2/2015
MAGAZÍN
ZE ŽIVOTA OBCE
HVOZDNÁ Osvobození Hvozdné před 70 lety
VZPOMÍNKY NA KONEC VÁLKY OBDOBÍ VÁLKY OČIMA KRONIKÁŘE JIŽ 40 LET V KNĚŽSKÉ SLUŽBĚ SDH HVOZDNÁ V SOUČASNOSTI
Vzpomínky
Jan Hus
na konec války
Mistr Jan Hus byl významný teolog, kazatel a středověký církevní reformátor. Jeho učení, myšlenky a dramatické okolnosti soudu a jeho smrti daly vzniknout husitskému hnutí a započaly reformu tehdejší církve. Hus se narodil v Husinci okolo roku 1369. Studoval na pražské univerzitě, v roce 1393 zde obdržel titul bakaláře a o tři roky později mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. V roce 1401 byl zvolen děka-
nem filozofické fakulty a později rektorem univerzity, kde prosazoval větší podíl Čechů na vedení univerzity. Mimo rámec svého teologického učení měl Hus výraznou zásluhu na zjednodušení českého pravopisu. Jeho reforma odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku. Byl vysvěcen na kněze a kázal v kostele sv. Michala. Od 14. března roku1402 začal ká-
2
zat v Betlémské kapli prostým lidem a ti jej za jeho názory milovali. Mnohé myšlenky totiž s tímto kazatelem sdíleli, ale doposud se báli je vyslovit. Z tohoto hlediska šlo zejména o kritiku odpustků, celé řady povinných poplatků církvi, bohatství a zhýralosti církevních hodnostářů. Přebíral některé z myšlenek anglického teologa Johna Wickliffa, který je spolu s Husem považován za jednoho z prvních reformátorů církve. Oba kritizovali například křížové výpravy a vyzývali k následování Bible. Hus se mimo jiné snaží ukázat ve svém nejvýznamnějším spisu O církvi, že hlavou církve je Ježíš Kristus a křesťané nemusejí poslouchat papeže, pokud jsou jeho nařízení v rozporu s Biblí. Hus tak napadá právo papeže být hlavou církve. Proto Hus setrvával po staletí v nemilosti katolíků. Jeho názory je však třeba vnímat z dobového hlediska. Jak nedávno upozornil český katolický teolog a kněz Tomáš Halík, „chápeme-li Husovu kritiku papežství jako kritiku konkrétní podoby papežství jeho doby (a ne jako dogmatické vyjádření o papežském úřadu vůbec), dáme mu vzhledem k tehdejší době plně zapravdu. Chápeme-li polemický zápal kritických kázání o stavu církve, pak zjistíme, že mnozí světci mluvili na adresu tehdejších církevních poměrů ještě daleko drsněji...“ Po své smrti byl Jan Hus uctíván jako mučedník. Symbolem husitského hnutí se stal kalich, který symbolizoval jeden z požadavků, kterým bylo přijímání podobojí coby výrazu rovnosti duchovních a prostého lidu. Den jeho umučení 6. července se stal českým státním svátkem. Stanislava Bergerová
Vzpomínky, které nikdo nevymaže Sestaveno ze vzpomínek přímé účastnice konce války, Olgy Ševčíkové, rozené Holeňákové, toho času třináctileté. Ve větších hospodářstvích po obci byli nastěhováni příslušníci německé a maďarské armády. Využívali zásob sedláků, kteří je živili. A také využívali možnost obživy a ustájení svých koní. Jejich počet ve Hvozdné odhaduji i kolem stovky mužů a délku pobytu
na jeden až dva týdny. Je dobré také zmínit, že i když se tito vojáci chovali naprosto normálně a slušně, přesto byli bráni jako narušitelé a okupanti. Když jim například dosloužili koně, bylo běžné, že si brali od sedláků bez jakýchkoliv náhrad jiné. Konec války jsme prožívali z bezpečnostních důvodů ve sklepě u Juříků (č. p. 120), u mé, v té době už vdané sestry. Důvod je nasnadě. My jsme doma žádný pořádný sklep neměli, proto naši rodiče volili tuto variantu. Přitom tam nebyla jen naše rodina. Útočiště tam měli například také Sokolovi, Hefkovi a další lidé. Vycházeli jsme zřídka, rodiče o nás měli strach. Ještě před koncem války byla střelba na denním pořádku. Ven jsme se dostávali, tedy spíše moje starší sestry, pouze zajistit krmi a nápoj pro dobytek, který zůstal doma ve chlévě. Jakékoliv jejich neplánované opoždění při návratu „z pokludu“ neslo
paměti
úvodník
Mistr
velkou nervozitu a nejistotu mojí maminky. Vzpomínky na konec války se točí také kolem zvuku hvízdajících kulek zbytků německé armády, která ustupovala směrem od Veselé a Ostraty ke Štípě. A stříleli také z Boří, lesíku nad spodním koncem obce, odkud měli výborný rozhled. Jako „památka“ z této střelby mi v paměti utkvěly díry ve fasádě domu Machalíčkových vedle školy, později u Hrazdirů. Vědělo se také, že si Němci na Větřáku vybudovali základnu pro odrážení postupující Rudé armády. Samotný pátý květen si pamatuji takto. Ráno jsme měli jít do kostela, ale protože už probleskovaly zprávy o postupujících Rusech, tak jsme nechtěli přijít o možnost přivítat je ve Hvozdné. Všichni jsme je brali jako hrdiny – osvoboditele. Maminka začala křičet: „Rusáci už idú!“. Hned jsme utíkali ven na hlavní cestu, kudy procházeli. Do bočních uliček totiž nešli vůbec. Už tam před námi byla také starší děvčata, která jsem znala. Některá se s vlajkami v rukou vezla na jejich koních a vozech. Před očima mám také zbědované pěšáky v dlouhých kabátech a koňské povozy. Na některých vozech se pár vojáků také vezlo. Pár koní také táhlo děla. Vojáci nepochodovali ve spořádaném vojenském tvaru, spíš šli volně po větších skupinách. Celkově možná i kolem dvou set vojáků. Lidi je vítali, dávali jim potraviny, vojáci se zastavovali a rozmlouvali s místními. Kopec vzpomínek mám ovšem přes osobu svého pozdějšího manžela Jozefa, košického rodáka. Ani ne jako osmnáctiletý byl povolán do maďarské armády, která bojovala po boku wehrmachtu. Se svou jednotkou se dostal v roce 1944 do Hvozdné, odkud byli ovšem po nějaké době odveleni do okolí Luhačovic. Tam mu tajně vozili zásoby jídla můj bratr Franta a švagr Eda Hrabal. Protože ve vzduchu už visela porážka Němců i jejich spojenců, ale konec války v nedohlednu, byly dezerce či pokusy o ně častým
3
Totální nasazení Válka můj život poznamenala těžkou zkušeností v podobě totálního nasazení. V roce 1943 jsem byla vyzvána, abych se dostavila na úřad práce ve Zlíně, kde jsem obdržela předvolání k totálnímu nasazení, tzv. konskripci. To znamená, že byly odvedeny nařízením místní státní správy celé ročníky na práci pro „říši“. Neuposlechnutí bylo trestáno. Toho roku vyšel v novinách článek, že tehdejší ministr školství a kultury Emanuel Moravec dal ročník 1924 Adolfu Hitlerovi
4
k narozeninám. Pro mě a mnoho dalších se tento dárek stal krutou skutečností. Do Brna – Líšně jsem odjela 7. 12. 1943. Tady probíhalo po dobu šesti týdnů pracovní zaškolení na obráběcích strojích a příprava nástupu na nucené práce. Následoval transport vlakem na práci do Vídně. Pracovali jsme denně 12 hodin na obráběcích strojích až do konce války.
