1/2015
MAGAZÍN
ZE ŽIVOTA OBCE
HVOZDNÁ Naše mistryně republiky
HERECTVÍ SE MUSÍME UČIT VELIKONOČNÍ SVATÝ TÝDEN VÝLETY NA VETERÁNECH ŠALOM JERUZALÉME
úvodník
Dum spiro, spero… in paenitere „Zlo vítězí, když dobří lidé nic nedělají.“ Sedm slov, která přesně vystihují podstatu Hitlerovy války. Blížící se sedmdesáté výročí vítězství nad fašistickou krakaticí by nám mělo připomenout, že stejná hrozba nad lidmi visí neustále, zvlášť nyní, ve dnech veřejného vraždění a sílících mocností. Všichni dobře víme, že minulost se vrátit nedá, může však sloužit jako zdroj poučení. Pravdou je, že snad ani Sigmund Freud by nezvládl prolistovat mozky německých velitelů a pohlavárů natolik důkladně, aby světu objasnil pohnutky, které vedly k systematickému ničení životů miliónů nevinných. Přestože jistě neznáme tyto temné důvody, víme to podstatné – nesmíme dopustit, aby se „to“ opakovalo. Já se však ptám na něco jiného: „Cítí nebo cítili tito muži lítost? Sžíralo je poté svědomí za to, jak zacházeli s Židy pouze na základě vykonstruovaných nařízení?“ „Nejvíc je udivující fakt, jak mohl německý národ, vzdělaný, s velkým množstvím filosofů, učenců, vědců a profesorů podlehnout s takovou oddaností jednomu šílenému vůdci. A až do konce věřit, že je Hitler na poslední chvíli přeci jen zachrání.“ Myšlenky profesora Flosse mě znovu a znovu nutí přemýšlet nad psychikou osvětimských dozorců, ale také obyčejných civilních obyvatel. Mnoho z nich mělo to nezasloužené štěstí, že se jim podařilo prchnout do zemí Jižní Ameriky, díky čemuž se vyhnuli tisícům křičících očí v soudních síních v Haagu, Norimberku a ostatních evropských městech. Nemuseli se zodpovídat za činy, které se mnohdy mohou zdát až neskutečné. Mají v noci noční můry budící je ze spaní? Chtěla bych vědět, jestli si vzpomenou, jak dennodenně sráželi k zemi muže, kteří měli přesto více hrdosti než oni. Jak drtili kosti vyhublým ženám, které dřely pro život do posledního dechu. Nebo na děti plačící ve studených plynových komorách. Píchne je u srdce, když sedí v křesle svého argentin-
2
ského domku? Zastydí se tak, že jim z očí vytrysknou slzy? Uvědomili si vůbec, jaké hrůzy páchali? Přála bych si, aby tomu tak bylo. Aby „slavný“ doktor Mengele jednoho rána otevřel oči a uviděl blankytně modré nebe, zářící stejně jako inkoust, který napouštěl do pane-
nek židovských dětí. Ta barva by mu pak pokaždé připomínala jeho nelidskost, roztrhala by temnotu, zahalující jeho nemocnou mysl, a on by ucítil bolest. Bolest, která by ovládla celé jeho stárnoucí tělo. V tu chvíli by litoval každého života, který odsoudil k mučivé smrti a za každý jeden by se mu na srdci objevil šrám, až by mu v hrudi zbyl jen rozedraný cár. Najednou by toužil být alespoň z půlky tak dobrý jako Oskar Schindler, který si zasloužil to nejcennější privilegium – nosit prsten od zachráněných Židů s nápisem: „Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět.“ Podle mě toto květnové jubilem konce války nepotřebuje monstrózní oslavy, průvody, mediální propagace. Zaslouží si především porozumění, vážnost a omluvu někdejších tyranů. Dočká se toho? Eliška Hrbáčková
měst a obcí Sdružení měst a obcí východní Moravy, jehož je také obec Hvozdná členem, je dobrovolný svazek obcí působící v rámci Zlínského kraje. Cílem tohoto sdružení je spolupráce a koordinace záměrů v oblasti kultury, hospodářství a sociálního rozvoje členských obcí, úsilí o zlepšování životního prostředí a problémů s tím souvisejících. Je jedním ze zřizovatelů Regionální rozvojové agentury východní Moravy a podporuje rozvoj turistiky a cestovního ruchu v regionu. Společně pak členské obce formují koordinovaný postup samosprávy při prosazování společných zájmů a využívání dotačních programů. Celkem sdružuje 80 obcí a bylo založeno v roce 1998. Sdružení je také vhodným žadatelem o dotace. Prostřednictvím této společné organizace se zvyšuje šance na přístup k finančním prostředkům, než kdyby každá obec žádala samostatně. Aktuálně jsme tak úspěšným žadatelem v rámci řady dotačních programů, např. Přeshraniční spolupráce, Program rozvoje venkova či Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost. Byl nám podpořen např. projekt podaný sdružením zaměřený na vzdělávání funkcionářů obcí např. v oblasti stavebnictví, účetnictví či zadávání veřejných zakázek. Z Programu rozvoje venkova jsme úspěšně realizovali projekt „Hospodaření v lesích a údržba krajiny se zaměřením na obce“. V tomto projektu bylo proškoleno celkem téměř 180 zástupců obcí v tematice údržby krajiny se zaměřením na čištění odpadních vod. Náš nejnovější projekt „Informační most česko-slovenské meziobecní spolupráce“ se snaží jít s dobou, která je přeplněná informacemi a moderními technologiemi. Skrze tento inovativní projekt chceme přispět ke zlepšení vzájemné komunikace a spolupráce. Obo-
obec
Sdružení jí bude zajištěno zejména prostřednictvím společného internetového portálu. Na něm bude možné si vyměňovat informace o důležitých aspektech rozvoje česko-slovenského pohraničí. Moderní internetová stránka nabídne zájemcům e-learningový kurz, v němž se pro začátek naučí něco o práci povodňových komisí. Do budoucna předpokládáme otevření dalších kurzů pro další aktuální témata. Bude možné si také vyzkoušet, jak spolu s interaktivním průvodcem sestavit strategický plán obce. A v neposlední řadě bude v rámci projektu vytvořen interaktivní mapový portál a mobilní aplikace pro pomoc s tříděním odpadu, kterou si bude moci každý stáhnout do svého chytrého telefonu. Za poslední tři roky jsme úspěšně zrealizovali projekty v celkovém rozpočtu přesahujícím 3 miliony korun. Na základní činnost přitom vybíráme příspěvek od členských obcí pouhých 50 haléřů na obyvatele za rok. Při pří-
pravě společných projektů vycházíme zejména z požadavku, aby byl výstup projektu přístupný a přínosný co nejširšímu spektru obcí a realizace nepřinášela užitek jen některým členům SMOVM. Byť je tento požadavek z hlediska aktuálních dotačních programů poměrně náročný, věříme, že projekty, které SMOVM společně s členskými obcemi realizuje, budou přínosem pro všechny členské obce. RNDr. Otakar Prudil, tajemník Sdružení měst a obcí východní Moravy
3
obec
Rozpočet na rok 20155 FINANCOVÁNÍ
PŘÍJMY Daňové příjmy a poplatky, dotace
11 100 000 Kč
Příjmy
Nedaňové příjmy a) služby (kabelová televize, voda, hrobová místa, kanalizace, les)
1 810 000 Kč
Zapojení zůstatku z min. let
b) pronájem majetku (pozemky, rybník, sokolovna, obchod, pohostinství, DPS, hasičská zbrojnice, býv. knihovna...)
1 903 000 Kč
Výdaje
c) ostatní příjmy (třídění odpadů, Eurotel, T-Mobile, úroky, aj.)
1 037 000 Kč
Splátka úvěru na přístavbu MŠ
-1 207 000 Kč
Celkem financování
1 207 000 Kč
Celkem příjmy
15 850 000 Kč
Příjmy a financování celkem VÝDAJE Lesní hospodářství a deratizace obce
16 947 000 Kč Provozní výdaje
Investiční výdaje
631 000 Kč
Výdaje celkem 631 000 Kč
Silnice a místní komunikace, chodníky, doprava
610 000 Kč
820 000 Kč
1 430 000 Kč
Vodovod
998 000 Kč
315 000 Kč
1 313 000 Kč
Kanalizace Škola Rybník
213 000 Kč
1 136 000 Kč
1 349 000 Kč
1 420 000 Kč
360 000 Kč
1 780 000 Kč
30 000 Kč
100 000 Kč
130 000 Kč
Kultura (knihovna, kronika, sbor pro obč. záležitosti)
223 000 Kč
223 000 Kč
Sdělovací prostředky (KT, rozhlas, obecní noviny)
515 000 Kč
515 000 Kč
Nebytové prostory (sokolovna, obchod, hasičárna …)
355 000 Kč
355 000 Kč
Dotace (spolky a sdružení, KD, TJ, KDO, SDH) na činnost
500 000 Kč
500 000 Kč
Veřejné osvětlení
170 000 Kč
170 000 Kč
Hřbitov
30 000 Kč
70 000 Kč
100 000 Kč
Údržba majetku, nákup pozemků, služby bank …
200 000 Kč
1 842 000 Kč
2 042 000 Kč
Likvidace odpadů
970 000 Kč
970 000 Kč
60 000 Kč
60 000 Kč
Vzhled obce a veřejná zeleň Bezpečnost a veřejný pořádek
35 000 Kč
35 000 Kč
Dům s pečovatelskou službou
226 000 Kč
226 000 Kč
Územní samospráva a státní správa Celkem výdaje Výdaje celkem
V tomo roce se dočkají své realizace mimo jiné následující projekty: oprava povrchu místní komunikace ul. Družstevní, oprava cesty Vrchová – projekt ul. Sadová, ul. Sokolská – část
4
1 097 000 Kč
5 118 000 Kč 12 304 000 Kč
5 118 000 Kč 4 643 000 Kč
16 947 000 Kč 16 947 000 Kč
komunikace od ul. Větrná, chodník ul. Ke Kusalce, výměna vodoměrů, vybavení nové třídy v současné družině, vybudování galerie v budobě obecního úřadu.
