modelářstvl
vzrůstá. Stavba model ů důvtip řemeslnou zručnost, a vlastnl sport skýtá mnoho radosti. U nás mají začátečnici mnoho skvělých vzort, neboť naši mistři modeláři dosáhli v tomto sportu světové úrovně a jsou
v i'adách mládele stále O bliba leteckého vyladuje technický i
stále mezi p,rvnlmi. Práce v modelářských kroužcích přispl„á k utulenl kolektivu a někdy I pomáhá teprve opravdový kolektiv vytvářet. To se na příklad stalo v Domově mládele v Hviezdoslavově ulici na Vinohradech, kde bydll láci učňovské školy sklenářské. Sjeli se loni z různých části Cech a Moravy, aby se tu naučili řemeslu. A hned na počátku vytvořili letecko-modelář ský kroužek, který vede instrukt-0r Svazarmu s. Lifka, jemu! pomáhá sedmnáctiletý Jaroslav Pešl. Pracuji ve dvou skupinách - podle zkušenost! a věku. Mladší stavěj! model školnlho kluzáku „Vosa", vyspělejšl se pustili do stavby větroně „Andromeda". Clenové kroulku jsou zároveň nejlepšími láky ve škole, A nejen to: pomohli i při výstavbě jedné „školičky", na niž odpracovali přes dva tlslce brigádnických hodin.
I
Členové krou!ku z Domova mládele v Hvlezélosla· vově
ulici
pilně
pracuji v dilně na svých modelech, které jim bezvadně létajf.
Poslední úprava modelů před vypuštěním vy!aduje nejvitši péče. Svazarmovský modeiáf Jlff Kartos z Brna sl proto dává velkou práci s ka!dou jednotlivou soui!ástkou.
V zahraniči se ul hojně rozšiflly letecké modely fizené radiem. Jsou radosti a chloubou svých výrobců a budi !Ivou pozornost diváků. Na obrázku je mistr sportu SSSR Vasilčenko se svým modelem.
Takémodelymaji své reko~dy. Československý repre- ' sentant Jaroslav Koči dosáhl s upoutaným modelem, pohiiněným motorkem obsahu 2,5 cm 8 , pozoruhodné rychlosti 180 km za hodinu.
I
2.$. 8
VIDA A TECH.NIKA MLÁDE:tl •
Mistr ovské dílo sovlt ské techn iky •
,,TU-104'' UDIVIL VET :•• Kdyl 23. bl'ezna letolnlho roku pl'lstal na londýnském letlltl sovkaký trysko dopravnl letoun „TU-f04" , nazvan podle svého konstrukté ra hrdiny soclall1tlcké práce akademika A. N. Tupo• len, uvedl všechny mechaniky a letce ve veliký úlu. Byli hlášeni sovětltl pracov· nlcl, ktefl majl pl'lpravlt návltlvu sou· druh(I N. A. Bulganlna a N. S. Chrušleva . Dolly fádně přlslušné radiové signály. Al ukazovaly na neobvyklo u rychlost le· tadla proti sllnému větru , olekávala po· 1ádlc6..letlltě normálnl cestovnl letoun. Kdyf se v~ oblak nevldaný obr bez vrtule, poháneil't- reaktlvnlm l moto· ry, oněměli všichni pl'lto em. Hned se rozezvulel y telefony, na letti1~~~~~~ prljllděll novináři, a mnohé noviny vě· novaly 1ensalnimu . letounu úvodnlk. -uVfed devátoµ Mosk'll'a v ldi téměř po Nejpádněji! jsou úsudky britských od· cj).ou •u cfdbu za sebou vycházet slunce. bornlk6. Sám hlavni roarlál bJ;J tlu. ts 11kuéuh.,.01..1lisoi:. • -t1i01:1aJWJ~-'--P"._......._ ouny T0-104 liuaou v 'rii)tmtlhf o· tectva srr P"tiíTip Bennet Joubert de la . . -1 fit~~;.....,.;:(- 1'll*t...l._ na mezlnárod nlch leteckých Ferte prohlásil, fe v západnlch zemlch tich. o dokonale vybaveny, le dosud nevlděll nic, co by se mohlo tomu· ohou léta o polul dnem I no• to letounu vyrovnat. „Sovětský letoun • Nezávislo na rn.ttM>rologlckých 1vidlf o tom, le nás ve stavbi tich • Stroj, kte lletěl do Londý , pi~ c po mlnkách ovle znalno"iha frou vy· Jll Rusové daleko pl'eds.tjbU; prohlásil mlstopro cestujlcfch . Mi jednu el o nakonec. Brl~ec:tVo mělo také $Vé kabin 8 sedadly a tfl pfepyc v vy tvá I neobvyklá v ""letu - dešlst~t proudovi-c hspravnl letquny typu „Co· bav né salony. Bělný . cestovnl ty mi větll, el je prllměr nal~h dopravnfCh met", výrobky spolelnost l „Havllland ". O kfe1el. Cestujlcl majf k dls osle bu· letade Posádka má samozi'!eJQtě k dlspo• Ale kdyf dollo krátce po sobě ke dv a fet, kde dostanou teplá I stud ná ji la a slcl vle ny nejmodern ijšl iele~é pfl· leteckým neštěstfm, pfl nlchl nulo nápoje. V umyvárně je tepl I st ená stroje a z lzenf; automatick ý pll~dr· na sedmdesát lidi, byl jejlc rovoz za. voda. Sedadla se dajJ uprav I j o le· luje směr • výšku samollnně, všecfiliy staven. V souwné době étá na světo· hátka. Kaldé mlsto má I vou I mpu, bilné typy r dlových navlgalnlc b a.p ará· tO umolňuji I) zpelnou orientaci, I kdyl vých dopravnfch lin fádně dopravnf podle pfánf mohou cestuji i posl chat e zemský pov h hlultoko pod oblaky. letadlo s prou~m pohonem. „Ha· I rozhlas. Dokonalá tepe á I ková vllland" pl'Jprivuje nový typ letadel Isolace snlluje hluk mot ril na h dlnu, TU-104 je zkr ka mistrovské dllo so„Comeť!-úprve na rok 1959, Amerika jakou asi má moskevs metro. Je tu ětské vědy a tech y. Za vedeni Andre• va Nlkolajevl le bude mft trysková dopravnl letadla typu dosti mlsta I pro zava oleva jej sestrojil la a o hodni olektlv konstrukté r lnlenýrO a tech· Dou1la1 al v roce 1960. Stroj TU-104 náklady. Cestováni je velmi po odlné, kO, v něml zejmé byl pfedveden ul loni na leteckém dni bez kymácenl. Sově ké wopi y pili, vynikali D. S. arkov, S. M. Je1er, B. • Petrof, Groz• v Tullml a od té doby se mnohokrá t le je molno za letu ~tavit na st I svisle 01vidlll Jako spolehllvý a dobře ovlada- tulku, ani! by •pazl• Lidé tedf netrpf d v, Stoman, Kornějev a Inf. Z neobylajnýc,; úspichů nového le unu v Lon· telný letoun. Jeho pilot vzpomlná, fe mof1kou nemocí. I jednou pl'lstával za neobylejně tllkých Nevldaná rychlo působl, le f estujlcl, dl.ni se jistě těif všichni upf ni přátelé meteorologických podm Inek; nad le· který ráno nase ne ve Vlad ostoku, ve lké sovětské země. tlltim l'ádila boui'e, le pro prach a mlhu mOfe sl bihem d e vyfldlt v M skvě své aké u nás vzbudil pfilet so tského takmlf nebylo vidět. Nárazový bolný zálelltostl a je ě jit veler o Velké re ktlvnlho letounu do Londýn pocit vltr znesnadňoval i'izenl, a pfece letoun opery. Zde hra úlohu I otál ni Země. vel ké radosti: máme pfltele a och nce, pflstal hladce bez jakýchkoli v potfff. I kdyl let trvá krouhle jeden ct hodin, jeh I leteckou techniku obdivuje elý TU-104 je opravdový gigant mezi le· je cestujfcl, k erý nasedl v •r st hodin, svě •
\
-
\ ____
•
I
•
I
•
, I'
-I/
•
I
o
I 'I
I
•
~·~-
··.
•
•
•
\ • •'
•
I
•
, VIDA A TECHNIKA HLÁDE11
•
-
259
„ a ja o v Naš tov nik zls ) ě, k
1D•JM
„
lčfV9nt
„/'
•
reprodukce nebývi vždy zcela kvalitnl. Proto přinesl gramofonový prOmysl NDR na lipském veletrhu zvláštnl pult, který umožňuje hodnotný poslech desek na sluchátka. (2) Ministr financi J. i>uriš sleduje v československém pavilonu na veletrhu předváděni naši letošnl novinky, mon· tážnl otočné vrtačky VRM 50 MAS. (3) Pamatuje se I na děti: zivod v GroB-Schonau vysta· voval na veletrhu výrobek, nad nimž byli zejména chlapci u vytrženi. Je to motorisovaná koloběžka, malý dětský scooter, který se bude již od letošnlho Njna seriově vyrá· bět. Závod dostal již předem celou řadu objednávek. ( 4) Svařovad souprava Argon Are, vyrobená n. p. Veitech na v Čakovidch u Prahy, budila na veletrhu zaslouže· nou pozornost. Na snlmku je německá svářečka Hertha Richtrová při zkoušeni našeho výrobku.
260
Y~DA
A TECHNIKA HLÁDl!fl
Pro „Vědu
a techniku mládeži" napsal
JI~I KULHÁNEK
Hoblovka
č.
2 a nová
čs.
bruska
Neni tomu tak dávno, co jsme v rozhlase slyšeli: Pracovnici n. p. Kovosvit v Sezimově Ústí dokončili montáž druhé obrovité hoblovky, určené pro lidovou Cinu. Je třeba řici, že mnoho součástek na tomto stroji, který je pýchou našeho vyspě lého strojírenství a dosud v něm nemá obdoby, vyrobili čtrnácti a patnáctiletí žáci a žákyně odborného učiliště č. 2 v Sezimově Ústi. A vyrobili je tak pečlivě a dokonale, jak se jen na takový stroj sluší. Jejich práci ocenili všichni pracovníci mateřského závodu, prošla náročnými zkouškami v kontrole a pochválili ji i zkušeni montéři, ktefl hoblovku doprovázeil na její daleké cestě. Využitá první pflležitost přinesla vzápětí i druhou. Pro vývoz bylo třeba zhotovit novou brusku BL-4, vybavenou nejmodernějším technickým zaflzením a s mnoha zlepšeními. Zlepšená zaflzení bylo třeba nejenom vyrobit, nýbrž i ověřit pokusně v praxi. Pracovníci vývojového střediska Kovosvitu se obrátili s tímto úkolem na žáky učiliště. Pod vedenim nejlepších novátorů, vedoucích vývojového střediska podniku pracovali žáci mistra Pekaře na nových součástkách, které vývojové středisko navrhlo k výrobě. Uskutečňovali plány a představy nejlepšlch techniků, vytvářeli zcela nové součástky, zcela nové mechanismy. Svýma rukama tvořili technický pokrok další nový a dokonale}ši stroj, který umožni lepši prác~ tisicdm dělniků v továrnách u nás a v za-
hraniči.
A tak od nejmenši součásti až po konečnou montáž vytvofili patnáctiletl sou stružnici a soustružnice, frézafi, frézařky a montéfi stroj, který se stal úspěchem celého závodu a dalši chloubou našeho strojirenstvf. Pracovali na něm vytrvale. Celé učebně výrobni skupiny i jednotlivl žáci a žákyně vyhlašovali socialistické závazky, jak dokončit co nejlépe a včas toto dilo. Organisace CSM se zabývala postupem práce a pak i postupem závěreč ných montáži nové brusky, protože všichni mladi v učilišti věděli, že toto je jejich stroj - toto je práce, kterou pfispívajl k technickému pokroku naši země. Přesvědčili se, s jakou láskou a pečli vosti promýšll kolektiv vývojového stře diska návrhy nových součástek a mechanismů pro zlepšený typ československé brusky. Žák Jaroslav Hanl\álek z II. roč nlku úmečniků si na pflklad sestrojil přípravek k vrtáni otvorů k upevněni krytů brusky, aby jeho práce byla kvalitnější a rychlejšl. Vždyť na těchto krytech záležl, jak dělnik na brusce b ude moci pracovat bezpečně a a co největilm výko-
MLÁDÍ TOVÁREN V DRUHÉ PĚTILETCE nem. Jeho jednoduchý přípravek umožnil, že montáž krytu byla urychlena a že byla naprosto dokonalá. Význam pr áce žáků tohoto učiliště nebyl však jen v tom, že první pracovali pod přímým vedením mistrů a novátorů na odpovědné práci při konstrukci nového přistroje, nýbrž i v tom, co ukázala prvni serie dvou set nových brusek BL-4, které zhotovili: tato bruska umožní ve strojírenské výrobě snížení nákladů o osmdesát až Štotisic korun.
Fil trex a jeho m odel
jemný nevláknitý prach, jako na příklad v okoll brusných kotoučů. Je jich však možno použit i pro zachycováni hrubých součástek prachu tlm, že ssací nástavce budou vybaveny sběrnými kapsami. Zmenšený model tohoto přistroje (1 : 5) se zachováním všech funkci jednotlivých součástek a mechanismů vyrobili žáci učebně výrobní skupiny mistra Oldřicha Chylika v technické tvořivosti a předváděli ho iu učilištní výstavce. Podobné zařízení, které rovněž slouží ochraně zdraví dělníků, zhotovili všichni ostatní žáci radotínského učiliště. Je to oklepávaci zařízení. Má velký význam zejména ve slévárenských p rovozech, v cidiclch komorách a v cldirnách odlitků, kde zachycovánim jemného slévárenského písku očišťuje pracoviště dělnfků a současně také zbavuje nerostných přimlšenin celé okoll sléváren. Oklepávaci zařizeni se skládá ze sběrného koše, do něhož je ventilátorem nassáván znečištěný vzduch. Ve sběrném koši jsou zavěšeny pytlovinné tkaniny na příčkách, kterými mechanismy zařízeni otřásajl a nečistoty ve vzduchu usazené na pytllch padají dolů do sběrné ho koše, odkud jsou šnekem otáčecí šroubovice dopravovány do sběrné nádoby nebo na dopravní pás a dále z pracoviště dělníka. Nad otřásaclm mechanismem vyúsťuje sběrné potrubí, které odvádi očištěný vzduch od filtru.
Letošní soutěž technické tvořivosti klade na pracujlcí mládež velké nároky a vede ji k tomu, aby přemýšlela o zl epšeních výroby, o uplatněni nových metod práce i o vlastních námětech k zlepšováni dosavadnfch pracovních postupů. A chlapci a děvčata v učilištlch tento cli dobře chápou. Svědčí o tom na příklad skutečnost, že v druhé polovině února při vyhodnocování socialistické soutěže v odborném učilišti 20 olomoucké oblasti byl odměněn čtrnáctiletý nástrojař. Josef Nečas za zlepšovatelský návrh k novému způsobu výroby těsněni. V odborném učilišti 26 v Radotíně se žáci v technické tvořivosti přímo podilejl na zlepšeném vybaveni pracovišť p ro děl níky v prašných prostor ech, kde ve vzduchu rozptýlené nerostné součástky ohrožuji jejich zdraví. Mezi jiným zhotovuji Jaroslav Hanzálek , ž ák I I. roč. z OU č. 2 přístroje „Filtrex", jimiž je chráněno v Sezimově Ústí, obor zámečník, sestrojil si přípravek na vrtání děr na BL-4. pracovní prostředí v brusírnách od prachu rozptýleného ve vzduchu z brusných kotoučů. Přístroj
„Filtrex" se skládá z ventilač ního soustrojí, jež tvoří středotlaký ventilátor, přímo poháněný elektr omotorem z výfukového nástavce, na nějž se nasouv:i hrdlo filtru. Válcový olejový filtr se skládá z vyjímatelné vložky, vybavené rychlouzávěry, a z nádoby filtru, která zároveň slouží k shromažďování hrubého odpadu • z brusek. Ssacl souprava je přišroubována na ssacl hrdlo ventilátoru a jejími součást mi jsou plech ová rozbočka s kollnky a dvě ssacl pancéřové hadice o prWněru 80 mm, dlouhé 2.000 a 3.000 mm, vybavené pr ů běžnými uzaviracimi šoupátky. Ssací nástavce prašného zdroje - brusky je nutno vždy přizpůsobit pracovnimu postupu tak, aby proud prachu od brusky směřoval přímo do ústí ssacl hadice. Je-li jeden ze zdrojů mimo provoz, uzavře se v přislušné hadici uzavírací šoupátko. Vzduch zbavený prachu postupuje z filtru vzhůru a vracl se očištěn zpět do místnosti, takže chráni dýchací ústroji brusiče a mimo to také neodvádí z pracoviště te:>lo. Tyto odssavače „Filtrex" jsou vhodné zvláště pro pracoviště, kde se shromažďuje Vi!DA A TECHNIKA MLÁDEŽI
261
POLYVI NYLCH LORI D Ddvno jii n1inuly lasy, kdy s1 pod jminem „umlli hmo~y" rozum/ly v(ce '!ebo minldobri náhraiky pro pfirozeni materiály. TakOtJé náhražky se nlllmpŮtiodnim látkám tljlrovna~v, ale vcelku za nimi zůstávaly v mnohém pozadu. Dnes cyrábime umlli hmoty, kteri nejen že se přirozeným materiálům kvalitou vyrOtinaj{, ale mají kroml tolw celou fadu vlastnosti,jimii vynikaj{ nad surOtJinami,jež nahradily. Chemii dnes už tolik pokrolila, že dovede vyrobit hmoty podle pfedem vyslOtJených potf(b a pfánf.
'T"akové látky maji veliké molekuly, J. složené z mnoha stejných základnich kamenů, tvořené jejich pravidelným skládánlm - polymerisaci - z jedno-duchých složek monomeri\. Maji zpravidla ještě jednu výhodu v tom, že ae daji uměle skládat z běžných, jednoduchých surovin, které jsou všude v dostatečném množstvi po ruce. K nejrozšfřenějšim a nejdi\ležitějším .z nich patři p o 1 y v i n y l c h 1 o r i d (běžně označovaný plameny PVC), z ně hož se zhotovuj( na přlklad obUbené igelitové pláště do deště, zástěry, přikrývky na atoly, potahy sedadel žclezničnich vagonů, kočárkll, běhouny na podlahu, nebo se z n!ho dělají součásti dřive z kovů vyráběné, jako roury, okapové žlaby, desky, krabice, nádoby na akumulétory. Ačkoliv je polyvinylchlorid poměrně mladou hmotou, pronikl téměř do všech průmyslo vých a technických odvětvi. Cestu mu všude razl předevš.lm jeho vý~orné ':'lastnosti, chemické i mecharucké, Jakož i okolnost, že se dá vyrábět z levných do-mácich surovin: uhli, vápence a soli. Historie polyvinylchloridu začíná v prvé polovině minulého stoled, kdy Regnault (1838) zpozoroval, že jim objevený plynný vinylchlorid, zatavený do skleněné trubičky a vystavený slunečnímu světlu dává bllý prášek - polyvinylchlorid. PWť
do ddtE z PVC, který vllcbnl dobfe známe. Ale ménE u! vlme, !e v n. p. Fatra takový plál( vycbiizl z bě!lcibo pótu každých !íO vtei'in.
Pffprava vinylchloridu Známe vice látek, které jsou odvozeny od sloučenin vinylových, t. j. sloučenin, které obsahuji skupinu vinylu - CH,= CH -. Vinylchlorid je sloučeninou té~o skupiny s chlorem: CH1 =CHC1. Polyvinylchlorid je látkou, jejíž molekula se skládá z velikého množství těchto jednoduchých molekul; bývá jich pohromadě 1000 až 2500. Nejjednoduššl cesta k PVC vede přes acetylen. Pállmc-li v elektrické peci kyslič nik vápenatý (pálené vápno) s koksem, vzniká známý karbid _v ápniku podle vzorce Ca0+3 +112 kcal-+ cac.+ co při čemž, v karbidu jsou již oba uhliky k aobé vézány trojnou vazbou C ::: C. Polijeme-li karbid vápníku vodou, vzniká acetylen: Ca Ca + H 10-+ HC = CH + Ca( OH), Acetylen je vzhledem ke své vazbě mezi uhllky silně nenasycenou sloučeninou a je tudíž ochoten k nejrůznějším reakcim. Pouštíme-li ho s chlorovodíkem přes vhodný katalysétor (aktivni uhli se sublimátem smlšené v poměru 12 : l) za teploty 150-200• C, vzniká vinylchlorid: HC ::: CH + HC1-+CH1 =CHC1 Potíž tohoto postupu spočivá v tom, že výroba karbidu spotřebuje veliké množství energie, asi 3000 kWh na. 1 tunu karbidu. Byly proto hledány cesty k zlskáni PVC levnější métodou. Nejbliže po ruce byla myšlenka použit uhlovodíku podobného acetylenu, jenže s dvojnou vazbou, totiž ethylenu CH1 = CH„ který je obsažen na příklad v některýc}\ zemnich plynech. Ve státech s velkou produkci laciného ethylalkoholu se vyrábi ethylen prostě úm, že se s pomoci katalysátorll z lihu odstrani voda (dehydratace): C 9HaOH-+ CH1 = CH1 + H,O alkohol ethylen a takto získaný plynný ethylen se slučuje při teplotě 135? s chlorem na dichlorethan: CH1 =CH1 +Cl-+ CH1 Cl-CH,Cl ' Ze vzorce vidíme, že jsme se již dostali blizko složeni vinylchloridu; je třeba z dichlorethanu odštěpit jen jeden chlor a jeden vodlk. Toho docilime, vede~e-li dicblorethan za teploty 300° C přes aktivni uhli, čímž se odštěpí chlorovodík: CH1Cl-CH1Cl-+ CH1 =CHC1 + HCI dichlorethan vinylchlorid Vinylchlorid je za normálnich podmlnek plynem, který při -13,9° C kapalni a při -159,7° C tuhne.
Polymerisace vinylchloridu Mnohé organické sloučeniny, které maji v molekule dvojnou nebo trojnou vazbu, po případě několik takových vazeb, mají schopnost spojovat tyto jednoduché stejné molekuly (monomery) mezi sebou tak, že vznikne nová veliká molekula, tvořlcl různě dlouhý řetěz nebo skupinu
262
Vl!DA A TECHNIKA MLÁDE11
Hornlck6 pfllba alouti jako ochrana hlavy a úroveň fako noalě hornické nadhlavnl lampy. Tém~f vlecbny souěiiatl lsou vyllsovóny z PVC zvl'-f pro ten děel zmEkěenato. původních
molekul (polymery). Tomuto chemickému procesu fikáme polymerisace. Známe i celou řadu přirozených látek takto složených; jsou to na pflklad škroby a cukry. Také vinylchlorid je schopen takové polymerisace, kterou z plynn~o vinylchloridu CH1 =CHC1 vzniká tuhá látka, polyvinylchlorid: -CH1-CH-CH1-CH-CH1- • •• I
I
Cl Cl Je nyni otázkou, jak přinutit jednotlivé molekuly monomeru, aby se spolu spojovaly. Je známo několik metod, z nichž prllmyslově nejvíce užívaná (také u nás) je metoda emulsni. Polymerisačni děj je v podstatě značně složitý, omezlme se proto jen na stručný popis postupu. V otáčivých autoklavech (menši kotle, dovolující podle okolnosti přiměřené zahřáti, tlak a p .) se rozptýli vinylchlorid ve vodě na emulsi. Jako emulgátor slouži mýdlo. Další příměsi tvoři katalysátory (nejběžněji se užívá persíranu draselného a peroxydu vodíku) a regulátory kyselosti (t. zv. nárazniky neboli pufry). Polymerisace „naskoč!" při teplotě asi 45° C a probíhá dále sama exothermně, t. -j. za uvolňováni tepla. Po 20-24 hodinách je polymerisace u~ončena. V kapalině se vytvořil bllý prášek - polyvinylchlorid. Získáme jej čistý bud odpařenim vody na vyhříva ných válcich, nebo rozprášenim do vakuových aušá.r en při teplotě asi 85° C. Pro elektroisolačni účely se PVC vysráii slabou kyselinou nebo roztokem alranu hlinitého. Zlskaný polyvinylchlorid je bllý, fysiologicky nezávadný prášek, bez chuti a b~z zápachu. Za normální teploty vzdoruie mnoha chemikálilm, kyselině solné všech koncentraci, sirové do 50%, zředěn.é dusičné, slabým louhům, mnoha plynům a solim. Při 85° C měkne, zahříván delší dobu nad 100° C rozkládá se, hnědne a vypoušti chlorovodlk. Má specifickou váhu kolem 1,4 kg/dm'.