Doklad o totálním nasazení paní Ludmily Záhořákové, a fotografie z té doby Ubytovaní jsme byli v lágru, který byl rozdělen na oddělení pro muže a ženy. Baráky byly dřevěné, v každém bylo deset cimer vybavených dřevěnými palandami pro 12 osob. Hygienické podmínky byly velmi mizerné. Strava na příděl, jen ta nejnutnější k životu. Jídlo koupit nešlo, protože jsme neměli potravinové lístky. Mohli jsme si ale psát s rodiči, a pokud to bylo možné, snažili se nám rodiče a příbuzní posílat balíčky s jídlem. V lágru se sešli lidé ročníku 1924 různých národností. My „Moraváci“ jsme ale hodně drželi pospolu. Snažili jsme se navzájem podporovat a pomáhat si a nucený pobyt si co nejvíce usnadnit. Z naší vesnice tam byl také Josef Křivánek, Josef Vrla a Alois Berger. Po práci jsme se mohli volně pohybovat po městě. Místní lidé se k nám chovali celkem hezky, protože Vídeň je vlastně napůl české město. Hudba a tanec byly za války vesměs zakázané. Mohli jsme ale chodit třeba do kina a hodně jsme chodívali do Prátru. Hned po skončení války jsem se vrátila zpět do Hvozdné a 29. 5. 1945 jsem nastoupila do zaměstnání v závodě Svit. Ze vzpomínek paní Záhořákové zapsala Stanislava Bergerová
Hvozdenské setkávání V sobotu 13. června se v areálu na hřišti na Osmeku konal již pátý ročník obecní zábavy Hvozdenské setkávání. Jedná se o akci pořádanou zastupitelstvem obce, která je určena všem věkovým kategoriím. Novinkou letošního ročníku bylo spojení Hvozdenského setkávání s dětským dnem, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí. A tak se po vystoupení Klaunů z Balónkova a ukázkové akci hvozdenských hasičů ujal mikrofonu Martin Motýl s Erikou a zábava mohla pokračovat. Jako každoročně byla připravena bohatá tombola, na které se podílela obec, podnikatelé
ze Hvozdné a okolí i jednotliví občané. Díky dvaceti sponzorům bylo do tomboly připraveno sto cen všech možných kategorií, na své si mohly přijít děti, milovníci letních vodních
Ukliďme Česko I naše obec se připojila k akci „Ukliďme Česko“. Když jsem si poprvé přečetl v novinách výzvu „Ukliďme Česko“ spolu s připomínkami oslovených respondentů, nabyl jsem dojmu, že lidé mají opravdu zájem o naši přírodu, sídliště či vesnice. Reakce na tuto informaci byla v naší obci promptní a věc jsme ihned projednali na radě obce. Nápad se setkal s bleskovým pochopením a následovala
obec
paměti
jevem. Velitelé toto nemohli tolerovat, proto byli dva vojáci přinuceni vykopat sami sobě hroby, u kterých je nakonec jejich vlastní lidé popravili. Na výstrahu, před zraky ostatních jednotek. Nakonec až v lednu 1945 se mému pozdějšímu manželovi a jeho kamarádovi podařilo definitivně ze stráže utéct. Dostali se až do Polska, kde ovšem jako dezertéři v nepřátelské uniformě padli do ruského zajetí a byli internováni v lágru. Ke konci války byli všichni zajatci, kteří přežili tento pobyt odvedeni na nucené práce do Sovětského Svazu. Můj Jožka se tak ocitl v cukrovaru, kde byl držený k práci až do října 1945! Takže ještě celého půl roku po skončení války byl vězněný! Díky nelidskému zacházení, nemocem a minimálnímu přídělu nekvalitních potravin běžně vedle něj umírali lidé s podobnými osudy. Po propuštění a navrácení do Hvozdné se jeho váha ocitla na údaji 48 kg. Při útrapách, které zažil v ruském zajetí, se nelze divit jeho doživotní hořkosti ve spojení se vším sovětským a hlavně tedy s komunismem. Vzpomínky měl zřejmě trýznivé, protože potom jen málokdy byl ochotný vypravovat o útrapách, které zažil během války i těsně po ní. Moje vzpomínání na konec války ve Hvozdné a její prožívání jsou určitě ovlivněné tím, že jsem ještě byla v podstatě malé děcko, takže jsem nemohla být u všeho podstatného dění. Ale co jsem popsala, jsou moje skutečné vzpomínky, které mi nikdo z hlavy nevymaže. Sousedce za vzpomínky a také jejímu synovi Alešovi za postřehy k tématu, které zná z vyprávění svého otce, děkuje Jaromír Javora.
hrátek, lyžaři, gurmáni, zahrádkáři, ale samozřejmě i znalci dobrých a kvalitních moků. Je potěšitelné, že se i v dnešní době najdou lidé,
kteří jsou ochotni ze svého přispět a udělat tak radost někomu jinému. Za to patří všem sponzorům velké poděkování. Akce probíhala v příjemné a přátelské atmosféře, pití a jídla bylo dostatek, zájemci o sport se dokonce mohli vyřádit na „umělce“. Bohužel kolem desáté hodiny všechny překvapila nečekaná a prudká bouřka, takže akce byla ukončena o trochu dříve, než bylo plánováno. Že jste tam nebyli? No tak to je velká škoda, protože jsme se na Vás těšili. Za rok si to snad zopakujeme, tak určitě přijďte! Jaromír Štach, místostarosta
příprava, akce se měla konat v sobotu 18. 4. 2015. Po konzultaci se zúčastněnými spolky v obci jsme akci protáhli i do dalšího týdne. Musím pochválit všechny spolky, že se aktivně zapojily, zvláště pak děti z „turisťáku“, se kterými jsem strávil část dopoledne při úklidu kolem cesty Vrchová. Děti společně se svými vedoucími odvedli opravdu kus doslova mravenčí práce – sbírali odhozené odpadky, papír a plasty v porostu kolem cesty i v lesních houštinách, které lemují Vrchovou cestu až k Vranovým. Byl jsem mile překvapen v sobotu ráno, když se do akce zapojilo
5
Krizový plán obce Stejně jako každá obec v ČR, má i Hvozdná zpracovaný „Plán činnosti orgánů obce Hvozdná při vzniku mimořádné události (ORP Zlín)“ nebo také „Krizový pláne“ (KP). Jedná se o dokument, jehož smyslem je připravit obec na mimořádné události a krizové situace, které ji mohou postihnout. Krizové situace jsou buď přírodního charakteru (povodně, rozsáhlé požáry, sesuvy půdy, vichřice, tornádo, epizootie), nebo vznikají činností člověka (provozní havárie, závažné znečištění vody a ovzduší, narušení dodávek plynu nebo elektrické energie). Na každou z těchto situací je vypracován přesný postup řešení. Přehled možných ohrožení v obci Hvozdná je trvale zveřejněn na webových stránkách obce. KP byl schválen radou i zastupitelstvem obce Hvozdná. Starosta si pro řešení krizových situací jako svůj pracovní orgán zřizuje „krizový štáb“ (dále KŠ); v naší obci jsou členy KŠ radní. Dokument je neveřejný, protože obsahuje osobní data a kontakty na členy krizového štábu a další osoby důležité při řešení mimořádných událostí. Vše je zpracováno v tištěné, ale také v elektronické podobě a průběžně aktualizováno. Několikrát do roka probíhá kontrola dosažitelnosti a organizované svolání KŠ. Dále jsou organizována školení jak
6
Radosti v ZŠ Štípa Ve štípské škole se děje pořád něco zajímavého, významného i ojedinělého. Počtvrté obhájený titul Ekoškola V letošním školním roce se síly všech vyučujících, zaměstnanců, žáků a ekotýmu upřely k tomu, abychom obhájili titul Ekoškola. V předmětu ekologický seminář proběhlo zpracování dotazníků k analýze školy, eko-
škola
obec
i několik místních maminek, které s kočárky přijely k úřadu a braly si pytle na odpad s tím, že pohozený odpad budou sbírat na svých vycházkách a přispějí tak k čistotě obce. Poděkování z mé strany patří všem účastníkům a také pracovníkům obce, kteří následně uklidili odpad kolem cest, nasbíraný brigádníky do igelitových pytlů. Myslím, že tato akce nás opět utvrdila v tom, že k prioritám našich občanů patří uklizená obec i katastr. V tisku se objevila zpráva, že v Česku se akce aktivně zúčastnilo více než 30 000 dobrovolníků, kteří pomohli vyčistit spoustu nepěkných zákoutí. Jsem rád, že mezi nimi nechyběli naši občané. Moc děkuji všem. Miroslav Válek, starosta
li, se setkala s velkým ohlasem u návštěvníků, kterých přišlo kolem 1500. V rozsáhlém areálu školního hřiště a zahrady čekal na příchozí opravdu bohatý program, hry a soutěže
členů krizového řízení jednotlivě, tak i školení celého štábu. Takové školení proběhlo ve středu 10. 6. 2015 i v naší obci a bylo zaměřeno na „povodňovou komisi“. Školiteli byli dr. Prudil (RRA VM), pan Halenčák (Satturn Holešov), pan Konečný (Envipartner) a Ing. Novosad a Ing. Hanák (MMZL).
