2015 MAGAZÍN ZE ŽIVOTA OBCE HVOZDNÁ

4/2015

MAGAZÍN

ZE ŽIVOTA OBCE

HVOZDNÁ Vítáme rok oslav

PAMĚTNÍ MEDAILE 2015 UŽ Z HOR ZNÍ ZVON JAK SE ŽIJE U PROTINOŽCŮ

úvodník

Ukecané Vánoce Dědeček Chtěla bych cítit lásku mrtvých a s dědou kráčet pozdní ulicí. V jeho dlaních skrýt svůj strach a zase projít kolem jasmínů vonících. Vidět v šeru ten úsměv plný lásky, slyšet slova: „Neboj se.“ Ve světle lampy počítat vrásky a choulit se. Chtěla bych obejmout mrtvé, co milovala jsem. Říkat jim věci, co tenkrát zapomněla jsem. Teď najednou hrnou se slova, když zapaluji svíčku a srdce je plné vyznání. Teď najednou cítím ten jasmín a ústa šeptají pokání. Můj milý kamarád a divadelní kolega Jaromír Javora mě jako člen redakční rady požádal, abych napsala úvodník: „Můžeš tam

dát básničku nebo třeba nějaké předsevzetí, poselství… hlavně to musí být do pátku!“ (je čtvrtek). Otevřela jsem tedy svůj šuplík. Pod hromadou napsaných nebo zatím rozepsaných scénářů jsem našla svoji malou sbírku básní a jednu básničku z ní vybrala. V jejím textu nevoní purpura, ale jasmín, který mi připomíná dětství a mého dědečka. Začala jsem tedy přemýšlet, jaké předsevzetí nebo vánoční poselství může vyjít z těchto pár slov. „Málo spolu kecáme.“ Z básničky jde vyčíst, že je toho hodně, co jsem zapomněla říci svým blízkým, kterým už to mohu říkat jen v duchu nebo při vzpomínce na ně. Nemluvíme náhodou v duchu i s živými, kteří sedí vedle nás, chodí kolem nás? Ano, musím se přiznat, že i já často zapomínám na to, že mám pusu a umím mluvit. Skrze tohle zjištění bych vám všem chtěla popřát, abyste o Vánocích řekli svým blízkým slova a pocity, které ten druhý možná zná nebo tuší, ale moc rád by je slyšel i z vašich úst. Přeji vám tedy: „Krásné a ukecané Vánoce.“ Alena Herman

PF 2016 Přejeme Vám krásné chvíle prožité v příjemné atmosféře Vánoc, v novém roce hodně radostných dnů, mnoho úspěchů a pevné zdraví. Obec Hvozdná

2

naší obce Vážení spoluobčané, v roce 2016 si připomeneme 570. výročí od první písemné zmínky o obci Hvozdná. Hlavním důvodem, proč si toto výročí hodláme připomenout o něco více než např. výročí před deseti lety, je, že bude vydána nová publikace prezentující naši obec. Poslední publikace byla vydána před dvaceti lety, celý její náklad byl již rozdán a zastupitelstvo obce rozhodlo, že než objednávat dotisk, bude lepší vytvořit publikaci zcela novou. A aby se jednalo o reprezentativní publikaci, byli její přípravou pověřeni

obec

Výročí odborníci Státního okresního archivu na Klečůvce. Slavnostní pokřtění nové publikace a její představení je plánováno na říjnovém setkání občanů a zastupitelů obce Hvozdná u příležitosti 98. výročí založení republiky. V průběhu roku pak bude připraveno několik sportovních a kulturních akcí, do jejichž přípravy by se měly zapojit všechny spolky, dotované obcí. Již nyní touto cestou tedy žádáme zástupce jednotlivých spolků, sdružení a základní a mateřské školy, aby popřemýšleli nad vhodnou prezentací své činnosti a možným příspěvkem k uvedeným oslavám. Pro přípravu oslav bude určena komise, která bude jednotlivé spolky kontaktovat a veškeré přípravy a průběh koordinovat. Ing. Jaromír Štach, místostarosta obce

Poděkování Představujeme vám čerstvého držitele „Janského zlaté plakety“ za 40 bezpříspěvkových odběrů krve – Milana Penkalu. Má trvalé bydliště v naší obci a zapíše se do kroniky obce jako čestný dárce té nejdražší tekutiny – lidské krve. K této významné události se jako gratulant připojuje i obec a za tuto záslužnou činnost mu udělila dne 27. října 2015 na slavnostním setkání u příležitosti státního svátku (97. výročí vzniku samostatného československého státu) Děkovný list a finanční dar. Ještě jednou děkujeme za všechny potřebné a přejeme do dalších let a dalších odběrů hodně zdraví a osobní pohody. Letošní slavnostní setkání provázela i přednáška primáře MUDr. Kacra k tématu lidské krve, která nám všem osvětlila její potřebnost a nutnost. Rádi bychom touto cestou poděkovali za jeho slova. Rada obce Hvozdná

3

obec

Pamětní medaile 2015 Zastupitelstvo obce Hvozdná schválilo a udělilo pamětní medaili obce Hvozdná za rok 2015 panu Milanu Přívarovi za úspěšnou dlouholetou pedagogickou činnost na poli hudby a obětavou práci pro občany Hvozdné. Milan Přívara se narodil v roce 1936 v Lukově. Po ukončení obecné a měšťanské školy nastoupil na vyšší hudební školu v Kroměříži (akordeon, klarinet, klavír). Studium zakončil absolutoriem v červnu 1956. Na podzim téhož roku nastoupil k výkonu základní

vojenské služby. Poté se stal učitelem hudby v základní hudební škole v Uničově. Zde zkomponoval Vánoční mši (11 částí). Také dálkově studoval řízení souboru a orchestru na konzervatoři v Kroměříži. S dětským akordeonovým souborem se účastnil mnoha přehlídek a soutěží hudebních škol. V roce 1966 se přestěhoval zpět do rodné obce a nastoupil na místo učitele hudby v tehdejším Gottwaldově. Zde vyučoval děti hře na akordeon, klarinet, saxofon, zobcovou flétnu, vedl mnoho let dva akordeonové soubory, klarinetový soubor a žákovský smyčcový orchestr. Při různých kulturních akcích zajišťoval hu-

4

ební doprovod. Založil také pěvecký sbor dební Radost v Kostelci-Štípě, který je aktivní dodnes. Korepetuje různým folklorním souborům – Kašava, Maryjánek, Vínek. V současné době vyučuje děti v Lukově hře na různé hudební nástroje na pobočce ZUŠ Zlín Morava od roku 2002. Také jeho publikační činnost je velmi bohatá. V nakladatelství Supraphon mu vycházejí Přednesové skladby pro souborovou hru. V pozdější době knihy Z dějin farnosti Lukov - Velíková a Zpěvník písniček z Lukova a okolí. V roce 2014 publikuje knihu Kostel sv. Josefa v Lukově. Věnuje se historii nejen lukovského hradu a Lukovu, ale též okolí. Zakládá soukromou sbírku pohlednic s reprodukcemi kreseb předních českých i regionálních malířů. Zpracovává rodokmen hrabat Seilernů - Aspang a dokumentaci zámku Lešná, navštěvuje hraběcí rodinu v rakouském Litschau (Ličavě). A hvozdenská stopa pana Přívary? „Začátkem měsíce prosince 1981, tedy již před 35 lety, mě v Lukově navštívil P. Jan Kutáč. Požádal mě, zda bych vypomohl při nácviku chrámového pěveckého sboru s nacvičováním zpěvů na Vánoce, poněvadž ve Hvozdné nemají zatím varhaníka. Souhlasil jsem. Podle stanoveného data zkoušky si pro mě do Lukova přijel. Nacvičovali jsme při malých píšťalových varhanách značky Rieger-Kloss z roku 1942. Bylo to několik částí z České vánoční mše Eduarda Marhuly.

děl jsem na babetě a později osobním autem. V roce 1984 P. Jan Kutáč z farnosti odešel a v duchovní správě jej vystřídal P. Bohumil Štěpánek. Další kněží potom do farnosti Hvozdná – Ostrata již dojížděli (exkurendo) ze Štípy. Během své dosavadní varhanické služby jsem zažil už 9 kněží. Mezi nimi v roce 1998 do Hvozdné přichází polský kněz P. Norbert Václav Nawrath. Byl zpěvák a hrál také na varhany, před mší svatou nás učil zpívat z kancionálu ZVON 1993 ordinaria (P. J. Olejníka, P. J. Břízy, P. Ebena a písně nové duchovních současných autorů P. Ebena, Z. Pololáníka s texty Mons. J. Hrdličky). Během dalších let malé varhánky dosluhovaly, a tak farní rada v roce 2001 rozhodla o koupi nových elektrických varhan – 3 manuálových, značky VISCOUNT-JUBILATE 332. V měsíci dubnu 2002 je otec Nawrath posvětil a zvukově představil malým varhanním koncertem. Než byly postaveny na dnešní stabilní místo, byly posouvány asi třikrát na kůru, ale pořád nebyly v kostele dobře slyšitelné. Dnes jsou varhany posazeny ve středu kůru, varhaník sedí otočen zády k oltáři a v zrcadle připevněném na sloupu sleduje úkony kněze na obětním stole.

