaze (přesvědčování) ke změně postoje přijímatel změny + kontext o zdroj o obsah - vztah mezi pathosem a logosem (emoce X rozum) o informační kanály - důležitá komunikace z očí do očí o přijímatel o cíl změny Zdroj
věrohodnost síla atraktivita (emocionální zabarvení)
Faktory momentální psychický stav přijímatele o zda je nějak zainteresovaný na zprávě o věk, pohlaví, sebeobraz, sebevědomí (čím vyšší tím méně náchylní ke změně), o očekávání toho, co se potom stane 80. léta - výzkum přístupnost/akcesibilita postoje jedincem o přístup člověka k podnětu postoj, vztah pravděpodobnostní modely 43
7.3
Analýza diskurzu discourse = slovní komunikace, mluva, konverzace Webster - „Studium pravidel a vzorů charakterizující jednotky souvislé řeči, delší než jedna věta“ metoda je orientována na použití verbálních sdělení jde o zkoumání vidění světa přes řečové projevy odlišují ji od obsahové analýzy (trvají na originalitě metody) není dán závazný postup tato metoda má dnes jakési školy (každá to dělá trochu jinak) je krajně zatížená subjektivismem (čímž se ještě vytahují) validita, reliabilita - lze ověřit pouze vícero analýzami od více lidí a pak jejich vzájemnou analýzou o polostrukturované rozhovory analyzované touto metodou uplatnění hlavně v Evropě, méně v US v učebnicích až kolem roku 2000
Stryke, McGuire snaha vyvést sociální psychologii z krize žádný velký úspěch jejich pokusů 70.-80. léta renesance zájmu o psychické masové procesy vyvoláno tím, že se zase objevily jevy, které sociální psychologie nebyla schopna vysvětlit o studentské nepokoje ve Francii, hippies, problémy se sportovními fanoušky podrobnější popis davů (množství, přenos informací, tvar) výpovědi účastníků, videozáznamy, materiály získané represivními složkami (Policie)
7.4 7.4.1
Kulturně historické přístupy k sociální psychologii L. S. Vygotskij (1896 - 1934, zemřel na TBC) Vývoj vyšších psychických funkcí o publikována až v roce 1960 a český překlad vyšel až roku 1976 Historie vývoje vyšších psychických funkcí - I. kapitola - výklad sociálního původu a zprostředkované kultury vyšších psychických funkcí „Psychologie umění“ „Myšlení a řeč“ zkrácená verze od Portálu
Základní cíle a myšlenky Vygotského: psychika je podmíněna kulturně historicky od předmětného myšlení k abstraktnímu o objasnit vývoj vyšších psychických funkcí v ontogenezi o kritizuje dosavadní psychologii, že vývoj psychických funkcí chápala jako analogii vývoje biologického a byla přehlížena kulturně historická determinace vývoje psychiky zdůrazňuje, že chování kulturního dospělého člověka se jeví jako výsledek biologické evoluce a zároveň výsledek historického vývoje musíme studovat vývoj člověka na jednotlivých historických stupních vývoje 44
vyšší psychické funkce nejsou produktem biologického, ale sociálního vývoje, i když ten biologický vývoj je nezbytnou podmínkou zatímco elementární psychofyzické funkce se v průběhu vývoje neměnily/verbální myšlení, logická paměť, vytváření pojmů, úmyslná pozornost, vůle a. vedle nich a na nich se vyvíjí vyšší psychické fiunkce
Socializace je dána zráním nervového aparátu (VNČ) na určitých stupních vývoje se vyvíjí vyšší psychické funkce (osvojuje se jazyk, osvojuje si desítkovou početní soustavu, písemný projev, aritmetické operace kritizoval SR objektivní psychologie (ruské reflexologie i behaviorismu, částečně i Gestaltu) o že tyto přístupy byly uplatňovány bez rozlišení, zda jde o zvířata či lidi nevyvinuli příslušnou metodologii (která by vystihla kulturně historickou podmíněnost psychiky) studium VNFcí přes vývojově historické = genetické Je zprostředkovaný nástroji a nástroje, které člověk vytvořil během svého vývoje, a které jsou předávány z generace na generaci a pomocí nichž do situace podrobně zasahuje o pomocí nástroje zasahujeme do situace) o později se nástrojem stalo slovo Např. uzlík na kapesníku (slouží jako prostředek) - zprostředkuje zapamatování si něčeho důležitého uzlové písmo (v Peru) sloužilo k zapamatování, k uchování něčeho podobně s počítáním - zářezy do dřeva (k vyjádření počtu), o např. dítě si ukazuje počty na prstech abstraktní pojem číslice máme studovat od bezprostředně vnímaného ke zprostředkovanému symboly, znaky (jsou schopny zastupovat realitu) 7.4.2
Alexandr Romanovič Lurija (1902 - 1977) jeho výzkum podložen Vygotského myšlenkami (proslavil Vygotského) „O historickém vývoji poznávacích procesů“ byl vedoucím týmu, výzkum realizován (Kirgizie, Uzbekistán) o jeho cílem bylo doložit ty poznávací procesy, jejich podmíněnost kulturně historickým vývojem, respektive jejich závislost na něm doba byla zlá, výzkumy zůstaly dlouho nezveřejněny o vzdal své snahy o vystudoval medicínu = neurofyziolog na jedné populaci bylo možné srovnat vývoj prakticky dvou odlišných historických etap vývoje (etapa feudalismu a etapa počátku socialismu) o obě islámské země, žijící podobně většina těch lidí byla tenkrát negramotná (vesnice v horách = kyšlak, chov dobytka nebo pěstování bavlny) na přelomu 20./30.let ta změna etap o kolektivní formy hospodaření, průmysl, školy, změna postavení ženy (do té doby žily ženy ve vyhrazené polovině domu (v ičkari) apod.) měl ve výzkumu 5 skupin: o ženy žijící v ičkari (negramotné, nezapojené do společenského života), zásadně zkoumány ženami v rodném jazyce o rolníci z kyšlaků (negramotní, neochotní přistoupit na kolektivní formy hospodaření) o ženy (posluchačky krátkodobých kurzů pro přípravu vychovatelek v mateřských školách částečně gramotné) o představitelé kolektivních forem hospodaření (částečně gramotní)
45
o
studentky přijaté na pedagogické střední školy (absolvovaly 2 - 3 roky vzdělání)
vše se dělalo v terénu, důraz kladen na etickou stránku vytvořili speciální sadu zkoušek - každá zkouška měla dvojí řešení o jedno vycházející z praktické činnosti o druhé opírající se o abstraktní myšlení dokázali, že psychické procesy jsou podmíněny kulturně historickým vlivem zaměřeno na o zrakové vnímání (vnímání odstínů barev, geometrických tvarů, optických klamů) o abstrakci, zobecňování, usuzování, řešení problémů, obrazotvornost, o sebeuvědomování Kritériem třídění byla intenzita, ne barva obecně (třeba odstíny hnědé vůbec nedávali k sobě) identifikace nedokončených tvarů na základě praktické zkušenosti
46
8
JEDINEC A SPOLEČNOST, PSYCHIKA A SPOLEČNOST
8.1
8.2
Ve vztahu jedince a společnosti existují dvě linie pohledu o jedna pohlíží na jedince skrze společnost o druhá na společnost skrze jedince Adekvátní pohled leží uprostřed, tedy že jedinec a společnost jsou interaktivním systémem Podstatnou složkou tohoto ovlivňování je fakt distance, který reprezentuje fyzickou vzdálenost mezi světem a jedincem o vytváří prostor pro interakci a kooperaci, konflikty... o Jedinec musí přijímat určité normativy (používání jazyka, sociální chování), aby mohl být ve společnosti instituován jako subjekt H. Arendtová hovoří dokonce o psychologickém narození při osvojování kulturních vzorců Významné práce o vztahu jednotlivce a společnosti publikoval E. Durkheim o Jeho snahou bylo objektivně zkoumat sociální fakta - pozorovat, třídit a odhalovat zákony, které k nim vedo o Sociálními fakty jsou například vztahy mezi lidmi a solidarita o Poznávat je můžeme jen podle jejich sociálních důsledků Durkheim ustavuje pojem kolektivních reprezentací, jako souboru pravidel, která existují nezávisle na jedinci, který se jim musí podrobit Kolektivní reprezentace je systém idejí, obrazů a symbolů, které pro jedince vystupují jako nutnost transcendentální povahy a které jsou pro každé společenství odlišné (náboženství, symboly, rituály) Pro život ve skupině je nezbytné se jimi řídit sociální život je umožněn právě díky těmto pravidlům, která byla jím samým vytvořena Úkolem sociální psychologie je zkoumat, jak se tyto reprezentace navzájem vyvolávají, vylučují, splývají či odlišují Společnost vyvíjí omezující tlaky, které zakládají proces enkulturace o proces během nějž jedinec absorbuje kulturu dané skupiny o Jedinec je determinován strukturami, nejprve sociálními, posléze i logickými Durkheimovy myšlenky se staly inspirací strukturalismu (Lévy Strauss) Kritika vytýká Durkheimovi nevšímavost k jedinci, opomíjení interakce a komunikace a přílišný absolutismus pojetí
Strukturalismus pojímá sociálno jako dvousložkové o Kultura a společnost jsou doménou Zákona o přirozenost je pod nadvládou pudů o Teprve Zákon vytváří podmínky k sociálnímu životu Příkladem takových Zákonů mohou být třeba pravidla morálky (pravidlo kázně idea autority a poslušnosti, pravidlo respektování pouta ke skupině, pravidlo morální autonomie)
Genetická sociální psychologie teoretický směr, který klade důraz na interakci Jeho nejvýznačnějšími figurami jsou pánové Baldwin, Mead a Cooley Snaží se ukázat vývoj a utváření psychiky pod vlivem kontaktů s ostatními lidmi a pod vlivem institucí Cooley rozlišuje o primární (intimita pocitu \"my\") o sekundární (anonymní funkční vztahy) skupiny 47
8.3 8.3.1
Podle Baldwina nic jako dichotomie jedinec společnost neexistuje, protože z psychologických zvláštností nelze konstruovat sociálno o Ve skutečnosti, tvrdí, že jedinec a společnost jsou nerozdělitelným funkčním celkem o Jejich vzájemný vztah lze rozdělit na čtyři stádia: Objektivní stadium - neosobní vztah jedince ke všem podnětům Projektivní stadium - jedinec se promítá do reakcí druhých redukce nejistot Subjektivní stadium - dítě si uvědomuje samo sebe a napodobuje své reakce, jako by bylo druhou osobou Ejektivní stadium - proces minulého stadia se obrací a dítě si vytváří o druhých obraz podle sebe sama o Dítě si podle Baldwina začíná druhé uvědomovat teprve ve chvíli, kdy si uvědomuje samo sebe toto je vlastní předmět sociální psychologie jedinec je bytost sociální, stává je jí procesem socializace o musí přijímat normy, pravidla a instituce, které poté ovlivňují jeho chování společnost na jedince vytváří obrovský tlak, který má jedince přinutit chovat se podle daných norem 2 přístupy o ptá se, jak vzniká ta společnost (nezabývá se jedincem) o ptá se, jak se utváří sociální podstata jedince (nezabývá se společností) řešení vztahu jedinec-společnost je přesunulo na to, co nazýváme „sociální pouto“
Pokusy o vysvětlení pojmu sociální pouto Durkheim sociální fakt - výlučný předmět sociálního bádání, jsou to pravidla nebo způsoby chování lidí, které lze popsat, vysvětlit o existují nezávisle na nás, ale mají donucovací sílu za klíčovou pro integraci společnosti považuje solidaritu a rozlišuje 2 základní formy o Mechanická – založená na přesvědčeních, hodnotách, zvycích, projevuje se u malých kmenových společenství, zemědělských pospolitostí, kdy se všichni dívají na svět jedním způsobem o Organická – vzájemná závislost založená na rozdělení práce, u moderních velkých společností, pouta díky této závislost jsou velmi silné, lidé jsou na sobě velmi závislí společnost utváří celek, který je větší než suma jeho částí, a studium společnosti je na odlišné úrovni než studium jedinců analogie s živým organismem: celá osobnost je více než suma orgánu a buněk, které tvoří tělo, tak jako celá společnost je více než jen společnost je nadindividuální, jedinec se „rozpouští“ v tom společenském a vytváří tak to nadindividuální (individuální psychiky se rozpouští v kolektivní psychice) společnost jedince nejen přesahuje, ale také určuje jeho chování a myšlení předmětem psychologie mají býti individuální reprezentace (vědomí), zatímco předmětem sociologie a sociální psychologie má být kolektivní reprezentace (vědomí) o široký souhrn sociálních fenoménů jako náboženství, morálky, vědy, jazyk, mýty, rituály, právo, móda kolektivní reprezentace vzniká interakcí mezi jedinci, skupinami a institucemi a je jedinečná pro každou společnost když je psychologické striktně oddělováno od společenského, tak jak může to psychologické pronikat do toho společenského o řeší to duální koncepcí člověka - člověk má dvojí vědomí
48
o o
o 8.3.2
jedno vědomí se týká individuality člověka zakotvené v jeho těle počitky emoce, potřeby → obsah individuálního vědomí druhé vědomí se týká jeho zakotvení ve společnosti morálka, hodnoty, poznání → obsah kolektivního vědomí morální pravidla tvoří předpoklad a důsledek společenského způsobu života kolektivní vědomí má i materiální podobu tvoří ji jazyk, příběhy, vyprávění (to, čím je to uchopitelné, přenositelné, uchovatelné) máme sice dvě vědomí (jsme individuální bytosti, ale máme něco i ze společnosti), ale ony tato vědomí jsou propojená - to je řečení otázky sociálního pouta
Moscovici - sociální reprezentace obrací se k pojmu kolektivní reprezentace jako ke ztracenému pojmu o pojem se uchytil v antropologii, ale zmizel ze sociologie o zlikvidoval adjektivum individuální i kolektivní a nahradil to adjektivem sociální o jeho tématem je tedy sociální reprezentace sociální reprezentace je spojena spíše se společenskými skupinami (ne s celou společností) chce sledovat, jak se v jednotlivých skupinách sociální reprezentace utvářejí a jak ovlivňují chování a jednání lidí sociální reprezentaci chápe jako postoj - důraz na poznání, je to pojetí světonázorové otázka, zda je věda věcí několika málo jedinců, nebo jestli proniká do veřejného života a jak v tomto případě ovlivňuje ten světonázor studie, jaká je sociální reprezentace psychoanalýzy máme studovat to, co je společnosti aktuální, co je zrovna předmětem zájmu o jaké jsou debaty mezi skupinami, mezi jedinci, mezi jedinci a skupinami apod. o máme také studovat vliv masmédií, které jsou součástí našeho vědomí o světě tvrdil, že nepřijímáme všechny informace, ale přijímáme ty, které jsou zprostředkovány nějakou autoritou odlišnost od Durkheima - kolektivní a individuální reprezentaci nahrazuje sociální reprezentací, čímž vzniká otázka, kdo je nositelem této reprezentace nositelem bude asi spíše jedinec, protože se jedná o jeho pohled na svět popírá to, co je pro Durkheima typické, že existuje něco nadinidviduálního Moskovici se ptá, jak se vytvářejí sociální reprezentace o vzniká v interakcích mezi lidmi, debatami o poznání, hodnotách
8.3.3
Von Cranach je to reakcí na Moskoviciho, chce do toho vnést jasno rozlišuje sociální a sociálně-individuální reprezentace zaměřuje se na analýzu těchto reprezentací a snaží se vysvětlit vztah z hlediska jednání sociální reprezentaci považuje za soubor organizovaného poznání, jakoby zobecněné poznání
8.3.4
Genetická sociální psychologie (2. linie) genetická - vývojová patří sem Baldwin, Cooly, Mead vycházejí ze sociální interakce při o vysvětlování vzniku já o procesu socializace o při vysvětlení vztahu jedince a společnosti nestaví proti sobě společnost a jedince, ale chápou jedince a společnost jako celek
49
o
dospělí jedinci jsou nositeli sociálna a při interakci s dítětem utvářejí jeho začlenění do společnosti
8.3.5
Baldwin rozlišuje 4. stádia vývoje dítěte o Objektivní stádium druzí lidé i předměty vyvolávají u dítěte neosobní reakce dítě reaguje na všechno stejně, na hračky i lidi o Projektivní stádium dítě se promítá do reakcí druhých osob a dokáže ty druhé rozlišit reaguje na blízké osoby o Subjektivní stádium dítě si uvědomuje reakce druhých vůči sobě samému je to počátek sebeuvědomování, vytváření vlastního já o Ejektivní stádium (vyhození) proces se obrací, dítě si začíná utvářet obraz druhých lidí podle sebe sama, podle vlastního mímění
8.3.6
Mead zrcadlové já a generalizovaný druhý - pojmy, které mají zachytit to sociálno podstatnou úlohu přikládá rolím a postojům, které dítě přebírá, a to především od generalizovaných druhých v interakcích jde o symbolickou povahu výměn (slova, gesta) o při výměnách dochází ke sdílení symbolů a jejich významů o zdůrazňuje roli symboličnosti
8.3.7
Henry Wallon - teorie člověka jako bytosti sociálně genetické původně pediatr – pozoroval novorozence východisko o dítě je od narození závislé na svém prostředí o tato závislost trvá dlouho (období neotenie = závislosti, nezralosti) tato závislost je dána biologicky, ale tím zároveň je předurčena sociální podstata člověka o nikoli tlakem vnějšího sociálního prostředí, ale z biologické nutnosti se člověk stává sociálním nezralost je důvodem k tomu, že dítěti musí být potřeby uspokojovány vnějším světem o dítě se obrací k lidem (křikem, pláčem) a to, že se dítě k lidem obrací Wallon nazývá Posturálně expresivní orientace vztah, který je zprostředkováván emocemi a poté gesty, se rozšiřuje poté i k jiným lidem zdůrazňuje, že potvrzením gesta dítěte ukazuje dítěte, že to gesto má nějaký význam o dítě se velmi rychle dostává do symbolického řádu o rychle se učí významům symbolů při uspokojování biologických potřeb se dítěti dostává i něčeho víc o laskání, hlazení o při těchto interakcích dítě dospívá k uvědomování si druhého vnitřní druhý je zvnitřněný sociální zprostředkovatel (ten, kdo uspokojoval jeho potřeby) emoční stádium - do 8. měsíce života) o splývá tam to, co je rozpoznáváno v druhém a v sobě samém závislost na druhých lidech nutí dítě regulovat svou činnost a kontrolovat ji na druhém jako v zrcadle vnitřní druhý je výsledkem interpretačního dialogu postupným zpřesňováním smyslu vlastního chování 50
o o
8.3.8
8.4 8.4.1
zároveň se tak utlumuje spontánní chování a zesiluje se podléhání tlaku dospělých vnitřní druhý je na jedné straně v jedinci něčím stálým, co stále nosíme v sobě a může to být naším vnitřním hlasem na druhé straně se ten vnitřní druhý mění a vyvíjí, protože se mění svět a my se mu musíme přizpůsobit o vnitřní druhý je to, co tvoří spoj (sociální pouto) mezi jedincem a společností vývoj Wallonova vnitřního druhého začíná mnohem dřív něž vývoj Meadova generalizovaného druhého vnitřní druhý je od začátku založen na sdílení významu o důraz na autoregulaci (vlastní kontrolu) Alexej Nikolajevič Leoťjev - Kulturně historická koncepce psychiky založeno na interakci a styku dítěte a dospělého to společenské je zakotveno v nástrojích, předmětech, které vytvořily předchozí generace a které se staly kulturním dědictvím dítě začíná svůj psychický vývoj vnější činností a tím si osvojuje manipulaci s nástroji, které mají tu společenskohistorickou podstatu práce „Problémy psychického vývoje“ vychází z Vygotského, ale často odkazuje i na Durkheima a Wallona v ontogenezi dítě vstupuje do zvláštního vztahu se světem předmětů a jevů, které charakterizují lidské schopnosti i u nejjednodušších předmětů a nástrojů dítě musí pochopit jejich kvality (smysl) o to se děje při praktické manipulaci s těmi předměty o dělá to neobratně, proto mu pomáhají dospělí o dospělí jsou tam velice důležití, učí totiž dítě manipulovat správně s těmi předměty dítě dlouho s předmětem manipuluje, než pochopí jeho skutečný význam vztah dítě – dospělý – nástroj - tím se dítě učí zasahovat předmětem do vnějšího světa o pak se tyto operace zvnitřňují a pak je další důležitý krok – musí se to naučit pojmenovat rozhodující je ten praktický ráz předmětné činností (manipulace s nástrojem), kterým se dítě dostává do toho sociálního slovo je pro dítě nejprve jen nějakým signálem, aby k tomu dítě obrátilo pozornost, ale trvá dlouho, než dítě spojí slovo s předmětem další krok, když dítě začne ze slov dělat složitější věty zabývá se i myšlenkovými operacemi, které jsou již podmíněny znaky a symboly prvotní je předmětná činnost s nezbytnou přítomností dospělých sociální pouto je podle nich tvořeno materiálním světem
Kultura, společnost a osobnost Kultura kultura představuje komplex životních podmínek, které na každého jedince kladou specifické požadavky na adaptaci je to souhrn všech společensky užitečných výsledků lidské práce, souhrn materiálních i nemateriálních společensky uznávaných hodnot psychologická funkce kultury o osvojení si poznatků o světě a způsobů interpretace jeho významů o stýkání se s jinými lidmi a komunikace s nimi o dorozumívání se pomocí symbolů o shromažďování a předávání informací další generaci 51
8.4.2
8.4.3
o osvojení si norem dané kultury a ochrana jedince enkulturace je proces, prostřednictvím kterého si člověk osvojuje během svého života kulturu své společnosti na úrovni různých sociálních skupin se vytváří různý kulturní kontext (pozadí) - rozdílné hodnoty, normy, preference v chování v rámci dané kultury je třeba rozlišovat ještě subkultury, které si vytvářejí vlastní kulturní kontext Společnost a osobnost společnost - velké, komplexní a organizované společenské systémy o obsahují velký počet vzájemně propojených subspolečností, podskupin a jedinců o sdílejí společnou skupinu přesvědčení, myšlenek, hodnot a zvyků kulturní vzorce - nástroj vlivu kultury na jedince o jsou to určité normy chování a rolí, které vyjadřují očekávání okolí, jak se má člověk zachovat o působí i na postoje člověka, vnímání, myšlení o člověk ovlivněný svou specifickou kulturou posuzuje v rámci osvojených kulturních vzorců chování lidí z jiných kultur o jsou v jednotlivých kulturách odlišné zákony představují vysoce formalizované normy chování, které stanovují i tresty za jejich porušení o větší množství společenských norem je však neformalizována a implicitní - jsou to zvyky, tradice a mravy o tato standardizovaná pravidla chování jsou označována jako sociální sankce jsou odměny (pozitivní sankce) tresty (negativní sankce) tabu - takové, které zvlášť ohrožují stabilitu společnosti sociální sankce mohou být vymáhány různými způsoby o externě - chování jedince je řízeno a usměrňováno pomocí odměn a trestů mohou je udělovat rodiče, učitelé, jiné autority fungující jako činitelé kultury mohou být také ve formě kolektivního schválení či akceptace o interně – zahrnuje sociogenetické motivy a hodnoty (usměrňují chování zaměřené na cíl) internalizovanou touhu držet se obecných norem (roli zde hraje svědomí) jsou to tedy internalizované externí normy v organizovaných skupinách jsou určité druhy chování spojeny s určitými pozicemi v sociálním systému pozice je „nika“ či mezera, kterou jedinec v rámci společnosti zastává o role se týká stabilizovaných forem chování vázaných na tuto pozici trs podobných pozic a rolí je vnímán jako třída o od členů té třídy jsou očekávány podobné behaviorální vzorce Kulturní a společenská podmíněnost člověka
8.4.3.1 Klasická kulturní antropologie Meadová, Linton jádrem je kulturní determinace o rozhodující roli při formování lidské osobnosti představuje kultura, kterou si člověk osvojuje v procesu socializace a enkulturace o kultura vystupuje v podobě kulturních vzorců (naučená schémata pro konání ve standardní situaci) 52
Margaret Meadová o výzkumy na ostrově Samoa o ve 30. letech dokázala, že harmonický průběh dospívání samoanských děvčat bezprostředně souvisí se sociokulturním prostředím a výchovou na Samoji o potvrdila tak hypotézu o rozhodujícím vlivu kulturních faktorů na lidskou psychiku Ralph Linton o věnoval se zkoumání jedince ve vztahu k jeho prostředí o kulturu definuje jako celkový souhrn behaviorálních vzorců, postojů a hodnot sdílených a odevzdávaných členy dané kultury o kultura představuje konfigurace, které mají formu a obsah o formy chování jsou modifikované prostřednictvím zkušeností, dokud se nestanou vzájemně kompatibilní a později akceptovatelné stereotypy o jedinec v kultuře považuje postoje, stereotypy a hodnoty za zcela samozřejmé o jednotlivé případy chování budou mít tendenci se shlukovat kolem určitých norem celková suma těchto norem i s jejich vzájemnými vztahy vytváří kulturu dané společnosti o společnost definuje jako jakoukoli skupinu osob, jež se naučily spolu žít a pracovat o společnost je organizovanou agregací osob, zatímco kultura je organizovanou agregací idejí a postojů o kultura zabezpečuje existenci kontinuity společnosti tím, že svým členům poskytuje techniky pro skupinový život a uspokojení jejich potřeb jako jedinců o členové společnosti udržují kulturu tím, že vždy trénují následující generaci v behaviorálních vzorcích a hodnotách o v knize Studium člověka popisuje koncepci statusu a role status označuje pozici (postavení) člověka v sociálním systému role vyjadřuje činnostní stránku statusu → chování, které se od nositele daného statusu očekává účast člověka na kultuře je omezená na jeho chování, které odpovídá určité skupině statusů, které zaujímá rolí, které zastává v průběhu života (nikdy nepřijímá celou kulturní tradici) základní statusy získává člověk už od raného dětství, v průběhu času se dále utvářejí podle dalších faktorů statusy jsou vrozené (pohlaví) připsané (věk) získané (vzdělání, společenská prestiž) o v průběhu socializace si všichni osvojujeme určité kulturní prvky (kulturní universa) tím se formuje základní osobnost (všemi sdílené osobnostní jádro, které odráží typické vlastnosti a hodnoty dané kultury) o z tohoto obecně sdíleného psychického základu vyrůstá konkrétní osobnost daná statusem o každá společnost má svůj vlastní základní typ osobnosti Linton spolupracoval s Corou DuBoisovou o zavedli pojem modální osobnost to je typický produkt konkrétního socializačního systému 53
o
8.4.3.2 8.4.3.3
popisuje to typického příslušníka společnosti (ale nemusí se vztahovat na každého ve společnosti) modální = nejvíce se vyskytující statusová osobnost překrývá základní osobnost a je s ní integrovaná od základní osobnosti se liší, protože její chování vyplývá z práv a povinností vázaných na statusy
L. S. Vygotskij - kulturně historická koncepce chápe člověka jako aktivního tvůrce svého vývoje, který si osvojuje kulturu společnosti, v níž žije a stává se tak členem této kultury teorie kulturního vývoje vyšších psychických funkcí vyšší psychické funkce jsou ty procesy, s jejichž pomocí se člověk vyrovnává se specificky lidskou náročností problémů života k řešení jsou potřebné takové nástroje, které vyžadují mezilidskou spolupráci a dorozumění kulturní vývoj vyšších psychických funkcí představuje proces včleňování těchto nástrojů do duševního života člověka člověk si vytvořil kulturu, ve které se dítě vyvíjí a učí se, jakým způsobem má myslet o děje se tak prostřednictvím dospělých, kteří mu v tom pomáhají ve vývoji dítěte jsou neustále rozdíly v tom, co už dokáže samo a v tom, co by mohlo dokázat za asistence zdatnější osoby → tyto rozdíly nazývá zóna proximálního vývoje R. Sternberg - kulturní podmíněnost specifik inteligencečlověk disponuje mnoha dovednostmi nezbytnými pro život, nejdůležitější jsou o kognitivní - dedukce, kritika, srovnávání, hodnocení o sociální - pochopení a vycházení s druhými lidmi o akademické - mnoho kognitivních a některé sociální dovednosti o adaptivní - všechny předcházející ve vzájemné kombinaci dovednosti kognitivní, sociální a adaptivní tvoří Sternbergovou triarchickou teorii životních schopností, které jsou potřebné pro úspěch v životě
54
9
SOCIALIZACE JEDINCE
9.1
Socializace proces, jímž se individuum stává členem nějaké skupiny Socializace a vývoj osobnosti jsou dvě stránky téhož o Socializace zdůrazňuje pochody učení při přizpůsobování na sociální požadavky o zatímco osobnost se vztahuje na konečné výsledky tohoto procesu interakční proces, jímž je chování osoby modifikováno, aby se stalo konformní s očekáváními, které mají členové skupiny, k nímž osoba náleží Trvá celý život vrůstání do sociálního systému, který není obecný a abstraktní, ale existuje ve zvláštních formách společenských vztahových systémů - v sociálních skupinách Kruh: lidé, kteří vyrostou v určitém socializačním okruhu, dávají tutéž socializaci dál Dva axiomy (zákl.předpoklad přijatý bez důkazů x zásadní poučka, platná bez dokazování) o různí lidé zastávají různé sociální pozice v celospolečenské struktuře a to určuje, které složky kultury k nim proniknou a které se přenesou do osobnosti při jejím vývoji o socializace je vždy orientována na budoucnost socializační činitelé (především rodiče) anticipují svět, ve kterém bude jejich dítě žít záleží na tom, co předpokládají, podle toho zaměřují působení definice se liší jednak o rozsahem ( co všechno je do procesu zahrnuto ) o hlediskem (ze kterého směru k socializaci přistupuji ) Je to proces, který se týká vývojových změn jedince, které jsou důsledkem působení společnost Změny zahrnují o vývojové změny u jedince o procesy působení společnosti Nikoliv však, že by všechny změny byly důsledkem socializace o Příkladem může být individualizace, která není v rozporu, nebo patogenní působení socializačních faktorů či deviantní socializace o Zde se spíše mluví o sociální determinaci Výsledkem socializačního působení jsou o vývojové změny, jimiž se realizuje vrůstání do společnosti, postupné začleňování do společenských pozic a jim odpovídajících rolí o vývojové změny jedince v dospělosti a stáří, kdy je sice plně začleněn do společnosti, avšak přechází na nové pozice, přejímá nové role o změny společnosti samotné, tedy změna způsobu hraní rolí, resocializace Dochází k přeměně novorozeněte s jeho čistě biologickými potřebami v jedince, který je schopen přežít ve světě vysoce společensky a kulturně vyspělé společnosti a to více či méně samostatně Kromě psychologie, vědy o člověku, se jím zabývají i sociologie a kulturní antropologie, jako společenské vědy o Pro ně je podstatný pohled společnosti na jedince o Tedy jedinec se socializací stává způsobilým přenášet kulturu dále a přispívat k její reprodukci o Tomu psychologie samozřejmě neodporuje, ale soustředí se spíše na hledisko jednotlivce (utváření sebe sama jako člena společnosti) 55
Socializací získává dítě fakt o fyzickém a sociálním okolí množství různých vědomostí a dovedností postoje a hodnoty, vztahující se k morálním standardům a druhým lidem Hlavní činitelé socializačního procesu jsou druzí, především významní druzí. 9.1.1
9.2
9.2.1
Pojmy Deviace = odchylná socializace x nebo socializace probíhající v antisociálních skupinách Resocializace = nápravná socializace Indoktrinace = vpravování doktríny do jedince, forma převýchovy v intencích určité ideologie o např. v zajateckých táborech docházelo k depogramování jedinc o zaujme kritický postoj ke svým dosavadním postojům a když je pak zbaven svých systémů a hodnot dojde k programování a učí se nové názorové postoje o to samé je i v sektách - lidé musí zavrhnout své hodnoty o Také to bývá v pozitivním smyslu např. léčebné komunity - toxikomanie. Brainwashing = vymývání mozku - indoktrinační proces - spánková deprivace, hrozby, brutální metody, izolace, nalomení psychiky - přetrhání vazeb s příbuznými, nevyspání, ….
