2010 3

Z

OBSAHU:

Koukol........................................................................................................................... 4 V rodinném kruhu ......................................................................................................... 5 Gándhího růže .............................................................................................................. 6 Vistárie, cupcaky a záhady českého jazyka ................................................................... 7 Podobenství o hodináři ................................................................................................. 9 Jak dítě nahlíží na pozici matky ve svém životě .......................................................... 10 Aforismy pro dnešní dobu .......................................................................................... 11 Manželské okénko ...................................................................................................... 11 Týden modliteb: Ty jsi Pán .......................................................................................... 11 Smutný svatý je věru smutný svatý…........................................................................... 11 Telefonní záznamník babiček a dědečků .................................................................... 11 Recept na září ............................................................................................................. 12 Slovníček ..................................................................................................................... 13 Pokoj ........................................................................................................................... 13 Manželská setkání....................................................................................................... 15 Byli jsme na MS v Liberci ............................................................................................. 15 Ze života Živé rodiny ................................................................................................... 17 Ze sekretariátu ............................................................................................................ 17 Živá rodina připravuje ................................................................................................. 17 Termínovník 2010 ....................................................................................................... 17 Nabídka ....................................................................................................................... 18 Nabídka i pro Vás… ..................................................................................................... 18 Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském ....................................................... 18 Z diskusního klubu ...................................................................................................... 20 Sexuální výchova ve škole – ano či ne? ....................................................................... 20 Dokument ................................................................................................................... 22 Třetina žen na rodičovské dovolené chce pracovat po roce ....................................... 22 Napsali… ..................................................................................................................... 23 Vteřina od věčnosti ..................................................................................................... 23 Doporučujeme ............................................................................................................ 24 Fair Trade přichází na Internet .................................................................................... 24 Nové miminko............................................................................................................. 26 Na okraj ...................................................................................................................... 26

Zpravodaj YMCA – Živá rodina 9/2010

3

KOUKOL Tak už i na Slovensku mají masového vraha – na českém ministerstvu obrany fungoval dobrý penězovod z kapes daňových poplatníků do úplně jiných kapes – atentátník z Lockerbie „zázračně“ přestál vlastní umírání na rakovinu – masové hroby Němců u Jihlavy vydávají hrůzné svědectví … má cenu pokračovat? Valí se to na člověka ze všech stran, jeden aby se bál otevřít internet, plný bouraček, podvodů, rozkrádaček, sexuálního násilí, rozvodů, somálských pirátů, rasových zločinů, šikany … mít tak kulomet a vystřílet to všechno! … Ale je to opravdu řešení? Nemá náhodou každý z těch, komu bych nejraději vystřelil mozek z hlavy, třeba milující manželku, dvě děti, hudební či literární nadání, … Heydrich hrál po večerech houslové sonáty nebo poslouchal desky s vážnou hudbou a Stalin měl jistě také své dobré stránky – i Jidáš ty stříbrňáky vrátil… Mimochodem: když se po zemětřesení v Arménii organizovali u nás sbírky, nejvíc se u toho nadřeli mladí mužové, které kdybych potkal v tmavé uličce, tak položím peněženku na zem a prchám… Byli dobří nebo zlí? Trest smrti je hodně radikální věc, u některých zločinů by jej člověk ochotně přisoudil – ale kdo z nás ví, zda by se odsouzenec nakonec neobrátil, kdyby dostal k tomu příležitost… A kdo jsme my, abychom mu takovou možnost upírali? Ne, trest smrti není řešení. Ježíš to přece říká úplně jasně: „Nechte koukol růst s pšenicí, abyste ho nevytrhali a s ním snad i tu pšenici…“ (kdo první zavolá do redakce správnou knihu, kapitolu a verš, bude pochválen). Protože i ten největší lump může mít někoho, koho miluje – a kdo miluje jeho… Ještě že tak! Protože když se tak dívám na sebe, mám problém s tím, rozhodnout, zda jsem pšenice nebo koukol. Ano, jsou tady věci, které (při vší skromnosti) zasluhují pochvalu (ne že by jich bylo nějak mnoho, ale najdou se…). Snad to ani není moje zásluha, to jen Hospodin mi dal nějaké vlohy, postavil mne do nějakého prostoru, dal mi šanci a úkol… A pak jsou tady u mne věci, které tedy opravdu pochvalu nezasluhují (můj zpovědník by mohl vykládat – ale nemůže, zaplať Pán Bůh za zpovědní tajemství!), a váhy se zhouply nějak moc blízko ohništi s hořícím koukolem… A jsou i věci, o kterých ani nevím, jak se k nim postavit… A kromě toho Ježíš jasně řekl, že není naší věcí soudit… Ale jak mám tedy poznat, zda jsem pšenicí nebo koukolem, když se nemám ke komu přirovnat? Ne, nemohu se přirovnávat. Každý člověk je neopakovatelný originál, každý z nás je jinak vybaven, je postaven do jiného místa a času, je na něho naloženo více nebo méně (ještě že Hospodin tak dobře ví, kdo z nás co unese, takže nám sice nakládá, ale nepřetěžuje…) – každý musí být posouzen individuálně – to měl nejspíš Ježíš na mysli, když byl proti tomu, abychom soudili a posuzovali. Ale jak to tedy je? Jak mám poznat, zda jsem pšenicí nebo koukolem? Jak se mám zařídit? Jak si mám to nebe pojistit? Nebe si holt nepojistím – to si ponechal Otec ve své kompetenci. Zanechal nám návod – přikázání lásky – a to ostatní je už mimo náš dosah. A koukol? Čím více se na sebe dívám, tím více vidím, že mám v sobě i pšenici, i koukol. To pole, na které někdo zasel pšenici a někdo jiný vysel koukol, není někde kolem nás (i když se to tak při čtení denních zpráv jeví). To není tak, že kolem nás by zuřila válka mezi dobrem a zlem

4


a my bychom byli nezúčastněnými pozorovateli. To pole je v mém srdci. Hospodin do mne zasel vlohy, nadání, milost, schopnost milovat, touhu poznat ho a být s ním – a ten zlý do mne zasel touhu být tady sám pro sebe, vystačit si, postarat se o sebe – zasel do mne nelásku, hamižnost, sobectví, chtivost (doplňte dle vlastních zpovědních zrcadel) – hřích… Ano, mohu a mám se snažit vyvarovat se hříchu. Ale nemohu ze sebe vymýtit své špatné sklony, své nedostatky, své slabosti – nezbývá mi než se přijmout takový, jaký jsem. Takový, jakého mne poznamenal dědičný hřích náklonností k sobectví, k nelásce… Takový, který má právo akorát tak stát vzadu v chrámu, tlouci čelem o podlahu a křičet (ale potichu, abychom nerušili ty zbožné v prvních lavicích): „Bože, buď milostiv mně hříšnému!“ A děkujme Hospodinu, že ten koukol bude trhat až při žních. Jinak bychom to nemuseli přežít… Vladimír Koronthály

V

RODINNÉM KRUHU PODZIM slunce zakleté ve sklenici vína vítr a déšť a chlad po ránu a tma po noci jen listí se ještě drží, než bude serváno komu zanecháš letní hrátky ještě ne mrazům ještě ano slunci ještě je vysoko do nebe a vlaštovky a čápi a všichni odlétají protože ježíšek naděluje jen dětem a taky babičkám Sa Ze-Č‘ 2010

MILÍ PŘÁTELÉ, prázdniny jsou definitivně za námi, léto zcela zjevně taky a možná i iluze o politické kultuře, která tady zavládne jako po švihnutí kouzelným proutkem hned po volbách… Inu, nic se neudělá samo; výchova dospělých i dětí utrpěla v uplynulých dvaceti letech budování rozvinuté kapitalistické společnosti docela bytelné šrámy. Jak příhodné je uvědomit si to právě na začátku školního roku… a naložit škole další úkoly… Jenomže škola není ten, kdo by měl zodpovídat za výchovu našich dětí – těmi zodpovědnými jsme my, a to nejen pokud se týče sexuální výchovy… snad


5

ještě důležitější je výchova k slušnosti, k poctivosti, k respektu ke svému okolí… možná jsem měl rovnou říci „výchova k lásce k bližnímu“, protože o to ve skutečnosti jde. Tam je ta dělicí čára mezi ovcemi a kozly, mezi pravým a levým zločincem na kříži… mezi „Pojďte do mého království“ a „Pryč ode mne, nešlechetníci…“ – mezi pšenicí a koukolem (jsou tací, co tvrdí, že ten koukol by se měl správně překládat jako „jílek“; nevím, nejsem agronom, ale plevel zůstane plevelem, ať ho pojmenujeme jakkoli). Tož tedy vzhůru do výchovného a vzdělávacího procesu. Není to snadné ani jednoduché – bez Hospodinovy pomoci se u toho (jako ostatně u všeho) neobejdeme… Což abychom si o ni řekli? Říká se tomu modlitba a je to účinné… Přeji nám všem mnoho trpělivosti, pečlivosti, důvěry a lásky – to ostatní se už nějak přidá. VKor

GÁNDHÍHO RŮŽE Chcete-li cítit vůni křesťanství, musíte si vzít jako obraz růži. Růže k sobě neodolatelně přitahuje lidi a svou vůní je obdarovává. Vůně křesťanství je ale jemnější než vůně růže, a proto by měla být podávána ještě tišším, méně postřehnutelným způsobem (Mahátma Gándhí). Gándhího růže je úžasný obraz. Tichá a nepostřehnutelná autorita růže vychází z její krásy a libé vůně. Nepotřebuje se prokazovat či obracet nás na svou stranu. Ví, že je růže, a ví, že je krásná. Máš-li nos a oči pro krásu, poznáš tuto vnitřní autoritu růže. Ve skutečnosti její vnitřní autorita může být tak naléhavá a tak vyzývající, že bychom jí spolu se sv. Františkem Saleským mohli říct: „Přestaň křičet!“ Kdyby křesťanství spoléhalo na svou vnitřní autoritu, na váhu své pravdy a čirou moc nefalšované dobroty, musel by i svět křesťanům říct: „Já tě slyším – přestaň křičet!“ A přitom bychom nemuseli nic kázat a neřekli bychom ani slovo. Mocnosti tohoto světa, které stále bojují s termíny, manažerskými cíly a žebříčky zisku, nečekají, že by byly motivovány zevnitř. Musejí vyrábět, zajišťovat a dosahovat cílů, což je jen jedna pomocná část života. A co my? Tvůrce života nás zve k účasti na Boží svobodě a autoritě. To zabere nějaký čas, ale také to déle vydrží, a zdá se, že Bůh toto buduje na dlouhou dobu. Bůh vyčkává tak, jak to dokáže jen Bůh, neboť Bohu je znám celkový plán. Ti, kdo mají pravou autoritu, jsou s to věřit, neboť vědí, že vědí. A růže může jak kvést, tak umírat, protože ví, že je růže. Z knihy Sojourners „Authors of Life Together“. Převzato z internetové konference „Mužská spiritualita“