se musíme učit V posledním únorovém a prvním březnovém víkendu se v prostorách hvozdenského divadla konal herecký workshop pod vedením Michaely Doležalové a Romana Vencla (autoři hry Když se zhasne) a Míša nám poskytla rozhovor. Můžete se občanům Hvozdné představit? Oba jsme vystudovali Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní herectví. Roman poté nastoupil do angažmá v Moravském divadle Olomouc, kde působí dodnes a Míša do Městského divadla Zlín, které po čtyřech sezónách opustila, aby se mohla více věnovat vlastním projektům. Oba se profilujeme také jako autoři divadelních komedií, kterých jsme společně napsali již třináct, přičemž většinu z nich uvedla profesionální divadla u nás i na Slovensku. Vy budete určitě znát komedii Když se zhasne, kterou mají ve svém repertoáru i hvozdenští ochotníci. Stále častěji jsme zváni do divadel i jako režiséři. Naším zatím posledním společným režijním počinem je komedie Dokonalá svatba v Městském divadle Zlín. Před osmi lety jsme si založili vlastní zájezdové divadlo Do Houslí, pod kterým hrajeme výhradně své autorské komedie a se kterým objíždíme jak Česko, tak i Slovensko. Jak a proč jste začali s Romanem spolupracovat? Potkali jsme se čirou náhodou už při studiu střední školy v Pardubicích, kde jsme spolu hráli v ochotnickém souboru Derniéra. Naše divadelní ambice ale byly silnější a vyšší, tak jsme se, jak se říká, „trhli“ a udělali si vlastní představení jen pro dva herce. V osmnácti jsme si pro sebe napsali svou první komedii Výročí, kterou hrajeme dodnes a máme s ní přes sto dvacet repríz. Pak jsme se oba dostali na JAMU a v tu chvíli už bylo jasné, že se naše pracovní i osobní cesty jen tak nerozejdou. Spolupracujeme spolu už dlouhých dvanáct let. Jak jste se seznámili s KDO Hvozdná?
divadlo
Herectví Roman: Já jsem KDO Hvozná poprvé zaregistroval až při premiéře naší komedie Když se zhasne, na kterou jsem se přijel podívat. Už tenkrát jsem byl velmi mile překvapen a dodnes řadím toto zpracování k nejlepším, jaké jsme s Míšou viděli. Míša: O tomto souboru jsem samozřejmě slyšela už před mnoha lety od svého tehdejšího kolegy Dušana Sitka, ale více jsem se s KDO Hvozdná seznámila až díky představení Když se zhasne.
Co obnáší workshop, který naši ochotníci absolvovali? Všechno možné a nelze to popsat v jednom odstavci – nechte si to vyprávět od samotných účastníků, to bude určitě zábavnější. Ale prakticky se jedná o různá cvičení, kterých si obě skupiny vyzkoušeli více jak čtyřicet. Některá z nich vypadají jako hloupá dětská hra a u jiných je zase těžké uvěřit, že je to všechno jenom jako. Co je záměrem workshopu? Všechna ta cvičení, která museli ochotníci absolvovat, jsou součástí metodiky výuky herectví a měly by pomoci hercům, aby se naučili lépe vnímat jak sebe, tak především jeden druhého. Snažili jsme se jim poskytnout celou paletu možností, jak vytvářet divadelní postavu, jak se spolehnout na partnera
5
divadlo inzerce
na jevišti, jak se před představením správně rozmluvit, jak vytvářet situace a atmosféry, a také jsme zkoušeli i improvizované scénky. Zkrátka jsme se snažili, aby absolventi kurzu
Pozvání do poradny Známe to všichni – stres, uspěchaná doba, vysoké nároky v práci a k tomu někdy také problémy v rodině. Čas na komunikaci nám příliš nezbývá. O to více nás může náš problém trápit. Ne nadarmo se praví, že sdílená starost je poloviční starost. Na tomto životním principu staví také poradna pro ženy a dívky ve Zlíně. Její pracovnice by vás rády pozvaly třeba jen na povídání o tom, co vás teď nejvíce trápí. Zdá se vám to banální? Ba naopak. Ze zkušenosti víme, že ostych je tou první překážkou na cestě k řešení potíží. Nebojte se proto přijít ani vy. Naše služba odborného sociálního poradenství vám pomůže zpřehlednit a ujasnit si nároky na sociální dávky, na které byste ve své situaci mohli dosáhnout. V oblasti rodinného práva vám pomůžeme se sepsáním návrhů na soud a vysvětlíme, jak může celý soudní proces probíhat. V případě potřeby také předáme kontakty na odborníky, kteří vám dále můžou pomoci. Pracovnice poradny pro ženy
6
začali přemýšlet o divadle trochu jinak, než jak byli doposud zvyklí. Jak naši ochotníci workshopy zvládli? Obě skupiny zvládly bez větších problémů všechny úrovně obtížnosti, které jsme si pro ně připravili. Dokonce jsme se mohli pustit i do cvičení, která jsme původně neměli v plánu, protože jsme je považovali za příliš komplikovaná. Ukázalo se ale, že divadlo má ve Hvozdné dlouhou tradici a že místní ochotníci patří k těm nejnápaditějším a nejambicióznějším, s jakými jsme se zatím setkali. Plánujete další spolupráci s KDO Hvozdná? Pokud nám čas dovolí a hvozdenští budou chtít… tak proč ne. Rádi se vracíme tam, kde nám bylo dobře a kde vnímáme potenciál, se kterým by se dalo dále pracovat – a to KDO Hvozdná zcela jistě má. Rozhovor vedl Jakub Hnezelý
a dívky rovněž nabízí vztahové poradenství. Ze zkušenosti se nám osvědčuje, že každá žena si potřebuje promluvit o svých vztazích s blízkými lidmi a nemusí přitom nutně jít jen o přítele či manžela. Tam, kde se v běžném životě nedostává času na přátelský rozhovor, je v poradně konzultace vždy uzpůsobena potřebám našich klientů. Na závěr bychom vás rádi poprosili o pomoc. Poskytujeme materiální pomoc potřebným maminkám ve finanční tísni. Vzhledem ke zvýšenému zájmu o tuto službu v naší poradně bychom tímto chtěli požádat o darování kočárků, dětských postýlek, jídelních stoliček či látkových plen. Děkujeme všem, kteří nám a našim klientům pomáhají. Poradna pro ženy a dívky Zlín Telefon: 577 222 626, mobil: 603 213 838 www.poradnazlin.webnode.cz
Svatý týden Mnoho lidí vnímá Vánoce jako největší svátky v roce. Pro nás, věřící, je tomu jinak, neboť narození Boha jako člověka bylo jen prvním krokem v Božím plánu spásy lidí. Pokusím se vám alespoň trochu přiblížit Velikonoce tak, jak je slavíme za zdmi našeho hvozdenského kostela a proč jsou pro nás největším svátkem roku. Podobně jako Vánocům předchází advent, před Velikonocemi je to půst, který začíná Popeleční středou. Podstatu tohoto dne i celé postní doby vystihuje věta „Věř evangeliu a čiň pokání.“ Před každým je výzva k obrácení – zříct se veškerého zla, které pácháme, a namísto toho konat dobro. Jméno tato středa dostala po popelci, což je znamení kříže popelem udělované lidem na mši v tento den, který je dnem přísného půstu od masa a půstu újmy – to znamená najíst se dosyta jen jednou za den. Popeleční středa je jakousi branou do postní doby, ve které nám jde o přípravu svého nitra na svátky, kdy si připomínáme utrpení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista – chceme spolu s ním nést každý svůj vlastní kříž. Věříme, že stejně jako on se nám stal podobným ve smrti (narodil se jako smrtelný člověk), jednou se budeme podobat my jemu ve vzkříšení… Poslední nedělí půstu je Květná neděle, kdy si připomínáme vjezd Ježíše do Jeruzaléma, kdy ho davy vítaly a mávaly mu palmovými či olivovými ratolestmi. V našich krajích se používají rozkvetlé kočičky, od toho je také odvozen název této neděle, po níž začíná týden zvaný Svatý. Na Zelený čtvrtek si připomínáme „poslední večeři Páně“, tedy tu večeři, kterou zná snad každý z vyobrazení Leonarda da Vinciho, a kterou znovu a znovu prožíváme na kaž-
farnost
Velikonoční dé mši. Kristus proměňuje chléb ve své tělo a víno ve svoji krev – pokrm věčného života. Velký pátek je nejsmutnější a nejtišší den. Kristus je mučen, nese kříž na Golgotu, je ukřižován a uložen do hrobu. V kostele se nehraje na varhany a nezvoní se zvonky u oltáře, i zvon ve věži mlčí. Tento den je dnem