činitelé socializace mikroprostředí rodina, školní třída... mezoprostředí utvářeno vztahy mezi mikroprostředími (sociální vazby, přenášení hodnot...) exoprostředí dáno situací a podmínkami, jejichž utváření se jedinec neúčastní, ale které zná zprostředkovaně makroprostředí společenská situace, ideologie státu, působí prostřednictvím tří předchozích činitelů objekt jedinec, na něhož je působeno subjekt ten, kdo působí většinou jsem objektem i subjektem zároveň (vzdor v pubertě = působení dítěte na rodiče) interiorizace zvnitřnění hodnot, pravidel... exteriorizace vnější projevy interiorizovaného (chování, jednání) sociální inteligence schopnost taktního jednání s lidmi, rozlišit úsměv od úsměšku, pamatovat si tváře, jména... emociální inteligence schopnost empatie podmíněna rozvojem osobnosti sebevědomí utváření osobnosti probíhá ve třech sférách o činnost o sociální styk o sebeuvědomování dimenze osobnosti extraverze x introverze, dominance x submisivita, konformita x nonkonformita Rodina jako základní socializační činitel Rodina je primární skupina s intimní interakcí jednotlivých členů, kteří se navzájem úzce identifikují a cítí bezprostřední zájem o skupinu jako celek Každý člen rodiny nejen participuje na životě celé skupiny, ale podřizuje se i sociální kontrole, vypracovaným pravidlům, regulujícím chování členů
Členové rodiny: 56
Slouží dítěti jako modely sociálního chování Na dítě působí výchovné procedury (od prvopočátku -viz hygienické praktiky, láska, krmení, reakce na pláč a smích) Dvě základní dimenze - matka může být velmi láskyplná, ale silně omezující (kontrolující dítě)
Sourozenci každé dítě má odlišné prostředí - důvody o jedinečná konstituce dítěte, na níž závisí, co dítě stimuluje o rozdíly v pohlaví dětí - rozdíly v reagování (tradice role chlapce a dívky) o rozdíly v pořadí narození - změny v sociálních pozicích o změny v rodičovské péči, závislé na věku, zkušenosti, fyzických a psychických o změnách rodičů o změny v socioekonomickém statusu rodiny o symbolický význam, který má každé dítě pro rodiče (prvorozený, dcery, syn, dědic)
Pokud v rodině (v počátku především u matky) existuje teplý, intimní stálý vztah mezi dítětem a rodičem či jejich permanentní náhradou - dítě dosahuje duševního zdraví V takové rodině: o jsou minimalizovány emoce úzkosti a viny, které, jsouli ve větším rozsahu, ohrožují duševní zdraví o jsou kontrolovatelné základní tendence dítěte žádat neohraničenou lásku od svých rodičů a mstít se, neníli mu dána Nejkritičtější období do 3 let Význam základní kontroly dítěte nespočívá v kontrole samé, ale ve způsobu, kterým se provádí, v psychologickém přístupu k dítěti Obsah a rozsah kontroly je závislý na: o sociálních vlivech (tradice, postavení rodiny) o individuálních diferencích rodičů (a jejich tradičních rolích) o na věku dítěte Důležitý není stupeň povolnosti nebo přísnosti, ale stupeň sebeúcty a odpovědnosti, který mají rodiče k dítěti. T.G.M. - Ideály humanitní “Už dávno bylo řečeno: cti otce svého a matku svou. Já myslím, že máme k tomu přidat: A měj úctu k duši svého dítěte! Pamatujte na generace budoucích”
Úspěšný rodič: má realistické pochopení pro dítě respektuje jeho integritu jako osobnost má o ně zájem a má pocit odpovědnosti za jeho štěstí Typ vztahu k dítěti a rysy jeho osobnosti: rejektivní (odmítání dítěte) - submisivita, agresivita, potíže v adaptaci, pocit nejistoty, plachost, rigidita přílišné ochrany - infantilismus, plachost, nekooperativnost, nezájem, drzost, svárlivost submisivita rodičů - agresivita, neodpovědnost, neposlušnost, sebedůvěra, rigidita neharmonické vztahy - agresivita, neerotičnost, žárlivost, nekooperativnost defektní disciplína - špatné přizpůsobení, agresivita, sklon k delikvenci a neurózám harmonické vztahy - štěstí, sociální akceptabilita, přizpůsobivost, nezávislost, sebedůvěra dítě má odpovědnost - dobré přizpůsobení, spoléhání na sebe, pocit jistoty Pozice dítěte v rodině: 57
nejstarší dítě - středem pozornosti, mezi sourozenci jako první ve významných událostech (nástup do školy,..) o Očekává se od nich, že budou vzory (nejvíc rozumu) meziděti - nemají prioritu prvního ani novost posledního, rodiče k nim bývají méně tolerantní o Před nimi starší a silnější, s větší volností chování, za nimi mladší, vyžadující více pozornosti o Mohou srovnávat jací byli a jací budou Nejmladší - rodiče mají více zkušeností, děti mají mnohočetné kontakty s dalšími dětmi, mohou mít poměrně snadný život o závisí to na tom kolik se jim dostane příležitosti k rozvoji vlastní nezávislosti, mohou se stát dominantní nebo závislí, někdy mívají pocit nejistoty Jedináčci - jsou nejzranitelnější, pro rodiče příliš důležití, více vystaveni frustracím o Když se “povedou” jsou vynikající
vlivy na socializaci žádané mimosocializační - nejsou příliš žádané (např. choroba rodičů) protisocializační - vyloženě negativní (např. alkoholismus rodičů) 9.2.2
9.3
vnitřní výbava jedince (Cattel): dědičná - genetický program vývoje jedince zděděný po rodičích genová - mutace genů v průběhu vývoje v děloze matky vrozená - to, co získáme v okamžiku porodu konstituční - to, co získáme po porodu
mechanismy socializace
sociální činnosti hra (má smtysl sama pro sebe) práce (má smysl i pro okolí, není většinou dobrovolná) učení Mechanismy sociální učení Učení = změna chování na základě minulé zkušenosti mechanismy podmiňování: o Klasické - Pavlovovy reflexy nepodmíněné reakce jsou vyvolány určitým reflexem (pes - sliny) Podmíněné reakce - vznik reflexní vazby vyvolá stejnou reakci jako nepodmíněný reflex - když se rozsvítí světlo - slintá, protože ví, že dostane mas Podmíněný má stejnou hodnotu jako nepodmíněný, ale reakce je naučená o Instrumentální - je-li nějaká reakce odměňována má tendenci se opakovat x vymizet, je-li trestána (alkoholik - Antabus) Sociální učení o individuální o zprostředkovaně získává zkušenost (dítě a kamna) 9.3.1
imitace nevědomá bezděčná, automatická (to, co je předmětem nápodoby, neprochází vědomím) 58
9.3.2
záměrná vztažená k vzoru (negativní vzor si dítě volí tehdy, když mu není nabídnut jiný, nebo když chce být středem pozornosti a nemá šanci upozornit na sebe v dobrém) bumerangový efekt - předkládáme-li model, jenž je pro objekt nedosažitelný, objekt na něj nebude reagovat, čím více je mu vnucován, tím méně reaguje regresivní jedinec napodobuje vzor na nižším stupni socializace o závislé připodobňování je pravý opak odreagovávací jedinec volí modely, jež mu pomáhají uvolnit se kompenzační jedinec napodobuje model, který mu pomáhá překonat své nedostatky v jiné oblasti identifikace přijímáme vzor se vším všudy, až nakonec ztrácíme cit na rozdíl mezi ním a námi a přestáváme to být my používáme ji z důvodu obrany či kompenzace jejím vzorem jsou často rodiče, učitel tak často napravuje nejen dítě, ale i vzor druhy o obranná např. s nadřízeným o emoční např. s partnerem projekce hodnocení světa z úhlu pohledu vzoru racionalizace dezintegrace oddělení jednotlivých stránek osobnosti (delikvent + vzorný manžel)
9.3.3
sugesce nekritické přijímání určitrých informací bez racionální korekce (film, reklama, kniha) lze ji využít i ku prospěchu věci x jak vysvětlit dítěti, že vzdělání je pro něj lepší než alkohol
9.3.4
sociální zpevnění využívá odměnu a trest (ve škole nelze trest téměř použít, odměna má význam jen u kantora s respektem)
9.3.5
individualizace Socializace je složitý proces složený z mnoha komponent Jednou ze součástí je například i na pohled opačný proces vyvazování jedince ze závislosti na jednotlivých vztazích, zaměřený na vytvoření co nejširší autonomie o tedy řečeno Jungem proces uvědomování si své jedinečnosti
9.4
V procesu socializace si osvojujeme
Dovednosti = osvojená, zautomatizovaná činnost o fyzické - úsměv, koordinace pohybu očí, rukou, jízda na kole o psychické - představování, chápání Vědomosti = pochopený, osvojený poznatek, který je jedinec schopen reprodukovat Zvyky = vzorce chování, činí naše chování hospodárnější Sekundární potřeby = na základě primárních potřeb, dítě se učí pro pochvalu, pamlsek, pocit úspěchu - vznikají na základě vrozených potřeb Postoje = relativně trvalá připravenost reagovat na určité skutečnosti určitým způsobem Složky postoje: o afektivní - citový vztah 59
9.5 9.5.1 9.5.2 9.5.3
o kognitivní - poznávací, určitou informaci máme - vnímáme ho nějak o konativní - chováme se nějak vůči objektu, vůči jevu zaujmeme určitý vztah Tyto složky by měly být v souladu, když dojde k narušení souladu 3 složek - postoj má tendenci soulad obnovit. Stereotypy = postoje, které jsou obecnější (generalizované), rigidní - nepružné, nemění se (blondýny jsou hloupé) Předsudky = negativní stereotyp - iracionální (Rómové kradou = stereotyp, Ne předsudek) Xenofobie = neodůvodněná iracionální úzkost Rasové předsudky - vysvětlují se různými teoriemi: o frustrační agrese - k rasovým předsudkům jsou náchylné skupiny, které nemají uspokojeny potřeby, což vede k agresivním pocitům, nenávisti o obětní beránek - lidé si hledají oběť v minoritě (homosexuálové, židé) - minorita se stává obětním beránkem a jsou jim připisovány negativní věci (v nacismu židé ruinují německé hospodářství) o teorie sociální učení - rasovým předsudkům se lidé učí v rodině, ze sdělovacích prostředků, literatury = sociální učení
Teoretické koncepce socializace Behaviorismus Nejdůležitější vliv je vliv prostředí a učení Základním předpokladem je Lockeho tabula rasa Jeden z otců behaviorismu Watson prohlásil Skinner tvrdí, že sociální učení je jen variantou normálního učení o důraz je tedy kladen na schéma odměna a trest operantní podmiňování Neohullovská koncepce vzniká na základě Hullových teorií spojených se Skinnerovým zvýrazněním vlivu motivačních faktor Dollard a Miller kladou důraz na posilování učení nápodobou Koncepce socializace založená na sociálním učení (Bandura a Walters) tvrdí, že působení sociálních podnětů přímo vytváří nové způsoby chování tzv. učení nápodobou. Psychoanalýza S. Freud zacházel s celou škálou sociálních vlivů na psychosexuální vývoj člověka, ale pojmu socializace nepoužíval Jeho nástupci a pokračovatelé se postupně více a více přibližovali čistě sociálním vlivům (Fromm, Horneyová, Sullivan). Interakční přístupy Mead, který se koncentruje hlavně na vývoj Já Zvláštní zmínku zaslouží L.S.Vygotskij o Požaduje historický přístup při studiu lidské psychiky o Vyššími funkcemi psychiky jsou jednak specifické funkce například záměrnost, jednak jsou i funkcemi kulturní a sociální činnosti o Obecný zákon vývoje vyšších psychických funkcí : Každá psychická funkce se ve vývoji objevuje dvakrát Poprvé jako interpsychická kategorie podruhé při jejím zvnitřnění o Vyšší psychické funkce jsou takto zvnitřněnými sociálními vztahy.
60
61
10
10.1
SOCIÁLNÍ PERCEPCE sociální vnímání, pochopení citů, motivů a postojů těch, s nimiž jsme v sociální interakci soubor všech poznávacích procesů zapojených do odhalování citů, stavů, motivů, postojů, vlastností druhého dostatek kvalitní sociální komunikace v rodině umožňuje dítěti rozvíjet umění poznat, kdy je jinému člověku dobře, podívat se na věc očima druhého projevy sociálních determinant vnímání vytváří se struktura vnímání (určuje, co bude vnímáno jako osoba a co jako pozadí)
Složky percepce druhých osob: Atribuční přičítání určitých vnějších a vnitřních vlastností druhé osobě Máme určitá očekávání týkající se druhých osob o Tato očekávání jsou většinou neuvědomělá, uvědomíme si je pouze, když je osoba nenaplňuje Afektivní emoce ovlivňují naše soudy o druhých (osoba je nám buď sympatická, nebo ne) o Ovlivňují i to, čeho si na osobě všímáme (u osoby nám sympatické si všímáme jejích lepších stránek)
Informace čerpáme z chování a jednání verbální projev aspekty kontextuální (v jakém kontextu informace přijímáme) neverbální klíče (vzhled, mimika, gesta) Další vlivy odrážející se v sociální percepci věk - určuje míru zkušeností, ovlivňuje výběr vlastností druhých mezipohlavní rozdíly - ženy všímají si osobnosti jako takové, muži všímají si rolí jedince osobnostní rysy - empatie, autoritářství, agresivita inteligence - hlavně sociální inteligence vliv profesionálního zaměření - projevuje se při dlouhodobém vykonávání určité profese validita percepčních soudů - přesnost (platnost) percepčních soudů interpersonální percepce - vnímání člověka člověkem (v sociální percepci jde narozdíl od této i o vnímání okolních objektů) kvalita pozorovatele závisí na o senzitivitě o zkušenosti o inteligenci o dobrém vztahu k sobě o emocionální stabilitě o schopnosti objektivity (odstupu) o schopnosti empatie
10.2
Chyby v interpersonální percepci
1. zdrojem je pozorovatel halo efekt - jedna vlastnost zastíní ostatní efekt shovívavosti - přehlížení vlastnosti
62
soukromá teorie osobnosti - máli někdo vlastnost X, musí mít tak vlastnost Y o to, jestli ji skutečně má, je zde však nepodstatné autoprojekce - tendence posuzovat druhého dle sebe figura a pozadí - přisuzování vlastností skupiny, v níž žije, pozorovanému člověku 2. zdrojem je pozorovaný snaha zanechat co nejlepší dojem, zdůraznění lepších stránek o velice snadno poznatelné
10.3
10.4
produkty sociální interakce kooperace (soutěžení) kompetice (konflikt, soupeření) sociální facilitace o sociální usnadnění činnosti zvýšením motivovanosti účastníků o koakce dva lidé při vykonávání též činnosti motivují jeden druhého o potenciální pozorování - pozorovaný ví, že je sledován o navazování přátelství - důvody, proč si děti hledají přátele, jsou vlastnosti druhých a to, co nabízejí (nové příležitosti k sociálním stykům) mladší děti - náhodné starší děti - více hodnotí, jsou opatrnější, dají na mínění druhých
Sociální percepce a kategorizace Sociální poznávání je způsob jak o vnímáme druhé o hodnotíme jejich chování o posuzujeme interakce mezi lidmi o posuzujeme sociální objekty Naše vnímání je sociálně závislé, vnímáme na základě svých potřeb Tři aspekty o vnímání je výběrové o závisí na širším sociálním kontextu o je situačně podmíněné rozdíl mezi tvrdým a měkkým přístupem o tvrdý přístup vychází z kognitivní psychologie je kritizován za vytrácení se vlivu jedince základem je vlastní proces poznávání (netřeba rozlišovat sociální či osobní), významnou roli hraje paměť kódování informací souvisí se strukturami poznání (shora dolů) naše zpracování informací je náchylné k omylu (setrváváme ve starých schématech) o měkký přístup soubor vágních výzkumů, slabé modely popis chování bez objasnění mechanismů poznání
střední cesta sociální psychologie poznání, zaměření na fenomenologii (Kruglanski, BarTal) hledání sociokulturních pravidelností zájem o emocionální a motivační faktory 63
nezkoumají jen proces, ale i obsah Simon - poznávání je jen jedno, nerozlišuje sociální poznávání Zajonc, Heider, Fiske - sociální poznávání je odlišné o sociální objekty ovlivňují realitu, ovlivňují se i navzájem o lidé se mění, poznání je spjaté s emocemi, motivací o není lehké posoudit objektivitu našeho poznání
Interpersonální poznávání (percepce) vnímání zjevu, chování člověka vysvětlování a interpretace tohoto chování
10.5
Asocianistické a konstruktivistické modely sociálního poznávání
ASOCIANISTICKÁ Empirismus - J. Locke Obsah mysli je dán sčítáním jednotlivých percepcí Spojování elementů zdola nahoru, tzv. bottom up teorie Hlavní je objekt poznání
KONSTRUKTIVISTICKÁ Racionalismus - R. Descartes Nejde o pouhou reprodukci percepcí, ale o konstrukci poznání Postup shora dolů Hlavní je subjekt poznání
10.5.1 10.5.2 Asocianistická linie vychází z pokusů Ebinghause V poznání jsou hlavní tzv. nody, které se spojují asociativními drahami o od prvků (elementů - nodů) k celkovému obrazu paralela s prací počítače pasivní poznání N. Anderson - teorie integrací informací asocianistický přístup (datadriven) jednotlivé prvky informací o dané osobě se sečtou a vytvoří se průměr, tak se vytváří dojem 10.5.3 Konstruktivistická linie vychází z tvarové psychologie Člověk má předobrazy (scénáře, schémata, konstrukty, prototypy), do kterých se snaží jedince vměstnat aktivní poznání S. Asch - vliv kognitivních a afektivních procesů pozorovatele konstruktivistický přístup (theorydriven) další koncepce, které pracují s modelem schématu pokus se zadáním několika rysů hypotetické osoby, měl se popsat dojem o dané osobě o rysy jsou organizovány do tvaru (Gestalt), který není pouhým součtem rysů podobné vnímání schématu, jako kognitivní struktury, která obsahuje všeobecné i specifické poznatky M. B. Brewer - duální proces formování dojmu zahrnuje oba principy data x theory driven 64
první stadium je identifikační, bez vědomé kontroly - zařazení do osobních kategorií další průběh procesu záleží na naší osobní zangažovanosti pokud je pro nás daná osoba důležitá, pokračujeme ve sbírání dat - personalizace dat
S. T. Fiske a S. L. Neuberg - spojitý model procesu formování dojmu snaha nastolit rovnováhu mezi kategorizací a individualizací kontinuum formování dojmu prvotní kategorizace, zaměření pozornosti, potvrzující kategorizace (rekategorizace), integrace z jednotlivostí… cyklus se může opakovat L. Z. McArthur a R. M. Baron - ekologický model utváření dojmu spojený účinek procesů na straně poznávajícího a atributů dané osoby formování dojmu vychází z ‚nabídek‘ vnímané osoby v závislosti na senzitivitě vnímání pozorovatele
10.6
10.7
10.8
Teoretické modely formování dojmu Schéma procesů sociální percepce o první dojem o komplexní posouzení Důležitou roli hrají už první získané dojmy o osobě o závisí na informacích, které poskytuje poznávaná osoba charakteristice poznávajícího a na okolnostech kontextu (situace, v které poznávání probíhá)
Schéma poznávání Objekt Recepce subjektivní filtr (jiné zkušenosti, genetická výbava, aktuální stav, motivy, postoje, percepční stereotypy, sociální senzitivita atd.) apercepce (vnímání již ovlivněné subjektivním filtrem - má vědomé i nevědomé zpracování) vnitřní obraz objektu
Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací
Co ovlivňuje proces utváření dojmu: o krátkodobé psychické stavy (očekávání) o stabilnější psychické struktury (implicitní teorie osobnosti, stereotypy, schémata) o strategie zpracování informací (kognitivní heuristiky) o motivace o emocionální stavy o demografické charakteristiky
Implicitní teorie osobnosti o laická koncepce, kterou si vytváří každý člověk o tom, jaké rysy osobnosti jsou v silném či slabém vztahu s dalšími rysy, které spolu nesouvisejí či se přímo vylučují Pojem sociálního stereotypu (autostereotyp a heterostereotyp) o soubor charakteristik, o kterých se předpokládá, že vystihují určitou skupinu či kategorii lidí
65
o
10.9
obsahuje jeden identifikační znak společný pro celou skupinu, na jeho základě se odvozují další vlastnosti o skupinou sdílené implicitní teorie osobnosti o své (autostereotyp, př. smýšlení Čechů o sobě samých) nebo jiné (heterostereotyp, př. smýšlení zločinců o policistech) skupině Kognitivní heuristiky o zkratky, které umožňují řešit složité problémy operací. o D.Kahneman a A. Tversky - heuristika dosažitelnosti, na základě lehkého vybavení si určitého chování o heuristika reprezentativnosti, podle podobnosti k průměrné osobě v dané kategorii Motivační a emocionální faktory o důležití činitelé ovlivňující proces vytváření dojmu o cíle a hodnotové orientace se promítají do percepce druhých o pozitivní či negativní emocionální stavy vedou k tomu, že určité informace jsou více či méně nápadné
Zkreslení a chyby v sociální percepci Efekt primárnosti - rysy zaznamenané jako první mají větší vliv na formování dojmu než další rysy o informace, které následují, ignorujeme, redukujeme či potlačujeme o druhé a další informace jsou sladěné s první, potlačujeme inkonsistenci o významy dalších informací se mění pod vlivem kontextu Efekt novosti - větší vliv na formování dojmu má poslední informace o vzniká převážně tehdy, jsouli informace prezentované po delší dobu Haló efekt - některé rysy jsou pro posuzovatele důležité, bez ohledu na pořadí jejich prezentace o dominance centrálního rysu při formování dojmu o osobě Efekt rozptýlení - vliv určitého chování na formování dojmu je slabší v případě, kdy je informace podaná v kontextu dalších nesouvisejících informací Nápadnost v chování a fyzická nápadnost o negativní nebo extrémní chování upoutá více pozornosti a má větší vliv na formování dojmu o jev zdánlivé korelace (fyzická nápadnost souvisí s nápadnějšími projevy chování) Role podvědomí - něco mi vadí a nevím proč Zákon selekce - z celého pole mě zaujme jen něco
Existuje přesnost v interpersonální percepci? snaha měřit rozdíly v sociálních vlastnostech (jako měření inteligence) předpoklad existence všeobecné schopnosti posuzovat druhé L. J. Cronbach - rozlišil čtyři komponenty přesnosti Kenny a Albright o a) individuální přesnost, o b) dyadická přesnost
66
11 11.1
11.1.1
SOCIÁLNÍ POZNÁVÁNÍ A INTERPRETACE (ATRIBUCE) Interpretace sociální reality, teorie atribuce Atribuce - je připisování příčin vlastnímu či cizímu vlivu o Je způsobena tím, že člověk musí neustále vnímat nějakou kauzalitu o Nejhorším stresorem je pocit bezmoci, proto se snažíme vše si vysvětlovat atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé přisuzují příčinnost: o vlastnímu chování o chování druhých lidÍ o nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí poznání příčin umožňuje lidem přibližovat se k chápání světa jako světa stabilního, předvídatelného a kontrolovatelného předmětem zkoumání atribučních teorií je vnímání kauzality a důsledků takového vnímání jedná se subjektivní výklad jevů určováním jeho příčin (nezáměrné chování) či důvodů (záměrné, cílené) Naivní psychologie F. Heidera jako první lokalizovat atribuční procesy (vysvětlování příčin úspěchu a neúspěchu) každý člověk se snaží dosáhnout stabilních a smysluplných dojmů o druhých snaha rekonstruovat způsob, jakým si ‚naivní psycholog‘ vysvětluje chování druhých rozlišoval 3 dimenze: o lokalizace (vnitřní x vnější) o stálost (stabilní x nestabilní) o kontrolovatelnost (kontrolovatelné x nekontrolovatelné) doplnili Fiske a Taylor (1984) Těmito příčinami lidé popisují svůj či cizí úspěch a neúspěch ve výkonových úlohách Tvrzení o Fiske, Taylor: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše stabilní příčiny o Jones, Davis: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše situační příčiny
Tabulka příčin (příklady) KONTROLOVATELNÉ NEKONTROLOVATELNÉ
11.2
INTERNÍ STABILNÍ typické úsilí schopnosti
NESTABILNÍ situační úsilí nálada
EXTERNÍ STABILNÍ míra nároků prostředí
NESTABILNÍ pomoc jiných počasí
Základní teorie atribuce Korespondující usuzování - lidé k chování, které vidí, přisuzují určité vlastnosti, korespondující charakteristiku člověka atribuce záměru: zda chování bylo účelné, zda člověk věděl o účincích tohoto chování, pokud zjistíme že ano, následuje atribuce dispozice atribuce dispozice: hledání, která charakteristika byla příčinou chování Kovariance - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti kovariační teorie - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky 67
základní kritéria atribuce: o distinktivnost - odlišnost, variabilita podnětu, nakolik člověk reaguje stejně v různých situacích o konsensus - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem o konzistence - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně
11.2.1 Teorie kauzálních schémat - Kelley koncepce jedince o způsobu vzájemného působení dvou nebo více příčinných faktorů vzhledem k určitým důsledkům schéma mnohonásobných dostatečných příčin - kterákoli z možných příčin je dostačující pro produkci daného výsledku schéma mnohonásobných nevyhnutelných příčin - musí působit více činitelů, aby se dosáhlo určitého účinku 11.2.2
Locus of control Atribuční styly jsou styly připisování příčin J. B. Rotter definoval tzv. LOC - locus of control (místo řízení či kontroly) Definoval takto dva styly: internalistický a externalistický přesvědčení subjektu, že je nebo není schopen kontrolovat dění, zejména v nestrukturované situaci Internalisté o mají pocit, že mohou ovlivňovat dění kolem sebe o pro vysvětlení událostí hledají vnitřní příčiny o záleží na nich, zda budou úspěšní Externalisté o nejsou si příliš jistí o příčiny úspěchu a neúspěchu připisují vnějším příčinám o chybí pocit kontroly nad životem (důležitý pro životní vyrovnanost) o v naší kultuře tento styl snižuje aktivitu
11.2.3 Seligmanův atribuční styl Selingman přeučoval děti na základní škole z externalistů na internalisty Když jsou lidé v depresi, vidí svět pořád jedním rigidním způsobem o Neúspěchy hodnotí jako vnitřní (já) s globálním účinkem o Příčiny jsou pro ně stabilní (působí stále) a neměnné o Jde o tzv. depresivní atribuční styl o Globální příčiny o Např. nejde mi matematika, nemůžu uspět v ničem.