V roce 2003 po operaci očí jsem musel zanechat jízdy autem. Farnost tak má na starosti asi 12 až 15 řidičů, kteří mně podle rozpisu o nedělích a svátcích na bohoslužbu do Hvozdné přivážejí svými auty. Jsou to nemalé oběti z jejich strany, díky. Před léty byla také založena SCHOLA, složená z děvčat. Mnohé odrostly nebo se ze Hvozdné vzdálily, a tak již nezpívají. V současné době však schola dále zpívá při eucharistické bohoslužbě o nedělích a svátcích, žalmy a písně. Zpívají písně při udílení svátosti křtu, při svatebních a pohřebních obřadech na přání. Zúčastňují se také přehlídek schol. Dodnes se také s velkou pomocí paní Jany Kočí daří udržet chrámový pěvecký sbor pro vánoční a velikonoční bohoslužby. Nelze také nevzpomenout těch, kteří mě v mé dlouholeté službě, většinou vinou mých zdravotních problémů, zastupovali a pomáhali. Byli to Dr. Drábek, František Kolečkář, Jaroslav Záloha ml. a nyní MUDr. Tomáš Kuběna.

obec

O vánočních svátcích se asi 25člennému sboru podařilo krásně zazpívat, a tak jsme oslavili bohoslužby. V následujícím roce jsem už pokračoval o nedělích hrou na varhany při mších. Přivážel mě opět otec Kutáč, paní M. Juříková a další obětaví farníci. Za příznivějšího počasí jsem přicházel do Hvozdné pěšky, na kole, v zimním období na lyžích, přijíž-

Obcí Hvozdná mi byla udělena pamětní medaile obce. Tuto jsem převzal v budově Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné 27. října letošního roku. Ocenění si vážím a děkuji.“ V Lukově 28. 11. 2015, Milan Přívara I já děkuji jménem všech farníků a obyvatel za dlouholetou hudební činnost v naší obci a přeji hodně zdraví, síly a optimismu do dalších let varhanické služby. Jaromír Javora

5

obec

Nové webové stránkyy V lednu tomu bude šest let, co byly spuštěny současné internetové stránky obce Hvozdná. Na svou dobu byla prezentace dostačující a ve srovnání s okolními obcemi se jednalo spíše o lepší průměr. Vždyť také v roce 2011 vyhrály soutěž Zlatý erb za nejlepší stránky obce ve Zlínském kraji. Šest let je ovšem ve světě IT technologií dlouhá doba, a tak nadešel čas posunout vzhled a především funkcionalitu zase o krok dál, abychom dohnali ztracený náskok. Jak už to bývá, ne všechno nové je zpočátku přijato s nadšením, zvláště když jste byli na současnou podobu po to-

lik let zvyklí. Věřte však, že na nových stránkách najdete všechny informace, které byly na těch původních. Snažili jsme se o vylepšení struktury stránek, vyladění grafiky a maximální zjednodušení jejich administrace, což uvítají hlavně pracovníci obce. Nové stránky jsou samozřejmě plně responzivní, tedy přizpůsobené pro zobrazení na mobilních zařízeních. Ať se vám stránky líbí a hlavně ať dobře slouží. Budeme rádi za vaše připomínky a podněty, které využijeme při jejich dalším vývoji. Martin Hozík & Herman2

počátek vybírání jednotlivých poplatPoplatky v roce 2016 Na ků budou občané upozorněni formou inPoplatek za psa - splatnost do 12. 2. 2016 Poplatek za pronájem pozemků - splatnost do 12. 2. 2016 Poplatek za nájem hrobového místa - splatnost do 12. 2. 2016 Poplatek za vodu - splatnost do 1. 4. 2016 Poplatek za komunální odpad - splatnost do 1. 4. 2016 (při placení formou splátek - 1. splátka do 31. 3., 2. splátka do 30. 9. 2016) Poplatek za kabelovou televizi - splatnost do 15. 7. 2016 Poplatek za stočné - splatnost do 7. 10. 2016

formace v infokanále kabelové televize, místním rozhlasem a informací na webových stránkách www.hvozdna.cz. Poplatky budou vybírány pouze v určené úřední hodiny: tj. pondělí a středa v době od 8.00 - 11.30 a 12.30 - 17.00 hodin, dále pátek od 8.00 do 10.00 hodin. Prosíme občany, aby tuto informaci vzali na vědomí. Dále upozorňujeme na možnost platby jednotlivých poplatků bankovním převodem. Při takové platbě je nutné zjistit si telefonicky (577 901 017) nebo e-mailem ([email protected]) variabilní symbol!

Svoz odpadů 2016

DOMOVNÍ ODPAD - svoz probíhá 1 x za 14 dnů - sběrový den je ÚTERÝ

NEBEZPEČNÝ ODPAD Předběžné termíny: 20. 4. a 12. 10. 2016. PLASTY Sáčkový svoz plastů probíhá 1x měsíčně, sběrový den je ÚTERÝ.

6

12.1.

9.2.

8.3.

12.4.

10.5.

7.6.

12.7.

9.8.

6.9.

11.10. 8.11.

6.12.

12.1. 26.1.

9.2.

23.2.

8.3.

22.3.

5.4.

3.5.

17.5. 31.5.

14.6.

9.8.

6.9.

19.4.

28.6. 12.7. 26.7.

23.8.

20.9. 4.10. 18.10. 1.11. 15.11. 29.11. 13.12. 27.12.

a jak na ni Období konce roku s sebou u mnohých přináší zvýšenou konzumaci alkoholu. I když vás Rada magazínu v tomto rozhodně nepodporuje, provedli jsme průzkum a přinášíme „zaručené“ recepty na kocovinu. Co je to tedy kocovina? Není to trest Boží, i když se tak možná cítíte, jedná se o složité reakce, při kterých se odbourává alkohol. Tělo spotřebovává velké množství vody, minerálů a vitamínů a dochází k poklesu hladiny cukru. Výsledkem je bolest hlavy, zhoršená koordinace, nevolnost, špatná nálada.

recepty

Kocovina ději mátový nebo heřmánkový. Obecně platí, že do těla je nutné doplnit to, co spotřebovalo. Můžete zkusit kvalitní tuky (olivový olej), iontové nápoje, ovoce (banány), zeleninu (rajčata), vajíčka, dokonce i dýňová semínka. A co radí lidové moudrosti? Coca-Colu po lžičkách asi zná každý. Ve vodě rozpustit cukr, osolit a vypít – to už chce odvahu. A sníst syrové vajíčko s octem a solí, to už je opravdu pro otrlé. Ovšem pozor, tyto babské recepty mají něco do sebe, protože jsou to vlastně jednoduché iontové nápoje. Někomu pomáhá okyselení žaludku, tj. lák z okurek, utopenci, kysané zelí. Na celkové osvěžení si určitě dejte sprchu a vyrazte na procházku na čerstvý vzduch. Raději se však procházejte sami. Pokud byste si nechtě odplivli dva tři litry, určitě tím partnera neokouzlíte. Jaromír Štach

Ověřený lék Jak tedy vyzrát co nejrychleji na kocovinu? První rada: nepijte nebo pijte s mírou. Když už pít chcete, pijte pomalu a alkohol prokládejte vodou nebo minerálkou. Samozřejmostí je nepít nalačno. A když už to nechtě přeženete a ráno se ozvou permoníci v hlavě a vlnobití v žaludku, zkuste se řídit některou z následujících rad. Zvyšte příjem tekutin, nejlépe čistou vodu. Ranní vyprošťovací pivo? Toť otázka, někdo ho schvaluje, jiný zatracuje. Vývar, česnečka nebo zelňačka jsou určitě dobrá volba, protože doplňují minerály a vitamíny v těle. Pokud máte chuť na sladké, je určitě dobrým řešením ovesná kaše, med a ovoce. Černému čaji a kávě se raději vyhněte, zvyšují odvod vody z těla a může vám být ještě hůř. Čaj ra-

Ověřený lék nejen na kocovinu? Tím je vývar. Ale opravdu vývar, ne polévka se zeleninou a nudlemi (ty by se totiž možná chtěly podívat zase ven!). Nejefektivnější je slepičí. Musí být totiž nejen z masa, ale i z kostí. Musí to být mnoho hodin se táhnoucí a na mírném varu bublající vývar, do kterého jsme přidali pár kuliček nového koření, dva bobkové listy, neoloupanou cibuli a sůl. Teprve delším vařením se především z kostí začnou uvolňovat blahodárné látky jako je kolagen, glutamin, želatina, glycin, vápník, magnesium, draslík a jiné minerály, které působí protizánětlivě a regeneračně na naše tělo nejen při kocovině, ale i nachlazení, špatné imunitě, trávení nebo chřipce. Věděly to naše maminky, babičky a celé generace před námi. Školnice Dáša

7

mikroregion

Starostové v Modré Starostové našeho mikroregionu zavítali v pátek 25. září do obce Modrá na Uherskohradišťsku, aby načerpali nové poznatky a inspiraci do další práce.

Obci Modrá se podařilo docílit mimořádného úspěchu. 18. září si její zástupci převzali v Bristolu ve Velké Británii stříbrnou medaili ve 40. ročníku evropské soutěže měst a obcí s názvem Entente Florale Europe 2015 – Evropská kvetoucí sídla, a hlavní cenu v témže klání za biodiverzitu – rozmanitost života v přírodě. Do evropského finále této soutěže bylo letos nominováno devět měst a sedm vesnic z Rakouska, Belgie, Německa, Maďarska, Irska, Itálie, Nizozemí, Slovinska, Spojeného království a České republiky. Postup do evropské soutěže si obec zajistila loňským vítězstvím v celostátním kole Zelená stuha České republiky. Jedinou cenu za biodiverzitu udělila komise obci Modrá. Součástí kritérií bylo hodnocení intravilánu a extravilánu obce, použití dřevin, trvalých rostlin a květin k jejich ozelenění, vzhled ulic a veřejných prostranství, aktivity obce a občanů v krajině. Při hodnocení byl položen důraz na zapojení

28

veřejnosti do různých akcí v obci včetně ekologické výchovy a vzdělávání. Komisaři vysoce hodnotili Živou vodu na Modré, která je velice zajímavým projektem. Součástí Živé vody je podvodní tunel ve sladké vodě, který je ojedinělým experimentem v rámci celé Evropy. Nachází se v hloubce 3,5 metru pod vodní hladinou, má délku 8 metrů a šíři 2 metry. Po levé straně můžete vidět ryby chladných vod, horských potoků a řek – jelce, lipany, mníky, pstruhy, parmy a oukleje. Pravá strana patří především velkým rybám. Typickým obyvatelem je kapr. Dravce reprezentují štiky, candáti nebo sumci. Raritou expozice jsou jeseteři – tažné ryby, které dříve migrovaly z Černého moře až do řeky Moravy. Mezi jeseterem ruským, malým či hvězdnatým se vyjímá vyza velká – největší sladkovodní ryba světa. Uvidíte zde několik vyz délky téměř 2 metry. Za pozornost dále stojí Archeoskanzen - velkomoravské sídliště středního Pomoraví. Je významným subjektem názorně osvětlujícím jednu z nejvýznamnějších etap našich ná-

rodních dějin. Skanzen žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Obec je oprávněně nositelkou ocenění Zelená stuha. Na katastru obce Modrá se na-

Po prohlídce obce, archeoskanzenu a expozice Živá voda jsme navštívili ještě oficiálně neotevřenou supermoderní pálenici, která se nachází v těsném sousedství. Naším celodenním stálým průvodcem obcí nebyl nikdo jiný než starosta obce Miroslav Kovařík, který zde je starostou kontinuálně celé porevoluční období. Všichni jsme žasli nad jeho vědomostmi a šíří záběru jeho aktivit. Především ale nad promyšlenou koncepcí obce a projekty, které dovedl k realizaci – jsou chloubou nejen obce, ale celého regionu, který v mnohém i přesahují. Udělené ocenění evropského významu to jen podtrhuje. Závěrem jsme si z Modré odváželi spoustu pozitivních myšlenek, nových nápadů a také poznání, že všechno jde, když se chce. Ing. Renáta Zábojníková, místopředseda DSO MRS