přísného půstu, ale také ztišení a smutku. Půstem a odřeknutím si i věcí jako je třeba televize nebo rádio chceme vyjádřit spoluúčast na Kristově utrpení, truchlíme. Na Bílou sobotu se stále drží smutek, chodí se modlit k Božímu hrobu. Jsme vděční za oběť, která byla za nás a naše pochybení vykonána a očekáváme Kristovo vzkříšení. To přichází už o sobotní noci. A protože pro židy začíná nový den po západu slunce, skutečně pak souhlasí často špatně chápaná věta „…třetího dne vstal z mrtvých…“. Velikonoční neděle, neděle Zmrtvýchvstání Páně, je velkou oslavou zjištění, že je hrob prázdný, že se splnilo proroctví – Kristus vstal z mrtvých! Aleluja! Doba Velikonoc a tyto svátky doprovázející radost pak trvá ještě dalších sedm týdnů, až do slavnosti Seslání Ducha Svatého… Tereza Kočí
7
historická ohlédnutí 28
Heydrichiáda V květnu letošního roku si připomínáme 70. výročí konce druhé světové války. Jednalo se o největší a nejkrvavější válečný konflikt v dějinách lidstva. Přesný počet obětí není znám, ale odhady se pohybují kolem 60 miliónů. Ani náš magazín nemůže zapomenout na toto významné výročí, a proto v prvních dvou číslech letošního roku zavzpomínáme spolu s obecní kronikou na čtyřicátá léta dvacátého století. V tomto čísle si přiblížíme jeden z významných činů protinacistického odboje – atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát byl výsledkem programu československé exilové vlády na pomoc domácímu odboji, který byl ze strany britských oficiálních míst kritizován pro svou malou aktivitu. Pro operaci Anthropoid, jak byla akce nazvána, byli nakonec vycvičeni Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Výcvik probíhal ve Skotsku ve speciální sekci zpravodajské služby MI6. Celý plán znali pouze čtyři lidé a operace byla považována za sebevražednou, s čímž byli hlavní aktéři seznámeni. Vlastní atentát byl spáchán 27. května 1942 na křižovatce dnešní Zenklovy ulice a ulice V Holešovičkách v Praze. Reinhard Heydrich bezprostřední útok přežil, ale vážným zraněním podlehl 4. června v nemocnici Na Bulovce. Oba hlavní aktéři atentátu spolu s dalšími výsadkáři padli 18. června 1942 po urputném boji v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Svůj politický úkol akce splnila, jelikož měla mezinárodní ohlas a signatáři Mnichovské dohody od ní odstoupili a přislíbili poválečné obnovení ČSR v předmnichovských hranicích. Následky pro český národ však byly tragické... V obecní kronice jsou tyto dny popsány takto: Počaly se množiti sabotáže v továrnách, dopravě a počaly se objevovati první akce partyzánů. Teror na českém obyvatelstvu započatý nástupem Heydrichovým se stupňoval, neboť Němci musili za každou cenu udržet v Protek-
torátě pořádek a klid. Za hlavního původce teroru byl považován protektor Heydrich, proto bylo v zahraničí po dohodě s domácím odbojem rozhodnuto Heydricha odstranit. K tomu úkolu byli z Anglie vyslání Češi – parašutisti, kteří dne 27. 5. 1942 atentát provedli. 4. června Heydrich zranění podlehl. Nastalo horečné pátrání. Poněvadž na místě činu zůstalo po atentátnících jízdní kolo, balonový plášť a čepice,
Jan Kubiš
Jozef Gabčík
bylo zahájeno pátrání na podkladě těchto nalezených věcí. Každou domácnost i v naší obci navštívil četník a každý občan svým podpisem musel po předložení agrafií doličných věcí potvrditi, že je nezná či zná. Ve vlacích na silnicích a jinde byly prováděny kontroly dle občanských legitimací, na obecních úřadech kontrola kartotéčních lístků občanů a tvrdě trestáni ti, kdo nebyli přihlášeni. Všude nasazeni špiclové, kteří naslouchali, co si lidé povídají. Stal se například v blízkém okolí případ, že učitelka ráno někde řekla „dobře mu tak“ a večer bylo její jméno čteno v rozhlasu a byla v Brně popravena za schvalování atentátu. A takových obětí byla sta a tisíce. Jen v Brně bylo popraveno přes 1000 osob. Na prozrazení útulku pachatelů byla vypsána odměna 10 mil korun, a kdyby se nenašel zrádce z řad parašutistů, snad by ani nebyli odhaleni. Následovala persekuce, která nemá v dějinách obdoby. Mnoho lidí bylo popraveno, celé rodiny vyvražděny, obce Lidice a Ležáky srovnány se zemí. Bylo vyhlášeno stanné právo, na obcích podepisovány občany kondolenční listiny atd. Jaromír Štach
sdružení
Rok 1990 Příběh, který vám chci vyprávět, je dlouhý pětadvacet let. Jak to začalo? Docela nevinně. Ťouk (Pavel Ťoukálek) z Vizovic, můj kamarád, se ozval, že chce něco projednat a pozval mě k nim domů. A že prý mám vzít i Huga (Jaroslav Pekař – Pečeňa). Hodilo se to 28. února, bylo po té sametové a všichni jsme se těšili, že to začne – svoboda, netušené možnosti… Psal se rok 1990. Večer jsme prožívali osnováním, co a jak na tom našem Valašsku s kulturou a uměním. Pavel navrhl (proto mu říkám „duchovní otec sdružení“), abychom založili výtvarné sdružení. Měl to už trochu promyšlené. Každý výtvarný spolek prý má mít nějaký názor. Nakonec jsme se dopracovali k názvu Volné Výtvarné Sdružení Valašský Názor, tedy VVS VN. Líbila se nám i ta zkratka. Bylo před výstavou obrazů ve Vlachovicích, a tak jsme se dohodli, že sdružení budeme prezentovat právě tam. Měli jsme pocit, že touto akcí splní sdružení svůj úkol a vyvane jako naše nadšení. Omyl – sdružení si začalo žít vlastním životem. Při cestě do Vlachovic jsme v autě učinili první jednání Valašské hromady jako nejvyššího orgánu sdružení. K 31. květnu 1990 vyšlo prvé číslo (k 91 dnům trvání sdružení) občasníku sdružení PRD – Podporujte, Respektujte, Dotujte VVS VN. Do konce roku jsme pod hlavičkou sdružení pořádali ještě čtyři akce. Dne 15. 9. na zámku ve Vizovicích vznikla naše hymna – text složil Jiří Březík na nápěv známé valašské písničky Zarodily hrušky ovesňačky. Dne 17. 11. jsme si vyšli na vycházku na valašskou vodní tvrz ve Vlachovicích. Vycházku každý rok ve stej-
ném termínu opakujeme, cílem je vždy významné valašské místo spjaté s historií regionu. Vánoční číslo PRDu bylo již třetí v pořadí. Když jsme měli hymnu, začali jsme uvažovat také o stanovách, razítku a vlajce. Rok 1991 V lednu jsme zahájili Divadelní úterky, což bylo večerní posezení v Divadelní kavárně, která byla, jak si pamětníci vybaví, naproti divadlu přes parkoviště u kostela, v prvním patře. Tam jsme měli zamluvený stůl a scházelo se nás asi patnáct.
valašský názor
První léta
Sousedíkovi na III. Hvozdenském salonu 1993 Ve Hvozdné, ke které máme od vzniku až mateřské vztahy, se chystala demolice staré hasičské zbrojnice uprostřed obce (přibližně kolem roku 1929), a tak jsme se ji pokusili zachránit. Záchrana se zdařila a odstartoval I. Hvozdenský salon 1991 – výstava výtvarných prací autorů se vztahem k obci, rodáků, autorů valašských, blízkých Valašsku a sdružení VVS VN. První ročník vystavovalo 14 místních autorů. Ve sdružení jsme začali společně chodit do divadla ve Zlíně. Tenkrát se ještě nejmenovalo Městské divadlo a název právě se hledal, tak jsme se pokusili jít dějinám naproti a navrhli jsme název Valašské divadlo. Návrh sice
39
valašský názor
neprošel, ale otiskli jej v nabídce předplatného. Na konci roku jsme se poprvé setkali na předvánočním posezení, které pořádáme každý rok a je to naše Valašská hromada – hodnocení uplynulého roku a plány na ten budoucí. Rok 1992 Dne 31. ledna se konala výstava v Uherském Hradišti. Připravujeme II. Hvozdenský salon 1992, opět v bývalé hasičské zbrojnici. V červnu se koná Valašská hromada VVS VN, kde se plánují další kroky činnosti. Dne 29. června pořádá hvozdenský rodák Jiří Březík první koncert na rybníku ještě v rybárně u Juříků, tím započínají nádherné tradiční koncerty na konci léta, které trvají dodnes a přinášejí spoustu pozitivních, příjemných a nezapomenutelných zážitků.