6


VISTÁRIE, CUPCAKY A ZÁHADY ČESKÉHO JAZYKA Další dopis ze života české matky v Anglii Milí příbuzní a přátelé! Moc vás zdravím a děkuji vám věrným za dopisy, které mi píšete. Jsou mi velkou vzpruhou, na to vemte jed. Upřímně řečeno nám, tj. Josefovi a mně, není poslední dobou zrovna do skoku. Běluška v noci zlobí a zlobí a Eli taky. Často se oba budí, takže jsme my rodiče chronicky nevyspalí. Josef onehdy prohlásil, že se na noční na porodnici vyspal líp než doma a ještě mu za to zaplatili. Utěšuje mne jen, že to není navěky. Oni spát začnou, a nebude je možno ráno probudit, to vidím na Tomášovi. Poslední tři dny je KONEČNĚ léto. Teplo a sluníčko. Modroočko se přestalo cestou do školy chvět chladem a naříkat, že je mu v kraťasech povinné letní uniformy zima. Svetr pro jistotu stále neodkládá. Přírodě ovšem podle všeho deště a teploty kolem 17 stupňů svědčí, vše je v jednom květu. Na předzahrádkách (bohužel ne na naší) kvetou růže všech barev, pivoňky a růže jerišská. Občas, když už to nemůžu vpodvečer doma vydržet, vezmu Bělu a Myšku ven a jedeme pozorovat květiny a hmyz. Myška mi předvádí, jak umí rychle utíkat, a všichni se uklidníme. Na zahradě odkvetl velkolepý bílý klematis a okolíky vistárie. Na vistárii chodili mlsat šťávu z květů čmeláci, chlupatí chlapíci. Něco jsme se je s Eliáškem napozorovali. Eli sleduje hmyz se zvláštní směsicí přírodovědeckého zápalu, nepokryté fascinace a odporu. Všemu říká „vouk“ (pavouk) nebo „venec“ (mravenec). Velké kluky se snažím upozorňovat na půvaby květeny, ale nemá to cenu, řeknou: „Hm“, a je to. Senzitivní Modroočko mi přináší sedmikrásky a pryskyřičníky, které si musím potom strkat za ucho nebo do culíku a NESMÍM je ztratit. Minulý pátek jsem přemluvila Josefa, aby mne vyvezl na hrad Leeds „na kytky“. Na pozemcích, které hrad obklopují, je nádherná zahrada s cestičkami a rozličnou, poměrně divokou květenou. Zkrátka okrasná zahrada po anglicku. Růže a růže a růže, všech barev a vůní, a další kytky, které jsem ani neznala jménem. Měli jsme s sebou jen Bělinku a Eliho, takže jsme si připadali parádně odbřemeněni. Eli byl hodnej, pozoroval v zahradě „vence“ a my jsme seděli na lavičce a užívali si klidu. Dokonce i Jožka byl přemožen krásou květeny a čmeláků. Byl to ten nejkrásnější den, jaký jsem v poslední době prožila. Myška oslavil minulou sobotu první svaté přijímání v místním katolickém kostele, kam docházel předchozího půl roku každou sobotu ráno na přípravku. Kamarádka mi půjčila společenský chlapecký oblek, takže byl dostatečně nastrojen. Kdybyste viděli ty holčičky! Vypadaly jako malé nevěsty, některé jako šlehačkové dorty se závoji – já nevím. Je to slavnost, ale mně to připadá trochu přemrštěné. Moc jsem se nesoustředila, protože Eli byl jako na trní, různě vybíhal před kostel, několikrát jsme byli na WC, všichni se ohlíželi… Zkrátka byla jsem ráda, když už byl konec. V lijavci a vichru jsme přeběhli k nám domů na oslavu. Odpoledne dorazili naši milí příbuzní z Londýna, a když jsme snědli všechny větrníky (dělala jsem za Josefovy asistence a dozoru domácí a chutnaly jako z cukrárny) a cupcaky (nevíte někdo, co to je? – pozn. sazeče), vydali jsme se na výlet do Rochesteru. Tam proběhlo divoké dobývání normandského hradu, jinak se to nedá nazvat. Naši kluci, posíleni o londýnské bratrance Davida a Adámka, lítali jako splašení po prostorném hradním nádvoří, od kanónu, na kanón, od kanónu… a tak pořád dokola. Tváře jako růžičky, rozpálení a spokojení. My velcí jsme se klepali v silném větru zimou, ale klukům vichr nevadil. V parku pak ještě provozovali šiškovou bitvu. Myslím, že tento výlet byl velký úspěch. Velké výlety moc nepodnikáme, oba s Jožkou jsme rádi, že jsme naživu. Dvakrát jsme se ovšem vypravili do Doveru na hrad. Jožkův bratranec Pavel nám nadšeně vyprávěl o půvabech


7

hradu, tak jsme se tam vypravili, a nelitovali jsme. Hrad je tak rozsáhlý, že se to všechno nedalo za jeden den vůbec stihnout a museli jsme se tam vydat znova, a nejspíš ani to nebylo naposled. Klukům jsem ukazovala maják z dob římských, saxonský kostelík a velkolepý palác, vystavěný Jindřichem II. Byli jsme v tunelech, které sloužily za 2. světové války jako velitelství admirality a nemocnice (!). Velmi zajímavá prohlídka. Středověké tunely měly úspěch ještě větší. Nic tam nebylo, jen vlhko, šero a občas úplná tma, sem tam nějaká chodba už dále nevedla, nahoru dolů… Kluci tam lítali jako šílení, úplně šťastní. Hráli si na vlaky a řvali tak, až jsem se bála, že nás vykážou z hradu ven. Když jsme opustili chlad a vlhko tunelů, dala jsem si Bělinku do nosítka a vyhnala jsem chlapce na střechu paláce, odkud byl nádherný výhled na moře a na Dover. Proběhli jsme se pak ještě po hradě, chvíli poslouchali koncert kapely Kentské policie, jenže Eli následoval Myšku na nebezpečné srázy, atmosféra houstla, tak jsme se radši sebrali a sjeli dolů do Doveru. Překvapilo nás, kolik aut je na obvykle prázdném parkovišti (byla neděle). Josef to považoval za důkaz, že v letních měsících se všichni normální lidi jezdí koupat se k moři a ne někam pozorovat kytky. Ukázalo se, že zrovna bylo 100. výročí založení továrny Rolls-Royce a do Doveru se sjely vozy této značky. Staré i novější, bylo jich tam v řadě vyrovnáno asi 150. Některé vozy měly otevřené kapoty, aby bylo možno prohlížet si jejich motory, i dvířka – některé interiéry byly opravdu přepychové. Bylo ovšem příliš větrno a zima na koupání. Eli si to nedal vzít a vběhl do moře oblečený v botách, tak jsem se po anglickém způsobu usmála a dopřála mu svobodu. Všem se líbil Spitfire, který kroužil nad přístavem. Na plakátu jsme se dočetli, že do těchto letadel použili konstruktéři právě motory značky Rolls-Royce (dvanáctiválec, pro znalce). Úspěchem byla i návštěva hradu Walmer. Je to kousek od Doveru, na mořském pobřeží. Hrad pochází z tudorských dob. Stavba sama je vlastně kulatá věž, obklopená hradním příkopem. V příkopu je krásná tráva a plno růží, jakož i v přilehlých zahradách. V bazénku se zlatými rybkami kvetly lekníny, bílé a fialové, vážky provozovaly zásnubní tance, všude samá besídka, lavička, vyhlídka – a růže, hlavě bílé. Bylo to celé velmi romantické. Dá se jít dovnitř na prohlídku interiérů, což bylo rovněž velmi zajímavé. Jednak vzhled a vybavení jednotlivých místností – jedna strana každé místnosti byla vždycky kulatá, a pokoje se různě zužovaly, zahýbaly atd. V několika místnostech připomínali generála Wellingtona, slavného jednak tím, že porazil Napoleona u Waterloo, a jednak vynálezem nepromokavých bot. Ty tam měli ve vitrínce. Wellington byl svými muži milován, prý mu vojáci s láskou říkali „Old Nosy“, pro jeho výrazný nos, asi. Jiné místnosti byly věnovány památce návštěvy mladé královny Viktorie s princem Albertem a dvěma dětmi (ostatních šest bylo tenkrát ještě na houbách). Ani se nedivím, že Viktorie později vzpomínala s láskou na prázdniny ve Walmeru – promenáda na mořském břehu je dnes změněna v cyklosezku, ovšem stále stejně příjemná, ovívaná slaným chladivým vánkem od moře. Nejvíc se mi ovšem líbila jídelna, ze které se francouzskými dveřmi vycházelo přímo na terasu s působivou vyhlídkou na moře. V tomto jsme se dvakrát vykoupali a nasolení s mírným úpalem jsme jeli domů.