Zpracováni PVC K polyvinylchloridu se přidávajl pře devším změkčovadla a stabilisátory, které bráni tomu, aby se PVC vlivem tepla a světla rozkládal (za uvolňováni chlorovodíku, jak jsme uvedli). Změkčovadla
dodávají polymeru rozmanité vlastnosti. S malým množstvím změkčovadel (asi 5%) dostáváme tvrdé látky (Vinidur, Igelit H, Mipolam H, náš Novodur), kolem 40% změkčovadel dá výrobky polotuhé a měkké (Igelit W, Mipolam, Koroseal, náš Novoplast). Nadbytek změkčovadel dává pasty PVC. Polyvinylchlorid lze barvit do různých odstínil rozličnými organickými i anorganickými barvivy, která se n~měji rozpouštět ve vodě. Z cenových dllvodll se pfidávajf plnidla, která jej zlevňuji. Jako plnidel se používá pilin, bavlněných vláken, korkové mo~, kffdy, kaseinu, uhličitanu vápenaté1'o- a j. Pro snadnější zpracováni a zamezeni lepivosti PVC se pfidávajl mazadla: kyselina stearová, parafin, rllzné synthetické vosky, kovová mýdla stabilisátorll a p. · ZWadnfm technologic kým dějem při výrobě novoduru je plastikace, prováděná na vyhffvadch válcích kalandru. Plastikacl se pfevede směs v kompaktní hmotu za současné homogenisace, t. j. stejnoměr ného rozmlchánf. všech přísad. Z přimě feně teplé hmoty (aby po vychladnuú neměla vnitřní pnuti) se vyráběj! různé polotovary, folie, desky, trubky a p. Novodurové výrobky se daji dobře vrtat, soustružit. Spoje se proriději lepenf.m nebo svařováním. Sváři se vzduchem zabfftým na 260° C. Měkčené hmoty, jako Novoplast, se vyráběli želatinisací za přítomnosti vhodných rozpouštědel. Součásti (prášek PVC, rozpouštědla, příměsi) se za studena smlsl a nechaji se 8-16 hodin proležet (vyzrit). Želatinisace se provádí při teplotě 160-180° C na míchačkách, načež se hmota zpracovává podobně, jako neměk čené materiály. Folie se připravuji vytahováním na kalandrech za tepla (160180• C) a ochlazením na chladicím bubnu. Vědi odtahovou rychlosti z tohoto bubnu se folie protahuji o 5-10%, čímž se zlepšuji jejich mechanické vlastnosti. Novo-
plastové folie se také svařuji za tepla a tlaku vysokofrekvenčnf.m elektromag netickým polem: materiál se vlož.i mezi d~ky kondcnsáto ru, molekuly svařované hmoty se rozkmitají, čfmž se hmota rovnoměrně ohřeje. Při výrobě plášťll, sáčkO a pod. se takto ke spojováni používá
aparatury vzhledem podobné na bodové svářeni.
přistrojllm
Pouliti PVC Polyvinylc hlorid se uplatňuje přede vším jako hodnotná náhražka kovll, má však výhodu, že nepodléhá korosi, Vzdoruje vlhku a hnilobě, hodi se proto velmi dobře pro různá potrub1; je lehči, odpadají ochranné nátěry. Použijeme- li novodurových ventilll a kohoutO, mllžeme potrubím vést i kyseliny a louhy. Z desek lze hotovit různé nádrže pro prllmyslov ou potřebu, nebo jimi kovové nádrže obkládat. Barevně potištěných folii, vyztužených umělými vlákny, se užívá jako obkladu stěn. Pro zdravotní nezávadnos t a chemickou netečnost se PVC používá jako obaloviny v potravinářství, ve farmaceuti ckém průmyslu k hotovení tub, elastických lahviček. Takové obaly maji četné před nosti, nepropouštějí páry, jsou nehořlavé a pevné. Z Novoduru se nyní dělají i zátky na láhve (ocet, syrupy a pod.) a vložky do korunkový ch závěrů pivních lahvi. V nábytkářství byl Novodur přijat jako nový materiál pro výrobu trubkového ohýbaného nábytku. Má pěkný vzhled, je lehký a dá se snadno zpracovat. Pro seriovou výrobu byla vyvinuta zatím jednoduchá postel z šedých trubek, květinový stolek a věšáková souprava. Nejznámější a nejrozšlfenějši výrobky z novoplastových folii jsou různé oděvní součásti a doplňky, jako igelitové pláštěn ky, kamaše a kukly, zástěry, ochranné oděvy, dětské nepromoka vé kalhotky a pleny. Pestře zbarvené plastilakov é ka-
(nesprávně zvané silonky), dámské střevíčky, opasky, a rOzné galanterní zboží
belky
je zhotoveno z téhož materiálu. 0buvnický prOmysl využívá měkčených hmot k výrobě podešvi a podpatkO. Národní podnik Technopla st v Chropyni vyrábi plastickou kůži, kterou isou potažena sedadla v nových železničních vagonech a trolejbusec h. V neposlední řadě se používá polyvinylch loridu k vý-
robě nejrozmanitějších hraček, naháčky počinajic a různými nafukovací mi zvířaty
končíc. Přednosti těchto předmětů
je nehořlavost. Různé pinsety, lžice, nálevky, stínidla na lampy a podobné drobnosti jsou rovněž yYrobeny z polyvinylch loridu a maji dlouhou životnost. Na poli výroby PVC velmi intensivně pracuje dalši výzkum. Byly již nalezeny látky, které zahfáúm na teplotu, kterou polyvinylch lorid snáší, vypouštěj! plynný dusík. Zahřívá-li se nyní PVC s takovýmito „porofory" , vzniknou v něm nesčíslné drobné dutinky. Polyvinylc hlorid úm dostává novou strukturu; vzniká materiál složený ze samých velejemných buněk naplněných plynem. Tato látka má velice nízkou specifickou váhu - mezi 0,06 až 0,3, tedy ještě menši než korek. Hodi se proto velmi dobfe jako isolační materiál proti teplu a zvuku. Daji se z něho vyrábět i záchranné čluny, záchranné pásy a vesty, plovoucí bóje a pod. Uvedené přiklady ukazuji, že polyvinylchlorid je velmi důležitým a vhodným materiálem , bez něhož bychom se už dnes těžko obešli. Jeho dosavadní výroba u nás nestačí krýt poptávku a v pfištich letech musi být zajištěn jeji přiměřený vzestup. Pavel Hu16k LITERATUR A: Fr1nta-Gfund! I, Polyvinylchlorid; Ivanov, ObH molekuly; Pavlik-Weige l, Planlck~ hmoty; Rafikov, Plaatick~ hmoty; Reutov, Organická synthesa; Stoy-Novotn:9", SynthetickA vlákna. Vlechny knihy vydalo St. nakl. techn. literaturv.
j. Zde vidíte ce16 úatupy panálk6 pro naie nejmenlf. Jaou z Igelitu, poddaJn6 a c.árllv6, takle ditf •• Jimi nem61e uanlt• ~
•
Na lolle z plaadcli hmot)' PVC •• ti1knou takov6 barevn6 vzory Jako na dclonoviny v textilu .
Vl!DA A TECHNIKA MLÁDEil
263
I
ll
Báfětti
®
články". Později bylo vynalezeno mnoho typů takových galvanických článků, jež před vynálezem magnetoelektrických generátorů hrály velkou roli·v začfnajfci elektrotechnice. Ještě ve stále pře tiskovaných Verneových románech jsou tyto články jediným
zdrojeín všemocné a obdivované elektřiny. Všechny tyto články měly jednu společnou vadu: obsahovaly kapalinu, která se snadno vylévala a činily články nepohodlnými
Každý chlapec jistě jednou rozloupl obal nějaké suché bate· rie; aby se podíval, jak to vlastně vevnitř vypadá. Na obrázku C nahoře jsou sestaveny jednotlivé části takového článku. První v řadě je tak zvaná panenka, která tvoří kladný pól každého člán ku. Je to v podstatě tyčinka z pffrodnlho grafitu, který obsahuje 50-90% uhlíku (obr. C. řez 1). Na uhl1k je nalisována směs burele se sazemi a tuhou. Je chráněna obalem z řídké látky (3). Dole musí být isolována, aby nevytVořila vodivé spojcn1 se záporným pólem, jimž je zinková nádobka. Isolace je provedena velmi jednoduše vrstvičkou asfaltu (4). Panenka se postav! doprostřed zinkového kalíšku (5) a zalije se elektrolytem, který na pohled připomíná puding (6). Obsahuje chlorid amonný a chlorid zinečnatý. Zahušťujlci mouka musí být naprosto nezávadná; nejlépe se hodí hladká pšeničná mouka s vysokým procentem lepku. Závod Bateria ve Slaném, který jsme navštívili, spotře buje k tomu účelu měsfčně kolem 3000 kg mouky. Na uhllk je
Záběr
ze závodu Bateria ve Slantm: Montážní pás na výrobu plochých baterií.
a nepraktickými. Proto postupně vymizely z užfvánf. Ale máme celou řadu přfstrojů a zařízeni přenosných, u nichž je nutné přemisťovat zdroj elektrického proudu s místa na místo. Kapesní elektrická svítilna je toho typickým dokladem. Byly proto hledány cesty, jak k nim pořídit také přenosnou baterii; která by byla lehká, nehrozila převrhnutím a vyliúm tekutiny a dávala přitom dostatečně silný proud. Teprve koncem minulého stolců se podařilo chemikům a technik6.m takovou baterii vyrobit, a sice jednoduše t1m zp6.sobem, že kapalinu, která je v galvanickém článku účinnou elektrolyt - zahustili nebo napojili do vhodné pórovité hmoty. Jako nejvhodnějšl typ pak byl zvolen článek Leclanchéův, jehož elektrody jsou z uhlíku a zinku a elektrolytem je roztok chloridu amonného - salmiaku. Ovšem v takto složeném článku by se vyvíjel na kladném pólu vodík a snižoval by zakrátko napětí článku. Tomu se vynálezce bránil tak, že obklopil uhel depolarisátorem, v tomto pří padě burelem, kysličníkem m11nganičitým Mn0 1 • Burel snadno uvolňuje kysllk, který v době, kdy neni článek v činnosti, zase ze vzduchu přijlmá . Tlm odstraňuje škodlivou polarisaci článku. Roztok salmiaku se nejprve napouštěl do sádry, později se začal zahušťovat obyčejnou moukou. Ukázalo se, že čistá mouka je pro tento účel zatlm nejvhodnějšlm materiálem, při výrobě suchých článků se jl použlvá podnes. Použfvá se ji nejen v kapes-
264
VIDA A TECHNIKA MLÁDE2:1 •
nasazena mosazná čepička, usnadňujicl propojeni článků (7), po případě připájeni kladného pásku ploché kapesnl baterie. Jednotlivé články se podle potřeby spojuji v baterie. Lecian· cbéův článek dává napěd 1,6 V. Žádáme-li vyššf napětl, spojujeme články v baterií za sebou, a to tak, že se kladný pól jednoho spoji drátem se záporným pólem následujfciho. Požadujeme-li jen málo proudu, hotovfme články menších rozměrů, pro sil· nějšl proud vollme články většf.
Všechny suché články mají poměrně vysoký vnitřní odpor. Pracuji proto hospodárně pouze tehdy, jsou-li zapojeny na obvod s odporem ještě přiměřeně vyšším, jinak se většina energie spotřebuje na vznik tepla uvnitř baterie. Při chodu suchého článku se zinek rozpouští v salmiaku a burel se redukuje na nějaký nižšl kysličník manganu. Vzniklé zplodiny mají větší objem než látky pllvodní. Tím se ucpávají póry článku, zvyšuje se jeho vnitřní odpor a proud časem slábne. Postupem času se od výrobcll žádaly baterie o st~le větších výkonech, zejména o vyšším napětí. Byly to zejména přenosné rozhlasové přijimače, přenosné vysílačky, kardiografy, elektroencefalografy a jim podobné aparatury. Přitom samozřejmě vzrůstal objem i váha použitých baterií. Vyvinula se proto snaha zmenšit rozměry článkll na nejmenší míru. Podstatnou potíži byl dosavadní válcový tvar jednotlivých článkll, který při sestavování v baterie vykazóval mnoho nevyužitého prostoru mezi jednotlivými zinkovými kalíšky, které kromě toho ještě musily být navzájem od sebe dokonale isolovány. To vedlo k pokusům sestavit jednotlivé články do baterie v podobě někdejšího Voltova sloupu, který, jak je známo, sestával prostě ze zinkových a měděných destiček, prokládaných plátěnou vložkou nasycenou roztokem kyseliny sirové. Podmínkou bylo zvýšit zejména účinnost depolarisátoru, čehož se dosáhlo rllznými cestami. Prvnl takové články, vyhllžejíci jen jako neveliké destičky, se k nám dostaly z ciziny. Schematický řez takovým článkem vidíte na obr. D dole uprostřed. Obsahuji především zinkovou desůčku (1), elektrolyt (2) a burel s uhlíkem (3). Na r ozdil od kulatých článkll není tu elektrolyt zahušťován moukou, ale
měřici
aparatury geologické, meteor ologické, pro vojenské a policejní účely. Výroba suchých článkll je dnes i u nás velmi dobře zavedeným průmyslovým odvětvím. Používá celkem obecných a levných surovin, dává výrobky trvanlivé a poměrně levné. Ovšem kdybychom přepočetli cenu proudu podle běžných průmyslo vých sazeb, přišli bychom k překvapujícímu poznání, že nás ve skutečnosti stojí kilowattová hodina až několik tisíc korun. Ale protože spotřeba proudu je u kapesních svítilen nepatrná, nepadá tu cena proudu nikterak na váhu, neboť si ceníme v první řadě pohotovost baterie a pohodlí. Naše továrna Bateria plně uspokojuje požadavky našeho trhu i nároky nejrůznějšlch konsumentů. Vyrábí dnes na šedesát různých dr uhll suchých baterii, které vynikají i velkou stálostí
při
skladování. Při tom to je závod v každém směru soběstačný. Nejen že rozřešil obtížný problém destičkových článků bez cizí pomoci, ale sám si navrhuje a vyrábí i všechny potřebné pří str oje nutné k provozu. Naši dokumentaci, týkající se hotovení destičkových článků a baterii převzalo poslední dobou i Maďarsko, kde se již tyto typy podle našich vzorů vyrábějí. . Připojené obrázky ukazuji také některé záběry z výroby. Velmi příjemně nás překvapilo, že se v továrně velkou měrou uplatňuji mladí lidé, zejména pak ženy, jejichž spolehliyost a obratnost přinášl závodu do roka četné úspory. Bylo by jistě žádoucí, aby těmto mladým pracovníkům byla věnována co největší péče, předevšlm aby byl podchycen jejich zájem o problémy, s kterýtni se při své práci setkávaji. Výzkumný vývoj čeká ještě mnoho další práce na cestě za stálým zdokonalováním a zlepšováním dnešních výrobkll. Suchý článek je s technického hlediska ústrojím, které je schopno ještě
Montdž destičkových baterií v závodl Bateria ve Slaném . •
napuštěn
D
čisté celulosy. Mouka je tedy nahrazena papírem. destička je chráněna vodivým lakem (4) a celý článek
do
Zinková je spojen v jedinou malou plošku igelitovou páskou (5). U nás jsme zahájili výrobu destičkových baterií o něco později než na západě, ale vyvinuli jsme ji sami bez cizí pomoci. Francouzští kapitalisté nám sice nabízeli dokumentaci, ale chtěli za ni maličkost - dva miliony dolarů za licenci, sedm placených expertů, vilu a šoféra s autem. Chybou bylo, že národní podnik Bateria neměl v prvých letech po válce vlastní výzkum. S jeho budováním se začalo teprve v roce 1948 a jedním z jeho prvních úkolů byl právě vývoj miniaturních destičkových baterii. Zásluhou inženýrů Srpa, Vnuka a Šípa se podařilo úspěšně zdolat tento problém již v polovině roku 1949. Začátkem roku 1950 byla již ve Slaném zahájena pokusná výroba destičkových baterii. Dodávajl se dnes ve třech rozměrech. Mají velmi dobrý výkon, v mnohém směru předčí baterie cizí výroby. Tak na pří klad devadesátivoltová baterie dánské výroby typu H ellesens váží 16159 gramll, naše baterie stejného napětí a kapacity má váhu pouze 7609 gramů. Význam a výhody takových baterii vysvitnou z jednoduchého příkladu. Dřlve měla suchá baterie pro nedoslýchavé rozměry 120 A 250 mm, dnes měři táž baterie pouze 26 x 66 mm. Jsou tedy destičkové baterie mnohem pohodlnější. Lze z nich sestrojit opravdu miniaturní přístroje. To je výhodné zejména pro zaří zení, s nimiž je třeba konat delší obtížné cesty v terénu, jako pro
mnoha dalšlch úprav; zejména problém elektrolytu a depola.risátoru si vyžádá ještě mnoho studia a dalších pokusil. Ale ie to jistě vděčná práce, a soudime-li podle dosavadních výsledků a dobré pověsti našich výrobků, můžeme s určitostí očekávat, l\e naše výroba suchých článků a baterii zůstane mezi prvními r. a světové ú rovni. Vladimír Babula
VěDA
A TECHNIKA MLÁDE!t
265
RAKETOYA LAB RATOŘ Pro „Vědu a techniku mládeži'' napsal drah a výšek. Chemické složení atmosféry určovali spektrografickým měřením světla polární záře. Měření a výpočty rozloženi teplo.ty ve vysoké atmosféře prováděli pomoci odrazu uměle způsobených zvukových vln ve volném ovzduší. Mimořádně velké teploty vysoké atmosféry odhalovali pak v ohromných výškách podle výsledků theoretického studia úniku částic plynu (helia), vyskytujících se v atmosféře. Zlepšená r a d i o s o n d á žn 1 t e c h n i k a, (kterou bylo dosaženo výšek nad 41 km), nesčetné výškové letadlové a balonové lety, potvrzovaly správnost takto získaných údajů v nižších polohách. Tak byla_ vytvořena celkem dobrá představa o atmosféře do výšký · kolem 120 km.
Pohonná
.
je zapálena a V 2 v ne;bližší vteřině vylétne.
směs
výzkumu volné atmosféry, K kprvnimu zrodu a e r o 1 o g i e, jedné z nejmladšich věd, došlo až po roce 1800. V těchto letech provedl ruský vědec S. D. Zacharov balonem aerologický výstup na široké základně; měřil tlak, teplotu a vlhkost vzduchu, zářenf slunce, akustické i elektrické jevy až do výšky 2600 m. Brzy se však ukázalo, že balonové výstupy jsou nesmimě nákladné a pro posádku balonu mnohdy nebezpečné. Pionýři aerologie se však nedali odradit. Pro výzkum neváhali použit vhodně upravených dětských draků, různých druhů papírových a plátěných balónků, plněných lehkými plyny. Teprve gumový balon, nesoucí m e t e o r o graf, t. j. přistroj samočinně zaznamenávající tlak, teplotu a vlhkost vzduchu (nebo jiné samočinně pracující přístroje), částečně překonal dosavadni obtiže a vystoupil do výše 20 až 25 km. S rozvojem letectva však vznikala stále větší potřeba pravidelných a čerstvých povětrnostních zpráv. Vynález, který splnil požadavky meteorologO., přinesli členové kolektivu Pavlovské observatoře pod vedením P. A. Molčanova 'začátkem roku 1930. Tehdy vypustili v blízkosti Leningradu prvnf automatickou radiosignálni meteorologickou stanici, která svým principem dočasně učinila převrat ve výzkumu volné atmosféry. V poslednich letech druhé světové války, a hlavně v době poválečné, přinesla proudová letadla možnosti letových cest v závratných výškách, čímž opět vyvstala potfeba dosáhnout v meteorologii ještě většich výšek než tomu bylo doposud. Věda s technikou nepodlehla stagnaci a učenci svá dřívější theoretická „vyšetřo váni" atmosféry doplňovali neustále novými moderními experimentálními meto• dami. Teplotu a hustotu atmosféry a charakter horizontálniho vzdušného proudění zjišťovali ra.d iolokátorovým a fototheodolitovým zaměřováním meteoritů, jejich
266
RAKETOVé ZBR~ SLOUŽÍ v.ancůM Některé válečné zbraně a technické prostředky přivedly v poválečné době techniky a vědce na myšlenku, využít jich k vědeckým účelům. Tak vznikly „létající raketové laboratoře". Raketová střela, dříve nosící smrt, začala sloužit k odhalování dosud nepoznané přírody. Raketový pohon umožnil svým mohutným výkonem vynést mnohé jemné měřici přístroje do nesmírných výšek. Nejčetnější výstupy byly prováděny s ukořistěnými německými raketami V-2, . které běžně dostoupily do výše 160 km. Rakety byly pro vědecké účely zvláště přizpůsobeny. Na pfiklad horizontální dráha doletu musila být zaměněna na vertikální dostupnost. Prostor pro jednu tunu trhavin byl nahrazen ocelovým krytem s vmontovanými měřicími přistrojí. Ncjposlednějšf úpravou z mnoha dalších byla instalace zafízenf pro zastavení při vodu paliva z řídicího stanoviště na zemi. DO.myslné zařízeni, aby raketa nemohla při selhání řízení uniknout z prostoru střelnice.
JDU
LANGER
mu rozboru až na zemi. Z těchto důvodů bylo třeba dopravit „trofeje" na povrch země nepoškozené. Tento požadavek vy- . řešili vědečtí pracovníci dvěma metodami. Prvnf z nich spočívá ve snížení rychlosti dopadu rakety porušením aerodynamických vlastnosti střely. Ocelová hlava s měřicími přístroji je v určité výšce odstřelena výbušnou náloži od rakety. Způsob měl však jisté nevýhody. Na pfiklad na ohromné ploše střelnice se po skončení výstupu těžko hledá poměrně malé <>válové těleso hlavy rakety, mnondy značně zabořené do země. Mimo to bylo ještě zjištěno, že pro jisté přistroje, zvláště pak pro fotografické nebo filmové, je za letu nejvhodnější poloha na zádi rakety. Na základě těchto a mnoha jiných poza.atků bylo při dalších stratosférických letech užito metody druhé. Pozůstává z automatického vyhození speciálniho .krytu se vzorky a filmy. Materiál se během letu samočinně shromažďuje v hranatém pouzdře, tvořícím při pádu co největší odpor vzduchu. V předem stanovené době je krabice vymrštěná z rakety a padákovým zařízením zvolna dopravena k zemi. Je samozřejmé, že raketové laboratoře jsou při výstupu sleilovány. Na pf. při pozorováni V-2 vypúštěné v únoru 1949 bylo užito 13 optických stanovišť, vybavených kinitheodolity, fototheodolity a speciélními filmovými kamerami s mohutnými teleobjektivy. Není třeba poznamenávat že rozhodující úlohu při sledováni rakety měla r a d i o l o k -a c e. Pro dokonalé zaměření byl v létajících laboratořich instalová~ radiolokační maják, umožňující nepřetržité určováni poloh během celého letu, nezávisle na oblačnosti, dohlednosti a výšce. Podle takto zjištěných poloh byla dráha letu také automaticky vynášena na kreslici desku. Tak také vznikl g r af i c k ý z á z n a m o 1 e t u r a k e t y. Nyní se podívejme na samotný princip
Jeden z největších problémů při použiti výzkumných raket bylo automatické K posledním přípravám patři důkladná kontrola postavení střely. převáděni změřených hodnot během letu. Vyhodnocovat totiž některá měření až po dopadu rakety bylo ze zbytků roztříště ných součásti nemožné. Ohromná sila nárazu při rychlosti dopadu 38000 km/h, úplně stačila k naprostému zničeni všech pfístroju a záznamů. Badatelé volili proto několik jiných způsobů, jak získávat raketou změřené hodnoty: a) technikou radiového spojeni po vzoru prvé ruské Molčanovy radiosondy. Frekvenčně modulovanými vysílači pře nášeli hlavně údaje o tlaku vzduchu, charakteristiky primári:iiho kosmického záření a vlastnosti ionosféry. Ze studijního hlediska samotné rakety byly rovněž radiem vysílány hodnoty, souvisící s raketovými výkony: rychlosti, pohybem kormidel, zrychlením, teplotou raketového potahu a pod. b) zachováním pokusného vzorkového nebo fotografického materiálu. Některé druhy měření nebo atmosférických vzorků (na pf. výzkum a měření pomoci fotografického materiálu, vzorky atd.) musely zůstat zachovány k rodrobnému vědecké-
Vi!DA A TECHNIKA MLÁDEfl
-
MO
I .