Zakládající členové VVS „VN“ Rok pokračoval další významnou událostí – do sdružení vstoupil významný valašský spisovatel Miloslav J. Sousedík. Bylo až k neuvěření, že se něco takového stalo. Na svědomí to má „kmocháček sdružení“ (kromě zavedeného titulování tetka a strýc totiž vymýšlíme i další oslovení) Vlaďa Jurčák z Lutoniny pasek. Velký dík. S touto a dalšími osobnostmi nabralo sdružení zcela jiný směr. Po konkurzu jsme nechali ušít vlajku sdružení a pokřtili jsme ji slivovicí na Vidovách v hájence u PaedDr. Gajdúškové, na páté Valašské hromadě sdružení. Měli jsme tedy hymnu, pokřik, vlajku a spousta pověřených administrativních strýců mělo svá razítka. Bylo to dostatečně recesistní, neboť, jak jistě chápete,
10
celé sdružení se neslo v tom duchu. Chyběla už jen vyznamenání, a tak jsme je zavedli: vyznamenání I. stupně Za valašskú statečnost, II. stupně Za valašskú obětavosť atd. Rok 1993 Další rok se konala výstava v knihovně DK Zlín, proběhl III. Hvozdenský salon 1993, věnovali jsme se bohaté korespondenci s hvozdenským rodákem, akademickým malířem, mistrem Josefem Hvozdenským. Byl pravidelným účastníkem salonů. Na obecním úřadě ve Hvozdné jsme otevřeli stálou Valašskou galerii, expozici, která byla ke zhlédnutí při běžné pracovní době úřadu. Byla prozatímní a později ji nahradila stálá expozice medailéra Josefa Hvozdenského a galerie nese jeho jméno. Vytváří se vize parčíku vpravo od staré zbrojnice. Koncepce přemístění lva s pomníkem svobody neprošla, pouze se provedla terénní úprava. Zahajuje se éra výstav „U Kostlivca“, tedy v lesní kavárně u Lesního hřbitova ve Zlíně. Zde vystavovalo jak sdružení, tak jednotliví členové, visela tam i naše vlajka. Dne 1. září 1993 podáváme na ministerstvo návrh na registraci. Sedmou Valašskou hromadu, samozřejmě v kavárně U Kostlivca, zapisujeme už do druhé kroniky, vznikají stanovy, podmínka pro registraci. Na vánočním setkání ve Vesně se představuje vydání knihy Miloslava J. Sousedíka Dvorec u jezera, je to příběh plný dobrodružství, Valašska, historie a tajemství z Lukovského hradu. Byl to první hodně vysoký splněný cíl. Mimochodem, bylo to druhé vydání po 46 letech autorova nuceného mlčení. K Vánocům vyšel obščastník číslo deset. Knihu M. J. Sousedíka jsme přihlásili do soutěže o nejkrásnější knihu roku. Samozřejmě z recese. Rok 1994 Snažíme se propagovat vydanou knihu i spisovatele Sousedíka. Připravujeme IV. Hvozdenský salon 1994. Součástí salonu je divadelní představení a v sobotu celodenní tvůrčí seminář členů VVS VN. K vidění byla malba a výtvarná tvorba, hudební produkce čtyřčlenné kapely, výroba krpců, přednes básní i autorská hudební produkce Jiřího Březíka. Bylo příjemné počasí, začátek května, tvořili jsme na prostranství vedle zbroj-
Tvůrčí seminář vedle zbrojnice v roce 1994 vu zahájil starosta Jindřich Bednařík a mistr Hvozdenský se osobně postaral o kulturu, přednesl dvě kytarové improvizace. Srpen byl obohacen tradičním koncertem Jiřího Březíka na rybníku v rybárně u Juříků. Vydáváme pohlednici Hvozdné. Dne 1. října jdeme vytyčovat hranice Valašska. Tentokrát z Pozlovic na vrch Komonec, kde umisťujeme ceduli s nápisem TADY JE VALAŠSKO. Zakládáme si účet sdružení u Universal banky, která vzápětí krachuje a přicházíme asi o osm set korun. Na konci roku se představujeme výstavou opět v knihovně DK – kresby, plastiky, grafika, oleje, fotografie a užitá grafika. Spolupracujeme s časopisem Podřevnicko Ing. Jana Zeťka ze Zádveřic. Ve vánočním čísle vychází dvoustrana o našem sdružení a na zadní straně celostránková ilustrace z knihy Dvorec u jezera. Rok 1995 Dne 4. ledna pořádáme v kostele Všech svatých ve Hvozdné první z řady koncertů – Canticum Camerale, komorní smíšený sbor ze Zlína pod dirigentským vedením Jaroslava Kyzlinka. Sdružení vyhlašuje veřejnou fotosoutěž Toulky Valašskem.
Na V. Hvozdenský salon 1995 připravujeme archeologický výzkum k objasnění původního osídlení obce Hvozdná. Samozřejmě je vše náležitě zažádáno, povoleno, doloženo a především provedeny vykopávky v lokalitě Korábek, tedy odborně: „zjišťovací archeologická sondáž k objasnění původních počátků historické obce Hvozdná“, jak stojí na povolení. Pátý salon jsme kromě archeologie a výtvarných prací obohatili o večerní koncert skupiny Fleret, který se konal v sále divadla. Z Prahy nám přišla nabídka konání výstavy Valaši. Chtěli jsme Valašsko prezentovat náležitě, ke členům sdružení jsme přizvali i výtvarníky od Frenštátu pod Radhoštěm po Zlín. Začala příjemná, i když dost strastiplná cesta Valašskem za jednotlivými autory. Výstava byla slavnostně zahájena 7. 7. 1995 v 17 hodin 17 minut v Praze v Zebra. S výtvarnými díly jsme přivezli i valašské atributy, a tak na výstavě vonělo seno a domácký pocit dodaly dřevěné a keramické nástroje a nádoby. Na přípravě této výstavy jsme se setkali se spoustou výtvarníků. Někteří zakotvili v našem sdružení natrvalo – Miloš Šimurda, Jindřich Růžička, to jsou solitéři, kterých si neobyčejně vážíme a osobnosti, které posouvaly sdružení dál. Nesmím zapomenout na Pavla Parmu, který nám zprostředkoval většinu kontaktů s umělci na radhošťské straně. Vydali jsme pohlednici Nedašova v edici Umění s malbou O. F. Krajíčka. Konal se již čtvrtý koncert Jiřího Březíka na rybníku, zazpívali si s ním Pavel Ťoukálek i Jiřího sestry Jana a Pavla. Z koncertu byl natočen záznam a vznikla kazeta. V Uherském Hradišti pořádáme výstavu Janu Frantovi, kamarádovi z Brna. V kulturním domě ve Vizovicích vystavuje grafiky naše členka Hana Hrdinová. Na Valašské hromadě a předvánočním posezení ve Vesně 8. prosince představujeme druhou knihu Miloslava J. Sousedíka s názvem Než rozkvetly jabloně. Tato podřevnická legenda o lidech z údolí se zrádnou řekou byla léta uvězněna v autorově šuplíku. Vzdali jsme tak hold váženému spisovateli Valašska a našemu členovi. O. F. Krajíček Příště Valašskem milovaným 1996–2001
valašský názor
nice, na podlaze v hasičárně tvořily děti. Po semináři jsme výtvarné výsledky akce představili na výstavě v knihovně DK Zlín. V červenci se uskutečnila výstava malířských prvotin, grafik a medailí Josefa Hvozdenského ve Valašské galerii ve Hvozdné. Výsta-
11
cestování
Šalom Jeruzaléme Blízký východ. Izraelsko-palestinský konflikt. Napjaté vztahy. Demarkační zeď. Občas nějaké rakety z jedné či druhé strany. Tolik mediální obraz. Filipe Javoro (23 let), studente Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, přehánějí média nebo se v této oblasti dá normálně studovat a žít? Proč ses vydal právě do Izraele do Jeruzaléma? V rámci studia animace na zlínské UTB jsem chtěl zažít změnu a vyjet někam do zahraničí na zkušenou. Za roky zahraničních studijních stáží má UTB seznam různých škol, se kterými spolupracuje. Projížděl jsem si ten seznam a díval se na různé evropské školy např. v Polsku, Německu, Slovinsku. Úplně na konci byla zmínka o Bezalel University v Jeruzalémě. V porovnání se zbytkem na mě tahle nejvíc dýchla exotikou a kulturním šokem. Kdo by nechtěl pobýt ve Svaté zemi s finančním příspěvkem. Nejdřív jsem začal doma říkat, že pojedu na školu do Izraele, jen ze srandy. Pak jsem ale potkal Petru Obrovskou, která stáž v Jeruzalémě absolvovala pár let přede mnou a nemohla si ji vynachválit. Brzy jsem měl jasno, kam chci na stáž. Jak byla stáž dlouhá, měl jsi nějakého parťáka? Pobyt byl na jeden semestr, v praxi pět celých měsíců. Z animace jsme se nakonec našli nadšenci dva a to nezávisle na sobě. Já a Eliška Habartová, studující klasickou animaci. Dost mě tehdy uklidnilo, když jsem zjistil, že nepojedu úplně sám. Co vše předcházelo tomu, než jste mohli vyrazit? Abych mohl jet na zahraniční pobyt, musel jsem se nejprve líbit škole tady a zároveň i škole v zahraničí. Na UTB je potřeba projít výběrem, čili zkouškou z angličtiny a pohovorem. V Bezalel mě potom museli přijmout na základě zaslaných prací a doporučení. Tohle se děje ještě semestr před výjezdem, aby se stihlo všechno zařídit. Domlouvání se