8


Kromě těchto pár výletů plynou naše dny asi podobně jako vaše. Vaření, uklízení… I když teda české děti už mají ve školách asi klid, na rozdíl od těch našich. Tady je škola v plném proudu až skoro do konce července, a ti moje kluci navíc musí dělat i školu českou. Od 1. června jsme na to nastoupili a intenzivně píšeme diktáty a pravopisná cvičení. Hlavně v Tomově případě je učitel občas tlačen do míst, kde se sám pohybuje obtížně a nerad. V páté třídě začínají větný rozbor, a to jsem jako dítě vyloženě neměla ráda. Aspoň jsem se na stará kolena dobrala toho, co je to přísudek jmenný se sponou, což jsem na základní škole nikdy nepochopila. S Myškou zápasíme pro změnu se slovní zásobou. I když doma mluvíme česky, má Myška potíže s některými slovy. Ve cvičebnici má doplňovat párové souhlásky, naposledy se nepodařilo rozlousknout KŘE_KÝ. My doma nic křehkého nemáme, vše se dávno rozbilo, tak jsem ani nevěděla, jak mu to dostatečně názorně vysvětlit. Už už jsem se uchylovala k vejci, když se Tom vložil do diskuze: „Myško, to je jako fragile.“ A Myška hned věděl, „fragile“ dělali ve škole. Je to zvláštní, že se vlastně musí učit česká slova, která nepoužívám v běžné řeči. A všechna ta rčení a přísloví a přirovnání… Občas dostupuje frustrace velkých výšin, když např. mi Myška vítězně předváděl slova příbuzná, a u RYBA byl RYBÍZ. Nepodařilo se mi to vysvětlit, proč ryba není příbuzná s rybízem. Bělinka se vztyčila. Naštěstí ještě samostatně nechodí, jen kolem nábytku. Po schodech leze jako blesk, namontovali jsme bezpečnostní branky, které ovšem kluci pořád nechávají otevřené. Pod schody jsem tedy umístila peřinu, aby nám děvenka padala do měkkého. Loučím se s vámi z naší divoké domácnosti a doufám, že se o prázdninách s mnohými z vás uvidíme! Zdravím vás moc a přeju krásné léto! Blanka

PODOBENSTVÍ O HODINÁŘI V malém domku na konci města bydlel hodinář se svou početnou rodinou. Neměli na růžích ustláno. Jen tu a tam přinesl někdo hodináři něco k opravě a málokdy se tu zastavil zájemce o nové hodiny. Lidé v městě a okolí nebyli zámožní, i hodiny byly pro většinu z nich přepychem. Hodinář byl opravdový mistr svého řemesla. Přestože byl chromý na obě nohy a po dílně se jen ztěžka pohyboval, jeho ruce byly citlivé a hbité, jeho oči jasné a zrak bystrý, jeho sluch byl jemný a rozeznal i sebemenší závadu v tichém tikotu hodin. Na stěnách jeho malé dílny visely krásné hodiny, malé i velké, vesele tikající i vážné a velebné, jejichž kyvadlo zvolna a přesně odměřovalo čas. Byla to malá umělecká dílna. Jednou šel okolo krámu kněz. Vešel dovnitř, potřeboval opravit své hodinky. Užasl, když viděl všechny ty skvělé exempláře po stěnách. Prohlížel si je, zatímco hodinář opravoval porouchané péro. „Jsi umělec, hodináři, tohle jsou všechno pravé poklady,“ řekl. Hodinář mávl rukou. Nebyl zvyklý naříkat a stěžovat si, ale najednou se mu zachtělo otevřít knězi své srdce. „K čemu jsou mi poklady, které nikdo nekoupí? Co jsou mi platná ta – jak říkáte – umělecká díla, když visí jen na zdi a já se na ně dívám, jak ubíhá čas a odměřuje mou bídu. Tady vesele tikají hodiny a vedle v kuchyni stojí na sporáku prázdné hrnce a žena a děti by chtěly jíst…“ Hodinář povzdechl. „Ani trochu štěstí mi Pán Bůh nedal, otče. Jen bídu a nemoci, dětí plno a peníze žádné. Já jsem mrzák, sotva chodím. A tak jen sedím tady v dílně, dělám hodiny, vymýšlím stále nové, zlepšuju – ale k čemu mi to je?“


9

Kněz mlčel, procházel se podél stěny s hodinami a najednou se zastavil u těch největších a nejkrásnějších. Měly malovaný ciferník, vyřezávané ručičky, lesklé mosazné kyvadlo na dlouhé tyči a dvě velká, těžká olověná závaží. „Krásné hodiny,“ pochválil je kněz, jako by ani neslyšel dlouhou hodinářovu zpověď. „To je taky tvoje práce?“ „Jsou to mé nejkrásnější hodiny, otče. Jsou přesné a spolehlivé. Všechny ostatní hodiny řídím podle nich.“ „Mistrovské dílo, hodináři. Jen škoda, žes je zatížil takovými strašnými kusy olova,“ řekl kněz, přistoupil k hodinám a obě závaží vyvlekl z háčků, kterými byla zavěšena na řetízcích. Hodiny se zastavily. Hodinář udiveně zíral, nemohl pochopit knězovo počínání. Cožpak je tak hloupý? „Jak to, že tvé vynikající hodiny nejdou, hodináři,“ zeptal se kněz. „Ach, otče,“ zavyčítal hodinář, „jak mohou jít, když jste jim vzal jejich závaží?“ „Chtěl jsem jim ulehčit,“ řekl kněz. „To závaží je přece jejich hnací síla, otče. A já jsem přesně spočítal, jak má být závaží těžké.“ Kněz se usmál, zavěsil obě závaží na místo, ťukl do kyvadla a hodiny začaly zase tikat. „Jsi velký mistr, hodináři, přesně víš, jaké závaží které hodiny potřebují. A víš, že je to jejich hnací síla. I náš Pán dobře ví, jaké závaží kdo v životě potřebujeme. Neboj se, On tě nepřetíží. On je dobrý Mistr. Ale kdyby ti ta závaží vzal, byl bys stejně neužitečný a nepotřebný jako hodiny, které nejdou.“ Kněz už dávno odešel, ale hodinář se stále ještě díval na své krásné kyvadlové hodiny na stěně, naslouchal jejich pravidelnému, nevzrušenému tikotu a mimoděk sepjal ruce. do Zpravodaje zaslala Marta Vaculínová

JAK DÍTĚ NAHLÍŽÍ NA POZICI MATKY VE SVÉM ŽIVOTĚ 4 roky – máma ví všechno 8 let – máma ví hodně 12 let – máma neví všechno 14 let – máma neví nic 16 let – máma je nula 18 let – je z jiný doby 25 let – máma to možná ví 35 let – než se rozhodnu, zeptám se mámy 45 let – ptám se sám sebe, co by si o tom myslela máma 75 let – jak rád bych se zeptal mámy na to, co si o tom myslí Z e-mailové schránky Petry Ryantové

10


AFORISMY PRO DNEŠNÍ DOBU Musí být krásné žít v zemi, kde je osel jen dopravním prostředkem. Optimismus účetních musí být podložen přesnými čísly. Žádná blecha neskáče tak, jak její hostitel píská. Mlčení může být ctnost, nebo také projev zbabělosti. Zabedněnců neubývá, třebaže cena dřeva rok od roku roste. Je ještě něco horšího než nedůstojná fraška: důstojná fraška! Idealisté málokdy mluví k věci. Důvěřovat každému je pošetilé, ale nedůvěřovat nikomu je šílené. Když nebe, tak s oblohou! Znám mnoho mistrů pera, ale žádného mistra propisky! Nevěřte Fénixovi, dokud nevstane z popela. Manželská hádka je pořád lepší než nemanželský smír. V době sucha prosperují obchodníci s deštěm. Jak se vymanit z tohoto slzavého údolí? Odjet na hory! O mrtvých jen dobře – zvlášť pokud jsou pořád mezi živými. Hmotnou nouzi řeší zákon, s tou duševní si musí poradit každý sám. Hlavu vzhůru! Jinak bude všechno vzhůru nohama. Z knihy aforismů Davida Kosorína vybrala a zaslala Eva Petrusová

MANŽELSKÉ

OKÉNKO

TÝDEN MODLITEB: TY JSI PÁN Pane, Kriste, zdravíme tě. Zdravíme lásku, které nerozumíme. Čekáme na lásku, kterou ještě neznáme. Pomoz nám, Pane, stanout pod křížem a nakonec porozumět. Skrze zkušenost lidského života, Pane, dej nám chápající srdce. Chválíme tě. Jsi milujícím Pánem dějin a naše kolena se skloní před tvým jménem, neboť ty jsi nás stvořil z ničeho, milovals nás a spasil. Z knihy Richarda Rohra „Days of Renewal“. Převzato z internetové konference „Mužská spiritualita“

SMUTNÝ

SVATÝ JE VĚRU SMUTNÝ SVATÝ…

TELEFONNÍ ZÁZNAMNÍK BABIČEK A DĚDEČKŮ „Ahoj, momentálně nejsme doma, ale po zaznění signálu: potřebujete-li pohlídat děti, stiskněte dvojku; chcete-li půjčit auto, stiskněte trojku; potřebujete-li vyprat a vyžehlit prádlo, stiskněte čtyřku; chcete-li k nám uložit děti na noc, stiskněte pětku; chcete-li, abychom šli pro děti do školy, stiskněte šestku; chcete-li, abychom vám něco upekli na neděli, stiskněte sedmičku; chcete-li v neděli u nás obědvat, stiskněte osmičku; potřebujete-li peníze, stiskněte devítku; jste-li někdo z našich přátel či známých, nyní nám zanechte svůj vzkaz.“ Na http://neviditelnypes.lidovky.cz našel a pro Zpravodaj zaslal Ing. Jiří Musil


11

RECEPT

NA ZÁŘÍ

Je mi líto, sám si to neumím vysvětlit, ale jakousi zvláštní okolností (jako je souběh konce prázdnin, začátku školního roku, manželských setkání a možná taky slunečních skvrn a kanálů na Marsu) se stalo, že nemám v poště žádný recept… Situace, důvěrně známá každému člověku, který je alespoň nějakou dobu ženat: manželka odjede (do porodnice, k mamince, hlídat vnoučata či na služební cestu – to je v této situaci celkem jedno) a muž večer přijde z práce do potemnělého a liduprázdného bytu, kde ho v předsíni vítají jeho vlastní bačkory, které tam ráno pohodil, v obýváku v nejlepším případě nevysypaný popelník a včerejší noviny, otevřené ještě stále na sportovní stránce, a v kuchyni leda tak nádobí od snídaně (v lepším případě je alespoň ve dřezu)… Žaludek se ale neodbytně hlásí a dole v hospodě mají akorát utopence a nazelenalý salám. Co teď? Nejprve otevřeme lednici (to je to místo, kam si dáváme pivo) a podíváme se, zda tam není kastrůlek s něčím, co by se dalo ohřát. Pokud ano, máme skoro vyhráno (sporák, sirky, zamíchat, položit na stůl – ale na nějakou podložku, jinak sbohem ubruse!), pokud ne, hledáme dál. Mohla by tam být vanička se sádlem. Pokud je ještě k tomu někde zbytek chleba, nalistujeme starší Zpravodaje a najdeme recept na chleba se sádlem. Chybí-li chleba, použijeme housky nebo zaskočíme k nejbližšímu Vietnamci, mívají chleba i večer. Nemáme-li v okolí Vietnamce, snad by se našel slitovný soused, který chleba zapůjčí… Není-li sádlo, podíváme se ještě do komory, zda by se nenašly třeba olejovky. Pokud ano, zalistujeme v jiném Zpravodaji a dále je to stejné jako výše. Nejsou-li již ani olejovky (včera byly dobré, ale zapomněli jsme po cestě domů koupit další), ještě stále si můžeme uvařit vajíčka natvrdo (ne moc velký hrnek – velikost odhadneme podle počtu vajíček, které jsme dokázali přendat z lednice na linku, aniž by se vejce rozpleskla na podlaze, voda, vložit vajíčka, zapálit plyn pod hrnkem, vařit alespoň 5 minut, raději více, vyndat, oloupat, posolit a opepřit dle chuti, sníst). Taky se k nim hodí chléb, může být i paprika nebo rajče, dokonce i salátová okurka – ale jen pokud víme, jak to vypadá, a pokud to ještě v lednici je a dosud to nezplesnivělo… A ještě stále máme možnost uvědomit si, že půst nikdy nikoho nezabil, a dát si k večeři samotné pivo (jakýsi rudý potentát kdysi tvrdil, že je to takový ten náš tekutý chléb, tak si alespoň můžeme experimentálně ověřit, zda měl pravdu). A také si můžeme uvědomit, že jsme si jaksi jako na samozřejmost zvykli, že přijdeme domů, lednice je plná, na sporáku je něco k snědku, stůl je prostřený a někdo nám velmi milý sedí u stolu naproti mně a má radost z toho, jak mi chutná. A třeba bychom mohli říci „Děkuji.“ Zkoušel jsem to – a šlo to… Sazeč