.
'" '
.I
l<W ~
(p = statický tlak v . uvažované výšce,
$ eoužiúm literatury HM1'- Praha a C. V. U. T. - Praha.
„
..
'
.
"'so I
-
I I
I
I
\
I
\
í
4o
! \ .I
•
20
\í
I
,..,."{ ~
~ _.......
[3 ......
87S 750
G2S
,,,' •••
~e. 375 250
/
'
L
v ,,,.
125
,,....
r---.,
-
so ~
~
~~
li()
30
20
\~~
~~~ l!80 300 320
'lqR .f80 200 /!ZO 240 260
o
70 (i()
, „"'
„ •.A=l. ....,J• ·a +!.
• ~ 80 ""' eltO J20 400
80
~„
'11100
'
iOO
'
~
A
~20
'
112S
I I
"D2!>
12:;,_
\"""4---· l
„
1!75
I
60
~
„500
I
(1)
o
tury. Některé hodnoty nelze z technických důvodů vůbec přímo zjišťovat. Na příklad teplotu ovzduší. Odporem vzduchu se totiž zahřívá obal rakety až na 200° C. To ovlivňuje pqstroje i samotnou teplotu okolního vzduchu, která je hluboko pod bodem mrazu, natolik, že změřené údaje jsou bezcenné. Z těchto důvodů nebylo přímé měřeni teploty vzduchu ve vysoké atmosféře doposud vůbec prováděno. Teplota se určuje jen nepřímo z měřeni tlaku vzduchu, a to několika způsoby. Jeden z nich měří statický tlak v závislosti na výšce, to znamená, že se stanoví funkce p = f(z). Za předpokladu stálé hodnoty gravitačního zrychleni (g) je dána absolutní teplota v libovolné výšce vzorcem: .P dz T: -&R.. ap
r.
f60
-440
R = plynová konstanta vzduchu, g = gravitační zrychleni ... ) Tout,_o · metodou byla potvrzena existence vysokých teplot vysoké atmosféry. Dále bylo raketovými výstupy zjištěno, že vysoké teploty odpovidaji v těchto hladinách výškám vrstev ozonu (02). Z těchto důvodů vznikly domněnky, že podstatou vysokých teplot je snad pohlcováxú ultrafialového záření ozonem. Raketové sondáže běžně ukazují, že teplota v troposféře přibližně lineárně klesá se stoupající výškou až k nejmenším teplotám na spodní hranici stratosféry. Tyto změny jsou meteorology vysvětlo vány jako následek procesu záření ze Slunce a Země a vertikální výměnou·teplého vzduchu blízko povrchu zemského. Nesmírně důležitou úlohu hrály dosud při měřeni ú d a j e o t 1 a k u v z d uc h u. Rozsah měřeni tlaku vzduchu vyžadoval několika měřicích zařízeni. V nižšich polohách pro tlak nad 10 µun Hg bylo užito normálního barometrického způsobu (Vidiho krabiček). V tlakovém rozmezl nad 10 mm Hg dí 0,01 mm Hg bylo měřeno Piraniho přístrojem. Platinové nebo tunstenové vlákno bylo vytápě no stálým elektrickým proudem. Změny tlaku vzduchu způsobuji i změny v teplotě vlákna. Tím se rovněž. mění i elektrický odpor, udávajícl celkovou charakteristiku změny tlaku vzduchu. Pro tlaky 10-' až 10-6 mm Hg bylo použito tak zvaných ionisačních sond. (Mezi elektrodami o napětí 3.000 V vzniká elektrický výboj. Jeho intensita, jež je závislá na tlaku vzduchu, udává tak jeho hodnoty.) Přístroje na měřeni tlaku vzduchu byly umístěny ve špičce rakety, na boku kuželové hlavice a na trupu za směrovými kři délky rakety. Při pozorováni získaných hodnot obvyklými měřeními, jež byla prováděna radiosondami, bylo zjištěno, že výsledky obou měřeni naprosto souhlasí. Výjimku činil jen jeden bod. Místo, kde rychlost rakety přesáhla rychlost zvuku. Těchto 20 km, ve výšce 80-100 km, stalo se tak prostorem, pro který není dočasně žádné metody, jak ze změřených údajů správně vypočíst tlak a teplotu. Výzkum vysoké atmosféry má nesmírný význam pro letectví. Jedině díky těmto výzkumům létají dnes letouny ve výškách, jež ještě nedávno byly utopil.
i
I
X
.
"° W" $40 3 f/
l
.
Dráha, rychlost a výška rakety V 2 pro výzkum vysoké atmosféry. Prublh teploty ve vjfkách: a - nadmdřská výška v km - b - výška - c - rychlost .- d - doba po odpálení ve vteřinách - e - rozdlleni rakety - f - rychlost v m/vt. - g výška nad „,ořem - h - teplota v stupních Kelvina - i - hodnoty ziskané raketami - j - hodnoty získané radiosondami.
pohybu rakety. Základ raketové střely je velmi jednoduchý. Výbušné látky vyvozuji ve spalovacích komorách tah v každém směru. Do stran nemá tah žádny účinek. Zato dozadu má možnost úniku. Tato dozadu směřujícl sila je vyrovnávána silou směřujlcí kupředu. Z rakety tryskají dozadu značnou rychlosti plyny, vzniklé spalováním vhodné směsi. Těleso rakety je reaktivnímt 1akem puzeno vpřed. Ve vzduchoprázdném prostředí problhá tento proces s největší účinnosti. Z těchto důvodů mohou rakety snadno dosáhnout větších výšek nežli stratosférické balony, nad 270 km za 240 vt. Létající laboratoř přestavená z V-2 byla poháněna motorem typu Walter HWK 509. Délka rakety dosahovala 15 m při největším průměru 1,67 cm. Při startu vážila 14 tun. Z této váhy připadalo lú tun na palivo. Byl jim lih a tekutý kyslík. Tyto dvě tekutiny byly vháněny do spalovací komory umístěné v zádi stroje, kde uvolněná tepelná energie dodala raketě potřeb nou sllu k pohybu. Při spalovací teplotě kolem 2.000° C vyvinul unikajícl plyn reakůvní tlak 28.000 kg. Raketa dostoupila výšek nad 170 km za necelých 240 ·vt. Většlho výkonu dosáhly speciální vícestupňové rakety. Dne 24. února 1949 vystoupila dvoustupňová raketa nad 400 km. Tyto rakety jsou sestavovány ze dvou části. Po dosaže,ni určitých výšek se jisté části rakety (nádrže spotřebovaných látek a pod.) oddělí a takto odlehčená raketa letí dál. V ny.nějši době projektují konstruktéři rakety, umožňující dolet nad 800 km. Netřeba připomínat, že v budoucnosti, v době atomových motorů, nebude žádná výška problémem. Velmi komplikované zllstává stále mě řeni hodnot jednotlivých pozorovaných prvkll při výstupu. Jakmile přestane motor pracovat, t. j. ve výši asi 30 km, přestá· vá také stabilisace střely a ta .následujícím apara~ nestabilním letem ovlivňuje měřici •
•
Raketa V 2 přizpůsobená pro výzkum atmosféry: 1 - vnljší kormidla - 2 - spalovact komora' - 3 - -turbina a čerpadla - 4 . - nádrž s tekutým kyslíkem - 5 - nádrž s lihem - 6 - řídicí část (radiořízení) ~ 7 - měřicí přístroje - 8-stabilisátor 9 - vnitřní kormidla pro let ve vzduchoprázdnu ~ 1 O - f otokamera. •
s
6
9
o
, ,
viloA A TECHNIKA MLÁDE:tl
267
V sobotu 31. října 1903 přinesl ,,Pražský ilustrova ný kurýr" tuto zprávu:
OL STOLETÍ
Zachráněná stařena
Nový ochra nný rám vozů elekt rický ch drah pražs kých Ve stfedu tohoto týdne osvědčil se po prvé, jak lze snad říci, nový ochrann ý rám voz6 elektric kých drah pražský ch. Toho dne bližil se po 11. hod. dopol. v6z č. 23 ke stanici Panská ulice a právě v tom okam.ž iku vkročila do jizdni dráhy na koleje z levého chodník u stařena. rudič Jan Knopp dal ihned výstraž né znamen í a hleděl v6z brzdou zastavit . Poně vadž byla kolej kluzká, nezasta vil se motorov ý vůz ihned, porazil stai'enu a byl by ji pfejel. Tělo stai'eny však přivedlo v činnost ochrann ý rám, vlastni košťatový rám spadl ke dlažbě a zabráni l zranění stařeny, ačkoliv nebožačku pi'ed sebou na vzdá,en ost asi dvou metrů smýkal . V okamžik u, kdy stařena pod motorovým vozem úplně zmizela , zmocnila se všech očitých svědků hr6za. Ka!dý se domnív al, že bude vyta!en a zpod vozu pouze mrtvola nešťastné oběti. Jaké bylo však podiven í všech, když stai'ena zpod vozu vytažen a chtěla zmizeti v zástupu , který se ihned kolem motorov ého vozu nahromad il ••• dyž také „Národn í listy", „Ilustro vaný svět" i ostatní noviny uznale hodnotil y nový ochrann ý rám, prý společné dílo zaměstnanců elektrick ých drah, vrchního inženýra Svobody , vrchního montéra Jirgla a zámečníka Václava Charváta, celá Praha si oddychla . Konečně bude z pražskýc h motorov ých vozů odstraněn pověstný údolam a drtič kosti, který byl ochrann ým rámem jen v úřední mluvě, ale ve skutečnosti ještě nikoho, kdo
K
Tů
Pro
VěDA A TECHNIK A MLÁDEi l
technik u
A tak není divu, že pražský tisk volal teď stále častěji, aby nový ochrann ý rám byl co nejdříve zaveden na všechny motorov é vozy pražské tramvaje . ZÁMEC NiK PRA2S KÉ KO:AKY
se dostal pod vúz, před zmrzačením nebo zabitím neochrán il ... Ani nemohl. Původní ochrann ý rám, sestaven ý z tvarovýc h želez a silných prken, byl umistěn na předku vozu, na samém jeho okraji. Jestliže se nepodařilo okamžitě vůz zastavit, jakmile se před něj neopatrn ý chodec dostal, byly nohy postiženého pohlceny na pohled nepatrno u, asi dvanácti centimet rovou mezerou , zející pod spodni hranou rámu. A jak se vůz kymácel , strhl pak pod sebe celé tělo. Tenkrát radniční panstvo nařídilo zakoupit hevery. „Výtečná myšlenk a, tyhle hevery" , psala ve svém fejetonu Národní politika. „Jsou rozděleny jako deposita po celé královské Praze. Tak ku příkladu, když vás ochrann ý rám laskavě poraz! a spolkne u Prašné brány, dostanet e přátelskou radu, abyste zatím nevypouštěl duši, poněvadž se půjde pro hevery někam až ke karllnskému akcizu (stával u nynějšího nádraží Těšnov). Než se přišourají s hevery, může se člověk pod ochrann ým rámem zatím bavit, jak dovede ... "
vypadaly df(ve vo:r;y pražské elektrické tramvaje. Ve skupině prvnf zprava le:r:ce Václav Charvát.
268
„ Vědu a
f
:támečnik-vyrul
Po celou tu dobu však nikdo z Pražanů netušil, že vynálezc em nového rámu není skupina ing. Svoboda -Jirgl-Ch arvát, nýbrž pouze jediný člověk, zámečník pražské koňky Václav Charvát. Bylo to jednoho podzimn ího odpoledn e r. 1901, když se s hlomoze m otevřela těžká vrata smichov ské vozovny a na nádvoří vjel elektrick ý motorov ý vůz. V přilehlé dílně ustaly rány kladivem a ve dveřích se objevil vysoký, statný, asi třicetiletý dělník v kožené zástěře. „Co že jedete domů?" ptá se řidiče. „Zlobí nás brzda. Už několikrát dnes selhala. Nemůžeme přece takhle jezdit. Ani ochrann é rámy za nic nestojí." Zámečník Václav Charvát, který ve vozovně opr~vuje také vozy poslední koněspřežné trati, vedoucí od Anděla ke klášteru Křižovníků, vf, že řidič má pravdu. První elektrom agnetick é brzdy byly nespoleh livé, stejně i brzdy mechanické, zvláště když se trochu opotřebo valy. Koleje se tenkrát nesypaly . Nebylo žádnou zvláštno sti, když si tramvajá k přinesl na vůz písek v čepici, a byla-li kolej kluzká, že si nejdříve nejnebezpeč nější úsek posypal. A tak s elektrisac1 pražské dopravy vstoupil o do idylický ch pražskýc h ulic velké, dosud neznámé nebezpečí ... „Dnes odpoled ne pod Olšanský mi hřbitovy zase tramvaj~řejela dítě", pokračuje řidič. „Dostalo se pod vůz. Skoro hodinu trvalo, než přivezli hever. Celou tu dobu chlapec zoufale volal máma ... Konečně vůz nadzdvih li, ale v tom hever povolil a celá tíha znovu padla na toho malého ... " Ještě týž večer se zámečník Charvát pustil do práce. Ticho v malém bubenském bytě bylo přerušováno jen pravidel ným oddecho váním spicl ženy a malého Pepička. Charváto vi tanuly na mýSli všechny ty návrhy ochrann ých rámil, jimiž se v celém světě snažili snížit nebezpečí ve velkoměstských ulicích. Některé viděl na vlastní oči. Není to tak dávno, co se mu dostaly do rukou vídeňské ilustrova né noviny. Celá stránka byla v nich věnována návrhům na ochrann é rámy. Ale všechny byly nesmysln é. Zvláště jeden nápad: kresba ukazova la, jak motorov ý vůz před sebou tlačí kanape, v jehož měki.ých polštářích našla záchranu žena, která v nepravou chvíli vstoupil a do jízdní dráhy . „ Bylo už k ránu, když si Charvát vzpomněl, že sněhové pluhy pražské koňky neměly vůbec žádné brzdy. Při jízdě se svahu se brzdilo pouze kartáči z březového proutí, určenými k odhrnov ání sněhu. I
mládeži" napsal VILÉM DOLEJŠK A -
Což utlutnit takovými
K titulní barevné straně
kartáči
také setrvačnost rozjetých motorovýc h vozů, aby se v čas potřeby rychleji zastavily? Ale jak kartáč upevnit? Charvát si béře na pomoc tulku. Ano, už to mál Dvěma klouby, pod podlahu přední části vozu. Spouštět se může pákou. Kartáč však musí být o několik centimetrů vyšší, než je mezera mezi zemi a spodní části vozové skříně . . . Správně, skříň se tím při spuštěni kartáče mírně přizvedne a kartáč pevně přitiskne k zemi . . . Třením kartáče o dlažbu se vůz zastav!. Ano, zastaví . . . Pepičku, slyšíš, volá v duchu Charvát, zastaví, a kartáče nepropustí pod vůz lidské tělo ...
ULOUPEN Á MYŠLENK A Od myšlenky k činu nebylo daleko. Několik večerů, vždycky až po práci, slepoval Charvát ze železných zbytků svůj rám. Od babky na trhu koupil celou nůši březových košťat a lopotil se s kartáčem. Byl 120 cm dlouhý a 30 cm šíroký. Při zkoušce ho zavěsili pod vůz koňky, který byl právě v opravě. Pak vů.z připojili ke Křižíkovu motoráku a vyjeli na manipulační kolej. Když po rozjezdu spustil Charvát pákou kartáč k zemi, motorák se po několika metrech třeni zcela zastavil. Ještě několikrát Charvát svůj ochranný rám zlepšil, než se rozhodl s nim jít do ústřední elektrické stanice v holešovické elektrárně. A pak se stalo to, co bylo jen tehdy možné. Když Charvát na svůj návrh dlouho nedostával odpověď, šel se na něj pozeptat. Vrchní inženýr Svoboda pře kvapenému Charvátovi sdělil, že se svým mlvrhem přišel pozdě. Na podobný sklápěcí rám prý už sám dávno podal patentní
v•clav Charvát si lehl pted Jedoucl Vl\z, 111.by dok•zal bezpeěnost a llčinnoat svého ochranného rámu ..•
dovolal. Nepomohlo mu ani to, že hledal pomoc u vrchního montéra Jirgla, který také na jakémsi rámu pracoval. Nakonec mu nezbylo, než poslechnou t „přátelské ho" doporučeni předsedy správní rady elektrickýc h podniků profesora Petrlíka. Ten to vyřešil opravdu šalamounl\ky. „Víte co," řekl, „spojte se všichni tři a budete i společně odměněni." Tak byla v r. 1902 podepsána společen ská smiouva o ochranném rámu „SvoboSyatém Stefan: Motorový Vl\z pfoed aebou tlačil čtyrkolový vozil< opatřený po1J1'ft, který ohrofenou osobu zachytil.
přihlášku.
Charvát se o tom na vlastni oči pře svědčil. Ano, kromě maličkosti to byl celý jeho návrh. Výkyvná mříž, zavěšená pod přední plošinou vozu, na ni upevněná dvě železná táhla. Jakmile se nějaké těleso dotkne mříže, ta se sklopí pod plošinu, kartáčový rám zalomený do šipky se vyvěsí a spadne na dlažbu ... Zámečník pražské koňky se práva nes„tEm „Prozřetelnost'': IUdJě motoroviho vozu ll•pl na knoflik, spustila ae úchytná 1nřif a ohrofenou osobu nabrala.
Dlouho na ně nečekali. První se dostavila 31. října 1903 na Příkopě. A pak přišla dalšl. Dne 16. prosince 1903 zachránil nový rám šestiletého Žežulku, krátce nato jedenáctilet ého Josefa Pecha, dvacetiletého Emanuela Krejčího, paní Annu Cicvárkovo u, Aloise Mojžiše, Václava Krafka, a desítky dalšlch dospělých i děd, kteří se dostali před plošinu motorového vozu pražské pouliční dráhy. Ale pražští radní jako by neviděli a neslyšeli. V roce 1905 byla novým ochranným rámem vybavena sotva třetina motorových vozů, ač zmrzačeni a zabiti zp6sobených starým rámem bylo stále dost. Věc nepopohna lo ani to, že o nové zařízeni projevila zájem i cizina. Boj denního tisku za nový rám pokračoval. Dne 20. května 1905 přinesla „Velká Praha" článek, v němž krítisovala nejen pomalé tempo v zaváděni rámu, ale i to, že se za čtyři roky nevzpomnělo na vynálezce jediným haléřem odměny. „Mezi vynálezci nacházl se též dělník", píše se v článku, „který má celých 19 korun týdně, tři děti, a nyní má zaplatit třetinu poplatku za patentován i vynálezu." Teprve na plsemnou prosbu finančně i duševně zcela vyčerpaného Václava Charváta vyplatila mu správa elektrickýc h podniků 470 korun ... „Zbytek" sjednaného podflu mu vyplatila teprve v r. 1925 jako dobrovolno u odměnu v částce 250 korun I Když Charvát onemocněl, chtěly jej elektrické podniky propustit. Jen z milosti se stal dozorcem čističů koleji ... KONEčN.e UZNÁN
Dflo Václava Charváta slouží na tramvajích v Praze i v jiných městech dodnes. A teprve v dnešní době se mu dostalo i veřejného uznáni. Bylo to loni v červnu, při padesátém výročí poslední jfzdy koňky Prahou, kdy ministr dr. Jozef Kyselý udělil vynálezci čestný odznak „Nejlepší zaměstnanec ministerstva místního hospodářství". Václavu Ch.a rvátoví je bezmála pět aosmdesát let. Celý svůj životní zájem rozdělil na tři díly. Jeden dal svým dětem, druhý své dílně a třetí zahradě. Ještě dnes, nenajdete-l i ho v jeho šárecké zahrádce, zcela určitě připravuje ve své malé dílničce nedaleko letenské stráně nějaký zlepšovací návrh. A nejsou to náměty všelijaké. Všechny. mysli na to, jak ulehčit člověku práci ...
*
da-Jirgl-Ch arvát". Ač to celé bylo dílo dělníka Václava Charváta, byl uveden. na patentní přihlášce poslední ...
Poznámka redakce: V tomto lísle na str. 280 přináiime jeden z posledních zleplovacich námltů s. Václava Charváta, otiltlný v čas. Strojírenská vý roba, sv. 3, č. 2/1955, a to !roubovák s přídržn.1mi rameny.
V BOJI O LIDSK:é 2IVOTY Byl-li o nový ochranný rám v6bec zájem, pak jen proto, že na prvním místě byl uváděn jako autor vrchní inženýr Svoboda. Ale ani tak radniční panstvo o zařfzení nestálo, ačkoli těžkých zraněni, způsobených dosavadnfm rámem, den ze dne přibývalo. V březnu 1902 bylo nové zařfzeni namontová no na první vůz. Pánům nestačila zkouška s vycpanou figurinou - a tak si pří další zkoušce lehl na koleje před přijíždějící v6z sám zámeč ník Charvát. ~ekli byste, že to uf mohlo přesvědčit. Ale nepřesvědčilo. Teprve po nových neštěstích byl rám namontová n na další - dva vozy. Charvát stále zlepšoval svůj vynález, ale radničním pánům stále chyběly „praktické zkušenosti" .
An11lcký systém ochrany1 Gumový v'1ec zachytil osobu a pfevritll ll do mřifového lapače, který ·st motorový vdz tlačil phd sebou.
V~DA A TECHNIKA MLÁDEŽI
269
značně zvyšuje. Cii'ení lze také provádět hli-
nitanem sodným , slranem f.elezitým, nebo se Al(OH) a vytvái'I ve vodě elektro lyticky pomoci hliníkových elektro d. Voda takto pi'edčištěná se vede na serll h r u boce z ů. Obyčejně teče pl'es k a s k á d y, kde se provzd ušuje a napájl kysllkem. Pi'ljde do nádrf.I, jejich! dno je pokryto plskem čím dále tlm jemnějším. Prosakováni plskem má význam mechan ické filtrace . Za posledn lm filtrem se dostává voda jlf. fysicky nezávad ná. Účelem dalšlho postupu je čištěni bakteri ologick é. Začlná mlrným předchloro vánlm, načef se voda vede na velké filtry s vrstvou jemnéh o plsku na dně. Několik dni se propou štl voda zpět do i'eky. Za tu dobu se vytvol'I na povrchu písku do hloubky asi 4 cm vrstva biologi ckého slizu, t. zv. f I I t rač n I m e m b rán a. Ta zadrf.uje bakterie Uk účinně, f.e na pi'. i'lčnl voda obsahuje v 1 cm• al 180 000 zárodků, filtrát však ul pouze 20 zárodků, při čemf směrodatné bakteri um colii nenl zjistitel né. Tuto vodu lze uf. považo vat za zdravotně nezávad nou.