12
se školami většinou znamená nějaké to papírování. To člověk zkrátka musí nějak protrpět a pohlídat si všechny termíny a regule. Abych se přiznal, musel jsem tyhle věci absolvovat celkem dvakrát. Původně jsem totiž chtěl vyjet už na zimní semestr. Když se to ale blížilo, nebyl jsem dost připravený a nechal si odjezd na jaro. Mimo jiné tehdy taky houstla politická situace v Sýrii. Obama hrozil nálety a Syřané se kvůli tomu mračili na Izraelce. Nebo aspoň tak nám to tu líčila média. Paní koordinátorka z Jeruzaléma se tomu velmi divila, když jsem jí psal, že nepřijedu. Jak
Křesťanská čtvrť starého Jeruzaléma to však sleduji zpětně, udělal jsem jen dobře, že jsem jel až na druhý pokus. Vyhnul jsem se nepřízni počasí a získal Elišku do party. Když už se blížil termín, bylo třeba sehnat letenky, domluvit nějaké to bydlení a zajít na izraelskou ambasádu pro studentská víza. To je takový dům v Praze obehnaný vysokou zdí, ostnatým drátem, kamerami a bandou chlapů s kulomety. Tady a pak i na letišti jsme dostali první dávku pečlivých izraelských bezpečnostních opatření. Tvůj denní, týdenní režim na místě? Jak jsem psal, jel jsem v první řadě za stu-
víkendu. Šabat je taky ale značný problém pro cestování. Pokud chcete vyrazit někam na víkend, musíte počítat s tím, že se v tyto dny daleko nedostanete. Dalším fenoménem je košer stravování. Skoro všechno, co si v obchodech koupíte, je košer. Obchody mají speciální košer certifikaci, aby u nich Židé nakupovali. Znamená to,
cestování
diem a taky to podle toho vypadalo. Čtyři dny v týdnu jsem jezdil z centra Jeruzaléma do univerzitního komplexu na nejvyšším bodě města. Navštěvoval jsem tam kurzy, které jsem si mohl na začátku sám zvolit. Jako zahraniční studenti jsme měli široký a svobodný výběr od sochařiny až po film. Museli jsme jen získat určitý počet kreditů a pokud možno se přiblížit náplní předmětům ve Zlíně. Chodil jsem tak např. na 3D animaci, loutkovou animaci nebo design digitálních her. Zbylé tři dny jsem pracoval na úkolech do příští lekce. Zajímavým zpestřením byl speciální kurz o historii Jeruzaléma, jehož součástí byly prohlídky města. Vše probíhalo v hebrejštině nebo v angličtině. Naštěstí jsme před začátkem semestru prošli intenzivním kurzem hebrejštiny, takže jsme měli nějaké základy. Mnoho času mi tak pohltila škola, přesto se našla příležitost pro zábavu, poznávání a cestování. Většinou po boku ostatních zahraničních studentů. A oproti tomu režim místních? Co se studentů týče, měli striktní studijní plán a den navíc plný teoretických předmětů. Bezalel všichni hodnotili jako náročnou, zato prestižní školu. Obecný režim byl ale režim židovského národa. Izrael je židovský stát a i přes západní vlivy si stále drží své zvyky. Vše je tak židovství podřízené. Významným hybatelem je tu šabat neboli svátek klidu. Začíná vždy v pátek večer a končí v sobotu po západu slunce. Je to sedmý svatý den klidu, kdy správný Žid nesmí pracovat. V Izraeli proto týden začíná nedělí a víkend je v pátek a sobotu. Chvíli trvá, než si na to člověk zvykne. Židé ale berou šabat vážně, a tak je nejen v Jeruzalémě v sobotu prakticky mrtvo. V případě ortodoxních čtvrtí nejde ani elektřina. Co ortodoxní Žid nevypne před šabatem, na to už do jeho konce nesmí sáhnout. Manipulace se spotřebičem je brána jako práce. Obchody jsou zavřené, autobusy nejezdí a auta taky ne. Jen občas projede taxi s nežidovským šoférem. V ulicích vzniká někdy až nepříjemný klid a ticho. Lidé tento čas tráví většinou s rodinou a přáteli, ať už v parcích nebo doma a navštěvují synagogy. V sobotu večer se ale zas rozezvučí restaurace a podniky, kdy se všichni snaží urvat poslední zbytek
Ortodoxní Židé mívají obvykle velkou rodinu že vepřové maso a výrobky z něho v běžném obchodě nenajdete. Tradice však zakazuje i pojídání mléčných výrobků zároveň s masnými (kromě rybího). Znamená to, že si nesmíte dát maso se sýrem, ba ani s pečivem, jenž obsahuje mléko. Koupíte tak pizzu se sýrem nebo se šunkou, ale nikdy dohromady. V domácnosti někteří dokonce oddělují přípravu mléčných a masitých jídel. Mají jednu troubu na maso a druhou na buchty, to samé s nádobím. Nálepku „KOŠER“ Židé rádi dávají na všechno možné. Dostanete tak košer víno nebo si připlatíte za košer telefonní číslo u operátora, ať už to znamená cokoli. Tyhle zvyky se ukázaly jako překážka při hledání bydlení. Nejlepší podmínky pro sehnání ubytování bych měl jako ortodoxní Žid, co jí košer a dodržuje přísný šabat. Naštěstí ne všichni si na židovství zakládají nebo jsou umírněnější v praktikování a mají pochopení pro cizince. Především mladší generace. Připravil Jaromír Javora (pokračování příště)
13
naše zájmy
Výlety na veteránech Tentokrát vám v rámci rubriky Naše zájmy přinášíme rozhovor s Jaroslavem Navrátilem, jehož koníčkem jsou motocykly. Jarku, na začátek obligátní otázka. To, že máš rád motorky, většina lidí z tvého okolí ví, ale jak dlouho se jim vlastně věnuješ? Odpověď je jednoduchá – od malička. Dřív to bylo naprosto běžné, nebyly mobily a počítače, takže hodně ogarů se motalo kolem motorek. Já sám jsem od 12 let jezdil na Pionýru, uměl jsem ho rozebrat a zase složit. Pořád jsem se ho snažil nějak vylepšovat, nic moc
se ale nedalo koupit, tak jsem si musel vypomoci sám. A díky tomu jsem byl často venku na čerstvém vzduchu a navíc jsem nemusel chodit pěšky. Motorky, to je hodně obecný pojem. Můžeš nám to trošku upřesnit? Mám rád veterány, a to nejen motorky – mám i dva čtyřkolové, Škodu 1000 MB a Spartaka. A na pohodlnou jízdu je pro mě nejlepší cestovní enduro. V současné době to je Honda Varadero, litrový dvouválec o výkonu
14
94 koní. Když si chci užít, jedu na veteránovi, když se chci někam dopravit, resp. cestovat, jedu na enduru. A preferuješ konkrétní značky motorek? Pokud jde o veterány, tak mou srdeční záležitostí jsou dvoutakty Jawa a ČZ. U cestovní motorky preferuji spolehlivost, protože dnes jsem spíš uživatel než opravář. Takže s Hondou jsem spokojen. Kolik máš vlastně aktuálně motorek? Mám pár veteránů a jedno již zmíněné cestovní enduro. Říkáš, že na motorce i cestuješ, kde jsi byl nejdál? Nejsem žádný „požírač“ kilometrů, nejdelší výlet bylo asi Chorvatsko, kdy jsme celkově najeli kolem 3000 km. Když to vyjde, letos bych chtěl jet na Ukrajinu. Bojíš se? Zatím jezdím bez kolize, takže se nebojím. I když to není přesně řečeno, bojím se, ale druhých účastníků provozu, je nutné velmi předvídat, motorka ti nic neodpustí, neochrání tě plechy, nepodrží tě čtyři kola. Já rychlou jízdu nepreferuji, ale stát se může ledacos. Takže spíš je to obezřetnost, než strach. Máš nějaký vysněný model motorky? Teď jsi mě zaskočil, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Samozřejmě technologie jde stále dopředu, a protože jsem se svou Hondou Varadero spokojen, tak snad jejího modernějšího nástupce. Další klasická otázka. Jezdíš na motorce raději sám, nebo ve dvou? Enduro je pro dva, takže určitě ve dvou. O tomto jsem nikdy nějak zvlášť nepřemýšlel. Mě prostě láká ten výlet, parta lidí, srazy veteránů mají neskutečnou atmosféru, lidem tam tepe srdce tak nějak na stejné vlně, vzájemně si poradíme, pomůžeme… A co počasí? To je přece dost velký handicap pro motorky. Špatné počasí mně osobně nevadí, naopak je to výzva. Mám veškeré potřebné vybave-
Tenis u nás a v okolí Po více než osmiletém působení se SK Tenis Hvozdná rozhodl rozšířit členskou základnu a provedl nábor v okolních obcích. Počet přihlášených předčil očekávání. Po jednání se starostou Lukova panem Jiřím Jangotem a místostarostou panem Michalem Teplým se rozvinula spolupráce a obec výhodně pro-