Spolupráce obcí mikroregionu Spolupráce obcí na Slušovicku přináší mnoho dobrého a užitečného – nejen nové nápady, ale i skutečné řešení problémů. Obec Hvozdná patří již tradičně k nejaktivnějším členům v rámci mikroregionu a Místní akční skupiny (MAS). Protože se nám dlouhodobě osvědčuje spolupráce s Mikroregionem Moštěnka (sídlo má v Dřevohosticích) a s Místní akční skupinou MAS - Partnerství Moštěnka (sídlo má v Kostelci u Holešova, spojuje více než 60 obcí a měst střední Moravy a je jednou z nejkvalitněji pracujících MAS v rámci celé republiky), rádi jsme pokračovali ve společných aktivitách, mezi nimiž byl i říjnový výjezd do jižních Čech, který v mnoha ohledech zcela překonal očekávání všech účastníků. Mezi účastníky výjezdu vynikali starostové a starostky menších obcí, manažeři MAS, zastupitelé a zaměstnanci obecních úřadů. Chtěli jsme vidět příklady dobré praxe a nové nápadité projekty. První významnou lokalitou, kterou jsme navštívili, byl podnik sociálního zemědělství, který je naprostým průkopníkem tohoto podnikání v České republice. Na okraji Týnu nad Vltavou vybudovala rodina Netíkova v objektech pronajatých od pozemkového úřadu (nyní již v majetku Arcibiskupství pražského) zcela inovativní projekt sociálního zemědělství. Farma je od svého počátku nositelem myšlenek francouzského projektu MARPA - KLAS („venkovské domovy pro seniory“) o propojení lidského přístupu k půdě, aktivnímu zemědělství a k obyvatelům venkova, zvláště v jejich těžších situacích. Inspirací pro vznik českého projektu byla francouzská zkušenost a podpora Vzájemné zemědělské pojišťovny MSA. Tato pojišťovna byla hlavním iniciátorem projektu MARPA, tedy certifikace kvality společného bydlení pro seniory na venkově. Jde především o to, umožnit seniorům setrvat v místě bydliště do konce jejich života a přitom umožnit

mikroregion

chází tolik stromů, keřů a kvetoucích kytek (převážně původních druhů), až vám oči přechází. Všichni jsme usoudili, že je jich víc než na území celého mikroregionu. V obci nenajdete žádný sloup ani vedení, veškeré sítě jsou uloženy v zemi. Veřejné osvětlení je solárně napájeno.

93

mikroregion 102

přetrvání sociálních vazeb, které jsou pro ně často nejvýznamnější hodnotou. Uživatelé sami rozhodují, také dle možností svého rozpočtu, o rozsahu poskytované péče a služeb. Tento typ bydlení umožňuje nezávislost a zároveň vytváří potenciál pro dobrovolnickou a sousedskou výpomoc. Vytváří pracovní místa na venkově, umožňuje komunitní prá-

mi syny. Kaple byla postavena v roce 2009, a jak řekl jeden ze synů majitele a zároveň náš průvodce: „Je to naše vyjádření vděčnosti svaté Anežce České. Ekonomicky to vyšlo, stálo to asi 2,2 milionu korun. Dluhy na kapli nemáme, ale kde jsme na to vzali všechny ty peníze, vlastně ani nevíme. Dnes bychom si na to asi netroufli…“

ci obyvatel i obce, využívá potenciál existujících budov a zařízení, dává smysl životu na venkově. V areálu farmy pracuje spolek POMOC Týn nad Vltavou, který v jednom z objektů starého statku zbudoval Domov sv. Anežky pro osoby s handicapem. Domov poskytuje ubytování, jídelnu, společenské místnosti a pracovní zázemí, především chráněné dílny pro práci se dřevem a briketami, tkaní koberců, vyšívání vlajek (i pro obce, hasiče či farnosti), keramiku, výrobu svíček i menších dárkových předmětů. Hlavním mottem je terapie prací a normálním životem na venkově v blízkosti zvířat, přírody a přátelských lidí. Farma nabízí ubytování, semináře, agroturistiku a spolupracuje na inovacích. Součástí naší prohlídky a semináře byla návštěva nově vybudované kaple sv. Anežky České na hrázi mezi dvěma rybníky. Její moderní architektura, propojení s krásou a zároveň silný příběh rodiny Netíkovy byly velmi inspirativní. Areál byl zbudován otcem a čtyř-

Navštívili jsme během prvního dne jak „běžné“ domy s pečovatelskou službou, tak domovy KLAS v Temelíně (připravuje se realizace) a v Chrášťanech. Na druhý den jsme měli příležitost navštívit obec Kovářov (vesnice roku 2004). Hlavním tématem byl seminář k sociální problematice, spolupráce obcí v rámci dobrovolného svazku obcí a města Milevska a také strategie a plánování sociálních služeb. Zajímavostí je také právní poradenství občanům v těžkých životních situacích a další nápadité a koordinované aktivity pro občany. Starosta této obce, Pavel Hroch, patří k nejvýraznějším osobnostem mezi starosty Jihočeského kraje, je aktivní v MAS a je členem krajského zastupitelstva. Závěrečným bonusem byla návštěva zámku Červená Lhota a jeho parku. Zde nám mohlo být inspirací například propojení krásné venkovské a sakrální architektury s místem, kde obec oddává. Petr Žůrek, ředitel MAS Vizovicko a Slušovicko

kongres Česká biskupská konference se rozhodla v roce 2015 uspořádat první Národní eucharistický kongres (NEK) od vzniku samostatné České republiky. Navazuje tak na tradici eucharistických kongresů, které probíhají v různých zemích světa od poloviny 19. století, jak na úrovni diecézní, národní či mezinárodní. Označení slovem „kongres“ může vzbudit mylnou představu, že se jedná o druh jednorázového rokování či zasedání k danému tématu. Ba naopak veškerý průběh NEK začínal v jednotlivých farnostech ČR již od 1. ledna 2015, přes farní červnovou slavnost Božího těla s průvodem obcí, setkáním farností na diecézních Eucharistických dnech až po vyvrcholení na celonárodním sympoziu v Brně 15.–17. října 2015. Hlavním dnem kongresu pro věřící ze všech diecézí repub-

aktivity a iniciativy naší církve, projekty charity i církevního školství před společností, ale především ve vnitřní jednotě nás samých, byl podtržen při říjnové slavnosti v Brně. Hlavní téma je však společné, a to eucharistie – smlouva nová a věčná. Eucharistie, tedy Tělo a Krev Páně, je svátost ustanovená samotným Ježíšem Kristem ve Večeřadle na Zelený čtvrtek jako předzvěst duchovního zpřítomnění velkopáteční Kristovy oběti na kříži v chlebu a víně. Navazuje na smlouvu mezi Bohem a izraelským národem ve Starém zákoně, a je proto označována za smlouvu novou a věčnou. Ježíš nám dává sebe, a člověk, který Krista přijímá v tajemství eucharistie, se jemu odevzdává. A toto sebeodevzdání je uzavřením a potvrzením oné smlouvy – nové a věčné.

liky byla sobota 17. října 2015, kde se slavila na náměstí Svobody společná mše svatá, za přítomnosti papežského legáta. Ukazuje se tedy, že se jedná po důkladné přípravě především o obnovu uvnitř samotné katolické církve v ČR a následně pak o vyznání víry a poslání církve v celé naší společnosti. K tomu přispívaly v průběhu roku i doprovodné programy NEK (Dny víry v Praze, Charismatická konference v Brně, národní poutě Velehrad – Stará Boleslav apod.), jejichž záměr oslovit, evangelizovat, představit různé

Pro věřící katolické křesťany je NEK výzvou i osobním závazkem k vlastnímu obnovení věčné smlouvy s Bohem, výzvou ve vztahu ke všem spoluobčanům jako podaná ruka všude tam, kde je toho třeba. Současně ve vztahu k celému společenství křesťanských církví forma, kterou katolická církev vyjadřuje a vyznává svůj vztah k Bohu a modlí se za dar Božího požehnání – obdarování, které ze vztahu člověka k Bohu a Boha k člověku světu přináší. Markéta Válková (zdroj www.NEK2015.cz)

farnost

Eucharistický

3 11

historická ohlédnutí

Už z hor zní zvon Blíží se čas Vánoc a konce roku, čas klidu a rozjímání, čas vzpomínek, čas předsevzetí. I když v posledních letech jsme si sněhové nadílky na Vánoce moc neužili, každý má jistě v hlavě vzpomínku na štědrovečerní procházku, vše je ztichlé, z nebe se lehounce snáší bílé vločky, sníh křupe pod nohama a z dálky z ní kostelní zvony. Vše jednou končí, nejen rok, ale i tato rubrika věnovaná historii tak, jak byla zapsána do hvozdenské kroniky. Po dvou letech její existence je tedy více než symbolické podívat se, co je v kronice zaznamenáno o zvonech na hvozdenském kostele.

Zvony již odedávna slouží ke svolávání lidí, nebo k jejich varování před nebezpečím. Nejstarší zvony se vyráběly již před pěti tisíci lety, za nejstarší zvon u nás se považuje zvon vystavený v chebském muzeu, který má na plášti uveden rok 1286. Ve Hvozdné sice zvony podobného stáří nenajdeme, i tak ale původ toho nejstaršího sahá do doby předbělohorské a jeho stáří je více než 400 let. Stručný popis zvonů z počátku 20. století

122

můžeme nalézt v kronice u popisu stávajícího kostela, který byl postaven v roce 1784: „Pod věží nachází se dřevěný kůr a nad ním komora. Na věži byly dva zvony. Větší 2 q těžký má nápis: Slovo Boží trvá na věky (pozn.: skutečný nápis v latině zní „Verbum Lei Manet on aeternum“). Pochází z r. 1598. Menší zvon je 1 ½ q těžký, pochází z roku 1642 a má nápis: Pojďte, klaňme se Hospodinu, který nás stvořil (pozn.: nápis opět v latině zní „Zenite adoremus Dominium dui bacit nos“). Třetí malý zvonek byl na malé věži do r. 1905, místo kterého koupil Frant. Krajča nový zvon, který se dosud v malé věži nachází. Starý umístěn byl ve velké věži a používán jako umíráček.“ Další zmínka o hvozdenských zvonech pochází z období 1. světové války: „Když litice světové války vrhla se i na zvony, byly nám odebrány tři, a sice zvon prostřední z r. 1642 a umíráček, pak zvon nový od Františka Krajče. Bolno jest vzpomenouti, když před odebráním naposled všemi na rozloučenou bylo zvoněno. Zvuky jejich zněly tak bolně, že tomu nejotužilejšímu člověku oči slzami se zalily. Líto bylo Frant. Krajčovi nového zvonu, jel hned po jeho odebrání do Kroměříže a žádal u příslušného k tomu úřadu, by mu zvon byl vyměněn za mosaz ve váze jeho. Když jemu výměna byla povolena, chodil po vesnici a sbíral darované jemu mosazné věci, kterých brzy sebral přes 30 kg, které hned za zvon vyměnil, domů dovezl a jej na malou věž opět zavěsil. Když jím zase zvoněno bylo po první, zněl jeho hlas jako hlas skřivánka, který poprvé na jaře k nebi se povznáší.“ Poslední zmínku o zvonech nalezneme v zápise z roku 1926: „Dne 31. října posvěcen byl nový zvon. Světitelem jeho byl zdejší p. farář Tomáš Jurásek. Slavnost svěcení odbývána byla téhož dne, tj. v neděli odpoledne, kdežto po sv. požehnání vyšel průvod z kostela doprovázen hudbou a členy hasičského sboru k domku p. Aug. Hefky, kde zvon položen byl na nosítka k tomu připravena, které jakož