ROzni způsoby chloro váni
Vodní stavby n. p. ze Sezimova Ústí provddějl výstavbu nové voddrny v Podoll, kterd md být dokonlena v roce 1960. Jde v podstatě od.plnění a rozšlření staré podolské voddrny. Tento nový objekt bude vybaven nejmodernějšlm technickým zo11zením o jejl výkon zdrovelf se starou voddrrtou md linít 2.000 litrD kvalitní pitné vody zo vte1inu. No obrdzku: pohled no staveniště nové podolské voddrny ve velerních hodlndch. měst
ni pitnou vodou bylo odeZ ásobová dávna obtlžný m problém em kulturn lch
dostatečné
Pi'esto se Jde s úpravou ještě dále a provádl se konečná s t e r i I i s a c e v o d y. jsou v provoz u rozman ité metody : ničeni bakteri i ultrafialovým z.ái'enlm, ozonov ánlm, modern l je vyuf.itl oligody namick ých účinků (t. J. působlclch i při nepatrn ém mnolstv l) ionexů (měničů iontů) preparo vaných solemi stflbra nebo mědi. Ale nejrozšil'enějšlm způ sobem sterilisa ce pitné vody Je c h I o r o v á n I. I největšl kdysi ozonov acl stanice v Leningradě byla přeměněna na provoz chlorov ánlm. V Americ e piji skoro ti'i čtvrtiny obyvate lstva chlorov anou vodu; od té doby klesla úmrtno st tyfem z někdejšlch 45 lidi na 100 000 pod 3 osoby. Samo Chicago chloruje denně pi'es čtyřicet miliond krychlových metrll vody z Michiganského jezera. Chlorov áni se provád l různými způsoby: bud se vhánl pNmo do vody plynný chlor, nebo se pi'idáyá chlorov á voda, po pi'ipadě některé sloučeniny, jako chlorna n vápenat ý (chloro vé vápno), sodný nebo chloram in. Na Jeden litr vody připadne asi O, 1-0, S mg chloru. Asi dvě třetiny tohoto kvanta se chemicky sloučl s nerostn ým obsahe m vody. Obsah chloru zničí všechny chorob oplodn é zárodky a je zdravotně zcela nezávadný. V praf.ské vodě také nenl niktera k zjistitelný. Lidé někdy mylně povaluj i za chlor bublinky vzduch u usazujlcl se v klidu nebo kaly vznlkajlcl v potrubl , obrátí-l i se v někter 'J._eku proud vody (při poruc itých partií a p.). Je · t čištěna z továrel}'
množst vl vody čisté, chutné a bakteri ologick y bezvad né. Nejschůdnějšl národů. Svědči o tom rozsáhl é stavby vodo- cesta k tomu je doplněni dobré tvrdé pramevodů, jimiž na přlklad už staN 1$.fmané přlvá nité vody odborně upraven ou, vyčištěnou d~ll vodu do svých obydli. vodou řlčnl. Tohoto způsobu zásobov áni vo Malé osady nikdy neměly takovýc h nesnázi. dou pouflvá na pi'lklad i Praha, která vodu ze Zpravid la stačilo vykopa t dosti hlubok é studni kolem Kárané ho doplňuje filtrova nou studně, ze kterých se voda nablrala okovy, a bezvadně upraven ou Vltavskou vodou. Právě nebo se těžila čerpadly, podle pokrok u tech- v přltomné době sta~I národn f podnik Vodnl niky vice nebo méně dokona lými. stavby ze Sezimo va Ustl novou člstlcl stanici Taková spodnl voda bývá obyčejně dosti v Podoll. čistá a zdravotně nezávad ná. Při prosako váni mohutn ými vrstvam i půdy se mechan icky Závad ná voda se filtruje filtruje a zbavuje z většl části I bakteri i. SouNezi'ld ka slýchám e od nezasvěcených lid I časně rozpou ští po cestě různé látky v pOdě slova nedůvěry pi'I poullvá nl rlčnl vody obsažen é; stává se z ni „tvrdá " studniční k vai'enl a k piti. jakékol iv obavy jsou však voda. zcela neoprávněné. Pf!dave k řlčnl vody zpravidla mlrnl nadměrnou tvrdost spodnl vody. „Dvoj i" voda ve městech Úprava vody Je po všech stránká ch odborně Ve většlch městech však působl hustota kontrol ována a konsum enti se mohou spoobyvate lstva při opatřováni většfho množst vl lehnou t, že dostano u vodu nap osto nezápitné vody obtlle, neboť se musi vyhledá vat vadnou , rozhodně lepšl, než ·z pr měrné ven· ve vzdálenějšlm okoll, odkud se přivádl pokovské studně. Uživate le tak dy bude trublm. jistě zajlmat , jak se takov praxi Měst.a si někdy pomáha la tlm, že měla dvoji provádl . vodu: spodnl vodu pro piti a vařeni, kdežto V kaldém pi'lpadě jde řl ~ vod ejprve pro pranl, myti, kropen i ulic a zaléván i dodápi'es hrubý filtr, v němž se za ětšl nevala levně dosažit elnou vodu řlčnl. čistoty. Potom zpravid la n led t. zv. Tato praxe se však neosvědčila. Typicko u č i ř e n I vody. které př evš raČtenáře ještě ukázko u vady takovéh o systému dvoji vody loi pov hy~o o styt s byl výskyt cholery v Hambu rku v roce 1892. ňuje těžko filtrova telné látk větší nou organic kého pWod Čl I ležl stv pit~ vod Hambu rk a Altona tvořl vlastně jediné sou- . v tom, že se do vody pi'idá lát a k e u;ť ě vý, v· pnem vlslé město; Hambu rk však rozváděl pro myti vytvoN objemn é kololdn l sra en n . Býv o P afs chemie . a pranl zhruba filtrova nou vodu z Labe, kdežto obyčejně sl ran hlinitý, který se ve v dě élrop ý zlomek p o ěnl pi'lAltona měla jediný vodovo d s pitnou vodou. lysuje a s vápenat ými solemi dává bě avou sra- chuti lze pi'idat do v mthiosu lZatlm co Hambu rk byl cholero u zcela zamoleninu hydrox ydu hlinitéh o podle rovnice fátu (sirnata n sodný). Výhodn ym le také oligořen, vyskytl y se v Altoně jen ojedinělé pi'lAI (SO ) + JC (HCO ) _ dynami cký účinek sti'lbra nebo mědi; uf pady, u nichž Ještě se dalo prokáz at zavlečen! 3 1 Al(OH) + 3~ SO 1$.lmané vkládali do dlbánů s pitnou vodou z Hambu rku. 2 6 2 3 a ' sti'lbrn é mince. Dnes se použlvá t. zv. kataTato sraf.eni na v podobě bitých vloček strhuje dynu, koloidn lho stříbra rozptýl eného na Pitná voda z Vltavy ? s sebou jemně rozptýl ené koloidn í nečistoty, velkou plochu, které se docil! tlm, že se sti'lAle ani studně na spodnl vodu nejsou velkou část drobné ho mikrosk opickéh o kalu, bro sraz! na povrch písku nebo uhll. Nejvždy zdravotně nezávad né, jak dosvědčuje na ba i množst ví bakteri i. Voda pak procház l jednodu šší cesta však je svařeni podezi' elé přlklad tyfová epidem ie, která se před dva- s malou průtočnou rychlos tí s r á že c r n á - vody. Nesml se však ceti lety objevila v Českém Brodě, šlřena d r ž i, v niž se kaly usazuji a čas od času vy- mohou chorob oplodn zapome nout, že se é zárodky dostat do právě vodou z tamní nemocn ice. Města tedy pouštěj! do kanalisačnlho potrubl . Tlm se dalpotravy při myti rukou a nádob nesvařenou stoji pi'ed problém em, jak dodat obyvate lstvu šlm filtračnlm blokům velmi odlehčuje a výkon vodou. re-
+'
270
V~DA
A TECHN IKA HLÁDE ll
co
Poznáváni.e zeniědělsk Sklizeň obilí je v zemědělství největší pracovní špičkou, neboť za velmi krátkou dobu je třeba zpracovat velké množství obilné
hmoty. Každé zpoždění vede k velikým ztrátám. které se v celostátnlm měřltku rozrůstajl do ohromných rozměrů. Při tom všem dnes nejde jen o to včas obil! posekat, svázat, postavit a potom svézt, nýbrž o to včas obili vymlátit a dodat do výkupnlch skladů. Je to z těch duvodO, aby naše plánované hospodářství mělo přehled, kolik obili bylo u nás vyrobeno a kolik obili se musí dovézt, abychom kryli naši spotřebu. Proto právě při sklizni obilovin se snažlme nasadit takové stroje, které mnohonásobně zvyšují produktivitu práce - žacl mlátičky.
Vývoj strojil pro sklizeň obilovin Sklizeň obilovin můžeme rozdělit na ně kolik operací: sečeni, hrsťováni, vázáni snopů, stavěni panáků, svoz s pole a mlácen(. Při ruční sklizni se tyto operace provedly všechny, a to postupně každá zvlášť. Ve snaze odstranit lidskou dřinu, byly zavedeny výkonnější stroje, které zvýšily produktivitu práce jednak dm, že vykonávají několik operaci najednou, a jednak dm, že některé operace úplně odpadávajl. Žacl stroje přiháňkové obstarávaly jen sečeni. Žací stroje hrsťovacl při práci mimo
ústrojí, ani! by měnilo směr pohybu. Žacl mlátičky tohoto typu jsou zpravidla samochodné (ŽM-330, S.4). b) žací mlátičky typu :L:, které mají žacl ústrÓjí umístěné vedle mlátičky, c) s mláticlm ústrojím umlstěným kolmo na směr pojezdu (S-6) (obr. 3); · d) s mláticlm ústrojím rovnobělným se směrem pojezdu (Claas) (obr. 4.).
Ppsečené
obilí je dopravováno od· lacl lišty k mláticímu ústrojí plátnovým dopravnlkem, kde bud před vstupem do něj nebo po výstupu měnl směr pohybu. 2. Podle způsobu pohonu jsou: a) žacl mlátičky samochodné, u kterých pohon všech pracovnlch orgánů i pojezd obstarává motor, umístěný na rámu stroje, !J,í'ř
Žacl mlátičky rotdělujeme podle dvou hledisek: 1. Podle umístění lacího válu vzhledem k mlátičce na: a) žacl mlátičky typu :T:, které mají žací ústroji umístěné vpředu (obr. 2). Posečené obili je shromalďováno do středu k šikmému dopravníku, který je dopravuje do mláticího
Obr. a) mlAtlcl ústroji
©
'~
~ ~
Žacl mlátička je jednlm z nejdokonalejších sklizňových strojů, neboť obiloviny seče a zároveň mlád. Tlm spojuje všechny operace. Ovšem vyvstanou zase jiné operace, jako je odvoz zrna čl odkliz slámy a plev. Pro lepší přehled je uvedena tabulka, znázorňujlcl produktivitu práce různých strojů. v hektarech za jeden pracovnl den (obr. 1). Z údaj6 v tabulce vyplývá, že produktivita práce je při sklizni lacl mlátičkou asi SOx vyššl než při sklizni laclm strojem hrsťova clm a }7x vyššl ne! při sklizni samovazačem.
„
typy žM-18 s
y
poháněny
ly oto,r~?I zvolen ěn vhod-
rem. Poměr proto, že v té nějšl motor. Na základě zk: byl pro rok 19 51 zhotoven r o p lacl mlátičky ŽM-21 se záběrem a r I 2 00 mm a vylepšeným benzinový . Ukázalo se však, že největší slabi t onstrukce byl motor. Teprve pro rok 9 I z~ ištěny naftové motory Tatra T , v é době vyráběné o výkonu 50 k I. S o motorem byly dokončeny zkoušky ~ Na základě směrn sjezdu strany bylo urychleně přikročeno oji československé ~acr mlátičky určené ldizeň obil! ve vysokých hektaroyých t ech. Tak vznikl prototyp ŽM-300, zko v roce 1954. Při těchto zkouškách byly ny některé nedostatky, jako velká váha ážila 54 q - i ně· které nedostatky výro Vládní komise pro šky lacl mlátičky ŽM-300 proto dopo a některé rekondalšlch úpravách, strukce tohoto stroje Agrostroje Proprovedených konstruk stějov, vyšel v roce s nový prototyp ŽM-330.
t'
1
sečeni ještě hrsťuji. Samovazače provádějí mimo sečen[ ještě vázáni do snopů.
Typy facfch mlátiček
r
~
I:::
~ §
~
':>.
~5
~.~
~~ 41.2
".'> ,,._
"->
;:s
o~
~~
,~'~· ,~-~ ;;:; !l') ~i ·~ ~ 0,16
~20
·~I::: ~ ,,._ \'.j
0,.1i'
~
I
~t::i ~ '1
~
·~~
-
b) tací mlátičky závěsné za traktor, který bud obstarává pojezd i pohon všech pracovních orgánů, nebo traktor obstarává jen pojezd a pro pohon pracovních orgánů žací mlátičky je vestavěn _ samostatný motor. v
Vývoj facfch mlátiček v CSR Vývoj byl zahájen v roce 1949 ve vývojovém středisku Agrostroje Prostějov. již v l)ásledujlcfch žnich byly zkoušeny dva proto-
lacf mlátičlé M-330 Je samochodná, určená pro sklizeň obilovin vysokých hektarový.ch výnosO a hlavně však dlouhostébelného obilí. Záběr žacl lišty je 3300 mm, váha celého stroje asi 42 q. Pro obsluhu je třeba dvou lidí. Stroj je vybaven hydraulickým zařizenfm, které ovládá jednak kopírovací zařízeni povrchu pole zad lištou, čím! automaticky na- · stavuje minimální výšku strniště, jednak k usnadněni práce řidiče při přestavováni pl'iháněče či variátoru. Žací mlátička je složena z těchto hlavních ústrojí, vestavěných do celkového rámu: Poháněcího, pojezdového, laciho, mláticlho, vytřásaclho, čisticlho.
,
Ustroj[ poháněci Pohon všech pracovnfch ústroji i vlastni pojezd obstarává haftový motor T 924, který je čtyřválcový, čtyřtaktní, vzduchem chla· zený. Výkon motoru je 60 k při 1500 otáč· kách za minutu s průměrnou spotřebou
'
•
I
-· '.. ..
··.~
.;.:
„
••'
,.·•·
•
I
•
a
@
@
\
I
V~DA
A TECHNIKA MLÁDEfl
271
NOVY CES(OS \
26
1. Moták. - 2. Kosa. - 3. !>odávacl šnek. - 4. Vál. - 5. Podávati válec s excentr icky usazenými prsty. - 6. ~etězový podavač. - 7. Hydraulická soustava ke zvedáni kosy. - 8. Vkladač. 9. Mlátlcl buben v koši. - 1 O. Odvíječ. - 11. Ventilá tor. 12. Ouhrabečné slto. - 1 3. Spádová deska. - 1 4. Šnekový dopravník pro doprav u zrn!. - 1 S. Spádová deska. - 16. Šnekový dopravník pro doprav u kláskll. - 17. Spádová deska. 18. Ouhrabečné slto pro propad kláskll. - 19. Ventilá tor. 20. Roura pro doprav u plev do připojeného plevnlku. 21. Kapsový eleváto r pro doprav u kláskll. - 22. Vytřasadla. - 23. Ústl svodu plev. - 24. Spád plev zpět do mlátičky. 25. Nidrl pohonných hmot. - 26. Sito. - 27. Spádová deska, pod ni umístěno druhé slto. - 28. Vlnitý Rleth. - 29. V}'nášecl transpo rtér na zrn!. - 30. Druhé čištěni. - 31. Bunkr na zrn!. - 32. Šnek s klásllovačem. - 3 3. Při vod teplého vzduchu od motoru do druhéh o čištěni. - 34. Motor. - 35. Plošina řidiče .
•
15
14
I posečené
plny
. •
:
sláma
_J
oblll a klásky
:s OSLOVENSKY KOMBAJN 2M-3 30
66)
©
~
29 •
. •
•
-
14
1:?_.,
®
10
zrna. Od motoru je odeblrán pohon z obou konců klikového hi'ldele. Na jedné straně je i'emenlce k pohonu mlátičky a žaclho ústroji, na druhé straně k pohonu pojezdu stroje. Motor je umístěn nad mláticlm ústrojím po pravé straně řidiče. Startováni se provádl elektrickým startérem.
provádí z toho dóvodu, aby byl zajištěn správný a dokonalý výmlat pi'l sklizni a zachována maximálnl próchodnos t oblil mlátič kou, Za mláticfm ústrojlm je umlstěn odvíječ, který zabraňuje navljenl obili na mláticl buben a zároveň zaručuje dopravu slámy na výti'asadla, takže v těchto mlstech nemOže dojit k ucpáni stroje.
Ústroji pojezdové
Ústroji vytfásacf
Celý stroj spočlvá na dvou nápra~ách, z nichž pi'ednl je hnacl, zadnl i'ldicí. Prevodová skřlň je vestavěna do mostu pi'ednl hnacl nápravy. Má čtyi'i převodové stupně vpi'ed a jeden vzad. Do prvního pi'evodovéh o stupně je zařazen variátor (plynule měnitelný pi'evod) (obr. 5), který umožňuje plynule měnit rychlost pojezdu a tak plně využit maximálnl průchodnosti obilí lacl mlátlčkou v nestejnoměrně hustých porostech. : Pohon od motoru se pi'enášl kllnovýml i'emeny do převodové ski'lně pi'es diferenciál, který je vybaven zámkem. na hnacl poloosy a hlavnl pojlžděcl kola. Zadnl náprava je výkyvná kolem sti'ednlho čepu. Na ni jsou připevněna dvě kola, obstarávajlcl směrové flzenl stroje. Natáčeni volantu se přenáší na zad ni kola ze Jstanoviště řidiče pomoci šnekového i'lzenl a spojovaclho táhla ilzenl.
Vyti'ásadlo je čtyrdllné, klávesové. uložené na dvou klikových hi'fdellch, z nichž jen jeden je poháněn. Vytřásadla jsou stupňovitá, korýtková. Jejich spodek tvořl spádový plech, po kterém se dopravuje směs zrnl, plev a ouhrabkll (omlat) na dopravnl desku před žaluziové ouhrabečné slto.
0.25 kg nafty na jeden cent vymlácenéh o a
vyčištěného
Hřablové elevátory, z nlchf jeden sloufl k dopravě zrna do druhého čištěni, druhý k dopravě klásků zpět do mláticího ústroji, jsou umístěny každý s jedné strany lacl mlátičky.
Za zrnovým elevátorem je umístěn klasňovák zrna, kterého se pouflvá hlavně pf! sklizni ječmene k odstraněni osin. Druhé čištěni je zamontován o do samostatné kostry nad zásobnlk zrna. Sita tohoto dočišťovaclho zařlzenl jsou dvě a jsou rovněž výměnná. Plevy a lehké nečistoty jsou při propadáváni mezi slty strhovány proudem vzduchu a foukány zpět na vytrásadla. Jako větru, potřebného pro druhé čištěni. je použito chladiclho vzduchu motoru. Tlmto uspořádánlm se ušetři pomocný ventilátor. Ohi'átý vzduch zároveň napomáhá i< dosušovinl zrna. Zásobnlk na zrno pojme asi 12 q zrna, které Ihned bez pi'erušenl sečeni padá do valniku. Žacl mlátička je rovně! vybavena odsavačem plev a ouhrabkO.
Popis pracovnfho procesu strojem
Stébla obili. posečená lacl lištou, jsou za· chycována a usměrňována přiháněčem a dopadají na lacl stOI a jeho šnekový dopravnlk. Tento obili shromažďuje do středu. Zde se ho --n ujlmá šikmý dopravnlk, který pomoci vkláI , daclho bubnu dopravuje obil! do mláticlho I I Ustrojf facf .J . ústroji mlátičky. Po výmlatu se hmota - omlat, - skláda1lcl Sestává z lacl lišty, kosy s poháněclm me' I se ze zrnl. slámy, plev a ouhrabkO. dostává na chanismem, přiháněče, šnekO s podávacími . I I I klávesnicové výtřasadlo; to odděluje slámu, I \ I prsty a šikmého dopravnlku. 1 neboť drobné částice propadávajl na spádovou \ I I Žacl lišta je sestavena z prstů o rozteči· I I \J desku, která přecházl v žaluziové ouhrabečné 76,2 mm, které vytvářej! protlosti'I l'ložíkům I I I s Ito. I t pohybujlcl se kosy. Pohon kosy je od kyvného Sláma potom vypadává z výtřasadel na ramene poháněclho mechanismu . Tento kýt, strniště. odkud je po proschnutl sblrána sbě va~ý pohyb je odvozen od šikmého čepu s pflI\ raclml lisy. ruby z pi'edlohovéh o hřldele. I \ Žaluziové ouhrabečné slto je přestaYitelné I I Pi'iháněč obilí, umožňujfcl správné vkláz dllvodO dosafenf dokonalého oddělen! zrna I I dání sečeného obiti do dopravnlku, je výod ouhrabkO, které se dostávajl až do lapače střednlkový s pěti přiháňkami. Je přestavitel plev a ouhrabkO. ný jak ve směru vertikálnlm tak horizontálJ Zrno a plevy, propadlé ouhrabeěným slním. Pi'estavovánl do jednotlivých poloh se tem, dopadají na dvojici děrovaných slt prvého provádl pomoci hydraulický ch válců, jejichž čištěni, které jsou, jakož I síto ouhrabečné, činnost je ovládána rozvaděči, umlstěnými na podfukován y vzduchem ventilátoru prvnlho plošině řidiče. Pohon přlháněče je odvozen čištěni. Tento vzduch odděluje a zároveň od hnaclch pojezdových kol. dopravuje plevy do lapače plev a ou~rabkO Sečené obil! je na žaclm stole dopravován o a odtud je potom oboji odssáváno výfukem prů běfnými šneky, opati'enýml ve střednl a dopravován o do zásobnlku. části výsuvnými prsty, pod šikmý dopravnlk, Vyčištěné zrno se dostává do šnekového který je zhotoven ze tři řetězil, opatřených dopravnlku, který je shrnuje do hi'ablového dopravními lištami. elevátoru. Tak se zrno dqstává do druhého Celý lacl stl'.íl, skládajfcf se z ústroji žacího čištěni, kde se zbavuje posledních nečistot a dopravního, se zvedá čl spoušti pomoci a propadává do zásobníku zrna. Ze zásobnlku hydraulické ho válce, který móže řidič ovláje zrno vypouštěno za jlzdy na valnlk a dopradat ručně nebo je ovládán automaticky poYováno přlmo do skladů. Ústroji člstlcl moci torpéd (hmatačů). Tato torpeda kopíVýsledky zkoušek v roce 1955 předčily ruji povrch pole a představuji lacl stůl tak, Sestává z ouhrabečného slta, prvního čiš veškeré očekáváni. stejně terénu nerovném v i strniště bylo aby těni s hrablovým elevátorem (výtahem) zrna Vždyť tato facl mlátička byla stavěna na dlouhé. Odlehčen! stolu je provedeno hydrau- a druhého čištěni. prOchodnos t obil! 2, S kg za vteřinu. Ve licko-pneum atickým perem, což je v podstatě Dvoudílná dopravnl deska, zavěšená na zkouškách však dosahovala I přes 5 kg za hydraulický válec, na který je napojena ná- kostře lacl mlátičky pomoci vahadel, pi'e- vteřinu. doba se stlačeným plynem. Toto zařlzenl cházl dozadu v žalutlové ouhrabečné slto. Mille sklízet sebevětšl výnosy při plynusloužl k přibrzďováni iaclho stolu při jeho foněvadž žač:I mlátička musl pracovat i na lém chodu pracovnlho ústroji. Dokázala sklidit spouštěni. svazlch, je plech dopravnl desky ve směru za hodinu průměrně 51 q zrna ječmene. , přlčném stupňovitě prohýbán a ve směru poUstrojf mlátlcf PrOměrná výška strniště bez vlivu řidiče délném rozdělen lištami na tři stejné dlly. při automatické m koplrovánl povrchu pole Čtyřlopatkový vkládac/ buben odebírá Je to z toho dOvodu, aby při nakloněni nedoobil! od šikmého dopravnlku a podává je do cházelo k shrnuti zrna. plev I ouhrabků k jed- je 15 cm. Z uvedených ukazatelO lze soudit, že prámláticlho ústroji. proséváni. né straně, čímž by se zhoršilo vem byla tato lacl mlátička obdivována na výMláticl buben je osmlmlatko vý, poháněný Pod ouhrabečným sltem jsou v prvnlm stavě českoslo~enského strojfrenstv l v Brně klfnovým řemenem od řemenice motoru. čištěni dvě výměnná slta s kulatými otvory, I na výstavě 1 O let Československé lidově Otáčky bubnu se dají měnit podle poti'eby rovněž opatřená podélnými lištami. Velikost demokratick é republiky v Moskvě, poi'ádané • řemenic. klínových diskO lm přestavován otvorll se voli podle druhu sklizeného obil!. v minulém roce. Mlátíc! koš je roštový, stavitelný centrálně Vzduch do prvnlho čištěni dodává ventiláIng. KAREL BRZKOVS KÝ jednou pákou. Pohybem páky se koš buď při tor, který má pětilopatkový rotor a je pohábJlžuje či oddaluje od mlátícího bubnu, což se něn i'etězem od odvlječe. Ing. Jlltf FIALA
~\
\~~~~··:"±ti+~
274
VIDA A TECHNIKA MLÁDEll
l
os
\
kyslfku zbavený haemoglobin na seSe nynl ~áie kysličnlk uhličitý, který v těle vzniká ve tkánlch jako produkt bioche°'lckých oxydač nlch pochodů. ·Tepenná krev, obsahujlcl oxyhaemoglobin, je jasně červe~á. kdefto krev bez kysllku je tmavočervená. Je to krev ii Inf (venosnl), která se vracf zase přes srdce do plic. V pliclch se opět uvolnl kysllčnlk uhličitý (je obsafen ve výdechu) a haemoglobln opět přijlmá kysllk k dalšf dopravě. , Čistý kysllk - lék proti otravě
Otravy svítiplynem patfl k nejčastějšlm pi'fpadům otrav, jimiž se medicina mu~I zabývat. V tomto článku se proto s tlmto nebezpečfm bllie seznámfme. . Pomineme-li sebevraiedné pl'lpady, pak nej~tšl počet otrav na· stává ve spánku. Dlvka si postav! Ra plynový val'ič čajovou konvici a usne - voda překypl, uhasl plamen a ucházejfcf plyn ji usmrtl. Jindy uniká plyn špatně uzavřeným kohoutkem, popraskanou nebo špatně nasazeoou gumovou hadici, poškozenými pflvodnlml trubkami .•. Nikdy proto nenecháváme hoi'et plyn když spfme a na noc uzavlráme i hlavni pi'lvodnl kohout.