najala oddílu sportovní halu a kurty. Především častější využívání antukových kurtů před zahájením závodní sezóny je pro hráče velmi prospěšné. Většina hráčů prochází výkonnostním vývojem, a proto je potřeba věnovat talentům zvýšenou pozornost. Špatné návyky se velmi obtížně odbourávají, v klubu proto působí profesionální trenér. Výsledky se dostavují a hráči úspěšně startují za tenisový klub Napajedla. Jedná se o Ondru Mlčáka, Petra Kost-
naše zájmy
motocyklů, chvíli před odjezdem dostanete mapu trasy závodu a podle té se prokousáváte valašskýma kotárama. Samozřejmě bez navigace. Jel jsem na ČZ 250, která je stará asi jako já a jsem fakt hrdý na to, že jsem dojel. Děkuji ti za rozhovor a přeji mnoho šťastných kilometrů bez nehody. Rozhovor s Jaroslavem Navrátilem připravil Jaromír Štach. (foto: Petr Jaroň HORNÍ PODŘEVNICKO. cz)
sport
ní, takže je to OK. Závěrem, chtěl by ses podělit o něco, co ti při tvých jízdách utkvělo v paměti, nějaká ta „veselá příhoda z natáčení“? V paměti mám hlavně výlety na veteránech a jejich srazy. Budí velkou pozornost, starší lidé si za námi přijdou popovídat a zavzpomínat, na čem jezdili. Nejvíc ale určitě vzpomínám na akci „Ve stopě zlínské šestidenní 2014“. To je orientační soutěž historických
ku, Jiřího Holíka, Anetu Vágnerovou a Kateřinu Turkovou. Tréninky pro výkonnostní hráče má na starosti profesionální trenér Ing. Hanuš. O ty nejmenší a pokročilé se stará pan Turek za pomoci rodičů dětí. Dá se očekávat, že pod vedením pana Turka a pana Hanuše vyrostou i další naděje tenisu. V létě a v zimě probíhají tréninky na tenisových kurtech jak u pana Voráče, tak v Lukově. I v letošním roce máme zájem rozšířit tenisovou základnu oddílu. Zájemci se mohou přihlásit buď mailem sktenishvozdna@gmail. com anebo u pana Turka (tel. 731 685 660). Letní sezónu budeme zahajovat na venkovních kurtech v půlce dubna, a proto, rodiče, neváhejte a přijďte se podívat. Budeme také rádi, když se k nám připojí rodiče hráčů s aktivní pomocí při tréninku. Závěrem chci poděkovat těm rodičů, kteří aktivně a zodpovědně přistupují k organizování činnosti klubu a pomoci při vedení tréninkového procesu. Nelze také nepoděkovat některým představitelům obce Hvozdná za pochopení a finanční příspěvek na naši činnost, protože si plně uvědomují, že na naší mládeži leží další osud naší obce. Ludvík Frůněk místopředseda SK Tenis Hvozdná
15
turistika
Zima za námi, kopce před námi Tak jsme tu další zimu opět přečkali! Nebojte, za kamny jsme nebyli! Všechny cílové pásky jsme přetrhli! Zamyšlení nad zimou spojenou s Parťáky se tentokrát zhostili Parťáci sami.
ku byly hornické expozice, kde jsme „sfárali“ do hloubky, kde začala naše prohlídka. Byli jsme provedeni muzeem, kde jsme se dozvěděli, že práce horníků lehká nebyla ani není. Ležet osm hodin denně na tvrdé desce a zároveň dýchat nečistý vzduch si nikdo s Parťáků nedokázal představit. Další prohlídka v tomto parku se týkala Báňského záchranářství. Toto téma je o rychlé akci při závalu dolu. Práce záchranářů je také těžká, když riskují své životy za životy horníků. Po ukončení a rozloučení se s Landek Parkem jsme se potulovali naučnou stezkou okolo Landek Parku a dosáhli jsme krásného výhledu na nedaleké rozhledně. Byl to super výlet. Parťák Marťa Cuřín
Co máme napsáno ve Svaté knize... Prosincové mámení! Jedním z pěkných zimních měsíců pro děti je prosinec, ale i pro nás Parťáky to byl super měsíc. Pro nás nejen krásným dárkem, ale i skvělou zábavou. Vyplnit měsíc zábavou přišel jako první do klubovny Mikuláš se svými pekelnými i nebeskými pomocníky. Na schůzku přišli i naši nejmladší Parťáci, i když strach byl velký. Mikuláš měl ve své knize napsáno o každém Parťákovi a nakonec nás obdaroval balíčky. Za dva týdny v pátek byla vánoční schůzka. Na schůzce se objevil velký dárek, který nám nadělil Ježíšek. Obsahoval mnoho balíčků pro každého Parťáka. V balíčku nebyly jen sladkosti, ale i „křivák“, kterým každý turista musí být vybaven. Dále poukázka na výlet „do pekla“ Landek Park v Ostravě. Poukázka byla použita hned v sobotu, kdy se uskutečnil výlet do Ostravy. Cesta byla zkrácena hrami a zábavou ve vlaku. Po projížďce vlakem se uskutečnil rychlý přesun, který byl nasměrován do Landek Parku. V tomto par-
16
Ve firmě EGO Zlín - který Parťák ho zachrání... A zase další super měsíc! Můžeme nastartovat do nového měsíce, tedy do měsíce ledna, který nám začal uzlováním v klubovně. Vedoucí Laďa nám pečlivě vysvětloval postup jednotlivých uzlů. Ti nejmenší Parťáci se mají ještě co učit, i když
Když se chce, všechno jde! Vraťme se na start, cíl je ještě v nedohlednu! Píše se září 2014 a naši Parťáci vyráží opět na těžkou výpravu. Ano, letos se vydávají „Se Štístkem na vrcholky hor“. Cesta bude dlouhá a náročná, ale věřím, že to všichni Parťáci zvládnou. Letošní celoroční hra „Se Štístkem na vrcholky hor“ přinese a už přinesla Parťákům hodně znalostí, nových věcí a spousty a spousty zábavy. Každý měsíc vyrážíme někam na zajímavý výlet či výstavu nebo procházku. Tentokrát jsme zůstali doma za humny, kde jsme se mohli setkat se psím spřežením. Tahle akce byla nejen pro Parťáky, ale i pro ostatní děti ze Hvozdné. Na Větřáku se prohánělo 5 malamutů v čele s Amy a vesele na saních vozili děti. Po obědě na nás čekalo naše oblíbené řádění u kotlíku. Letos byla v plánu kotlíková česnečka „à la co dědina dala“. Děti se rozprchly po Záhumení a prosili domorodce o nějakou tu drobnost do kotlíku. Do vaření se zapojili všichni Parťáci. Naše podařené dílo přišli ochutnat i rodiče. Tato akce bývá hodně vydařená a každoročně se na ni moc těšíme. V únoru nás čekala ještě jedna velká akce:
„Trabantem Jižní Amerikou“. Je to pár nadšenců, kteří se rozhodli trabanty zdolat nástrahy Jižní Ameriky. Na naši přednášku dorazil jeden zástupce, nutno podotknout, že počet byl dostačující, a to Dan Přibáň, který se nám pomocí projektoru a plátna pokusil přiblížit zážitky na jejich ne vždy leh-
turistika
někteří velcí také. Laďa nám předvedl dračí smyčku, ambulanční uzel a mnoho dalších. Bylo to obtížné, ale nezoufejme. Dny s Parťáky nám přece nekončí, takže se vše můžeme ještě naučit. Měsíc leden pokračoval ukázkou bojového umění japonských „nindžů“ a samurajů v tělocvičně ve Hvozdné. Instruktoři byli velice milí a dokonce nám ukázali i „nindžovské“ zbraně. Všichni jsme se pořádně potrápili, ale i přesto to byla zábava. Leden jsme zakončili skvělým výletem – „Dopolední informace do hlavičky, odpolední úsměv na tvářičky“. Vydali jsme se do štípské firmy EGO, kde nás v první části její majitel pan Kostka seznámil například s ochrannými oděvy nebo izolačními boxy. Ve druhé části jsme si zopakovali s paní Klimtovou základy první pomoci. Den jsme zakončili skvělou pohádkou Paddington, která se hrála v kině Golden Apple Cinema. Jsem ráda, že jsem Parťačka a můžu zažívat tyto skvělé a zábavné výlety. Parťačka Terez Řiháková
Hlavně se neříznout, jinak máme po česnečce! ké cestě. Byla to super show, při které se bavil celý sál. Doufám, že takových akcí a zážitků bude víc. V roce 2015 nás toho čeká ještě hodně. Tak žádné zdržování a hurá na zdolávání zbytku hory. Parťačka Lenča Gerychová Malé zimní ukousnutí z velkého koláče zážitků zapijeme dávkou čistého nadšení a snahy z úst, lépe řečeno z pera, mužské posádky vedoucích… Toto ale frčí! Když mě Parťačky Dáša, Renča a Věrka v létě 2014 lanařily do jejich oddílu, upozornily mě, že naskakuji do rozjetého vlaku. Zapomněly mně však říci, že se jedná o rychlík! Někdy mám pocit, že se sice rukama držím dveří, ale nohy visí ven z vlaku a jen slyším, jak ty pražce drncají… Schůzku máme každý druhý týden, výpravu do známa či neznáma jednou za měsíc.
