2010 3

Z

OBSAHU: Hrom do toho! .............................................................................................................. 4 V rodinném kruhu ......................................................................................................... 5 Ten čas přišel! ............................................................................................................... 6 A byl květen .................................................................................................................. 7 Nezapomenutelné narozeniny aneb „Štědrá voda“ ..................................................... 8 Za adrenalinové zážitky nemusíte platit extra poplatky ............................................... 9 Manželské okénko ...................................................................................................... 12 Láska je výzvou pro milovaného ................................................................................. 12 Smutný svatý je věru smutný svatý…........................................................................... 12 Perly z kostelních vývěsek ........................................................................................... 12 Recepty na květen....................................................................................................... 13 Ze života Živé rodiny ................................................................................................... 13 Valná schůze YMCA – Živá rodina ............................................................................... 13 Zpráva předsedy YMCA – Živá rodina o činnosti sdružení v r. 2009 ........................... 14 Ze sekretariátu ............................................................................................................ 17 Literární a výtvarná soutěž, krajské kolo – slavnostní předání cen ............................. 17 Představují se… ........................................................................................................... 18 Živá rodina připravuje ................................................................................................. 21 Termínovník 2010 ....................................................................................................... 21 Nabídka i pro Vás… ..................................................................................................... 21 Přednášky cyklu Ženská spiritualita 2009/2010 .......................................................... 21 Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském ....................................................... 19 Ohlasy ......................................................................................................................... 22 Ohlas na přednášku „Příběh poutníka“....................................................................... 22 Napsali… ..................................................................................................................... 23 Prohlasme se menšinou .............................................................................................. 23 Nové miminko............................................................................................................. 24 Na okraj ...................................................................................................................... 25

Zpravodaj YMCA – Živá rodina 5/2010

3

HROM

DO TOHO!

Člověk by do toho bacil… Někteří lidé mohou poctivě dělat, ráno do práce, podvečer z práce, nakoupit, vyzvednout děti ze školky, udělat s nimi úkoly, nějaké domácí práce, ráno zas do rachoty, od výplaty k výplatě – a někdo shrabuje peníze hráběmi, snídá kaviár se šampaňským („vono nic dražšího není“, říkal kdysi Jan Werich), obědvá za tři tácy, večeří za čtyři, flám střídá flám, mejdan střídá mejdan – a čí názory se člověk dočte v tom, co se tváří jako seriózní tisk? Někdo jede ve vesnici padesátkou, za vesnicí devadesát, na dálnici do těch sto třiceti, jiný na něho bliká, nadává mu debilů, nejraději by ho srazil ze silnice, co se tady motá, dědek jeden, když se bojí, má sedět doma… Jsou lidé, kteří pečlivě rozlišují mezi svým a cizím, tohle je mé, tak si s tím musím nějak vystačit, a támhleto je sousedovo a to pro mne nevyrostlo… a někdo vám ukradne i trolejové vedení pod proudem, co na tom, že vlaky budou stát, hlavně když je ještě na jednu flašku… A tak to kolem nás víří, kolotá a bublá, někdy jako horská peřej, ale mnohem častěji jako starý močál, kalná voda, černá rašelina… Snažíme se v tom nějak chodit, ale zkuste přebrodit rašeliniště v bílých kalhotách… A nedosti na tom, jsou tady teroristé, fundamentalisté, zvrhlíci, fanatici, lupiči a vrazi, … no fuj. Člověk maně vzpomene na bratry Jakuba a Jana, jak svolávali oheň z nebe na onu nebohou izraelskou vesnici, kde jim nedali napít nebo nepopřáli sluchu, nebo co se jim to vlastně stalo… Člověk se snaží, pro království nebeské by se rozkrájel, vždyť je to pro jejich dobro – a na druhé straně jen posměšky, údery holí či pěstí či alespoň (v nejlepším případě) studeně zdvořilý nezájem… Že jim to ten Hospodin trpí… To si možná říkal Mojžíš, když sestupoval z hory, desky úmluvy v ruce. Tam nahoře bouře (ale v ní nebyl Hospodin), vichr (ale v něm taky nebyl Hospodin) a lahodný vánek a slovo Boží a zářící obličej a smlouva mezi Bohem a lidstvem (to není legrace, zkuste si to někdy vyjednat – nejdřív musí vyjít s iniciativou ten mocnější – a člověk to teda není), pak sestup (už jste někdy sestupovali suťovým polem v trepkách?) – a dole kravál, řinčivá a ječivá hudba, ohně, děvky, zlaté tele zářivě odráží paprsky podvečerního slunce Mojžíšovi do očí – no nesekli byste s tím? … jeden se tady dře, mluví s Hospodinem (vždyť jsem u toho mohl umřít, to přece není jen tak, podívat se na Boha a žít) – a oni si tady uspořádají orgie, že jim v Egyptě nebylo rovno. A tak s tím Mojžíš sekl. Doslova a do písmene. Třískl deskami smlouvy o zem – a tím vlastně celou smlouvu mezi Bohem a lidstvem zrušil. Zlomil nad námi všemi hůl (neboť: nevím, jak vy, ale já opravdu nejsem si jist, že uprostřed všeobecného horování pro zlaté tele bych jako jediný dokázal zůstat stranou, nepodlehnout davové psychóze – kdo ví, co se tomu Mojžíšovi stalo, už je to tak dlouho, tam nahoře hřmí a blýská se a my jsme zcela bez ochrany, bohové našich dědů jsou pryč a stojíme tady jak nazí v trní, tak honem alespoň něco, k čemu by se dala upřít nějaká naděje…), vzdal to, šel od toho, ať se to celé zhroutí, on dělal, co mohl, a teď má toho plný kecky… Jenomže Bůh to nevzdal. Bůh nás totiž zná – a na rozdíl od Mojžíše si nedělal iluze, že by snad celé lidstvo na lusknutí prsty přikvačilo, opustilo staré návyky a začalo slovy i skutky velebit Hospodina. Bůh byl u toho, když první z andělů řekl: „nebudu sloužit!“, byl také u toho, když Eva poznala, že to jablko bude asi