12


SLOVNÍČEK POKOJ Reakce Josefa Schreiera na Poznámky na neděli Václava Vacka. Převzato z internetové konference „Mužská spiritualita“ se souhlasem pisatele. Milý Václave, děkuji ti za poznámky na neděli. Vždy se na ně těším a často v nich nalézám něco, co by mne vůbec nenapadlo. Jsou inspirující nejen pro mne. Když nám to vyjde, čteme si je s dětmi v sobotu večer, abychom byli „více připraveni“ na nedělní slavení mše. Tentokrát se mne také slova dotkla, ale jinak než doposud. Dovolím si oponovat tvému vyjádření, že slovo pokoj je pro nás málo srozumitelné a nevyjadřuje dobře význam Ježíšových slov. Říkáme: „…potkal jsem člověka, který kolem sebe šíří pokoj…“ ten pokoj z něho vyzařuje, protože je spokojen… … někdo je spokojený s málem a proto může být šťasten … naopak jiný kam přijde, vyvolá kolem nepokoj… Neznepokojuj se proto. „Dej mi s tím už pokoj!“ znamená: nezneklidňuj mne, nevnášej do mne nepokoj … buď spokojený, že to dopadlo tak dobře … mnoho lidí je nespokojeno se situací …., znepokojují nás špatné zprávy … Člověk touží po pokoji, v němž nejsou obsaženy starosti, bolesti a zármutky, žal a slzy, pot a dřina, chlad a temnota, hlad, bída a strádání, nenávist, závist a nepřejícnost, … Rodiče si dělají starost, protože dítě je nepokojné… neklidné dítě se konečně upokojilo … necítí se být ohroženo; rodič ho přesvědčil, že je v bezpečí… Slováci říkají: „Upokoj sa!“, něco jako naše „Uklidni se!“ Ve světě jsou války a nepokoje …, … byla to nepokojná doba, tj. vládla v ní nejistota a strach. … prožívali jsme pokojná léta …, …dlouho jsme strádali a teď si snad užijeme pokoj. … se sousedy vycházíme v pokoji … tj. nejsou mezi námi sváry, hádky nebo vády. Proč naši předkové použili slovo pokoj k označení místnosti v domě? Prostor, kde jsou dveřmi a případně zámkem odděleni od neklidů a zmatků, které „zuří za dveřmi“. Venku vládne nepokoj a nepohoda, uvnitř se rozprostřel pokoj… Venku je surová zima, sychravo, liják a špinavé bláto, nebo naopak nesnesitelně praží slunce a uvnitř je pohoda, teplo, sucho, příjemně a mile. Proč v hotelu dostaneme klíč od pokoje, kde se i v cizím prostředí můžeme cítit dobře? Proč není pokojem kuchyně, koupelna, chodba, záchod, dílna, kotelna, sklep? To jsou místa, kde se něco děje, něco odehrává, kde není trvale hezky, kde pokoj trvale nezavládne. Naopak místnost, kde je uklizeno, upraveno, kam si pustíme jen ty, se kterými se cítíme dobře, nazýváme pokojem. Proč tato místnost získala tento název? Vždyť byla užívána i jiná pojmenování pro místnosti, např. světnice, sednice, jizba, … Také ložnice je pokoj. Je pokojem vyhrazeným k ležení (spánku, …), vybaveným ložem, a proto ho více nazýváme ložnicí. Pokoj je stav mysli, která se nemusí bát nebezpečí, necítí se v ohrožení, není zneklidňována. Pokoj je stav, při kterém panuje řád věcí, funguje právo, vládne spravedlnost, není důvod se obávat, znepokojovat se strachem, prožívat úzkost z toho, co by se mohlo přihodit, nikdo se nemusí strachovat, že něco nefunguje, že bude trpět nedostatkem a nouzí, že bude nespravedlivě odsou-


13

zen, že bude okraden, že ho někdo přepadne a zraní, že na nádraží vybuchne bomba, že bude ponižován, že se mu budou posmívat pro jeho názory, že bude bez práce, protože má jinou barvu kůže … vlaky jezdí podle jízdního řádu, v obchodě si mohu koupit rohlíky, řidič mi dá přednost na přechodu, soused se na mne usměje a popřeje mi dobrý den, z kohoutku poteče voda, abych se mohl umýt; když stisknu vypínač, rozsvítí se světlo, zákazník mi zaplatí fakturu včas, porouchá-li se auto, v servisu mi ho opraví a přitom mne neokradou, zaparkuji-li před obchodem, najdu auto na svém místě a nepoškozené, povodně mi neodnesou úrodu a vítr nevezme střechu z domu, nemusím se bát, že chamtivý manažer vytuneluje firmu, já budu bez práce a ještě z daní zaplatím vzniklý dluh; že duševně chorý politik se dostane k moci a přivede zemi k státnímu bankrotu; že policista místo toho, aby stíhal zločin, číhá na někoho, kdo jen trochu špatně zaparkuje, aby od něho vybral pokutu… večer po práci mohu s přáteli vypít lahvinku vína, zazpívat si, a nikdo se přitom nepopere. Ve slově pokoj také slyším slovní základ „koj“, tedy stav po kojení. Není blaženější stav u dítěte, než ten, kdy dítě usne „po kojení“ – nakojené matkou. Tělesně je nasyceno, nevnímá žádné fyzické strádání. Duševně je nasyceno, protože právě bylo oblaženo láskyplným spojením s matkou, spojením, v němž je plnost bezpečí, plnost důvěry, plnost odevzdanosti. Je to vztah závislosti křehkého dítěte na veliké, silné a mocné matce. Tuto závislost dítě radostně přijímá a je pro něho zdrojem radosti a štěstí. Tento stav „po kojení“ je stavem blaženosti, který je srozumitelný a pochopitelný snad každému člověku. Tam, kde není pokoj, je napětí, nervozita, neklid, strach, úzkost, zmatek – ten má původ ve lži. Blahoslavení šiřitelé pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími (Mt 5,9). Pozdravení pokoje při mši vnímám jako velmi silný a dobrý rituál, jehož rozsah si ani dost nedomýšlíme. V dnešní atomizované době, vyzdvihující individualismus, je pro mne pozdravení pokoje silným sdělením, že můj soused sdílí se mnou stejné hodnoty – Kristův pokoj. Nemusím se svého souseda bát, a také já skrze přání pokoje sděluji jemu, že na něho nehodlám zaútočit, okrást ho, podvést, oklamat, uvést v omyl … Přijímám svého souseda takového, jak ho Bůh stvořil, nekritizuji ho, nepohrdám jím, nepovyšuji se nad něho. Také já mohu být tím, kým jsem, a nemusím se dělat jiným… Pokud by mezi námi něco bylo, nedokázal bych mu podat ruku. Kristus mne učí usmířit se, odpustit… Vnímám, že slovanské slovo pokoj velmi dobře a bohatě vystihuje to, co přináší Kristus svým učením. Kristův POKOJ je pro mne z uvedených důvodů mnohem více srozumitelný než cizí a tím trochu abstraktní pojem ŠALOM. Časy pokojné ať přijdou, mír Kristův přinesou!!! Doufám, že má slova přinesou pokoj a ne znepokojení. Pokoj s Tebou a všem chlapům, Josef Schreier