11.3
Chyby v atribučních procesech, základní atribuční chyba, atribuce úspěchu a neúspěchu
základní atribuční chyba, Ross Přeceňujeme dispoziční charakteristiky - vysvětlování příčin a jevů podle dispozic jedince převládá nad daností situace Tendence k sebeobranným atribucím o úspěch připisujeme sobě samému o neúspěch situačním faktorům Lack - efekt aktéra a pozorovatele 68
úspěch a neúspěch jsou důležité v našem sebehodnocení chráníme si svoji sebeúctu a udržujeme si pozitivní názor na své schopnosti
Egocentrická tendence - ve skupinových projektech si přisuzujeme zodpovědnost za úspěch, neúspěch připisujeme druhým Tendence nápadnosti - větší zodpovědnost ve skupině připisujeme těm, kteří se nějak odlišují od druhých o kdo je nápadný, tomu přisuzujeme chybu Sociální poznávání se většinou chápe jako studium toho, jak člověk poznává sociální realitu, která ho obklopuje, svůj sociální svět. o V podstatě každý z nás vnímá věci od druhých odlišně o Závisí to na jedincově zkušenosti, momentálním stavu, motivech a kontextu o Hartley a Hartley uvádí, že vliv sociální determinace se projevuje třemi způsoby Vytváří se struktura vnímání Určují se vztahy mezi objekty probíhá afektivní zabarvování o Sociální poznávání se stává důležitým tématem sociální psychologie v posledních 1520 letech o Jde o studium sociální reality, tedy způsobu jakým člověk poznává druhého, skupinu, interpersonální stavy a situace o Nejvlivnějšími přístupy jsou Asocianismus proti němu stojí gestalt přístup v 60. letech se začal prosazovat kognitivismus a modely zpracovávání informací Asocianistický model - postuluje kognitivní elementy (poznatky a pojmy) a od nich postupuje ke složitým schématům asociace (podobnost, frekvence, novost, sémantická příbuznost, princip dobré formy). Konstruktivistické modely - kladou důraz na aktivní konstrukci poznání poznávajícím o Teoretickými konstrukty zde jsou prototypy či scénáře o Právě na jejich základě probíhá poznávání o Historicky lze rozlišit ještě jednu kategorii přístupů a sice podle "tvrdosti" Měkký přístup Soustřeďuje se na kompilaci výsledků jednotlivých výzkumů a popis mechanismů poznávání, nikoliv na vysvětlování jejich vzniku Tento přístup se používal od třicátých do padesátých let 20. Století V šedesátých letech se začíná prosazovat Tvrdý přístup Je spojený s kognitivistickou metodologií Soustředí se na odhalování základních mechanismů poznávání Ztrácí se v něm orientace na jednotlivce, používá se počítačových simulací (Schneider) Proti němu se však zvedá opozice, která se snaží o integraci kognitivních a sociálních procesů a zkoumá vztah všeobecného a sociálního poznávání Kde jsou tedy odlišnosti poznávání sociálního předmětu a neživého? o poznávání se stává sociálním, jestliže jde o sociální objekt o sociální předměty se liší od neživých tím, že ovlivňují prostředí sociální se odehrává vždy v dyádě lidé se více mění v čase
69
o o
11.4
přesnost poznatků je vždy diskutabilní sociální poznávání je v těsném vztahu s ostatními psychickými jevy (emoce, motivace, hodnoty, normy, přesvědčení) jedním z aspektů sociálního poznávání je normativnost
Atribuční procesy (interpretace) jsou dominantní otázkou sociální psychologie 70. 80. Let Předmětem zkoumání těchto teorií je především kauzalita, její vnímání a důsledky tohoto vnímání Průkopníkem v oboru je Fritz Heider o Tvrdí, že průměrný člověk se snaží získat stabilní a smysluplné dojmy o druhých Atribuční proces zahrnuje vyvozování stabilních struktur a procesů týkajících se lidí a prostředí a jejich dispozičních stavů na základě pozorovatelných znaků Jde o hierarchický proces směřující od povrchnějšího k hlubšímu Příčiny jsou lokalizovány jako vnější a vnitřní o Vnitřní jsou charakteristiky aktérů událostí
11.4.1 Teorie korespondujících inferencí Jonese a Davise Chování aktéra se může vysvětlovat buď na základě situačních faktorů nebo na základě záměrů, motivů cílů nebo vlastností aktéra o tom rozhoduje pozorovatel Ten zpracovává informace směrem od výsledků chování a samotného chování k vysouzení vnitřních dispozic osoby Zvažuje, zda byl aktér schopen záměrně vyvolat cílový stav Atribuce (inference) je korespondující, když dispozice přisuzovaná aktérovi koresponduje s chováním od kterého je tato dispozice odvozena Faktory, které ke korespondující inferenci vedou chování je sociálně žádoucí, čím méně je rozdílných důsledků činnosti, tím více inference korespondují Z motivačních faktorů je to hédonická relevance a personalismus o bude tím spíše inferentní čím více se pozorovatel domnívá, že je směřováno na něj 11.4.2 Kovarianční teorie H. M. Kelley Při atribuci chování aktéra, v různém čase a na různých místech zjišťujeme, které faktory jsou či nejsou přítomné a jaké důsledky se tedy vyskytují či nevyskytují Existují interní atribuce (příčina spočívá v aktérovi) a dva typy externích atribucí (vnější předmět a vnější okolnosti) Kelley aplikuje tři základní kritéria na posuzování atribucí "naivním vědcem", tedy pozorovatelem o Distinktivnost - týká se specifičnosti chování vzhledem k danému podnětu o Konsensus - týká se interpersonální univerzálnosti chování vzhledem k danému podnětu o Konzistence - týká se stálosti chování jedince v průběhu času a rozdílných situacích
11.5
Atribuční tendence Tak nazýváme předkoncepce očekávání a perspektivy účastníků interakce, které ovlivňují jejich jednání Jedna z atribučních tendencí se projevuje v rozdílných atribucích aktérů a pozorovatelů o první mají tendenci připisovat zdroj svého jednání situaci o druzí spíše aktérům Tato rozdílnost je podle Jonese a Nisbetta způsobená třemi determinantami o percepční fokus - aktéři mají špatný "výhled" na situaci, protože jsou jí příliš blízko 70
o
o
aktéři jsou více informováni sami o sobě mají pocit, že jejich jednání je tou nejpečlivěji vybranou variantou ze všech možných alternativ znají svou minulost ví, jakým způsobem ovlivňují své chování apod. pozorovatelé jsou zainteresovanější na získávání informací, které jim umožní získat stabilní vhled do situace, aby jim umožnil predikci Tyto charakteristiky jsou závislejší na vnitřním prostředí než na vnějších okolnostech
71
12
12.1
SOCIÁLNÍ MOTIVACE Motivace v sociálním kontextu je determinací motivačních procesů kulturními a sociálními vlivy a jejich působení na motivačně dispoziční strukturu Součástí problému je i regulační funkce motivace v sociálním chování K teoriím motivace viz psychologie osobnosti Významný pro vývoj motivace je socializační proces o Potřeby dítěte jsou uspokojovány prostřednictvím druhých a ti pak mají možnost usměrňovat jeho vývoj o Společnost vyžaduje na jedinci určité chování, které je určeno jeho pozicí, konkrétním projevem tohoto chování je role o Rozhodujícím činitelem socializace motivace jsou druzí lidé rodina, škola, ... Lidská motivace je ovlivňována jednak biochemickými procesy, jednak učením o Jde o afektivní učení, tedy získávání kladných či záporných afektivních zkušeností o Může se tak dít záměrně či spontánně Spontánní učení probíhá skrze modifikování některých postojů a potřeb A sice skrze nápodobu a identifikaci, při nichž probíhá o aktualizace probíhajících motivačních procesů o osvojování motivačních struktur Regulace se děje skrze sociální selekci, posilování, či odmítání celkových nebo dílčích výsledků spontánního učení o Obdobně se reguluje i záměrné učení, záměrnou regulací o Do vývoje motivace zasahují druzí lidé utvářením postojů a hodnot dítěte, a to působením na vývojové potřeby dítěte např. vhodný výběr hraček Během socializace dochází jejím působením ke konkretizaci motivačních procesů, integrují se jednodušší do složitějších o V průběhu dochází k růstu schopnosti autoregulace motivace, tedy schopnosti oddalovat, omezovat, eventuálně potlačit uspokojení dané potřeby Procesy motivace mohou být nahrazeny volním úsilím a rozhodnutím Kromě procesů motivace jsou socializací ovlivňovány i samotné motivačně dispoziční struktury Motivace sociálního chování, je zvláštní kapitolou motivačních procesů o Sociální interakce zde vystupuje jako regulační mechanismus lidského chování o je prostředkem výměny při uspokojování různých potřeb Motivace chování mezi jedinci se vzájemně převážně kladnými vztahy o při vzájemném uspokojování potřeb princip sociální výměny Jde o interakci motivovanou potřebou participace druhých osob na naší činnosti o motivace kooperativní činnosti předpokladem je vztah k jedinci, jeho schopnost participace, druhý je zde nositelem poznatků a zkušeností Motivace chování mezi jedinci s nerovným postavením, souvisí s utvářením svědomí, odpovědnosti. Umožňuje ovládání Motivace chování mezi jedinci s převážně negativními vztahy Poškozování druhého se objevuje již při vzniku vztahu, zdrojem motivace je konflikt
Seznam základních sociálních motivů (M. Argyl) nesociální pudy (hlad...) závislost, hledání pomoci, uznání ochrany afiliace, potřeba fyzické blízkosti s druhým, potřeba lásky 72
12.2
dominance sexus agrese
Sociální motivace sociální motivace - hybné síly psychického charakteru o „hybné“ znamená, že uvádějí do pohybu lidské chování a činnosti o „síly“ znamenají, že mají jednak směr a jednak intenzitu
12.2.1 Motiv (pohnutka) je základní vnitřní zdroj motivace, určuje směr a intenzitu chování v dvojím smyslu: o jako právě působící síla - aktualizovaný motiv, který je prvkem motivační dynamiky o jako dispozice k jejímu vzniku a uplatnění - prvek motivační struktury osobnosti člověk má složitou strukturu motivačních dispozic, které jsou částečné vrozené a částečně získané o vrozené = biologické (primární) potřeby o získané = sociální (sekundární) potřeby, zájmy, hodnotové orientace, částečně postoje získané dispozice se utvářejí na základě sociální zkušenosti a nabývají generalizované podoby - určitá tendence se projevuje v různorodých situacích motivační dispozice se stává aktualizovaným motivem jako důsledek změn vnitřního prostředí (fyziologické procesy i psychickými stavy) působení podnětů z vnějšího prostředí, neboli incentiv (pobídek) o zda se libovolný podnět stane incentivou záleží na tom, jak jej jedinec ohodnotí, ocení - to jedinec dělá ve vztahu k aktuálnímu stavu i budoucím cílům každé chování člověka je motivované jednotlivé projevy motivů se liší mezi kulturami, ale také v rámci jedné kultury, zejména pod vlivem tradic stejné motivy se mohou projevovat různým chováním a stejné chování může mít v pozadí různé motivy u jedince se může v průběhu života změnit motivace k nějaké činnosti sociální (společenské) motivy - jde o zaměřenost individua k jednotlivým společenským normám a vztahům o jsou určovány nevyhnutelností společenského života a potřebou sociálního kontaktu individuální (osobní) motivy - vyjadřují zaměření, které směřuje k uspokojení osobních tužeb a záměrů o jejich podstata je v biologické determinaci vývoje osobnosti o mohou se uskutečňovat v plném souladu se společenskými motivy či v protikladu, nebo na úkor společenských cílů 12.2.2 Cíl je obraz budoucího stavu, kterého se snaží člověk dosáhnout, nebo kterému se snaží vyhnout o motivace vzniká za určitého stavu a směřuje k dosažení jiného stavu (tj. stav cílový) o cíl je směr motivace, snaha je intenzitou motivace snaha záleží na aktivační úrovni (tělesná a psychická připravenost k dosažení cíle) o cíl má mimo motivačního aspektu také aspekt poznávací a emocionální poznávací aspekt - představa toho, čeho chce člověk dosáhnout emocionální aspekt - spjat s uspokojením, které člověk od dosažení cíle očekává
73
o cíle je (na rozdíl od motivu) vždy vědomý Leonťjev - vztah motivu k cíli se projevuje ve vědomí jako smysl smysl je vztah toho, co podněcuje člověka k činnosti, nač je činnost zaměřena o struktura vědomí je charakterizována vztahem mezi smyslem a významem význam je zobecnění objektivní skutečnosti, objevuje se ve formě poznatků, pojmů, dovedností, norem o význam patří především ke společenskému vědomí, je však také jednotkou vědomí individuálního vztah smysl-význam o smysl je vždy smyslem něčeho, a proto musí být konkretizován ve významech o významy se stávají vnitřní složkou vědomí, je-li v nich konkretizován smysl vlastní činnosti
12.2.3 Vůle volní jednání je cílevědomé jednání, při kterém si člověk jasně uvědomuje následky a také motivy, které jej k tomuto jednání nutí (Rubinštejn) patří zde i vědomé zvládání odpovídajících prostředků a rozhodování konfliktu mezi motivy M. Brichcín rozlišuje o cílesměrné chování - je regulováno podle předem určeného programu o cílevědomé chování - program není předem pevně určen, je sestavován jen pro dané chování a s ohledem na dosažení žádoucího cíle je záměrně řízen směr budoucí tělesné činnosti a také je zčásti programována také aktivita vnitřních orgánů (to zajišťuje energetickou stránku chování) tato aktivační komponenta cílevědomé činnosti vystupuje jako volní úsilí (síla vůle) nejde dosáhnout všech motivů, proto se musí některých vzdát o je tedy nutné (mimo vůle) znát prostředky, jakými lze cíle dosáhnout kognitivní analýza určuje vzorec chování a také taky pravděpodobnost dosažení cíle člověk zvažuje reálnost úspěchu, protože neúspěch by měl negativní vliv na jeho sebepojetí 12.2.4 Aspirační úroveň zkoumána Lewinem o je to rovina výkonu, kterou si člověk vnitřně stanovuje k dosažení, když má zvládnout nějaký ůkol fungování aspirační úrovně má 4 fáze o je proveden výchozí výkon o proband má podle svého výkonu, který uskutečnil, odhadnout svůj výkon v následujícím pokusu (stanoví si aspirační úroveň, která se týká dalšího výkonu) o vykonává další pokus o proband reaguje na nový výkon pocitem úspěchu či neúspěchu spojeným se sebehodnocením o to se projevuje především u úkolu subjektivně vnímaných jako středně obtížné (u moc lehkých nebo obtížných úkolů nemá (ne)úspěch takový sebehodnotící efekt) o úspěch většinou vede ke zvýšení následující aspirační úrovně, neúspěch k jejímu snížení; intenzita (ne)úspěchu tento efekt zvýrazňuje o aspirace souvisí s očekávání, avšak Festinger zjistil, že aspirace je obvykle vyšší než samotné očekávání (lidé obvykle chtějí více, než co racionálně očekávají) H. Heckhausen - na aspirační úroveň může působit mnoho intraindividuálních i skupinových faktorů o intraindividuální - míra osobního významu úkolu pro jedince, nereálná přání místo realistického očekávání
74
o
12.3
12.4
skupinové - konflikt mezi standardní normou výkonu referenční skupiny a individuální normou výkonu, přítomnost, prestiž, chování experimentátora nebo publika pod vlivem těchto faktorů může dojít k rozštěpení aspirační úrovně na veřejně a soukromě zastávanou
Koncepce motivů při objasňování motivů se používají 3 koncepce o motiv chápaný jako příčina veškerého dění Hilgard - charakterizuje motiv jako každý stav organismu, který má vliv na jeho pohotovost začít nebo pokračovat v určitém chování o někteří ztotožňují motiv s pojmy pud a potřeba (často psychoanalytické koncepce Drewer, Fröhlich pud chápou jako všeobecné označení, které zahrnuje dynamické, energetizující složky způsobu chování zaměřených určitým směrem o motiv jako pohnutka k vědomé a na určitý cíl zaměřené činnosti Rubinštejn - motiv lidského jednání je přirozeným způsobem spjatý s cílem jednání, protože je sám pohnutkou nebo úsilím k jeho dosažení Leonťjev - to, co se odráží v hlavě člověka a podněcuje ho k jeho činnosti a usměrňuje jeho činnost k uspokojení určité potřeby, nazýváme motivem k této činnosti motiv má aktivizující i regulující úlohu, proto můžeme začít vědomou činnost Thomae - přehled teorií motivace (podává 6 hlavních modelů chápání pojmu motivace) o motivace jako příčina pohybu o motivace jako následek změn stavu organismu o motivace jako abstrakce kontinuity o motivace jako determinanta směru o motivace jako souhrnný pojem pro porovnávání vztahů o motiv jako příčina chování a jednání
Faktory motivace a jejich sociální povaha
12.4.1 Potřeby potřeba je subjektivně pociťovaný nedostatek něčeho, co je pro život jedince nezbytné podstatné je její subjektivní prožívání - napětí, strádání, nelibost potřebou se může stát i to, co původně potřebou není, nebo co dokonce organismu škodí (např.: kouření) o potřeba jako závislost na životních podmínkách potřeby jsou hybnou silou lidské činnosti jejich charakteristickým znakem je dynamičnost, která vyjadřuje jejich neustálou modifikaci, a to vzhledem k vnitřním a vnějším okolnostem uspokojování potřeb probíhá v určitých společenských podmínkách, které určují formu jejich uspokojování o lidé se těmto formám učí v průběhu socializace 12.4.1.1 Maslowova hierarchická klasifikace potřeb Základní potřeby o fyziologické potřeby spojené s poruchami homeostázy (hlad, žízeň, sex) o potřeby bezpečí o potřeby sounáležitosti a lásky (být akceptován, někomu patřit, být milován)
75
o potřeba uznání, dosažení respektu, důvěry, souhlasu o potřeba seberealizace, uplatnění svých schopností pozdější názory uvádějí jako základní lidskou potřebu potřebu sociálního kontaktu může zahrnovat Maslowovu potřebu bezpečí, sounáležitosti i poznání má různé podoby, může jít o o potřebu sdružování, kdy se lidé stýkají na základě stejného zájmu, idejí o interpersonální vztahy, které mohou být náhodné, krátkodobé i dlouhodobé a s různou mírou těsnosti a důvěrnosti vztahu o potřebu participace druhých osob na vlastní činnosti a na různých událostech našeho života např. pomoc při různých pracích uspokojení je přinášeno přítomnost druhé osoby, ale také pozitivní odezva ze strany jiných osob o potřeba navazovat pozitivní a blízké vztahy, potřeba afiliace, má základ v citové vazbě, připoutání (attachment) zkoumal to J. Bowlby, později M. Ainsworthová attachment vyjadřuje těsnou vazbu partnerů, charakterizovanou pocitem jistoty a bezpečí podle Bowlbyho se dítě rodí s potřebou udržovat těsný a bezpečný vztah k pečovatelům v situaci dítěte je to především moment kojení výsledkem je, že se dítě zvláště v situacích ohrožení silně přimyká k těm, kteří o ně pečují, a při jejich vzdálení projevuje separační úzkost o potřeba moci je další sociální potřeba je to potřeba ovlivňovat a ovládat jiné lidi, ovlivňovat jejich osudy, mít převahu nad okolím a mít ho pod kontrolou
12.4.1.2 A. Adler - potřeba moci je kompenzací pocitu méněcennosti asi nejdůležitější je snaha o zvyšování vlastní hodnoty o potřeba chovat se konformně odpovídá potřebě naplňovat sociální normy, být v souladu s požadavky společnosti, vyhnou se sankcím mechanismy vývoje potřeb mají trojí podobu o transformace nových produktů a nových kulturních a sociálních podmínek v nové potřebě o aktivace vývojových potřeb pro aktivaci těchto potřeb jsou nutné vnitřní předpoklady a vnější podmínky pro aktivaci těchto potřeb jsou zvlášť vhodná určité období vývoje člověka o motivační přesun z cíle činnosti na samostatnou činnost, která k němu vede provádění činnosti se stává z prostředku cílem (stává se samotnou potřebou) 12.4.1.3 Coleman - základních lidských potřeb: potřeba utvoření obrazu o světě a o vlastním místě v něm potřeba jistoty potřeba sociální závislosti a akceptovanosti potřeba sebeúcty a vlastní hodnoty potřeba lásky a pozitivního vztahu k druhým 12.4.2 Zájmy mezi zájmem a potřebou nejsou ostré hranice o zájem je vědomě aktivnější a zároveň více vázán na určitý konkrétní předmět 76
návaznost zájmu na potřebu o člověk má především zájem o předmět, který je pro něj potřebný o ale člověk může mít zájem o předměty a jevy, které přesahují okruh jeho potřeb zájmy se od potřeb liší v délce trvání o zájem má trvalejší zaměření, které závisí na osobnosti a na předmětu zájmu rozlišuje se bezprostřední zájem o věc a zainteresovanost na tom, co věc (či zájem o ni) člověku přináší o bezprostřední zájem se může změnit v zainteresovanost na tom, co člověku věc přináší, ale také naopak u zájmu se zdůrazňuje o rozumová (poznávací) složka o předmětnost (to, čeho se zájem týká) o emocionální složka zájem se utváří v konkrétní činnosti člověka a vede k aktivaci organismu o proto je blízký potřebám, ale u zájmu ta aktivita vychází z racionální zaměřenosti
12.4.3 Hodnoty a hodnotové orientace produkty činnosti představují hodnoty o hodnotově orientují činnost a její cíle hodnotový systém je soustava hodnot, kterou jedinec přijímá a která jej svým obsahem přitahuje protože se jedná o systém, vztahy mezi hodnotami jsou hierarchicky uspořádány na základě přijatých hodnot se u každého člověka utváří osobité zaměření, tj. hodnotová orientace hodnoty vstupují do chování a prožívání jako zvnitřněný (interiorizovaný) hodnotový systém, který tvoří základní osnovu individuálního vědomí o zahrnuje i hodnotový základ světového názoru zdroj těchto interiorizovaných hodnot (tj. hodnotových orientací) přesahuje jedince - je objektivní, společenský je to dáno o výchovou o životní zkušeností (vlastní i zprostředkovanou) o společenskými vlivy hodnoty jsou objektivní přírodní a společenské jevy (hmotné či duchovní povahy), které slouží k uchovávání a rozvoji základních vztahů mezi člověkem a společností, člověkem a přírodou, k uchování a rozvoji samotného lidského života člověk o ně musí zároveň i usilovat, případně je vytvářet o z toho důvodu se hodnoty projevují ve specifické motivační podobě hodnotových orientací, úzce spjatých s potřebami a zájmy 12.4.4 Postoje postoj patří do motivace jen z části postoj je osvojená psychická dispozice, která trvale charakterizuje výběrovost člověka při přijímání vlivů z vnějšku a při činnosti vůči okolnímu prostředí rozlišuje se o emocionální stránka o poznávací stránka o vázanost na určitý druh činnosti všechny tyto 3 části jsou podřízeny hodnocení postoj je především hodnotící vztah a proto je pro každý postoj charakteristická určitá míra pozitivnosti nebo negativnosti vztahu vůči danému předmětu 77
12.5
na rozdíl od hodnot je postoj primárně psychickým jevem Newcomb - postoj se odlišuje od motivu o tím, že postoj není charakterizován nějakým pudovým stavem o tím, že postoj je označován svým objektem a může být posuzován jako objektově specifický (motivy jsou označovány svými cíly - cílová specifičnost) motiv je zaměřen na dosažení cíle, zatímco postoj je zaměřen na svůj objekt motiv navozuje aktuální motivační stav, zatímco postoj (jako ustálený vztah jedince k prostředí) navozuje možnost příslušných motivací
Společenská determinace a společenské působení lidské motivace otázka, jak společenské determinanty vstupují do lidské motivace a jak sama lidská motivace společensky působí má to svůj aspekt individuální, interpersonální, skupinový i celospolečenský důležitá je časová dimenze - i u nejjednodušších otázek sebereflexe (kým bych se měl stát, jaký je cíl mé činnosti) včleňuje člověk své individuální motivy a cíle do širší společenské perspektivy experimenty ukazují, že přítomnost a různě vzdálená budoucnost se člení podle probíhající či předpokládané činnosti spjaté se společensky významnými událostmi častá je motivační mezera mezi blízkou a vzdálenou budoucností vnímaní času je také samo motivačním faktorem o časové meze poskytují rámec, v něm si lidé vybírají cíle Carstensenová o když je čas vnímán jako dlouhodobý, je dávaná přednost dlouhodobým sociálním cílům kognitivní povahy o když je čas vnímán jako krátkodobý, dává se přednost krátkodobým sociálním cílům emocionální povahy o oblastmi, kde vystupuje sociální determinace a sociální působení motivace je výkonová motivace motiv společné činnosti teorie vnímaného sebeuplatnění
12.5.1 Výkonová motivace H. A. Murray ji nazval jako potřebu výkonu (need achievement) o zahrnoval do ní zvládnout něco obtížného zvládnou fyzické objekty, lidské bytosti či ideje učinit to co nejrychleji a co nejsamostatněji překonat překážky a dosáhnout vysokého standartu překonat sám sebe být rivalem druhých a předčit je o sociální aspekt je zastoupen soupeřením s druhými D. C. McClelland se věnoval systematicky výkonovému motivu o výkonová aktivita začíná uvnitř osoby potřebou dosáhnout určitého cíle a je doprovázena anticipací úspěchu nebo neúspěchu (návaznost na aspirační úroveň) o dosažení cíle mohou bránit vnější překážky nebo vnitřní nedostatky, což může vést k pozitivním nebo negativním osobním stavům (stejně tak, jako úspěch či neúspěch) o sociální aspekt - jiní mohou pomoci při dosahování cíle H. Heckhausen o to nejpodstatnější v jejich pojetí je dosahování standardu excelence, a že sám sebe zahrnuje dělat něco, co umí nejlépe, nebo lépe než dříve, nebo lépe než jiní o kvantita a kvalita výkonnosti je cílem sama o sobě, a to protože 78
to vyžadují okolnosti člověk to vnímá jako závazek člověk chce prokázat svou excelentnost sociální aspekty jsou zde vyjádřeny velmi zřetelně McClelland se později zabýval výkonovou motivací celé společnosti (achieving society), resp. Velkých populačních skupin o inspirací mu byl Max Weber Weberovo pojetí původní civilizace vznikla na základě aktivní pracovní etiky, a ta měla zase kořeny v reformačním učení o předpokládal následující psychologickou souvislost výchova dětí v duchu protestantské etiky zdůrazňuje nezávislost a osobní odpovědnost to vede k vývoji vysokého výkonového motivu, který zase stimuluje zvýšenou podnikatelskou aktivitu tato aktivita vede k urychlenému ekonomickému rozvoji s trvalým reinvestováním kapitálových zisků a s užíváním technologických inovací o dovedl psychologickou analýzu výkonové motivace až do socioekonomické roviny o nedostatek: provádí jednoduchou paralelu mezi výkonovou motivací jedince a výkonovou motivací celé Země J. W. Atkinson a jeho stať o motivačních determinantách rizikového chování o vyšel z předpokladu, že jedincova tendence dosáhnout úspěchu v práci je funkcí 3 faktorů motiv dosáhnout úspěchu odhadovaný úspěch v takové činnosti incentivní hodnoty úspěchu v takové činnosti o společný výsledek těchto faktorů je největší, když je úkol považován za středně obtížný bude se angažovat v aktivitě se střední pravděpodobností úspěšného výsledku o to však platí, pokud je obecně orientace člověka zaměřena na získávání úspěchu hodnota úspěchu je nepřímo úměrná pravděpodobnosti úspěchu v dané činnosti o pokud je u dané osoby silnější motiv vyhnout se neúspěchu, jde o odlišný proces hodnota neúspěchu je přímo úměrná pravděpodobnosti úspěchu v dané činnosti o tato koncepce je větším přiblížením každodenním reálným aktivitám lidí tím, že zavádí dva stejně významné motivy - vyhnout se neúspěchu a dosáhnout úspěchu zavedení incentivy úspěchu a neúspěchu je to zřetel k riskování jako rysu společenských aktivit s různou motivací
12.5.2 Motiv společné činnosti člověk má specifickou motivační dispozici k provádění společné činnosti M. Severová uvádí, proč skupinová činnost přináší větší uspokojení než individuální o druhý člověk je potenciálním nositelem kladného vztahu k jedinci a může proto svým chováním uspokojovat jeho potřebu kladného vztahu (potřebu afiliace) o druhý člověk může zaujímat hodnotící stanovisko k výkonu jedince, může mu projevovat obdiv a uznání, a tím uspokojovat jeho potřebu úspěchu a uznání o druhý člověk může motivovat jedince k tomu, aby se naučil nebo získal to, co umí nebo získal druhý, aby se mu vyrovnal (společná činnost je tedy potenciálním prostředkem k vyrovnávání se druhému) o druhý člověk se může uplatnit jako nositel poznatků a hodnocení, která slouží jeho partnerovi jako kritéria správnosti jeho vlastních poznatků a hodnocení 79
tím může uspokojovat potřeby sociálního souhlasu, shody s druhými, ověření si názorů, postojů, hodnot, apod. společná činnost nemusí být skupinovou činností M. Brewerová a W. Gardnerová - v jedinci může existovat vedle individuálního já, také sociální já o toto sociální já může mít opět dvojí podobu jedna podoba se odvozuje od interpersonálních vztahů vztahy mezi dítětem a rodičem, milenci, přáteli je spojena s interpersonální identitou po motivační stránce zde patří potřeba interpersonálního kontaktu druhá podoba je odvozena od společné identifikace s nějakou symbolickou skupinou či sociální kategorií tato skupinová identita vyžaduje odosobněné sebepojetí někteří autoři hovoří o kolektivním já Janoušek - faktory, aby jedinci byli motivováni právě skupinovým úkolem o musí být zřetelná souvislost mezi společným úkolem a uspokojováním individuálních potřeb a skupinový cíl musí být jasný (kvůli přijetí skupinou) o přijetí skupinového cíle za svůj úzce souvisí se skupinovou soudržností o přijímání skupinových cílů je velmi ovlivněno tím, jak v jaké míře se členové sami podílejí na jejich tvorbě o vztah individuální potřeby a skupinového cíle se mění v závislosti na dosahování tohoto cíle o jestliže je skupina trvale neúspěšná, jedinec na její cíle rezignuje, jestliže je úspěšná, individuální cíle jsou s jejími cíli stále více spjaty
12.5.3 Teorie vnímaného sebeuplatnění (perceived self-efficacy) – A. Bandura Zahrnuje o všechny uvedené druhy motivace (individuální, interpersonální, skupinová) o propojení motivace s procesy kognitivními, afektivními a selektivními vnímané sebeuplatnění je víra lidí ve vlastní schopnosti organizovat a provádět aktivity, které jsou potřebné k dosažení daných výsledků o patří sem i efektivnost a uplatnění generativní schopnost, v níž dílčí kognitivní, emocionální, sociální a behaviorální dovednosti musí být organizovány a efektivně řízeny, aby soužily nesčetným účelům nestačí mít dílčí dovednosti, je třeba být schopen je integrovat do vhodných proudů činností efektivní fungování vyžaduje dovednosti i víry (beliefs) v jejich dobré uplatnění o víry jsou klíčovým faktorem v systému lidské kompetence víra ve vlastní schopnosti ovlivňuje psychosociální fungování vnímané sebeuplatnění je mnohem komplexnější jev než aspirační úroveň Bandura považuje vnímané sebeuplatnění za komplexnější, než je motivace a rozlišuje 3 druhy kognitivních motivátorů o uvědomělé cíle (působí anticipačně) o očekávané výsledky (působí anticipačně) o vnímané příčiny úspěchu a neúspěchu (působí retrospektivně) souvislost mezi osobním uplatněním, efektivností, kolektivním uplatněním a sociální změnou silný smysl pro osobní uplatnění, efektivnost je podstatný pro úspěšnou adaptaci na změnu o bez ohledu na to, zda je dosahována individuálně nebo členy skupiny, kteří nasazují své osobní schopnosti pro nejlepší kolektivní využití
80
12.5.4 Madsenova teorie motivace syntetizuje dosavadní teorie motivace jako všeobecný pojem pro všechny dynamické proměnné, zahrnující o centrální motivaci nebo centrální dynamické procesy o periferní motivaci společný termín jak pro motivující impulzy, tak pro motivující podněty
81
13 13.1
SOCIÁLNÍ POSTOJE, JEJICH UTVÁŘENÍ A ZMĚNA Postoje Postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů Postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností Postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují Definici postojů, se snažilo zavést mnoho autorů o Ajzen a Fishbein říkají, že postoje jsou "Naučené predispozice k celkově příznivé nebo nepříznivé reakci na daný objekt, osobu, či událost." o Podobně Cretch, Crutchfield a Ballachey v roce 1962 napsali, že "Postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů." Je tedy zřejmé, že postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností Definice navržená v roce 1957 Osgoodem, Succim a Tannenbaumem tvrdí, že "Postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují" o Připodobňuje tedy postoje k mentálnímu nastavení, přidávají k němu však hodnotovou složku Souvislost postojů s chováním není zcela objasněna o Lapiére dokázal v roce 1934, že postoje, které vyjadřujeme verbálně se mohou značně lišit od postojů, které ovlivňují naše chování o Závěry výzkumu kritizoval Ajzen, který poukazoval na konflikty různých postojů a na to, že uplatnění postoje v určitém chování záleží na konkrétnosti dané situace Například zeptá-li se mne někdo, zda ve své restauraci obsloužím Číňana, odpovím že nikoliv, protože jde o obecné vyjádření mého negativismu vůči určité menšině o Přijdeli však do podniku jeden konkrétní Číňan, projeví se konkrétní postoj k danému jedinci a budu jednat podle něj Postoje se většinou popisují za pomoci tří dimenzí o Kognitivní dimenze týká se názorů, myšlenek, které má jedinec o předmětu postoje o Emocionální dimenze týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoj, emocí a emocionálních reakcí o Konativní či behaviorální dimenze týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje Fishbein a Ajzen upozorňují na rozdíl mezi názorem a postojem, který leží právě v emocionální dimenzi o Zatímco názor je neutrální výrok o kterém se domníváme, že je pravdivý o Proti tomu postoj je vždy výrazně emocionálně zabarven, souvisí s hodnotami Lze dokonce říci, že naše postoje přímo vycházejí z našeho hodnotového žebříčku Můžeme však také nalézt jedince, kteří zastávají postoj diametrálně odlišný od hodnot. Smith, Brunner a White se domnívají, že při vyjadřování postojů hraje roli sociální strategie o takže mezi vyjadřovanými a skutečnými postoji je sice souvislost, ale nejsou totožné o Postoje jsou hlavním nástrojem kontaktu s realitou 82