Oslava znovu získaného titulu Ekoškola
Základem koordinace je elektronická internetová verze krizového plánu a nakonec i digitálního povodňového plánu, které jsou přístupné všem orgánům krizového řízení. Tento plán je uložen u starosty obce na určeném místě a je k dispozici členům krizového štábu, veliteli zásahu, členům rady a zastupitelům obce a dalším pověřeným a oprávněným osobám na vyžádání. Přestože jsou „Krizové plány“ velmi dobře zpracovány, nezbývá než si přát, aby se naší obci mimořádné události obloukem vyhýbaly. Martina Zicháčková a Miroslav Válek, starosta
tým poté zpracoval plán činností vycházející z analýzy. Žáci i učitelé vytvořili nový ekokodex. Zanedlouho po odchodu auditorů ze sdružení Tereza, které zastřešuje tento projekt v celé České republice, jsme se dověděli, že se nám tento prestižní mezinárodní titul jako jediné základní škole ve Zlínském kraji podařilo obhájit. Radost byla samozřejmě veliká a oslava obhájeného titulu proběhla v březnu 2015 na Magistrátě města Zlína. Titul bude slavnostně předán v červnu v Senátě České republiky. Zkušenosti si však nenecháváme jen pro sebe, ale vyměňujeme si je i s dalšími školami v rámci setkávání ekotýmů. Pálení čarodějnic – 2. ročník V noci z 30. dubna na 1. května se lidé scházejí u ohňů zapálených na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy). Filipojakubská noc proběhla i ve Štípě. Tato akce, jejíž tradici jsme v loňském roce založi-
pro děti, tvořivé dílničky, občerstvení, hudba a tanec. Na akci se podíleli zaměstnanci školy, dobrovolní hasiči ze Štípy a Kostelce, Český svaz žen Štípa, žáci a rodiče ZŠ a MŠ ze Štípy, Kostelce, Hvozdné, Ostraty a Lukova. Akce byla zároveň nápaditou přehlídkou kostýmů. Mgr. Eva Chmelová
7
očima kronikáře V květnu tohoto roku jsme si připomenuli 70. výročí od konce 2. světové války, přesněji řečeno od konce 2. světové války v Evropě. Oním připomínaným datem je 8. květen, kdy v roce 1945 vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil. Válka však ještě několik měsíců pokračovala v Asii a definitivně byla ukončena až 2. září 1945, kdy byla podepsána kapitulace Japonska. Šestiletý konflikt si vyžádal zhruba 60 miliónů obětí, přesné číslo však není známo. Historikové vidí příčinu rozpoutání tohoto konfliktu v nespokojenosti s výsledkem 1. světové války, kdy nejen poražené Německo, ale i Itálie a Japonsko, které stály na straně vítězů, se cítily neuspokojeni ve svých mocenských ambicích. Přidejme k tomu světovou hospodářskou krizi, rozmach totalitních režimů a jsme jen krůček od okamžiku, kdy zbídačený národ podlehne slibům a nechá se vtáhnout do dalšího válečného běsnění. A přestože všechny tři zmíněné státy začaly porušovat poválečné smlouvy a dohody, anektovaly cizí území a zvyšovaly početní stavy armády, protistrana (Francie a Velká Británie) přes své znepokojení nepodnikla žádné protiakce. A pak už bylo pozdě… Není účelem, abych v tomto článku popisoval průběh války, ale jako obvykle se podíváme do hvozdenské kroniky, jak je zmíněné šestileté období popsáno z pohledu tehdejších obyvatel naší obce. Z velmi obsáhlých zápisů jsem vybral skutečně jen pár střípků informací. 1938: V Mnichově se sešla rada čtyř mocností, které rozřešily politické napětí obětováním pohraničních krajů Československa. Byla sice před tím v prvé polovině září provedena všeobecná mobilisace, ale k obraně nedošlo. Sami jsme podstoupili těžkou oběť, abychom zachránili svět od hrůz válečných. Později se ukázalo, že jsme nezradili, ale sami byli zrazeni. Těžkou chvíli prožívala obec v den všeobecné mobilisace. V 6 hodin ráno obecní radní s bubení-
kem ohlašovali tuto zprávu. Nepřekvapila, byla očekávána. 1939: Začala osobní persekuce komunistů, důstojníků a do úřadů dosazováni Němci, do škol pak povinná němčina a to hned od 1. šk. roku. Hned po zabrání území bylo nařízeno jezditi na silnicích vpravo. Dne 24. 3. 1939 pochodoval vojenský útvar něm. vojáků také naší obcí. Pro větší efekt pochodovali v plynových maskách. 1940: Na území okresu pracovala ilegální organizace Obrana národa, která měla za úkol nejen špionážně zpravodajskou práci, ale po vzoru vojenském počala organizovati hlavně z bývalých vojáků a důstojníků zálohové jednotky pro případný ozbrojený odpor. Organizátorem v místě byl Václav Molák, řídící uči-
tel, který měl hodnost majora ruských legií. Hlavním organizátorem na okrese zlínském byl architekt Lorenc ze Zlína. Už 30. května 1939 navštívil V. Moláka a projednával podrobnost organizace. Nějak se prozradil a unikl zatčení útěkem a ukrýval se na různých místech. V té době byl V. Molák velmi neklidný a často opakoval pisateli těchto řádků: „Kdyby se něco stalo, však víte, co máte dělat.“ Dne 14. listopadu byl německou policií zvanou gestapo zatčen a odvezen do Brna. Za týden 20. 11. byli zatčeni jeho přímí spolupracovníci Vladimír Bednařík,
stolař ve Hvozdné č. 162, František Julina, dělník ve Hvozdné č. 30 a František Krušina, učitel… To vzbudilo v obci veliký rozruch a obavy. Nejhůře na tom byla rodina Vl. Bednaříka, která zůstala úplně bez prostředků. A třebaže bylo přísně zakázáno pomáhat rodinám zatčených, přece lidskost zvítězila před kázní… 1941: Koncem října 1941 vyšlo nařízení o dvojjazyčném označení úřadů, škol, firem… Tak se na domě starosty obce objevila tabulka „Gemeindevorsteher – starosta“, na škole Volkschule, na zbrojnici Feuerwehrgerätehaus, na obchodech Bäckerei, Gemischtwarenhandlung, u řemeslníků Tischlerei, Schneiderei, Fleischerei und Selcherei atd. Na orientační tabuli místo dřívějšího názvu Hvozdná se objevil nápis Gemeinde Tiefenwald… 1942: Dne 30. 3. byly odebrány kostelní zvony. Jeden o váze 32 kg, vysoký 30 cm a průměru 38 cm, pořízený nákladem Frant. Krajče a druhý o váze 150 kg průměr 65 cm a výška 56 cm s nápisem „Zdrávas Maria“. Zvony byly odvezeny do Lípy a tam hlídány až do přesunu na jiné místo… 1943: V obci a jejím okolí se zatím partyzáni neobjevili, ale na silnici u Hrobic se objevily výstražné tabulky „Achtung – Banditengefahr“ – pozor nebezpečí banditů, tak totiž Němci partyzánům říkali. 1944: K leteckému boji nad obcí a okolím došlo 22. srpna 1944. Ve výšinách se ozývala mohutná střelba, stihací stroje se míhaly v oblacích. Viděli jsme také následek zásahu jednoho bombardovacího letounu, který se velikou rychlostí řítilo k zemi, zanechávaje za sebou černý sloupec dýmu. Všichni pozorující občané předpokládali, že letadlo spadne někde na Osmeku nebo nejdále někde v Ostratě a proto mnoho lidí běželo tím směrem. Ale letadlo dopadlo na zem až na katastru obce Kašavy. Na ostratském katastru byly nalezeny jen pásy kulometného střeliva. Padlí letci byli pak pohřbeni v Kašavě. 1945: Boje většinou ručními zbraněmi odehrávali se v ostratském údolí směrem na Osmek, podél cesty k Veselé, od Machalíčkových pasek směrem k obci, pak v Háji, pak podél hranice lůžkovsko – hvozdenské k Jurému, v Jurém podél vrchové cesty… Občané, kteří noc trávili většinou ve sklepích, byli přece jenom zvědaví,
co se děje. Občan Jan Hefka nahlédl pootevřenými dveřmi domku č. 140, ale právě kolemjdoucí voják použil zbraně a střela, která napřed prorazila dveře, způsobila mu průstřel pod klíční kostí. Vyléčil se, ale ruka mu zůstala trvale ochrnuta… Vše se soustřeďuje k naší vesnici. V odpoledních hodinách se kruh zužuje tak, že zbloudilé kulky pískají nad hlavami přímo v obci. Rány z děl na Osmeku umlkají, ale kulometná palba houstne. Z Hájků sršely jako ohnivé jiskry střely kulometů, jako kapky z kropicí konve… Ráno 6. května na Osmeku již vlál čsl. prapor a první občané se srdečně zdravili s našimi osvoboditeli. A pak se počaly směrem od Želechovic, Ostraty a Slušovic hrnouti prou-
historická ohlédnutí
historická ohlédnutí 82
Období války
dy ruského vojska v autech i koňských povozech. Proud se valil nepřetržitě celý den, v noci pak nastalo uvolnění a pak znovu celý den. Silnice od Osmeku ke Štípě nestačila třem spojovaným proudům, proto se na této silnici řadily dva proudy vedle sebe… V době bojů ve vesnici nešel elektrický proud, nebylo styku s okolními obcemi, zprávy byly kusé a nedostatečné. Ale velice brzy se vše napravilo a začal běžný život obce se svými dobrými i stinnými stránkami. Někteří občané velmi brzy zapomněli na všechna předsevzetí. Často jsme slýchali: „Bože, třeba bych ztratil celý majetek, jen kdyby holý život mi zůstal“. A nakonec celý život zůstal, celý majetek zůstal, ale zůstalo také sobectví člověka. Nechť zde zůstane zapsáno, že někteří lidé zapomněli na lásku člověka k člověku a hnáni sobectvím, odpírali pomoc jiným spoluobčanům a hlavně dětem. To byla temná skvrna do dní radosti a dlouho se na ni vzpomínalo. Jaromír Štach (foto ilustrační)
93
Již 40 let
do divadla dla
v kněžské službě
Hvozdenské léto se nezadržitelně blíží, a tak je čas vám přiblížit, co se nového událo v našem divadle a na co dalšího se můžete těšit. Je za námi již 15. ročník Hvozdenského měšce plného pohádek, který hostil sedm souborů a osm představení. Vítězství zůstalo na domácí scéně s novou pohádkou Včelí medvídci, kterou mladší divadelníci představili poprvé 15. května. Režie se ujala již zkušená pohádková režisérka Tereza Řeháčková a touto cestou vás zve na další reprízy. První se uskuteční v divadle v neděli 21. června, další si můžete vychutnat na venkovní scéně taktéž v neděli 2. srpna. A jak rozhodla dětská porota pod vedením Mgr. Věry Krajíčkové? HLAVNÍ CENA – za nejlepší inscenaci, Jaroslav Vidlař, Tereza Řeháčková: Včelí medvídci , Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná CENA ZA II. MÍSTO – Zdeněk Svěrák: Lotrando a Zubejda, Spolek ochotníků Lukoveček CENA ZA III. MÍSTO – Zdeněk Troška, Vratislav Marek: Pohádka ze mlejna, Ochotnický soubor TJ SOKOL Lípa V rámci přehlídky jsme se rozloučili s dětským představením Šmoulí pohádka, které pod vedením Aleny Herman hráli ti nejmenší od května 2013. Šmoulíci již vyrostli, a tak se pro ně hledají další neméně povedené role. Další letošní premiérou je hra pro dospělé, tentokrát s detektivní zápletkou. Uvádíme ji pod názvem Dům u dvou vražd. Odehrává se v anglickém prostředí na konci 60. let v jednom starém domě, ve kterém má soukromý detektiv spoustu práce s vypátráním vraha. Kdo jím byl jste se mohli dovědět na premiéře, která se uskutečnila v neděli 14. června. Toto dílo je režijním debutem hostujícího Jana Janči, který je několikaletým hercem Malé scény, nyní Divadla Scéna. S naším divadlem spolupracuje poprvé. Pokud jste nestihli premiéru, můžete detektivku zhlédnout 23. srpna nebo 19. září. Již poslední červnový víkend zahájíme let-
10
ní divadelní sezónu. Sobota 27. června bude patřit oblíbenému muzikálovému pásmu The Best Of… s písničkami a tanci z několika muzikálů. Hned v neděli bude venkovní areál Lovka patřit čertům a čerticím z pohádky Taneček přes dvě pekla. 18. července do Hvozdné zavítá hudebník Jiří Březík, který na Lovku přiveze spoustu pražských hostů. První srpnový víkend začne opět muzikálově s The Best Of… a v neděli s již zmíněnými Včelími medvídky.