14


MANŽELSKÁ

SETKÁNÍ

BYLI JSME NA MS V LIBERCI Všechno zlé je pro něco dobré. Radka a Petr Šustkovi byli letos poprvé na Manželských setkáních (které se poprvé konaly v Liberci) a Hanka Pištorová se s nimi domluvila, že by mohli napsat pro Zpravodaj, jaké to bylo. Jenomže (a teď přijde to horší) Radka se po návratu roznemohla a ze společného psaní nebylo nic. Jelikož však chtěli dodržet, co slíbili (a teď přijde to lepší), napsali článek oba – každý ze svého pohledu. A díky tomu (a teď přijde to vůbec nejlepší, jakési kouzlo nechtěného) se podařilo o MS říci víc, než jen to, co se vejde do článku. Oba články jsou totiž navíc ještě nádhernou ukázkou toho, jak muž a žena, přestože jsou si blízcí, vidí a prožívají totéž každý jinak, popisují to jinak, zdůrazňují jiné pohledy… přesně to jsme se na MS měli dozvědět (myslím to, že muž a žena jsou každý jiný…) – a tak to máte tady jak na dlani, jak kdyby to vymaloval… no prostě: všechno zlé je pro něco dobré – dlouhá pozn. sazeče, ovšem k věci. Když mi manželka Radka řekla, že jsme byli požádáni o napsání článku pro Zpravodaj YMCA – Živá rodina, blesklo mi hlavou, že to bude lehké. Jak jsem nad tím ale začal přemýšlet, došlo mi, že to zase tak lehké nebude. Ono pět chválu na Manželská setkání je jednoduché, ale porozumí mi jen ten, kdo tam někdy byl. Přesto se ale pokusíme podat pravdivé svědectví o této mimořádné události. Přiznám se, že se mi do Hranic na Moravě, kam jsme měli původně jet, vůbec nechtělo, a Radce jsem na to kývl jen proto, že jsem chtěl, aby viděla, že jsem ochoten něco udělat pro naše manželství. Jenže Hranice nevyšly kvůli mimořádné hospitalizaci Radky a já byl rád, že mám klid. Pak přišla s tím, že vyjednala náhradní kurz v Liberci. Nakonec jsme tam odjeli. Po vystoupení z auta jsem pocítil úzkost. Vždyť jsem již 16 let nebyl u zpovědi, do kostela prakticky nechodím a tady je to samý křesťan – opak mé osoby. To mě určitě budou nutit se modlit, chodit na mše a kdo ví co ještě. Co já si s nimi budu povídat? Vždyť jsem poměrně hrubý, kouřím, slovník také není nejslušnější atd. Jaké bylo mé vystřízlivění už během přivítání. Všude pohoda, úsměvy, okamžitá nabídka tykání. Až jsem si říkal, že ty páry, co zde jsou, nemohou mít žádné problémy jako my. Omyl číslo dvě. Mají úplně stejné problémy jako my. Přednášky byly skvělé, a to hlavně proto, že je přednášely normální manželské páry a opravdu věděly, o čem mluví. A také díky parádní kapele, složené z manželů a manželek účastnících se kurzu. Úvodní slovo povětšinou měl Jirka Tkáč a Tomáš Kučera s informacemi pro „přežití“ (vždy skvěle podáno a s humorem), a také s gratulacemi pro oslavence narozenin, svátků či výročí. Dále pak promluvil k danému tématu kněz a začala samotná přednáška, vždy trochu odlehčená humorem přednášejících. Následné sezení ve skupince bylo také fajn a z nás se vše sypalo, ani jsem nevěděl jak. Asi kvůli tomu, že co se řekne na skupince a na přednášce, se nikde jinde neříká a nemělo by se to dostat ven. O děti se postarali tzv. pečouni, tedy pečovatelé, kterým se děti svěřují během přednášek. Menší dítě má každé svého pečouna a větší děti jsou pečlivě zařazovány do skupinek. Pečouni jsou velmi podstatní, protože jsou schopni dítě zaujmout, pobavit, uchovat celé, nakrmit, přebalit, dovézt na kojení, vymyslet pro něj hru, a to po dobu i několika hodin. Je vidět, že jsou na svoji roli velmi dobře připraveni. Bez nich by to zkrátka nešlo a patří jim veliký dík. O celém setkání se dá mluvit jen v superlativech, a to budu ještě hodně přísný. Celková atmosféra je výjimečná a pro mě dosud nepoznaná (pozor: hrozí na ní závislost ). Těm, kteří se bojí sem jet, mohu říci jen to, že není proč se bát. Bez ohledu na vyznání, množství dětí a délku


15

vztahu můžete jen a jen získat. Konec konců odjet domů můžete vždy, ale to se vám určitě nebude chtít. Nikdo zde nikoho do ničeho nenutí, atmosféra je uvolněná a pohodová, zázemí výborné a organizace vynikající. Navíc je zde pro účastníky setkání připravena baterie duchovních, psychologů, psychiatra a praktického lékaře. Pro věřící, a nejen pro ně, probíhají pravidelné mše, biblické rozpravy, nebo např. modlitba u kříže (pro mě nejsilnější duchovní zážitek z celého pobytu). Plná penze jen příjemně podtrhne celkový pobyt, zvláště pokud je pamatováno i na vegetariány. Přínos pro manželství je zřejmý a veliký. Hodně věcí jsme si uvědomili, pojmenovali, a dokonce si i něco ujasnili, o čem jsme se dosud báli mluvit. Nečekejte, že se po příjezdu domů přestanete hádat, ale budete rozumět svému chování a budete mít klíč k pochopení toho druhého. To je dobrý začátek, ne? Musím přiznat, že jsem zde našel novou cestu ke své manželce a dokonce po 16 letech se vrátil na cestu k Bohu. Dobrovolně, rád a s nadšením. A stejně tak se rád vrátím na Manželská setkání sem do Liberce. Petr Šustek Letošní rok jsme se s manželem a dcerou (1,75 roku) poprvé zúčastnili Manželských setkání. Já se na setkání dost těšila, a když jsem se ptala manžela, zda tam opravdu chce jet, vždy odpovídal, že ano. Byla jsem nadšená, že chce pochopit chápání a chování ženy a tím zlepšit naše manželství. V duchu jsem si říkala, že já ho chápu daleko víc než on mě a že to bude novinka spíše pro něj. Po příjezdu jsme vešli do haly, všichni kolem se srdečně vítali a upřímně se na sebe usmívali. Nemohu říct, že bych se cítila nepříjemně, protože přátelská atmosféra byla opravdu velká, ale blesklo mi hlavou, že tu nikoho neznáme, a než poznáme, pojedeme domů. Na další úvahy nebyl čas. Hned se nás ujal velmi příjemný manželský pár, který nás hezky přivítal a postupně seznamoval s organizačními záležitostmi. Od té doby jsem se cítila jako v jiném světě a do reality všedních dnů jsem se vrátila až po příjezdu domů. Ano, schválně píšu všední dny, protože na MS byl každý den nevšední, ba snad každá hodina. Během celého týdne jsme měli tu možnost poslechnout si mnoho příběhů, o které se s námi přednášející podělili. Přednášející pár byl vždy jiný, originální, a hlavně jejich příběh napsal sám život. Často jsme se u některých situací sami poznávali a nejednou mi proběhlo hlavou, že snad bydlí s námi v jedné domácnosti. Zjišťovala jsem, jak řešíme stejné problémy, jak často máme my ženy stejný pohled na danou situaci, ale také proč to tak je a jak to asi vidí muži. Každá přednáška byla na jiné téma a bezprostředně po ní jsme se sešli v malé skupince tří párů k prodiskutování a rozebrání našich pocitů. Naše skupinka byla úžasná, a tak jsem neměla větší problém se otevřít a říct své názory a pocity nahlas. Došlo i na pár slziček, ale když má člověk pocit jistoty, že zde vyslovené zůstane ve skupině a ostatní se ho snaží maximálně pochopit, je vše daleko snazší. Během celého setkání jsem pochopila mnoho věcí. Mezi nejdůležitější bych však zařadila to, že jsem pochopila sebe sama, své jednání, chování, potřeby, pocity, ale především svou ženskost. Na druhou stranu jsem zjistila, jak je to u mužů, ale především u mého manžela. Každý jsme jiný a není dobře ani špatně, když se více či méně odchylujeme od většiny. Důležité je, abychom si s partnerem o odlišnostech vzájemně řekli a vysvětlili si, co a jak cítíme. Již po první přednášce mi manžel na skupince řekl, čeho si na mě nejvíce váží. Byla jsem mile překvapena, netušila jsem, že mě takto vidí. Na druhou stranu jsem i já zjistila, že netušil, čeho si u něj vážím a oceňuji. První přednáškou u nás došlo k otevření vztahu a volnému projevu citů. Nevíme, zda se to stalo i u jiných párů, ale my měli to štěstí, že nám se to hned zkraje celkem povedlo. I tak ale bylo u některých témat těžké vyslovit to, co bych chtěla. Někdy jsem cítila stud, někdy jsem ani neuměla svůj problém pojmenovat. U mě jako u ženy to ale nebyl takový problém, protože jsem od přírody

16


celkem komunikativní. Manžel to měl v tomto směru těžší a o to víc si ho vážím, že překonal své zábrany a snažil se věci pojmenovat, mluvil o sobě a o svých pocitech. Jak už jsem zmínila na začátku, myslela jsem si, že víc nových informací objeví manžel. Teď už vím, že jsme toho objevili oba tak nastejno. Oba jsme zjistili, co, proč a jak ten druhý dělá, ale i tak toho o sobě ještě spoustu nevíme. Bylo by naivní si myslet, že po týdnu na MS bude naše manželství ideální. To určitě ne. Máme před sebou spoustu práce na sobě i na manželství, ale víme, jak v některých věcech postupovat, a můžeme využít podpory, která nám byla po celou dobu kurzu dávána. Úžasnou věcí na MS je dobrovolnost. Nikdo mě do ničeho nenutil a vše záleželo jen na mně. Překvapuje mě, že něco jako MS existuje, že někomu záleží na manželských vztazích, a vidím, že snad všechny páry kolem mě by toto setkání potřebovaly, protože by svůj vztah minimálně upevnily. Pokud to bude příští rok možné, ráda bych na MS znovu jela – na manželství je totiž stále co vylepšovat. Radka Šustková

ZE

ŽIVOTA

ŽIVÉ

RODINY

ZE SEKRETARIÁTU Jak jste si jistě všimli, v termínovníku chybí cvičení pro ženy, které vede Zdenka Pavlasová. Vzhledem k tomu, že Sportovní centrum v Paláci YMCA prochází celkovou rekonstrukcí, která by měla být dokončena do konce srpna, a nový pronajímatel se ještě nevyjádřil, zda nám hodiny na cvičení ponechá, musíme vyčkat.

NABÍDKA Milí členové Živé rodiny, již v červnovém čísle jsme otiskli tuto nabídku, zatím se nám nikdo neozval. Pro případ, že jste to jen přehlédli: chtěli bychom Vám nabídnout možnost zorganizování přednášky psychologa na manželskou a rodinou problematiku u Vás v regionu. Pokud by Vás naše nabídka zaujala, ozvěte se. Domluvili bychom vše potřebné, tj. termín, téma přednášky a ostatní s tím spojené.