13.2
Popisují tři hlavní funkce postojů, které jsou o hodnocení objektů funkce, která usnadňuje orientaci v realitě Při setkání s objektem si vytvoříme postoj, takže při příštím setkání nemusíme znovu hledat způsoby reagování o Externalizace Třetí funkcí postojů je podle Smithe, Brunnera a Whitea, externalizace proces spojování vnitřních stavů s vnějšími událostmi Toto spojení, často nevědomé, ústí ve vytvoření postoje k danému vnějšímu objektu Například člověk, který pociťuje nejistotu v osobních vztazích, bude vyjadřovat hlubokou skepsi k instituci manželství Jeho postoj mu dává možnost vyjádřit něco ze svého vnitřního konfliktu o sociální přizpůsobení Vyjádření názorů má mnoho sociální funkcí, například posilování sociální soudržnosti Stručně řečeno, naše postoje určují referenční skupinu, jak v kladném tak záporném smyslu. Takto nahlížené funkce postojů nabízí porozumění tomu, proč je jejich změna natolik obtížná Jestliže se skrze své postoje snažíme porozumět světu kolem nás, pak změna našeho "nástroje porozumění" bude vyvolávat velikou vnitřní úzkost Ke změně musí být splněna alespoň jedna podmínka o Buď bude probíhat pozvolna o Bude se dotýkat některého periferního postoje, nikoliv centrálního o Nebo daný jedinec neprožívá právě žádnou vnitřní úzkost
Vývoj postojů Vývoj názorů je ve velké míře závislý na množství a kvalitě informací, které o světě máme Ve výše zmíněných definicích je zmíněno, že postoje jsou naučené, získané ze sociálního okolí. o Tajfel (1978) tvrdí, že kořeny mnoha postojů jsou v sociální identifikaci o Naproti tomu například Eysenck a Wilson (1975), jsou přesvědčeni, že postoje jsou z velké části vrozené Staví na tom, že vrozené jsou některé osobnostní rysy, které později vytvoří základ postojů Teorie stojí na tom, že se v rodinách často vyskytnou podobné vzorce jednání Nicméně dokázat, že se v rodině vyskytuje nějaké chování a dokázat jeho hereditaritu je rozdíl Rozhodně je pro genetickou teorii postojů podstatně méně důkazů než pro teorie tvrdící, že se postojům učíme Teorie odůvodněného jednání o pochází z roku 1980 od Ajzena a Fishbeina o říká, že se většinou chováme předvídatelně a rozumně, bereme v úvahu dostupné informace a jsme si vědomi důsledků svého jednání o Úmysly se formují ze dvou zdrojů postojů jednotlivce a sociálních tlaků na něj o Má-li člověk jednat podle svých vyjádřených postojů, musí se oba zdroje spojit Osobní postoje se vyvíjejí na základě přesvědčení o pravděpodobných výsledcích
83
13.3
Změna postojů
13.3.1 Kognitivní disonance jako hlavní faktor změny postojů Vychází z teorií kognitivní disonance a konsonance (Heider) Podle Festingera je kognitivní disonance hlavním faktorem změny postojů Problémem zůstává, že kognitivní disonanci lze řešit i jinak než změnou postoje, například ignorováním skutečnosti, diskreditací zdroje, účelový výběr z informace... 13.3.2 změna skrze zpracování informací a komunikaci Chaiken(1980) provedl pokus, při kterém o část souboru byla připravena vést rozhovor o nějakém problému (očekává se, že informace bude zpracovávat centrální cestou) o část nebyla připravena na téma hovoru (periferní cesta). Po rozhovorech zkoumal výslednou změnu postoj Ukázalo se, že změna nastala v obou případech o Pro skupinu zpracovávající informaci centrálně byl rozhodující počet a síla argumentů Změna byla trvalá o pro ostatní to byl postoj k řečníkovi změna po týdnu vymizela 13.3.3 Model změny postojů založený na komunikaci soustřeďuje se na tři hlavní aspekty komunikace o Komunikační zdroj Existuje mnoho proměnných týkajících se zdroje, které mohou ovlivnit postoj Z nejvýznamnějších lze uvést důvěryhodnost, ta je ovlivněna i časovým efektem Zapomeneme-li z jakého zdroje informaci máme, ztrácí důvěryhodnost zdroje jako proměnná smysl Druhou významnou proměnnou je i to, zda máme pocit zda nás někdo chce přesvědčit Walster a Festinger provedli experiment (1962) při němž část respondentů měla být přímými příjemci, druhá informaci vyslechnout jen mimochodem Změna postojů byla větší u skupiny, která nebyla přímým recipientem informace Tento efekt byl však patrný pouze tehdy, byla-li daná informace relevantní pro přijímajícího Důležitá je i atraktivita mluvčího o Možnosti ovlivnění efektivity přesvědčování povahou informace Proměnné týkající se sdělení jsou většinou obsaženy v samotné informaci, tedy včetně jazyka sdělení atp. Podstatnou proměnnou je, zda a nakolik argumenty vyjadřují jistotu pisatele či mluvčího Neopominutelnou proměnnou je i emocionální složka Janisch a Feshbach provedli výzkum, ve které pouštěli respondentům tři filmy o péči o chrup Jeden byl zaměřen na potíže a bolest, které sebou nesou zkažené zuby, důraz byl položen na vyvolání strachu Druhý film byl opakem, zdůrazněn byl preventivní efekt třetí snímek byl někde uprostřed Po několika týdnech provedli šetření o změně postojů
84
o
13.4
Z výsledků vyplynulo, že největší změnu zaznamenala skupina, která shlédla třetí film Ostatní skupiny byli shodné se skupinou kontrolní Ukázalo se však, že všichni respondenti souhlasí se závěry, které filmy předkládali Prokázala se tedy změna postojů, nikoliv však změna chování Charakteristiky příjemce V roce 1961 Sherif a Hovland přišli s myšlenkou, že člověk, jehož vlastní názor je podobný tomu, který prezentuje někdo druhý se zaměří na body, které jsou shodné a zvýrazňují podobnost obou - proces nazvali asimilace Naproti tomu u názorů odlišných od vlastních se zaměří na odlišnosti a rozdíly se tak ještě zvýrazní Takový model naznačuje, že postoje jsou úhelníkem posuzování ostatních názorů a postojů Kolem nich se rozprostírá různě velká oblast akceptovatelnosti
Měření postojů je metodologicky velmi náročná operace Problémy jsou nejzřejmější při popisu technik, které se měřením zabývají
13.4.1 Likertova škála Skládá se z výroků, u kterých je pětibodová škála o od zcela souhlasím o přes nevím jako středem o až po zcela nesouhlasím Likertova škála zjišťuje nejen obsah, ale i sílu postoje 13.4.2
Sémantický diferenciál je technika Osgooda, Suciho a Tannenbauma Zjišťuje nuance, které daný postoj obsahuje Škála je sedmibodová Na konci jsou extrémy ohraničující jednotlivé dimenze (hezký - ošklivý, dobrý - špatný) Každé postojové slovo se tak hodnotí pomocí osmi až devíti dimenzí, které odhalují asociace a konotace
13.4.3 Sociometrie Techniku vytvořil v roce 1934 L. Moreno Ta je zaměřena hlavně na zjišťování postojů uvnitř skupiny Každý člen skupiny má za úkol vybrat ze členů skupiny toho, koho by označil za svého přítele, jako vůdce, jako preferovaného jedince při určité činnosti Na základě výpovědí se pak vyhotovuje sociogram, který ukáže na oblíbené a neoblíbené členy, izolované, nebo naopak vůdčí typy... 13.4.4 měření předsudků hlavně etnických vytvořil v roce 1925 Bogardus škálu sociální vzdálenosti Respondent dostane seznam sociálních skupin a u nich má vybrat z několika výroků o Např. Souhlasil bych se sňatkem blízkého příbuzného se členem této skupiny Tato metoda je dnes již nevalidní, hlavně vzhledem k vzrůstajícímu povědomí o nebezpečí bigotismu
85
13.4.5 analýza rozhovoru Lze předpokládat, že na základě analýzy výroků, i těch, které se netýkají postojů, lze na ně usuzovat, hlavně podle emocionálního zabarvení Stejně tak i analýza diskurzu, která v sobě rozpoznání postojů implicitně zahrnuje Identifikuje totiž hlavní témata a metafory, které jsou v konverzaci užívány Vzhledem k tomu, analýza výpovědí se teprve rozvíjí, existuje dosud jen málo konkrétních metod
86
14
14.1
14.2
SOCIÁLNÍ UČENÍ, NÁPODOBA A IDENTIFIKACE Učení je proces nabývání nových poznatků, znalostí a způsobů reagování Sociální učení je proces získávání a uplatňování sociálních zkušeností v nových sociálních situacích Lewin vidí vrůstání do kultury jako zvláštní druh učení a staví jej do opozice proti běžnému učení motivačnímu, emočnímu a kognitivnímu Je to komplexní proces osvojování a využívání sociální zkušenosti, tedy zkušenosti získané v sociálních interakcí
Sociální učení Základem sociálního učení je operantní a klasické podmiňování Nejefektivnějším způsobem je učení na základě pozorování observační učení, které je neuvědomované o Druhé osoby v něm vystupují jako kladné, nebo záporné vzory odtlumení - A.Bandura o Zvláštní případ sociálního učení o Osoba se může zbavit zábran před nějakým jednáním, vidí-li, že se tak chová někdo druhý J.B. Rotter - jako vytváření hypotéz o či očekávání o důsledcích chování přičemž zdrojem těchto hypotéz může být i chování jiných, kteří jsou pozorováni o Hypotézy pak vznikají na základě myšlenkového zpracování situace uplatněním atribucí, analýzy výsledků vlastního chování o Při učení se uplatňuje princip sebezpevňování skrytého zpevnění Sociální učení v umělých situacích řízené sociální učení o Rozeznáváme dva stupně Nižší stupeň - regulace sociální selekcí, posilováním, nebo odmítáním celkových či dílčích výsledků spontánního sociálního učení na základě vlastních zkušeností, nebo prostřednictvím nápodoby a identifikace Vyšší stupeň - záměrná sociální regulace je zaměřena na ovlivňování průběhu sociálního učení různými zásahy (rady, povzbuzování, domlouvání...) Zásadní složkou sociálního učení jsou odměna a trest o Hlavní formou odměny je uznání, trestu odmítnutí Základním schématem sociálního učení je, že žádoucí chování je odměňováno, zpevňováno, a nežádoucí trestáno, eliminuje se Principem generalizace se rozšiřuje působnost sociálního učení o Generalizace se uplatní ve chvíli, kdy se naše reakce na určitý podnět rozšíří i na podnět podobný
Identifikace ztotožnění se o U dítěte například s rodiči Jedním z příkladů je obranný mechanismus ztotožnění se s agresorem \"buduli takový jako ty, nebudeš mne trestat\" Proces identifikace zasahuje hluboko do struktur osobnosti Jedinec, který se identifikuje jakoby přestává být sám sebou, alespoň ve směru, kterým se identifikuje s druhou osobou 87
14.3
Jde o selektivnější proces než nápodoba, je závislá na hlubším citovém vztahu s danou osobou, která se stává modelem pro ideálním já Dochází k modifikaci postojů a potřeb, podle osoby se kterou se identifikuji Rozeznáváme několik druhů identifikace o Empatická - vzniká na základě vcítění se do pocitů druhého, k přejmutí jeho pozitivních i negativních vlastností o rolově obsahovou - vzniká na základě přání někomu se podobat, jako pozitivnímu modelu o protiidentifikace - je přáním od někoho se naopak odlišit o Konfliktní identifikace - je empatická i rolová identifikace s někým, komu se podobat nechci, ale musím uznat svou vnitřní podobnost s ním
Nápodoba typ chování, kdy napodobujeme druhou osobu, aniž by v naší psychice došlo k nějaké zásadnější změně Druhy nápodoby: o Regresivní - osoba vyspělejší napodobuje osobu méně vyspělou a chce tím získat výhody (nemohoucnost...) o Odreagovávající - frustrovaný jedinec potřebuje odreagovat, vidí li že se někdo odreagovává agresí, napodobí ho (A. Bandura) o Kompenzační - jedinec vnímá jako model osobu, která vyniká v situacích kdy on sám zaostává, ale chce vynikat
88
15
INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY, KONFORMITA, PREFERENCE A ODMÍTÁNÍ
15.1
Interpersonální vztahy Interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další. Významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal relationship) o Začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším osobám o Jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií Vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů Prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů Postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu Osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah o vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého Thibaut a Kelley rozeznávají o dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci o komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování) Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně o úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je o úroveň personifikovaného stavu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu Duck u vztahů rozlišuje o sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách o mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů a úmyslně se snažíme o jistou dvouznačnost svých signálů dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí Přístupy ke vztahu o teorie sociální směny o teorie rovnosti
89
15.1.1 Teorie sociální směny viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“ Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii o vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem o vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn o zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný o institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání 15.1.2 Teorie rovnosti (equity theory) vyvinula se z teorie sociální směny větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami o klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů o lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti o odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit svůj vlastní férový systém o nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu 15.1.2.1 Dimenze vztahu R. A. Hinde navrhl 8 dimenzí, ze kterých je možno vycházet při popisu a vysvětlování vztahu o obsah - co lidé ve vztahu spolu dělají o rozmanitost - různost činností účastníků vztahů o kvalita - přístup účastníků k obsahu vztahu o frekvence a organizace - kdy se lidé účastní společné činnosti a zda je jejich konání systematické o reciprocita a komplementarita - zda vztah zahrnuje střídání rolí nebo vzájemně se doplňující chování o intimita - do jaké míry si partneři ve vztahu sdělují svá tajemství a hovoří o osobních věcech o interpersonální percepce - jak partneři vnímají navzájem svou povahu a jak interpretují činnost druhého o závazek - jak silně se partneři cítí oddáni jeden druhému nebo vztahu mezi sebou 15.1.2.2 Osobní vztahy jsou podmnožinou interpersonálních vztahů tento pojem je spojen s prací Harolda H. Kelleyho Personal Relationships osobní vztahy jsou individuálně významné vztahy jedince k jemu nejbližším osobám 15.1.3 Kelleyho teorie vzájemné závislosti chápe interakci mezi partnery jako nejpodstatnější znak všech forem blízkých vztahů účast v interakci přináší jedinci pozitiva i negativa používá pojmy o zisk - odměna, užitek, prospěch o cena - negativa, náklady, oběti vychází z teorie sociální směny 90
o
jedinci vstupují do interpersonálních vztahů a udržují je pro prospěch (zisk), který jim tento vztah přináší o cenu charakterizuje míra vynaloženého úsilí, intrapsychických konfliktů a ztrát, negativních emocí, které jedinec do vztahu vkládá (investuje) v zájmu jeho udržení bere v úvahu i širší souvislosti, jako jsou pocit odpovědnosti za realizaci zájmů a cílů partnera, dlouhodobější perspektivy vztahu a vlivy sociálních norem 4 základní vztahové charakteristiky o stupeň závislosti - rozsah, v jakém je individuální prospěch (zisk) závislý na partnerovi a na společných aktivitách o vzájemná závislost - míra souladu závislosti na partnerovi, která může a nemusí být pro oba partnery stejná o totožnost žádoucích výsledků - míra souladu v preferování stejných, společně dosažených zisků o báze závislosti - stupeň vzájemné kontroly partnerů a jejich chování samotný vztah oba partneři vnímají a hodnotí určitým způsobem, a to ze dvou úrovní o úroveň spokojenosti - týká se pozitivního hodnocení vztahu (víra, že vztah k dané osobě uspokojuje moje potřeby) o úroveň závislosti - v jaké míře je dosahování pozitivních výsledků a uspokojování potřeb závislé na partnerovi Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů osobní vztahy o jsou ovlivňované osobními i sociálními činiteli o mají vlastní vnitřní dynamiku o ovlivňují zpětně osobní i sociální sféru Můžeme rozlišit dvě úrovně o aktuální, kde jsou osoby ve vzájemné závislosti na výsledcích, které jsou přímé a konkrétní, kontrolují se specifickým chováním o Dispoziční úroveň představuje výsledek vzájemné závislosti, podmíněný interakcí závislou na relativně stabilních osobnostních charakteristik (rysy, postoje) Za blízké můžeme považovat takové vztahy, prostřednictvím kterých jedinec ovlivňuje osoby jiné a to často, významně a v různých sférách činnosti, relativně dlouhý čas Posouzení vztahu se děje na základě měření blízkosti, které lze provést například dotazníkem RCI (Relationship closeness inventory) navržené podle Kelleyho výzkumů Berscheidovou, Snyderem a Omotem Rozlišují čtyři základní dimenze: o Frekvence - délka času, kterou spolu partneři stráví v situaci tváří v tvář o Diverzita - počet rozmanitých činností, které spolu partneři vykonávali v průběhu uplynulého týdne o Síla - jako rozsah v jakém se partneři vzájemně ovlivňují při svém chování a rozhodování a plánování o Doba trvání vztahu - ukázalo se, že tato dimenze je i metodologickým problémem a že vlastně ani nemá velkou signifikanci Při zkoumání doby trvání závazku se později objevily studie (Rusbult a Buunk 1993), které se obrací k pojmu závazek, jako centrálnímu o Tedy, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek, který je reprezentantem dlouhodobé zkušenosti závislosti v blízkém vztahu o Jeho prožívání ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb, představuje dlouhodobou orientaci o Jednotlivec prožívá závazek intenzivněji, jeli přesvědčen, že daná alternativa vztahu je nejlepší o Zdrojem prožívání závazku je míra investice, která byla do něj vložena 91
o Vklad reprezentují osobnostní charakteristiky, přesvědčení, sociální normy, identita... Při studiu vztahů je potřeba brát do úvahy jejich sociální i fyzikální kontext
15.1.3.1 Blízkost v osobních vztazích Kelley - za blízké můžeme považovat ty osobní vztahy, jejichž prostřednictvím osoba ovlivňuje jiné osoby často, silně, v jiných sférách činnosti a relativně dlouhou dobu o osobní vztahy jsou od meziosobních vztahů vymezeny právě blízkostí o blízké vztahy jsou např.: přátelské vztahy, vztahy v rodině (manželské vztahy a vztahy rodič-dítě) elementy pro určení blízkosti vztahů jsou např.: láska, péče, opora při vymezování osobních vztahů ze skupiny meziosobních vztahů po obsahové stránce se zdůrazňovaly pozitivní emocionální prvky o blízké vztahy jsou takové, v jejichž obsahu najdeme lásku, porozumění, vzájemné uspokojení potřeb, minimální obsah negativního prožívání o to najdeme např. u Locke-Wallace marital satisfaction scale 15.1.4 Závazek v osobních vztazích Caryl E. Rusbultová a B. P. Buunk zavedli teorii, která považuje za hlavní pojem závazek (commitment) podstatou je myšlenka, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek je to psychický stav, který globálně reprezentuje zkušenost závislosti v blízkém vztahu závazek představuje dlouhodobou orientaci respektující zájem partnera, stejně jako jeho zájmy zachování pozitivního vztahu k němu jedinci s intenzivním prožíváním závazku mají silnou potřebu udržení blízkého vztahu k partnerovi o autoři identifikovali 3 zdroje takového prožívání prožívání závazku vůči partnerovi ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb pokud blízký vztah k nějaké osobě saturuje naše potřeby lépe než jeho absence, je to pádný důvod pro jeho zachování vztahu jedinec prožívá intenzivněji závazek tehdy, když je přesvědčený, že ostatní alternativy vztahů budou horší typickým příkladem je oblast partnerských vztahů hlavní příčinou ukončení blízkého vztahu je objevení se atraktivnějšího partnera dalším zdrojem závazku ve vztahu k partnerovi je míra investic některé investice vstupují přímo do vztahu (čas, emocionální vklad, a také oběti, které v zájmu partnera přinášíme) jiné investice jsou nepřímé (věci, které přímo do vztahu nevstupují společní přátelé, vzpomínky na zážitky jednoho z partnerů) důležitou formou investic jsou sociální a morální normy (ve dvojím smyslu): o jedinec může hlavní motiv pro udržení vztahu čerpat z normy, která pro něj představuje morální imperativ (např.: co Bůh spojil, nerozpojíš) o jedinec může setrvat ve vztahu kvůli vnějším normativním vlivům, které předpisují, co je žádoucí pocit závazku tedy o představuje subjektivní sumarizaci individuální závislosti na partnerovi o tvoří základ pozitivní potřeby jedince pokračovat ve vztahu (uspokojení) o posiluje negativní působení bariér, bránících jedinci daný vztah ukončit (vnímání alternativ)
92
o
vynaloženou energií, prostředky a perspektivy jejich ztráty připoutává jedince k partnerovi (investice) tato koncepce je také označována jako model investic o investicí autorka chápe cokoli, co lidé do vztahu k jiné osobě vkládají a co by prožívali jako ztrátu, kdyby o vztah přišli
15.1.4.1 Kontext osobních vztahů sociální kontext, v jehož rámci se osobní vztahy realizují, je brán jako třístupňové schéma o dyáda o rodina o kultura konkrétní podoba osobních vztahů je podmíněna charakterem vztahů v rodinách i v širším sociálním prostředí o fyzikální kontext - jedná se o environmentální aspekty vztahu partnerů o transakční přístup - zdůrazňuje oba kontexty: lidé i sociálněpsychologické jevy jsou zasazeny do fyzikálního i sociálního kontextu a nelze je z tohoto kontextu vytrhávat čas, kontinuita a změna jsou významnými aspekty psychických jevů vytváření domova (placemaking) o ve smyslu zařizování příbytku partnerů → usuzuje se, že je to významný proces, který odráží vztahy v dyádě a také jejich vztahy k fyzikálnímu a sociálnímu prostředí 15.1.4.2 Intimita v osobních vztazích lat. Intimus = vnitřní, skrytý před zraky jiných tomuto fenoménu se věnoval např.: Sullivan typické znaky definic intimity: o intimita je překročením hranice, za kterou se nacházejí privátní zóny jedince o intimita vlastně znamená sebeodhalování o intimita znamená vyjádření nejhlubších citů jiné osobě o intimita je synonymem blízkosti dvou lidí Arthur Aron a Elaine Aronová chápu intimitu jako integrování jiné osoby do vlastního sebeobrazu o důkazy ve prospěch jejich pojetí atribuční chyba - přisuzování příčin vlastního neúspěchu okolnostem a neúspěchu jiných lidí jejím osobním vlastnostem vůči osobám, se kterými máme intimní vztah, se to uplatňuje jako k sobě samým alokace zdrojů - „jezení z jednoho talíře“ a to doslovně i přeneseně sociální výměna - bilancování zisků a ztrát v intimních vztazích to ustupuje do pozadí a nahrazují to společné zájmy, organizované podle principu, že lidé dostávají to, co potřebují bez uvažování o tom, co za uspokojení jejich potřeb dostaneme sebeobrazy osob - prostřednictvím intimních vztahů se přibližují, míra jejich podobnosti se zvyšuje transaktivní paměť - lidé v tomto typu vztahu vytvářejí společnou paměť, která je rozsáhlejší než jejich individuální např.: já si pamatuju číslo na zubaře a ty na automechanika 15.1.5 Faktorová analýza a osobní vztahy pro tyto přístupy je charakteristické, že se zaměřují na odhalení struktury (relativně stabilních charakteristik) 93
15.1.5.1 Foa - teorie výměny zdrojů vztah je možné charakterizovat výměnou 6 základních zdrojů mezi zúčastněnými osobami o láska - dávání najevo, že je druhý přitažlivý protiklad peněz o status - respektování druhého protiklad zboží o informace - dělení se o informace protiklad služeb o peníze - finanční podpora druhého o zboží - obdarovávání druhého o služby - vykonání práce za druhého poté se faktorovou analýzou odhalily dva ortogonální faktory v pozadí o partikularismus o konkrétnost spíše se zabývá obsahovými stránkami vzájemného vztahu dvou osob 15.1.5.2 Fiske - teorie relačních modelů existují 4 kognitivní modely, které řídí vztahy dvou osob o vztahy řízené modelem obecných podílů jsou založené na rovnocennosti a kolektivnosti, při které se individuální odlišnosti ignorují vztahy mezi rodinnými příslušníky o vztahy řízené modelem rovnocenných soupeřů jsou založené na striktní reciprocitě a rovnocenné výměně vztahy mezi spolupracovníky o vztahy řízené modelem pořadí autority jsou asymetrické a založené na nerovnosti a hierarchii vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o vztahy řízené modelem tržní ceny jsou založené na rozumové kalkulaci o osobní ceně a zisku obchodní vztahy spíše se zabývá pravidly a principy, kterými se vztahy řídí
15.2
Konformita nejprve se zkoumala konformita, poté vyhovění a poslušnost (tj. specifické druhy konformity) konformita - změny chování nebo názorů, které vznikají jako výsledek skutečného nebo domnělého tlaku jiného jedince, skupiny nebo společnosti o na jedince je vyvíjen tlak, aby se choval v souladu s určitými normami a pravidly platnými pro určité situace nebo okolnosti o vyznačuje se tím, že lidé dělají něco, co sami nechtějí → jde tedy vlastně o konflikt (rozpor mezi tím, jak se jedinec chce chovat a usuzovat a jak to vyžaduje sociální prostředí) o nekonformnost (nonkonformita) se může projevit nezávislosti úsudku a chování → člověk si zachová své vlastní mínění a chová se podle svého přesvědčení (ale nevylučuje připojení se ke skupině v případě, že jeho názor odpovídá názoru skupiny) akceptace - „vnitřní konformita“ o když působení sociálních vlivů vyústí v přesvědčení, že vyžadované chování či názor jsou akceptovatelné a člověk je příjme za své, souhlasí s nimi o člověk začne jednat a myslet v souladu se skupinou, aniž by pociťoval rozpor se svým přesvědčením
94
vyhovění (compliance) o člověk změní své chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby o vznesený požadavek mívá spíše charakter přání jiného člověka v naději, že mu bude vyhověno o označováno za vnější, povrchní konformitu, protože to také provází konflikt, ale mnohem mírnější poslušnost (obedience) o je změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením o v extrémní podobě je člověku nařizováno něco, co je v rozporu s jeho svědomím, morálními zásadami o je to silně negativně prožívané - člověk je nucen dělat něco, co se mu hluboce příčí o odmítnutí poslušnosti (nesplnění příkazu) může být velmi přísně sankcionováno Podle H.C. Kelmana (1954) identifikoval tři procesy, které přispívají k sociální konformitě o Vyhovění - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení o internalizace - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější o identifikace - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme
15.2.1 Vysvětlení konformity Morton Deutsch a Harold Gerard tvrdí, že základem konformity jsou 2 potřeby o potřeba mít pravdu, která je vyvolaná normativním sociálním vlivem o potřeba být oblíben, která je vyvolaná informačním sociálním vlivem informační sociální vliv o chováme se jako ostatní (jsme s nimi konformní), protože se stávají vodítkem pro naše chování o obracíme se tedy k jiným lidem, abychom získali jistotu správného názoru, jednání, chování o je silný zejména v nových situacích, kdy člověk prožívá pocit bezradnosti chování a usuzování jiných pak přijímá jako správné a směrodatné o pomocí konformity lze dosáhnou toho, aby nás jiní lide respektovali, měli rádi, oblíbili si nás proto se lidé chovají a usuzují jako jiní, zejména jako ti, na kterých jim záleží normativní sociální vliv o každá skupina či společenství má jistá očekávání o členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání a trestání skupinou o člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut o to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby, nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných o v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence 15.2.2 Činitelé konformity velikost skupiny o neplatí to, že čím více lidí zastává určitý názor nebo se nějak chová, tím častěji jedinec podlehne vlivu o jedinec proti jedné osobě se zřídka stává konformním když má proti sobě dvě osoby, podlehne častěji při 3 - 5 lidech vyvíjejících tlak se konformita výrazně zvyšuje pak se zastaví nebo postupuje velmi pomalu 95
vliv menšiny (minority influence) o Moscovici se zabýval tím, za jakých podmínek může menšina ovlivnit většinu o za klíč považuje jednotnost, důslednost a aktivnost při prosazování jedince či menšiny o po jistou dobu minorita staví na podložených a zdůvodněných názorech, které nejprve vyvolají zájem většiny, pak diskuzi a nahlodání původních stanovisek, což může vyústit až v akceptaci menšiny o minorita tak působí prostřednictvím informačního sociálního vlivu o zabýval se tím také Bibb Latané, který předpokládá, že minority a majority se chovají podle téhož základního principu sociálního vlivu označuje jej jako teorii sociálního dopadu (social impact theory) podle Lataného je odolávání/podlehnutí sociálnímu vlivu závislé na 3 proměnných: síla - vyjadřuje důležitost skupiny vyvíjející nátlak bezprostřednost (těsnost) - se týká blízkosti v prostoru a čase ovlivňujícího vůči ovlivňovanému počet osob vyvíjejících nátlak o vliv menšiny na většinu, ale také naopak, je závislý na těchto třech proměnných o Moscovici dále rozlišil mezi vyhovění - je to, když většina ovlivňuje menšinu souvisí to s tím, že většina má moc a může ji použít pomoci odměn a trestů konverze - menšina ovlivňuje většinu vyžaduje to, aby většina uvěřila, že názor menšiny je hodnotný či správný a v tom hraje nejdůležitější úlohu přesvědčivost a logičnost argumentů jednomyslnost o odolávání sociálnímu tlaku je obtížné, když se skupina chová jednomyslně o podpora, byť jedním členem skupiny, posiluje přesvědčení jedince o správnosti jeho mínění a zvyšuje odolnost vůči skupinovému tlaku skupinová koheze o čím je koheze skupiny vyšší, tím mocnější je vliv na její členy o jedinec jako člen vysoce soudržné skupiny snadněji změní svůj názor ve směru skupinového mínění a skupinu respektuje, protože má strach, aby ho neodmítla o stejně tak platí, že vysoce kohezivní skupina snadněji odolává vlivu jedince nebo menšiny zvenčí
15.2.3 Muzafer Sherif experimenty s utvářením skupinové normy série laboratorní experimentů, ve kterých použil autokinetický efekt o rozsvítí se světelný bod a vytváří iluzi pohybu, ve skutečnosti je stacionární v těchto podmínkách zkoumal chování a usuzování člověka při absenci spolehlivých kritérií, podle kterých se orientuje v obvyklých situacích pokusná osoba měla nejprve sama posoudit rozsah pohybu světelného bodu o při opakování pokusu dospěla k názoru, který byl průměrem jejich výsledků pozorování poté se pokus opakoval za přítomnosti dalších dvou osob, které také měly samostatně utvořený názor z předchozích pozorování výsledkem je, že nakonec dojde ke konvergenci odhadu na jeden údaj, sdílený všemi třemi pokusnými osobami o vede to tedy k vytvoření společné normy pro posouzení tohoto jevu lidé tak byli ve svých úsudcích ovlivněni názory jiných 96