Aby nezahálela i budova divadla, budeme se v létě pohybovat také zde. Začneme hostujícím představením Divadla Klauniky z Brna s jejich představením Don Quijote de la Ancha. Klasické drama je obohaceno nadsázkou, fantazií a humorem. Režie se v roce 1988 ujal Bolek Polívka a představení bylo odehráno již více jak 4000krát. U nás v divadle je můžete zhlédnout 14. srpna. I v sále divadla se představí Jiří Březík se svou komornější verzí koncertu 22. srpna a den na to proběhne repríza nové detektivky Dům u dvou vražd. Těšíme se na vaši návštěvu ať už v prostorách divadla nebo ve venkovním areálu Lovka u hvozdenského rybníka! Veronika Závadová
V letošním roce slaví nynější hvozdenský římskokatolický duchovní správce, otec František Sedláček, významné jubileum: 40. výročí od svého vysvěcení na kněze. Otče Františku, čím je pro Vás oslava výročí kněžství a čím by měla být pro farnost? Cílem života je být s Kristem, který si mne vybral za služebníka v církvi jako kněze – farnost má být společenství věřících, které žije s Kristem a kráčí vstříc Božímu království. Byla Vaše cesta ke kněžství jasně danou perspektivou? Kde jste studoval? Během středoškolského studia člověk hledá, kterou cestou se dát, poznal jsem, že mne Bůh volá k zasvěcenému životu. Měl jsem na to pět let v semináři, abych řekl svobodné „ano“ Bohu pro život jako kněz. Po tříletém studiu na SVVŠ ve Strážnici jsem byl přijat v Olomouci do kněžského semináře. Při přijímacím pohovoru nám však bylo řečeno, že musíme udělat ještě jednou přijímací řízení, a to v Litoměřicích. Vládnoucí strana zkrátka nedovolila, aby studium pokračovalo v Olomouci. Byl pouze jeden centrální seminář pro všechny diecéze, a ten byl v Litoměřicích. Tam jsem tedy nastoupil v roce 1970 a studium jsem zakončil v roce 1975. 7. prosince 1974 jsem byl vysvěcen v Litoměřicích na jáhna, světitelem byl arcibiskup pražský František Tomášek, pozdější kardinál. Jáhenskou praxi nám nebylo dovoleno vykonávat ve farnosti. Kněžské svěcení jsem potom přijal 28. června 1975 už v Olomouci. Studoval jste za dob tuhé normalizace neříkal jste si, zda Vaše volba byla správná? Žádný takový moment nebyl. Doba studia – to byl nejlepší život, protože člověk žil ve společenství lidí stejně smýšlejících a kráčejících ke stejnému cíli, takže člověk ani moc nepociťoval vliv světa, který byl sekularizovaný. Kam jste se dostal po studiu? Prvním místem mého kněžského působení byl Přerov, ale jen krátce – protože jsem se znelíbil okresnímu církevnímu tajemníkovi,
farnost
divadlo
Pozvání
musel jsem se do 24 hodin přestěhovat do pohraničí, kde byla těžká situace. Na faře nebyla ani voda, chlévy byly polorozbořené, mokrá fara a suchý záchod. Když jsem zapojil elektřinu a začala téct voda, dostal jsem zase dekret na nové působiště do Moravské Třebové a okolí. V Sudetech jsem pobyl celých 14 let. Až po sametové revoluci jsem tam uvolnil místo františkánům, kterým patřil kostel i klášter právě v Moravské Třebové.
Primiční mše sv. 29. 6.1975 ve Veselí n. Moravou V čem vidíte zásadní rozdíl mezi kněžstvím a tzv. běžným „občanským“ povoláním? Kněžství je odpověď na Boží volání, a proto se nedá srovnávat s jinými zaměstnáními. Budete mít se svým ročníkem nějaké speciální výroční setkání? Ve čtvrtek, tj. 11. června, jsme měli setkání v Olomouci, bylo nás kolem 40 jubilantů, ale z našeho ročníku jen dva. Dále budeme mít společné setkání v Praze. Slavit budeme v pražské katedrále slavnou bohoslužbu, které bude předsedat kardinál Dominik Duka, koncelebrovat budou biskupové Herbst a Paďour a samozřejmě všichni přítomní spolužáci. Nocovat budeme v kapucínském klášteře, kde bude též i pohoštění a bratrské sdílení. Přeji Vám hodně elánu do dalších kněžských let a ať se vše plánované vydaří. Za rozhovor děkuje Jaromír Javora
11
Jeruzaléme Pokračování rozhovoru se studentem UTB Filipem Javorou (24) o jeho pobytu v Izraeli. Co nějaké místní anomálie? Izrael je opravdu jiný kraj. A obzvlášť Jeruzalém je místem plným jedinečností. Podle toho, kudy se vydáte, můžete vidět Jeruzalém jako moderní velkoměsto, ortodoxní ži-
dovskou osadu, historický klenot plný poutníků nebo chudé arabské osídlení. Všechno obloženo jedním typem kamene a protnuto jedinou tramvajovou linkou v celé zemi. Hlavní anomálií je však jeruzalémské Staré město a jeho význam pro lidi. Je to město ve městě obehnané hradbami, svaté a posvátné jak pro Židy, tak křesťany, ale i muslimy. Najdete v něm Kristův hrob, pro Židy posvátnou Zeď nářků i muslimský Skalní dóm na místě, odkud Mohamed vystupoval do nebe. To vše od sebe vzdáleno ani ne pět minut chůze úzkými uličkami plnými poutníků, turistů a smlouvajících stánkařů. Podívanou se mi tak častěji než posvátná místa stával všechen ten humbuk okolo a množství naprosto odlišných lidí všech možných vyznání a národností. Místo posvátného ticha svatého místa spíš dostanete všudypřítomný chaos a tlak masy věřících, kdy si každý chce uloupnout trochu toho svého svatého. S tím spojený nepořádek a historická zanedbanost ulic a staveb z nepřetržitého užívání. Vznikne vám tak neopakovatelný zážitek stále živoucího svatého a prastarého města.
12
Zaujal tě nějaký zvyk, slavení svátku? Židé mají mnoho svátků, které rádi slaví a které nezapadnou ani v dnešní moderní době. Nejbizarnější mi přišel Purim. Je to historický svátek, u kterého se vzpomíná na příběh odvážné Ester a krále Achašveroše z dob židovského vyhnanství. V praxi se jedná o dvoudenní celonárodní maškarní bál. Tradičně se lidé převlékají za historické postavy z příběhu, dnešní židé ale berou Purim spíše jako záminku k párty v kostýmech. Za bílého dne tak na ulici potkáváte kdekoho. Malé princezny a astronauti čekají na přechodu, kolem vás projede gorila na kole a vedle si Spiderman kupuje švarmu (něco jako gyros). V noci se ulice na mnoha místech rozezvučí hudbou a zaplní mladými lidmi v převlecích. Spontánní mejdany začínají i kolem rozezvučené popelnice. Slaví se až do rána. Podobný chaos vládne i v ortodox-
ních čtvrtích, jen kostýmy a hudba je tradičnějšího rázu. Na Purim má správný žid přímo nařízeno slavit a opít se tak, aby nerozeznal mezi přítelem a nepřítelem. Všeobecné veselí a hloučky rodin a známých tak občas vrávorají a mají potíže s chůzí. To vše sledují děti, které před domem vybírají peníze od kolemjdoucích a po čas Purimu mají dovoleno i kouřit. Vše je postaveno na hlavu a celé město žije Purimem.