Co zp6sobuJe výrazný zipach Svltiplyn se vyrábl suchou destilaci uhll; v čisticí stanici se zbavuje dehtu, čpavku a jiných neuiitečných plynů. Čistý svftiplyn obsahuje asi '47% (objemových) vodlku, asi 36% methanu a kolem 8% kyslíč. nlk•J uhelnatého. Zbytek připadá na směs různých plynů, ethylen, acetylen, benzenové páry, kysličník uhličitý, duslk aj. Základ ni složky svltlplynu, vodlk, methan a kysličnlk uhelnatý, jsou bezbarvé plyny bez Jakéhokoliv zápachu. Charakteristický, výrazný zápach dodávají svítiplynu právě některé složky, které jsou v něm obsaieny jen v nepatrném množství. Tento zápach je však pro praktické použiti varovným znamenfm: prozrazuje unikánf svftiplynu do vzduchu. Přl~l"y
jedovatosti Unikinfm plynu nastává d-.ojl nebezpečí; pl'edévšfm směs svlti" plynu se vzduchem dává třaskavou směs, která se může vznltít na pi'lklad jiskrou ve vypinači a vyvolá prudký výbuch, za druhé působl svítiplyn nebezpečné a často smrtelné otravy. Jedovatost svítiplynu působ! právě přlměs kysličníku uhelnatého, který pati'f mezi nejnebezpečnější jedovaté plyny. Je zákeřný právě tfm, ie nikterak nepOsobf na naše smysly, je zcela bez zápachu, a při· tom působl již v malých dávkách smrtelně. Jemu také lze přičltat četné otravy plyny 11cházejlcími z kamen (Zola!), zejména v dřlvějšlch dobách, kdy lidé na noc zahrazovalí komln, aby jim „neucházelo teplo". Kysličník uhelnatý je typický k r ev n I j e d. Dostane-li se do plic, slučuje se chemicky s krvi a odnlmá ji schopnost vázat na sebe vzdušný kysllk, který krev dopravuje tělesným tkánfm. Následkem toho nastává vlastně smrt zadušenlm, nikoliv sice z mechanické při činy, jako při uzavřeni přlvodu vzduchu, nýbrž z chemického důvodu, že nenl tělu kysllk z plic dodáván. Látkou, která přenáší kysllk z plic do jednotlivých orgánů, je haemoglobin, červené krevnl barvivo. Je to složitá bllkovina, která je obsažena v krvi obratlovců i živočichů bezobratlých (červi, měkkýši, korýši). U bezobratlých je prostě rozpuštěn v krevnl tekutině, kdežto u obratlovců je vázán malým kvantem jistých pojivých látek na červené krvinky (erythrocyty). Elementárnf analysou lze prokázat, ·že obsahuje uhllk, vodík, kysllk a duslk, s menšlm množstvlm siry a asi 0,5% železa. Dá se :z krve připravit v podobě světlečerveného, krystalického prášku, který se rozpouští již ve studené vodě. Z vodného roz· toku se dá zpět vysráf.et alkoholem. Roztok haemoglobinu, ba i samotné krystalky se ochotně slučuji se vzdušným kysllkem na sloučeninu zvanou o x y h a e m o g I o· b i n, který je rovněž dobře rozpustný ve vodě. Chemická vazba haemoglobinu s kysllkem Je však velmi nestálá: oxyhaemoglobin zase velmi snadno kysllk vypouští a jiným látkám předává. Pokusně to můžeme s roztokem oxyhaemoglobinu prokázat na přlklad ve vakuu, nebo proh.áněnlm netečného plynu (na pi'. duslku či vodlku), samozřejmě též působenlm redukovadel. . Pro tuto zajímavou vlastnost se haemoglobin stává důležitým dopravnfm prostředkem pro kysllk; v pli<;lch jej na sebe nablrá, srdcem je dopravován af. do nejtenčfch -.lásečnlc do celého těla, kde si jed· notlivé tkáně z~se kysllk podle poti'eby odeblrajf. Redukovaný,
Je-li však ve vzduchu obsafen kysličnlk uhelnatý, slučuje se s nim haemoglobin na látku :zvanou k a r b o n y I h a e m o g I o b i n. Na rozdll od oxyhaemoglobinu je tento karbonylhaemoglobln látkou mnohem stálejš!. Je rovněf rozpustný ve vodě, ale kysličnlk uhelnatý se z něho nedá uvolnit ani evakuaci, ani prohtněnlm netečného plynu. Proto se při průchodu krve tělem a buněčnými tkáněmi karbonyl· haemoglobin nerozkládá, naopak vrac! se nezměněn do plic a novými podlly vdechovaného kysličnlku uhelnatého propadajl no,ré a nové červené krvinky přeměně: karbonylhaemoglobinu v krvf' neustále přibývá a naopak stále ubývá krvinek schopných ještě přenášet kysllk. Změnl·li se takto haemoglobln asi v polovině krvinek na karbonylhaemoglobin, nelze jlf. takto otráveného člověka zachránit pl'ed smrti. Stálost karbonylhaemoglobinu působ!, ie ho z krve neubývá, pokud ještě postižený nějaký CO vdechuje. Teprve tehdy, kdyf se otrávený ·dostane ze :zamořeného ovzdušl a začne vdechovat čistý vzduch, začne kysllk ponenáhlu vytěsňovat - kysličnfk uhelnatý z chemické vazby a nastává velmi pomalá regenerace haemoglobinu. Tento pochod se dá urychlit zvýšenlm obsahu čistého kyslfku ve vzduchu. Proto se v nemocniclch dává otrávenému vdechovat z bomby čistý kysllk. Provádl se to pomoci zvláštní inhalačnl nádobky, která se polož! pacientovi na obličej (ústa a nos). Někdy se zavádl měkká trubice přivádějlcl kysllk,až do průdušnice. Ještě lépe se v těžkých přl padech osvědčuje směs kysllku s 5% kysličnlku uhličitého, který při znivě ovlivňuje dýchacl centrum, člmž se podporuje a prohlubuje dýcháni. Kromě toho můžeme dýchacl centrum přfzniv~ ovlivnit i lobeli nem. Neobyčejně cenný a zvláště rychle příznivě působfcl záchranný prostředek má moderní medicina v krev ni transfusl. Tou se dodá otráveném-u do oběhu krev s neporušenými krvinkami, které mohou ihned zase potřebný kysllk do těla dodávat. Krevnl transfuse spojená s inha· lacl čistého kyslfku jsou tedy dnes nejúčinnějšími prostředky proti otravě kysllčnlkem uhelnatým. Ale podařl-li se tak udrf.et postlf.eného při životě, nenl ještě vyhráno, protože hastávajl r6zné dalšl kompli· kace velmi vážného rázu. Rekonvalescence trvá zpravidla velmi dlouho.
Pl'rznaky otravy Roztok karbonylhaemoglobinu m6žeme připravit I ve zkumavce, prohánlme-11 kysličnlk uhelnatý roztokem čistého haemoglobinu nebo i oxyhaemoglobinu. Červená barva haemoglobinu přitom přecházl do modravého odstfnu. Takovou tmavěčervenou barvu s odstlnem do modra má i krystalický karbon}(lhaemoglobin. Lilfě__otrávenl ky.slič· nlkem uhelnatým jsou z počátku smrtelně bledl, ale hromaděnlm karbonylhaemoglobinu v krvi přechází tato bledost v charakteristickou modročervenou barvu kůže, která je důležitým. vodítkem pro poznáni otravy. Při pitvě lze ještě dotvrdit tento nález spektrálnl analysou krve. Roztok karbonylhaemoglobinu má totif. význačné a charak· teristické absorpční spektrum. Jedovatost kysličnlku uhelnatého je skutečně velmi nebezpečná neboť jif. pouhé 0,04% CO ve vdechovaném vzduchu působ! škodlivě a za půl hodiny se projevuje vážnými příznaky otravy. Při koncentraci 0, 1 5 až O, 3% postupuje otrava velmi rychle. Stoupne-li koncentrace na O, 37%. pak po dvou hoc!!nách vdechováni nelze již zpravidla takto otráveného zachránit před smrti. Ovzdušl obsahujlcl 3% CO působ! . ihned smrtelně, člověk v něm rychle ztrácl vědomi, klesá k zemi a umírá v několika minutách. Při malých koncentracfch, jaké mohou nastat v domácnosti při ne· pozorovaném unikání svítiplynu, projevuje se otrava nejprve bolest! hlavy, neklidem, zrychlenlm dýcháni a tepu, tlakem v žaludku a jinými nepříjemnými pocity. Bolesti hlavy se stupňuji, dostaví se pocit slabosti, ospalost, závratě a třeseni údů. Opustl-li postižený v tomto stadiu otravy :závadné ovzdušl, pak pobytem v čerstvém vzduchu vy· líčené přlznaky brzy vymizl. Zůstane-li však v prostředl s kysličnl kem uhelnatým, otrava postupuje a stane se vysoce nebezpečnou. Dostav! se i nepřfjemné psychické poruchy: připadá mu, že má zduřelé tělo, fe se všechny předměty v místnosti objemově zvětšily, VlDA A TECHNIKA MLÁD!ll
27$ \
necítl půdu pod nohama. Slabost se stupňuje až k mdlobám. Pro velkou malátnost se už otrávený nemůže ze závadného prostředf vzdálit, i když si nebezpečí dalšfho pobytu uvědomuje. Takové stadium je už velmi vážné, i když se přikroč! k záchranným prostředkům, mllže přesto nastat smrt i po několika dnech. Přijdeme-li k podobnému nešťastníkovi, pak před přfchodem lékaře nebo záchranné stanice co nejrychleji vyneseme otráveného na čerstvý vzduch a v bytě otevřeme všechna okna i dveře. Pak zavedeme umělé dýcháni, doplněné ještě masáži srdce (tepeme jemně pěsti na krajinu srdečního hrotu asi 7'.lkrát za minutu). Procitne-li otrávený, dáme mu vypit silnou černou kávu. Budiž tu připomenuto, že se při zachraňováni života umělým dý· chánlm nejen při otravě svítiplynem, ale i v jiných případech (při úrazech elektrickým proudem, utopeni a p.) často chybuje tlm, že se umělé dýcháni předčasně přeruší. Někdy se doclll úspěchu teprve za několik hodin a jen vytrvalosti zachránců se nešťastnlk znovu vrátI životu. Otrava svftipiynem se pozná zpravidla podle charakterist ického zápachu. Ale procházl-li plyn vrstvami půdy nebo zdiva, zadrž! se páchnouc! složky plynu, nikoli však jedovatý kysličnlk uhelnatý, který může způsobit těžkou otravu. Vedle akutnl otravy existůje ještě chronická otrava kysličnlkem uhelnatým, jejfž ro7.poznánf bývá i pro lékaře obtlfné a vede často k chybným diagnosám. Její příčinou může být nepatrná trhlinka v potrubi. Pronikají-li takto malá kvanta plynu stěnou, neprozradl se zápachem a působ! trvale na postiženého , který potom trpl bolestmi hlavy, tlakem ve spánclch, nechutenstv ím, zažlvaclmi obtlfemi, ma· látnostl, úzkostnými stavy, zhoršováním paměti a jinými potfžemi. Kdy vzniká kysličnik uhelnatý uhelnatý nenl ovšem pouze ve svltiplynu. Tvofl se vidy při nedokonalém spalováni uhllkatých látek, i jako jeden z plynných produktů suché destilace uhllkatého materiálu, který obsahuje i che· micky vázaný kysllk. Vzniká tedy i při topeni v kamnech za špatného pl'lstupu vzduchu. Odtud se můfe snadno dostat do obytných mlstnostf. Je tedy třeba dbát o dobrý tah kamen, o správné spalován! to• piva. Dnes již vymizely otravy plynem z dřevěného uhll, kterým se kdysi vytápěly žehličky, protože tyto zastaralé nástroje vyšly z užf. vánl. Ale kysličnlk uhelnatý mOfe vést k otravám i při poláru, zejména v uzavřených mlstnostech. Je též obsažen v mnofstvl 3-7% ve výfu· kových plynech automobilů a vůbec všech výbušných motorO. Mnoho kysličníku uhelnatého vzniká též při výbuchu explosivnlch Kysličník
látek - u střelného prachu al 10%, při explosi nitrotřaskavin až 60%. Za války způsobily výbuchy granátů a bomb hromadné otravy lidi ukrytých ve sklepfch nebo jiných krytech. Škodlivě působ! i při trháni skal v tunelech ,nebo v dolech. Protiplynov á maska nenl v takových přfpa fech nic platna, protože ji kysličník uhelnatý bez závady procházl. Některá povoláni jsou pflmo s nebezpečlm otn.vy kysličnlkem uhelnatým spojena: zaměstnanci plynáren a koksoven, pyrotechnici, dělnici u vysokých peci, hutnfcl, lidé obsluhujfcl generátory a topná zařlzenf v průmyslových podnicích. Generátoro vý plyn nebo t. zv. vodnl plyn obsahuje al 40% CO. V některých plynárnách se zvyšuje obsah kysličníku uhelnatého přldavkem t. zv. vodnlho plynu, jenž vzniká tlm, fe se poušti vodnl pára přes lhouc! koks. Tak vzniká směs kysličnfku uhelnatého a vodlku, která má nepatrnou výhřevnost (asi 2600 kalorii proti 5200 kalorii normálnlho svltiplynu). Tlm se samozřejmě zvyšuje i jedovatost směsi. Stoji za zmfnku, fe naopak v Hammeln u Harnburku byla svého času :zJlzcna plynárna na nejedovatý svltiplyn. Do plynu se přivedla za teploty 400° C vodnl pára, při čem! za pomoci katalysátorů probihala reakce CO+ H10 = C01 + H1. Tlmto způsobem se snfžH obsah kysličnlku uhelnatého v plynu pod 1%. Cena plynu se tím ovšem nepatrně zvýšila. Nakonec nutno poznamenat , fe haemoglobi n tvoř! ještě jiné sloučeniny, které bráni jeho hlavnl funkci - přenosu kysllku z plic do celého těla. Tak názvem „methaem oglobln" označujeme modifikaci oxyhaemogl obinu, v nf! je kysllk pevněji vázán a neuvolňuje se obvyklým způsobem. Vzniká působenlm různých chemikálii, na př. anilinu, amylnitritu, nitroglyceri nu, nitrobenzen u, pyrogallolu, chlorečnanu draselného, kalrlnu, thalinu a j. Přltomnost methaemogl obinu v krvi lze rovně! prokázat spektrálnl analysou. Haemoglobi n se slučuje f s jinými plyny. Tak s kyanovodlkem tvoř! kyanmethae moglobin, se sfrovodfkem sulfhaemoglobin, s kysličnlkem dusným nitrosylhaem oglobin. Otravy, působené uvedenými látkami, jsou tedy vedle jiných škodlivých účinků na organismus důsledkem I pl'lslušných chemických změn v krvi, jimiž červené krvinky ztrácej! schopnost přljfmat a do organismu přenášet kysllk. Nenl pochyby, fe dOkladná znalost mechanismu škodlivých vlivů kysllčnlku uhelnatého a jiných podobných látek na ltrev přispěje ke zvýšeni opatrnosti tam, kde s nimi člověk přlchá:i:I do styku, a můfe tak zachránit mnoha lidem zdravl i fivoty.
Podle materláhl ln1. A. Bláhy zpracoval R. Faukner
A - Schéma plynárenské pece s ležatými retortami 1, 2, 3 - (Někdy bývajl pece fikmé s automatickým nasýpáním uhlf a vytápěné generátorovým
plynem); 8, C, D -
čističe
plynu; E - plynojem.
,.„•
-~ •
•
„
I •
•
~
„.
„I
A ·C
I
B '
3 '
276
Vi!DA A TECHNIKA MLÁDE!!
.
~
LID OVÁ UNI VER SIT A
(Ku rs ano rga nic k é a org ani ck é c hem ie) Aí d i ALE X AND E R J AN D E R A, k o n s u 1 tu Je D o c. I n g. JI A f C: E L E DA T roch u histo r ie V předcházejid stati jsme pozna li tak zvl)né eleme ntární částice hmoty , z nichž se skládajl různé atomy . Z výkla du víme, že jiná je skladb a eleme ntární ch částic atomu vodík u, kyslík u, rtuti, železa či uranu . Avšak rozho dujid je, že atomy t é h o ž druh u tvoří chemi cké prvky , které jsou chemickými realčcemi dále nedělitelné. Avšak prvek se v přírodě vysky tuje v čistém stavu neobyčejně vzácně. Ba samotná existe nce prvků by nepostačovala vysvětlit takov ou mnoh otvárn ost látek, jakou vidím e nebo jiným smysl em pozná váme po celý život. Přírodních prvků známé 92, umělých 12, což je dohro mady všeho všudy 104 prvků. D íváme -li se však kolem sebe, pozor ujeme tisíce ba statisi ce různých předmět'Ú, věci, látek, které mají také různé vlastn osti, jsou jedno u v tuhém , jindy tekuté m či v plynn ém skupe nství, rozdílně reagu jí na teplo, oheň a podobně. Uhli není prvek a hoři, káme n rovněž nepatři mezi prvky a nehoří. Musl být tedy ještě nějaká souvis lost mezi prvky a látkam i, které nás kolko lem obklopuji. Co tvoří podst atu všech látek, jak se vytváří ono bohat ství všech věcí, které tvořf živou i neživ ou přlrodu, planety, hvězdy a celý vesmí r? Cesta k pozná ni těchto zákon itosti byla však trpká a dlouh á. Trval o prakti cky tislcileti, než člověk pozna l uspořádáni látek a než si osvoji l zákon itosti, podle nichž tvorb a látek probí há. V dávné m pravěku si lidé mysle li, že všech ny před měty se skláda jl z několika hlavn ích živlů, z vody, ohně, ze země, ze železa , ze vzduchu, z etheru a podobně. Již tehdy žili lidé, kteří se pokou šeli „chem icky" vysvětlit mnoh otvárn ost předmět'Ú a věci nás obklo pující ch. Ovšem nešlo o chemí i v dnešn lm slova smysl u, nýbrž o odpoz orované zkuše nosti z praxe , bez vědomého zásahu do pozor ovaný ch dějů, o zkuše nosti, které si předávalo každé pokol ení lidstva. Počátek vědeckých úvah o slučováni prvků m'Úžeme spatřovat v pokus ech Egypťana Zosim a, který žil na počátku pátého století n. I. Zosim os došel totiž k určitým, byť chybn ým chem ickým závě rům, na základě v ě d o m é h o pokus u, tedy nikoliv cestou pouhé speku lace, jak v jeho době bylo zvyke m. Od této doby se lidstv o mnoh okrát pokoušelo dospět k pozná ni a k vysvětleni, proč se jedno duché prvky (živly) slučuji ve složitějši látky, které tvoří základ všeho živého a neživé ho. Přes obdob ! arabsk é a evropské alchy mie, kdy alchym isté zcela propa dli touze najít jakous i unive rsální látku, zvano u transmutační agens , která by byla schop na přetvařovat obyčejné látky ve zlato, k obdob ! tak zvané iatrochemie, jak bývá nazýv áno stadiu m, kdy chemie byla postav ena do služeb lékařstvl, vede trpká i světlá cesta pozná ni.
4.
Svět
molekúl
Téměř sto let trvalo , než věda konečně dospěla k vysvětleni těchto chemi ckých
a přes- nějšlmu vysvětleni jedno duchi ch a složených látek. Tlm, kdo kritick y odvrh l flogis tonov ou či fluido vou theorii byl velký ruský učenec Micha il Vasiljevič č L omonost>v. Lomo nosov byl jedním z prvníc h učenc'Ú, který se snažil naHt podst atu růz ných chemi ckých přeměn v hmotě samé. Ve svých spisec h plše: „Velm i znám ý Robe rt Boyle dokáz al pokus em, že váha látek vzrůstá, když se zahřívaj í ... K onal jsem pokus y ve vzduchotěsně zatave ných skleněných nádob ách, abych vyzko umal, zda váha kovll se zvyšu je v d-úsled ku jejich ohřáti. Tyto pokus y ukázaly, že míněni slavné ho Rober ta Boyle a je nespr ávné, neboť bez vpuštěni vnějšlho vzd uchu zůstává váha spálen ého kovu stejná ." A dále píše: „Především jsem dokáz al, že aristo telovs ký eleme nt ohně, či ve smysl u novod obých učenc'Ú zvlášt ní teplotvorná látka je pouhý výmy sl. Zároveň jsem dokázal, že oheň a teplo zálež! ve ~láštnlm kr ouživ ém pohyb u částic, a hlavně samé hmoty , tvořící tělesa . " Lomo nosov není jenom objev itelem zákon'Ú o teple a hořeni, nýbrž , jak jsme pozna li v minul ých lekdc h, i zákon a o ne· zničitelnosti energ ie (hm oty), kter ý geniálně tušil van Helm ont. Avšak nejd'Úle· žitější pro náš výkla d je skutečnost, že Lomo nosov ve svém spisu „O nevid itelných fysiká lních částečkách, z nichž se skláda jl přírodní látky . .. " vyd~n ém v r. 1742, po prvé v dějinách chemie· vytýčil pojem jasně pojem atomu a navlc i m o I e k u I y, ktero u považ oval z a z ák I ad nf stav ebn í jedn otk u á t e k nás obklop ujícíc h. Jeho všec u a molek uly je zcela přesn á defini c a e slo it k vysvětleni těchto nejek hmoty dnes. L omon o'-c;]?.4 e ent (prvek) je část látky, ze žádný.Ch m enšlch od t Korpu skule (mole kula) tů (prvků) v maličké cle K411rJtusk u ·sou stejnor odé, sklá· tělisk očtu stejným zpll.se ze ejné tů. Neste jnorodé ele m & tý e jejich eleehd O pusk s vá zán y nebo ty JS~ rů vě s p o č f. • zntSÍl h ot v á r-
pochodů
a tím i k
podrobnějšlmu
Slavn y Parac elsus dává alchymJst'Úm poučeni, aby vyráběli léčiva a ne zlato. Byl to on, který vyslov il poučku, že veške ré látky miner álního , ale i rostlin ného a živočišného původu, jsou složen y z urči tých elementů (rtuti , síry, soli) a podlé hají princip'Úm hořlavosti, těkavosti, tekuto sti, zemit osti a tavite lnosti . Pochopitelně nebyl o to vysvětleni, které by uvádělo v soulad všech ny pozor ované skutečnosti, ale pokro k byl přece znatel ný. V této době totiž vznika jl základ y některých chemi ckých techno logii, které se liší od starověkých prakti k svým vědeckým nazírá ním na děje v přírodě. Vždyť Paracelsův současník, znám ý pod jméne m Georg ius Agric ola, polož il solidn í základ k novodobé metal urgick é techno logii. Ve svém spisu „Dva náct knih o hutni ctví" podal veške ré znám é pozna tky tehde jšl doby o hutnic tví a hornic tví a vysvětlil mnoh é chemi cké pocho dy, dosud nezná mé. Francouz Berna rd Paliss y svým vynál ezem barev ných a žáruv zdorn ých emailů stal se zaklad atelem keram ické techno logie. Jiný učenec, Belgičan Jan Bapti sta van H elmon t, doved l už od sebe odliši t řadu plyn'Ú, ba došel k podiv uhodn ému závěru, že látka vcházejlcl ve sloučeninu se tím nenič!, ale zůstává ve sloučenině zacho vána v jiné formě. Toto tvrzen í měl potvr zeno řadou vědomých pokusů, které si sám sestav oval a prováděl. Je zde tedy jakýsi názna k budou cího objev u zákon a o nezničitelnosti hmoty . Jeho učeni také pomohlo k pádu všech staršl ch, nespr ávnýc h názor'Ú na slučováni látek. Vývoj pokračoval nezadržitelně dál. V polovině 17. stolet í žil v Angli i význačný vědec Robe rt Boyle , kteréh o můžeme považov at za zaklad atele s a m o s t a t n é n a u k y c h e m i c k é ! Ve SYém nejslavtiějšlm spisu „Chy mista scepti cus" (pochybovačný chemi k) odmít l všech ny dřivějšl názor y na eleme nty světa, z kterých >Se skláda jí látky. Boyle a později Lavoi sier došel k první vědecké poučce, že eleme nty jsou jenom takov é látky, které nelze rozlož it na látky jedno dušší. Tento názor zcela vyvrá til dosav adní učeni o prvot ních eleme ntech , neboť dokáz al, že i tyto látky jsou složit ými sloučeninami a nikoli v už dále neroz ložite lnými prvky . Avšak ani Boyle nedok ázal vysvětlit i tak prosto u věc - jak se nám zdá dnes jako je teplo nebo oheň. V této době totiž vznik á zvlášt ní theori e hořeni látek, theori e tlogis tonov á. Je založe na na mylném názor u, že hořlaviny obsah uji jistou zvlášt nl látku, zvano u fiogis ton, kte.~::: zp-úsobuje, že ten či onen předmět hon Rovněž teplo bylo přičítáno nevaž itelné a nevid itelné látce - tepeln ému fiuidu .