při přechodu do jiné skupiny s již vytvořeným skupinovým názorem (normou) jedinec silně odolával nátlaku nové situace dále Sherif zjistil, že i po jednom roce jedinec setrvává na skupinové normě Sherifovy pokusy podnítily výzkum pravé konformity
15.2.4 Solomon Asch byl přesvědčen, že lidé se nepřidají k většině, když její přesvědčení bude zcela mylné laboratorní experiment probíhal v 7 - 9 členných skupinách, ve kterých byla pouze jedna naivní pokusná osoba (ostatní byli spolupracovníci experimentátora) spolupracovníci, po dohodě s experimentátorem, odpovídali jednotně chybně o prezentoval jim přímku a oni ze tří nabízených měli vybrat stejně dlouhou - byla tam jednoznačná odpověď o Asch zjistil, že 37% pokusných osob podlehlo skupinovému tlaku podlehnutí tlaku prožívali velmi negativně tlak ke konformitě se výrazně zeslabil, když skupina byla ve svém mínění nejednotná (stačil pouze jeden „spojenec“) 15.2.5 Richard Crutchfield použil modifikaci Aschovy metody 5 pokusných osob posadil v laboratoři do boxů, které bránili jedinci v pozorování ostatních pokusných osob každý z nich měl před sebou panel s několika tlačítky a signálními světly o tlačítka používal ke sdělování svého názoru na reprezentované podněty o světla sloužila k informování o úsudku ostatních členů skupiny (signály však samozřejmě vysílal experimentátor) každá osoba, než odpověděla, viděla, jak „odpovídaly další osoby“ i zde byl skupinový tlak natolik silný, že jedinec podlehl i zcela nesprávným úsudkům u složitějších úloh bylo podlehnutí skupinovému tlaku silnější o bylo to způsobeno nižší mírou jistoty vlastního úsudku o naopak čím si byli lidé svým úsudkem jistější, tím méně skupinovému tlaku podléhali většina lidí zůstávala na stejné míře konformity, někteří se však během experimentu stávali více konformními a jiní zase méně, někteří byli absolutně nekonformní 15.2.6 Moscovici – Teorie sociálního ovlivnění tvrdí, že menšina může ovlivnit skupinu stejně jako většina Záleží na podání Jeli názor podán jasně, rozhodně a jednoduše, může změnit mínění skupiny, i když je prezentován třeba jen dvojicí jejích členů Rozlišuje mezi vyhověním a konverzí o Vyhovění nastává, jestliže většina ovlivňuje menšinu o Konverze je nepřímá a menšina v ní ovlivňuje většinu
15.3
Vyhovění týká se jedince, na kterého je vyvíjen jen malý nátlak v podobě přímé výzvy, požadavku či souhlasu zabýval se tím Jonathan L. Freedman a Scott C. Fraser - kdy a proč jedinec podlehne požadavku okolí o technika nohy ve dveřích (foot-in-the-door technique) zjistili, že souhlas s menším požadavkem vede následně s větší pravděpodobností k přijetí i následného náročnějšího požadavku 97
nejprve se zeptali lidí, zda s nimi mohou někdy udělat rozhovor po telefonu o pracích prášcích ti, co souhlasili, poté častěji přijali vyšší požadavek, a to, že přijdou udělat ten rozhovor k nim domů a že to bude trvat 2 hodiny
o
o
závazek přijetím nenáročného požadavku na sebe jedinec bere jistý závazek a nechce poté zklamat nové očekávání zájem jiným vysvětlením může být zájem o určitou oblast aktivit sebepojetí vysvětluje se to také změnou sebepojetí souhlas s prvním požadavkem vede ke změně pojetí sebe sama, jako člověka, který pomohl v určité situaci projevil vstřícnost podílet se či přispět k řešení nějaké otázky a proto bude ochoten vyhovět i náročnějším požadavkům konzistence vlastního jednání Gorrassini a Olson vysvětlení sebepojetím odmítají a staví proti němu konzistenci vlastního jednání v závislosti na situačních proměnných, zda požadavek je v souladu s existujícími postoji, dřívějším chováním a závazky, zda souhlas vede k dosažení důležitých osobních cílů technika dveří v tváři (door-in-the-face technique) popsal ji Robert B. Cialdini je založena na prvotním náročném požadavku a po jeho odmítnutí, kladení relativně nenáročného požadavku vznesou vysoký požadavek, osoby odmítnou a pak vznesou menší požadavek a osoby přistoupí vysvětloval to tak, že osoba se cítí ústupkem od většího požadavku k menšímu nucena přijmout je sociálně psychologický výklad se opírá o normu reciprocity (vzájemný ústupek) snížení náročnosti původního požadavku chápe člověk jako gesto ke kompromisu a cítí se zavázán taky učinit ústupek ústupek od původního požadavku musí být autentický dále se upozorňuje na roli časové prodlevy delší časový odstup snižuje pravděpodobnost přijetí menšího ústupku vyzvedává se také role dialogu při „vyjednávání“ vysvětlení může být také v tom, že po odmítnutí prvního požadavku cítí osoba pocit viny a ten chce zmírnit přijetím druhého požadavku nebo vysvětlení percepčním kontrastem jedinec souhlasí s druhým požadavkem, protože se mu zdá (ve světle prvního požadavku) snesitelnější technika nízké koule (low-ball technique) popsal ji Robert B. Cialdini je založená na tom, že původně uvedená cena, na kterou se přistoupilo, se posléze zvýší např.:dohodnou se, že bunda stojí 500 Kč, zákazník si ji chce koupit, a při placení mu řeknou, že se spletli, že stojí 600 Kč a zákazník si ji přesto vezme vysvětlení vychází ze závazku, který vznikne v momentu rozhodnutí o koupi předmětu
98
o
15.4
při změně podmínek v negativním smyslu se cítíme zavázáni vůči prodávajícímu a hledáme vlastní zdůvodnění pro přijetí vyššího požadavku sami sobě namlouváme, že jsme i tak udělali dobrý obchod technika to není vše (the that’s-not-all technique) prokázal ji J. M. Burger účinnost této metody vysvětluje kontrastem mezi dvěma požadavky posunem druhého požadavku do nečekaně příznivé polohy vzniká nekritický dojem dobré koupě (Kolik ta bunda stojí? 800 Kč, ale pro vás za 600) později upozornili na to, že efekt se vytrácí, je-li původní požadavek příliš vysoký, nebo když jde o zboží, které jde samo o sobě dobře na odbyt
Poslušnost když je požadavek vznesen v podobě příkazu a vede ke změně chování neexistuje společnost, která by nevedla své členy k poslušnosti (vůči zákonům, pravidlům, zvykům) zabýval se tím Stanley Milgram o v experimentálním výzkumu nabral lidi a řekl jim, že se zúčastní zkoumání vlivu trestu na učení o úkolem pokusné osoby bylo převzít roli učitele, který žákovi přečte seznam dvojic slov a pak vyzkouší žákovu paměť při každé chybné odpovědi měl dát žákovi elektrický šok, který měl s každou špatnou odpovědí zvyšovat o spínače byly označeny nápisy („mírný šok“ až „nebezpečí: těžký šok“) a po udělení šoku slyšeli výkřiky žáka (kterého neviděli), který se však od určité míry šoku (33 voltů) neozýval vůbec o 63% osob uposlechlo příkazů experimentátora a pokračovali až do maximálního možného šoku (450 voltů) a všichni účastníci dosáhli hranice minimálně 300 voltů Významné proměnné o čím bezprostřednější je kontakt mezi osobou a její oběti, tím menší je poslušnost když byla pokusná osoba i žák ve stejné místnosti, poslušnost se výrazně snížila o jinou proměnnou je blízkost autority - když experimentátor opustil místnost a dával příkazy telefonem, poslušnost prudce klesla stejné to bylo, když byl experimentátor vedením odvolán a pověřil za sebe jinou osobu o třetí významnou proměnnou je prestiž autority - když to probíhalo na prestižní univerzitě v Yale, poslušnost byla vyšší, než když to probíhalo v nějaké málo známém městě účastníci poté sami uváděli, že to pro ně byl významný činitel Milgramova teorie poslušnosti a činné moc o proč lidé, kteří jsou normálně nezávislí a rozhodní, byli ochotní poslechnout druhé i tehdy, když to bylo proti jejich přesvědčení o podle něj existují 2 mody sociálního vědomí autonomní stav lidé se chovají podle vlastního svědomí, když si však lidé myslí, že jednají jako výkonní zástupci někoho jiného, jsou tyto jejich kvality potlačeny (je to proto, že chtějí předejít sociálním konfliktům) zástupný stav o svědomí jedince, které má jindy velký význam pro regulaci činnosti, je v zástupném stavu potlačeno, aby vyšší úroveň kontroly mohla efektivně fungovat o lidé necítí odpovědnost za své činy, místo toho cítí odpovědnost vůči autoritě 99
16 16.1
AFILIACE, ATRAKTIVITA, LÁSKA Afiliace Vyjadřuje potřebu člověka navazovat pozitivní a těsné vztahy s jinými lidmi, které mají podobu spolupráce, přátelství a lásky (Slaměník) Potřeba být v přítomnosti druhých (Nakonečný) Základní sociální potřeba člověka Tato interakce je důležitá, protože: o Poskytuje konsensuální ověření jedincova chápání reality. Tendence k afiliaci vzrůstá při ohrožení o Přítomnost jiných lidí způsobuje potěšení, umocňuje radost umenšuje zármutek. o Interakce poskytuje podněty pro srovnávání a osvojování si nových poznatků o Očekává se odměna za vynaložené úsilí o Spolupráce při společných pracech přináší uspokojení. o U důvěrných vztahů je sama důvěra zdrojem uspokojení o Těsné interpersonální vztahy přináší pocit jistoty Kontinuum - družnost -> afiliace -> intimita o Družnost a intimita jsou dva opačné póly afiliace
16.1.1 Teorie sociálního srovnávání (Festinger ) tvrdí, že k afiliaci vede snaha o vzájemné porovnávání srovnání vlastních předností, nedostatků, síly a slabosti Takové srovnávání je užitečné jen v případě, že jedinec se porovnává se srovnatelnými jedinci Schachter zjistil, že lidé prožívají nepříjemné situace raději mezi ostatními Obecně platí, že při srovnávání hledáme někoho, kdo je na tom hůře než my 16.1.2 Samota a osamění Samota je dobrovolně zvolený stav, člověkem vyhledávaný pro utřídění psychického prostředí, uklidnění atd.... o Vychází z potřeby být sám o např. z důvodu čerpání sil, přemýšlení o životě, vyrovnání se s prožitými událostmi... o patologické - únik do samoty ze strachu, ze sociálního prostředí osamění je dlouhodobý, většinou nepříjemný stav. Rozeznáváme dva druhy osamění o Sociální izolace je stav přicházející v nové sociální situaci, kdy člověk ještě nemá navázány nové vztahy, zatímco staré již zanikly (období adaptace na nové prostředí) o Emocionální izolace je stav, kdy sice máme kolem sebe známé lidi, ale nejsme schopni s nimi navázat žádný bližší, důvěrný vztah V zásadě je k navazování vztahu jako nejdůležitější podmínka fyzická blízkost Podobně i sympatie, kterou člověk vzbuzuje
16.2
Atraktivita Přímo se podílí na vzniku, trvání a kvalitě vztahu Můžeme ji vymezit jako ocenění jiné osoby mající pozitivní či negativní směr a hloubku emocionální vazby (intenzitu) Atraktivita může nabývat i vznamu atraktivity skupiny pro jedince a naopak o J. L. Moreno - sociometrická metoda měřící stupen přitažlivosti či odpudivosti členů skupiny 100
Znázornění sociogramem Interpersonální atraktivita je osobní a fyzická (Slaměník) o Osobní atraktivita - zahrnuje osobnostní rysy, názory, hodnoty, přesvědčení... o Fyzická atraktivita - tedy vzhled, ovlivňuje podstatnou měrou navázání vztahů výška a váha, rysy obličeje, oblečení, líčení atd. Historické, kulturní i interindividuální rozdíly Lidé si podle výzkumů volí jedince se srovnatelnou atraktivitou a to jak osobní tak i fyzickou Proč vede fyzická atraktivita k tendenci navazovat známost o Pravděpodobně pro získání sociální odměny v podobě uznání a obdivu, které se může člověku dostat, když je ve společnosti spatřen s hezkou osobou opačného pohlaví o Ačkoli k tomu není objektivní důvod, jsou hezcí lidé považováni za inteligentní, úspěšné, sociabilní, příjemné, šťastné, sexuálně přitažlivé, nezávislé… Další podmínky interpersonální přitažlivosti o Osobnostní faktory o Fyzická blízkost o Kulturní a sociální faktory o Podobnost a komplementarita o Vzájemná náklonnost o Vnímaná omylnost
16.2.1 Fyzická blízkost Je předpokladem pro uplatnění ostatních podmínek interpersonální přitažlivosti Seznamujeme se s lidmi, kteří se pohybují v našem okolí (se kterými se stýkáme nejčastěji) 16.2.2 Podobnost a komplementarita další významné faktory při vzniku vztahu matching phenomenon - fenomén odpovídající úrovně = utváření vztahu mezi partnery na základě přibližně stejné úrovně atraktivity Je tradicí, že se velký význam připisuje podobnosti názorů morálních, etických, politických, náboženských, životních postojů etc Postojová blízkost tvoří základ pro vznik těsnějšího přátelského vztahu o Důležitá hlavně v počátku vztahu o Newcombe zjistil, že čím větší rozsah postojů je souhlasně přijímán, tím těsnější a stabilnější je interpersonální vztah Podobnost vlastností, schopností a potřeb o Osobnostní podobnost má pro utváření vztahů větší vliv, než protikladné osobnostní vlastnosti o Přesto ale dominantní + submisivní nebo extravertní + introvertní jedinec mohou vytvořit harmonický vztah Hypotéza komplementárních potřeb (R. F. Winch) - své osobní nedostatky napravujeme výběrem partnera, který je v těchto oblastech naopak silný 16.2.3 Vzájemnná náklonnost Máme rádi lidi, kteří mají rádi nás E. Aronson - nejsme nejvíce přitahováni k lidem, kteří jsou nám jednoznačně nakloněni, ale k těm, kteří nám zprvu nakloněni nebyli, ale postupně jsme si získali jejich náklonnost 16.2.4 Vnímaná omylnost (percieved fallibility) Chyby a omyly druhých nám ukazují, že jsme jen lidé a nejsme neomylní U úspěšných lidí nám tento fakt učinit tyto lidi bližší a sympatičtější
101
16.2.5
Záleží na sebeúctě pozorovatelů, zda jedinec, který se dopustil omylu v jejich očích stoupne nebo klesne o Lidé s extrémní sebeúctou (vysokou i nízkou) nemají rádi "nešikovné" lidi Teorie atraktivity
16.2.5.1 Teorie rovnováhy (F. Heider) je koncipována pod vlivem Lewinovy teorie pole Základem je kognitivní struktura se třemi objekty a jejich vzájemnými vztahy V triádě vzniká několik kombinací vztahů, jejich charakter určuje stav rovnováhy či nerovnováhy Obecně platí, že rovnováha je prožívána příjemně, nerovnováha nepříjemně Podle Slaměníka mohou nastat tři stavy o rovnovážný stav - dva lidé se mají rádi a mají společný názor na nějaký třetí subjekt o narušená rovnováha - stav, kdy dva lidé se mají rádi, ale rozcházejí se v názoru na diskutovaný objekt o nerovnováha - stav, kdy lidé nejsou spojeni těsným vztahem, a tudíž souhlas a nesouhlas názorů na nějaký objekt není důležitý 16.2.5.2 Model emocionálního posílení (D. Byrne) Základním předpokladem je, že atraktivitu posilují ti, kteří nás odměňují především emocionálně pozitivními reakcemi Atraktivita je výsledkem odměn, které získáváme od druhých lidí za své chování a názory Odměnou může být o Pozitivní emocionální rekce (pochvala, ocenění a uznání, pomoc v nouzi, starostlivost a péče, ochota naslouchat, pochopení atd.) o Materiální odměny (darování peněz, věci) Byrne se opírá o Festingera a jeho teorii sociálního srovnávání Teorie odměny později vydala dva principy a sice princip rovnosti a princip minimaxu o Princip minimaxu říká, že naší snahou je minimalizovat náklady, tedy to co do vztahu vkládáme, a maximalizovat zisky Když vztah nabízí více odměn, než vyžaduje ocenění, budeme se snažit v něm pokračovat o Princip rovnosti je založen na srovnání vkladů obou partnerů Jestli jsou vklady na obou stranách vyrovnány, bude vztah harmonický Pokud ne, pak ten, kdo vkládá více se bude cítit nespokojen Model emocionálního posílení zahrnuje také jakékoliv posílení spojené s odměnou plynoucí z interpersonálního vztahu 16.2.5.3 Teorie podobnosti konstruktů (Kelly) Přitažlivost závisí na podobnosti konstruktů (interpretací světa) Souvisí s názorovou a postojovou podobností
16.3
Láska Láska je složitý fenomén, vyvolávající mnoho otázek Láskou se zabývá o sociální psychologie (láska jako vztah) o psychologie emocí (láska jako cit) o pozitivní psychologie Základní je většinou otázka po rozdílu mezi mít rád a milovat 102
o
Mají společné: Prožívání radosti a uspokojení Akceptování Důvěra Respekt Porozumění Spontaneita Spolehnutí Podpora Sebeodhalování (jen důvěrné přátelství a zralá láska) o Sociální pronikání (Taylor, Altman) - ochota partnerů odhalit své nitro, otevřít se, odhalit vše nedostupné jiným interpersonálním vztahům Toto odhalování se vyznačuje důvědou Není doprovázeno úzkostí ani přehnanou obavou ze ztráty přízně druhého o Rozdíly jsou jak kvantitativní tak i kvalitativní o Erotická láska, na rozdíl od přátelství, obsahuje sexuální prvek o Nakonečný Láska - může vzniknout náhle, vzniká vůči osobám, která nás přímo neodměňují (pokud za odměnu nepovažujeme už přítomnost oné osoby) Sympatie - je produktem odměňování (vztah k osobám, které nás odměňují) o Předpokládá se, že oba stavy spolu vysoce korelují o Převažuje však názor, že láska je specifický fenomén o Úvahy o lásce se obvykle odvíjejí od otázky, čím se láska liší od vztahu mít rád Různé druhy lásky o Mezi stejným pohlavím o Mezi rodiči a dětmi o Milenecké páry o Manželské páry Četné studie ukazují, že společnými ukazateli jsou vzájemné porozumění, poskytování a přijímání podpory, pozitivní oceňování, těšení se na přítomnost druhého K.S. Pope uvádí několik doplňujících charakteristik, mezi nimiž významný je především pocit hlubšího a významnějšího prožívání svazku o Pro lásku je typická intenzivní citová vazba k milované osobě, projevující se sexuální touhou a velmi častou, obtížně ovládanou tendencí myslet na milovanou osobou Druhy lásky o Nejčastější rozlilšení na lásku vášnivou (romantickou) a lásku kamarádskou (přátelskou, manželskou) o Sv. Augustin - caritas (láska sociální) a cupiditas (láska smyslná)
16.3.1 Vznik lásky (erotické) Většinou přichází až po určité době známosti o není tedy pouze výsledkem fyzického okouzlení o u této lásky je pravděpodobnější jejich dlouhodobé trvání při současném oboustranně vysokém uspokojení obou partnerů Láska na první pohled (Averill a Boothroyd) o Prožije ji asi 50% lidí o Méně úspěšné z hlediska délky, než lásky vzikající postupně ze vztahu přátelství Láska jako posunutí citů (Allendy) o Láska se rodí z posunutí afektů, které člověk cítil jako dítě, ve vztahu k nejbližšímu okolí
103
o
16.3.2
Může mít ale i formu vnitřního posunu citů - milující objevuje v milovaném zrcadlení vlastního obrazu - projekce Důkazem je příběh Adama a Evy - Adam Evu miluje proto, že je kusem jeho těla a tedy jeho projekcí (i když v materiálním smyslu)
Teorie a druhy lásky
16.3.2.1 Komponenty lásky - Rubin Fyzická a emocionální závislost Touha starat se o partnera Důvěrná komunikace 16.3.2.2 Trojúhelníková teorie lásky - Sternberg Podle Sternberga má láska tři dimenze o Intimita - pocit blízkosti, silnější než u vztahu mít rád Roste s trváním vztahu o Vášeň - spojuje s motivací a vztahuje ji k vysoké aktivaci psychiky Stoupá hlavně v počátečním stadiu Později začne mírně klesat o Závazek - je zvláštní druh vztahu mezi dvěma lidmi v podobě jedinečné jednotky Závazek stoupá společně s hloubkou vztahu Prochází různými stadii s vrcholy a pády o Stenberg předpokládá, že každá z dimenzí má rozdílný vývoj v čase 16.3.2.3 Druhy lásky - J.A.Lee sociolog, dospěl rozborem krásné literatury k šesti druhům lásky Označil je řeckými názvy: o Eros - erotická láska se silnou sexuální náplní, zdůrazňuje ideál fyzické krásy o Ludus - hravá láska, bez výrazného svazku nebo žárlivosti o Storge - láska kamarádská či přátelská s malým důrazem na vášeň o Pragma - pragmatická láska, řídící se racionálním výběrem partnera z hlediska osobního zisku o Mania - volná láska, založená pouze na uspokojování sexuální potřeby bez trvalého svazku o Agapé - altruistická, nesobecká láska, zaměřená na péči o druhého 16.3.2.4 Láska vášnivá Citový stav typický pro počáteční stav zamilování obvykle trvá několik týdnů až měsíců, výjimečně rok a déle intenzivní, zcela ovládající citový stav, neodbytné myšlenky na milovanou osobu, snaha trávit s ní většinu času neadekvátní v hodnocení druhého, odolná vůči pokusům o zpochybnění o vzájemná - naplňuje oba partnery nevýslovným štěstím a radostí o není vzájemná - zamilovaný trpí pocity prázdnosti, marnosti, sklíčenosti a zoufalství genderové rozdíly o muži se snaději zamilovávaji, ženy se snadněji "odmilovávají" o hloubka citů bývá u obou pohlaví stejná o ženy mají sklon k lehkomyslnosti a bezstarostnosti, ale soustřeďují se více na intimitu vztahu a zajímají se více o partnera o muži jsou hraví, kladou větší důraz na fyzický aspekt vztahu 104
16.3.2.5 Láska kamarádská Často vzniká transformací z lásky vášnivé (čas zmírná žár, fascinaci vystřídá všednost) Prvotní okouzlení, typické pro vášnivou lásku, se mění v hluboký, zralý a stálý vztah přátelství Založená na odměňování, respektování druhého, důvěře, postojovém sbližování atd.
105
17
17.1
SOCIÁLNÍ FACILITACE, KOOPERACE A KOMPETICE v souvislosti s výkonem skupiny se popisuje sociální vliv, který se týká facilitace a sociálního zahálení
Sociální facilitace je to otázka vlivu přítomnosti jiných lidí na chování člověka touto problematikou se zabýval pravděpodobně první experiment v sociální psychologie (1898), který uskutečnil Norman Triplett Podmínkou facilitace je totiž i rivalita - J.F.Dashiell 1930 Latané, Williams a Harkins o experimenty dokazující, že za jistých okolností se projevuje opačný efekt sociální lenivost o Například máme-li skupinu studentů, kterým dáme za úkol křičet, se snaží jednotliví členové skupiny méně, než když jsou o samotě Sociální interakce - je základní formou sociálního chování o Jde o proces, při němž se lidé navzájem ovlivňují prostřednictvím vzájemné výměny myšlenek, citů a různých jiných aktivit o Sociální interakce jsou prostředkem sociální regulace lidského chování a vzájemných výměn o Kompetice a kooperace jsou jednou ze základních dimenzí sociální interakce
17.1.1 Norman Triplett pozoroval jevy v cyklistice a zjistil, že při společné jízdě a při jízdě za vodičem (tj. někdo, kdo cyklistovi udává tempo) dosahují cyklisté lepších výsledků, než když jezdí každý sám později se zjistilo, že vliv jiných osob nemusí být jen v pozitivním smyslu, ale může dojít i k poklesu výkonu, tj. sociální inhibice přítomnost jiných osob má tedy vliv na výkon člověka, který může být pozitivní i negativní o zkoumalo se to na vlivu pasivního publika i koaktivních skupin (tj. jedinci vykonávající stejnou činnost) řešení otázky, kdy je a kdy není vliv pozitivní, přinesl R. Zajonc, který zjistil souvislost daného jevu s charakterem úlohy o při vykonávaní jednoduchých a dobře zvládnutých (naučených) úkonů, přítomnost jiných osob působí na výkon pozitivně o při řešení složitých úloh a úloh, jejíchž řešení nebylo dobře naučené, působila přítomnost jiných osob negativně důvodem, proč efekt obecenstva zvyšuje počet chyb, může být stav vysokého nabuzení organismu, který přítomnost diváků vyvolává efekt obecenstva se snažili vysvětlit také Paulus a Murdock a upozornili na důležitost hodnocení o obecenstvo působí daleko silněji, je-li v něm přítomný odborník, než jsou-li tam jen studenti 17.1.2 R. G. Geen roztřídil novější teoretické přístupy do 3 tříd o koncepce, které vycházejí z původního předpokladu zvýšení pudu (drive) za přítomnosti jiných osob o koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných osob evokuje tendenci chovat se určitým způsobem 106
o
koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných ovlivňuje pozornost a proces zpracovávání informací Geen také v současných teoriích poukázal na to, že aktivační úroveň se stále považuje za důležitou proměnnou v sociální facilitaci, ale nechápe se jako fyziologická aktivace, nýbrž jako averzivní afektivní stav o úroveň aktivace může být dána možností (hrozbou) hodnocení jinými
17.1.3 J. F. Dashiell domnívá se, že podmínkou sociální facilitace je jistá rivalita → kdyby situace neobsahovali prvky soutěživosti, zkoumané osoby by nepracovaly o nic lépe, než o samotě 17.1.4 Bond navrhl model kombinující teorii hodnot a rozptýlení efekt obecenstva se objevuje proto, že se lidé snaží předvést se svému okolí v příznivém světle jednoduché úkoly jsou sociálně facilitovány, protože dotyčný ví, že je dokáže provést dobře je-li však úkol složitý nebo obtížný, výkon klesá, protože člověk se musí soustředit na práci a současně ví, že obecenstvo se všimne každé jeho chyby
17.2
17.3
Sociální zahálení (social loafing) je to opakem sociální facilitace za jistých okolností jedinci pracující spolu podávají nižší výkony, než když každý z nich pracuje sám zapříčiňuje to především motivace (dochází k jejímu snížení) jako první to popsal Max Ringelmann - přišel na to, že čím více lidí pracuje na společných úlohách, ve kterých je jeden společný výsledek, tím nižší výkon připadá v průměru na jedince ve skupinově vykonávaných činnostech s jedním výsledkem, ve kterém se nadá vyjádřit podíl jednotlivého člena na tom výsledku, dochází ke snížení výkonu jedince (ve srovnání s jeho individuálně dosaženým výkonem) o to tím více, čím je početnější skupiny sociální zahálení bylo zjištěno v různých typech úloh - motorických (fyzických) i kognitivních zjistilo se, že snížení motivace způsobují 3 základní zdroje: o význam úlohy pro jedince o jeho hodnocení o možnost zjištění a hodnocení jeho výkonu a výkonu skupiny jinými
Kooperace vzniká na základě společných cílů Při kooperativních činnostech jde o tzv. nenulovou činnost - tedy že všichni zúčastnění něco získávají Příkladem kooperativních vztahů jsou například o milenecké vztahy o sourozenecké vztahy o pracovní týmy Předpokladem kooperativního chování je oboustranná důvěra, připravenost k oběti a rezignace na egoistický zisk V praxi je kooperativní chování většinou výjimečné, má několik podmínek o Důležitá je vzájemná podpora a důvěra Při spolupráci na společném díle není pro důvěru nutný hlubší citový závazek o Společné cíle 107
o Situace musí kooperaci umožňovat o obě strany spolu musí komunikovat o je důležité dobře vybrat partnera o mít celkově kooperativní postoj Přináší o vyšší efektivitu o vylepšuje sociální vztahy Motivace kooperace tkví v jeho celoživotní závislosti na lidském společenství o Ze základních potřeb, které se podílí na vzniku motivace kooperace lze jmenovat potřebu afiliace participace úspěchu a uznání rovnosti sounáležitosti
17.3.1 Teoretické pohledy na kooperaci J. Piaget - psychologický rozbor kooperativní činnosti o zamýšlel se nad myšlením v kooperativních situacích o Čtyři aspekty kooperace 1.činnost jedné osoby, která má vliv na osobu druhou 2. uspokojení druhého člověka 3.dluh příjemce vyplývající z daru 4. hodnota pohledávky o Kooperace učí člověka logicky myslet, důkaz existence reciprocity o Příčiny selhávání kooperativních vztahů je třeba hledat v absenci společných hodnotových škál, necitlivosti. B.M. Deutsh důvěra jako základní jev kooperace o Tedy důvěřuji ti, a proto se odvažuji kooperativní volby Soudobý přístup ke kooperaci viz nenulová řešení.
17.4
Kompetice (soupeření) vzniká při usilování o vlastní zisky, v prostředí konkurence, soutěživosti Povaha vztahu je nulová, tedy někdo získá, co jiný ztratí Kompetice může o obsahovat agresi - snaha o něčí porážku, pokoření o být neagresivní sportovní zápolení V kompetitivních vztazích se uplatňují různé strategie o Přelstění o Podvádění o Poranění o čekání na chybu druhého V taktice kompetice se uplatňuje o odvedení soupeřovi pozornosti o vyprovokování soupeře o vnucování vlastního pojetí o moment překvapení o neustálé ohrožování soupeře o tlak na fyzickou, sociální, psychologickou a morální stránku soupeře Meadová
108
o
17.5
rozlišuje vedle kompetitivního a kooperativního chování také chování individualistické, v němž se jedinec snaží dosáhnout svého cíle bez vztahu k druhým Deutsch o vymezil kooperaci a kompetici podle závislosti vzhledem k cílům o kooperace charakteristické jsou podpůrně vzájemně závislé cíle postup jakéhokoli zúčastněného jedince nebo části skupiny směrem k cíli, zvyšuje možnost kteréhokoli jiného jedince nebo částí skupiny dosáhnou svého cíle o kompetice cíle jsou protichůdně vzájemně závislé dosažení cíle kterýmkoli účastníkem nebo částí skupiny znemožňuje dosažení cílů jiným jednotlivcům nebo částem skupiny
Žárovkový model sociálního vlivu - Latané podle něj je osoba pod vlivem nejrůznějších sociálních sil současně o uvádí přirovnání, kdy na předmět svítí několik žárovek stejně jako u ozáření, bude síla sociálního vlivu (nebo ozáření objektu) závislá na velikosti těchto sil (výkon žárovky), na tom, kolik jich najednou svítí, a na tom, jak jsou blízko dané osobě sociální vliv působící v určité chvíli na určitou osobu tedy určují 3 faktory o síla síla sociálního vlivu může být ovlivněna například vztahy zda jsou v obecenstvu lidé, kteří jsou pro aktéra významní, nebo kteří pro něj představují zvláštní referenční skupinu o počet celkové množství lidí, kteří jsou přítomní neplatí, že tím více lidí, tím větší vliv, ale rychle to roste do 5 osob, pak už jen pomalu o blízkost týká se kontaktu úsudek někoho, kdo žije daleko, na nás bude mít větší vliv, pokud si budeme často volat, pokud si nevoláme, je vzdálenost bariérou, která vliv sníží
109
18
18.1
18.2
18.3
INTERPERSONÁLNÍ, SKUPINOVÁ A MASOVÁ KOMUNIKACE Komunikace je proces sdělování a přejímání informací mezi jedinci stejného druhu, prostředek k ovlivňování druhého komunikacio = druh interakce, kdy se vyměňuje sdělení (informace) Komunikaci lze charakterizovat jako sdělování významů o Sdělování je přijímání a předávání významů o Význam je vše, o čem spolu lidé komunikují informace, normy, postoje, hodnoty, ideály, poznatky, emoce Pojmem nadřazený obsahu (zahrnuje i další aspekty, jako třeba) kontext vazby na individuální psychiku osobnost apod o komunikace je i sdílení významů aby komunikace proběhla, musí její účastníci sdílet své významy s ostatními (jazykové významy, úsměv, jeho opětování..) vyplývá z potřeby sdělovat informace, vyměňovat si je a integrovat se s ostatními jedinci monolog - jednosměrné sdělení, jeden pouze vysílá a druhý pouze přijímá dialog - role komunikátora a komunikanta se střídají jazyk - systém znaků a gramatika (pravidla používání znaků) řeč - proces používání systému znaků
Funkce komunikace (Z. Vybíral) Zjevné o Informovat o Instruovat o Přesvědčit o Pobavit Skryté (latentní) - motivace o kognitivní - potřeba něco sdělit, předat smysl o sdružovací - potřeba navázat vztah, uspokojit potřebu kontaktu, sounáležitosti, sdružovat se o sebepotvrzovací - nalézáme a potvrzujeme svou osobní identitu, vlastní self, stáváme se sami sebou o adaptační - signalizujeme svoji roli, sociálně se integrujeme, přizpůsobujeme se okolí o přesilová - potřeba uplatnit se, upoutat pozornost, vyniknout o existenciální - udržení psychického zdraví, zaháníme nudu, depresi o požitkářská - chuť se rozptýlit, odpočinou si, bavit se
Složky komunikace (T. Kollárik) komunikátor - osoba, která zprávu, informaci odevzdává komuniké - obsah zprávy nebo informace komunikační kanál - cesta, kterou se zpráva nebo informace odevzdává komunikant osoba, které je zpráva nebo informace určená
Modely komunikace (J. A. DeVito) Lineární o komunikace probíhá jednosměrně
110
18.4
o když někdo mluví, nenaslouchá a když naslouchá, nemluví o Tento model byl brzy nahrazen modelem interakčním Interakční o mluvčí a posluchač současně střídají pozice mluvčího a posluchače o mluvení a naslouchání se stále považovaly za oddělené akce, které se nepřekrývají a které tatáž osoba neprovozuje současně Transakční o V současné době nahradil modely předešlé o každá osoba funguje současně jako mluvčí i posluchač o Ve stejném okamžiku, kdy vysílá člověk sdělení, také přijímá sdělení ze své vlastní komunikace i z reakcí druhé osoby
Pět komponent komunikačního procesu Záměr, či intence původce sdělení Smysl sdělení pro původce Věcný obsah sdělení Smysl sdělení pro příjemce Efekt sdělení na příjemce
Roviny sdělení Obsahová Významová o někdy je význam sdělení přímo v rozporu s obsahem (dvojná vazba často jako prostředek ironie o nadužívání může vést až k neurotizaci dítěte
18.5
18.6
18.7
Faktory vytvářející skutečný význam informace: obsah komunikace co se říká kontext komunikace za jakých okolností se to říká citový a hlasový přízvuk jakým tónem se to říká mimická a pantomimická akcentace jak se tváří akcentace jednání co při mluvení dělá
Řeč nejuniverzálnější prostředek komunikace pasivní přijímání a utváření myšlenek aktivní formulování myšlenek mimická, gestikulační, zvuková, psaná...