Jak patrná byla na místě opatření týkající se izraelsko-palestinského konfliktu? O Jeruzalém a celé území Izraele se od nepaměti a donedávna bojovalo a přelo. Dnes se zdá, že jde o stav, kdy se situace na chvíli ustálila a všichni si jsou ochotni navzájem do jisté míry ustoupit. Ne však příliš. Opatrnost Izraelců je znát už před příjezdem. Jest-
Zeď z palestinské strany je plná graffiti li chcete přiletět izraelskou linkou, čekejte, že si vás nejprve podrobně proberou. Zeptají na všechno možné a asi i prošmejdí zavazadla. Vše v zájmu bezpečnosti. Další viditelná opatření jsou všudypřítomné vojenské jednotky. Izrael je na válku neustále připraven, a tak jsou všichni včetně žen povinni projít vojenským výcvikem. Jediný, kdo na vojnu nemusí, jsou ortodoxní Židé. Po celém Jeruzalémě tak vídáte mladé tváře se samopaly. V uniformě, ale i v civilu. Je to docela divný pocit, když v tramvaji sedíte vedle kulometčíka, ale zvyknete si. S nošením zbraní souvisí i opatření proti četným dřívějším teroristickým útokům. Při vstupu do každé větší budovy projdete detektorem kovu s ochrankou. To znamená letiště, banky, nákupní střediska, nádražní budovy, ale i univerzita a koleje. Máte sice pocit bezpečí, ale jen do té doby, kdy třetím dnem nad všemi studenty bezpečnostní rám zvoní jako život a nikomu to zjevně nevadí. Mezi Izraelci a Palestinci je situace neustá-
le napjatá a nikdo neví, kdy vypukne v něco horšího. Hlavním znakem tohoto konfliktu je izraelská bezpečnostní bariéra a situace kolem ní. Jedná se o osmimetrovou betonovou zeď rozdělující území Palestiny a Izraele se strážnými věžemi a kontrolovanými branami. Je to extrémní řešení pro rozdělení území a o jejím vzniku a směru se stále vedou spory. Nejde si jí nevšimnout a je na ni vždy smutný pohled, i když si Izraelci pochvalují její účinnost. Pro Izraelce je vstup za bránu nebezpečný a snad i nelegální. Pro Palestince je průchod velmi omezený, což ovlivňuje jejich hospodářství i rodinné vztahy. Až právě z palestinské strany v Betlémě jsem viděl její hrůznost a aktivní snahu se jí zbavit. Je pokrytá malbami vyzývajícími k míru a svědectvími o brutalitě izraelských vojsk. Když jsem šel podél velké stěny a prošel si kontrolním bodem zpět, přišlo mi to celé padlé na hlavu. Vzájemná nesnášelivost bohatých Izraelců a chudých Palestinců nešla přímo vidět, ale šlo ji dobře cítit. Viděl jsem to jako situaci, kdy jedni obviňují druhé - zatímco jedni sílí a dělají jakoby nic, druzí naříkají a volají o pomoc. Je snadné přidat se na stranu utlačovaných Palestinců. Brzy po tom, co jsem odjel, ale začaly z Pásma Gazy létat palestinské rakety na Izrael. Situace je tak vždycky složitější, než se zdá a v právu není asi nikdo. A jsme u konce. Nějak jsme zapomněli na tvou studijní parťačku Elišku... Eliška byla Izraelem natolik unešená, že se rozhodla zmeškat zpáteční let a pobýt si tam ještě pár měsíců navíc. Vůbec se jí nedivím, ta země má své kouzlo. Obzvlášť když si tam najdete švarného Izraelce jako Eliška. Rozhodně tam nebyla naposledy. Asi je zbytečné ptát se, co ti pobyt přinesl a podobně. Je ale nějaký důvod, proč bys příště volil jinou studijní destinaci? Pobyt přinesl vydatnou zkušenost do života. Ztratil jsem asi jen peníze, Izrael totiž není nejlevnější záležitost. Kdybych se ale vrátil v čase a měl se rozhodovat znovu, udělal bych úplně to samé. A pokud bych jel na další studijní pobyt, jel bych už jinam jen pro to, že Izrael jsem jaksi zažil a chtěl bych poznat víc stejně zajímavých míst. Připravil Jaromír Javora
cestování
cestování
Šalom
13
v současnosti Zásadní událostí realizovanou v tomto roce byly dramatické změny ve vedení našeho sboru, jehož výbor byl výrazně omlazen. Hlavním důvodem je, aby jednotka sboru dobrovolných hasičů mohla ve Hvozdné i nadále fungovat. Nic ovšem nemohlo zabránit tomu, aby ve vedení na místě starosty zůstal náš nejstarší a nejzkušenější člen Vladimír Lukovský, kterému patří obrovský dík za to, co už
vykonal a co stále pro sbor dělá dodnes. Je to člověk, který je díky svým dovednostem a znalostem v současné době téměř nepostradatelný. Novou funkci náměstka starosty vykonává Miroslav Stibor, který je členem sboru 4 roky. Velitelem SDH je dlouholetý člen Tomáš Morbicer. V nově zvoleném výboru dochází také ke změně na místě zástupce velitele, kterým se stal Filip Řihák, po tom, co v minulém roce absolvoval školení pro velitele. Také nelze opomenout naše strojníky a zároveň i řidiče, Radovana Štelce a Jaroslava Šebestu. Řádným zvolením byly obsazeny i funkce nové, které by ovšem každá jednotka měla mít, a to hospodář Jiří Kotek a referent ochrany obyvatelstva David Ries. Jednatelem SDH Hvozdná byl zvolen Antonín
14
Plšek. V letošním roce na jaře úspěšně prošli školením na rozhodčí soutěží v požárním sportu naši 2 členové, Tomáš Hadraba a Michal Plšek. V současné době má hvozdenský sbor 21 členů, z toho je patnáct aktivních. Tímto apelujeme na zbylé členy, aby se připojili k naší práci, dnes tak slibně rozjeté. Ze zákona bylo rovněž nutno zřídit JPO – Jednotku požární ochrany. Jedná se o pohotovostní výjezdovou a zásahovou skupinu. Vyčleňuje se svým způsobem ze Sboru dobrovolných hasičů, stává se tedy spíše zájmovou organizací. Vedení JPO podléhá přímo starostovi obce, ten spolu s řídícím operačním důstojníkem spolupracuje na zásahovém nasazení JPO. Obec je povinna takovou jednotku zřídit a udržovat ji zásahu schopnou nebo si může tuto službu najímat např. z okolních obcí. Naše hvozdenská jednotka je rozdělena na dvě výjezdová družstva. V každém družstvu je velitel, řidič a čtyři členové. Po absolvování školení pro velitele JPO v minulém roce se velitelem stal Filip Řihák. V roce 2014 jsme absolvovali 8 požárních zásahů a velkým objemem naší práce byla činnost pro obec. Úspěšně jsme se zúčastnili námětového cvičení v Ostratě, zaměřeného především na práci s ejektorem. Naši členové se samozřejmě pravidelně účastní školení, každý pro svou specializaci. V letošním roce jsme zajišťovali technickou pomoc při pracích na rozvodech nové kabeláže obecního rozhlasu. Jako nováčci jsme se účastni-
li soutěže v požárním sportu ve Slušovicích. Snahou o založení nové tradice se stalo také stavění obecní máje, která ovšem dopadla neslavně. Při zásahu hledání pohřešované
jsme za pomocí motorové pily a stahovacích háků shodili tento přístřešek, který byl nad auty a u vchodu do rodinného domu. Pomohli jsme také s likvidací jiných ohořelých konstrukcí a jejich naložením do kontejneru. Spolupracovali s námi sousedé poškozené rodiny. Druhý den pak Michal Hrabal a Martin Bednařík sami ochotně naložili i druhý kontejner. Filip Řihák, zástupce velitele SDH, za redakční pomoci Jaromíra Javory
hasiči
hasiči
SDH Hvozdná
Poděkování
osoby, jehož byla přítomna většina členů, se tato, s cizí pomocí poroučela k zemi. V květnu pravidelně zajíždíme na okrskovou soutěž, pořádanou tradičně ve Velíkové. Letos jsme se umístili na 3. místě s časem 26,30 vteřin. A čeká nás slavnost z největších: 90. let od založení SDH ve Hvozdné. V plánu je slavnostní mše svatá, žehnání nového hasičského auta, dětský den s ukázkami požárního útoku a zásahového vozidla. Také plánujeme den s turistickým oddílem Parťáci, stavění vánočního stromu na Osmeku a pomoc při regulaci dopravy při obecních akcích. To vše jsou aktivity plánované. A co nás čeká neplánovaně? To ví jen náš patron při ochraně proti vodě a ohni, svatý Florián. Zápis z 29. 5. 2015: V neděli 25. 5. 2015 v 2:12 jsme byli operačním důstojníkem vyzváni k výjezdu k požáru v naší obci. Hořel rodinný dům a dvě auta, která parkovala hned před domem. Po ukončení zásahu a výjezdu jsme se jeli všichni domů vyspat, jelikož to byla těžká noc. Na následující dopoledne a celé úterý byla s majitelem domluvena pomoc na demontáži zbytků ohořelého dřevěného přístřešku. Toto se protáhlo až do středy, když
Vážený pane starosto, dovolte nám, prosím, abychom alespoň touto formou poděkovali Vašemu Sboru dobrovolných hasičů, který se podílel na likvidaci požáru našeho rodinného domu na ulici K Větřáku 423 dne 25. 5. 2015. Chtěli bychom poděkovat Filipovi Řihákovi (vedoucímu zásahové jednotky) a celému sboru, který se aktivně podílel na hašení požáru a v následujících dnech nám velkou měrou pomáhal při odklízení následků požáru. Dále bychom
chtěli poděkovat všem našim sousedům, kteří nám velice pomohli a stále pomáhají při odstraňování následků požáru a morálně nás podporují ve zvládání této složité situace. Bylo pro nás velmi potěšující přesvědčit se, že dobro a lidská sounáležitost mezi lidmi stále existuje. Pomoci všech našich sousedů si vážíme a věříme, že jim jejich ochotu, byť v příjemnějších situacích, budeme moci v budoucnosti oplatit. Jan a Michaela Lutonští s rodinou
15