17
turistika
Holky mají přesně rozdělené, která z nich vede kterou schůzku či výpravu. Ta pak zodpovídá za celý její průběh a ostatní si k sobě bere k ruce. Já zatím „funguji“ v roli asistenta, který pomůže s tím, co je zrovna potřeba. Dnes to je mapa, zítra buzola, jindy uzly nebo celodenní hra během výpravy. Nedaří se mi nalézt čas na přípravu celého programu schůzky či výletu a všude dobíhám na poslední chvíli. Těším se ale na to, až se mi podaří své zkušenosti s touto činností, získané před mnoha lety během desetiletého vedení turistického oddílu v Otrokovicích či opakovaného působení na různých letních táborech, použít i v oddíle Parťáků. Je toho hodně, o co bych se rád s Parťáky ještě rozdělil: orientace v přírodě, stopování, topografické značky, používání ohně, Morseovka, šifry, určování vzdálenosti, poznávání souhvězdí, atd. Rád bych se s Parťáky vrátil na některá má oblíbená místa z mládí (nebudu nyní prozrazovat, ale naznačím, že budeme jeden den hodně vysoko i hluboko), pře-
Vlak je náš kamarád! spal pod širákem a naučil je pár her ve vodě. Kromě schůzek a výprav nás letos čekají 2 vrcholy: víkendovka na Tesáku a týdenní „přívesnický tábor“ během prázdnin. Nuda tedy jistě nebude, a proto přeji všem Parťákům a Parťačkám, ať jsou stále stejně dobrá parta jako doposud a zdravím je AHÓÓÓJ! Parťák – vedoucí Laďa Jonášek A teď nám chybí už jen nepatrně otevřít jarní a letní oponu. Pohledem v dál vidíme, že ces-
18
tičky Parťáků se míhají městy, kopci, ale hlavně s jiskrou v oku malých Hvozdňanů. Kam ještě letošní školní rok míříme? V březnu zapojíme tělo, ruce i mozek a vydáme se městskými stezkami na lezeckou stě-
Na Větřáku se prohánělo pět malamutů... nu a výukový program do DDM Astra Zlín. V dubnu máme v plánu jako každý rok polechtat svaly a odvahu Parťáků na nejvyšších vrcholcích hor. Kam to bude, se uvidí, až vedoucí terén vlastními silami těsně před výletem okusí. V květnu zkusíme Parťáky spřátelit s kamarády na Slovensku a prolomit jazykovou bariéru mladší generace. A oblíbené letní měsíce? Jak již Laďa předepsal, čekají nás dva hodně vysoké vrcholy. V červnu opustíme pohodlné postýlky a komfort a vydáme se na Tesák za Flinstouny do doby kamenné nasbírat víkendové zážitky. A protože společných zážitků není nikdy dost, v červenci ukončíme letošní školní rok akcí pro všechny děti ze Hvozdné rozjezdovým ročníkem „přívesnického“ letního tábora s názvem: „Cestou necestou, lesem i po louce, objevíme společně hvozdenské hranice.“ Také byste chtěli být dětmi? Máme to štěstí, že jsme se „na to“ daly a energie vložená do příprav se nám dvojnásobně vrací! Pokud zrovna vám nějaká ta energie chybí, rychle na zahradu, do lesa, kamkoliv do přírody, kde všechno pučí a začíná kvést. Jara je pro všechny dost, tak „šup“ s ním do života! …v zeleném jaru nabitém energií na viděnou! Parťačky (foto: Parťáci a Petr Jaroň HORNÍ PODŘEVNICKO. cz)
republiky
Představujeme vám mistryni České republiky ve sportovním aerobiku, devítiletou hvozdenskou rodačku Adrianu Nečasovou. Na otázky odpovídala spolu se svou maminkou Jarmilou, která pro rozhovor připravila příjemné zázemí. Ájo, nejprve ti samozřejmě blahopřeji k velkému úspěchu. Můžeš čtenářům magazínu přiblížit, v čem přesně jsi mistryní republiky?
Jsem mistryně ČR ve sportovním aerobiku, kategorie 8–10 let singl. To znamená, že soutěžící předvádí sestavu sama. Jak dlouho se tomuto sportu věnuješ? S aerobikem jsem začala, když mi byly čtyři roky a v pěti jsem byla na svých prvních závodech. To bylo ale v kategorii trio. Singlu se věnuji od šesti let. Takže v trojici (trio) už vůbec necvičíš? To ne, dělám singl i trio, ale trio mám radě-
sport
Mistryně ji, protože se rozhodčí nedívají pořád jen na mě. Někdy bych chtěla zkusit i fitness aerobik, který se cvičí ve větší skupině. Být mistryní ČR je velký úspěch, ale co ostatní závody během roku? Závodím v 1. výkonnostní třídě, což je nejvyšší soutěž ČR. Jezdíváme po celé republice, obvykle na dva dny. Závodila jsem v Plzni, Praze, Kladně, Ostravě, Olomouci, Písku, Liberci, Semilech a samozřejmě ve Zlíně, kde se mi to nejvíc líbí. V singlu jsem nikdy nebyla na jiném místě než na prvním, v trojici býváme kolem třetího místa. Teď mě napadá – mistryně republiky by měla postoupit někam dál a reprezentovat nás v zahraničí. Obvykle ano, postoupila bych na mistrovství Evropy, ale to je pořádáno až pro kategorii od 11 let. V zahraničí jsem ještě nikdy nezávodila. Je vidět, že máš aerobik v krvi, jak se říká darem, ale určitě musíš i hodně trénovat. Trénuje mě Sylva Galíková, tréninky máme čtyřikrát týdně, z toho jednou o víkendu. Každý trvá zhruba 1,5 hodiny. To je hodně náročné, máš vůbec čas věnovat se i něčemu jinému? A co škola, stíháš se učit? Ve škole jsem měla na vysvědčení jednu dvojku a jinak jedničky. Kromě aerobiku ještě chodím do fotografického kroužku, zpívánek, flétny, náboženství, turistického oddílu Parťáci, ráda lyžuji, plavu a bruslím. To mi teda vyrazilo dech, kolik toho stíháš. Ale vraťme se ještě k aerobiku, na fotkách z mistrovství republiky máš krásný dres. Kdo ti jej šil? Dres mi ušila teta Staňka Bergerová ze Hvozdné a ty lesklé ozdoby (pozn. flitry) mi na něj našila maminka. Děkuji ti za rozhovor, Ájo, a přeji ti mnoho dalších úspěchů nejen v aerobiku, ale ve všem, co děláš a co tě baví! Rozhovor připravil Jaromír Štach
19
sport
Úspěchy
PLAVÁNÍ
sportovců
Andrea Frůňková (*2004) 3. místo únor 2015 – plavecké trojutkání Zlín, Uh. Hradiště a Uh. Brod, 100 m prsa žačky 3. místo únor 2015 – plavecké trojutkání Zlín, Uh. Hradiště a Uh. Brod, 200 m polohový závod
AEROBIC Mariana Nečasová (*2009) 2. místo – únor 2015 – Ostrava, III. VT, trio 6–7 let 2. místo – březen 2015 – Praha, III. VT, trio 6–7 let KRASOBRUSLENÍ
Lenka Gabrhelíková (*2004) 1. místo únor 2015 – plavecké trojutkání Zlín, Uh. Hradiště a Uh. Brod, 100 m volný způsob žačky 3. místo únor 2015 – plavecké trojutkání Zlín, Uh. Hradiště a Uh. Brod, 100 m polohový závod žačky
Tereza Vykopalová (*2001) 5. místo – Praha – Velká cena USK 8. místo – Uherský Brod – Velká cena 5. místo – Praha – Velká cena
Termínová listina - jaro 2015 Jaro 2015
Muži „A“ - III. sk. A
Dorost - OP sk. A
doma
venku SPYTIHNĚV
1. kolo UZM
15.00
neděle 29.3.
15.30
sobota 4.4.
SPYTIHNĚV 15.30
15.30
neděle 12.4.
16.00
sobota 18.4.