Teorie komunikace
18.7.1 Transakční analýza (Erich Berne) Jak si lidé hrají 18.7.1.1 Analýza transakcí (struktury) každý člověk při komunikaci vychází ze tří stavů ega: o ego dítěte (DÍ) vzorce chování malého dítěte, které si zapíšeme napořád hodné, milé - je to spojeno s emotivním chováním 111
vyskytne-li se překážka, začne být trucovité, zlostné nedokáže nést důsledky svého jednání o ego dospělého (DO) vývojově poslední vzorce chování, které si osvojujeme je schopen nést důsledky svého jednání, předvídat je, logicky, uvažovat kriticky posuzovat sebe i okolí o ego rodiče (RO) vzorce, které se nám vtiskují do paměti (zákazy, příkazy) aniž si to uvědomujeme starostlivý, radící, až mentorující a rozkazující nutno rozeznat, z které roviny nám dotyčný promlouvá o na rovinu dítěte je dobré odpovědět jako rodič o při křížení rovin vzniká konflikt Typy komunikace o Vyvážená (symetrický vzorec) - rovné postavení, soulad Rodič
Dospělý
o
Dospělý
Zkřížená (komplementární vzorec) - vztah podřízený a nadřízený Doplňují se pokud jde např. o komunikaci rodiče a dítěte Konfliktní pokud např. manželka odpoví manželovi jako rodič dítěti
Dospělý
o
Rodič
Rodič
Skrytá - verbální odpověď z roviny dospělého, nonverbální z roviny dítěte Dospělý Dospělý Dítě
18.7.1.2 Analýza scénáře typy o já jsem dobrý, ostatní jsou také dobří (optimální) 112
o já jsem špatný, ostatní jsou dobří o já jsem dobrý ostatní jsou špatní o já jsem špatný, ostatní jsou také špatní zaběhnutý scénář je velmi těžké změnit emocionální korekce scénáře - dáme člověku prožít něco úplně jiného, než podle svého scénáře čeká
18.7.1.3 Analýza her hra posuzuje scénář jedince a může rozvíjet jeho dobré stránky 18.7.2 Teorie V.Satirové čtyři typy komunikujících: o smířlivec neprosazuje své já, má nízké sebehodnocení, chce se zavděčit, souhlasí se vším, přijme každou kritiku dokáže však vydírat o vinič obviňuje okolí ze svých chyb, druhé ponižuje záleží mu velmi na kontextu ale jedná povýšeně, je z něj cítit napětí o počítač neříká své názory, nerespektuje názory jiných vypadá klidně a korektně ale druhé nevnímá o rušič nedokáže mluvit o sobě, nezajímá se o druhé ani o kontext neschopen přizpůsobit se situaci, zařadit se do skupiny často rád šokuje o kongruentní osobnost ideální, sebehodnotící, akceptující nedochází u nich ke křížení rovin 18.7.3 C teorie P.Watzlawicka tři základní pravidla komunikace: o člověk nemůže nekomunikovat nekomunikuje-li, pak nám nerozumí, nezajímáme ho, myslí si o nás něco špatného o vysílaná zpráva nemusí být přijata význam zpětné vazby (odpověď zopakujeme svými slovy) na zpětné vazbě je založena řada terapií (Rogers „hm“ terapie - „Já vás chápu“ přístup) o komunikace je mnohoúrovňový jev informační rovina sdělení metakomunikace (neverbální projev, určuje, jak sdělení porozumíme)
18.8
Vztahy symetrické - výměna podobných forem chování, snaha o rovnost komplementární - doplňující (vztah dítěte a matky)
113
18.9
komunikační sítě
18.9.1 Podle tvaru Základní komunikační schémata o Řetězová komunikace je jen mezi dvěma členy, kteří jsou blízko sebe, přičemž dva z nich jsou na periferii sítě rovnost účastníků (tichá pošta) o kruhová jde o uzavřený řetět komunikační struktury, kde každý člen může komunikovat jen s dvěma členy o hvězdice (kolo) jeden člen je v centrálním postavení, celá síť je vázaná na něho a ostatní jsou v periferní pozici bez vzájemných komunikačních vazeb o ypsilon (ostruhovitá) centrální pozice jednoho člena ve vztahu k třem členům není silná, ještě méně je vůči dvěma členům, přičemž tři jsou na periferii vztahu a komunikace klíčová osoba na vidlici, nejhorší informovanost o všekanálová každý člen má stejnou pozici a možnosti vzájemně komunikovat se všemi každý s každým J.A.DeVito o kulatý stůl informace se vyměňují bez určení pořadí, kdo bude hovořit interakce je neformální a členové přispívají dle svého uvážení vedoucí diskuze může jen udržovat téma a vybízet členy, aby uvedli své příspěvky o panelová diskuse neformálního charakteru seznam a pořadí příspěvků není rovněž stanoven členové skupiny jsou však experti, kteří vyjadřují své odborné názory na předložený problém přítomné obecenstvo může pokládat otázky tento formát se využívá v televizních talkshow o sympózium se skládá ze série připravených prezentací, veřejných projevů, které se týkají různých aspektů vybraného tématu vedoucí sympozia představuje přednášející a poskytuje shrnutí o sympózium fórum - skládá se ze dvou částí sympózium fórum - zaměřuje se na otázky a komentáře z publika v současnosti hlavně počítačová síť (online skupiny) 18.9.2 Podle hierarchie vertikální - řízení a kontrola horizontální - koordinace činnosti
18.10 Poruchy komunikace (šumy)
cokoli, co nějakým způsobem zkresluje sdělení nebo co brání v jeho příjmu
114
o
fyzické rušivé vlivy pocházející ze zdrojů mimo mluvčího i posluchače, které omezují fyzický přenos signálů nebo sdělení hluk aut, šum počítače o fyziologické vlastní fyziologické bariéry mluvčího nebo posluchače vady zraku, sluchu, výslovnosti, ztráta paměti o psychologické kognitivní nebo mentální interference předpojatost, klamné úsudky o druhém, uzavřenost, mylné naděje, extrémní emoce o sémantické rozdílně pochopené významy odlišné jazyky, používání žargonu nebo příliš složitých termínů Metakomunikace - umožňuje změnit lexikální význam komuniké Dvojná vazba - jednání ve dvou rovinách Brainwashing o konfliktní situace hrubě destruktivní účelem ponížit, poničit o autoritářské vnucování postojů Disjunktivní komunikace - jedincem přijímaná zpráva jej neovlivňuje (švejkování) Pseudokomunikace - formalismus (počasí, politika) Nonkomunikace - přerušení komunikace Osoba příjemce - nekomunikativnost, nedůvěra Sociální skupina - tajnůstkářství vedoucího, členové nemohou vyjádřit svůj názor
18.11 Druhy komunikace
Verbální x Nonverbální formální x neformální intrapersonální x interpersonální (skupinová) x masová záměrná x nezáměrná
18.11.1 Verbální komunikace komunikace zprostředkovaná jazykovým znakem a významem na něj vázaným souvisí s pojetím znaku a významu v o sémiotice - obecné teorii znaků o lingvistice - obecné teorii jazyka význam věty je to, co mluvčí zamýšlí, aby z věty vyrozuměl posluchač o Posluchač totiž nemusí pochopit, co chtěl mluvčí sdělit o mluvčí může zase zakrýt užívanou větou své skutečné myšlenky Řeč se pohybuje ve dvou rovinách o Denotativní vztahuje k objektivnímu významu nějakého termínu Je to význam, který lidé hovořící společným jazykem připisují určitému slovu o Konotativní Pojem konotace se vztahuje k subjektivnímu nebo omocionálnímu významu, který konkrétní mluvčí a posluchač připisují určitému slovu 18.11.2 Neverbální komunikace Tělesné pohyby organismu, skládajících se z motorických projevů, které mohou mít původ v různých částech těla. (P. Ekman)
115
Ukazuje se, že možnosti přesné interpretace gest (a neverbální komunikace) ve skutečnosti neexistuje o význam gest závisí na kontextu, na konkrétní osobě, na kultuře a na dalších faktorech prostředky neverbální povahy - funkce přirozených lidských orgánů nebo organismu Teorie expresivního chování aktérů na sociální scéně (E. Goffman) o Cílevědomé využívání výrazů vlastního emocionálního stavu jako prostředků k vyvolávání žádoucích dojmů u příjemce o zřejmě nejrozvinutější forma neverbální komunikace Neverbální komunikace velmi často plní svou funkci ve vazbě na komunikaci verbální (K. Scherer) o Neverbální chování může verbální komunikaci Nahradit (substituce) Zvýraznit (amplifikace) Odporovat jí (kontradikce) Měnit její význam (modifikace) Ovlivňovat tok řeči (segmentace a rytmizace)
18.11.2.1 Oblasti (O. Tegze) oblast komunikace - činy, oblast vlastních produktů (tvořivé projevy) oblast konzumace cizích produktů - co si oblékáme, kupujeme, čteme apod. oblast studia vztahů - mezi individuálním a obecně sdíleným pohledem na život (kultura, architektura, malířství, hudba a literatura) oblast řeči těla - tzv. body language 18.11.2.2 Druhy Gestika o gestem se rozumí výrazný pohyb některé části lidského organismu, nejčastěji rukou, někdy i nohou, hlavy nebo celého těla o Jde o prvotní typ komunikace a gesta jsou prvotními symboly Posturika (pohyby) o oblast tzv. kineziky koncipoval R. Birdwhistell vypracoval soustavu grafických označení pro záznam různých pohybů a vytvořil také systém pro jejich výklad Rozlišuje Kiny - nejmenší pohyblové jednotky Kinemy - ještě složitější kinemorfy a posléze kinemorfické konstrukce Jako samostatná oblast se někdy vyčleňuje posturologie, zabývající se držením těla prostorové umístění o oblast zabývající se umístěním účastníků v prostoru se nazývá proxemikou o E. Hall tuto oblast charakterizoval jako výzkum lidské potřeby uplatňovat nárok na teritorium a organizovat je udržovat vzorec rozpojených vzdáleností od druhých lidí rozlišil čtyři základní distanční pásma intimní vzdálenost - od přímého kontaktu do vzdáleností 45 cm neformálně osobní pásmo - od 45 do 120 cm sociálně poradní (společenské) pásmo - od 120 do 366 cm veřejné pásmo - od 366 cm Dále uvádí, že tato vzdálenost ovlivňuje jasnost výrazu tváře
116
možnost dotyku hlasitost verbálního projevu tepelné a aromatické podněty možnost vidět oči a ústa jedním pohledem šíře oblasti pokryté periferním Sama tato vzdálenost je ovlivňována růzností společenského postavení (lidé stejného postavení udržují menší vzájemný odstup) kulturou předmětem diskuse (u osobních záležitostí je odstup rovněž menší) pohlavím (ženy k sobě stojí blíže) věkem (děti k sobě stojí rovněž blíže)
o
Pajcing zrcadlení postoje, určitá symetrie v postoji např. kuřáci popotahují synchronizovaně, aniž si to uvědomují také se používá v terapii - terapeut se snaží sladit vše i dechovou frekvenci s klientem Haptika (doteky) o doteky jsou komunikačním výrazem vřelosti, ujišťování a lásky o Patří mezi ně držení, ohmatávání, hlazení, prodloužené držení, tlak proti, bodové dotýkání, náhodné lehké zavadění, žádný kontakt Mimika (výrazy tváře) o mají přední místo v neverbální komunikaci pohledy očí o je přítomná téměř v každé sociální komunikaci o vyjadřuje zájem o partnera, jemuž je kontakt určen o Pohled do očí vyjadřuje vyšší emocionalitu, vyšší citové zaangažování o Konkrétní význam záleží na dalších okolnostech - zrakový kontakt může mít jak přátelský tak nepřátelský význam např. upřený pohled do očí může znamenat zájem, ale i hrozbu o Na pohledu očí se dále uplatňuje také obočí, víčka, řasy a oční svaly o Zrakový kontakt většinou doprovází verbální interpersonální komunikaci, ukazuje se však, že lidé se více dívají na druhé když sami naslouchají než když sami hovoří o S. Ellyson - výše postavení lidé dávají někdy najevo svou moc tím, že se více dívají na druhé, kdy sami mluví a méně, když sami naslouchají Parajazykové projevy o parajazykem se rozumí v sociální psycholigii soubor vokálních - hlasových projevů, vyskytujících se na pomezí mezi neverbálními mimohlasovými prostředky a mluvenou řečí o Těmito jevy se rovněž zabývá paralingvistika jako lingvistická disciplína o Podskupiny blíže neverbálním mimohlasovým projevům - parajazykové projevy jako sténání, vzdychání, smích a pláč blíže mluvené řeči (metakomunikace) - pauzy v řeči, důraz, výška, objem řeči, rytmus, hlasitost modulace, protahování a zkracování slov vegetativní reakce o odpor kůže, blednutí, červenání, pocení
18.11.3 Komunikace ve skupinách volná - každý s každým
117
stolová - určitý řád sólová - jednosměrná (přednáška) stadionová - davy, mítinky masová - totéž v ještě větším měřítku o obrovská možnost manipulace televize, rozhlas informační konzerva - přetrvávají déle než lidský život (kniha, kazeta)
18.11.4 Masová komunikace patří k nejcharakterističtějším rysům soudobé civilizace 18.11.4.1 Hlavní rysy masové komunikace původcem i příjemcem sdělení je množina lidí o Na straně původce organizovaná, “uspořádaná” podoba redakce, nakladatelství, firmy aj. o Na straně příjemce neorganizovaná i na různém stupni organizovaná podoba posluchačstvo, diváctvo, čtenářstvo, klientela, různé kluby atd. Zahrnuje i případy, kdy fakticky příjemce schází Charakter masové komunikace se liší od komunikace skupinové právě hromadným, masovým, mnohočetným charakterem zejména na straně příjemce - publika Masová komunikace má veřejný charakter (dostupnost každému potenciálnímu zájemci) role původce a příjemce jsou tu trvale rozděleny o sdělení postupuje jednosměrně od původce k příjemci o To nevylučuje zpětné působení příjemce na původce (probíhá mimo hlavní komunikační proces) původce a příjemce tu nejsou v přímém bezprostředním kontaktu o Existuje mezi nimi vzdálenost prostorová nebo časová nebo obojí o Překlenutí časoprostorové vzdálenosti je možné díky sociálnímu a předmětnému zprostředkování Sociálními zprostředkovateli jsou hlasatelé, interpreti, tlumočníci, ale také nejaktivnější recipienti jako jedinci i jako představitelé institucí aj. předmětné zprostředkování zajišťují prostředky masové komunikace tisk, rozhlas, televize aj. po technologické stránce Přítomnost jiných lidí může měnit racionální zpracování sdělení i emocionální prožitek o Okamžitá výměna názorů a možnost sledovat reakce ( i neverbální ) jiných lidí se tak může stát důležitým vodítkem pro potvrzení vlastního mínění 18.11.4.2 Komunikátor,komunikační zdroj v masové komunikaci G.Maleczke - komunikátorem v rámci masové komunikace je každá osoba nebo skupina osob, která se podílí na produkci veřejných sdělení, určených pro šíření masovými médii, a to buď tvůrčím způsobem, nebo kontrolou Vzrůstají nároky na anticipační aktivitu mluvčího a kvalitu anticipační představy o příjemci o komunikátor anticipuje publikum jako celek, tedy více méně neurčitou množinu lidí, a opomíjí jedince o komunikátor anticipuje jedince a opomíjí fakt, že recipientem není jedinec, ale určitá množina lidí bumerangový efekt o působení komunikace odporuje záměru jejího původce
118
o předpokladem je neadekvátní představa mluvčího o publiku na prvním místě mluvčí i zde dostává určité informace od příjemců a o příjemcích o většinou velmi zprostředkované o je organizován rozmanitý průzkum k získání takových informací, jako jsou např. průzkumy zájmu posluchačů a čtenářů atd.
18.11.4.3 Proces masové komunikace Přenos informace je často regulován různými jedinci či institucemi o Tato kontrola začíná u komunikátora, který rozhoduje o tom, zda se informace dostane do komunikačního kanálu a v jaké podobě šéfredaktor, redaktor, vydavatel, režisér televizního přenosu také vlastníci médií i vůdcové skupin recipientů gatekeeper (dveřník) - ten, kdo usměrňuje a řídí tok informace Sociálněpsychologické hledisko - zkoumání o kdo a čím chce působit na jiné o jaký účinek hodlá vyvolat o proč vůdcové skupin (ale i názorové autority) zadržují některá sdělení, zatímco jiná propouštějí Teorie dvoustupňového průběhu komunikace o twostepflow of communication o širší, rozvinutější pohled na masovou komunikaci o Podle této teorie mnohá sdělení dosahují publika nikoli přímo, nýbrž prostřednictvím dalších osob - usměrňovatelů mínění (option - leaders) o usměrňovatelé - v první fázi aktivními příjemci a v další předávají své poznatky dalším 18.11.4.4 Recipient,publikum v masové komunikaci Postavení recipientů je výrazně ovlivněno specifickými rysy masové komunikace o recipient nemá možnost ovlivňovat komunikátora přímo zpětnou reakcí, má však možnost volby tématu hned v počátečním stadiu (sledovat či vypnout přijímač, číst či nečíst noviny) potenciálně má příjemce větší počet stupňů volnosti, pokud jde o možnost volby tématu, než v komunikaci interpersonální Účinek komunikace závisí na tom, jaký se u recipienta utvoří obraz o komunikátorovi o tvorbě obrazu o komunikátorovi byla věnována pozornost již ve starých výzkumech působení v rozhlasu o Ukázalo se, posluchač, který komunikátora v rozhlase pouze slyší, usuzuje zpravidla na jeho postavení, názory, osobnostní rysy o Přitom se toto usuzování poměrně značně blížilo skutečnosti o Tím výraznější je to u představ o lidech, které recipient vidí na obrazovce 18.11.4.5 Informace v masovém médiu Informace jsou do masových médií zařazovány i proto, že vypadají obrazově atraktivně, něco vhodně symbolizují o každé médium komunikující s veřejností nachází na straně příjemců “rezonanci”. Médium (kniha, fotografie v časopise, televize), ale také výrok, věta, ukázaná mapa, ovlivňují naše představy - např. o tom, co je dobré a co je zlé, o kráse, ovlivňují zpracování (ukládání) našich představ. Tisíce informací zprostředkovávaných masmédii jsou asimilovány do našich konstrukcí o světě i o sobě. Kultivační teorie o vychází z obav možného negativního vlivu například násilí ukazovaném v televizi o Už v 60. letech bylo publikováno mnoho studií, zabývajících se touto problematikou 119
o
předpoklad, že televizní programy “kultivují” názory lidí, že čím více času lidé stráví sledováním televize, tím více se bude jejich vidění světa podobat, který vytváří televize
18.11.4.6 Propaganda Cílem propagandistické kampaně je získat příjemce zprávy na stranu produktora sdělení a manipulací ovládnout jeho názory Propagovat lze výrobky, názory a postoje, osobnosti, “správné” či žádoucí jednání Propaganda míří ke změně budoucího myšlení a rozhodování adresátů o může však být také “retrospektivní” - propagandou lze přehodnocovat historii Nástroje propagandy o vystoupení politiků a jiných “názorových autorit” o novinové titulky a články v tisku o slovní zpravodajství (rozhlas, televize) o obrazové šoty o repertoár reklamních produktů o knihy Teorie zázračné střely o předpokládalo se, že masová komunikace funguje podle behavioristického schématu SR o tedy může ovlivnit mínění příjemců okamžitě a jednotně teorie selektivního vlivu o nahrazuje teorii zázračné střely o připisuje velkou váhu individuální zkušenosti a prostředí (sociální vrstva, náboženství, vzdělání atp.) ve kterém člověk žije, což má vliv na jeho hodnoty a postoje o Člověk tedy není už jen pasivním příjemcem všech možných informací, ale aktivně si je vybírá dle vlastních potřeb Hypotéza nastolování otázek o předpokládá, že (především zpravodajská) masmédia tím, jakým způsobem předkládají témata a otázky , předurčují důležitost , jakou jim budou přikládat příjemci sdělení o Témata, na která kladou média důraz se stávají předmětem zvýšeného zájmu ze strany lidí teorie difúze inovací o Celý postup se sestává z několika masivní kampaň sdělovacích prostředků, jejímž cílem je upoutat pozornost k inovaci osobní komunikace - vybraní jedinci ve větších či menších skupinách vysvětlují, případně prakticky předvádějí přednosti a výhody novinky, sdělované masmédii cílená interpersonální komunikace o Uvedený postup se úspěšně využívá u takových kampaní, jejichž cílem je například změnit životní styl, potravové návyky, ochranu a prevenci zdraví, výchovu dětí a podobně ale využívají (zneužívají) jej i výrobci při zavádění novinek na trh 18.11.4.7 Mainstreaming Opakující se model sdělení a obrazů masově produkovaných televizí vytváří hlavní proud (mainstream) společného symbolického životního prostředí V hlavním proudu lze “splynout z davem”, což mnoha lidem vyhovuje Sociální adaptace si podmaňuje člověka často i na úkor jeho hrdosti nebo čistého svědomí 120
121
19
19.1
19.2
PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ (ALTRUISMUS) Prosociální chování se vyznačuje skutky a činy vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny o Většinou jde o chování bez vyzvání o ale můžeme k němu být i vyzváni nebo prošeni Prosociální chování je závislé na kognitivním vývoji o První náznaky prosociálního chování se zaznamenávají již kolem osmnáctého měsíce, kdy dítě sympatizuje s tím, kdo je smutný nebo nešťastný o Ale skutečné prosociální chování se vyvíjí až kolem čtvrtého roku To se vyvíjí altruismus Jeho míra stoupá do třinácti let, kdy je dítě již zcela schopno mentálně zaujmout roli někoho jiného V prosociálním chování a jeho vývoji hraje opět dominantní roli rodina
Formy prosociálního chování: Darování (nejčastěji pro dobročinné účely) Sympatie a porozumění (pro tíživou situaci jiného) Pomoc při dosahování určitého cíle Nabídka ke spolupráci Podpora (poskytovaná k dosažení nějakého cíle)
Altruismus Altruismus a prosociální chování o synonymum - většina autorů nerozlišuje mezi prosociálním chováním a altruismem o altruismus jako jedna z forem prosociálního chování rozdíl je v tom, že nepočítá ani skrytě s odměnou směřován k o neznámému člověku o známému člověku přichází rychleji ve větší míře většinou nejde o altruismus ( do vztahu jsou zahrnuty kalkulace o budoucí možné reciprocitě) Spor o důvody a příčiny altruismu je poznamenán sporem o tom, zda je chování jako takové geneticky dáno o egoistický pohled Hobbs, Machiavelli Slouží k uspokojení egoistických potřeb člověka o hedonistický pohled například J.J. Rosseau který zdůrazňuje, že člověk je od přírody dobrý, kažený societou k jeho názoru se kloní i sociobiologie o V současnosti je nejrozpracovanější pohled sociobiologie, který tvrdí, že naše chování je přímo závislé na naší genetické výbavě o Sociální psychologie považuje však toto stanovisko za neudržitelné Zdroje prosociálního chování hledá ve vlivech prostředí a výchovy
122
19.3
Nejčastěji je zmiňována teorie sociální výměny, tedy z ekonomicky pojaté relace zisk, náklady, empatii a o normy sociálního chování
Teorie altruismu
19.3.1 Sociální výměna Lidé si vyměňují informace, služby, sympatie, lásku, ale také pomoc na základě zvážení vynaložené námahy v poměru k zisku I když je prosociální chování založeno na neočekávání odměny, přece jen je vždy jako odměna přítomen dobrý pocit Zvažujeme: o náklady spojené s pomocí o náklady na neposkytnutí pomoci o odměna spojená s poskytnutím pomoci o odměna při neposkytnutí pomoci Při rozhodování o pomoc přistupuje ještě další důležitý činitel - a to posouzení příčiny, která způsobila nepříjemnou a nešťastnou situaci o Nemoc či nezaviněná nehoda vyvolává v lidech soucit a potřebu pomoci o zatímco např. podnapilost, drogová závislost apod. vzbuzují spíš odsouzení 19.3.2 Sociální normy případy altruismu, které nelze popsat v relacích nákladů a zisku některé sociální normy o reciprocita máme pomoci těm, kdo pomohli nám dočasně může být rovnováha porušena, ale v delším čase funguje vyrovnaná výměna o sociální odpovědnost lidé pomohou těm, kdo to potřebují bez ohledu na odměnu velkou roli hraje příčina problému Do úvahy pak přichází sociální norma, která se může projevit jako velmi silná hnací síla o figuruje uvnitř psychiky jako morální princip, pokud dojde k její interiorizaci o Hluboce zvnitřněné normy poskytují člověku uspokojení, jedná-li v souladu s nimi o Někdy se sociální norma stává součástí motivační struktury osobnosti za stanovených podmínek se pak podílí na řízení chování žádoucím směrem o V souvislosti se zvnitřňováním norem se studuje vytváření morálky a morální vývoj Aktivace norem probíhá ve čtyřech stádiích (Schwartz) o rozpoznání, zda někdo potřebuje pomoci schopnosti pomoc poskytnout druhý si uvědomuje svou případnou zodpovědnost za problém o aktivace normy spojená s pocitem morální povinnosti tu výrazně posilují příklady, obraz sebe sama atd. o vyhodnocení nákladů a odměn včetně zohlednění výhod pro člověka, kterému pomáháme o samotný prosociální akt chování 19.3.3 Empatie Empatie - schopnost vcítění, schopnost vidět svět očima druhého U empatického jedince dochází k navození podobných stavů (fyziologických i emocionálních) jako u pozorované osoby 123
19.4
Pomoc směřuje na redukci nepříjemných stavů u sebe sama empatie může mít dvojí vyústění o egoistická varianta - chování je zacíleno na redukci vlastního emocionálního napětí o altruistická varianta - ústí v pomoc pozorované osobě
Vlivy na sociální chování
19.4.1 Efekt přihlížejících čím větší je skupina, tím déle trvá vyhodnocení situace jako tísňové snižuje se míra přijímané odpovědnosti k zásahu a pravděpodobnost poskytnutí pomoci Tento efekt je způsoben o nejednoznačností situace - ve velké skupině sleduje jeden druhého a pokud všichni zůstanou klidní, jedinec nevyhodnotí situaci jako nebezpečnou o strachem ze sociálního omylu - obava z nevhodně poskytnuté pomoci o zvažováním vlastní kompetentnosti o rozptýlenou odpovědností přítomnost dalších snižuje odpovědnost jednotlivce Projeví-li jedna osoba ochotu pomoci, přidají se většinou i ostatní Negativní vliv skupiny se většinou projeví u skupiny neznámých osob, pokud je skupinová koheze vyšší, je i pravděpodobnost pomoci vyšší 19.4.2 Osobnostní vlivy relativně stálé složky, které se projevují při všech prosociálních aktivitách jedince a jsou konstantní v čase To ale není úplně možné s ohledem na značnou variabilitu podmínek, za kterých se toto chování odehrává 19.4.3 Faktor emocionálního stavu dobrá nálada má vliv na prosociální chování o působení špatné nálady ale není tak jednoznačné poskytnutí pomoci může špatnou náladu zlepšit při špatné náladě se ale tendence k poskytnutí pomoci může snížit 19.4.4 Atribuce altruismu Prosociální chování je výrazně determinováno samotnou situací je podstatné také to, komu je pomáháno, kdo je altruován o Posuzujeme příčinu nesnází o podstatnou roli hraje závazek o zda nám záleží na příjemci pomoci o na koho chceme udělat dojem Zvažování těchto aspektů se někdy nazývá atribucí altruismu
124
20
AGRESE A NÁSILÍ agresion = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku charakter násilného destruktivního chování a uvnitř negativní emoční prožitek - nenávist, hněv, strach Podle druhu ublížení rozeznáváme agresi o Fyzickou o Poškození majetku či osoby o Psychickou ponižování, zesměšňování, zastrašování, vydírání Analyzujeme-li termín agrese, dojdeme k závěru, že k označení některého chování jako agresivního, musí být naplněny následující znaky chování o poškozuje jinou osobu o je záměrné o porušuje situačně relevantní normy o není motivované snahou pomoci dané osobě ani jinými prosociálními úmysly Rozeznáváme tři relevantní termíny: o Agrese - tak jak je výše definována. o Agresivita - původně označení pro projev agrese Přeneseně se termín užívá jako perzistentní pohotovost nebo predispozici jednat agresivně v různých situacích o Hostilita - nepřátelské postoje vůči lidem Agresivita se může navenek projevit: o nesocializovanou formou - napadání, ničení, bezohlednost v dopravě apod. o socializovanou formou - ve sportu, sportovec má být zdravě agresivní
20.1
Typy agrese Afektivní agresivita o je spojena s adjektivy hostilní, zlostná, impulsivní, emocionální či expresivní o hlavním znakem je neplánovitost jednání Instrumentální agrese o naproti tomu je vedlejším produktem při dosahování jiných, neagresivních cílů šikana o třetí druh agrese, izolovaný na základě výzkumů o šikaně o charakterizována opakovaným ubližováním a nerovností pozic šikanujícího a jeho oběti o Nemá reaktivní charakter, je proaktivní o Nebývá doprovázená zlostí, je chováním, jehož cílem je ublížení o Tyran jej užívá jako strategii k dokázání dominance a kontroly nad jinými
20.1.1 Agrese podle příčin Frustrační - agrese je reakce na frustrační překážku o Čím více je člověk frustrován, tím je agresivnější o Z frustrovaného dítěte vyroste agresor - bude reagovat nepřiměřeně Instrumentální - agresor neútočí proto, že je frustrován, ale proto, že tím něco sleduje o Agrese je výsledkem učení, zkušenosti agrese, která byla osvojena projevy schválenými okolím Patologická - devianti, sadisti 125
o
nedělají to proto, že jsou frustrování, ale proto, že jim toto chování přináší potěšení
20.1.2 Agrese podle směru Heteroagrese - proti druhému člověku Autoagrese - proti sobě samému o psychická i fyzická - sebepoškozování, sebevražda o často doprovod duševních chorob 20.1.3 Agrese podle cíle Agrese přímá - kdy obětí agrese je ten, kdo mě naštve Agrese necílená - agresor si vybíjí pocity na nepravé oběti, agrese směřuje k jinému cíli 20.1.4 Agrese podle délky trvání Akutní - jednorázová krátkodobá o nebezpečnější Chronická (opakovaná, dlouhodobá) - šikana, terorizování o Velké dopady na člověka, defekt osobnosti 20.1.5 Stupně agrese videaformní agrese - člověk si své agresivní pocity odreagovává v rovině představ, bez vnějších projevů (probíhá pouze v myšlení) o bývá u sexuálních agresorů verbální agrese - projeví se navenek, např. nadávkou či hrubým slovem fyzická agrese - má 3 stupně o proti věcem - destruktivní chování, první signál agresivity v povaze o Proti zvířatům - závažný signál agresivní povahy, týrání o Proti lidem - od omezování osobní svobody až po vraždy
20.2
Příčiny agrese Agrese je závislá na averzivních podnětech, které mohou být různého druhu Nejčastěji naši agresi vyvolá o Útok - platí za nejsilnější podnět vyvolávající agresi, nezáleží na tom, zda jde o útok verbální či fyzický o Frustrace - ne vždy je však odpovědí na frustraci agrese averzivní podnět, který potenciálně vyvolává agresi o Vysoká teplota - je experimentálně ověřeno, že zvýšení teploty zvyšuje hostilní afekt
20.2.1 Multikauzalita agrese Agrese je jev, který nemá jen jednu příčinu o Původně byla zkoumána jako jev s jediným spouštěčem Existuje dlouhé období, kdy byla snaha vysvětlit ji jako následek vrozených instinktů o Lorenzův hydraulický model agrese energie instinktu se naplňuje zevnitř tak dlouho, dokud nenajde podnět, který ji uvolní Agrese takto není reakcí na chování, ale výsledkem hromadění přebytečné energie o frustrační teorie agrese od J. Dollarda Předpokládaným univerzálním faktorem je frustrace Hnací silou která agresi uvolní je pud Teorie stojící na teorii sociálního učení A. Bandura