milovaným Rok 1996 Celý rok byl ve znamení oslav 550 let od první písemné zmínky o obci Hvozdná a 100 let nové školy. Ve zlínském zámku představil své medaile, reliéfy, kresby a grafiku významný rodák akademický malíř Josef Hvozdenský. Pomohli jsme organizačně i při instalaci. Navrhli jsme na Cenu města Zlína spisovatele a našeho člena Miloslava J. Sousedíka. Šestý Hvozdenský salon 1996 byl prodejní výstavou výtvarných prací dětí ze školy a školky ve Hvozdné. Vystavené práce po výstavě vyzdobily interiér budovy školy. V sobotu 8. 6. 1996 byla slavnostně otevřena Valašská galerie Josefa Hvozdenského jako stálá expozice mistrova díla. Svá výtvarná díla mistr Hvozdenský věnoval obci. Při oslavách byla našemu sdružení udělena pamětní medaile obce Hvozdná, která je každoročně udílena jako cena za přínos rozvoji obce v různých oblastech činností jednotlivců i organizací. Autorem medaile je mistr Hvozdenský. Pátý koncert Jiřího Březíka na rybníku u Juříků byl opět ozvláštněním a kulturní událostí konce léta. Do sdružení vstoupil Miloš Šimurda, významný valašský a slovenský výtvarník. Valach a tedy i naše sdružení se díky spisovateli Zdeňku Zapletalovi dostalo do současné české literatury: jeho kniha se jmenuje Andělé & Démoni a jsme na straně 201 a 212. Stihli jsme se ještě sejít před Vánocemi ve Vesně na přátelském posezení a uskutečnit ve hvozdenském kostele Vánoční koncert komorního smíšeného sboru Canticum camerale. Rok 1997 V Divadelní galerii, kterou provozovala v té době Věra Kolková, patřil únor výtvarníkům našeho sdružení. Představil se zde s námi poprvé řezbář Jindřich Růžička, vystavovali i další výtvarníci sdružení. Na Hvozdenském salonu byla vystavována převážně keramika. Velkou výstavu pro Valašský názor zprostředkoval Pavel Parma ve Frenštátě pod Radhoštěm. Galerii městského úřadu jsme naplnili
opravdu reprezentativní kolekcí z tvorby autorů Valašského názoru. Sedmnáctý červen tohoto roku jsem objevil v kronice se zápisem významného českého i československého herce, kulturního velikána a skvostného člověka pana Vlastimila Brodského. Od té doby nás až do své smrti každoročně navštěvoval. Byly to příjemné, inspirativní, milé a pokorné chvíle, plné povídání, příběhů a blízkosti, jak to mistr Brodský dokázal. V časopise Region Jana Zeťka byl uveřejněn medailonek věnovaný Jiřímu Březíkovi, Valašskému názoru i spisovateli Sousedíkovi. Připojili jsme se částkou tři tisíce korun k pomoci postiženým záplavami v Otrokovicích. V Lesní kavárně U Kostlivca jsme dlouhodobě vystavovali díla výtvarníků sdružení. Stálá výstava se průběžně střídala s výstavami autorskými. Na konci roku zde představil svou fotografickou tvorbu Vladislav Jurčák pod názvem Foto Jurčák Valašsko. V prosinci jsme stihli ještě předvánočně pobesedovat v Lesní kavárně a organizovat IV. vánoční koncert v kostele ve Hvozdné. Rok 1998 V březnu jsme připravili naše první, dlouho plánované a očekávané divadelní představení. Dostalo název Podej Valachovi ruku, autorkou je Pavla Kotyzová. Premiéra byla při Hvozdenském salonu 2. května. Hra je postavena ze třinácti po sobě jdoucích scének, krátkých příběhů či vtipných skečů, propojených motivem léčivé a mystické moci valašského nápoje zvaného SLIVOVICA. Tímto momentem začalo žít divadlo Valašského názoru NEVADI- NEzávislé VAlašské DIvadlo. Divadlo je autorské, alternativní, hrající na principu permanentní herec. O první divadelní hře se traduje známá historka, jak odpoledne zkoušeli hru úplně jiní herci, než kteří večer hráli. Tím jsme se dopracovali k tradičnímu pojetí premiéry a derniéry zároveň, neboť něco takového je neopakovatelné. Ředitelem se stal Pavel Chmelík. Di-
vadlo doposud odehrálo přes tucet představení. Vyšla kniha našeho člena Jana Mikesky Tajemství P.S. o zádveřickém rodákovi Ozefu Kaldovi. Tato kniha odhaluje pro mne objev století, a to je Kaldovo autorství libreta k Janáčkovu Zápisníku zmizelého. Další nádherný počin a příjemné bylo, že jsme mohli být poblíž. Pokračují výstavy U Kostlivca, v Uherském Hradišti, ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ve Vizovicích v restauraci Předzámčí dostáváme prostor na výstavy, setkávání i hraní divadla. 11. prosince zde otvíráme výstavu obra-
Chřipka z prvního představení divalda NEVADI zů Zlaty Calabové, divadlo NEVADI hraje hru Dárek a vánoční posezení je u kulatého stolu VVS VN-klubovňa. Divadelní hra byla věnována rodící se restauraci Předzámčí. Rok ukončil den před Silvestrem koncert Canticum Camerale v Předzámčí ve Vizovicích. Rok 1999 Vánoce jsme si prodloužili vánočním koncertem 2. ledna v kostele Všech svatých ve Hvozdné. V restauraci Předzámčí pořádáme pravidelné výstavy v galerii Strýc, která je součástí prostor restaurace. Na klubových večerech se tam schází členové Valašského názoru. U kulatého stolu se sešla trojice zakladatelů Valašského názoru. Vznikl směr činnosti a Programové prohlášení. Valašský spisovatel Miloslav J. Sousedík obdržel Cenu města Zlína. Byla to také naše snaha a zásluha. Odhalení a svěcení sochy svatého Floriana na Rybníčku bylo pro Valašský názor památeční akcí. Konal se devátý Hvozdenský salon v roce oslav 90. let Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné, výstava výtvarníků
z Valašska a představení divadla NEVADIRychlé šípy 60. Hra na motivy komiksů Jaroslava Foglara představovala setkání RŠ po šedesáti letech. V knihovně Domu kultury ve Zlíně vystavujeme obrazy z depozitáře. Vytváříme si dlouhodobě sbírku autorů Valašského názoru i dalších umělců z darů výměn atd. Jednou za čas sbírku provětráme a představíme veřejnosti na výstavě. Chystáme obrovskou výstavu v prostorách zámku v Bystřici pod Hostýnem. Máme k dispozici celé jedno patro zámku, jednotlivé expozice dělíme podle výtvarných technik. Nejlíp dopadá síň Jindřicha Růžičky. Jeho dřevěné plastiky zaplnily sál a působí v prostorách zámku nadčasově a dávají výstavě punc jedinečnosti. Díky Jindřichu! Výstava se zařadila mezi nejlepší, které jsme za dvacet pět let uspořádali. Organizátoři Bystřických zámeckých slavností, kterých byla výstava součástí, na nás byli milí a neobyčejně vstřícní. Divadlo NEVADI odehrálo kus Tak to doopravdy bylo, při oslavě jubilea manželů Kotyzových, pilířů Valašského názoru. V Předzámčí zazpíval Jiří Březík. Koncert byl malou ochutnávkou před Velkým koncertem Jiřího na rybníku u Juříků, kde bylo pokřtěno první CD Jiřího Březíka s názvem Mé první CD. Při třicátých Liptálských slavnostech – mezinárodní folklórní festival – nám Kmocháček Jurčák zařídili výstavu v Kulturním zařízení OÚ. V restauraci Předzámčí ve Vizovicích představujeme celoživotní tvorbu malíře Podřevnicka Aloise Holíka (1908–1985). Obrazy jsme zapůjčili od majitelů ze širokého okolí. Součástí výstavy byla beseda s pamětníky a blízkými autora. Vánoční koncert se konal v divadelním sále Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné. Tradičně zazpíval sbor Canticum Camerale. Po koncertu jsme vánočně nočně poseděli na své Valašské hromadě. Rok 2000 Byl tu kulatý rok a s ním našich deset let činnosti. Plány byly smělé. V březnu jsme zavítali do Klubu Hájek v Praze Nových Butovicích s pořadem Dú Valaši dú. Zde začaly oslavy deseti let našeho sdružení, zazpíval Jiří Březík, křtilo se CD, zahrálo divadlo NEVADI, koštovala se slivovice, setkali jsme se se známými osobnostmi, například Věrou Galatíkovou
valašský názor
valašský názor 16
Valašskem
17
První zasedání Valašského senátu v Praze almanach, knihu o našem sdružení vydanou k desátému výročí. Tetky a strýci senátoři vystupovali se svými návrhy, připomínkami a nechyběla ani hymna sdružení v podání Jiřího Březíka. Je to jedna s akcí, na kterou se příjemně vzpomíná. Desátý Hvozdenský salon kromě výstavy nabídl archeologický výzkum „Blíž Hvozdné“. Pro mistra Brodského jsme při jeho návštěvě ve Hvozdné připravili zahradní vernisáž. Začátek prázdnin jsme si užili na hájence ve Vidovách na Želechovských pasekách u naší členky Aleny Gajdůškové. Akce nesla název Konference a byla součástí oslav našeho výročí. Letní koncert Jiřího Březíka obohatil host zpěvák Petr Kotvald. Na konci prázdnin jsme odjeli do polského Chorzówa, partnerského města Zlín, kde se setkali výtvarníci ostatních partnerských měst Chorzówa z Polska, Maďarska, Česka a Itálie. Společně jsme vystavovali, namalovali společný obraz a vznikl manifest umělců. V říjnu v Café Modus zasedá Valašská hroma-
18
da a připravuje velkou výstavu sdružení k desátému výročí v Městském divadle ve Zlíně. Představili jsme sto devatenáct prací od sedmnácti autorů. Výstava se konala od 11. 11. 2000 do 7. 1. 2001. Ještě jsme Vánočně poseděli v Café Modus a tradičně ukončili rok Vánočním koncertem v kostele Všech svatých ve Hvozdné. Rok 2001 1. ledna svět vstoupil do 21. století i s Valašským názorem. V únoru jsme výstavou vzpomenuli na zesnulého člena sdružení Oldřicha Bubelu. Vystavujeme pravidelně dlouhodobě v Café Modus (u Malotů). Jedenáctý Hvozdenský salon je výstavou rodáků a autorů žijících ve Hvozdné. Divadlo NEVADI zahrálo divadelní hru ředitele divadla NEVADI Pavla Chmelíka: Hra o statečném králi Kostislavovi a jeho sličné manželce, královně Matyldě. Snad poprvé máme v ruce scénář s textem, ale hrajeme jako obvykle alternativně a improvizujeme. Divadelní představení je věnováno první divadelní přehlídce ochotnických souborů hrajících pro děti, Hvozdenský měšec. Pořádá Kroužek Divadelních Ochotníků Hvozdná. Autorská výstava v Café Modus představuje naši členku Vlastu Houškovou. Jsou to pastely. S Jiřím Březíkem si na jeho desátém jubilejním letním koncertě zazpívala Dasha. S koncertem se Jiří přestěhoval od Juříků o pár metrů dál na myslivecký areál Lovka, kde se už vešlo víc posluchačů a bylo i vidět. Alois Škubala představil svou tvorbu výstavou Rodná krajina. Výstava byla na radnici v Kostelci u Zlína. Chystáme velkou společnou výstavu s naším evropským hostem, výtvarníky z Chorzówa. Opět ve Zlínském Městském divadle. Jedna s neopakovatelných akcí. Bohužel musím připomenout, že se nám při této výstavě ztratila vlajka sdružení. Pátrání, do kterého jsme zapojili i našeho člena a herce Městského divadla Radoslava Šopíka bylo neúspěšné. Tož tak. Reliéfní grafiku, měď, smalt a dřevo představil na výstavě v Galerii Charity na Jižních svazích Oldřich Ordelt. Vánoční koncert na tradičním místě i s tradičním sborem ukončil rok. Je třeba jen dodat, že dirigoval tentokrát Tomáš Ibrmajer. O. F. Krajíček Příště VOLNĚ VALAŠSKEM… 2002–2008.