byla nejbližší jeho sousedka Cundová Vincencie. Zvon tento váží 151 kg, s příslušenstvím 190 kg, koupen byl kostelním výborem od firmy Manoušek a spol. v Brně za obnos 5 000 Kč, a to hned roku 1925 v měsíci říjnu a měl býti posvěcen v národní den 28. října. Ježto ale p. farář z obavy, že kostelní věž zvonu toho neunese, posvětiti jej nechtěl, zůstaven byl u Augustina Hefky až do 31. října 1926. Kostelní výbor po zjištění pevnosti věže odevzdal p. faráři podepsaný revers, že za všechny nehody, které by se staly, se zvonem ručí.“ Ani zvon z roku 1926 nebyl uchráněn válečné mašinerie a v průběhu 2. světové války byl odebrán. Jak jsem se osobně přesvědčil, v současnosti se ve velké věži hvozdenského kostela z popisovaných zvonů nachází pouze zvon nejstarší z roku 1598 a dále dva nové zvony z roku 1982, které darovali farníci ze Hvozdné a Ostraty a ulila je rodina Dytrychova z Brodku u Přerova. V malé věži se aktuálně žádný zvon nenachází. Jaromír Štach

Silvestrovské veselí

uměni

i zvon děvčata z omladiny krásnými věnci ozdobily. Když průvod dospěl na místo, kde zvon připraven byl, zvedlo jej 6 mužů sboru hasičského a ve středu průvodu za hlaholu ostatních zvonů, které jej co druha svého vítaly a za doprovodu hudby donesen byl před kostel a u hlavních dveří položen. Pak nastalo svěcení a dojemná řeč p. faráře, pak vše skončeno básní, kterou přednesla školačka Lidka Dlabajová. Po svěcení umístěn zvon ve velké věži. Když ním poprvé zvonil bývalý kostelník Bednařík František, mnohé oko přítomných radostí slzou se zalesklo. Prvým, koho nový zvon na věčnost svým hlasem doprovodil,

Zas rok za námi Zdárně? A mládí v… v nedohlednu Dám si ještě jednu… Co víc bychom zas chtěli „Buďme veselí“ Na kocovinu: okurek kyselý Bouchají zátky Rachejtle, ohňostroj, svátky Tam a zpátky Celý rok, každý den, neděle… Pondělí Co bychom (ne)chtěli „Buďte veselí“ Na kocovinu: vývar drůbeží Nadrobili jsme Uklízejme Zpytovat, odpouštět, prosit, děkovat… Nová předsevzetí Do starých hlav Taková, že… „splníme bez obav“ Co bychom se styděli „Byli jsme veselí“ Na kocovinu: prášek, obklad a den v posteli Přátelé, známí, (ne)známí,… Připíjí, upíjí, pijí, slaví, slavní (aj my) Silvestr Organizované veselí Girlandy, balonky, lampióny, konfety… Co bychom se věšeli Letos, loni, na přes rok „Budeme slavit“ Silvestrovské veselí Ne „Zas budeme jen ožralí…“ OFK

3 13

cestování 14 12

Jak se žije u protinožců K protinožcům jsme se dostali z jednoho prostého důvodu. Chtěla tomu sama náhoda nebo spíše kamarádi, kteří nám psali z Austrálie. Jestli se chceme někam podívat, tak tohle je to správné místo. Ráj surfařů, divoká přírody i moderní města v jednom… A tak jsme se o tom chtěli přesvědčit na vlastní kůži. Jednoho krásného dne jsme se tam ocitli. Bylo to září loňského roku, a protože je tam všechno tak trochu naopak, mělo právě na-

ková obdoba naší střední školy, avšak s daleko nižší úrovní výstupních znalostí. Dá se říct, že škola je poměrně nenáročná, nebýt toho, že je nutné dodržovat docházku, která je již v dnešní době kontrolována elektronicky. Někteří krajané nám s velkou chutí vyprávěli o staré dobré Austrálii: „Studium bylo nutno třeba platit, nikoli už navštěvovat. Konkurence na trhu práce byla menší, výdělky vyšší… A že už to dnes není, co to bývalo a vlastně to stojí úplně za pendrek.“ Na krajany z naší

stupovat léto. První překvapení nám přichystalo počasí. Když jsme se balili, počítali jsme, že jedeme do teplých krajů, kde zima snad ani neexistuje. Nicméně to, co jsme v prvních pár týdnech na nejmenším kontinentu světa uvítali nejvíc, byly právě mikiny a bundy, které jsme měli opravdu jen pro případ, co kdyby náhodou někdy bylo chladněji. Plavky by nebyly to ideální. Když jsme přijeli, neměli jsme žádnou jistotu, ubytování, práci a podobně. Jedinou jistotou bylo, že jsme se mohli s přítelkyní spolehnout jeden na druhého. Nápomocná nám byla občas i agentura, která nám pomáhala zajišťovat víza a školu. Studium je totiž jedinou vstupenkou pro ty, kteří hodlají strávit v Austrálii delší dobu než tři měsíce. Z tohoto důvodu je třeba si zajistit nějaké živobytí. A právě studentská víza umožňují legálně pracovat na zkrácený pracovní úvazek, který čítá 40 odpracovaných hodin na dva týdny. Studium se týká většinou jazyka (angličtiny) nebo nějakého specifického oboru. Je to ta-

malé vlasti lze natrefit téměř všude. A chleba o dvou kůrkách je taky všude stejný. Nemůžu si odpustit poznámku, že Austrálie má druhý největší příjem do státního rozpočtu právě ze školství, hned po těžbě nerostných surovin. Trestaneckým koloniím odzvonilo a i zlatá horečka už je tatam. Bezesporu nejznámější města Austrálie, Sydney a Melbourne, byla vybudována právě na těchto základech. Údajně se mezi sebou tato dvě města nedokázala dohodnout, které z nich bude hlavní metropolí. Proto se stalo, že menší a poklidné městečko Canberra, jež se nachází ve vnitrozemí někde na půli cesty mezi těmito dvěma rivaly, se stala hlavním městem. Když už jsme mohli studovat, platit nájem a legálně pobývat na tom krásném kontinentu, zbývalo už jen zajistit nějaký zdroj příjmů, střechu nad hlavou, něco k jídlu a v lepším případě zbyla i část na cestování. Potom, co jsme se zabydleli, už jsme celou dobu zůstali na jednom místě s výbornou partičkou spolubydlících – především z Co-

Sydney se stalo naším novým domovem Za dobu 10 měsíců se pro nás stalo novým městským domovem. Což do té doby bylo pro mne jako venkovana nepředstavitelné a s klidem můžu prohlásit, že pokud bych měl žít ve městě, tak tady by to šlo. Přírodní parky, rezervace všude kolem, nespočet krásných pláží a vše je na dosah. Je to město zeleně a parků, krásné, moderní a fungující, plné vesměs přátelských lidí nejrůznějších národností. Je zde velká koncentrace obyvatel, především z asijských zemí (téměř 20 % populace). Člověk měl občas pocit, že se ocitl spí-

še v Asii než v Austrálii. Jedná se o velmi vyhledávanou destinaci všech ekonomických imigrantů. Za tím především stojí velmi vysoká životní úroveň, ale z velké části i klimatické podmínky a přírodní krásy. Mnohým Australanům se zdá, že s narůstajícím počtem pracovitého obyvatelstva z Asie ne-

cestování

lumbie, ale i Itálie, Thajska a Vietnamu. V bytě jsme byly tři páry. Mezi cestováním, opalováním, surfováním, seznamováním a poznáváním jsme museli i trochu pracovat. A jelikož jsou lidé nejen v Sydney velcí milovníci kávy a potrpí si na její precizní přípravu, stal se z kávy a její konzumace docela výnosný obchod. Takže ne náhodou jsem se živil rozvozem mléka a chlazených potravin po restauracích a kavárnách v menším náklaďáku. Přítelkyně pracovala jako servírka v různých restauracích či kavárnách. Občas jsme si přišli i na docela solidní sumičku. Tedy pro nás Čechy. Týdenní plat zde odpovídá zhruba měsíčnímu platu u nás. Takže by se mohlo zdát, že jsme jak se říká „za vodou“. To jsme opravdu byli, ale spíše za vodou jako takovou, za mořem. Po finanční stránce jsme si žili průměrně na studenty z ciziny. Zhruba necelé 2/3 příjmů jsme vydali za bydlení, školné, hromadnou dopravu, jídlo a podobně. Zbytek všech ušetřených peněz jsme investovali do cestování a poznávání. Většinu času jsme strávili právě v Sydney.

I klokany jsme potkali přímo úměrně klesá jejich životní standard. Někteří zastávají názor, že přišla levná a relativně kvalitní pracovní síla a spolu s nimi už dnes i poměrně kvalitní zboží. A některé starší městské čtvrti ještě s minimálními pozůstatky kolonialismu se přeměnily spíše na čínské čtvrti, a to nejen koncentrací obyvatel. V každém případě jde o pestrou směsici barev ve všech ohledech a svým způsobem o obohacení kultury stávající. A i když je názorů spousta, podle mne nic není černé nebo bílé. Jako ve většině velkoměst i zde najdeme komunity lidí všech různých národností či vyznání. Ti dávají určitým částem města svůj specifický ráz a atmosféru. Velké kouzlo má například židovská čtvrť, kousek od vyhlášené pláže Bondi Beach. Po ulicích kolem zdí posprejovaných graffiti prochází lidé, oděni v tradičním židovském černém plášti a s jarmulkou na hlavě. Na opačné straně města žije řecká komunita, která zanechala svůj podpis na architektuře ve čtvrti Kogarah, se spoustou řeckých pekáren a pravoslavných kostelů. Za návštěvu určitě stojí také čínské trhy blízko samotného centra, kde můžete nasát vůni exotického ovoce či levné čínské elektroniky. David Chromek pokračování příště