ZÁŽITKY Z DOVOLENÉ Léto je za námi se všemi prázdninovými zážitky. Pokud jste měli nějaký nevšední zážitek, podělte se o něj a napište nám. Radana Vášová

ŽIVÁ

RODINA PŘIPRAVUJE

TERMÍNOVNÍK 2010 termín

akce

kontakt sekretariát  224 872 421

13.9.2010

výbor YMCA – Živá rodina

16.10.2010

Sobota pro manželky

H. Pištorová  606 745 048

12. – 14.11.2010

Podzimní obnova MS – Seč

H. Pištorová  606 745 048

10. – 14.12.2010

Zimní pobyt Albeřice

sekretariát  224 872 421


17

RODINNÝ LYŽAŘSKÝ KURZ YMCA – ŽIVÁ RODINA Kdy: pátek 10. 12. – úterý 14. 12. 2010 Kde: Krkonoše – Dolní Albeřice (Hor. Maršov) – Dům Setkání (rekreační a školicí středisko YMCA) Kapacita: cca 50 míst v šestnácti 2-6lůžkových pokojích plus přistýlky (sociální zařízení pro deset pokojů jsou společná na patře, šest 2-3lůžkových pokojů má sociální zařízení vlastní). Velmi dobře zde vaří – budeme mít polopenzi. Doprava: každý vlastním autem nebo autobusem do Horního Maršova a odtud budete na chalupu přivezeni (zorganizujeme vlastními silami nebo požádáme pana správce). Ceny: ubytování s polopenzí bez dopravy a vleků: Dospělý 1500,- Kč za čtyři dny (členové YMCA 1400,- Kč) Děti 3-10 let 1300,- Kč za čtyři dny (členové YMCA 1200,- Kč) Děti 3-10 let na přistýlce 560,- Kč na čtyři dny (pokud budou v pokoji obsazeny všechna lůžka) Děti do 3 let bez nároku na stravu a lůžko 150,- Kč za čtyři dny Děti do 3 let bez lůžka, ale s polopenzí 500,- Kč za čtyři dny (v případě využití pokoje s vlastním soc. zařízením se cena navýší o 500,- Kč na rodinu). Pojede s námi psycholog, se kterým budeme moci večer debatovat, a také Jirka Ludvík, který poskytne odborné a hlavně ověřené lyžařsko-instruktorské vedení a rady. Další podrobnosti: dolní společenská místnost – koberce, hračky, hry pro děti, piano, krb kuchyňka pro hosty – vybavená linka, mikrovlnná trouba, el. vařič, varná konvice kaple – tiché místo k četbě, rozjímání ping-pong 2 dětské postýlky – správce je rád umístí na vámi vybraný pokoj parkovací plocha pro cca 15 osobních aut přímo u domu Lyžování a další zimní sporty: svah za domem – boby, saně, radovánky na sněhu vlek u Staré Celnice – (6 min pěšky od domu) nejspíš ještě nebude v provozu areál Jánské Lázně – Černá Hora – autem 20 min – tam je sníh vždy, terény pro každého, navíc v tuto mimosezónní dobu jsou permanentky značně levnější. Prosíme zájemce, aby se ve vlastním zájmu včas přihlásili v sekretariátu, abychom věděli, s kolika zájemci máme počítat a nevystavovali přeochotného správce příliš dlouhé nejistotě ohledně naplněnosti objektu.



NABÍDKA

I PRO

VÁS…

CENTRUM PRO RODINU PŘI ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉM PROGRAM EFEKTIVNÍHO RODIČOVSTVÍ KROK ZA KROKEM Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském ve spolupráci s Občanským sdružením Rodinné centrum Praha pořádá osvědčený program, který pomáhá rodičům s výchovou předškolních a mladších školních dětí. Nejbližší kurzy vedou naši lektoři v mateřských centrech, přihlásit se mohou i zájemci z nejširší veřejnosti. Mateřská centra zajišťují zázemí kurzu včetně hlídání dětí a stanovují kurzovné.

18


Termíny a místa konání: 1. října, 8. října, 22. října, 5. listopadu, 9. listopadu a 3. prosince 2010 (pátky) od 19.00 do 22.00 v MC Milovice, nám. 30. června 507. Tomuto kurzu bude předcházet ukázková hodina 24. září. Lektoři Mgr. Ing. Jan Čapek a Mgr. Markéta Čapková. Přihlašovací kontakt Mgr. Ludmila Šimková, ředitelka MC Milovice, e-mail: [email protected], tel. 728 656 530. 16. října, 23. října, 13. listopadu 2010 (soboty) od 9.00 do 17.00 v MC Rybička, Na Chodovci 54, Praha 4 – Spořilov. Lektorka Mgr. Martina Běťáková. Přihlašovací kontakt Lenka Hrklová, ředitelka MC, e-mail: [email protected] (to není překlep – pozn. sazeče), tel. 602 338 809. 23. října, 6. listopadu, 20. listopadu 2010 (soboty) od 9.00 do 17.00 v MC Jablíčkov, Dvouletky 24 (naproti), Praha 10 – Strašnice. Lektorka Mgr. Julie Žemlová. Přihlašovací kontakt: e-mail: [email protected], tel. 604 206 016. Informace o jednotlivých kurzech jsou též na http://rodinnecentrum.cz/Aktuality/. Program nabízíme též farnostem a společenstvím rodin. Již čtvrtým rokem tento projekt dotuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

PŘÍPRAVY NA MANŽELSTVÍ Podzimní osmidílná společná příprava se uskuteční opět v pražském Pastoračním středisku v termínu 10. října – 30. listopadu 2010. Setkání jsou vždy v úterý od 19.30 do 21.30 a mají informační a zážitkovou část. Na přípravě se podílí tým dobrovolných spolupracovníků Centra tvořený manželskými páry, psychologem, jáhnem a knězem. Další termíny jsou 18. ledna – 8. března 2011 a 12. dubna – 31. května 2011. Na kurzy se snoubenci přihlašují předem mailem telefonicky nebo přes formuláře na stránkách http://cpr.apha.cz/snoubenci/. O různých formách přípravy na manželství pořádaných Centrem pro rodinu nebo jinými subjekty se můžete informovat telefonicky nebo na adrese http://cpr.apha.cz/snoubenci/. Tam naleznete i mnohé odpovědi na otázky, které souvisejí s uzavřením manželství v katolické církvi.

MÁMA A TÁTA PRO 21. STOLETÍ TŘIKRÁT NOVĚ V termínech od 30. září, 5. října a 12. října pořádá Občanské sdružení Rodinné centrum Praha kurzy pro maminky po narození dítěte. Kurzy tvoří 8 setkání po 3 hodinách vždy dopoledne 9.00 až 12.00 hod. Součástí programu je i večer pro otce a sobota pro celý pár. Nabízíme účast ve skupině žen, kde budeme hledat odpovědi na důležité otázky, které přicházejí po narození dítěte. Maminky se seznámí s odbornými pohledy na to, jak rodičovská role ovlivňuje život ženy, jejího partnera i život jejich širší rodiny. Nejbližší kurzy: 30. září – 24. listopadu (čtvrtky) ve Školícím centru Lehovec, Kardašovská 671, Praha 9, lektorky Marie Macounová a Zuzana Fischerová. 5. října – 23. listopadu (úterky) v Katolické oáze Černý Most, Maňákova 754, Praha 14 – Černý Most, lektorky Zdena Veselá a Zuzana Fischerová. 12. října – 30. listopadu (úterky) v Komunitním centru Matky Terezy, U Modré školy 1, Praha 11 – Háje, lektorky Marie Macounová a Jarka Korčáková. Přijetí do kurzu je podmíněno absolvováním vstupního pohovoru a zaplacením účastnického poplatku 1500 Kč. Maximální počet účastnic je 10. Hlídání dětí je v ceně kurzu. Přihlášky a podrobnější informace: tel. 602 972 887 nebo 737 150 559, e-mail: [email protected], http://rodinnecentrum.cz/mata/.


19

SOBOTA PRO MANŽELKY na téma „Hledání pokoje“ se uskuteční v sobotu 16. října od 9 do 17 hodin v Pastoračním středisku (sv. Vojtěch), Kolejní 4, Praha 6. Setkání povedou ThLic. Kateřina Lachmanová Th.D. a Mgr. Eva Jelínková. Součástí programu bude sdílení ve skupinkách. Polední občerstvení bude zajištěno. Odpoledne bude příležitost ke svátosti smíření a na závěr programu bude mše svatá. Cílem setkání je umožnit ženám ztišení a sdílení mimo svou rodinu. Zájemkyně se mohou hlásit již nyní telefonicky nebo mailem v Centru anebo na http://cpr.apha.cz/manzelky/.

CENTRUM PRO RODINU PŘI ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉM Thákurova 3, 160 00 Praha 6,  220 181 777, 220 181 613, e-mail: [email protected], http://cpr.apha.cz, http://manzelstvi.cz

Z

DISKUSNÍHO KLUBU

SEXUÁLNÍ VÝCHOVA VE ŠKOLE – ANO ČI NE? „Vážení kolegové, vážené kolegyně, materiál, který se vám dostává do rukou, vychází z ucelené koncepce podpory a ochrany zdraví ve školách, kde se žák a jeho zdraví stávají centrem pozornosti“, uvádí doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na školách. Málo dokumentů budí takovou odezvu a pozornost jako tento materiál MŠMT, který si podle svých vlastních slov kladl za cíl: „ucelit a ujasnit přístup k oblasti sexuální výchovy“ a zaměřit ji k podpoře zdraví. MŠMT konstatuje, že vidí toto téma jako naléhavé. Doporučení reaguje na společenské změny a hledá systematický přístup k řešení problematiky sexuální výchovy v souvislosti s aktuálními výsledky šetření a analýz realizovaných v této oblasti. Doporučení ministerstva lze máloco vytknout. Současně s doporučením MŠMT však je do škol distribuována příručka: Sexuální výchova – vybraná témata 2009, která vzbudila údiv a téměř zděšení v okruhu rodičů, odborníků i samotných učitelů. Po moudrých kapitolách, jako je např. etika sexuální výchovy, nastupuje diskutabilně zpracovaná genderová oblast a pohoršení budící didaktika. Její dopad neoslabují ani ujištění autora, ředitele školy Mgr. Petrnouška, že za uvedenými aktivitami stojí jeho letitá školní praxe ředitele a vyučujícího sexuální výchovy, a také jeho školitel a odborník Dr. Weis, sexuolog. Neuklidňuje ani skutečnost, že pan ředitel se bude nyní intenzivně věnovat vzdělávání pedagogických pracovníků a hodlá vyškolit co nejvíce obdobně zaměřených lektorů. Reakce zděšené veřejnosti je pochopitelná. „Pryč se sexuální výchovou. Nechceme sexuální výchovu do škol“, volají rodiče. Málokdo z nás touží po tom, aby dítěti byla podávána ruka vyučujícího s navlečeným kondomem, aby si ve školní třídě měnili místa všichni, kteří už onanovali nebo měli (chlapci i dívky) měsíčky. Intimní věci mají zůstat intimními, stud má své opodstatnění, a není třeba trávit hodiny sexuální výchovy tím, že budeme sepisovat všechna vulgární označení pohlavních orgánů a rozebírat je. Cíl a poslání sexuální výchovy je jiné. Sexualita nám není dána sama pro sebe. Sexuální výchovu je třeba vnímat jako bio-psycho-sociální kategorii. Dotýká se rodinného života, citů partnerských a přátelských, odpovědného chování, ale i vztahu k sobě samému. Základ je dán v rodině, prvními vzory otce, matky, formuje se od narození dítěte, jak uvádí již náš přední dětský psychiatr Z. Matějček. Rodina předává dítěti základní model, škola přistupuje jako pomocník