Úspěchy Hvozdňanů AEROBIC
Jakub Vrla (*2005)
Adriana Nečasová (*2006)
3. místo duben 2015 – 25 m znak 3. místo – Zlínský sandál 2. místo – květen 2015 OPŽ Kroměříž, štafeta 4 x 50 m žáci
3. místo duben 2015 – Brno, I. VT, singl 8-10 let 2. místo květen 2015 – Semily, I. VT, singl 8-10 let
sport
valašský názor
a Janem Zákopčaníkem. Večer odstartoval oslavy Valašský názor 2000. A ráno už jsme byli v senátu. Ano. Zní to neuvěřitelně. První zasedání Valašského senátu proběhlo v sobotu čtvrtého března 2000 v prostorách Senátu Parlamentu České republiky. V kuloárech byla naistalována výstava Valašského názoru. V senátních lavicích se sešli Valaši. Významní, obyčejní, ještě významnější a členové Valašského názoru. Byl tu: Tomáš Baťa, senátorka Ondrová, Přenosilová, Brodský, Polívka, Březík, Jurčák, Mikeska a spousta dalších důležitých Valachů. Senát byl plný. Jednání se neslo v duchu recese i důstojnosti. Pokřtili jsme
SLEDGE HOKEJ Tereza Štachová (*2005) Zdeněk Hábl (*1982) 3. místo Prešov – Pohár federací, kat. ND GR 3. místo Prešov – Pohár federací, kat. ND DANCE 6. místo Prešov – Pohár federací, kat. ND TRIO
7.místo – duben, květen 2015 – Mistrovství věta, Buffalo, USA – člen týmu Hvozdňané nesbírají úspěchy jen na sportovním poli, ale také v oblasti kulturní.
PLAVÁNÍ Andrea Frůňková (*2003) 7. místo duben 2015 – O pohár Javořiny, Uherský Brod, 100 m prsa žačky 3.místo duben 2015 – Oblastní přebor staršího žactva, Prostějov, 400 m polohový závod Lenka Gabrhelíková (*2004) 1.místo únor 2015 – plavecké trojutkání Zlín, Uh. Hradiště a Uh. Brod, 100 m volný způsob žačky 3. místo únor 2015 – plavecké trojutkání Zlín, Uh. Hradiště a Uh. Brod, 100 m polohový závod žačky 2. místo květen 2015 – jarní oblastní přebor mladšího žactva, Kroměříž, 100 m motýlek 2. místo – 800 m volný způsob 3. místo – 400 m volný způsob 1.místo – štafety 4 x 50 m polohový závod 2. místo – 4 x 50 m volný způsob
KULTURA David Dominik (*2002) 1. místo Liberec, květen 2015 – Celostátní soutěž žáků ZUŠ ČR ve hře na dechové nástroje, kat. 1114 let, hra na tenor
19
pohledem trenéra Fotbalová sezóna 2014/2015 – DOROST V létě 2014 jsem převzal fotbalisty dorostu ve Hvozdné. Tým je tvořen hráči od osmé třídy až po maturanty. I přes tento věkový rozdíl se v týmu vytvořila poměrně dobrá parta. Nejdůležitější pro mě bylo, zda budou mít zájem trénovat a fotbalu něco obětovat. Zpočátku to vypadalo dobře, účast na tréninku
bilo se mi, jak se zaobírali každým nezdarem a chtěli se zlepšovat a nedělat chyby. Dokonce si někteří začali přidávat navíc a to už jsem věděl, že moje práce má smysl, i kdyby chodili jen v šesti. V podzimní části jsme se pohybovali v tabulce na 3. až 5. místě. Zimní přípravu jsme strávili na zasněženém hřišti. Snažil jsem se hráče připravit na jar-
Dolní řada zleva: Vlastimil Řehák, Jakub Morbicer, Filip Burger, Josef Kunovský, Michal Večeřa, Daniel Javora, Patrik Kotek, Prokop Minařík Horní řada zleva: Mgr. Pavel Postava – trenér, Petr Kašpárek, Tomáš Burger, Jan Válek, Jan Březík, Jakub Zapletal, Ondřej Mlčák, Jakub Dostál, Štěpán Dominik, Aleš Burger – vedoucí mužstva, Petr Kačpárek – organizační člen byla skoro jako v ligovém dorostu. Bohužel, jakmile někteří hráči zjistili, že budou mít své místo v základní sestavě, svoji docházku omezili. Snažil jsem se tréninky zatraktivnit, přidat více hry, ale ani to nezabralo. Někdy jsme trénovali i ve třech nebo čtyřech, ale bylo mi líto zrušit trénink kvůli klukům, kteří přišli a těšili se, že se „pomazlí“ s mičudou. Někteří měli omluvy, ale většinou to byla lenost. V průměru jsme odtrénovali v šesti až osmi hráčích a ukázalo se, že to stačí. Kluci začali po předešlé sezóně vyhrávat a to je samozřejmě motivovalo a na tréninku do toho dávali vše. Lí-
202
ní část sezóny co nejlépe, ale docházka opět prořídla. Pro mě jako pro trenéra bylo pozitivní informací to, že hráči, kteří absolvovali všechny tréninky, při hře kondičně převyšovali ty, kteří chodili méně nebo vůbec. Měli jsme pro kluky připraveny přípravné zápasy, ale bohužel, někteří hráči měli zimní spánek a neviděl jsem je ani na jednom. Kluci si na některá utkání sháněli kamarády, abychom vůbec mohli hrát. To se mi líbilo. Vytvořil jsem z těch, co poctivě chodili, osu týmu a ta to táhla celé jaro. Když začala jarní část, měl jsem obavy, jak se projeví absence některých hráčů. Kluci však
v plné sestavě vyhrávali a pomalu stahovali bodové ztráty z podzimu. Poctivci dřeli na „zimní spáče“ a i ve vypjatých a těžkých utkáních obstáli kondičně na výbornou. Někdy jsem až nevěřícně kroutil hlavou, kolik toho vydrží. Někteří dorostenci hráli totiž i za muže a do zápasu šli relativně unaveni. Bohužel přišly i zápasy, kde jsme se nesešli a hráli bez náhradníků nebo jen s jedním a dokonce jsme dohrávali i v deseti pro zranění. To se ukázalo rozhodující v konečném pořadí. Kluci porazili vítěze soutěže ze Spytihněvi 2:0 po krásném výkonu, kdy hráli zodpovědně a hlavně týmově. V tu chvíli byli třetí za Příluky a ztráceli na ně dva body. Od té doby ani jeden tým „neklopýtl“ a boj o druhé místo zůstal otevřený až do posledního zápasu, kdy se oba týmy potkaly. Hostům z Příluk stačila remíza. To kluci dobře věděli a od začátku zápasu neponechali nic náhodě a hladce zvítězili 4:2. Vybojovali tím druhé místo a získali „skalpy“ obou rivalů. Dík patří všem, protože pokud byli v utkání, hráli naplno a nebylo jim jedno, jak utkání skončí. Vytvořili kompaktní tým a já věřím, že v tomto duchu budou pokračovat i v příští sezóně. Přece jen bych chtěl jmenovitě vyzvednout kluky, kteří mě motivovali v této práci. Jsou to: kapitán týmu Tom Burger a jeho bratr Filip, Prokop Minařík, Ondra Mlčák, Jakub Morbicer, Petr Kašpárek a Štěpán Dominik. Toto jsou hráči, kteří pokud chyběli v přípravě, měli závažný důvod. Ostatní hráči toto jádro perfektně doplnili a ke konci sezóny se zlepšila i jejich docházka na tréninky. Borci, všem moc blahopřeji k úspěchu, kterého jste dosáhli, a myslím, že na něj můžete být dostatečně hrdí. Děkuji za výbornou spolupráci, snahu se zlepšovat a hlavně za předvedené výkony nejen ke konci sezóny. Těším se na další soutěžní ročník s hvozdenskými dorostenci. trenér Kdo je trenér našich dorostenců? Mgr. Pavel Postava, středoškolský pedagog – Gymnázium Zlín, trenér dorostu ve Hvozdné v sezóně 2014/2015 a v následující sezóně, trenér mužů ve Hvozdné v sezóně 2013/2014, trenér kondiční přípravy.