15 13

valašský názor 16

Volně Valašskem... 2009 Od začátku roku podporujeme české předsednictví v Evropské unii projektem Dú Valaši dú, hore, dúle Evropú… První akcí projektu je výstava fotografií trojice Kateřina Krajíčková, Petr Bělohlávek, Petr Falešník v Pekařském dvoře v Luhačovicích, v prodejně pečiva poblíž autobusového nádraží. Vyhlašujeme výtvarnou soutěž pro děti do jedenácti let „Namaluj zvířata“, neboť se připravuje naučná stezka kolem Hvozdné a potřebujeme jednotlivá zastavení obohatit dětskými kresbami. Další trojka fotografů Pavla Kotyzová, Josef Klimša, František Látal vystavuje v Pekařském dvoře. Koncem března odjíždíme na víkendový pobyt s názvem „Vzpomínkový pobyt o třech jednáních“. Cílem jsou Kasárna na hranici se Slovenskem. Chata Bačkárka je svědkem našeho jednání. Zde za přítomnosti starostů obcí Hvozdná a Makov vzniká spolupráce a Valašský názor je u toho. Jde nám o dlouhodobou spolupráci a jednání se vede i o umístění výstavního místa NNVG v obci Makov. Sen VéeN dostat (umění) ven za hranice! Na Bačkárce vznikají teze a směr činnosti sdružení na období 2010–2019 a programové prohlášení občanského sdružení Valašský názor pro dvacáté první století. Došli jsme také až k roku 2019. Devatenáctý Hvozdenský salon má téma „Život je divadlo“. Hvozdenský měšec plný pohádek. Nevadi, naše divadlo zahrálo s dětmi alternativní pohádku Naše, moje POHÁDKA, kterou odehrály samy příchozí děti pod naším vedením. Ještě se u toho i kreslilo a nakonec dětská porota přehlídky vybrala nejzdařilejší dětské práce a ty jsme odměnili. S dětmi jsme vybrali a hráli pohádku O Smolíčkovi. Plenér na hranici „HODY MAKOV“, v pátek slavnostní otevření jedenáctého výstavního místa v Makově, v sobotu malování na Bačkárce a v okolí, umístění kovové skulptury anděla strážného na hranici, symbolizující přátelství a vztahy mezi námi, předání

společného obrazu se slovenskými výtvarníky. Na obraze je hvozdenský kostel, makovský kostel a chata Bačkárka. V neděli malovali výtvarníci s makovskými dětmi v místní škole, starostové obou obcí zasadili dub, jako symbol Hvozdné u školy v Makově. Pekařský dvůr v Luhačovicích představil výstavami členy sdružení a jejich tvorbu. Jiří Březík připravil nevšední zážitek na svém komorním koncertě v divadle ve Hvozdné. Bylo to se svatbou a ještě jeho. Jiří a Renata se vzali přímo v průběhu koncertu v divadle! Ano, je tomu tak. Kdo tam nebyl, neuvěří, zázračný zážitek. Ešče fčíl su dojatý. Dvě vizovické výstavy sdružení. První v galerii Mariette v předzámčí a jubilanti v Domě kultury

Společný obraz se slovenskými výtvarníky – to byl letní výstavní program sdružení. Velký letní koncert Jiřího Březíka opět s deštěm a úprkem do sucha divadla. Tentokrát se koncertovalo na jevišti, s celou technikou, hosty a pohodou. V září zazářila v Pekařském dvoře výtvarná trojka Stanislava Javorová, Marek Machala a Drahomír Janík. Na plenér desátý, jubilejní, jsme vyrazili do obvyklých míst v údolí Velké Karlovice-Podťaté. Za slunečného počasí jsme malovali u buku, večerní improvizovaný koncert MiryFuka (Miroslav Kašlík) a Zdenka Kotyzy zpestřil vždy silný, neopakovatelný zážitek, jaký plenéry přinášejí. Pekařský dvůr letošní poslední výstavou před-

První výstavní místo pod širým nebem dání valašského senátu ve hvozdenském divadle připravilo oslavu výročí sdružení, položení základního kamene „prvního výstavního místa“ pod širým nebem, jednání osvěžil hrou na valašské gajdy Petr Sovják z Neubuze. Pověstný je projev emeritního starosty VN Jindřicha Bednaříka. Jubilanti vystavili své umění v ateliéru Zebra na Jižních svazích ve Zlíně. Připravovali jsme „pokračování“ almanachu jako při desátém výročí v knižní podobě. Ale technologie postupují, a tak vzniklo DVD s názvem Almanach k dvacátému výročí vzniku. Nejvíce práce odvedli Evžen Kunst a Petr Falešník. Dvacátý jubilejní Hvozdenský salon s názvem Pocta Hvozdné. O prázdninách otvíráme slavnostně další výstavní místo NNVG v cukrárně Konvalinka ve Žlutavě. Komorní koncert i velký letní věnoval Jiří Březík výročí našeho sdružení. Hvozdná získává titul Vesnice roku 2010 Zlínského kraje. Hřeje nás pocit, že smysluplné aktivity obce a vize jsou vnímány a oceňovány. Ještě se povedlo otevřít výstavní místo NNVG v hotelu Lázně v Kostelci u Zlína. Čtrnáct výtvarných prací místních i republikových umělců je umístěno ve vestibulu a na chodbách hotelu. Výstavou Ateliér 1955 v památníku Antonína Strnadela v Novém

Hrozenkově. OF Krajíček oslavil své životní jubileum i výročí VN. Desátý valašský plenér na Podťatém v říjnu, příroda hýřila barvami, my hýřili i nápady, oslavovalo se, vzpomínalo, nahlíželo se do kronik a hlavně tvořilo. Na Větřáku byla umístěna první informační cedule – zkušební zastavení vznikající naučné stezky kolem Hvozdné, plánované jako trasa kolem Hvozdné, kde se představí Hvozdná, flóra, fauna a zajímavosti. Sedmdesátku oslavil Alois Škubala výstavou v likérce Jelínek ve Vizovicích. Vladislav Jurčák byl vyznamenán za dlouholeté působení v uměleckých oborech hejtmanem Zlínského kraje. Jeho působení v kulturním dění Zlínského kraje zahrnuje i aktivity ve Valašském názoru, je jednou s těch osobností, které vtiskly sdružení neopakovatelnou valašskou, jadrnou atmosféru. Výroční výstavu jsme i s posezením u stromečku prožili v Městském divadle Zlín. Na vernisáži byla oficiálně předána poštovní známka řediteli divadla MgA. Petru Michálkovi. Autorem milé grafické maličkosti byl zmíněný Vladislav Jurčák. 2011 Výstavou v divadle jsme se přehoupli do dalšího roku a dalšího desetiletí práce sdružení. Pokusili jsme se o změnu názvu Městského divadla Zlín. Navrhli jsme název: Valašské divadlo Radoslava Šopíka ve Zlíně. V návrhu zaznělo i to, že by se cyklicky měnilo Valašské za Hanácké, Slovácké, Podřevnické. Nepovedlo se. V březnu se Evžen Kunst pochlubil svou tvorbou v galerii Zebra na Jižních svazích. XXI. Hvozdenský salon představil autory Valašského názoru. Osmý komorní koncert Jiřího Březíka ve hvozdenském divadle započal prázdniny. Dvacátý jubilejní velký koncert Jiřího na rybníku prázdniny ukončil. Do prázdnin ještě spadlo slavnostní otevření Naučné stezky Hvozdná. Cestú, necestú s Valašským názorem. Trochu jsme se kolem toho motali, nebyli jsme zdaleka jediní. Stezka se moc povedla. Doporučujeme! Hned v září jsme ji šli vyzkoušet. Šlapalo nás asi čtrnáct a byl to skvostný a povznášející zážitek… Vyšla kniha „Valašská duše Vladislava Jurčáka“. Knihu napsal J. Faltus a je plná Valašska, muziky, krásy a umění. Má 190 stránek, 175 fotografií, 488 známek a osm ilustrací. Plenér Valašské-

valašský názor

stavil trojici autorů Jurčák, Vala, Krajíček. Jedenáctého prosince pod stromečkem posezením a Valašskou hromadou ukončujeme rok. 2010 Kulaté datum a dvacáté výročí sdružení. Leden zahajujeme výstavou Mezi nebem a zemí v likérce Jelínek ve Vizovicích. Fotografie Elišky Gabrhelíkové doplnily obrazy Jany Gabrhelíkové a OF Krajíčka. Třetí zase-

17

valašský názor

ho názoru na konci října byl jedenáctý, konal se na Bačkárce, Kasárna u Makova. Turistická sekce sdružení nás pozvala 17. listopadu na vycházku do Malenovic. Hřebenovka od Majáku byla pohodová i pohodlná. Výtvarníci Valašského názoru se představili na výroční výstavě v holešovském zámku, s předvánočním posezením, stromečkem a tak podobně. V zámku nám umožnili obsadit tři velké, téměř obrovské sály. Zavinil to ředitel Pavel Chmelík. Díky. Výstava pak volně pokračovala v dalším roce od 1.4. do 1.5. 2012 Rok pro sdružení začal až XXII. Hvozdenským salonem 2012. Představili jsme Trio 215, neboť tolik let měli dohromady Drahomír Janík, Vladislav Jurčák a Petr Falešník. Výstava byla pořádána k významnému životnímu jubileu autorů. Falešník vystavil fotky, Jurčák známky-koláže a Janík obrazy. V červnu na plenér jsme už nemohli na Podťaté, a tak jsme vyrazili na Kamennou chatu na Tesáku. Kdysi dáv-

no jsme to plánovali. Letos to byla opožděná premiéra, a to i s divadlem od Pavly Kotyzové „Na Tesáku“ na motivy knihy Františka Buchlovského-Fryšáka. Kniha nese rovněž název Na Tesáku. Vydána byla v roce 1934. Samozřejmě jsme malovali, chodili po kotároch a bylo nám faň. Jiří Březík pro nás připravil na svém velkém letním koncertě fantastické překvapení. Hostem byl Alfréd Strejček. Fascinující, opravdu nezapomenutelné, vzpomínáte? V Lechoticích se otvíral slavnostně multifunkční dům a OF Krajíček byl přizván, aby přizdobil vnitřní prostory výstavou obrazů. Příjemná akce, na kterou se přijelo podívat i několik Valachů. Komorní koncert ve hvozdenském divadle nás naplnil klidem,