126
20.2.2 Integrativní pohledy předpokladu že agrese se objevuje v situaci, kdy je osoba s agresivní tendencí, vystavena určitému podnětu, nebo situaci To v sobě obsahuje dvě podstatné myšlenky o výskyt agrese je podmíněn určitým druhem proměnných (a má reaktivní charakter) o reakce na tyto proměnné je ovlivněná dalším typem proměnných, které vystupují jako predispozice agresivního chování Dispozici můžeme rozdělit na aktuální psychický stav a na dlouhodobě působící faktory o Biologické faktory - dědičnost a vrozené dispozice o Sociální faktory - naučené sociální chování a sociální normy Je důležité, že tyto proměnné sami o sobě agresi nevyvolávají o Provokující podněty sami také ne o Podstatná je právě shoda ve výskytu všech proměnných, které ovlivňují kognitivní zpracování situace Vlivem těchto podnětů dochází ke o zvýšení aktivační úrovně o vzniku negativních afektivních stavů, kde je dominující hostilita a nepřátelské scénáře a vzpomínky o dochází k deindividuaci Nejčastěji jsme agresivní, jestliže si myslíme, že o naše jednání zůstane bez následků o jsme aktivovaní o takové chování nám může přinést nějaký zisk
20.3
20.4
Faktory predikující afektivní jednání mužské pohlaví - většinu násilných trestných činů páchají muži, vysvětluje se to větší mírou testosteronu věk - osoby od 18 -35 let nižší sociální postavení - větší agrese je např. u nezaměstnaných výskyt agrese v anamnéze - když už byly problémy v minulosti, je pravděpodobnost, že bude pokračovat dále, když někdo šikanoval na vojně může to pokračovat i dále příznaky snížené sebekontroly v anamnéze - sexuální promiskuita, alkoholismus, kouření, prášky (určitá pravděpodobnost k projevu agrese) aktuální stres - může vést k projevům agrese, když na člověka působí stresor je v osobní krizi a má vyšší tendenci reagovat agresivně intoxikace alkoholem či návykovou látkou - na alkohol reagují lidé různě, tedy i agresí (alkohol blokuje činnost mozkové kůry) rasové zvláštnosti - Rómové se podílejí na násilných trestných činech ve 20%, zatímco u Asiatů je nízký podíl na násilných trestných činech (spíše hospodářská kriminalita)
Jednání s agresivním člověkem Ve výchově bylo příliš trestání a ponižování - ve výchově by měla být úměrnost a adekvátní trestání o Měl by být potrestán zlý úmysl u dítěte, aby se nenaučilo agresivnímu chování Agrese bývá projevem úzkosti - a proto nemá smysl zvyšovat úroveň úzkosti (znásilněné ženy). Lidé reagují agresivně, když se to dotýká jejich důstojnosti
127
o
20.5
Každý má určitou míru důstojnosti a když s ním budeme jednat jako s nejposlednějším - bude reagovat agresivně o S nejhoršími pachateli se nejlépe jedná, když s nimi jednáme jako s partnery Zdrojem agrese může být pocit křivdy, bezmoci - pokud je člověk v této situaci a má tendence jednat agresivně, tak bychom ho měli spíše podpořit Agresi vyvolávají rovněž pocity viny, když ho někdo obviňuje S agresivním člověkem se musí jednat jemně, slušně, osobně, povzbudit ho Pokud je agrese výsledkem patologického stavu - je dobré přivolat lékařskou pomoc
Spouštěče agrese zprostředkující procesy, provokující podněty evokují určité procesy na straně subjektu, které jsou bezprostředními předchůdci agrese tato úloha se připisuje úrovni aktivace, zlosti a některým kognitivním produktům
20.5.1 Teorie deprivantů Nejpřirozenějším zdrojem agrese dnešní generace je frustrace o když je dítě od dětství frustrováno v nejrůznějších věcech, uvolňují se v něm negativní pocity a projevuje se tou agresivitou LMD - jedinec vstupuje do života už jaksi stigmatizován o větší tendence reagovat nepřiměřeně Frustrací přibývá také proto, že vzrůstá nabídka o Vzrůstá nabídka k uspokojení potřeb, proto jsme často frustrováni Deprivace = stav, kdy není možno uspokojovat nějakou potřebu Frustrace = stav, kdy možnost uspokojení potřeby je, ale na cestě k uspokojení se objeví překážka 20.5.2 Zvýšená aktivační úroveň (arousal) obecně uznávané je, že zvýšená aktivační úroveň se podílí na agresivním jednání Zillmann - teorie excitačního transferu o excitace, podle které se zvýšená aktivace z jedné situace může přenést a zvýšit jiným emocionálním stavem o Vyjádření zlosti pak souvisí se třemi faktory naučenými dispozicemi a návyky osoby zdrojem aktivace nebo energetizace s tím, jak člověk interpretuje svůj aktivační stav 20.5.3 Zlost antecendent, tedy i příčina agrese Vztah není jednoznačný, protože zlost se často vyskytuje jako spolupůsobící příčina kognitivně-asocianistický model - Berkowitz o zlost je výsledkem negativního afektu, stejně jako agrese sama, ale je spojená s procesy paměti a kognitivními operacemi 20.5.4 Kognitivní mediátory podíl kognice na agresi je v centru pozornosti současného zkoumání rozhodující pro vznik agresivního chování je nikoliv to, jak zamýšlí své jednání vůči nám nějaká osoba, ale jak my toto jednání interpretujeme
128
sociálně-kognitivní teorie o spíš otevřený myšlenkový směre, než uzavřená teorie o předpoklad, že kompetence chování v konkrétních sociálních situacích je funkcí adekvátního zpracování sociálních klíčů (podnětů) o Klíčový význam mají tři procesy dekódování a interpretace klíčů rozhodnutí o odpovědi na situaci uskutečnění odpovědi o Kompetentní sociální chování předpokládá správné fungování všech tří složek o Deficit v jakémkoliv procesu se pokládá za prekursor deviantního chování Dodge - model sociální kompetence a zpracování sociálních informací o jednotlivé kroky, které mají kumulativní charakter, adekvátní zvládnutí každého z kroků dekódování relevantních klíčů jejich přesná interpretace vytipování kompetentních behaviorálních odpovědí na dané klíče hodnocení pravděpodobných výsledků odpovědí výběr a uskutečnění kompetentní odpovědi
20.5.5 Deindividuace Vykonavatelem agrese bývá někdy i skupina, nikoliv jednotlivec vzniká jako rezultát prožívání relativního zmenšení odpovědnosti vycházející z přesvědčení, že jedinec nemůže být identifikován jako individuum Zimbardo - pokusy s elektrickým proudem o dvě skupiny, jedna zahalená, druhá identifikovatelná teorie diferencovaného sebeuvědomění o osobní sebeuvědomění osobní vzpomínky, vnitřní aspekty sebe a vnitřní korespondence s představami o sobě sama deindividuacev rámci sníženého vědomí sebe zvýšená aktivační úroveň a pocit úplného rozplynutí ve skupině o veřejné sebeuvědomění orientované na sebe jako sociální subjekt deindividuace mechanismem inhibice v důsledku rozložení odpovědnosti a anonymity
20.6
Vývoj agrese a agresivity Batolata neprojevují agresivitu, i když berou druhému dítěti hračku o jde pouze o hračku, není tam záměr druhému dítěti ublížit či nějak uškodit Od 2,5-3 do 5 let - agresivní projevy dětí jako je bouchání, kopání, štípání, kousání o jde o ochranu hraček a teritoria o Rodiče často agresivitu posilují, ale zase netolerují o Kolem tří let se agresivita přesouvá i na řeč 6-7 let - děti jsou mnohem více empatičtější, agresivita ustupuje o Dovedou zaujmout roli o U chlapců dochází často ze strany rodičů k posilování agresivity o pokud za agresivní chování rodiče zakáží hrát si s hračkou, dochází u dítěte k frustraci a ta umocňuje znovu agresivní chování Proto je lepší vysvětlit, proč raději nebýt agresivní o Agrese se rozvíjí na základě imitace
129
130
21
21.1
21.2
21.3
21.4
21.5
KONFLIKTY A ZPŮSOBY JEJICH ŘEŠENÍ konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí Dělíme je na o interpersonální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob o intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
Dělení konfliktů (K. Lewin) apetence apetence o jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami o populární příklad je Burdianův osel averze apetence o konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt averze averze o výběr mezi dvěmi negativními možnostmi (výběr menšího zla)
Vznik konfliktu (Lurija) je zabráněno odreagování chování o nedostatek pohotovosti k reakci o potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů
Vývojový účinek konfliktů Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu o růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj o nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty o poruchy sebedůvěry, patologie
Výzkumy konfliktů Pavlov o Výzkum konfliktů o psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu o docházel pak zkracováním delší osy elipsychologke stržení jejich nervové soustavy Lurija o vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení Lewin, Miller, Mowrer Festinger o Věnoval se konfliktům v myšlení o Teorie kognitivní disonance
Řešení konfliktů Řešení problémů o Tvůrčí
131
Člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová Nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle) o Obranná tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince o individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný o soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství o rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými o korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce Mikšík uvádí následující styly o Únikový o Kompetetivní o Přizpůsobivý o Kooperativní o kompromisní
21.5.1 Rozhodování Volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem o V mnoha lidských činech přítomna není (reflexní, zvykové složky chování) Předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům o Teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince o Může k tomu patřit i hledání kompromisu Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků o již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip) o Atkinsonova teorie místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky o Atkinson i Feather závislost přitažlivosti cíle na pravděpodobnosti dosažení (vzácnější je žádoucnější) James - uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden, krajní způsob volby o Osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí o je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád) o zkresluje Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu o zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu) o Schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly o cyklotymové snazší (splynutí, soulad) McDougallovo - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka” Vznikneli chronický neurotický konflikt, táhne se někdy lét 132
21.5.2 Fenomén náhradního jednání V souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl Psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů o introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace 21.5.3 Konflikt a frustrace Důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace Psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli o ohrožení, či oddálení konečného jeho dosažení Charakter překážky může být o vnitřní - pocity viny, stydlivost o vnější - jednání druhé osoby Podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem o potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění o teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit Reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, může jít o o regrese, návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí. o fixace, stereotypní forma chování redukující úzkost o růst hladiny motivace o agrese, nejtypičtějąí případ o kompenzace, nalezení náhradního objektu o bagatelizace, znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\" o racionalizace, \"logické\" zdůvodnění neúspěchu jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti
21.6
Interpersonální konflikty vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu o kolize, neboli střet rolí o neslučitelnost rolí o zmatenost, konfuze rolí Řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je o Soupeření (kompetice) o Spolupráce (kooperace) Řešení konfliktů spočívá v o Komunikaci o diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí o hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo, nebo zprostředkovaně Rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu Obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ Fáze rozhodovacího procesu o vznik situace s alternativními možnostmi o vznik úzkosti o kognitivně emotivní zpracování alternativ 133
o o
výběr jedné z nich po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy při řešení interpersonálních konfliktů se uplatňují různé styly sebeprosazování a spolupráce o únikový styl - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální o kompetitivní styl - sebeprosazení a přitom nekooperativní o přizpůsobivý styl - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu o kooperativní styl - sebeprosazení i kooperace snaha o oboustranný prospěch zaměření na podstatu věci o kompromisní styl - střední rovina sebeprosazení a spolupráce přístup “dej - ber” s řadou ústupků nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany
134
22
22.1
22.2
22.3
STRUKTURA MALÉ SKUPINY - VZTAHY, ROLE, STATUSY, NORMY Skupina = vzájemně závislé útvary (od dvojic až po trvalá společenství) o Základní podmínkou vzniku jsou jedinci s potřebou sociální začleněnosti o Vztahy trvalé, které mají určitou strukturu a dynamiku o Určitý počet lidí, jejichž činnost směřuje ke společným cílům, má určitou hierarchii rozlišuje se na: o formální - je součástí nějaké organizace a její cíle jsou touto institucí určeny o neformální - převažuje činnost vedoucí k uspokojení potřeb jednotlivých členů další rozlišení o pracovní skupiny o antisociální skupiny o výchovné skupiny o hrové skupiny o meziosobně interakční skupiny (př. kamarádské party)
Malá sociální skupina je seskupení, které je charakterizováno bezprostřední interakcí ve smyslu vzájemné závislosti a ovlivnění jejích členů o seskupení bezprostředně komunikujících a interagujících jedinců o relativně uzavřená, dlouhodobé sociální role a pozice o možnost vytvoření emocionálních vztahů o vytváří se kolektivní paměť Charakter skupiny se odvíjí od kompozice z hlediska individuálních znaků vlastností členů počtu členů Cíle skupiny o Nadskupinové o společné skupinové o skupina sama, její rozvoj a udržení Hodnoty skupiny o Zvnitřnělé cíle skupiny přijaté jejími členy o ve skupině se vytváří určitá hierarchie hodnot
Normy Pravidla chování specifikující činnosti členů, které jsou v určité situaci vhodné či ne o Právní normy o nepsané normy Obsah a závaznost norem pramení z cílů a hodnot skupiny ulehčují ale i omezují činnost jednotlivých členů Různí členové projevují různou podřídivost (konformitu) Aschovy pokusy - konformita je ovlivněna situací ve skupině, ale i osobností
Role Soubor očekávání (chování a jednání) spjatých s pozicí ve skupině Je soubor specifického, skupinou očekávaného chování, určeného normami očekávání je spjato se společenským konsensem, vývojem společnosti (př. emancipace žen) o jedinec má tendenci zapřít své já a napodobit to, co se obecně líbí 135
22.4
předpis role dán tím co očekáváme o někdy striktně dán normami (voják) o jindy ne (rodič) Důležitá je role v dětství, vytváří základní dispozice pro jednání s lidmi o ve vztahu k roli je velmi významný mladší školní věk formování osobnosti pomocí hry ztotožnění se se svou sexuální rolí výkon role - několik jedinců o stejné roli ji nikdy nebude vykonávat shodně o vliv vlastností o dispozic o motivů pro výkon role o postoje k roli o zkušeností o situace vykonáváme několik rolí, ne všechny jsou v souladu (dcera x vedoucí v práci) o role od sebe nelze ostře oddělit (profesionální deformace) o roli lze odmítnout (matka odvrhne své dítě) volba role o některé si lze zvolit (podle vloh, schopností, temperamentu, charakteru, fizických dispozic) o některé nemůžeme podle své volby přijmout či odmítnout
Pozice (status) postavení jedince ve skupině určitý soubor práv a povinností, který určí skupina, závisí na tom, jak jedinec dokáže prospívat skupině nelze ji bezrozmyslu přijmout či odvrhnout, je nutné ji postupně ovlivňovat Pozice sama o sobě je určená obsahově o Pozice vyjádřená mocí, prestiží a hodnotou člena se nazývá sociální status Čím přesněji je status určen, tím konkrétnější požadavky na člena skupina má
22.4.1 Druhy Podle očekávání o očekávaná - jedinec si myslí, že má určitou pozici o reálná - ta, jíž jedinec skutečně má (většinou jiná než očekávaná) Pozice dle obliby - kontakt s ostatními členy, schopnost uspokojovat jejich potřeby o jedinec populární o oblíbený o akceptovaný o trpěný o mimostojící Pozice dle vlivu (moci, prestiže) - dle schopností a zdatnosti o vůdce o pomocníci (aktivní) o souputníci (pasivní) o outsideři
22.5
Struktura skupiny Vnitřní uspořádání skupiny o vzniká postupně v procesu diferenciace 136
o
22.6
22.7
22.8
Diferencuje se na základě kritérií podle vlivu na skupinu, obliby, ale i fyzických aspektů Vznikající vzorce vztahů mezi členy, jako diferencovanými jednotkami je právě struktura skupiny Diferencuje se na základě kritérií podle vlivu na skupinu, obliby, ale i fyzických aspektů Skupina má tolik struktur, kolik je různých dimenzí o Ty však na sobě nejsou nezávislé, ale společně vytváří globální obraz skupiny Vztah mezi skupinou a jejím členem je vztahem mezi základní jednotkou a celkem. Charakteristika člena uvnitř skupiny je vyjádřena jeho pozicí zpočátku závislá na jednotlivých členech postupně se však od tohoto vztahu odpoutá a začne být nezávislá natolik, že skupina může přestát i odchod některých původních členů a příchod nových
Formování skupiny Začal se zkoumat v 50. letech 20. Století Podle Tuckmana se dění ve skupině projevuje ve dvou simultánně působících sférách o sociálně emocionální sféře - chování členů k sobě navzájem o úkolově orientované sféře - obsah interakcí ve vztahu k řešenému úkolu proces vývoje skupiny se dá rozdělit do čtyř fází: o Formování - fáze je charakterizována závislostí a orientací Lidé se postupně seznamují s úlohou, kterou mají zastat Převládajícím pocitem je úzkost a nejistota o Bouření - charakteristický je konflikt a emocionalita Členové skupiny se snaží prosadit a docílit, aby skupina uspokojovala jejich osobní potřeby Vznikají konflikty a dochází k nepřátelství mezi členy s protichůdnými zájmy o Normování - charakterizuje jej soudržnost a výměna Každý se snaží překonat konflikty, dohadují se jasnější pravidla skupinového chování, sdílení hodnot o Ukončení - fáze rozchodu Členové se uvolňují ze sociálně emočních vazeb a aktivit
Sociální vliv Nejvýznamnějším rysem fungování skupiny je její vliv na své členy sociální vliv může mít charakter o Sociální facilitace - vliv přítomnosti jiných lidí na chování člověka o Sociálního zahálení - čím více lidí tím mnohdy připadá nižší výkon na jednotlivce o Deindividuace - skupina je za jistých okolností prostředím, ve kterém se jednotlivec ztrácí pod vlivem své anonymity koná způsobem, který je v běžných situacích tlumený anonymita znamená sníženou zodpovědnost protože si jedinec neuvědomuje veřejné aspekty sebe o Skupinové polarizace - názorové vyhranění se aby se jedinec prezentoval pro skupinu čitelněji “jsem s vámi”.
Výzkum a teorie
22.8.1 Model tří kruhů vychází z Maslowovy pyramidy potřeb 137
skupina umožňuje jedinci uspokojovat o potřebu individuality brát i dávat, dosáhnout uznání o potřebu úkolu pocit důležitosti o potřebu zachování skupiny pocit sounáležitosti
22.8.2 Posádka ponorky 3 druhy stresu: o vnější podmínky - strach ze smrti o relativní sociální izolace - omezený kruh lidí o nedostatek soukromí Proto se vybírají kompatibilní osobnosti o Slučitelné - shodují se s něčím v některých rysech o z vícečlenných rodin ti, kteří nejsou prvorození ti, kteří jsou z menších měst Lepší, když je skupina 3 členná 22.8.3 Akce „Humánum“ na Dalešické přehradě (experiment - prožití prázdnin) Malá skupina lidí, která je izolovaná o prvních 48 hod = intenzivní povídání o ochablost o napětí z nedostatku soukromí o teritoriální chování o přecitlivělost na své soukromí = ponorková nemoc o konflikty = nepřiměřené jednání o kolektiv buď přestane fungovat nebo dojde k diferenciaci rolí (někdo se ujme vedení) Zásady, jak vytvářet takové skupiny: o vybírat kompatibilní jedince o strukturovat skupinu - stanovit vedoucího o měl by být nějaký program činnosti o motivovat skupinu (smysl toho, co dělají) pak snáší stres lépe
22.9
Sociální skupiny Nadřízené x souřadné x podřízené Krátkodobé x dlouhodobé
22.9.1 3 typy psychoterapeutických skupin Biografické o ventilace problémů před ostatními o ulehčí si a také u druhých dokáže poznat kořeny problémů tématicky orientované o problémové okruhy o každý neurotik má pocit, že jeho problémy jsou nejhorší, ale pozná že nejsou skupinové dynamiky o techniky regulovaného vyjadřování např.agresivity o využívají komunikace mezi členy o v rámci skupiny lze překonat sociální fobie - arteterapie o lepší než individuální terapie
138
22.9.2 Sekty a extrémistické skupiny Osobnosti patologicky stigmatizované - vůdce šílený = skupina šílená. Náboženské sekty - Borovička „Sekty satanských bohů“ Koreš - dominantní rys manipulátorů - dovedou být milí, ale i zlí = 2 tváře Sekty vyžadují loajalitu - oddanost sektě - přeruší všechny ostatní vztahy
139
23 23.1
23.2
23.3
DYNAMIKA MALÉ SKUPINY Skupina určitý počet lidí, který má následující znaky: o interakce mezi jednotlivými členy trvá delší dobu, nikoliv jen několik minut o členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy o vytváří si vlastní normy, role a očekávání, jak se její členové mají chovat a také sankce proti těm, kdo se nepřizpůsobíl o vytváří vědomí společného cíle nebo účelu o mezi jejími jednotlivými členy se vytváří různé vztahy
Skupinová dynamika Pojem skupinová dynamika začal jako první používat K. Lewin Stav ve skupině její komunikace, vztahy, interakce, nejsou stálé, ale podléhají dynamickým změnám o Skupina vzniká, rozvíjí se, udržuje se na dosažené úrovni, rozpadá se a zaniká o Skupina výrazně ovlivňuje chování jednotlivce
Rozhodování a konflikt Diskuse ve skupině generuje extrémnější názory o jak ve směru k většímu riziku, tak i k větší konzervativnosti o Původní rozhodnutí významně ovlivňuje rozhodnutí konečné Bylo li riskantní, i konečné rozhodnutí bude riskantní
23.3.1 Fenomén posunu k riskantnosti (Stoner) Při rozhodování uvnitř skupiny dochází podle Stonera (1961) k posunu na rizikovější pozice Tento jev souvisí s rozptýlením odpovědnosti Také rozhodnutí jednotlivců, kteří měli předtím možnost diskutovat ve skupině jsou riskantnější 23.3.2 Skupinová polarizace (Moscovici a Zvalloni) Moscovici a Zavalloni (1969) však dokázali, že někdy jsou skupinová rozhodnutí naopak konzervativnější Soudí tedy, že se ve skutečnosti nejedná o posun k riskantnosti, ale o skupinovou polarizaci Ta může vzniknout i bez diskuze, jestliže se jednotlivec dozví o rozhodnutích ostatních členů skupiny 23.3.3 Sociální srovnávání V diskusi se členům skupiny naznačí, jaké rozhodnutí je žádoucí a ti je pak použijí jako vlastní názor 23.3.4 Skupinová komunikace probíhá v komunikačních sítích o Jejich podoba rozhoduje o tom, jak efektivní bude řešení problému o Nejefektivnější sítě mají centrální polohu a umožňují komunikaci každého s každým Každá skupina si vytváří normy a může se stát, že se stanou tyto normy příliš rigidní a nepružné
140
o o
skupina se začne uzavírat informacím zvnějšku, její rozhodnutí jsou stále méně v kontaktu s realitou Tomu se říká skupinové myšlení Dochází k němu, jestliže se skupina vyznačuje vysokou soudržností, je izolovaná zvnějšku v procesu rozhodování nebere v úvahu nejrůznější alternativy skupina je pod tlakem, protože je potřeba rozhodnout rychle a má silně dominantního vůdce
23.4
Vůdcovství
23.5
Vůdcovství
= osoba, která získá nejvíce bodů ve skupině bývá i vůdce - má největší (rozhodující) vliv na členy skupiny Vůdce - formální - má formální autoritu = moc disponuje prostředky jak si moc vynutit sankce x tresty neformální - neformální autorita - respekt členů - nevyplývá z odměn a sankcí, ale z osobních kvalit Jeli někdo ustanoven do funkce - získává formální autoritu a měl by si získat i neformální autoritu Právě silný vůdce je silně akcentovanou postavou skupinového myšlení, ale vlastně interakce ve skupině vůbec. Vůdcovstvím se zabývá řada výzkumů. Weber (1921) rozlišil tři základní zdroje vůdcovské autority: Racionální autorita, vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních norem a zákonů. Tradiční autorita, pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity. Charismatická autorita stojí na osobních vlastnostech vůdce. Collins a Raven identifikovali šest druhů moci, které může vůdce, nebo i jiný člen skupiny vlastnit: moc odměňovat donucovací moc referenční moc dosažená díky identifikaci ostatních členů skupiny s jedincem expertní moc legitimní moc je respektována díky normám informační moc stojí na znalosti určitých informací Ze série pozorování malých skupin Bales a Slater (1955) vyvodili závěr, že existují dva druhy vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální vztahy. Firestone, Lichtmann a Colamosca (1975) se domnívají, že ve skupině není jeden vůdce, ale že je vždy vybírán pro konkrétní úkol, který má skupina řešit. Dobrý vůdce by měl mít pět charakteristik o Skupina ho musí vnímat jako svou součást o Musí mít vlastnosti a názory, které má skupina jako celek. o Musí být pro členy modelem. o Skupina jej musí vnímat jako toho, kdo pomáhá dosáhnout cílů. o Musí skupinu pozitivně reprezentovat navenek. Stodgil a Coons nalezli a popsali dvě dimenze (úspěšný vůdce skóruje v obou dimenzích) o interpersonální zájem o úkolová iniciativa Neformální autorita o inteligence o schopnost přijmout rozhodnutí ti co chtějí být vůdci většinou dobrými vůdci nejsou 141
23.6
o též alibisti, kteří mění svá rozhodnutí přirozená autorita o je determinována okolnostmi o např. třída s rozšířenou výukou matematiky - ten co je nejlepší v matematice je přirozenou autoritou, ale v jiném prostředí (lyžařský výcvik) se hierarchie změní Niccoló Machiavelli - „Vladař“ (lidé se mají vládce bát) Carnegie - opačný názor (každý člověk potřebuje mít pocit důležitosti)
Styly řízení (K. Lewin) obecnější pojem než vedení = vedoucí musí pracovat s lidmi Tyto styly vedení vedou k různým pracovním výsledkům S největší efektivitou pracují lidé pod demokratickým vedením
23.6.1 Autokratický vyznačuje se orientací na úkol, vše rozhoduje vůdce, členové skupiny mají minimální autonomii k práci jsou nuceni vůdcem, který rozhoduje sám, má vše pod kontrolou o negativní sankce vůdce používá více než odměn o žádný prostor pro iniciativu o podřízení jsou neinformovaní o vůdce zajímají jen výkony a ne problémy podřízených skupina je vysoce výkonná, ale pouze, pokud je pod dozorem 23.6.2
Demokratický Demokratický styl se vyznačuje častou diskusí o úkolu a zájmem vůdce o členy práce je prvotní potřebou, ale je zde snaha vytvořit vhodné podmínky a prostor zajišťuje určitou míru iniciativy vůdce motivuje pozitivními sankcemi, ale umí i trestat zaměření na výkon, ale i na uspokojování vztahů podřízených skupina je vysoce motivovaná i výkonná
23.6.3
Liberální Třetí styl vedení lze přeložit jako Laissesfair (ponechat volný průběh) vůdce se nestará o způsob plnění úkolů nejhorší styl, vedoucí sám nic neřeší, nekontroluje, nediferencuje, slabý pasivní vedoucí nezáleží na výkonu a na podřízených výkonnost skupiny je malá vedoucí jakoby nebyl - vyhovuje lemplům
142
24
24.1
24.2
HROMADNÉ CHOVÁNÍ, MASOVÉ PSYCHICKÉ JEVY Hromadné chování je specifickým typem chování sociálního o Jeho specifičnost spočívá v tom, že je vyvoláno působením neobvyklých životních okolností na soubor jedinců, kteří se ocitli v podmínkách hromadné psychické zátěže, takže dochází k jejich homogenizaci na základě výrazně působících determinant a k rozvoji spontánních schémat interakčního chování Masové jevy jsou skupinové chování, které o vzniká relativně spontánně o vyvíjí se neplánovitě o je relativně neorganizované a nepředvídatelné o závisí na vzájemné stimulaci účastníků
Přístupy k masovým jevům objektivistický o popisuje, vysvětluje reálné masové jevy, jejich strukturu a průběh o např. vznik davu, popis davového chování subjektivistický o popisuje a vysvětluje duchovní masové útvary o např. převládající hodnoty, normy zkoumání vlivu masových jevů a procesů na jednotlivce, resp. jeho úlohu v nich o např. vliv místa v sociální struktuře na osobnost zohlednění masového kontextu v přístupu ke zkoumání a vysvětlení prožívání a chování jedince
Rozdělení Brown se pokusil o taxonomii masových jevů za nejvšeobecnější pojem je považováno crowds neboli seskupení o dav - aktivní seskupení agresivní - např. terorizující unikající - např. panika, požár v domě získávající - rabování výrazový - manifestace o posluchačstvo - pasivní seskupení náhodné - lidi okolo pouličních hudebníků záměrné - lidé v kině, na přednášce naproti seskupení stojí sociální hnutí o je více strukturované a organizované o lidé v něm usilují o vyřešení nějakého problému o Někdy se rozlišuje Iracionální Racionální o někdy se překrývá s pojmem seskupení
24.2.1 Sociální hnutí Představuje více strukturovanou a organizovanou formu kolektivního jednání v porovnání s davem Sociální hnutí představuje velkou skupinu, která vznikla na podporu určitých cílů či myšlenek Psychologicky se jedná o snahu velkého počtu lidí vyřešit něco, co 143
o o
vnímají jako problém společnost to není schopná uspokojivě zvládnou
