Poezie 1/1 Podzim Hnědá, žlutá, červená – všechny stromům sluší! Nejsem už tak splavená, vážně, na mou duši. A že podzim přichází, to mě vážně baví, protože jdem do školy, kde mám kamarády. Odpoledne na houby nebo do sadu. Sladká vůně jablíček zvedne náladu. Hnědá, žlutá, červená – odlétají ptáci. Uprázdněnou oblohu zabydlují draci.
Poezie 1/2 Naše kočka Naše malá kočička je běloučká jako snížek, slastně mhouří očička, má přístřešek z knížek. Mluví svou kočičí řečí, které však málokdo rozumí. Když ji hladím, přivírá oči nebo jen spokojeně zavrní.
Poezie 1/3 Balada o komárovi
Ač je komár tvor jen malý, sát krev ho tuze baví. Oblétává bažinu, kde má svoji rodinu. Pisklavý zvuk je mu vlastní, jeho cíl je vždycky jasný. A komáří slabiny? Postřik proti hmyzu! Nedělá už blbiny, je jen kapkou slizu
Poezie 1/4 Kdo počítá roky Tik tak, tik tak – tikají hodiny, spočítají všechny vteřiny. Už je jich na sto, nebo jsem se splet´? Takhle si tikají miliony let. Potichu tikají, měří čas. Tobě i mně a každému z nás.
Poezie 1/5 Naše malá ZOO V naší zoologické zahradě, opičky chodí po laně. S kožíškem hebkým jako samet provádějí tu skoro balet! Ve výběhu pro gepardy mále malé nezbedy, u rybníčka za kopečkem hrají si zas medvědi.
Sloní máma Izabela radí svému mláděti, jak a kdy má při obědě slušné slůně seděti.
Poezie 1/6 Ferraty Jezdíme do Rakouska, berem s sebou psa Fouska. Chrupe se mnou ve stanu, nezkazí nám náladu. Jíme jídlo na zemi, dělíme se s přáteli. Večer s nimi pokec dáme u ohýnku zazpíváme. Na Ferratech je to bezva, už to umím, což se nezdá. Tři úchyty, lano, skoby, jen máma se trošku zlobí.
Poezie 1/7 Vánoce Už jsou tady Vánoce, s nimi bílý sníh, obnovíme tradice, všude slyším smích. Zazpívám si koledu jen tak pro radost, pak se sklouznu po ledu, zčervená mi nos.
Rudé budu mít i tváře z velikého napětí, jestli ten náš Ježíšek i k nám přiletí.
Poezie 1/8 Agility Psí slečnu mám ráda, dala mi ji máma. Říkáme jí Eny s ní vždy dobře je mi. Agility běhá, námaha ji neva! „Eny, počkej chvilku, popletla jsi dírku!“ Je to pravda holá, že i tunel volá. Bližší díra křičí: „Sem pojď, ať to fičí!“
Konkurence Božky, párátkové nožky! Vlnobitím v zadku shodí každou laťku. My jsme zcela jiní, vůbec nejsme líní. Agility chvíle nejde fakt bez píle! Trénujeme každý den
a určitě vyhrajem!
Poezie 1/9 Hádanka Co to vidím za zvíře? Nedali ji za mříže? Černá, bílá, černá, bílá... že se na plot přilepila? (zebra)
Poezie 1/10 Lov Tiše sedí černá kočka, v slunci mhouří temná očka. Číhá tahle šelmička, v noře malá myšička. Když vystrčí z nory hlavu, jistě dojde na popravu. Myška piští, kočka sviští, chytí myšku, hop a skok, rychle domů i přes plot. Hospodáři myšku nese, ten ji chválí, raduje se.
Poezie 1/11 Pozemní hokej Kluci, holky z Rakovníka!, To je naše partička, dneska turnaj vyhrajeme, z těláku je jednička! Míša, Áďa, Honzík, Janek Rakovnické střely,
nasází vám spoustu branek, tak jak jim čest velí. Hokej hrajem´ od mala, nejsme žádné nuly a jak góly dáváme, každý oči kulí! Kluci, holky z Rakovníka! My jsme děti Vaše, chviličku nám držte palce, medaile jsou naše
Poezie 1/12 Myší story Je to šedé jako plyš, běhá mi to v pokojíčku, snad to probůh není myš! Zcepeněl jsem jako kámen, myška hbitě sekla kličku, s jedním z nás teď bude ámen. Začíná mi trápení, myš má u nás bydlení
Poezie 1/13 Jaro Na jaře snížek začíná tát, protože sluníčko umí už hřát. Sněhová břečka všechny popouzí, příroda se ze snů probouzí. Ptáčkové se radují, nová hnízda budují.