18

pohodou a trochu i rozněžnil. Na svatého Václava jsme vyrazili na vycházku Sirákov – rozhledna Vartovna – Ublo – Vizovice. Začínáme chodit poslední čtvrteční večer v měsíci společně do hospody. Jen tak posedět, poklábosit, vidět se, no a dát si i to pivo. Hledáme vhodnou hospodu ve Zlíně. V září jsme vystřídali hned dvě za večer: U Janků a Zelenáčovu šopu. 17.11. vyrážíme na vycházku do Hostišové. Důležitá byla zastávka u Staně Uhroviče, návštěva jeho rozhledny na Strážné i památníčku „u zabitého ševce“. Zajděte, odměnou bude zajímavost, která překvapí. Předvánoční posezení v kanceláři senátorky Gajdůškové. Byla to 29. Valašská hromada sdružení. Stromek, dárečky… jeden připomenu – Kotyzovi darovali za Valašský názor živou kozu do chudé rodiny v Kongu. Doufáme, že byla valašská (ta koza). 2013 Začátek roku nás zastihl smutnou zprávou. Zemřel náš člen, malíř, JUDr. Bohuslav Kutěj. Měl devadesát let. Bude nám chybět. Březen a nezbytné maličkosti, výstava OF Krajíčka ve farním sboru Českobratrské církve evangelické ve Vizovicích. Vyšla kniha Jana Zeťka „Podřevnický špalíček“ s ilustracemi valašského buditele OFK. Podařilo se neuvěřitelné, raději se posaďte: máme výstavní místo Nezávislé národní valašské galerie až v Americe, ve městě East Bernard v Texasu. Je v pořadí dvanácté a je zde jedenáct prací autorů, členů našeho sdružení. Hodně energie a snahy vložila obec Hvozdná, zastupitelstvo i starosta. Jsme opravdu potěšeni. V dubnu jsme uspořádali vzpomínkové odpoledne a pietně si připomněli spisovatele, Valacha, našeho významného člena VN Miloslava J. Sousedíka. Jedním z hostů na této „besedě“ byl Bedřich Steuer. Shlédli jsme i dokument, který se Sousedíkem natočil Milan Javora. XXIII. salon 2013 nesl název Pocta akademickému malíři Josefu Hvozdenskému. Vystavily se obrazy, které obec zakoupila z mistrovy pozůstalosti. Jednalo se o portréty rodičů, témata vztahující se ke Hvozdné a rané práce. Potěšilo nás, že obec si významného rodáka cení. Díky. Patnáct let oslavilo divadlo NeVaDi divadelním představením o patnácti vzpomínkách. Proletěli jsme se všemi našimi divadelními hra-

Představení divadla NEVADI Na třináctý plenér vyjíždíme do Rajnochovic, na nové místo. Ta třináctka je k nám milá, zázračná. Nacházíme krásné údolí, inspirativní, plné valašských motivů od oveček po vysoké kopce. Ubytování v dřevěnici s názvem Chalupa Rajnochovice. Vejde se nás tam od dvanácti nahoru. Ubytování skvostné. Našli jsme plnohodnotnou náhradu za Podťaté. Jsme šťastni, díky Evě Steskové, naší člence, která dala tip. Úžasné malování, pobyt, vycházky i literární tvorba. Hvozdenské léto a Jiří Březík na rybníku i v divadle. Dva letní koncerty rodáka člena KDO i Valašského názoru. Na Vartovnu, rozhlednu blízko Sirákova, jdeme v zářijový státní svátek. Zastavujeme se i na hotelu Sirákov, kde máme v restauraci své 7. výstavní místo NNVG. Státní svátek v říjnu – vycházka, malý okruh ve Hvozdné. Navštěvujeme památník popravenému vůdci valašského povstání, sochu svatého Floriana, pálenici, kousek naučné stezky okolo Hvozdné a končíme v hospodě. Z vycházky vznikl foto komiks na zadní stranu hvozdenského magazínu s využitím textu hymny sdružení. Rok končíme u senátorky v kanceláři jako loni, pod stromečkem. Jen se nám borovice, kterou jsme si donesli zabalenou v igelitu, líbila nevybalená. Nechali jsme jí růžový fóliový obal a na něj navěsili vánoční ozdoby. Vznikla tak zajímavá vánoční socha, pod kterou jsme

si dávali malé dárky, debatovali, hodnotili a plánovali činnost sdružení. 2014 V dubnu svoláváme čtvrté zasedání Valašského senátu. Uplyne 370 let od popravy vůdců valašského povstání roku 1644. Ve hvozdenském divadle se sešli na jednání senátu pozvaní představitelé obcí, ze kterých popravení vůdci pocházeli. Byl pozván i ředitel krajského archivu z Klečůvky, Mgr. David Valůšek. Promluvil o valašských povstáních a připomněl jejich význam i dopad na Valašsko. Snažíme se vytvořit malé pomníčky v obcích na připomenutí událostí a poprav. Už jsou čtyři (Hvozdná, Lípa, Bratřejov, Vlčková) a snad budou přibývat. Historie se má a musí připomínat. Velikonoční valašská výprava aneb Terasa, posezení na terase u OFK. Marek Machala představil svou tvorbu – fotografie a smalty na XXIV. Hvozdenském salonu 2014. Akce byla tradičně součástí divadelní přehlídky KDO Hvozdenský měšec plný pohádek. Do Rajnochovic na plenér, opět do Chalupy, se nás sjelo třináct. Malování, oheň, zpívání, špekáčky, divadelní hra „Všude kolem trávy po kolena“ autorky Pavly (Sluníčka) Kotyzové, povídání a pobyt v malebné valašské krajině. To vše bylo náplní našeho plenéru v červnu. Obrací se pořadí letních koncertů Jiřího Březíka. Na začátku prázdnin velký letní koncert na rybníku Argalaška. Na konci prázdnin ve Hvozdenském divadle komorní koncert. Výtvarným spolkem Rozumění jsme pozváni na Otrokovické letní slavnosti. Vystavujeme s nimi venku před společenským domem. Počasí bylo skvělé, nálada výtečná. Zářiová vycházka směřuje na zaniklý hrad Barabáš a okolí Zlína. Pokračujeme v setkávání poslední čtvrtek v měsíci. V říjnu jsme si udělali vycházku na Klášťov, zaniklé keltské oppidum. V listopadu si ji opakujeme ještě jednou s tím, že přecházíme až do Újezdu. V prosinci situujeme svou výroční výstavu s posezením, Valašskou hromadou atd. na Hvězdárnu ve Zlíně. Připravujeme se na oslavy příštího roku, pod stromečkem jednáme i besedujeme. Hudební doprovod zajistili Mirek Kašlík a Lenka Velísková. Vánoční atmosféra a plno příjemných Valachů a návštěvníků. Okřívajte. Za Valašský názor OF Krajíček

valašský názor

mi, pohráli si, zahráli si a hlavně si uvědomili, co alternativní divadlo pro nás znamená. Vzpomínali jsme v prostorách nádherného hvozdenského divadla Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná. S ještě krásnějšími nástěnnými malbami mistra Hvozdenského!

19

divadlo

FEMAD Poděbrady FEMAD 2015 neboli Festival mladého amatérského divadla mezi námi herci nese označení „Druhý Hronov“ anebo „Festival odmítnutých“ rovněž ve vztahu k Hronovu. Ten správný Jiráskův Hronov je totiž jen jeden. Je to Mekka všech divadelních amatérů, snem všech herců je alespoň jednou si tam zahrát. Naše hvozdenské divadlo se tam už dvakrát podívalo. Ale zpět k FEMADu. Letos tedy i s účastí našeho divadelního souboru, a to s hrou Kód nula, dramatickou prvotinou z pera re-

žisérky Aleny Herman. Hrou, která slavila nemalý úspěch na předchozích soutěžích a festivalech. Namátkou: cena za scénáristicko-režijní koncept, scénografii, kostýmy, světelný design (A. Herman, M. Juřík, M. Herman, P. Dostálová), hlavní cena přehlídky na divadelním festivale v Kroměříži a cena divácké poroty. Na celostátní soutěžní festival může být soubor nominován, pokud skončí tzv. pod čarou na přehlídce, ze které vzejde výběr právě na Jiráskův Hronov nebo pokud vyhraje soutěžní přehlídku v Kroměříži. O vítězích a dalších umístěních na všech těchto přehlídkách, které předcházejí FEMADu rozhoduje odborná porota, která se skládá z režisérů, herců, dramaturgů, autorů her a dalších. Je to zkrátka složitá věc. Na zájezd se naše divadlo vydalo po 11 letech, všichni byli ve velkém očekávání. Kromě herců a realizačního štábu využi-

20

lo možnosti zájezdu dalších 15 divadelních nadšenců. Akce byla naplánovaná na víkend 11. – 13. září. Vydali jsme se na cestu, ale režisérka s námi nejela. Byla již v místě konání, jejím úkolem bylo zasedat v umělecké festivalové porotě, účastnit se režisérských seminářů a hodnotit ostatní divadelní inscenace. Naši cestu do Poděbrad zahájil dopis od Alenky. Přála nám šťastnou cestu a udělila spoustu nezbytných instrukcí. Cesta samotná byla opravdu veselá, počínaje hrou na kytaru, zpěvem písní všech žánrů nebo tradiční „oslavou“ okresů. A že jich bylo! Jakmile jsme dorazili do naší cílové stanice, každý z nás dostal stravenky na jídlo a festivalovou placku, která byla znakem toho, že patříme k festivalu. Byla zároveň volnou vstupenkou na diva-

delní představení a také na všechny doprovodné akce. Poté jsme se jeli ubytovat. Naším zázemím se na víkend stal internát střední školy zemědělské. S režisérkou jsme se potkali na večeři, sdělila nám své dosavadní zážitky, klady nebo zápory představení. Tak nám skončil pátek. Sobota byla nejdůleži-

vysvětlení a dvou hodinách náš kruh končí. Po vyjádření názorů poroty se mezi účastníky zájezdu mísí zaskočenost, nechápavost, ba i pobavení. Ale i přesto jsme se odebrali do místního pivovaru, kde jsme strávili zbytek sobotní noci především rozebíráním předešlých událostí. V neděli nás čekalo vyhodnocení a zároveň cesta domů. Dopoledne se někteří zúčastnili posledních představení, snědli oběd, vypili poslední lázeňskou kávu… Z časových důvodů bylo rozhodnuto, že na vyhodnocení čekat nebudeme. Zpáteční cesta se podobala té první, jen bylo více lidí, kteří odpočívali po náročném víkendu a sbírali síly na další pracovní a už obyčejný týden. Do Hvozdné jsme dorazili něco okolo šesté hodiny večerní. Většina si víkend velice užila a už nyní se těší na další divadelní zájezdy za uměním. A za okresy. Účastník Kristýna Javorová, ml.