20


předávající poučení. Napomáhá kultivaci mezilidských vztahů ve vrstevnických skupinách. Sexualita je součástí oblasti spoluvytvářející jeden z nejkrásnějších lidských citů, lásku. Touha po lásce, a to trvalé, dokonce lásce nekonečné, je vlastní člověku. Je dokonce jedním z nejsilnějších pozitivních motivačních faktorů. Pracuji s dětmi a mladými již víc než 30 let. Úkolem nás rodičů i pedagogů je provést mladou generaci přes všechna úskalí života, naučit je postavit se problémům, předcházet jim i řešit je. Málokterá oblast života je tak citlivá a zranitelná jako oblast sexuality a málokde se dělá tolik chyb. Podle mého názoru si nemůžeme dovolit vyhýbat se jí. Ale musíme vědět, co chceme. Sexuální výchovu učím už desítku let. Do programů prevence rizikového chování, které realizuji na školách od r. 2003, byla zařazena oblast sexuální výchovy – prevence předčasného sexu – na žádost škol. Proč? Zahrnovala ty nejčastější otázky dětí a mladých. Naše děti nemůže vychovávat ulice, bulvár, ani média. Začínáme v rodině, ale někteří rodiče nemohou, nechtějí, nebo i neumí téma vyčerpávajícím způsobem zvládnout. Dospívání někdy otřese vztahem rodič – dítě, byť krátkodobě, a tak pomoc zvenčí může být vítána. Škola může být dobrým pomocníkem. Je však třeba, aby předávala sexuální výchovu jako cestu k trvalé lásce a zodpovědné roli rodiče. To mladí přijímají. Nesmějí se, nepohoršují, neshazují téma ani pohledy a zkušenosti jiné než ty jejich. Učila jsem již víc než tisíc žáků. Mnohé z nich potkávám ještě dnes. Znám jejich osudy šťastné i smutné. Znám příběhy dětí alkoholiků, které dnes mají krásné rodiny, i ty, kteří se v partnerovi zklamali, ale statečně se dnes starají o své děti třeba sami, a přesto neztratili víru v lásku. Znám agresivního chlapce, který se zbavil agrese ve chvíli, kdy se rozhodl uvěřit lásce mezi lidmi navzdory tomu, že maminku měl řadu let ve vězení a otec pil. Znám dívky vydělávající si prostitucí, které se rozhodly stát se kvalitními dívkami pro kvalitní muže. Dnešní mladí sexuální výchovu potřebují. Je na nás, abychom byli kvalitními rodiči a pedagogy. Jaká tedy má sexuální výchova být? Citlivá, založená na úctě k člověku a k životu. Respektující individualitu dítěte, skupiny (osvědčuje se dělení na skupiny chlapci, dívky do 8 či 9 třídy). Respektující stud, neprobuzené pohlaví. Zohledňující cíl – trvalou lásku, výchovu k rodičovství. Pracující se všemi aspekty lidské osobnosti – včetně oblasti duchovní (transcendentní přesah lásky – i mladí touží po lásce nekonečné, pro přátelství a lásku bývají ochotni riskovat život). Klade vysoké nároky na pedagoga. Každý pedagog nemůže učit matematiku. Má-li problémy v této oblasti, nemůže ji kvalitně učit druhé. Pedagog mající problém v oblasti sexuality také nemůže kvalitně učit sexuální výchovu. Zohledňuje hodnoty, předává etické postoje i v oblasti sexuality, klade důraz na lidskost, důstojnost, nedotknutelnost svobody a solidaritu jedince. Co dělat, záleží-li mi na kvalitní sexuální výchově na škole mého dítěte? Začněte v rodině, začněte včas. Vaše dítě by mělo být informované a vzdělané, aby jej neučila ulice, ale ono bylo učiteli jiných dětí o úctě k sexualitě a cestě k lásce. Kontaktujte ředitele školy – zajímejte se, jak se sexuální výchova konkrétně učí a bude vyučovat na Vaší škole (není to nová oblast, již se nějakou formou učí v rámci různých předmětů).


21

Ujasněte si své představy o formě sexuální výchovy – např. výchova k trvalé lásce a zodpovědnému rodičovství – a požádejte o ni. Domluvte se s rodiči spolužáků svých dětí a nadchněte je pro tuto formu! Aktivně pomozte škole najít dobré lektory, pedagogy, či sdružení, která tuto formu výchovy realizují. (např. ACET – http://www.acet.cz, PRAK – http://www.prak.cz aj.). V případě, že na škole již byla, je, nebo bude realizována Etická výchova, žádejte, aby sexuální výchova byla vyučována v rámci tohoto předmětu (zde má požadovaný obsah, viz výchova k trvalé lásce a zodpovědnému rodičovství na http://www.etickavychova.info) Angažujte se v radě školy a spolupracujte se školou nejen v této oblasti. Vaše děti jsou Váš poklad. Učitelé nejsou Vaši nepřátelé, ale spolupracovníci! Sexuální výchova na školy nevstupuje, už v školních vzdělávacích programech je! Jde o to, aby byla kvalitní. Co mohu udělat pro ostatní? Přepošlete tento text. Upozorněte na toto téma lidi dobré vůle ve svém okolí – mateřská centra, schránky, obecních nástěnek, kostely aj. Spolupracujte s různými organizacemi. Můžete napsat svůj názor ředitelce odboru Jiřině Tiché, zodpovědné z titulu své funkce za sexuální výchovu: PaedDr. Jiřina Tichá, ředitelka odboru předškolního, základního a základního uměleckého vzdělávání, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, tel.: 234 813 122, e-mail: [email protected] nebo autorce: e-mail: [email protected], http://www.marienovakova.cz Ing. Mgr. Marie Nováková Ing. Mgr. Marie Nováková je matka, ale také pedagog, vyučující mnoho let sexuální výchovu, realizující programy prevence rizikového chování, které zahrnují prevenci předčasného sexuálního života na desítkách škol. Témata sexuální výchovy byla doplněna do programu na základě nejčastějších problémů a dotazů žáků. Doposud nebyla podána žádná stížnost rodičů, naopak poděkování a ocenění práce.

DOKUMENT TŘETINA ŽEN NA RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ CHCE PRACOVAT PO ROCE Téměř třetina žen, tj. 27 procent, by chtěla po dovršení jednoho roku dítěte pracovat na alternativní pracovní úvazek, například z domova, ve formě klouzavé pracovní doby, či na hlavní pracovní úvazek sdílený s jinou osobou. Z toho osm procent si tuto práci dovede představit již poté, co dítě završí půlrok svého života. Vyplývá to z průzkumu Sítě mateřských center, kterého se zúčastnilo celkem 760 respondentek. S přibývajícím věkem dítěte zájem žen o částečnou pracovní příležitost roste, od dvou let už má o takovou možnost zájem více než pětina a od tří let více než polovina respondentek. Ideální doba na návrat do zaměstnání na plný úvazek je podle třetiny žen po dosažení tří let věku dítěte. Pětina žen pak vidí ideální čas pro návrat po dvou letech. Celých 28 procent z nich však odsouvá plný úvazek až do věku čtyř let dítěte, některé i do staršího věku dítěte.

22


Spokojenost s délkou rodičovské dovolené v současné podobě, tedy do dosažení čtyř let věku dítěte, vyjádřila převážná většina oslovených žen, 91 procent. Šest procent se spíše přiklání k názoru, že je krátká, pro tři procenta je dlouhá. Polovina žen považuje za velmi důležité věnovat se dítěti do věku tří let, dokonce se přiklání k tomu, aby se vždy jeden z rodičů věnoval celodenní péči dětem do tohoto věku. Tato odpověď koresponduje s názorem na délku rodičovské dovolené. Devět procent pak považuje celodenní péči za nezbytnou do jednoho roku věku a více než pětina do dvou let. Deset procent žen se chce svým dětem celodenně věnovat do čtyř let věku. Dotazníkové šetření bylo provedeno v měsíci březnu a dubnu 2010 po celé České republice. Zúčastnilo se jej 760 respondentek. Na http://www.mpsv.cz našla a do Zpravodaje zaslala Petra Ryantová

NAPSALI… VTEŘINA OD VĚČNOSTI Kdo z nás netouží prožít zázrak? Jaké by to bylo úžasné, kdybychom slyšeli hlasy, mluvili jazyky, otevřela by se nám stigmata… Nevím – to je dost nebezpečné – zázrak bývá počátkem dosti nepříjemných událostí. Bůh, kdyby si nás již vybral a učinil svou vůli viditelnou, od nás pak bude něco chtít. Dobrý Bůh není fotřík v bačkorách, který si na vánoce obleče červený stejnokroj, zapřáhne soby a vyrazí sypat dary. Je to špičkový manažer, který pečuje o své investice. Od těch, kdo neposlouchají, pak velmi tvrdě vyžaduje příslušná plnění. Viz Jonáš – ať dělal, co dělal, nakonec to, co chtěl Bůh, do puntíku udělal. Panna Orleánská vedla armádu. Bernadetta Soubirousová byla považována za pomatenou – zázračný lurdský pramen našla za cenu nesmírného ponížení a veřejného zesměšňování. Možná by bylo dobré jen tak stát opodál, vidět zjevení, pak o tom vyprávět a mít z toho dobrý pocit. Pověřen úkoly bude (doufejme) někdo jiný. Ale ta touha v nás je. Strávil jsem mnoho hodin před Lurdskou jeskyní. Byl jsem v Medžugorje. Modlil jsem se u hrobu sv. Františka a ve Svatopetrském chrámu. Když si dnes vzpomenu, co jsem po Bohu chtěl, trochu (dost) se stydím. Ale ta touha něco zažít, vidět záblesk světla, slyšet tajemný hlas… Je to v nás. Je to ve mně. Dnes už vím, že Bůh zázraky na počkání nedělá. Vím, že bych na to neměl – nebylo by to pro mě užitečné, nebo bych se vzepřel. Snad proto se obvykle zjevuje Maria. Boží moc a přání nám předává s mateřskou láskou. To se dá pochopit a přijmout.