VIDA A TECHN IKA MLÁD Eil
'íl.77
Berzeliov a elektrická polarisace Poznali jsme z výkladu, že lidé se od pradávna pokoušeli vysvětlit stavbu látky a vzájemné slučovací poměry. Teprve Lomonosov podal přesný'výklad o slučováni jednoduššíc h částic - elementů (prvků) v částice složitější - korpuskule (molekuly). Avšak ani on nemohl ještě vyslovit poučku, jakým způsobem k tomu dochází. Teprve v roce 1819 pokusil se švédský chemik Berzelius podat výklad chemického slučováni atomů prvků. Domníval se, že pfičinou chemickéh o slučovéní jsou e 1 e k t r i c k é s í 1 y. Víme, že atom je složen z elementárních částic, z nichž jedny maji záporný (elektrony) , kdežto druhé kladný (protony) elektrický náboj. Z tohoto faktu vycházel také Berzelius. Předpokládal však, že tyto néboje n e j s o u v různých atomech stejné, že nejsou v rovnováze, nýbrž převládá bud kladný nebo záporný náboj. Berzelius si tedy seřadil prvky do určité řady podle převládajících elektrickýc h nábojů. Kyslík označil za nejnegativnější prvek - tedy takový, který má největší náboj záporné elektřiny. Takovým způso bem dospěl k řadě prvků, které se od sebe lišily intensitou elektrické polarisace, jak Berzelius nazval poměr obou elektrickýc h nébojů. Na konci řady byly sodik a draslík jako prvky nejpositivnější. Podle Berzelia nastává slučovéní prvků nejlépe mezi nejnegativnějšími a iiejpositivnějšimi atomy, nejhůře naopak mezi těmi, které jsou si svými elektrickým i náboji vehni příbuzné. Při sloučeni atomů dvou prvků nastane neutralisac e elektrických nébojů jejich atomů, avšak ne zcela úplné a zbytek néboje vzniklé molekuly může navázat ještě další prvky. Tak problhá slučováni i složitých látek. Tato theorie chemickéh o slučováni byla na svou dobu (počátek 19. století) velmi pokroková a solidní. Avšak další výzkumy, které se začaly hromadit v rukou chemiků i fysiků, ji postupně zcela vyvrátily. Ukázalo se na příklad, že kyslík se sirou se slučuje velmi často a neobyčejně snadno, ačkoliv by podle Berzeliovy řady (stály v ni vedle sebe jako nejnegativnějšl prvky) nemohlo k jejich sloučeni prakticky dojít anebo jenom nepravdě podobně. Nejvíce Berzeliova theorie zklamala při pokusu vysvětlit vznik a strukturu ·molekul organickýc h ~toučenin. Theorie intensity elektrické polarisace nemohla vůbec vysvětlit, proč na příklad silně elektronega tivní chlor může v organické molekule nahradit silně elektroposi tivní vodik, proč z methanu, CH„ vzniká methylchlo rid, CH 3-Ct, chloroform , CHCI„ atd. Po pádu Berzeliovy theorie se objevila na sklonku minulého století hypothesa německého fysika Wilhelma Webera, známá jako elektrodyna mická theorie valence. Weber si představoval, ~e at<>m je složen z kladných a záporných elektrických kvant (tyto myšlenky vyslovil již předám Davy), při čemž kladné krouží kolem záporného kvanta. Přibližl-li se dva atomy k sobě tak bllzko, že elqtrická kvanta mohou na sebe působit, nastane vazba atomů, a to i nestejnorod ých a vznikne molekula. Avšak ani tato theorie nemohla uspoko-
jivě vysvětlit řadu slučovaclch proc;esů,
kdy elektrické síly by měly být v rovnováze a k sloučeni by nemělo docházet. Avšak pozorovaná skutečnost potvrzovala pravý opak. Dnešní theorie chemickéh o
278
Vl!DA A TECHNIKA HLÁDEfl
zákonitým způsobem. Některé jsou poblíž, jiné ve větší vzdálenosti od jádra. Těmto okruhům, na nichž elektrony viři kolem jádra, řlkáme s f é r y. Rovněž počet elektronů v jednotlivýc h Od atomu k molekule sférách je zákonitý. Talt v první sféře, Vzpomeňme si na závěr minulé lekce, kterou označujeme písmenem K, mohou kde jsme popisovali uspořádáni elektronů. se pohybovat jenom dvojice elektronů. E lektrony jsou uspořádány kolem jádra Najdeme-li ve sféře K tuto dvojici, říká me, že sféra je úplná. Co to znamená? Znamené to, že atom, který je tvořen Obr. 1. Ukázky starých chemických textů. jádrem a dvojici elektronů v prvnl sféře, NahoFe: Text pFipisOTJaný ZosimOTJi. Upro- je uzavřeným celkem. Nic nepřebývá, stFed: A.ecky psanj alchymistický text nikde nenajdeme v elektronové m obalu z 1 O. stoleti. Dole: ~ecky psaný alchymis- mezeru. Takový atom se nebude nikdy tický text z 15. století. - Obr. 2. Některé spojovat (slučovat) s atomy jiných prvků. nádoby a pfístroje, uživané alchymisty Do sféry K se prostě už ž á d n ý j i n ý k destilaci. - Obr. 3. Syrnboly užívané elektron nevejde I flogistiky: 1. „Flogiston ", 2. „ohe1'í", Uvědomíme-li si tuto zákonitost stavby 3. „voda", 4. ,„vzduch", 5. „zeml", atomu, poznérne, že zde je pravá příčina 6. zlato, 7. stfíbro, 8. n1ld, 9. železo, slučováni, po přlpadě neschopnos t k slu1 O. cin, 11. olovo, 12. rtut, 1 J. zinek, čováni, všech známých prvků. Postupujme 1/.. sira, 15. nikl, 16. tellur, 17. titan, dále. Bylo zjištěno, že popsanou stavbu 18. uran, 19. chron1, 20. arsen, 21. vizmut, atomu, kde sféra K je zcela zaplněna dvo22. kobali, 23. platina, 24. ledek, 25. alka- jici elektronů, má prvek helium (He). t lie, 26. alkohol (spiritusvin i), 27. kyselina Všechny pokusy a pozorováni potvrdily, solná, 2,8. kyselina sírová, 29. kyselina že helium je vzácný plyn, který se vůbec dusičná, 30. kyselina arseničná, .~1. kyselina neslučuje s ostatními prvky, je netečný I chromová, 32. kyselina molybdenová, Druhou elektronovo u sférou je sféra L, 33. kyselina wolframOTJá, 34. destilovaný která je zcela zaplněna, když v ni ltroužl ocet, 35_. kyselina citronová, 36. chlorid 8 elektronů. Podle naši úvahy by tedy amonný (salmiak). prvek, který by měl ve sféře K dva elektrony a ve sféře L osm elektronů, musel mít podobné vlastnosti jako helium.Tím to prvkem je neon (Ne). I zde potvrdily výzkumy, že úplné sféra je k slučováni netečná, že neon se neslučuje se žádným jiným prvkem. A nyní postupujm e jiným směrem. Z řečeného plyne, že najdeme-li prvky, kde počet elektronů nezaplňuje danou sféru (K, L, M, atd.) - je tedy neúplné můžeme se právem domnívat, že jsou schopny slučovat se s jinými prvky. Vezměme ku přiktadu sodik (Na) a chlor (Cl). Sodik má v první sféře - K - dva elektrony (sféra úplná), v druhé sféře -L - osm elektronů (sféra úp)ná) a v třetl sféře - M - pouze jeden elektron (sféra neúplné). Můžeme řlci, že jeden elektron atomu sodíku přebývá a právě tímto osamocený m elektronem ve vnější sféře se liší od předcházejiclho prvku - neonu, kterě má elektronov ou stavbu K = 2, L = 8 elektronů. Opačný přlpad je u chloru. Ve sféře K. se pohybuje dvojice elektronů, ve sféře L osm elektronů a ve sféře M sedm elektronů. Tedy pouze jeden elektron mu chybl do dalšího prvku s úplnou sférou M, jimž je opět netečný plyn argon (A). Tuto zákonitost stavby atomů bedlivě zkoumal německý fysik W. Kosse! a dospěl · k tomuto závěru. Kdybychom atomy obou prvků - sodíku a chloru pfibllžili k sobě, nastal by přeskok jednoho přebývajícího elektronu z atomu sodiku do „mezery" ve sféře M v atomu chloru. Zdálo by se tedy, že ztréta jednoho elektronu u sodíku a naopak příjem téhož elektronu u chloru, promění tyto prvky bud v neon (2+8) nebo v argon (2 + 8 + 8). Avšak tak tomu nenl I Sodík a chlor maji skutečně snahu dosáhnout elektronové konfigurace nejbližšlho vzácného plynu čili jinak řečeno doplnit své vnějšl sféry či naopak je urovnat zbavením se přebytečného elektronu. Při setkání atomu sodiku s atomem chloru „vsune" sodik přebytečný elektron do elektronové „me. zery" chloru. Avšak současně se vnější sféry do sebe vnoř!, jejich pole splynou • mohla být vyslovena teprve po důkladném prozkoumá ni atomového nitra a objevením záltonitosú stavby elementárních částic, piedevšlm elektronů. slučováni
určitým
najdem e samost atné atomy, ale molekuly, které se skládajl ze dvou i více atomů téhož druhu) z vodíkových atomů můŽe me si podle Lewise vysvětlit tím, že oba vodíkové atomy společně sdílejí své elektrony. V souhla su s Kosselem oba atomy mají podobn ou elektro novou stavbu jako helium : H.+H . = H:H V molekule methan u, CH0 sdili uhllkový atom své čtyři valenční elektro ny se čtyftni elektro ny vodikovýtni:
Obr. 4. Oznale ni prvků zafJedené roku 1808J. Daltonem a jejich pomoci vyjádřené nlkteré slouleniny (podle tehdejlich názorů na jejich složení ) '- 1 . kyslik, 2. vodtk, 3. duslk, 4. uhlik, 5. sira, 6.fosfo r, 7. draslfk, 8. sodik, 9. zlato, 1 O. platina , 1 1 . antimon, 12. titan, 13. voda, 14. kyselina dusilná, 1 5. amonium, 1 6. methan, 17. uhlilitan draselný, 18. síran barnatý, 19. kyslilnik sirOfJý, 20. hydrox yd sodný, 21 . stran hlinito-drase/ný lili kamenec ( fJe vywltl ivkách jsou UfJedeny dnelni n.á zvy). Obr. 5 . Úplný rozpad atomOfJého jádra na jednotlifJé soulást i (nevidi telné neutrony, protony, lástice - tlusté stopy na obrázk u), doprovázejicí fJZnik sprlky mesonů (tenké velmi energetického stopy) pfi • srážce • neutronu s Jádrem. - Qbr._6 . a) Ohyb elektronů na krystalcích kuchyňské soli, b) Difrak togram vrstfJil ky .ttFíbra, složené z pravid elnl orientOfJaných krystalků. Obr. 7. Struktu ra titanili tanu barnatého: a) elementární buifka, b) seskupení oktaedrů kolem iantu baria,· c), d), e), strultturálni zmlny titanili tantt barnatého při 1 20° C, - 5° C a - 90° C.
ve společné j e d i n é p o 1 e, kde nastan e vzájemné přeskupování elektronů. Tedy nikoliv zpětná proměna sodíku a chloru v neon, respek tive argon, ale v a z b a vnějšich elekt ronový ch sfér obou prvků, vznik sloučeniny - m o 1eku1 y, podle vzorce Na+ Cl= Na (Cl)Blektro ny, které navzájem přeskočily ve svých sférách se nazývajl elektro ny v al e n č n I a vnějši sféra, kde se tato událost odehrá la, s f é r a v a 1 e n č n i. Několik příkladů k osvětlení. U draslíku je valenční sférou sféra N a u ftuoru sféra L. PřibUží-li se atomy těchto dvou prvků, odtrhn e se ze sféry N atomu d raslíku jeden elektro n a přípoji se k sféře L atomu fluorového. Vznikn e zcela nová molekula konfigurace, nový útvar sloučeiiiny fluorid u draseln ého. Hořčik (Mg) má dva „přebytečné" elektrony ve své vnější sféře. Setká-l i · se atom hořčíku s atomem kyslíku (0), který má ve své vnější sféře 6 elektro nll, odtrhn ou se dva elektro ny z atomu hořčí ku a vsunou se do „meze ry" vnějši sféry atomu kyslikového. Vznikn e ·molek ula sloučeniny kysličníku hořečnatého (MgO) , která má elektro novou konfiguraci neonu. Kosselovu theorii chetnic kého slučo-
Milf
H
H „
•
H .. C .. H=H :C:H
···--- .. .;„.-„ . ...._,.
~s~: - -~~-..
• „„- • - -
„ .....
. ••.
••
H
•
•
••
H
•
nebo vznik vody z atomll vodíku a kysllku: ••
••
2H.+ 0:=H :O:H ••
•
vání doplnil a zpřesnil G. N. Lewis. Zatím co Kossel se dómntv al, že jeden atom předává své elektro ny dr uhému atomu , dospěl Lewis k názoru , že při sloučeni atomů prvků sdílejí se oba atomy o všechny své elektro ny, že dochází k jakési společné domác nosti obou atomů, které navzájem „pečuj i'. o své elektrony. T lm vznikajl elektricky neutrální molekuly. Na příklad vznik vodíkové molekuly (vime, že u některých prvků ne-
••
Takov éto spojen i atomů, kde atomy sdilejl své elektro ny, nazývá me chetnic kou vazbou neboli prostě vazbou. Oba druhy vazeb, jak je popsal Kossel a ywis, často se prolínají a převážná většin vazeb má znaky jak Kosselovy, tak i Lewiso vy theorie. Je ještě celá řada theorii vzniku chetnických vazeb (L. Paulinga, J . C. Slatera , R. S. Mullik ena atd.), ale to už se vymyká našemu výklad u a patři do speciální učeb nice chetnie, kterou však nemůŽeme a nechce me našim kursem nahraz ovat. Dospěli jsme ve vý~ladu k molekule, kterou rozunú me typické , pevné svazky atomů, které vznikly spojen ím atomů chetnickýtni vazbatni. Z pfedch ázejlcí ch lekci vtme, že molekuly tvoří sloučeniny vše~ látek v živé i neživé přírodě, jsou tedy stavebn itni ka:meny předmětů a věci kolem nás. A protože jsme si řekli, jak často a jakým všemož ným způsobem se mohou molekuly ze svazků atomll tvořit, docházíme k závěru této lekce, který je odpovědi na úvodní úvahy. Atomy , které se slučuji do moleku l, a ty opět vytvářejl nekonečné mnqžs tví látek, to je všeche n hmotn ý svět, jež tvoří nejen naši přírodu, ale i všechn a tělesa, všechn y jiné formy hmoty ve vesnúr u. 4. l(ONTR OLN( OTÁZl( A: Jaltt význam mail vatončm af&y p fi •lučorioi p rvk\\.
přátelé,
ufJdejňujeme
dnes jména dallich nalich
spolupracovnfků,
jejichž odpovl di na kontrol ní otázku byly nejlepl i:
l. Frantl lek M o tlí k, žák 10. třídy jedená ctiletky , Hruškova 3, Plzeň. 2. Jan Podha jský, DT ú , M artin - Slovensko. 3. Vladim ír Ja nský, studují c!, Staling radské nám. 8, Vyškov na Moravě. 4. Zden~k KodeJ I, Jesenn ý 199, okres Semily. 5. Jan Kováčik, Prácheň 121, p. KaJDenický Šenov, okres Nový Bor.
Jlf í Mlejn ecký, 2itovli ce 100 u Rožďalovic. Jan Langr , studujl cí, Nové Město nad Metujl 356íb. Jii'i Ciheln a, D opiamy šl 13, pošta Lejčkov u Tábora . Juraj Alfold i, studuji ci, Tvrdoš ovce 839, okres Nové Zámky . 10. Karol Da dlí k, studujl cl, Žilinsk á 15, Bratislava. 6. 7. 8. 9.
Blahopf'ejeme jím a poslláme po plknl knize !
Vl!DA A TECHNIKA HLÁDE fl
279
DEROVAČ PLECHU
je rychlejší práce. Zhotovíme ho z ocelového plechu sily 3 mm a šířky asi 20 mm. Pás ocelového plechu asi 200 mm dlouhý ohneme do patřičného tvaru podle nákresu. V horní části plechu vyvrtáme otvor, vyřežeme jemný závit a do toho našroubujeme šroub, jehož spodni část jsme napřed osoustružili, aby vytvořila razidlo žádaného prliměru. Polohu šroubu zajistíme protimatkou. Do spodni části ohnutého plechu vyvrtáme otvor zase o desetinu milimetru většl než prliměr razniku. Otvory nyní vyrážíme tak, že mezi obě ohnuté části děro vače vsuneme plecl:ť a úderem kladiva na hlavu šroubu prorazlme přlslušný otvor. Tento typ nástroje mUžeme zhotovit i ze dřeva. Postupujeme tak, že podle obr. 3 na tvrdý špalík připevníme dva pásy pružné překližky, jak je vidět na obrázku. Do horní části vyvrtáme otvor, do něhož zasadíme trubku s přírubou. Příruba bráni propadnutí trubky otvorem v překližce. Do trubky pak zašroubujeme razidlo žádaného tvaru. Do spodní části opět vyvrtáme odpovídajíd otvor. Oba poslední typy děrovače se vracejí pružnosti do pllvodni polohy. Výhodou obou posledních typů je, že můžeme razit otvory i jiného tvaru než kruhového. K tomu je zapotřebí jen vybrousit raznlk na požadovaný tvar a přiměřeně přizpůsobit i spodní otvor. Tolik popis. A nyní by nás, milí čtenáři, zajimalo, jak se vám některá z uvedených zařizeni osvědči při vaši práci. Napište nám o tom. Mimo to vám dáváme v úvahu některá technická zlepšeni. U prvního návrhu by přicházelo v úvahu: 1. Použiti na různé průměry - 2. zjednodušeni vedení raznlk.u - 3. nahraženi šroubu pákou - 4. vyřešení dorazů a odměřováni rozteči otvorů. U druhého případu: 1. výměnnost razidel růz ného průměru a tvaru - 2. zajištěni souososti obou části přlpravku. U třetího návrhu: I. nahražení překližky 2. upevnění obou části razidla.
©
V maďarském časopise lfjú technikus jsme našli popis několika jednoduššich zařizeni k dirkováni plechu měděného, hliníkového i žele!ného, 2-3 milimetry silného. Má nahradit obtížné a zdlouhavé vrtáni většiho počtu stejně velkých otvoru. Popisovaným zařlzenim lze snadno razit otvory prUm.ěru 4 až 8 mm. Na prvnim obrázku je nástroj ze dvou ocelových čelistí, které vznikly tak, že jsme do ocelového bloku vyřlzli 3-5 mm zářez. V horní části je pak kolmo na zářez vyvrtán otvor pro závit M 10 (nebo W 3/8"). Ve spodni části je též vyvrtán otvor souosý s otvorem v horní čelisti. Prliměr spodního otvoru musi být o několik desetin milimetru většl než spodní část razidla, které našroubujeme do závitu v horní čelisti. Asi po pěti milimetrech spodní otvor rozšiřime na většl průměr, aby mohl vyražený materiál lehce vypadávat. Prliměr razníku se může pohybovat asi tak mezi 4-8 mm. Zhotovime je z čtyřhranného materiálu a vyřežeme do něho závit, který osoustružíme.' Je však možno použit i dlouhého šroubu, takže odpadá opracování a řezání závitu. Jeden konec, tvoříc! raznlk, osoustružime na průměr o několik desetin milimetru menši, než je otvor ve spodni čelisti. Na druhém konci je ponechána hlava šroubu nebo ji upravíme v čtyřhran, aby bylo možno na razidlo nasadit klič nebo vratidlo a šroubovánim je uvádět v pracovní pohyb. Podmínkou je hodně přesná souosost ·všech částí. Děrování provádíme tak, že celá zařízeni upneme do svěráku. Plech k proráženi vsuneme mezi obě čelisti a šroubováním vtlačíme razidlo do plechu značnou silou. Práce tímto způsobem je však také trochu pomalá. Jiný druh děrovače je na obr . 2. Jeho výhodou
'
Podle podmlnek otištlných ve 3. člslo Vidy a techniky vypt$ujeme dalšl úkoly pro naše vynilozce. ~ešenl kteréhokoliv úkotu se mohou zúčutnit čtonifi do vl!ku 20 let. Pošlete je nejpozdljí do ml!slce po vyjíti tohoto člsla redakci. Nejlopšl relenl otiskneme, pit dalšlch feiítelú budeme v člsle jmenovat a na všechna sprivnl rešenl pošleme osv~dlenl, slosovateln6 na knlfnl odměn,r. Vedle jména uvedte I vlk a obor, ve kterém pr•· culete. Pilte kafdé felonl na xvliltnl Ilit po Jedné stran~ a ozna~ce je člslem úkolu uvedeným v časopise. Posllejte oám i své vlastni n~m6ty na úkoly.
24 V hořejším článku popisujeme různé druhy děrovačO otištěných podle maďarského časo-
s
pisu „lfjú teč:hnikus". Navrhněte k nim podle svého míněni různá zdokonalení, jimiž se upotřebitelnost těchto přístrojů zlepší!
25 V čísle je také článek o výrobě kapesních baterií. Rozmont4jete'-li obyčejnou plochou třlčlánkovou baterii, shledáte, že je na kafdém úhlu nasazena mosazná čepička, k niž jsou připájeny přívody. Ke krajnímu kladnému pólu se však připájl krátký plochý pllšek Při tislcfch vys vyraženým znaménkem robených baterii to je zbytečná komplikace. Nedalo by se nasazeni kladného vývodu pro-
+.