Tabulka III. A – sezóna 2014/2015 Z
V PK R
P Skóre Body
1. Mysločovice A 26 18 1
2
6
72:40
57
2. Kostelec
26 15 3
4
7
64:37
52
3. Pohořelice
26 15 2
4
7
78:43
51
4. Halenkovice
26 15 2
3
8
71:54
50
5. Fryšták B
26 14 3
3
9
69:43
48
6. Louky
26 13 3
5
8
68:42
47
7. Spytihněv
26 13 0
3 10 70:48
42
8. Tečovice B
26 11 2
4 11 40:44
39
9. Štípa
26 10 2
5 11 58:75
37
10. Kašava
26 10 1
5 11 58:60
36
11. Žlutava
26
5 14 37:54
31
7
4
12. Všemina
26
7
2
4 15 39:75
27
13. Březová
26
6
2
3 17 42:61
23
14. Hvozdná
26 2
0
2 22 30:120
8
sport
sport
„Přísným“
Tabulka okresní přebor dorost – sezóna 2014/2015 Z
V PK R
P Skóre Body
1. Spytihněv
20 17 0
1
2 101:17
52
2. Hvozdná
20 15 0
0
5
47:24
45
3. Příluky
20 14 1
1
5
69:41
44
4. Fryšták
20 13 0
0
7
77:31
39
5. Všemina
20 11 1
2
7
50:26
36
6. Tlumačov
20 10 0
0 10 57:37
30
7. Kašava
20
9
0
0 11 49:63
27
8. Štípa
20
7
1
3 10 44:74
25
9. Halenkovice
20
5
1
2 13 47:60
18
10. Mysločovice
20
2
2
3 15 20:100
11
11. Žeranovice
20
1
0
0 19 12:100
3
Tabulka mladší žáci B – sezóna 2014/2015
Z
V PK R P Skóre Body
1. Štítná n/Vl. B
18 16 0
0 2 142:32
48
2. SK Vizovice
18 10 1
3 4
90:36
34
3. Jasenná
18 11 0
0 7
83:44
33
4. Slušovice
18
7
2
3 7
70:58
26
5. Slopné
18
7
1
3 2
79:41
25
28:48
13
6. Podk. Lhota
18
3
2
2 8
7. Hvozdná
18 3
0
0 15 41:142
9
8. Lípa
18
0
1 16 27:157
4
1
3 21
kronika Životní jubileum oslavili
pozvánky
V měsíci dubnu Zdeňka Kotková, 85 let Františka Romanová, 80 let Helena Bučková, 75 let Vlastimil Havlík, 75 let Josef Sedláček, 70 let V měsíci květnu Rudolf Juřík, 90 let Emilie Juříková, 80 let Jaroslav Slováček, 80 let Stanislav Julina, 80 let Věra Březíková, 75 let
Jane Huse Zdenka Babíková, 75 let Rudolf Šenkyřík, 75 let Jan Žák, 70 let V měsíci červnu Jindřicha Polepilová, 80 let Ludmila Julinová, 80 let Vlasta Jarcovjáková, 75 let Milan Hrnčiřík, 70 let Marie Kadlčáková, 70 let Narodili se Jan Maršovský Matěj Daněk Martin Šošolík
ČERVEN 2015 Letní divadelní sezona KDO Hvozdná: www.divadlohvozdna.cz a kabelová TV 27. 6. THE BEST OF... – směs muzikálových melodií – 20.30 – areál Lovka 28. 6. TANEČEK PŘES DVĚ PEKLA – 16 hod. – areál Lovka ČERVENEC 2015 5. 7. HLAVNÍ POUŤ NA VELEHRADĚ – www.velehrad.eu 6. 7. OSLAVA 250 LET POSVĚCENÍ KOSTELA VE ŠTÍPĚ – mši svatou celebruje Giuseppe Leanza, apoštolský nuncius v České republice 18. 7. VELKÝ LETNÍ KONCERT JIŘÍ BŘEZÍK – 19 hod. – areál Lovka, zve Valašský názor a KDO Hvozdná 26. 7. POUŤ SV. ANNY V OSTRATĚ – 8.30 – mše svatá u kapličky sv. Anny v Ostratě SRPEN 2015 1. 8. THE BEST OF... – směs muzikálových melodií – 20.30 – areál Lovka 2. 8. VČELÍ MEDVÍDCI – představení nejen
222
Vážený
pro děti – 16 hod. – areál Lovka 14. 8. DON QUIJOTE DE LA ANCHA – divadelní představení – režie Bolek Polívka – 19 hod. – sál KDO Hvozdná 15. 8. MČR RC RALLY – závody pro modely aut poháněné elektromotory v měřítku 1:10 16. 8. MICHELIN RC RALLY - INTERCUP 22. 8. JIŘÍ BŘEZÍK - dvanáctý komorní koncert – 19 hod. – sál KDO Hvozná 23. 8. DŮM U DVOU VRAŽD – divadelní představení – 19 hod. – sál KDO Hvozdná 29.8. PĚŠÍ POUŤ NA SVATÝ HOSTÝN – zve farnost Hvozdná 30. 8. ŽEHNÁNÍ ŠKOLNÍCH AKTOVEK – 8 hod. – kostel Všech svatých ve Hvozdné ZÁŘÍ 2015 6. 9. HLAVNÍ POUŤ VE ŠTÍPĚ – mše svaté: 7 h, 8.15, 9.30, 11 h, požehnání v 15 h 19. 9. DŮM U DVOU VRAŽD – divadelní představení – 19 hod. – sál KDO Hvozdná 25. 9. SETKÁNÍ SENIORŮ V KDO – všechny seniory srdečně zve Kulturní komise DRAKIÁDA – bude upřesněno v kabelové televizi, sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná
Uplynulo 600 let od smrti nejvýznamnějšího českého reformátora Jana Husa, 6. července 1415 v Kostnici vzplanuly a shořely očistné a zároveň revoluční ideje našeho Mistra. Tento rok si připomínáme zradu, kvůli níž český národ přišel o myslitele, který usiloval o přiblížení se k náboženské svobodě a toleranci, a kterého bychom potřebovali i nyní, v moderní době, kdy je náboženství především symbolem a realita úmyslně skrývá svou pravou podstatu. Vážený Jane Huse, co byste asi říkal, kdybyste se ocitnul v naší epoše plné zbytečných konfliktů? Jak byste reagoval na fakt, že duchovní vůdci jsou zneužíváni pro politickou agitaci a vynucené násilí? Radikální muslimové, ve jménu svého boha, rozpoutávají novou náboženskou válku, ve jménu Alláha popravují řadu nevinných, odvolávajíc se na Nejvyššího, útočí na bezbranná města a jejich občany. Na své „spásné“ cestě však ledabyle porušují přikázání své svaté knihy. Slova, věty, korán, vše je opomíjeno, dnes mají slovo činy! Takže co se svatou válkou posvěcenou snad jen mediálními a průmyslovými korporacemi? Další obchodní značkou, tentokrát vzdálenějšího Dálného Východu, se rychle stává čínský duchovní vůdce Konfucius. Kde jsou jeho ušlechtilé názory o rodinných hodnotách?
Víra v člověka, který je sám sobě soudcem i rádcem a který kontroluje své konání a je za něj zodpovědný se rozplynula s příchodem kapitalismu. Konfucius – jedinečný filosof a duchovní, staronový znak čínské odlišnosti a vzdálenosti od západu. „Čínská vláda využila konfuciánství jako jednoduchý marketingový tah. ‚My jsme ta daleká země se zcela ojedinělou kulturou, což dokazuje například naše náboženství.‘ A odlišnost je přeci tak přitažlivá,“ vysvětlovala Prof. PhDr. Olga Lomová, CSc. na své přednášce Konfuciánství na prahu nové doby. Druhé náboženství ve spárech nepravých, zneužívané a převrácené. Bez poskvrny nezůstává ani naše kotlina, ve které se, právě před Vaším výročím, dostalo do střetu křesťanství a husitství. Historie se naoko opakuje. Prezident na protest proti hrabivosti církve vyvěsil na Hradě vlajky s kalichem. Snahou nejspíš bylo uctít Vaši památku a připomenout někdejší hříchy, ale skutečnosti se mu povedlo spíš zesměšnit sebe i celou situaci. Náboženství jako prostředek veřejné, malicherné provokace. Jak dospělé. Jak zastavit toto společenské běsnění, během něhož se víra stává nástrojem politiky, násilí a reklamy? Svět by potřeboval opravdu velkou osobnost, jakou jste byl Vy, která by doslova pohnula zemí. V tuto chvíli mi nezbývá, než se obrátit k dalšímu náboženskému učení – tentokrát k buddhismu. Snad by víra v něj měla takovou sílu, že by se Váš duch reinkarnoval a poté dokázal uklidnit shon a chaos současnosti. A každé náboženství, ale nejen to, by znovu získalo své místo a důstojnost. Se srdečnými a doufajícími pozdravy Eliška Hrbáčková
MAGAZÍN
2/2015, červen 2015, č. 72, ročník XIX.
HVOZDNÁ H
HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obecní úřad Hvozdná, 210, 763 63 111 Žel ŽŽele Želechovice elecho nad Dřevnicí, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 výtisků. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 7. 9. 2015 na
[email protected]
jak to vidím já
z naší matriky
Společenská
Měnící se Hvozdná
S V
Z J
Zleva: Sovadina, Langer, Holeňák, Červenka
Vyhlídka
Zleva: Koranda, Hlaváč, Krajíček, Hefka, Šeďa, Lukovský, Válek
2
Na místě, které všichni dobře známe, bývala svépomocná dílna Automotoklubu Svazarmu Hvozdná. V roce 1974 se na jejím místě začala stavět v akci Z (brigádnicky) budova, ve které byla plánována prodejna smíšeného zboží (tehdy Jednota) a pohostinství. Výstavba byla dokončena v roce 1975. V roce 1998 byl vypracován projekt pro rekonstrukci již chátrajícího objektu. Tehdejší zastupitelstvo obce využilo nabízené dotace. Rozhodlo, že obchod a pohostinství zachová a nově ve střešní nástavbě vybuduje byty pro seniory. V roce 2003 se do Domu s pečovatelskou službou (DPS) - Vyhlídky nastěhovali první nájemníci.