23

Nikdy jsem neviděl zázrak, neslyšel hlasy. Ale prožil jsem zázraky pro několik životů. A jsem si jistý, že každý z nás. Pouze tomu neříkáme zázraky, ale šťastné náhody. Kdo byli ti, kdo mi v mrazivé zimní noci pomáhali vystrkat havarované auto z kolejí chvíli před tím, než projel vlak? Jak jsem mohl přežít bez úhony dotyk troleje s napětím 3000 V? Tolikrát jsem byl vteřinu od věčnosti… Pak se člověk otřepe a otře zpocené čelo. Říkáme tomu šťastné náhody, klika (co to je za pitomce, jak to předjíždí?), šikovnost, štěstí (to bylo o fous, fuj, to jsem se lekl – zprava dobrý – můžeš, je to vypnuté – neboj, není nabitá – skoč, není tam skála, tady je hloubka – tyhle houby jsou zaručeně jedlý – vrtej, v téhle zdi žádný kabel není – děti si hrají na zahradě, neboj se, branka na silnici je zamčená – držím tě, to lano tě určitě udrží)… Pořád jsme vteřinu od věčnosti, ale Bůh nás tu potřebuje a počítá s námi. Ta vteřina od věčnosti trvá celý život. Mysleme na to. A tento příspěvek jsem našel v hlubinách svého počítače, aniž bych byl schopen zjistit, kdo mi ho to někdy před 4 lety poslal. Tak trochu se stydím… – Sazeč.

DOPORUČUJEME FAIR TRADE PŘICHÁZÍ NA INTERNET Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to, že právě jedni z nejchudších lidí planety žijí v tak zemědělsky vhodných oblastech, jako jsou tropy a subtropy Asie a Jižní Ameriky? Vždyť káva, čaj, kakao nebo rýže se pěstuje právě a výhradně tam a my tyto suroviny konzumujeme každý den. Proč jsou tedy tito pěstitelé pořád sužováni nemocemi, chudobou, absencí vzdělání, otroctvím? Jsou to povětšinou bývalé kolonie evropských mocností a z pohledu dělníků žijících v těchto zemích se mnoho nezměnilo. Pořád slouží jako továrny nebo pěstírny pro tu bohatší část planety, zejména Evropu a Severní Ameriku. Za ta dlouhá léta, kdy s námi tyto oblasti obchodovaly, se vytvořil nevyvážený obchodní vztah, ze kterého těží jen jedna strana. Pěstitelé nemohou změnit odběratele, jak jsme zvyklí u nás, když nejsme s tím stávajícím spokojeni. Oni totiž alternativy nemají. Z toho těžíme my a tlačíme je ke stále nižším a nižším výkupním cenám na úkor etiky i životního prostředí. Tak jde drtivá většinu zisku, kterou koncový zákazník zaplatí v obchodě, na účet západních společností a mnoha překupníků. Aby se pěstitel rýže nebo kakaa uživil, nemůže posílat své děti do školy, ale musí již od útlého věku společně pracovat. Když všichni úmorně pracují od rána do večera, vydělají si na pár základních potravin, na léky už nezbývá. Díky tomu může pak kakao v supermarketu stát jen 30 Kč. Fair Trade je zcela jiný obchodní systém, a přestože je jeho podíl na celosvětovém obchodu zatím velmi malý, postupně si získává stále více příznivců a povědomí veřejnosti roste. A to je skvělé. Fair Trade respektuje obě strany obchodního vztahu, jak pěstitele, tak zákazníka. Navíc do svých pravidel zahrnuje i ohled na životní prostředí a celkovou udržitelnost obchodu a využívání přírody. Je to obchod, ne humanitární akce, zákazník neposílá neadresné dotace. Platí jen spravedlivou mzdu pěstiteli za jeho zboží. Tak se tento rolník stává samostatným, ne závislým na humanitárních konvojích. Naopak je motivován pracovat, protože jen tak dostane svou mzdu. Ta je

24


ovšem přiměřená a rolník tak nejen že musí, ale skutečně může posílat děti do školy, neničit místní přírodu, může bojovat s nemocemi, sám se vzdělávat. Do obchodu je vnesen i tolik potřebný sociální rozměr. Fair Trade ale není nějaká okrajová záležitost, o které ví jen pár alternativních komunit. Řada z nás ho již běžně nakupuje ve specializovaných obchůdcích, v obchodech s biopotravinami či zdravou výživou, dokonce i v supermarketech. Někdo ho nakupuje příležitostně jako dárek svým blízkým. V každém případě podíl internetového prodeje zatím není nijak vysoký, což je škoda. Právě nový internetový obchod Fairobchod.cz umožňuje prodej výhradně Fair Trade zboží komukoli. Nemusíte bydlet poblíž kamenného obchůdku, kde se prodává pár výrobků, ale naopak můžete vybírat z opravdu širokého sortimentu zboží. Nejenže zákazník není omezen otevírací dobou či dopravním spojením, ale není omezen ani konkrétním dovozcem zboží do ČR. Ve Fairobchodě (najdete ho na http://www.Fairobchod.cz) můžete nalézt téměř kompletní nabídku férových potravin, které se v současné době do ČR dováží, a velký výběr řemeslných výrobků. V jednotlivých kategoriích zboží jistě najde každý to své. Jak kvalitní a mnohdy nevšední suroviny a přísady k vaření, tak vína vhodná k večernímu posezení. A nesmíme zapomenout na děti a jiné milovníky sladkého. Ti jistě zaplesají stejně jako znalci kávy, čaje nebo čokolád. Pokud hledáte vhodný dárek pro Vaše blízké, řada věcí je v dárkovém provedení či se hodí jako dar sama o sobě, a to nejen rukodělné výrobky. A na závěr – větší objednávky získávají slevu. Domluvte se tedy se svými známými a objednejte společně. Sleva však nejde na úkor pěstitelů, jako v běžné praxi obchodních řetězců. Producenti již mají za svou práci zaplaceno. Slevy jsou ve Fair Trade výhradně v rukou prodejců a veškeré riziko jde jen na jejich účet. Zboží Vám přivezeme osobně, pošleme poštou nebo kurýrem. Podpořme společně myšlenku etického obchodování, férového, spravedlivého obchodu s rozvojovým světem. Řekněme společné silné „ne“ nekalým praktikám, vykořisťování, otroctví a dětské práci. Buďme přeci fér! Pořádáte společenskou akci, na které by se hodilo férové občerstvení? Třeba při promítání fotografií z Vašich dovolených by šálek čaje či kávy jistě přišel vhod. Nebo snad nějaká událost v práci či mimo ni ve Vašem městě? Prosím, kontaktujte mě a bude-li to možné, rád přijedu, povím něco málo o Fair Trade, nabídnu ochutnávky a část Fair Trade sortimentu k prodeji… Aleš Masner, http://www.Fairobchod.cz. Doporučuje Markéta Koronthályová


25

NOVÉ

MIMINKO

6. 5. 2010 ve 4.59 hod. se narodil Benjamin Bobek (3690 g, 53 cm). Tři starší sourozenci o malého brášku pomáhají pečovat a stále ho udržují v dobré náladě. Blahopřejeme!

NA

OKRAJ

Korupčním skandálům není konce. Jednou je to ředitel Národního technického muzea a jeho parta, podruhé je to podivný způsob nákupu výzbroje pro českou armádu (ale šuškalo se to již před nejméně patnácti lety, jen se asi nějak nikomu nehodilo to provalit na veřejnost…), pak jsou to předražené dálnice či dráhy (včetně protihlukových stěn, které se stavěly i tam, kde si je místní obyvatelé výslovně nepřáli), snad se jednou dozvíme taky, jak to vlastně bylo s podporou solárních elektráren a mnoho dalších věcí, o kterých nemáme ani tušení (ale platíme a platíme…). „Co se stalo ve skrytosti, bude hlásáno ze střech…“ (chtělo by se mi napsat: kdo první zavolá do redakce správnou knihu, kapitolu a verš od tohoto mírně nepřesného citátu, bude odměněn – ale nemám přehled o disponibilních knihách či jiných dárcích, a tak holt volejte či mailujte jen pro ten dobrý pocit, že se třeba své jméno dočtete v říjnovém Zpravodaji). Všechno jednou praskne, všechno se jednou provalí. Středověk hovořil o Božích mlýnech (a vynalezl proti nim odpustky), racionalismus rovnou Boha zrušil (a zavládl naprostý morální chaos, viz dění po říjnové revoluci, jak jej popisuje např. Bulgakov, Pasternak či někteří dějepisci – ale ve francouzské revoluci to nebylo o moc lepší…), deismus rozhodl, že nějaký vyšší mravní princip je potřeba zachovat (ale ne pro nadčlověka, jen pro ty ostatní, malé, nezáživné lidi, aby moc nekradli a vůbec, aby nepřekáželi při akumulaci kapitálu) a americký divoký Západ to řešil nejprve ozbrojenou domobranou, pak soudcem Lynchem a nakonec porotními soudy. Osobně vítám vědomí, že Hospodin jednou setře všechny slzy z našich tváří – to znamená, že z nás sejme všechny pocity ukřivděnosti (budeme-li ovšem ochotni se jich vzdát) a pomůže nám, abychom si vzájemně odpustili (budeme-li ovšem chtít a moci). Osobně se těším na to, že jednou se provalí i mé hříchy – teda: netěším se na tu hromadu ostudy, ale na šanci konečně se jich definitivně zbavit… ale vlastně nevím, jak to bude (a ví to vůbec někdo?), jen vím, že Ježíš zemřel i za mne… A možná se budu divit, jak malou váhu budou mít ty páteční párky a rozlítané myšlenky při nedělní mši – a jak velkou váhu budou mít všechny ty závistivé pohledy na sousedovo nové auto… ještě že nevlastním spamovacího robota a nepatřím mezi tvůrce či úmyslné šiřitele počítačových virů (jsem zvědav, zda a kdy u nedělního Anděl Páně na náměstí svatého Petra zazní něco o těchto a dalších hříších moderní doby)… mé zpovědní zrcadlo by ale mělo být mnohem delší a jistě by tam patřily všechny ty nelichotivé a nikdy nahlas nevyslovené poznámky na konto „toho debila“, který mi před nosem zasedl poslední místo v tramvaji, zabral poslední volný stojan u pumpy či koupil poslední lidovky v trafice… a mnoho dalšího… kam se na mne hrabou nějaké minomety z Finska… VKor

26


2010 3

Recommend Documents