ŠROUBOVAK
p
r..,
4
Šroubovák je určen pro práci v místech špatně přístupných, na příklad při montáži, ?. 1e jim možno šroub bezpečně dopravit na místo šroubování. Popis a návod k používáni: Šroubovák 1 sestává z hřídele 1 a, přídržných ramen, při pojených na trubici 1 b, a posuvné trubice lc. Při použití šroubováku odsune se směrem k rukojeti upínací trubico lc. Mezi rozestupné konce ramen lb vlož! se hlava šroubu, současně se konce ramen ~evřou prsty a přidrží po dobu, než se sevření zabezpečí posuvnou trubici 1 c. V hlubším přehledném místě zašroubuje se šroub až k přidržím, sevření šroubu se zpětným posunem trubice 1 c přiměřeně uvolni a šroub se plně dotáhne. V nepřehled ném hlubším místč se šroub zašroubuje asi do
280
VěDA A TECHNIKA MLÁDEil
·"
th tc
o
.„ .
2
fd
fe CD
O
.!), 0
0
26 Máte fotografický aparát a chcete také jednou být na obrázku. Zpravidla k tomu potřebujete někoho, kdo vám stiskne závěrku. Navrhněte samočinný spouštěč, který by se dal snadno vyrobit aumožnil vám, abyste se po nařlzenl mohli do skupiny ještě sami . postavit, než závěrka samočinně spustí. čísla
jsme byli nuceni odložit, protože odběratelé dcstali číslo opožděně a řešení ještě docházejí. Ocenění řešení
ze 4.
poloviny, načež k dotaženi šrcubu se použije šroubo..,ák 1d, opatřený přídržnou rourkou 1 e, nebo šroubovák 2, jímž se šroub dor~hne. Stěny rourky vedou a přidržují břit šroubováku v zářezu hlavy šroubu. Šroubovák 2 sest1ivá z ploché trubice, v konci zformované do tvaru nálevky. Trubice je opatřena vodicí drážkou, v níž se pohybuje koJlček, jímž je udržován břit ve správné poloze. Hřídel šroubováku 2 i posuvná trubice mohou být rovněž kulaté. Účelně přizpůsobený šroubovák 2, je-li nasazen na truhlářský kolovrátek nebo jiný rychlotočný nástroj, značně zrychlí šroubováni v mír tech přístupnějších. Šrou bováJ.-, 1 d liší se od šroubováku 1 pouze tím, že mezi konci ramen je upnuta rourka nálevkovitého tvaru 1 e. Lze ho použit jako šroubováku 1 nebo 2.
„
p
vádět jednodušeji a úsporněji/ Navrhněte celé uspořádáni a výrobu zlepšených součásti t
@
Poznámka: Pro šroubováni v gumě, kladoucí značný odpor, jsou určena přídržná ramena, přizpů~obená podle obr. 3. Václav Charvát
UCHO MORKA
STOLNf LAM A Je to hned celá muchomůrlt rodina, jak vidít e na prvn í pohled. Náv od na tuto stolní lampu otisk l loni lasopis Znanije sila. Je prak tická a lze ji lehce zhot ovit bez zvlá.ftntch nástrojů a zku!enosti. Bude jisti vítan ým dárkem pfi mnoha pfíle iitos tech . nožk u .hou by, jakož i tři men ši vyso ustru žíme ze such ého dřeva. Nem áme -li po ruce soustruh , jistě se nám podaří s trošk ou trpělivosti vyřezat všecky čtyři součásti z lipov ého nebo podo bnéh o
S
třední
dřeva.
Ve střední části pečlivě vyhl oubí me otvo r pro norm ální lamp ovou objím ku, nejlé pe hnědou, bake litovou, ač i obyčejná kovo vá dobře vyhoví. Pro přívodní drát y vyvr táme pod prav ým úhle m přiměřené otvo ry, nejraději už v tako vých rozměrech, abychom do nich později moh li vložit bud kovovou nebo bake litov ou trub ku, která by zároveň spojovala hlavni muchomůrku s men ši - tlačltkem. Lam povo u objlm ku dobře v dřevěné nožce upev níme , na pří klad hust ým rozto kem celu loidu v aceto nu nebo jiným vhod ným tmelem. Jedn a z malý ch muchomůrek sloužl za vypínač. Nejl épe se nám hod! tlačltkový vypínač, jaký se dává na přiklad do podstavců obyčejných stolních lamp a je všud e v p rode ji v obch odec h s elek trote chni ckým i potřebami. Pak se lamp a rozsvěcuje a zhaslná prostě stlačením hlavičky přlslušné houb y. Ovš em kdyb ycho m nemohli tlačltkový vypínač sehn at, dal by se zam onto vat do muc homůrky i otáčivý vypínač. P ak by nebylo rozsvěcení tak poho dlné a originální. V nožce malé muchomůrky zase vyflzneme tako vý otvo r, který odpo vldá naše mu vypínači. Vsad íme vypínač do otvo ru, přišroubujeme, a na jeho tlačltko nasa díme dřevěnou hlavu muchomůrky, ktero u zase utěsní me rozto kem celu loidu v acet onu. Malou nožk u nyní apojlme se střední nožkou výše uved enou plech ovou nebo bake litov ou trub kou, zase tak ut&něnou, aby všec hno drže lo pevně pohromadě. Samozřejmě pflvo dní šňůru prot áhne me a upev níme , než celý vypínač smo ntuje me. S druh é strany malé nožky navl ékne me na otvor porc elán ovou nebo bake litov ou prO.chodku, kter ou vyve dem e šňdru s vidlici. Šňůru v trub ce dobře utěsnlme. Podr obno sti prov eden i vidlte zřetelně na obrá zku. Kromě muchomůrky s vypínačem připevnlme ke stfed nl nožc e ještě dvě další houby. Jejic h hlav ním úkol em je, aby celá lamp a měla nále žitou stabilitu. Mus l být tedy dobře upev něny a celek mus í pevně stát na rovn é ploše stolu bez kolísání. Zbýv ajlcl dvě muchomůrky už jedn oduš e celé vysoustružlme nebo vyřežeme . Ke střední nožc e je přip evníme dřevě ným kolíčkem, který pevně zakllžime
jak do malé , tak i do velké nožky. K lobo uk prostřední houb y zhot ovíme z plec hu, nejraději pocínovaného nebo pozi nkov anéh o. Velmi vzhl edný by byl klob ouk z plexiskla, proh nuté ho ve vrou cí vodě do kulovicé mísy vhod ného tvaru , ale na venkově by asi dělalo opatřeni mate riálu potiž e. Prot o zůstaneme u plechu, který podl e nákr esu stočíme do kužele. Hlin íkov ý nebo měděný plech by se dal při dostatečné zručnosti vykl epat do polokoule beze švu, ale dalo by to hodně práce. Bílé skvr ny na obrá zku jsou otvo ry o průměru 2-2 ,5 mm vyvr tané pravideíně do celéh o povr chu klobouk u. Pam atuje me na vhod né roz• lože ni otvo rů kole m švu. Poto m celý klob ouk stočíme do kuže le a spájí me, nej raději na prou žek plec hu, který zesp odu podl ožím e. Otvo ry zakr yté plec hem ještě dodatečně prov rtám e. o Uvnitř připájíme na klob ouk drátěný držá k, stočený podl e nákr esu. Jim nasa díme klob ouk přimo na baň ku žárovky. P ouži jeme pruž ného drát u průměru asi 1,5 mm. Nad žárovk ou, kde se obě stran y drát u spojuji, je zase mez i sebo u spájlme. Poto m připájíme oba horn i konce drát u pevně ke vnitřní straně klobouku. Při sprá vném tvar u držá ku mů žem e klob ouk podl e potřeby naklánět K o a zamířit tak světlo žárovky na libo· voln ou stran u. Kdy ž jsou všechny části lamp y hoto vy, mus lme je ještě obar vit. Nejlépe je použ it k tomu nitro laku , který podl e mož nost i naná šlme rozp rašo vačem, prot ože štětcem někdy vzni kaji nerovnoměrné šmo uhy. Nemám e-li nitro lak, použ ijem e i jiné vhod né barv y na kov. Dřevěné součásti samozřejmě nejp rve dobře obro usím e a ohla díme skelným papl rem, případné trhli ny nebo nero vnost i zatmelíme. Jak ukázuji nákr esy, potřebujeme na naši lamp u dvou bare vnýc h tónů. o Nož ky děláme bílé, nebo ještě lépe mírně nažl outlé , klob ouky červené. Barv y před upotřebením dobře rozTR mích áme. Kaž dou barv u naná šlme p ,_._ ..,...tHO dvak rát, ale po každ é až když prvn í 30 vrstv a diµdadně pros chla . Nak onec k dosa ženi pěkného vzhl edu zakr yjem e v klob ouku vyvrtan é otvo ry bezb arvý m, průhled ným nitro lake m (roz toke m bezb arvé ho celu loidu - čistě omy tých filmů - v aceto nu), dost i hust ým, aby v každ ém otvo ru vytvořil mali nkou čočku. Můžeme též použ it vhod ného rozto ku jiné plastické hmo ty, na pří i-tt oklad plexiskla v dich loret anu. H ustý r ozto k naná šíme zevnitř přesně do otvorů v klob ouku drát em o málQ silnějšim než je otvo r. Do každ ého otvo ru nane seme přesně na střed stejně velikou kapk u a nech áme ji zasc hnou t ve vodorovn é polo ze pří slušn é části plec hu. • K dyž , barv a zaschla, sestavíme tko, tlal!l pro r otvo C ko, obJlm pro r otvo O celo u lamp u dohr oma dy. Jistě nám K - clfevEn~ kolik y, P - podl ofta, D - drtá k kloudělá mno ho rado sti a nah.r adl nám bouk u, S - otvo ry pro lroub ky v krytu vypin al!e, T dka, vývo otvo r pro tlal!íc ko, TR - trubk a, V práci, ktero u jsme si s ni dali. O - obJlm ka, F - boft fk vypln al!e,
.-.--r....
~\v
-
VIDA A TEC HNIK A HLÁ DE11
28 j
PRVNÍCH , SEDMNA CT
\
Koncem února bylo prvnich sedmnáct pionýrd v Praze odměněno odznakem Mladého technika. Jsou to lici 70. osmiletky na Ži!kově, kteří pracovali na modelech lodí, bagrd, letadel a vyrobili i učební pomdcky. Na našem obri.zku vidíte Emila Výbor-něho, jak si se zájmem prohll!f. získaný odznak. V!dyť vyrobil krásný model lodě. Na druhém obrázku vidíte pfedávání odznaku Oldovi Šofrovi za model lodě, kterou zhotovil společně se svým kamarádem Karlem Ratkiewitzem, který stojí vedíc něho.
I
. Jestliže nás bezpečně unese a nezhroutl se ani při prudšlch pohybech, upevnlme ještě na dvě tyče . Pi'lčku pro nohy v pl'lměi'ené výši a opatflme celé zal'lzenl vhodnými plováky. Za tlm účelem si opatřlme gumové duše z basketbalových mlčů, které majl většl objem nel fotbalové. Prázdná duše má průměr asi 20 cm, ale dá se napumpovat do 30 cm, kdy uf udrlf váhu 12 kilogramO. Pfipevnlme-11 ke každé noze tři duše, unesly by pl'es 100 kg; musíme však počítat s tlm, aby byly mlče ponoi'eny jen asi do poloviny, takfe ml'lleme tl'lnofku s devltl balony zadflt asi šedesáti kilogramy. Je však molné, fe sl opatl'lte ještě většl dětské mlče nebo jiné nafukovad hračky pl"ihodného tvaru. Pak sl můlete pl'edem vypočíst poti'ebné údaje podle vzorce
s
D
= Ýz-.-v
kde ·O je průměr balonu, V Je váha osoby a z počet balonů. Problém je, jak upevnit balony k nohám plavidla. Nejlépe to provedeme tak, le sl prostě na nafouknuté duše zhotovlme pevnou slť vhodné velikosti a tvaru, a tu pak ke kald6 noze dobi'e připevnlme. Pfin6ffme dnes nafim lten61Dm n6vod na zajímavé plavidlo, který ned6vno uvefejnily sovltské ml6defnické lasoplsy pod n6zvem „faraplav". Je to skutelnl orlfin61nl n6pad, ktelý sl nafl mladf konstruktéfl snadno podle srjch mofnostl a schopnosti pfizpOsobl.
a obrázku vldfme na prvnl pohled, oč Jde. Plavidlo v nejprostšl formě tvol'I tl'I tyče asi 1-40 cm dlouhé. Nejlépe by se hodily bambusové, ale ty bychom sl tělko opatl'ill. Jisti však vyhovl i jiné dl'evěné tyčky nepl'lliš tělké a dosti pevné. Sváleme je podle vyobrazeni pevnou šňůrou. Aby se šllůra nesmekala, opatl'lme tyčky jemnými úl"ezy. SpoJ všech třf tyči bude ve výši asi 60-70 cm nad zemi. Aby se tl"I notky neroztihly zbytečně daleko, spojlme je dole rovně! pevnou šl\ůrou. Na hornl krátké pl'ečnlvajlcl konce pak upe-.,nlme trojúhelnlkové sedátko z velmi pevného plátna, vroubené pro zvýšeni pevnosti po okraJI Ještě provázkem. Nynl se mOleme doma na podlaze na takto sei'lzenou tflnolku posadit a vyzkoušet jejl pevnost. Bylo by nepl'ljemné, kdyby se nám rozsypala al ve vodě.
N
282
Vi!DA A TECHNIKA HÚDE11
Jak je vidět, dostaneme plavidlo velmi jednoduché a levné, které· má kromě toho ještě 'elkou výhodu v tom, fe je skládací. Vypustlme·ll z balonO vzduch, můfeme všec:hny součásti nést pohodlně v jedné ruée, nebol! majl nepatrné rozměry a neváli vice nel S kg. Kromě toho lze podle potřeby poškozené části lehce vyměňovat. Hotové plavidlo poháníme nejlépe pádlem, které sl zase sami snadno zhotovíme z tyče, do nll jsme na obou konclch zasadili lopatky z pl"ekllfky. Je však molno poulit I vesel, která upevnlme provazem ke dvěma nosným tyčlm.
Naši mladí konstruktél'I se ovšem nemusí spoko)lt s nejprlmltlvnějšl úpravou, jaká je naznačena na prvnlm obrázku. Dalšl náčrty podávajl náměty na některá zdokonaleni a úpravy: Tak sl mOleme na trojnolce upevnit pohodlnějšl sedátko na způsob lenošky, nebo vyrobit dvousedadlovou lodičku na čtyřech notkách po čtyl'ech balonech. Múleme konelně spojit I dvě tl"lnolky vhodně za sebou a upravit na nich „palubu" pro zavazadla. Jistě se dá vymyslit ještě mnoho rozmanitých kombinaci; nepochybujeme, le nám naši čtenái'i brzy pošlou fotografie „šaroplavú", které sl sami zhotovili, a le nás upozorni na molná zlepšeni a zdokonaleni.
Přeloiil
Pokračování 3.
O. Liška
f
„ Tuším už, co chcete říci, Mallory I Že čas- utíká, viďte? Ale uvažte, jak dlouho trval letní monsun, a povězte mi, co nám ještě zbývá vykonat. Můj průzkum na západním úbočí skončil nezdarem. Chcete-li, byl při tom i nějaký úspěch, že se totiž zjistilo, že tamtudy nevede žádná cesta vzhůru. Co mi vyprá~ěl „starý", víte, ten z Dhimbupu, a s ním i ostatní Šerpové, to nebylo nikterak povzbudivé, i když uvážíte, že ti mládenci ani vlastně vůbec nevědí, co tady chceme. Kromě toho nemohou posoudit naši výkonnost. Vždyť ti chlapíci nemají žádnou ctižádosti Nu, a pak jsme konečně byli oba na rongbučském ledovci. Také severní strana je nepřístupná. Jih je nepalský - tedy zakázaný! Zůstávala by tedy· východní strana. S tím jste si, hádám, lámal hlavu na Kamačangri. No - že je to tak?" Mallory nemiluje dlouhé okolky, jde přímo k jádru věci: „K vrcholu Everestu se táhnou v podstatě tři velké hřebeny, napřed strmé, nahoře se ponenáhlu svažuji. Jižní hřeben a severozápadní hřeben se pro svou velkou příkrost předem vylučuji. V tom máte pravdu! Poslední z těch tří hřebenů;, severovýchodní, miří přímo od vrcholu k našemu stálému táboru. A ten zasluhuje úvahy jako jediná možná cesta, ten je třeba prozkoumat." „V tom se s vámi neshoduji. Severovýchodní hřeben je v dolní části dokonce strmější než oba ostatní!" „V dolní části! Ta nás také nezajímá. Ale poblíž vrcholu má povlovný spád, místy mírně stupňovitý - to je rozhodujici. Dole se už s obtížemi vypořádáme. Nejlehčí terén potřebujeme nad 8.000 metry! Tam už si nemůžeme dovolit žádné velké lezeni." „Dobrá, dobrá! Ale dolní kus hřebenu, jak s tím se chcete vypořádat ?" „To uvidíme, až vystoupíme na Lhakpa-La." „Vyloučeno !" . „Prosím vás, plukovníku, přeložte nejdůležitější sily expedice na nejvyšší místo průsmyku Lhakpa-La I Severovýchodní hře ben je jediná možná cesta!" Mallory nevyčkal odpovědi. Je si jist souhlasem HowardaBuryho, vstane a odejde do svého stanu. Nazítří chce prošlapat s nejlepšími nosiči s.t opu k Lhakpa-La. Napřed v menších skupinkách, později, po několika dnech, s větším oddílem nosičů se Mallory a Morshead několikrát probiji k průsmyku Lhakpa-La, kterému Morshead naměří výšku 6.812 metrů. Hned pod sedlem zřídl tábor a znovu a znovu se vracejí, když napřed složili náklad. Hora ještě stále nevydala své tajemství. Z průsmyku může Mallory vskufku přehlédnout severovýchodní hřeben až k jeho nejnižší části na východorongbučském ledovci - i kdyby však k ledovci sestoupili, příkrost hory je opravdu odmítavá. A tu se Mallory rozhodne jít ještě dál, korytem ledovce dále na západ a na nejbližší sedlo, které se objevuje mezi vrcholem a severním předvrcholem Everestu. Tim se k tomu obru dostanou docela blizoučko! Povede se jim překonat oněch těžkých 8 kilometrů až tam k sedlu? V noci zuří nad stany na Lha):pa-La těžká bouře od severozápadu. Když Mallory v třeskutém jitřním mrazu s námahou postaví zástup nosičů na nohy, většina z nich má horskou nemoc. Ač se sebevíc namáhají jít se sahiby, jsou prostě u konce svých sil. Při sestupu na firnovisko východorongbučského ledovce padají nosiči znovu a znovu i s náklady po hlavě do kyprého, bezedného sněhu. Uprostřed ledovce zaseknou už odpoledne stanové koliky
do ledu a prožijí zlou noc. Třem sahibům, Mallorymu, Bullockovi a Wheelerovi, se daří zřejmě lépe než nosičům, poněvadž dali nést v posledních dnech svá zavazadla jen Šerpům. Jsou ještě silní a plní sebedůvěry. ' Hned jak vyjde slunce, vylezou Mingma a Fhurba, jak je jejich. povinnosti, úzkým kruhovým otvorem ze stanu kuliů. Sonam a ostatní nosiči jsou příliš malátní, nemohou se vz
svěží.
Mingmu - i oni pak přistoupf k sahibům a očišťuji krosny od sněhu, který sem bez ustání v dlouhých praporcích fouká vítr z Cang-Ce. . „To stačí," řekne Mallory, „ostatní zůstanou tady. Než se -sem vrátíme, uplyne den. Nebudeme-li se dlquho vracet, odejdou Pemba, Kitar a Ong přes Lhakpa-La k plukovnik\1sahibovi. Sonam ať se pokusí dostat se s ost2tr..ími k nám nahoru. Pro dnešek si můžete ještě odpočinout a ..." Přestane uprostřed věty a obrátí se k Wheelerovi a Bullockovi. „A teď bychom se tedy mohli vydat na cestu!" Na cestu k úpatí ledovcové stěny, která se strmě zdvíhá k Cang-La, potřebuji půl hodiny od chvíle odchodu. Neprodleně začnou s výstupem. Svah stravuje všechny jejich sily. V bouři a mrazu sek~ Mallory stup za stupem: Víc než pět set stupňů vyseká štíhlý učitel s vysokým čelem George LeighMallory z Charterhouse do těla Everestu. Jeho druhóvé mu s obdivem přihližeji. Odkud bere takovou silu ve chvíli, kdy oni sami už jen sotva dýchají? Jeho cepín neúnavně sviští vzduchem a zvon! o led - po celé hodiny! Za ním stoupá podle lana Wheeler s Mingmou, potom Bullock s Tibeťanem a Phurbou. Kolem pole4ne dosáhnou sedla. Wheel!!r je celý promrzlý od toho, jak dlouho stál a čekal ,za Mallorym, vysekávajíclm stupy. „Už necítím nohy," stýská si. „Neúnavný sahib" se ohlédne po ostatních druzích. Těžce · oddychují a probijejf se vzhůru, přimknuti těsně ke stěně, aby je běsnící bouře nesmetla se stupňů. Bullock je docela zchvácen. Námaha mu vryla do tváře hluboké vrásky. „Snad se trochu vzpamatuji, až budeme odpočívat." Jako by jim hora chtěla dopřát chvil pokoje, bouře se utiší a nad nimi se rozklene jasně modré nebe. „Musín;ie přece zatnout zuby!" dodává si Bullock odvahy. „A jak je to s tebou?" ptá se Wheelera. „Ach, jen ty nohy ... ale dál se nedostaneme!" řekne a ukáže rukou na nosiče. „Nemusíš se Šerpů ani ptát na jejich stav." Mingma a Phurba se vrhli vyčerpáni do sněhu, ještě ani nesložili náklad se zad. Jenom malý Tibeťan se vesele směje na Mal!oryho, cesta až sem nahoru do výše 7.000 metrů mu jak se zdá zřejmě udělala právě tak málo jako sahibovi. Chvíli si nezdol\).ý Brit zahrává s myšlenkou pokračovat ve výstupu sám s tibetským nosičem. Kdyby ti chlapíci měli jen o trochu víc horolezeckého treningu, myslí si, kdyby dovedli jistit, kdyby byli aspoň trochu zběhlejší v zacházení s lanem a cepínem! Při jejich nátuře zvyklé horám - a při troše solidnfho treningu - mohla by se s nimi dobývat nebesa! Malloryho zrak se přesune s unavených druhů vzhiiru k pyramidě vrcholu Comolungmy. Severní hřeben se bez zvláštních Phurba
popostrčí
Vl!DA A TECHNIKA MLÁDEfl
283
•
překážek zdvihá rovnoměrně od Cang-La, setkává se s hřebe
nem vrcholu ve výši scverovýchodnfh o ramene - a odtamtud jen ještě několik milo stupňů, nepřfliš těžkých, bez sněhu ... Ano, to je ta cesta, jediná možná cesta I Ještě 2.000 metrů! A patrně lehčích, ne! si mysleli I Mallory se ještě jednou zkoumavě podfvá na další cestu, na vyčerpané druhy, zahlcdf se do koutu oblak na severozápadě. Vfc to tam prudce, špinavě šedivé chuchvalec mračen se pře valuji - a tu se po prvé na této cestě přestane na chvíli ovládat. Zběsile zarazí svůj cepfn do zledovatělého sněhu a pohlédne plamenným zrakem k vrcholu. Oči mu přitom svfti hněvem. Z úzkých rul se mu·vydere polohlasitá vyhrůžka: „Vrátím se - napřesrok, a pak ... Přistoupf k ostatnfm. „Musfmc si popilit, za pár minut tu máme bouři. Zčerstva! Naložte zavazadla I Rychleji!" Dffvc než se znaveni vzchop[, je tu bouře, popadne je a mršti jimi do sněhu. Po čtyřech zalezou za sněhový převis, schovají svá těla za ledovou bariérou. Hora se pokouši je setřást, tak jako medvěd sctfásá se svého kožichu kapky deště. Mallory vystihne celé nebezpcči jejich postaveni. Zůstane hybnou pákou výpravy. Tak jako strhl svoje druhy k výstupu, tak je ted pobfzf k sestupu. Každý prlltah mllže zmařit záchranu I Celou svou vášnivosti, všell\Í svými. zkušenostmi z nesčetných výprav na ledovce je přiměje, aby šli za nfm a dosáhli spásného závětff sedla, kutálejfce se, plazfcc se, skrčeni v kotlinách. Není možné udržet se proti bouři na nohou I Teprve když dospěji k řadě stupňO, které Mallory vysekal při výstupu, mohou se napřímit. Ncsmfrně znaveni, prokřehli až do morku kosti od štiplavého sevcrozápadnfho větru, dorazí do tábora na rongbučském ledovci. Zachráněni! Ted majf jistotu, že objevili jedinou možnou cestu na Comolungmu. Shodli se na scdtc mezi scvernfm a hlavnfm vrcholem jako na nejpřihodnějšfm východisku pro útok v pfildm r oce a také na toto sedlo vystoupili - víc od nich Anglie nečekala. Cilc expedice bylo dosaženo. Ted pOjde o to, zfskat napřesrok co nejvíc kuli O, kteří vystoupl ještě výš, budou ještě houževnatější a zřfdf nad Cang-La horolezecký tábor. Potom musí vrchol padnout.