KAŠAVA 16.00
16.00
neděle 26.4.
16.30
sobota 2.5.
ŽERANOVICE 16.30
16.30 16.30
sobota 16.5.
ŠTÍPA 15.00
16.30
sobota 23.5.
16.30
16.30
202
neděle 31.5.
16.30
ŽLUTAVA 16.30
sobota 6.6.
PŘÍLUKY 16.30
neděle 7.6. POHOŘELICE
12. kolo UZM
neděle 24.5. HALENKOVICE
11. kolo UZM
neděle 17.5. TLUMAČOV
10. kolo UZM
16.30
LOUKY
9. kolo UZM
neděle 10.5. ŠTÍPA
8. kolo UZM
neděle 3.5. TEČOVICE „B“
7. kolo UZM
16.00
BŘEZOVÁ
6. kolo UZM
neděle 19.4. KOSTELEC
5. kolo UZM
15.30
FRYŠTÁK „B“
4. kolo UZM
neděle 5.4. KAŠAVA
3. kolo UZM
15.00
MYSLOČOVICE
2. kolo UZM
doma
16.30
neděle 14.6.
16.30
sport
SLEDGE HOKEJ Zdeněk Hábl (*1982) 1. místo – mistr ČSHL březen 2015 – člen mistrovského týmu SHK LAPP Zlín TANEC Klára Zámečníková (*1990) 3. místo (ze 45 párů) leden 2015 – Mistrovství ČR ve standardních tancích
Hvozdná byla fandit a pomohlo to, gratulujeme vítězům!
OS ml. žáci sk. B venku
doma
venku
VŠEMINA neděle 29.3.
12.30 SLUŠOVICE
13.00
neděle 5.4. MYSLOČOVICE sobota 11.4.
11.30
JASENNÁ 15.30
neděle 12.4.
10.15 PODKOPNÁ LHOTA
13.30
úterý 14.4. FRYŠTÁK neděle 26.4.
16.30
LÍPA 13.00
neděle 26.4.
10.15 ŠTÍTNÁ n/Vláří „B“
14.00
čtvrtek 30.4. VOLNO
17.30
VIZOVICE neděle 10.5.
10.15 SLOPNÉ (hř. Sehradice)
14.00
sobota 16.5.
14.00
SLUŠOVICE 14.00
neděle 24.5.
10.15
HALENKOVICE neděle 31.5.
JASENNÁ 14.00
neděle 31.5.
14.30
PODKOPNÁ LHOTA 14.00
neděle 7.6.
10.15 LÍPA pondělí 8.6.
16.30
321
z naší matriky pozvánky
Společenská kronika Životní jubileum oslavili
Narodili se
V měsíci lednu Hrazdirová Anežka, 93 let Jančaříková Ludmila, 91 let Kutrová Vlasta, 80 let Gorčíková Věra, 75 let Raška Jan, 75 let Vodáková Marie, 70 let V měsíci únoru Holeňáková Zdeňka, 80 let Žáková Emilie, 70 let V měsíci březnu Machalíček Ludvík, 80 let Langerová Jana, 75 let
Lekeš Tomáš Štefka David Březík Tomáš
DUBEN 2015 2. 4. ZELENÝ ČTVRTEK – mše svatá – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 h 3. 4. VELIKONOČNÍ VYCHÁZKA VALACHŮ – Vlachovice – vodní tvrz, Vysoké Pole – Mariánský pramen – křížová cesta 3. 4. VELKÝ PÁTEK – velkopáteční obřady, – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 h 4. 4. BÍLÁ SOBOTA – velikonoční vigillie – Hvozdná – kostel Všech svatých, 19 h 5. 4. VELIKONOČNÍ NEDĚLE – mše svatá, – Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 h 10. 4. POUŤ MUŽŮ – Staré Město – mše svatá v novém kostele Svatého Ducha 30. 4. PÁLENÍ ČARODĚJNIC – jen za příznivého počasí – hřiště TJ Sokol Hvozdná – zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná KVĚTEN 2015 1. 5. POUŤ ŽEN – Slovensko – Skalka a Trenčín – zve farnost Hvozdná 9. - 10. 5. XXV. HVOZDENSKÝ SALON Kruh se uzavírá – hvozdeští autoři – stará hasičská zbrojnice ve Hvozdné 9. - 16 . 5. XV. HVOZDENSKÝ MĚŠEC
222
Vzpomínáme Lukešová Františka, 91 let Holeňáková Zdeňka, 87 let Sedlář Rudolf, 77 let Müller Eduard, 90 let
PLNÝ POHÁDEK – divadelní festival – KDO Hvozdná – program bude upřesněn 10. 5. VČELÍ MEDVÍDCI – premiéra představení – KDO Hvozdná, 16 h 29. 5. NOC KOSTELŮ – prohlídky kostelů v celé ČR – ve Hvozdné od 18 - 21 h program pro celou ČR na www.nockostelu.cz 29. 5. POSEZENÍ POD MÁJEM – Český zakrádkářský svaz Hvozdná – 18 h 30. 5. DŮM U DVOU VRAŽD – premiéra představení – KDO Hvozdná, 19 h ČERVEN 2015 5. - 6. MALOVÁNÍ VENKU S VALAŠSKÝM NÁZOREM – Rajnochovice 7. 6. SLAVNOST BOŽÍHO TĚLA – mše sv. v kostele a průvod k oltářům v okolí kostela – Hvozdná, kostel Všech svatých, 8 h 13. 6. DĚTSKÝ DEN A HVOZDENSKÉ SETKÁVÁNÍ – zve Kulturní komise a zastupitelstvo obce Hvozdná – program bude upřesněn 26. 6. UKONČENÍ ŠKOLNÍHO ROKU 2014/2015 – TALENTMÁNIE – zve Sdružení rodičů při ZŠ Hvozdná a Štípa – hřiště na Osmeku program bude upřesněn
nejbližší Znám ho od puberty. Do té doby jsem ho absolutně nepotřebovala, byl mi cizí. Ti, co ho měli a uměli s ním, byli machři. To však dlouho nebyl můj případ. Když se začaly orientovat mé spolužačky, měly v něčem navrch – a to mi dost vadilo! Proto jsem se jednoho večera rozhodla, že to taky vyzkouším.
Vždyť bylo tak důležité ho mít! Něco jako nejlepší přítel. Tedy zapínám svůj krám v pokoji, zapínám obrazovku – vyskočí na mě fotka mé tehdy nejoblíbenější skupiny Tokio Hotel. Klikám na ikonu s modrým éčkem a čekám… stále čekám… ano, ještě pořád čekám… už dlouho si přeju nějaký normální počítač,
na tom starém se všechno tak dlouho načítá. Je to tady, zadávám do vyhledávače Facebook. Můj otec, velký odpůrce Facebooku, ho nazývá atlasem hub! Abych prošla úspěšným přihlášením a konečnou registrací, musím splnit a odpovědět na spoustu otázek. Sice je to únavné, ale já to dokážu! Zvládla jsem to, oficiálně jsem součástí knihy obličejů. Od puberty uplynulo již několik let, i když si to někteří členové z naší famílie nemyslí, a já jsem pořád stejná. Na Facebooku jsem pořád, neustále všechno sleduju, komentuju, sdílím, lajkuju… Jsem s ním pořád – můj nejvěrnější přítel. Občas přemýšlím, proč si místo chatování do půl druhé do noci reálně nejdeme sednout na jednu dvojku červeného do vinotéky? Všechno se dozvídáme skrze Facebook, tím pádem mezilidské vztahy ochabují – a to není dobře! Druhá stránka Facebooku je i dost nebezpečná. Vždyť mezi žádostmi o přátelství se nachází i děvčátka z nejnižších ročníků základních škol. Dovolím si říct, že jsou bohužel velmi naivní a netuší, co jim může hrozit. Ony nejspíše věří tomu, že si tam najdou nějakého kamaráda – ale co když kamarád na fotce vypadá jako krásný, chytrý klučina a ve skutečnosti se za monitorem na druhé straně nachází nějaký padesátiletý pan Břetislav Nováček z Pardubic, který se rád podívá na malé holčičky. Všichni jsme atlasem hub omámeni. Změňme to! Prosím! Neklikejme pořád na To se mi líbí – sejděme se a řekněme si to! Kristýna Javorová
MAGAZÍN
1/2015, březen 2015, č. 71, ročník XIX.
HVOZDNÁ H
HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obecní úřad Hvozdná, 210, 763 63 111 Žel ŽŽele Želechovice elecho nad Dřevnicí, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 výtisků. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 8. 6. 2015 na
[email protected]
jak to vidím já
Můj
Měnící se Hvozdná
S V
Z J
Křižovatka Osmek Dům č. p. 134 na Osmeku postavili Josef a Marie Březíkovi v roce 1914. V tomto roce se jim narodil i první syn Josef celkem z pěti dětí. Jediným žijícím potomkem je paní Ludmila Záhořáková. Koncem 70. let 20. století byl domek zbourán z důvodu rekonstrukce křižovatky na Osmeku pro její větší přehlednost.
Manželé Březíkovi se synem Josefem
Současný pohled již bez domu
2