Myslivecký spolek

myslivost ssport sp p

tějším dnem našeho divadelního putování. Naši kolegové se měli blýsknout s představením Kód nula. Proběhla i netradiční zkouška v místním lázeňském parku. My neherci jsme mohli shlédnout některá představení. Večer v devět hodin se osazenstvo zájezdu sešlo v sále místního divadla, abychom podpořili naše kolegy. A hrálo se! Reakce diváků dávaly vědět o tom, že je hra zajímá a baví. Výkony našich herců byly jisté. Po představení se uskutečnil tzv. kruh, ve kterém se sešli všichni herci, členové umělecké poroty i diváci, zajímající se o hodnocení tohoto představení. Po všech názorech, diskuzích, otázkách,

Myslivecký spolek VRCHOVINA Hvozdná (dříve Myslivecké sdružení Vrchovina Hvozdná) je již 67 let zájmovou a veřejně prospěšnou součástí života naší obce. V současné době má spolek 13 členů a jeho činnosti se účastní řada dalších příznivců, kteří se zapojují do našeho mysliveckého a kulturního dění. Myslivecký spolek Vrchovina je řízen pětičlenným výborem: Štěpán Gavenda – předseda, Jaroslav Strnadel – místopředseda, Mgr. Jiří Motýl – jednatel, Michal Vašek – myslivecký hospodář, Jaroslav Motýl – finanční hospodář. Revizní komise: Josef Berger – předseda, Miroslav Válek – člen, Jiří Kadlčák – člen. Myslivecká stráž jmenovaná po složení zkoušek okresním úřadem (odbor životního prostředí): Štěpán Gavenda ml., Michal Vašek. Nejvyšším rozhodujícím orgánem je členská schůze. Plocha honitby, ve které na základě nájemní smlouvy hospodaříme, se stále snižuje. Příčinou je bytová výstavba, změny v obdě-

lávání půdy, velké plochy jsou ohrazeny elektrickým ohradníkem. Zvyšuje se pohyb osob v honitbě – turisté, cyklisté, majitelé psů, motorky i čtyřkolky, jejichž často rušivé chování vytlačuje zvěř z dříve klidných lokalit. Tím rostou i škody působené zvěří na zemědělských kulturách, které se pod tímto tlakem stávají útočištěm zvěře.

21

myslivost

Tento nepříznivý vývoj životního prostředí se snaží tlumit myslivci i ostatní milovníci přírody. Upozorňujeme návštěvníky přírody na patřičné chování, dodržování pravidel zákonného pohybu v přírodě. Vzhledem k tomu, že jsme blízko krajského města, stal se katastr Hvozdná oblíbeným místem především pro městské rekreační sportovce a turisty, a dá se tedy očekávat, že rušivé vlivy budou i nadále narůstat. V letošním roce se zlepšila spolupráce se ZOD Štípa. Byli jsme informováni o osevních plánech a dobách sklizně zemědělských kultur. Na základě těchto informací máme možnost včas činit opatření ke snižování škod, jako je výstavba posedů, využití pojízdných kazatelen k ochraně ohrožených porostů a regulace stavů především černé zvěře, která působí největší škody. Na ulovení jednoho kusu černé zvěře je udáváno strávit na posedu až 70 hodin, navíc je třeba mít i lovecké štěstí. Na stavu zvěře se negativně podepisuje stále se zvyšující silniční doprava. Hodně zvěře (zejména srnčí a drobné) je usmrceno auty, což se započítává do plnění plánu lovu

a na základě těchto ztrát snižujeme vlastní lov. Normovaných kmenových stavů dosahuje pouze zvěř srnčí. Černá zvěř – divočáci nejsou v naší malé honitbě stálou zvěří, přicházejí z větších lesních komplexů, v letním období do zemědělských komodit, do sklizně řepky a kukuřice. Členové spolku vlastní čtyři lovecké psy, kteří jsou využíváni na společných lovech, při vyhledávaní škodné nebo poraněné zvěře. Důležitou složkou je společenská činnost. Naší základnou je myslivecká chata a její udržovaný areál, jehož současná podoba je výsledkem práce několika generací hvozden-

22

ských myslivců, kteří ji stavěli a udržují až do dneška. V posledních letech byl areál přebudován a zrekonstruován díky sponzorům a usilovné práci dnešních členů. Poděkování patří představenstvu OÚ a jeho zaměstnancům, kteří nám pomohli v rámci veřejně prospěšných prací dokončit venkovní úpravy – chodníky, nátěry, atd.

Každoročně provádíme úpravu dřevin, sečení trávy, zpevňování ploch u chaty. Z prostředků spolku bylo přebudováno jeviště a místo pro vystupování hudebních těles. Okresní myslivecký spolek a kynologický spolek jako každoročně i letos pořádal v naší honitbě třikrát zkoušky loveckých psů. Zabezpečovací základnou byl areál myslivecké chaty a členové spolku spolu s rodinnými příslušníky. Zabezpečení těchto zkoušek bylo kladně hodnoceno okresním mysliveckým spolkem ve Zlíně a je zájem pořádat tyto zkoušky nadále u nás v honitbě. Areál byl i letos využit pro letní divadelní vystoupení KDO Hvozdná. Pořádání akcí je mezi vedením KDO a mysliveckým spolkem koordinováno dlouhodobě – na počátku roku se schvaluje roční plán. Přichází zima. Na letošní zimní období byl včas proveden nákup krmiv na zásyp v zimních měsících, členové mají připraveno potřebné množství sena. Musíme zvěři zabezpečit zdárné přežití tohoto náročného období roku. I v tomto čase zůstává hlavním úkolem udržet klid v honitbě, nedovolit rušení zvěře v tvrdých podmínkách zimy a usměrňovat neukázněné návštěvníky. Našim hlavním cílem je zachovat živou přírodu i pro další generace. Mgr. Jiří Motýl

povídání Voňavé, čerstvě upečené kaštany patřily kdysi k zimě podobně jako sníh, mráz nebo sáňky. Kornout horkých kaštanů příjemně hřál zimou zkřehlé ruce a jejich louskání a pojídání pohladilo na těle i na duši. Kaštanovník setý, latinsky Castanea Sativa, jinak známý jako jedlý kaštan, je mohutný, dlouhověký strom, vzhledem připomínající dub. Na naše území se kaštanovník dostal s Římany, kteří jej používali jako potravinu i léčivo. Jeho pravlast se však nachází pravděpodobně v oblasti Malé Asie. Jen pro upozornění, kaštanovník nemá nic společného s krásným stromem, který roste v parcích a jehož plody na podzim sbírají děti, to je jírovec maďal, slovensky výstižněji pagaštan konský, patřící do čeledi jírovcovitých a jeho hořké plody by nám asi nechutnaly. Kaštanovník setý dorůstá výšky do 30 metrů, má kulovitou korunu, v mládí červenohnědou kůru, v pozdějším věku šedou až černou. Kvete v červnu ozdobnými, dlouhými jehnědami stříbřité barvy, které obsahují samčí i samičí květy. Plody dozrávají v září až říjnu. U nás je nejznámější úpravou kaštanů pečení, při němž získávají nenapodobitelnou vůni a stejně tak i chuť, někdo si je pro změnu vaří jako brambory. V jižních zemích, kde je běžně rozšířen, se z kaštanů vyrábí nasládlá mouka, která se přidává do chleba a pečiva, z kaštanů se dělají krémy, zmrzlina, polévky, omáčky, na Korsice nebo ve Švýcarsku dokonce vyrábějí kaštanové pivo. Známý je krocan plněný kaštanovou nádivkou. Plody jedlého kaštanu jsou velice zdravé, detoxikují játra, pomáhají proti průjmům, psychickým poruchám a stavům úzkosti. Obsahuje hodnotné cukry a mnoho minerálních látek, jsou výbornou, energeticky bohatou potravinou. Pro řadu lidí může být důležitou informací, že kaštany jsou přirozeně bezlepkové. Listy se používají proti kašli, suché číšky, jehnědy a slupky kaštanů lze použít k barvení látek. Na našem území se kaštanovník pěstoval už

příroda

Kaštanové před mnoha lety, nejstarší kaštany dosud rostou v Chomutově, kde byly vysázeny v 17. století. Největší kaštanovníkový sad (kaštanka) roste v Nasavrkách u Chrudimi, pochází z konce 18. století. Ačkoli u nás má kaštanovník poměrně dobré podmínky k pěstování, není tu zdaleka tak rozšířen jako na Slovensku. Pokud byste si chtěli kaštanovník zasadit, můžete si jej zakoupit roubovaný nebo

jej zkusit vypěstovat ze semene, klíčí dobře. Podrobné informace o kaštanu a jeho pěstování naleznete na jedly-kastan.webnode.cz. Pokud bychom nahlédli kaštanovníku pod kůru, poznáme, že nezapře své příbuzenství s dubem. Dělají se z něj sudy na víno, kůly do vinic, vyrábí se z něj nábytek, dřevo je pevné, houževnaté a trvanlivé. O kaštanovníku by se dalo napsat ještě mnoho a přimlouvám se za to, abychom mu věnovali pozornost a rozšiřovali jej, určitě si to zaslouží. Můžeme naše zahrady, parky a krajinu obohatit o krásný, dlouhověký strom, náš jídelníček o chutné a zdravé plody. A našim dětem zanechat krásné živé dědictví, z jehož užitku se mohou těšit ještě potomci jejich potomků. Za těch pár minut práce s rýčem a hlínou to rozhodně stojí. Přeji všem obyvatelům malebné obce Hvozdná krásný advent, svátky vánoční a klidný konec roku. Filip Šumbera

23

sport

Tabulky podzim 2015

Tabulka OS žáci B - podzim - sezóna 2015/2016 Rk. Družstvo

Tabulka OP dorost - podzim - sezóna 2015/2016 Rk. Družstvo

Záp. +

0

-

Skóre Body

Záp. +

0

-

Skóre Body

1 Slušovice

8

8

0

0

88:12

24

2 Štítná n/Vl. B

8

7

0

1

73:28

21

3 Brumov B

9

6

0

3

54:41

18

4 Slopné

9

5

0

4

65:39

15

5 Hvozdná

9

2

0

7

15:62

6

6 Šanov

8

1

0

7

30:63

3

7 Lípa

9

1

0

8 21:101

3

1 Fryšták

11

11

0

0

58:11

33

2 Lužkovice

11

7

0

4

53:30

21

3 Dolní Lhota

11

7

0

4

31:25

21

4 Hvozdná

11

7

0

4

35:24

20

1 Slušovice B

8

5 Spytihněv

11

6

0

5

30:21

20

2 Jaroslavice B

6 Halenkovice

11

7

0

4

31:28

20

7 Bratřejov

11

6

0

5

32:34

8 Jaroslavice

11

5

0

6

9 Tlumačov

11

4

0

10 Příluky

11

3

11 Mysločovice

11

12 Trnava

11

Tabulka IV.B - podzim - sezóna 2015/2016 Družstvo

Záp. +

0

-

Skóre Body

8

0

0

26:4

24

8

6

0

2

30:15

18

3 Racková

8

5

0

3

22:14

15

17

4 Veselá B

8

5

0

3

39:16

14

49:34

16

5 Hvozdná

8

4

0

4

25:18

13

7

16:32

11

6 Zádveřice

8

3

0

5

22:18

8

0

8

20:49

10

7 Lužkovice B

8

2

0

6

17:27

7

2

0

9

23:42

6

8 Lutonina

8

2

0

6

12:21

6

1

0

10 15:63

3

9 Vlčková

8

1

0

7

10:70

3

Dolní řada zleva: Jan Vykopal, Prokop Minařík, Lukáš Peňas, Jiří Langr, Petr Krajščák, Pavel Juřík, Jaroslav Dvořák Horní řada zleva: Martin Vykopal, Richard Chovanec, Tomáš Sovadina, Ondřej Mlčák, Štěpán Dominik, Tomáš Burger, Ondřej Machala, Petr Kašpárek, Leoš Řihák