•
TAI SE S~)Í NAZ~AT „TYGRY" Sotvaže Bullock, Wheeler a Mallory dojdou s nosiči do stálého tábora, začnou pffpravy na zpátečnf pochod. Cesta do Darjcclingu je ted bližší; neboť proč by si nemohli zkrátit směr a pochodovat pfimou cestou podle Arunu? Plukovník pobízt kolonu ke spěchu - ve vysokohorském Tibetu hrozt už zima. Když dorazt do Darjeelingu, Mallory nedopusti, aby nosiči, ktefi se osvědčili na ledovcích, byli prostě vyplaceni, propuštěni a posláni domO. Chce vědět, zda mllže s Phurbou, houževnatým
Tibeťanem,
i
Mingmou, Sonamem a
několika
ostatními
počítat
napřesrok.
Jcho sen vystoupit na Everest se mllžc vyplnit, jen když bude
mft na pomoc dostatečný počet výkonných kuliů. Což tak sebrat skupinu lidf, trenovat je, pořádně je několik měsicil živit, vzbudit v nich ctižádost? Nebo se má čekat, až na tenhle nápad přijde jiná expedice a za pomoci Šerp
Ccstný titul a dobrý bakšiš je rozjaří. A mají před sebou cestu do r odné vsi. Mingma se však nenakaz! veselím ostatnich. Má starosti s otcem. Znova a znova jim lomcuje kašel. Kuliovský život mu rozežral pilce a ostatek mu dodaly strázně posledních spěšných pochodil. Namáhavě vleče Mingma otce údollm na druhou stranu hor do Nepalu, k matce a Cong Norbuovi, do malé, tmavé kamenné chatrče ve vsi Dhimbup.
MAHARADŽA NEPIJE PROSN~ PIVO Když mail obchodnfčkové na tržišti v Katmandu uzavřou výnosný obchildek, mtvajl ve zvyku mnout si ruce, pospíšit s obětním dárkem ulicemi mezi pagodovitými chrámy k soše břichaté bohyně cholery Kala-Bhairab a dopřát si džbánek prosného piva. Nebo kořalky. Když ministerský předseda Bahadur Rana uzavřel se zvláštním pověřencem britské vlády smlouvu, která mu vynáší 'ročně milion rupil a Britilm přiznává právo najfmat mezi horskými národy Nepalu žoldnéře pro britsko-indické pluky Gurkhů, nenapije se prosného piva. Ani kořalky. Maharadža Bahadur Rana si dopřeje lovu. Na tygry. Na počest bflého hosta vyrazt z hlavnfho města karavana slonll, dvorských kolesek, jezdeckých koni, kuliil s nosítky a krosnami, vyprovázená z počátku zástupem zvědavců, který se skládá z příslušníků všech kmenů Nepalu a z pestré směsice indických, tibetských a kašmfrských návštěvnfků. S nesčetnými věžičkami a kupolemi chrámů a palácll hlavnfho města zanechává lovecká společnost za sebou i onen zástup. Hostitele ta zábava mnoho nestojf. Ti, které na lov sezve, nejsou chudf. Přijedou nesčetná malá knižátka s velkými statky, se svými poddanými sedláky, s otroky a kulli. Vlekou s sebou půl dvora po prašných horských stezkách. A každý z těch feudálnfch pánll se při této příležitosti rád blýskne svým bohatstvím, každý mahar se snaží dokázat marnotratnosti druhému svllj blahobyt a svou moc. PokralOfJání v přiftim lisle Upozor/iujeme ltendfe, fe romdn „Za cizf sldvu", který otiskujeme na pokralovdnl, vyjde knifně v p11ftlm roce ve Státnlm tě/orjchovném nak/adate/stvl. 8udeme vlas ltendfe Informovat.
28'4
VIDA A TECHNIKA MLÁDEfl
Zábavná KON DEN SAC E VOD NÍ PÁR Y Jistě jste už četli nebo slyše li o Wils onově mlžn é komoře, již se užív á k zjišťo váni a fotog rafov áni drah elek trick y nabi tých částic, na přiklad kosm ické ho zářeni, částic alfa i beta z radio aktiv nich látek a pod. Vite tedy , že je zalo žena na tom , že se vodn l pára z přechlazeného vzdu chu sráži v kapičkách na iont ech plynů, které prob lhaji ci částice na své dráz e sráž kam i vytvořila.
Dne s vám popi šeme velm i jedn oduc hý poku s, kter ým pěkně názorně sráž eni vodnl páry na iont ech prok ážet e. Potřebujete k němu jiskr ový indu ktor , který najd ete ve škol nim kabinetě. Při vody z něho vede te k jedn oduc hém u jiskřišti, které zhot ovite ze dvou skleněných nebo bake litov ých tyči zapuštěných do prké nka a na konc i opatřených posu vným i kovo vými tyčemi s hrot y nebo kuličkami. Aby byly jiskr y intensivnější (bud ou ovšem mno hem kratš í), připojíte paralelně k jiskřišti vhod ný kond ensá tor. Nejl épe je
použ it obyčejné, ale dobr é leyd ské láhv e, proto že běžné kond ensá tory nesn esou tak vysoké napětl, jaké dává indu ktor . Blízko pod elek trod y jiskřiště upev níte skleněnou trubičku. Tu spoj íte gum ovou hadičkou s baňkou nebo křivulí, v niž bude te vařit vodu . Tím je celé- poku sné zařízeni hoto vo. Nejp rve nařídíte hrot y jiskřiště na přiměřený dosk ok, asi 8-1 0 mm. Pak
věda
indu ktor vypn ete a počkáte, až se bude voda vařit. Skleněnou rour kou vych ází pára . Do vzdá leno sti 20- 30 mm neni páru vidět, teprv e výše se sráží v drob né kapičky šedé mlhy . Nast avíte rour ku tak, aby v pros toru mez i hrot y jiskřiště neby lo sraž ené páry vidět. Zapo jfte- li nyní indu ktor , okamžitě se v jiskřišti vytvoř! jasně vidit elný obla k, mno hem hust ši a nápadnějšl než byl původnl nad jiskřištěm. Elek trick é výbo je totiž ionis uji mole kuly vzdu chu a na vzni klýc h iont ech se nyni sráž í pára podobně, jako tom u je ve Wilsonově komoře. Obla k je zvláště dobře vidit elný prot i černé tabu li, dá se v zatemněné míst nost i vhod ným zařizenfm prom ítat na projekční ploc hu, aby byl jasn ý i větší mu počtu posluchačů. JAK~Ho vtK ON u JE CLo v:eK
SCH OPE N? Jak víte, výko n je prác e vyko naná za jedn otku času - za vteřinu. Prác e pak ve fysik álnim smy slu znam ená účinek sily po určité dráz e. Výk on člověka bude velm i různý podl e toho , bude -li prac ovat trval e nebo jen kratš l dobu s napětím všec h sil, dále podl e toho , koná -li měřenou prác i ruka ma či noha ma a v jaké polo ze, za jaký ch okol nost i. Jedn oduc hý výpočet prov edet e, vyběhnete-li se stop kam i v ruce po scho dech . Tak na příklad vyběhnete co nejry chle ji dove dete po scho dech . Schodiště má 20 schodů, každ ý 18 cm vyso ký. Zjis úte dobu , po kter ou stou pání trval o: 2,8 vteřiny. V dané m přfpadě jste vyst oupi li celk em o 18 x 20 cm = 3,60 m. Vážl te-li na př. 60 kg, byla vyko naná prác e 60 X 3,6 = 216 kilogrammetrů. Výk on, t. j. prác i za jedn u vteřinu, dost anet e, děllte-li vyko nano u prác i počtem vteřin, tedy 210 : 2,8 = = 77 kgm/s. Děllme-li tento výsl edek 75, dost anem e výko n v koní ch, přibližně 1,03 koně. Chceme~li udat výko n v kilowatt ech, dělíme 102 (velm i přibližně; přesně I kW = 101, 971 kgm /s) a dost anem e přibližně tří čtvrtiny k:W .
..,,
výko n je ovše m jen chvi lkový, trval e může člověk dáva t výko n asi tak 1 / 3' koně. V průměru pak člověk při každ odenn f běžné činnosti dává výko n asi Vypočtený
1
/10
koně.
MA GNE TI SMU S V DOM ÁCN OSTI Máte -li po ruce doce la obyčejný kom pas, pohr ajte si s nim jedn ou půl hodi ny a přibližujte jej ke koncům různých želez ných předmětů, které vidí te kole m sebe . Překvapí vás, že mno hé z nich jsou mag netické a ukaz uji na svýc h konc ích doce la zřetelné mag netic ké póly , které se proje vl tím, že se na jedn é straně seve rni pól přitahuje a na opačné odvr ac!. Nejčastěji se obje vuje zma gnet ován i u předmětů ležíc ích stále v téže polo ze, jako u schodišťového zábr adlí, želez ných plotů a pod. Příčinou toho to zjev u je zems ké mag netic ké pole , které po delší době srov ná větší část mole kul železa do stejn é polo hy, zejm éna tehd y, leží-li před mět ve směru mag netic kých siločar. Cast o však najd ete mag netic ké póly i u předmětů stoji cich stále ve svislé polo ze, jako třebas u želez ných kbellků, uhláků, konv i a podo bnýc h předmětů. Poto m shle dáte , že mají dole seve rní pól a nahoře jižní. Přiložíte-li kom pas ke spod nl části nádo by, otočí se k ni jižni m póle m, pohybujete-Ji° jím pom alu vzhůru, póly se otoči a horn í kone c nádo by při tahu je seve rnf pól. Někdy je mag netis ace jen slab á, takž e se mag netk a neotočí napl no, ale při příbliženi ukaz uje jen men ši výky vy jedn oho či druh ého pólu.
.
~){.
~l,/!L, • • • „„......„ ... že sl muž ete sami vyro bit celou řadu optických přlstroju 1 rem, Uděláte si t. zv. cptic kou lavici, světelný zdro j s kondenso tivem, projekční apar át, dfrko\oou komoru, fotoa pará t i s teleobjek jednoduchý mikroskop a k němu přistroj pro mikrofotografii. Postavíte si k tomu dokonalý zvětšovák . PořJdfte si hvězdářský dalekohled bud s objektivem nebo se zrcadlem, l
.,..
~~.-
........
i k nejbližším stálicím v souhvězdl Centaura. Knize dodává cenu i znamenitý překlad; dr. Pírko i dr. Veselka jsou po této strán ce u našich čtenářtl dobře zapsáni. Hodnotný je i jejich doslov, kterým oceňuji vývoj kosmonautiky s dnešního hlediska. Kniha stoji 19, 3 O Kčs a jistě bude brzy rozebrána. ... jak sl mtlžete sami postavit fotografický přistroj I Známý od· born lk na tomt o poli, Ing. Přemysl Koblic, podává v knížce „Zh o· tovu jeme si sam i fotog rafic ké p i'fstr oje" nejprve přístupným a populárnlm slohem theo rii fotografických přistrojil vtlbec, plše o vadách a zkoušeni čoček, o práci s fotoaparátem, popisuje jeho jak si součásti. Pak přechází k nejzajímavější parti i, k návodtlm, mtlžete sami fotopřístroj sestrojit. Pojednává velmi dtlkladně o každé součásti a doprovází popis pracovními výkresy. Velmi podrobně se pak zabývá sestrojením zvětšovaciho při stroj e, který se dá nařídit na libovolné zvětšeni. Nakonec popisuje koplrku pro osvětleni elektrickými žárovkami. Tato jistě velmi vděčná knlžka vyšla rovněž v nakladatelství Mladé fronty a stoji pouze 5, 20 Kčs.
.. VIDA A TECH NIKA MLÁ DEfl
28$
I Odpov~di
'
na othky z
~fela 6.
I Z A J { M AV
v
ČERPADLO NA OLEJ
CETU JSTE DOBAE?
V automobilech f f heto olej nebo •oda "Velmi Jednoclu.chfm ~cllem. kt„ ri vldfte v pr6.fau na pflpoJen6m obrú:ku. JIOu to dvl ozu.. be1l4 kola. Jellchl zuby do Mbe pheni zapadaJt. Jedno koldko Je poh6n&lo pfevodem od motoru. druh6 toi!f • mm. ow kolea.a faou uza•tcn. v thnl pflliballc:im pouzdfe. ěnp'
1. Tclevlant phnoa "' Cordny byl pomoel rdiovtch etanl.c phnilen do BerHn•, odtud do Driildan a nale proxatlmnl retranalalnf -nice J•J pfeneůa do Prahy. - 2. Dilb rozjezdu letadla ávlaf na •ltru. Roltfezcl. ee p1"0t1 •kru ůncuJ•. Je-li roub p1"0t1 podnoti alabf, roubujeme na ,,kosi n 0Dtu"1 v podnoti •• vyfixne kllnek a do hsu " vloti eteJnE eeffltnutý roub. - f . Plachetnice Je pl"Od pfevtbnutí ubezpečena hluboktm l>;tlem a l lroktml boky. - 5. TranefoUtor Je obJdtttv tdevlanf nebo ftlmov6 kamery, který dovoluje povto...n.ou xmfnu ohnl1kov6 ~lenoett. 6. Mofů6 voda obtahuje na 1 q prdmfrnE 35 s 10li. - 7. Plankton Jaou miltro1koplc k6 rostlinky a tivoi!lchov6 ve vodf, tvoffcf hlavni potravu mnohých ryb. - 8. z•klop tvofl thnf k eobi 1raten6 prkna•• epáry xakrytýml llltamL ZakrývaJf ee Jim etropnfce • vrchu.
a.
ZAJfMAW PROBLl?MY S e d m • e d m l ě e k. Na tento dkot doUo Jen m'1o felent. Jaro1l a y Krúa z Brna uvádf výeledelt1 7376428418 1 125t 73 - 58781. - Pramen v ro xp • c lob. Vedoucl nakoupil brembor xa 3i Kěl, vyllo mu 9, 42 a 6 q, prodavaěl 4, 44, 12 q. - J a lt v e l lt á b y 1 a k r a b i o • 1 Roxmfry krabice byly 1 dm. 2.618 dm a O,S819 dm. - Čl •I o dom u. Na tento dkol dollo mnoho eprivných fdenf1 uv6dfme pit prvnfch fellteldt Ladldav Vanfk, Drahomíra Turcěkov• lt prdmydo•ky v BrnE, Drabomfr Juralda "' Gottwaldova, Krleta Zetcú, elelttromechanfěb "' Čali Kamenice a Čettmfr Nodl "'Konobrte. Čiti• dom6 byla 147, 268 a 369. O d m i n y z ě. 6 d o • t a 11 t M . Kubec, etudullcl v Llbllclch, MUada Kuttov6, etud. hoepod6hk6 lkoly v Praze, V•ctav Lukel, zám~lk v Praze, Jarodav Petrilet.. atudujfcl VŠCHT v Pardublclch a Milan Seifrt. Hlt JSI v Cetl n . L. UPOZORNilNf ČTENAA'OMt Prosime, plke odpo•Wl na otúlt)' • tito etrinlty na Mmoatatný Uat. Na xvl61tnf ll ety p llte i fcienf „Skoty vyn61ezc6" a dotazy, ltter6 • • pfldl!lují Jednotlivým relerentdm. llnalt •• vyfizent zdrff. Na ltdd~m Ueti uvecfte t6t avojl plnou adrcau. Jinak nenf motn6 dopis vyffdlt. D o t a x y lze V)'ffzovat Jen pokud •• vztahuji k obtahu ěaaoplau. Frankovan6 obálky, známky a penlze do do pl16 nepfil:lád"Jte.
OBSAH Str. Mod.e!Mi . • . • . . • . . . . • • . • . . • • . . . . • • • • • • • • 268 „TU·lO•" udiYil avh... . . . . . . • . . . . . . . . . . . . 269 Mltdi tovúen Y d ruhé pl!tlletcc (J. Kulh6nck) 261 Polyvinilchlorid (P. H wák) . . . . . . . . . . . • • . . . 262 Papú mlsto mouky ( VI. Babula) . • . • . . . . • . . . 266 Raketová laboratoř Lanaer) . . . . . . . . • . . . • 266 PiU stoleti :ůepiovatclem (V. D olejlka) . • . . • 268 Pijeme Hět\l vodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . • • 270 Zad mUtička 2M-SSO (Ina. K . Brzkovský a l .n g. J. F iala) . . • . . • . . . . . . . . • . . . . . . . . . 27 t Jedovatost IVitiplynu (Ina. A. BIAha) . . . . . • . 275 Lidov•uniYcnita,,ZAkony hmocy",čtvn•lekce (Hell A . Jandera, komwtuje doc. Ina. J. Ce-
„
VE VYSOĎM DOMA U nú nejame itYYkli na vy. IOlti mrakodrapy. Al6 pfed,. etavfte-11 d. i1e bychom DOl'm61nlm itpl\aobem poatavill velmi VJllOkt d6.m, v nEmt by byly pfeenf malé etEn:r vlude •telnE allni, pfesnf •teJni byty Jeden nad druh:§m. m.Uete nám v)'fellt nfkollk probl6m6 rovnff a nejvftli motnou pfeenostl. Napllte nám, tfebaa Jen na kol'Qpondeněnlm llstku: t. Je-ll správn6, pletl-U •• v katd6m path steln6 nájemné, je-ll náJemué vypočteno podle plochy podlahy; 2. Je-U aprávni, le plaú v pffzeml l v ne)yyiilm poschodf atefnou cenu za krychlovt metr plynu; ti. apotfebule-U ato-ttová lirovlta • pffzeml • v neJvylllm patfe xa stejnou dobu etejllé mnoilstvf eneqle; 4. Jdou~U pleen6 aatrono. mlclt6 hodiny v pffumí I .,. neJvylšún patfe etejnl! rychle. Vnvitlete d.rovd dl\vod)' evfc:h odpo•idfl
? 1
Na obriz:ltu fa llpbml naXDai!en emfr, kterým ae ltoleě b otáěeJl. Vallm dkolem Je rozhodnout, kterým amErem ••bude pohybovat olej i!1. voda 1 poteěe vlevo nebo vpravo? FALBŠNJ1 MINCE Jisti dobfe víte, le bylo vfdycky mnoho penfzolt•zta. ltteff napodobovali zlat6 nebo atffbrné .,.mu, nebo Je opllov6..U a abromaf4ov.U el tak drahý kov, který potom dobfe
Byl to vlak vtipný ělo•lk a pomoci tH m-lpulacl zjletll, která mince Je .,.dná. Vatim dltolem Je sjútlt, kterak al pfl tom poělnal. Je to doetl tl!tlt6 dloha, proto poU~ me vlem. kdo Ji apráYDE roz. felí. potynenku • privem aa knltnl elo10vání. ROZBO~MOitE
Ve etarllch rom6necb, "'doby, kdy leltl po mofl plaly hla'l'Dl! plachetn.l ltoriby, ěuto ěí1'me xprivy o hrdxoetral~ bouffch, v nlcht se kupily vlny vitll nd nfkollbpatroyé domy. Čaeto tam najdeme xmlnltn o tom. le plevel, aby .,,, zachrinlll, vylili na povrch mofe sud oleje, který •lny uklldnll. Dejme tomu, ile Je na tkh ~vhtech hodni pfebnáno • pflbarveno1 ale plece len bychom r'dl vldEU. m6-U vyliti oleje na povrch mole vllbec nEJal>;t vliv na rozboufcnou hladinu, nebo Jde-U snad len o pouht vfmysl auton\ fantaatlcl>;tch povfdelt • román6. Máte-U dojem, fe olej pfece len nflak na vodu pWlobl, vys•ltlete p~.
zpenHUJ.
Nuh, Jeden 4i'ednlk v bance doetal na at61 dvan•ct minci • upozorn&dm. le ledna z nich Je falciná. VHU. te •• takov6 laleln6 mince IUl od oetatnfch, eprivntch, '1'8hou, ale neviclil, Je-U tffll nebo lehěf. MU sice po ruce rihy, ale MmU ávatl.
-
-
"STC DO
Jestliže ano, zallete odpOt1ld na tyto otázky, tjkajicí se hlat1nl obsahu posled-
t.
Co Je to PVC?
ěebo Jaou bP"nl euch6 baterie?
2. Z
nich llánktl, p'ed uyjitim dalllho čísla naif redakci. Pit nejlepHch odp0f1ldi odmlnfme knihami. Odp0f1ldi a j ména odmlnlných najdete ti pHl tich lhlech .
li. Pl'K J• avldplJ'D ledov•tf?
f. 1• letadlo na obriz.. ku lduá• nebo vkro6?
a.
led.a) • • . . . . . . • . . . • . . • • . . . • . • . . . • • . • • . • 277
m.fO'l'ač.
p lechu . . . • . . • • • • . • . . • . • • • • • • • . . • 280
Šroabovil; s pffdržnými rameny • • . • . . • • . . . 280 Stolní lampa - muc:homflrka . . . . . . • . . . . . . . 28 l Prvních sedmnác:t • . • • . • • • • . • • • . • • . . • • . • • • 282 Balonová lodk..a . . . • . . . • . . . . . . . • • . . • • • . • • • 282 Fritz Rudolph: Za cizl 11'vu (plel. O. Li!U) . 28S
Zá.bami • id.a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . • . . . . 286 Zailmavé p roblémy „ .......•....... „ . „ 288 H umor ..•.. „ ••.............. : . . . . . • . . . . 287
.
K BARBVN1M STRANÁM První etrana ob'1ky1 Mallři P. Škoda a P. Trojan: Ilustrace k čl"11tu „Pil! 110Jeů zleplovatelem" na str. 268 Prostfednl dvouetrana : MaUt P. T rojan: Zacl mlitička ZM-3~0
Poelednl atrana obálky: MaUf P. Troian: I lustrace k Lidov~ unlvenitf „Zákony hmocy" na str. 277
286
VIDA A TECHNIKA H&..(01!1
Vecload redaktor Vladlmír BABULA Redakml rada: Dr J. BOUSKA, lnl· J. CBLEDA, A. JANI>BRA, 1ns. vt. MAROUSEK, lna. MICHA.LBC, JAR. PECHLÁT, A. PB1UNA, J. PfSA, Ina. J. RATH, lnl· J . R'02ICKA, J. SZABADI, S. SfBAL, Ina. VRÁNA, Dr J. DOSA. A4raa 4sthdnl redůcet Praha D, PaneU 8 Telefon 22-11-11- Slovenek' redůce: BratlalaYa, Pratalt6 9. - Výtvarnj ndaktorb Anna Wllmchov• - Rukopley se nnraceJL VydM 'OV CSM a Slovenskt 'OV CsM • Mladé frontl!. - WDA A TECHNIKA MLAD1!21 - čtmkt.1denflt pro polyrechnidtou výchovu mUdefe. VychAzf v českém, alovemkém a macfankém Jazyce kddt druht "6tck. Cena výtisku 2 Kčs, pfedplatné na rok 63 Kčs, na pól roku 28 Kěs. Rozšif\iie Poitovnf novinové dutba. Objednávky pfijlm6 kafdt pottovnl ůfad i doručontel. Tlaknc: Svoboda, snftdtt závod, n. p., Praha-Smlchov. Toto &lo vyllo 17. dubna 1956. A·0726J
•
„Pottlta'I Pinbbt"
'
----- . ...
• -
- „
-- .......
VIDA A TECHNIKA HLADEl l
287
a •
'
Dli •
'
'