Poezie 1/14 Zimní olympijské hry Sportovci jsou v Soči, nezavírám oči. Všem moc držím pěsti, ať je potká štěstí! Soukalová střílí, za chvíli je v cíli. Pančochová skáče, celý národ pláče. Naštěstí je zdravá, všem fanouškům mává. Sáblíková jede a už zase vede. Přeje si říct světu jednu krásnou větu: Vyhrála jsem zlato, stálo mi to za to!
Poezie 1/15 Déšť Voda padá z nebíčka, dopadá mi na líčka. Kape mi i na záda, to je ale paráda! Kape mi i na vlasy. Kde mám deštník? Kde asi? Kape mi i na boty, dělám mokré šlápoty. A jak kape, bubnuje si. To je ale muzika! Člověk skoro tančit musí, máma ale naříká: „Nacamráte, našlapete,
kdo to bude utírat!“ Proto boty utírejte, špínu nemá každý rád!
Poezie 1/16 Záchrana Po vlnách se jachta plouží, utrpěla úraz v bouři. Ač proplula tucet moří, teď své námořníky moří. Hlad je velmi sužuje. Kam asi loď dopluje? Pomozte nám! SOS! Vysílají o sto šest. Nebojte se, moji milí, už ten signál zachytili. Už se blíží loď jak dům na pomoc námořníkům.
Poezie 1/17 Docela malá pohádka Teď vám povím pohádku o malém veverčátku.
K čemu jsou veverce šatičky do bálu?
Pohádka je ve verších,
Po lese v nich přece
o příhodách veverčích.
nedělá parádu?
Veverka Zrzečka
Nebojte, Zrzečka
v rezavém kožíšku
nebude bez oběda!
z kopečka hopsala
Semínka ze šišky
přímo až na lísku.
schovaná ještě měla.
Sebrala oříšek
A co ty plesovky?
a hup s ním do nory!
Kampak je uschová?
K obědu bude mít
Věří, že Popelka
zrovínka takový.
nebude pitomá.
A když ho rozlouskla, horko jí polilo,
Holoubci všechno ví, takže jí poradí.
protože v oříšku
Za hory, za lesy,
jadérko nebylo.
pro šaty dojde si.
Byly tu šatičky
No a když nepřijde?
z hedvábí,
Komu to říci?
co prince Popelce
Sněhurku pro šaty
přivábí.
pošlou trpaslíci.
Poezie 1/18 Koníček Fotbal to je moje krédo, běhám, střílím o sto péro! Čeština mě nebaví, sport spíš kluky zabaví
Poezie 1/19 Viděla jsem… motto: Kdo má oči k vidění, uvidí, co mnozí jiní nevidí a neuvidí... Viděla jsem rejska, kožich se mu blejská, dokonce i brouka, ještě na mě kouká. Viděla jsem ovečku, co běhala v kolečku, a pak ještě krávu, jak spásala trávu. Viděla jsem vrabce, co přiletěl z Hradce. No, a také drozda – toho každý pozná.
A černého kosa, chladila ho rosa. Hopsal v černém kabátu se žížalou v zobáku. Viděla jsem kozu přivázanou k vozu. A ve voze králíčka, maličkého mazlíčka. Viděla jsem papouška, klovl strýce do ouška. Ten se tuze lekl, že až klobouk smekl. Viděla jsem ještěrku, slunila se na štěrku. Než jsem se k ní sklonila, švunk – a už tu nebyla. Viděla jsem psíčka, měl zavřená víčka, nevrčel a neštěkal, prostě jenom tiše spal.
Poezie 1/20 Kočka Naše malá kočička měla krásná očička, černá jako uhlíky, chloupky samé chumlíky. Spala v malém pelíšku nejraději na bříšku.
Tiše předla – halí, belí. Měla tuze ráda zelí! (Což je těžko k uvěření.) Je to pravda? Není, není! Kočky nejsou na lupení. Masíčko maj´ raději, pak si v teple hověji.