242

sport Dolní řada zleva: Martin Juřica, Karolína Vránová, Adam Hrazdira, Simona Sovadinová, Matyáš Morbicer, Miroslav Sovadina, Denis Grebeníček, Milan Šenkyřík, chybí Ondřej Morbicer Horní řada zleva: Lukáš Uhřík, Filip Hrazdira, Tomáš Hlaváč, Viktor Hrazdira, David Dominik, David Langr, Štěpán Vrána, Antonín Křižka, Radek Antolák, Matyáš Horský, Milan Hrnčiřík ml. Ve třetí řadě trenéři zleva: Milan Hrnčiřík, Michal Vrána, Tomáš Divilek

Úspěchy Hvozdňanů AEROBIC Adriana Nečasová (*2006) 2. místo – listopad 2015 – Plzeň, I. výk. třída, kat. 8-10 let, singl 4. místo – listopad 2015 – Vánoční zvonek – soutěž základních škol v komerčním aerobiku ve Zlínském kraji KRASOBRUSLENÍ Tereza Vykopalová (*2001)

2.místo – OPŽ Stř. Morava, 200 m a 400 m polohový závod, 200 m prsa 3.místo – OPŽ Stř. Morava, 100 m prsa, 100 m polohový závod Mistrovství ČR mladšího žactva 12 let, 12. místo – 100 m prsa, 200 m prsa, 32. místo 400 m polohový závod Lenka Gabrhelíková (*2004) 1.místo – Oblastní přebor nejmladšího žactva – Vyškov, štafeta 4 x 50 m volný způsob 3. místo – Oblastní přebor nejmladšího žactva – Vyškov, 800 m volný způsob

1. místo – Velká cena – Hradec Králové 2. místo – Mezinárodní závod – Ingolstadt – Německo 4. místo – Orlovská pirueta Malá cena – Pardubice 5. místo – Velká cena – Brno

Jakub Vrla (*2005)

PLAVÁNÍ

Lucie Hejmalová (*2002)

Andrea Frůňková (*2004)

2. místo – soutěž Sedmikvítek 2015 – Holešov, tým DDM Astra

1. místo – Vyškovský hrošík, štafeta 4 x 50 m 6. místo – Velká cena Prostějov, 100 m prsa STREET-DANCE

325

z naší matriky

Společenská kronika Životní jubileum oslavili V měsíci říjnu Ludmila Záhořáková, 91 let Vojtěch Jurášek, 85 let Ludvík Spěvák, 85 let Hrabalová Milada, 80 let Válková Radmila, 75 let V měsíci listopadu Jindřich Bednařík, 80 let Jitka Poláchová, 75 let

pozvánky

V měsíci prosinci Ludmila Krajíčková, 85 let

PROSINEC 2015 23. 12. BETLÉMSKÉ SVĚTLO A ZPÍVÁNÍ u vánočního stromečku na Osmeku – Hvozdná Osmek – 16 hod. – zve kulturní komise 24. 12. PŮLNOČNÍ MŠE SVATÁ – se sborovým zpěvem – Hvozdná – kostel Všech svatých, 21 hod. 25. 12. BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ – mše svatá se sborovým zpěvem – Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 hod. 26. 12. SVÁTEK SV. ŠTĚPÁNA– mše svatá – Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 hod. 31. 12. DĚKOVNÁ BOHOSLUŽBA – Hvozdná – kostel Všech svatých, 15 hod. 31. 12. ZPÍVÁNÍ KOLED PŘED KOSTELEM – na čaj a koledy zve MO KDU – ČSL – Hvozdná –před kostelem Všech svatých, 15.45 31. 12. OHŇOSTROJ NA OSMEKU – zve OÚ Hvozdná – areál hřiště na Osmeku, 18 hod. – svařené víno, čaj LEDEN 2016 1. 1. NOVÝ ROK 2015 – mše svatá – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 hod.

262

Božena Roháčková, 85 let Jarmila Slováčková, 75 let Otilie Juříková, 70 let Narodili se Michael Kolář, 30. 8. 2015 Klaudie Galářová, 19. 11. 2015 Elena Sovadinová, 21. 11. 2015 Vzpomínáme Antonín Berger, 23. 10. 2015, 66 let Karel Vojče, 6. 11. 2015, 58 let Jiřina Kuzmová, 28. 11. 2015, 83 let

9. 1. TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA ve Hvozdné – zveme děti i dospělé – sraz všech koledníků před kostelem ve Hvozdné ve13 hod. 9. 1. Ples MO KDU-ČSL Hvozdná – Hvozdná – budova divadla, 20 hod. 22. 1. PLES ŠKOLY – hraje Focus, zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná – sál KDO Hvozdná, 20 hod. 30. 1. PLES HASIČŮ (OKRSKOVÝ) – Hvozdná – budova divadla, 20 hod. 30. 1. PLES MIKROREGIONU SLUŠOVICE – Sokolovna Slušovice, 20 hod. ÚNOR 2016 6. 2. DIVADELNÍ PLES – historicky tře – večerem provází Edita Juříková, Petr Hanzlík a kapela Marathon Band – sál KDO Hvozdná, 19 hod. 13. 2. VEČÍREK SRPŠ při ZŠ Štípa – sál KDO Hvozdná, 19.30 hod. 20. 2. MYSLIVECKÝ PLES – Sokolovna Slušovice , 20 hod. 28. 2. VČELÍ MEDVÍDCI – pohádka pro děti – sál KDO Hvozdná, 16 hod. BRUSLENÍ NA RYBNÍKU – dle počasí – zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná

pro turisty

Z dobře utajeného zdroje blízkému radě obce unikly do redakce hvozdenského magazínu velmi zajímavé a zřejmě zatím zatajované informace. Na základě zadání rady byla vypracována architektonická studie na výstavbu vyhlídkové věže v rámci Domu s pečovatelskou službou Vyhlídka. Jak už i název domu sám napovídá, dá se očekávat, že se nejedná o zkratkovité jednání vedení obce, nýbrž o naprosto jasně, precizně a hlavně dlouhodobě připravovanou akci. Finanční náklady na výstavbu v celkové výši 78,3 milionu Kč budou kryty především s Norských strukturálních fondů a z 9 % se bude podílet obec. Ta si slibuje též finanční pokrytí od společnosti České spojové komunikace, a.s., které nabídne umístnění vysokofrekvenční antény nad terasou stavby. Chystaným cílem je rovněž nemalé zvýšení turistického zájmu o naši obec a tím potencionální zvýšení zájmů o služby místním provozovnám a živnostníkům. Stavba sama je z ateliéru oceňované architektonické kanceláře Pleskot/Gunčarová. Právě toto místo zvolili naprosto správně jako nejvyšší bod obce, a tedy ideální místo k výstavbě. Samonosná konstrukce vychází především z téměř zapomenuté revoluční technologie Tough Magnetic Solar, využívající podélného pnutí přepjatého izolačního skla

vsazeného do ocelových nosníků přes polyamidové ingoty, kde na ni působí nejen gravitační, ale i přirozené magnetické pole Země. Tuto převratnou metodu vyvinuli vědci Lomonosovy univerzity již v roce 1979, ale až o několik desetiletí později byla oprášena a použita při stavbě 150patrového mrakodrapu Abú-Saíd v Saúdské Arábii. Hvozdná se tedy snad bude pyšnit první stavbou tohoto druhu ve střední Evropě. Věž bude zasazena do přepracovaného přístupového schodiště a vestibulu domu Vyhlídka, tak aby domu zůstal zachován veškerý potřebný komfort pro jeho původní provoz. Věž bude osazena proskleným rychlovýtahem, který vyveze až 4 pasažéry do výšky 64 m za neuvěřitelných 4,8 vteřiny. Vyhlídková terasa bude kvůli klimatickým vlivům opláštěna dvojsklem. Pro vybudování občerstvení, WC, prodejnu suvenýrů a parkoviště pro autobusy a osobní vozy se počítá s plochou současného hřiště. To bude přemístěno na volnou plochu pod ním. Dle měření by z věže měly být vidět vrcholy Chřibů, Beskyd, Lysá hora a hřebeny Jeseníků, za optimálních pozorovacích podmínek dokonce západní Tatry. Samozřejmostí jsou pak věže a komíny Kroměříže, Přerova a Olomouce. Snad se co nejdříve přesvědčí každý sám osobně. Někdo může tomuto výtečnému počinu zlořečit, mít námitky týkající se porušeného panoramatu a rázovitosti obce. Redakce magazínu je ovšem názoru, že tato stavba se při dobré marketingové součinnosti může stát dalším silným magnetem v oblasti východní Moravy a perlou minimálně Mikroregionu Horní Podřevnicko. JJ & RR

MAGAZÍN

4/2015, prosinec 2015, č. 74, ročník XIX.

HVOZDNÁ H

HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obec Hvozdná, Hlavní 210, 7633 10 H Hvozdná, voz vozdná vo IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 výtisků. Foto na titulní straně: Petr Jaroň, Trinitas. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 28. 2. 2016 na [email protected]

agentura jpp

Magnet

Měnící se Hvozdná

S V

Z J

1905 - 1932 HOSTINEC u zeleného stromu a krupařství (František Dědák)

Hostinec na č. p. 35 Prvním a historicky doloženým majitelem gruntu č. p. 35 byl Martin Žmola. Nejstarší zápis o jeho vlastnictví pochází z roku 1624. V roce 1793 se grunt rozdělil na dvě nemovitosti, a to č. p. 35 a 62. Nemovitost č. p. 35 se od té doby stává gruntem s hospodou. 1920 - 1932 HOSTINEC U MACHŮ (Jan Mach) V roce 1992 kupuje nemovitost od dětí zesnulých manželů Bergerových pan František Voráč se záměrem přestavět ji na zázemí pro svoji podnikatelskou činnost v oboru vodo-topo-plyn. Avšak po zhlédnutí historických dokumentů v archívu na Klečůvce dochází k přehodnocení podnikatelského záměru. V letech 1992–1993 prochází nemovitost rozsáhlou rekonstrukcí a od července je provozována opět jako restaurace. V roce 1995 je provedena další úprava a restaurace je rozšířena o ubytovací prostory a venkovní letní za- 1932 - 1940 HOSTINEC U MACHŮ na Osmeku hrádku s výčepem. (vdova paní Machová)

Od roku1993 Restaurace ELKO (František Voráč) 1940 - 1992 rodinný dům (Augustin Berger)

2