24.2.2 Dav Jako dav se označuje jakékoli větší shromáždění lidí, kteří na veřejném místě vstupují do přímé interakce V jistém smyslu jsou davy běžnou součástí života o Například davy v městské tržnici, divadle - kdekoli, kde se tísní množství lidí ve fyzicky omezeném prostoru o V takovém případě však nastává pouze nezaostřená interakce o Tito lidé jsou sice fyzicky přítomni ve stejném prostoru a uvědomují si přítomnost těch druhých, ale přitom každý jedinec nebo malá skupina sleduje své vlastní cíle a jde svou cestou U nepokojů, demonstrací nebo paniky je tomu jinak o Činnost každého jedince je spojena s tím, co dělají ostatní o Dav náhle přechází do zaostřené interakce a začíná se chovat jako celek Davové jednání a vyvolávání demonstrací je typickým projevem frustrace těch lidí, kteří nemají šanci svou nespokojenost vyjádřit legitimním způsobem Empirický výzkum davu a davového chování je metodologicky velmi náročný o Poznatky o chování davu a chování v davu se obvykle získávají pozorováním a analýzou na základě záznamů (fotografických, filmových, video) dotazováním účastníků davových akcí dokumentů policejních orgánů Za jistých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, zcela odlišné od vlastností jedinců, kteří ho tvoří o Ztrácí se vědomá osobnost o city a myšlenky davu jsou zaměřeny stejným směrem o Tvoří se kolektivní duše, která je přechodná a má specifické vlastnosti Tato duše způsobuje, že každý jedinec v davu myslí, cítí a jedná zcela odlišně než by myslel, cítil a jednal, kdyby byl osamocen vzniká organizovaný dav tvoří jedinou bytost a je podroben zákonu duševní jednoty davů o Logické uvažování a inteligence davu klesá na úroveň primitivního jedince o tendence a schopnost k uskutečňování činů vzrůstá. 24.2.2.1 Vlastnosti davu Velikost o musíme brát v úvahu velikost populace v místě, prostorové podmínky, denní hodinu apod. Tvar o většinou kruhový okolo bodu zájmu o Charakteristická je propustnost a nejasnost hranic Vnitřní podstruktura o Člověk má kolem sebe ostatní Polarizace o Zaměření řečníka o pokud se změní, je předzvěstí davové akce o při jejím rozptýlení dochází k rozpadu davu o Index polarizace počet osob zaměřených na jeden objekt, děleno sumou všech zúčastněných 144
Pohyb o většinou pomalý, vlnovitý o roste s klesající hustotou davu Šíření informací a percepce davu o Dav sám sebe také vnímá, může se i pozorovat, což může ovlivnit jeho jednání Ekologie davu o vyjadřuje závislost fungování davu na jeho prostředí (např. jestli dochází k přehuštění) popudlivost, proměnlivost a dráždivost duševní nákaza o V davu je každý čin a cit nakažlivý, a to až do té míry, že jedinec velmi často obětuje svůj zájem zájmu kolektivnímu o Ať jsou city projevované davem dobré nebo zlé, mají vždycky dvě vlastnosti jsou velmi jednoduché velmi přehnané o Přehánění citů v davu je zesíleno tím, že projevovaný cit se pomocí sugesce a nákazy velmi rychle šíří zjevný souhlas, se kterým se setkává, velmi stupňuje jeho sílu o Prudkost citů u davů, je ještě zvyšována tím, že nemají pocit odpovědnosti Vědomí naprosté beztrestnosti a to tím silnější, čím je dav početnější vědomí značné okamžité moci, způsobené množstvím, dovolují skupině city a činy, jež jsou nepředstavitelné u osamoceného jedince davová logika o asociace věcí sobě nepodobných, které mají k sobě jen zdánlivé vztahy o bezprostřední zevšeobecňování výjimečných případů sugestibilita o nekritické přijímání názorů a výzev o Jedinec v davu je přiveden do stavu podobnému hypnóze podléhá nevědomé činnosti mizí vědomá osobnost, vůle a úsudek není si vědom svých činů, je stržen proudem davu, stává se automatem Vzdělaný člověk se stává bytostí pudovou má bezděčnost, prudkost, divokost také nadšení a hrdinství primitivních bytostí o Dav bývá pravidelně ve stavu očekávání a napětí, jež sugesci usnadňuje První jasně formulovaná sugesce nakazí okamžitě všechny členy a vyvolá ihned určité zaměření o Cestou sugesce a nákazy bývá často takzvaný zázrak spatřený zprvu jen jedním člověkem, přijat ihned všemi Tak fungují hromadné halucinace Hromadná pozorování davem jsou ze všech nejklamnějších a zpravidla představují iluze jednotlivce, který pak cestou nákazy působil na ostatní k svědectvím davů je třeba mít naprostou nedůvěru
24.2.2.2 Vůdcové davu V lidských davech hraje vůdce značnou úlohu Jeho vůle je jádrem, kolem kterého se formují a sjednocují názory Jde-li o to, uchvátit na okamžik dav a přimět ho k činu, je třeba působit naň rychlou sugescí o Nejúčinnější je jít sám příkladem o je nutné, aby dav byl již jistými okolnostmi připraven o ten, kdo chce dav strhnout by měl mít v davu určitou prestiž 145
24.3
jakási fascinace, kterou náš duch pociťuje před určitým jedincem, dílem nebo ideou Čím je tvrzení stručnější, čím více je zbaveno jakýchkoliv důkazů, tím větší má vliv o nabývá skutečného vlivu jenom tehdy, je-li ustavičně opakováno
Teorie Za počátek psychologie davu lze považovat konec 19. stol., kdy se o toto téma zajímal hlavně LeBon, Freud, McDougall a další Dále pokračuje výzkum až dodnes Většina prací je zaměřena na objasňování specifických procesů o sociální facilitace - přítomnost druhých lidí v davu napomáhá člověku, usnadňuje mu jeho žití o deindividualizace - člověk se skrývá v anonymitě davu, snižuje se jeho sebekontrola o emocionální nákazy - přenáší se prožívání z jednoho člena na druhého, vzájemně se ovlivňují Existují různé pohledy, zjednodušeně je lze odlišit takto o masové chování je nadindividuální kvality x odlišuje se od individuálního jen kvantitativně o masové chování má racionální x iracionální zdroje o jednotlivec se vlivem davu mění x v davu se projeví pravá podstata člověka o homogenita chování davu je výsledkem přenosu emocí mezi jeho členy (imitace apod.) x předpokladů členů k určitému chování, které situace jen ulehčuje
24.3.1 S. Freud (1856-1939) U jednotlivce v mase dochází k přeměně duševní činnosti o pouze tehdy, uvolní-li se pudové zábrany jedince a vzdáli se svých vlastních sklonů vystupňování afektivity, omezení intelektuálního výkonu a přizpůsobení se jiným jedincům tvořících masu Vysvětlit tyto duševní přeměny můžeme buď o zastrašením jedince o působením pudu sebezáchovy o sugescí o pojmem libido - toho k objasnění psychologie mas používá právě Freud Pojmem libido rozumí energii pudů týkajících se všeho, co můžeme zahrnout pod pojem láska o Citové vazby (vztahy lásky) tvoří podstatu duše masy o Masa je tedy udržována silou lásky o Člověk v mase se vzdává své osobitosti proto, že má potřebu být s ostatními ve shodě Církev a vojsko o Freud přisuzuje vůdci masy stěžejní význam poukazuje na nesvobodu jedince v mase jako na hlavní jev psychologie masy o Určitá forma ztráty vůdce nebo důvěry v něho vede u vojska k úzkosti a k propuknutí paniky i při neměnícím se nebezpečí o Spolu s vazbou na vůdce mizí zpravidla i vazby členů masy o Při rozkladu masy náboženské se objevují nepřátelské impulsy vůči jiným 24.3.2 Group mind - W. Mc Dougall ( 1871 - 1938 ) Významným pojmem jeho individuální sociální psychologie je tedy instinkt o zděděná nebo vrozená psychofyzická dispozice, která předurčuje člověka vnímat a věnovat pozornost objektům určité třídy prožívat emocionální vzrušení určité kvality při vnímání takového objektu
146
konat ve vztahu k němu určitým způsobem nebo přinejmenším pociťovat impuls k takovému konání Instinkt hraje důležitou roli ve formování společenských zvyklostí Ukazuje také souvislosti mezi instinkty a emocemi
24.3.3 Psychologie národů - W. Wundt Strukturu duše národa tvoří tři základní prvky: řeč, mýty a zvyky To, čím kolektivní mysl ovlivňuje jednotlivce, je podle něho jazyk kromě davů násilných existují i davy pokojné, které mají důležitou společenskou funkci, jelikož podporují společenskou soudržnost a solidaritu 24.3.4
Crowding - problematika stísněnosti, přesycenosti Tento fenomén se začal sledovat hlavně v souvislosti s rozvojem urbanismu Hustota působí jako stresor a spojuje se s anomáliemi Důležité je ale rozlišit objektivní hustotu a subjektivní přehuštěnost Stísněnost se snaží vysvětlit několik modelů o model stimulačního přesycení, který ji považuje za důsledek přesycení podněty nebo informacemi o teorie behaviorálního omezení, která předpokládá, že ohraničení svobody pohybu a alternativ chování vede ke ztrátě kontroly a primitivnějším formám chování
24.3.5 Mezikulturní psychologie Dílo W.Wundta o psychologii národů se stalo východiskem pro spolupráci etnologů a psychologů Výsledkem byl vznik kulturní antropologie a mezikulturní psychologie (crossculture psychologie) Ve 30. letech se kulturní antropologie inspirovala hlavně v oblasti psychoanalýzy (Meadová) Na druhé straně i mnoho psychoanalytiků se začínalo zajímat o tuto oblast (Erikson, Fromm, Reich) Během a po 2.světové válce. nastal velký rozvoj, přdevším ve snaze poznat osobnost nepřítele V 60. letech došlo k rozšíření zájmu, hodně se zkoumá etnická příslušnost jako proměnná při výzkumech Pojetí pojmu kultura může být různé a lze ji také různě klasifikovat o např. Hofstede dospěl ke 4 dimenzím odstup od moci - míra respektu a úcty podřízených k nadřízeným vyhýbání se nejistotě - důraz na plánování a stabilitu individualismus x kolektivismus k této dichotomii byly značné výhrady, protože nejde vždy o protiklad upřednostňování vlastních cílů neznamená zákonitě znevýhodňování těch skupinových maskulinita x femininita - orientace na výkon nebo na interpersonální harmonii V současnosti je několik problémů v mezikulturní psychologii a jejím výzkumu o Zda má se snažit hledat univerzální aspekty sociální chování v kulturách nebo se naopak zaměřit na odlišnosti o jak chápat příčinnost (co je příčinou a co důsledkem při korelaci) o zda je studium hodnot nejlepším východiskem pro porovnávání kultur
147
24.3.6 Psychologie etnických společenstev Oblast etnickým menšin je v současné době velmi aktuální a to už nejen v USA. V této problematice se dají rozlišit tři základní orientace 24.3.6.1 Koncepce národního charakteru zaměřují se do nitra etnického společenství základní metody při výzkumu národního charakteru jsou o sběr dat od jednotlivců o analýza folklóru, náboženství, rituálů atd. o analýza systému výchovy (hlavní do 56 let) Dnes panuje v otázce národní charakteru spíše skepticismus Predstavy o národním charakteru přitom plni některé funkce, jako například o pomáhají vytvořit pořádek v sociálním světě o vysvětlit sociální zkušenost a zhodnotit ji 24.3.6.2 Oblast mezietnických vztahů vztahy mezi společenstvími a jejich členy zkoumá o etnické postoje a jejich utváření o předsudky o etnocentrismus - vidění světa, kde jednotlivcova skupina je centrem všeho o etnické stereotypy - je spíše kognitivní kategorií, na rozdíl od etnického postoje Existuje několik teorií, jak je možné zlepšovat mezilidské vztahy, např. kontaktní hypotéza o přímý kontakt mezi členy jednotlivých skupin může snižovat předsudky Psychologové se také hodně zabývají řešením meziskupinového konfliktu o Při něm je nejdůležitější, aby obě strany měly vůli konflikt vyřešit o Pak se může řešit různými styly a buď ve dvou nebo pomocí prostředníka 24.3.6.3 Etnicita a sociální identita spojuje předcházející přístupy zabývá se etnickou identitou, která je součástí sociální identity Tajfel vypracoval ucelený výklad problematiky menšin pod názvem sociální psychologie menšin, zabývá se o skupinovou identitou o společnými problémy o (ne)přijímáním statusu menšiny o asimilací s majoritou apod. 24.3.7 Psychologie davu - Gustav LeBon G.Le Bonn „Duše davu“ 1895 - každou revoluci považuje za běsnění davů Dav - větší množina lidí, kteří se shluknou nahodile nebo za určitým cílem o je zde davové chování o jsou zde aktivisti, ale chybí klasická struktura jako ve skupině Davové chování o zvýraznění emocí o vymizení racionálního chování a sebekontroly o reagují podkorově, pudově o podobá se hysterickému záchvatu o jsou jako v transu o dav se šíří lavinovitě (sportovní stadión)
148
psychická infekce - první reagují ti stigmatizovaní (koncerty, mezinárodní měnový fond)
24.3.7.1 Rozlišuje davy Různorodé - libovolný počet jedinců bez ohledu na jejich zaměstnání a vzdělání o anonymní - např.davy pouliční o neanonymní - poroty, parlamenty Stejnorodé o sekty - I.stupeň v organizaci stejnor.davů - mají společné pouto přesvědčení - sekty náboženské a politické, jinak se jednotlivci od sebe liší výchovou, zaměstnáním i prostředím o kasty - vyšší stupeň -zahrnuje individua téhož zaměstnání, u kterých je výchova i prostředí stejné - kasta vojenská nebo kněžská o třídy - jedinci různého původu a jsou spojeni jistými životními zvyky a podobnou výchovou - třída měšťanská, selská Davy zločinné - vznikají z mocné sugesce, přičemž vrah je přesvědčen, že vykonal velmi záslužný čin Porotní soudy - též podléhají citům a velmi málo rozumovým úvahám o Stačí, aby žena byla příjemná a získá si přízeň porotců o cílem advokáta je též působit na city porotců, kteří strhnou i ty ostatní Davy voličské - kandidát musí mít prestiž o přesvědčuje svými tvrzeními a vznešenými pojmy o neustále se opakuje až nakazí ostatní Shromáždění parlamentní - vyjadřuje myšlenku, že větší množství shromážděných lidí je schopnější rozhodovat moudřeji a nezávisleji o daném předmětu, než malá skupina o Jsou přístupné sugescím, které vychází od vůdců
24.4
24.5
Typy davového chování Intenzita od pokřikování až po fyzické napadání o davová agrese - vlajkonoši, MMF, rasové střety - nenávist, agrese o davová panika - při katastrofách, převažuje hrůza - Titanic o davová exhaltace - davové nadšení, vytržení, převažují emoce nadšení - náboženské akce, koncerty
Názory na podstatu davového chování: Rudolf Wirchow o davové chování je projev epidemicky se šířící duševní nemoci o davová psychóza, hysterie - šílenství, někdo reaguje chorobně a šíří se to na ostatní o stav, kdy převládnou emoce nad rozumovým jednáním Wiliam Mc Dougall - vysvětluje davové chování na základě reflexu stádnosti (jako zvířata) Sigmund Freud o člověk jedná v pudové vrstvě (vrozená = zvíra v nás) o když dojde k útlumu superega a ega, tak ta vrstva id reaguje patologicky = duševní choroba Gustave Le Bon „psychologie davu“ 1895 o ohnisko homogenizace davu dav nemá strukturu - ohniskem může být idea nebo osoba, na kterou se obrací nenávist davu o Dav se vyznačuje společnou duší o Lze ho ovlivňovat jen emocionálními argumenty (racionálními ne) 149
o o o o
24.6
24.7
24.8
lze sugestivně ovlivnit - věří čemukoli Přesvědčení davu je přesvědčení založené na náboženské víře manipulátoři, kteří se snaží ovládat dav, používají jako argumenty vznešené pojmy (svoboda, mír) Dav miluje iluze a klam
Příčiny davového chování pocit početní převahy - odvaha pocit anonymity - Zimbardo elektrošoky v kápi o v davu ztrácí člověk zábrany (psychologie davu v armádě) sugestivní ovlivnění - vychází od aktérů vůdc davu trpí bludem mesiášství (Stalin, Hitler) o dav je těmito vůdci fascinován a bojí se jich M.Haysevá - Základy sociální psychologie o davy fotbalových chuligánů mají propracovanou organizaci, strukturu, rituál vyprovázení
Jak zamezit davovému chování dostatečně početná pořádková jednotka o využití koní a psů - výtržníci se jich bojí o musí být dobře organizovaná rozdělení davu do menších skupin o když je fyzicky rozdělíme jsou lépe zvládnutelní, tolik si netroufnou likvidace davového chování v zárodku o hlavně nejaktivnější jedince, pak se dav zklidní monitorování davu - kamera a zdokumentování - přicházejí o anonymitu odstranění ohniska homogenizace - odvést ho, dav ztratí podnět narušení davu silnými emocionálními projevy - hysterie pomáhá proplesknutí, vodní děla, zvukové efekty Někdy i mezi pořádkovou jednotkou může vypuknout davové chování - rvačka
Bystander fenomén přihlížející, kteří nepomohou ženě, která křičí o pomoc ukazuje se, že se vzrůstajícím počtem svědků má oběť menší šanci, že jí někdo pomůže o v 70% studenti pomohli, pokud čekali individuelně o ve skupině pouze 40% Davy čumilů bývají při nehodách, záplavách (hyenismus) = bystander fenomén Faktory ovlivňující vznik tohoto fenoménu o jednoznačnost nouze - lidé neradi pomáhají opilcům a při manželských hádkách o viditelnost oběti - když ji vidíme radši pomůžeme, než když jen slyšíme křik o čas a místo - na známém místě za bílého dne lepší šance na záchranu o počet a chování přítomných - difúze (rozptýlení) odpovědnosti o vztah mezi obětí a zachráncem - známému spíše pomůžu o nebezpečí poskytnutí pomoci - kdyby sami něco riskovali
150
25
PROBLÉMY OSOBNOSTI, SEBEPOJETÍ A IDENTITY V SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGII
25.1
Sociálněpsycholologický přístup ke zkoumání osobnosti spočívá v orientaci na sociální svět jako na kontext o ve kterém se osobnost formuje o který osobnost vlastní aktivitou spoluvytváří Nejvýznamějším impulzem rozvoje sociální psychologie osobnosti bylo očekávání, že lidské chování v sociální interakci je osobnostně determinováno a že tedy jeho zkoumání umožní efektivní diagnostiku osobnosti Sociální psychologie osobnosti se zabývá o platností osobnostních dotazníků v různých kulturách a jejich validizací např. použití Big Five u původního etnika na Havajských ostrovech o tím, jak působí okolí a známost examinátora nebo posuzovatele na výsledky apod. V 50. letech se prohlubuje zájem o projevy jedince v interpersonálních vztazích Několik teorií se zabývá strategiemi jednání s druhými o Známá je např. kruhová struktura interpersonálních škál, kterou vytvořil Wiggins Na svislé ose jsou polarity dominance x submisivita na vodorovné chladný x vřelý mezi tím ještě další 4 charakteristiky Tato struktura se určuje podle metodiky IASR, která obsahuje 64 adjektiv (8 pro každou oblast), která respondent posuzuje na osmibodové škále Tato struktura stejně jako jiné sloužily také ke zjišťování stability osobnostních rysů a jejich mezikulturální variability Ukázalo se například, že mezi výsledky kruhové struktury a 5 faktorového modelu existují významné souvislosti
Sebepojetí - vztah k vlastnímu já Vztah k vlastnímu já zahrnuje o Zahrnuje obraz v zrcadle o Zahrnuje úvahy o vlastní minulosti o je zahrnut i v každém jednání s druhými má mnoho podob a je těžké jej definovat Vyznačuje se subjektivností a jedinečností o o jáství druhých se můžeme dozvědět vždy jen zprostředkovaně Jáství má také svoji dualitu o na jedné straně stojí podmětné já (já jako poznávající) o na druhé straně já jako objekt poznávání (v angličtině I x Self, v němčině Ich x Selbst) Sociální psychologie se vždy spíše zajímala o já jako objekt
25.1.1 Já jako subjekt (objekt poznávání) studium intrapersonálních aktivit a procesů (vetšinou neuvědomované), které organizují a utvářejí obsahy vztahované k já Já jako subjekt je spojeno s přítomností a vědomím Činné vědomí je detektorem seberelevantních podnětů o coctailparty phenomenon - člověk zaslechne na druhé straně místnosti na večírku vyslovit své jméno, i když ostatní dění nevnímá 151
Činné já je také spojeno s pamětí, ztrácíli ji člověk, ztrácí i integritu vlastního já Činné já také ovlivňuje průběh paměťových procesů, např. existuje o sebeprodukční efekt - člověk si vybavuje snadněji to, co aktivně vytváří o sebereferrenční efekt - …, co se vztahuje k jeho já o sebezapojující efekt - …, co je spojeno s dosud trvajícím úkolem
25.1.2 Já jako objekt vlastní reflexe schopnost sebereflexe se považuje za centrální psychickou charakteristiku člověka Její obsah je determinovaný o Dispozičně o Interpersonálně o Kulturně o Historicky Základem sebereflexe je uvědomění si sebe sama V interpersonálních vlivech se pak objevuje např fenomén “zrcadlového já” o Cooley – druzí lidé nám slouží jako zrcadlo o Mead – naše já je představou o tom, jak si myslíme že nás hodnotí pro nás důležití lidé) o Festinger – sociální srovnávání - ověřujeme si v okolí, jak jsme přijímáni, co je správné přijímání sociálních rolí, percepce sociální odlišnosti (pokud to není sankcionováno, člověk má potřebu zvýrazňovat svou jedinečnost v odlišném prostředí Kognitivní psychologie používá pro obsah sebereflexe pojmu sebesystém o více je používán také pojem sebepojetí, sebehodnocení označuje spíše proces, obsahuje i emocionální složku Co se chování týče, mluvíme o projevování já 25.1.3 Reprezentace jáské zkušenosti může mít různé podoby, je o subjektivně různě důležitá o různě realizovatelná o různě umístěná v čase Rozlišujeme o Minulé Já Obsah více podléhá změnám objevuje se sklon k benefektanci - tendenci vidět sebe sama jako efektivního činitele o Přítomné Já je produktem minulé zkušenosti a aktuální sebepercepce a introspekce o budoucí Já vyvozeno z reprezentací minulých a přítomných já, orientuje se na cíle a úkoly. Patří do kategorie tzv. možných já Ideální Já pokud zahrnuje více norem a požadavků, mluvíme o požadovaném já protikladem je nechtěné já Sebeuvědomění můžeme rozlišit na o soukromé - pokud se více věnujeme introspekci a jsme nezávislí na okolí o veřejné - více sebepercepce v sociálních kontextech Jednotlivé reprezentace já jsou provázány a někdy konfrontovány
152
25.1.4 Kognitivní organizace sebepojetí se poslední dobou stala předmětem mnoha výzkumů Existuje několik konceptů: o já jako sebeschéma (Markusová) – schémata jsou vodítkem, co je pro jedince seberelevantní, jsou filtrem informací o já jako prototyp (Kihlstrom, Cantorová) – pojem já je uložen jako prototyp, svázaný hierarchicky s dalšími (já s rodinou, já sám apod.) Tyto systémy napomáhají koherenci a konzistenci sebepojetí a to má příznivou psychohygienickou funkci o Gordon provedl výzkum sebepojetí na základě volné výpovědi na otázku “Kdo jsem?” Došel k sebekoncepci, kterou rozdělil na aspekty sociální identity osobní atributy systemické mínění o sobě (schopnost vyrovnávat se s okolím, sebedeterminace …) pocit osobní autonomie globální sebehodnocení o hypotetický model obsahu sebepojetí – zabývá se vztažeností k já v souvislosti k emoční nasycenosti a důležitostí obsahů Čím důležitější a obecnější jsou, tím více jsou emočně nasyceny 25.1.5 Emocionální složka sebesystému sebediskrepanční teorie (Higgins) o dává do souvislosti prožívané emoční stavy a sebepojetí o Očekávaný stav je ovlivněn ideálním a požadovaným já o při diskrepanci těchto já s aktuálním stavem prožíváme zklamání a frustraci, depresi, úzkost, stud, hanbu (podle toho s jakým já je aktuální v rozporu) interpersonální kontext sebehodnocení o sebehodnocení je provázáno s hodnocením druhých lidí – tzv. řetěz interakcí obrana a podpora sebehodnocení o k tomu dochází pomocí udržení a zvyšování, např. benefektancí, optimismem směrem do vlastní budoucnosti, omluvami a handicapováním předem v obtížné situaci, srovnání s horšími globální sebehodnocení o nezáleží jen na sumaci specifických hodnocení, ale i na celkovém emočním naladění o K vysokému globálnímu sebehodnocení přispívá, pokud jsou pozitivní charakteristiky vnímány jako důležité a stabilní vědomí vlastní hodnoty o provázáno s morálními normami, hodnot. orientací, smyslem života o Důležitá pro život je také sebeakceptace, spojená s pozitivním emočním naladěním 25.1.6 Konativní složka sebesystému tendence jednat tak, jak to koresponduje s naším sebepojetím Pokud se snažíme ovlivnit mínění druhých jde o sebereprezentaci, která má různé strategie (Jones a Pittman): o strategie zavděčení - snaha, aby nám lidé připisovali kladné charakterové vlastnosti, ale aby neviděli že se o to snažíme o strategie zastrašení - v nedobrovolných vztazích, snaha o zastrašení o strategie sebepovýšení - snaha být nejlepší, orientace na úspěch a výkon o strategie příkladnosti - ukazování morálních kvalit, snah a získat následovníky např. u rodičů 153
o o
25.2
strategie pokorného chování - prezentace vlastní slabosti, snaha vyvolat pocity viny Sebepotvrzující strategie - snaží se o to, aby nás ostatní vnímali a hodnotili tak, jak vnímáme a hodnotíme sami sebe o Sebemonitorování – tendence regulovat vlastní chování ve smyslu předpokládaného očekávání druhých integrativní přístup k sebesystému (Markusová a Wurfová) – kromě tradičního sebepojetí zahrnuje ještě o aktuálně činné já o interpersonální chování o sociální prostředí atd.
Identita Identitou rozumíme prožívání toho, čím jedinec je, ať už jako individuum nebo jako člen lidského společenství V rámci sociální psychologie existuje několik přístupů k jejímu zkoumání o Všechny se však shodují v tom, že identita jednotlivce se vyvíjí v konkrétním kulturním a sociohistorickém kontextu Identitu jedince lze posuzovat jako o proces - sebepoznávání a konstrukce spolu s hledáním a zvnitřňováním osobní ideologie o obsah - uvědomované charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje a které má společné s ostatními Je relativně stabilní vzhledem k osobním hodnotám a normám V sociální kontextu se identita vyvíjí identifikováním se se sociálními rolemi o vytváří se příslušnost k sociální skupinám Během vývoje identity člověk porovnává subjektivní a objektivní identitu (jak se vidí on a jak ho vidí druzí) a snaží se o jejich přiblížení Identita je tvořená jednak vrozenými a jednak získanými charakteristikami o Ty si může člověk často vybrat, ale jen v rámci určitých společenských a kulturních vlivů společnost a kultura značně ovlivňuje konstruování osobní identity – tzv. kulturní relativita identity o v kulturách se liší nejen obsah identity ale i způsob jejího dosahování a fungování o Existují však určité universalie, např. všude se lidé považují za fyzicky odlišné od jiných V průběhu historie se konstruování identity také velmi měnilo o Ve středověku byl jedinec determinován hlavně narozením se do určitého kontextu a pohlavím o Až v moderní společnosti se stává identita procesem volby a rozhodování Také v různém uspořádání společnosti se vyvíjí identita různě o V západní kultuře se jedinec konstruuje pojmy jako je nezávislý, činný, zaměřený na sebe o Proti tomu stojí nezápadní pojetí člověka vzájemně propojeného s ostatními, kdy klíčové jsou pojmy jako holistický, kolektivní, vzájemně závislý, společenský Dodnes existují výrazné rozdíly v sebekonstruování dané pohlavím
25.2.1 Teorie ego identity (Eriksona) vychází z psychoanalýzy, ale zdůrazňuje psychosociální podstatu identity Tato teorie na dlouhý čas ovlivnila zkoumání identity Identita se utváří spojením identifikace z dětství, současné a základních životních závazků
154
Rozlišuje o ego indentitu - umožňuje jistotu, že tak jak udržujeme rovnováhu sami, budou ji u nás vnímat i ostatní o self identitu - aspekt sebevnímání Důležité v jeho teorii jsou o krize identity o institucionalizované moratorium - v adolescenci je umožněno institucemi jedincovi ozkoušet si role dospělého o boj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti - čím těžší, tím horší je krize identity o stupně hodnotové orientace morální stádium - děti, víra v autoritu) ideologické stadium - adolescence, snaha asimilovat různé zdroje autority etické stadium - dospělost, přijetí zodpovědnosti
25.2.2 Teorie ego identity podle (J.E.Marcia) přeformuloval a doplnil Eriksonovu teorii Pro styl formování identity je podle něj důležitá o krize - pochybnosti o rodiči definovaných hodnotách o závazek - výběr osobních cílů a hodnot Rozlišuje 4 stavy identity: o Difuzní - před vyvíjením identity o předčasné uzavření - převzaté hodnoty) o moratorium - zkoumání alternativ o dosažení identity - stabilní systém závazků Identita je pak relativně stabilním výsledkem osobního vývoje 25.2.3 Teorie identity v symbolickém interakcionismu (Styker) založeno na analýze vztahu self, role a společnosti Self je hierarchická soustava internalizovaných rolí – identit, které se vyznačují o výrazností - podle toho mohou být vyvolány v různých situacích o významností - podle toho, nakolik tento obraz odpovídá ideálnímu já Výraznost i významnost vychází z rolového závazku o vztah mezi rolí a interpersonálními vazbami 25.2.4 Teorie sociální identity pojem sebe obsahuje osobní a sociální identitu o člověk se snaží udržet pozitivní obě dvě Tato teorie se zabývá udržením si pozitivní sociální identity (vysoké skupinové sebehodnocení) K jejímu zvýšení existuje mnoho cest, např. snaha zlepšit svou pozici ve skupině, porovnávání s jinou skupinou Výzkum teorie sociální identity využívá tzv. model minimální skupiny o lidé jsou rozděleni náhodně do skupin a mají hodnotit o i přes náhodnost vždy hodnotí svou skupinu lépe než ostatní 25.2.5 Etnolingvistická teorie identity jazyk jako významná dimenze skupinové identity, ve které se porovnává s jinými skupinami Autoři se zabývají tzv. skupinovou vitalitou (schopnost přežít), která závisí na o Statutu o demografické síle 155
o
institucionální podpoře a kontrole
25.2.6 Sociálně konstruktivistický přístup jedním z nich je Herrého etnogenetika o zabývá se metodami, kterými lidé v běžném životě dávají význam svému jednání V souvislosti s identitou používá Harré pojmy o individuální sociální bytost - interakce posle sociálního scénáře probíhající denně o personální bytost - vnitřní smysl bytí, který se často liší od sociální obrazu, který člověk vytváří Nejdůležitější není samotná osobnost a její aktivity, ale to, jak tyto věci vysvětluje o to vypovídá o konstruktovém systému, ze kterého se já skládá 25.2.7 Analýza struktury identity - integrující teorie (Weinreich) zabývá se mimo jiné identifikací s druhým, která může být o empatická (vnímání podobnosti) o rolově modelová idealistická kontraidentifikace rozporná konfliktová identifikace - vzniká spojením předchozích dvou
156