4


hodně dobré, a když Adam neměl lepší nápad než dát si taky (místo co by v roli hlavy rodiny plácl Evu přes prsty a utrhl jí jablko od úst), a byl také u toho, když jeden z dvanácti nejbližších políbil Ježíše na tvář, aby policejní tlupa věděla, koho to má sebrat a dokopat před Annáše. Bůh je u toho, když i my líbáme Ježíše na tvář, když my také tančíme před zlatým teletem, když okusujeme zapovězená jablka… když děláme všechno to, co neodpovídá přikázání lásky, když nenásledujeme toho, jenž je Cesta, Pravda a Život… Bůh to všechno vidí – a nehází desky smlouvy do stoupy, nezavírá kostely, neruší církev ani svátosti, nevymazává bibli (ne že by to nedokázal, ale nedělá to), nebourá kostely, nestřílí papeže, biskupy, kněze, jáhny, řeholníky, řeholnice, členy společností zasvěceného života, příslušníky a sympatizanty církevních hnutí ani věřící lid, nelikviduje evangelíky ani pravoslavné, nesráží zaživa do pekelné propasti mohamedány, židy, buddhisty, animisty ani džinisty, ba dokonce ani ateisty, komunisty, rasisty či jaké ještě -isty, nevrhá blesky z nebe na zloděje, lháře, prostitutky, pasáky, feťáky, lupiče, vrahy, podvodníky, vyděrače… On jen poslal svého Syna, aby se v krajním případě nechal třeba i ukřižovat… jen když to alespoň někoho z nás vrátí do Otcovy náruče… Ne, netřískejme o zem deskami úmluvy – ta úmluva byla zpečetěna krví Ježíše Krista… protože tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna… i za mne… Vladimír Koronthály

V

RODINNÉM KRUHU a nakonec jsi stejně na všechno sám předsevzetí a sliby močály a ryby holubi na střeše švestku kdo očeše a nakonec jsi stejně na to sám protože protože protože protože

včera prší zítra neprší dnes není dnes pes – je přece jen pes

jsi na všechno sám a všichni jsou na všechno sami být ne-sám být ne-jeden být ne-osaměn nebýt ne-spolu ale nakonec zůstáváš na všechno sám nebo ne? Sa Ze-Č‘ 2010


5

MILÍ PŘÁTELÉ, skutečně jsem měl dobrou vůli udělat něco pro to, aby toto číslo vyšlo včas a bylo plné všeho, co v něm obvykle hledáte. Ale stěhování bylo (a je) silnější… Ano, po všech průtazích, průtazích, pochybách a nejistotách jsme se opravdu přestěhovali. Už jsem tomu ani nechtěl věřit – ale díky Bohu a Vašim modlitbám (o některých vím, další si mohu jen domýšlet) se nakonec velká akce uskutečnila. Teda – uskutečnila: v těchto dnech dokončujeme rozvoz zbylých věcí dalším zájemcům, likvidaci nevyužitelných věcí a hledání zapomenutých kytek, šroubováků, bačkor a skleniček na zuby – a běhání po úřadech. Nikdy bych byl nevěřil, kde všude se musím hlásit, komu všemu (v epoše elektronicky sdílených informací) znovu a znovu do zblbnutí sdělovat, že jsem se přestěhoval a už bydlím tam a ne onde. Ano, existuje dosílací služba – za šest stovek se pošta zaváže půl roku přeposílat všechny zásilky na novou adresu. A tak nám už přišel na novou adresu jeden pohled – ale dva nesmírně důležité úřední dopisy jsem našel při rutinní kontrole ve staré schránce. Dosílání fungovalo den – tj. 24 hodin… Ale dost bručení a brblání – je jaro, stromy jsou něžně zelené, šeříky voní, ptáci hulákají a předvolební kampaň cení na nás zuby ze všech možných i nemožných plakátovacích a billboardových ploch, každý, kdo se považuje za celebritu, sděluje národu, za koho kandiduje nebo čí kandidaturu podporuje, jen biskup má (alespoň podle médií) držet zobák… Takový jsme my to národ… A tak vzhůru na zahrádky, na vycházky, na dětská hříště a do parků, luk, lesů a sadů – tyto volby se rozhodovaly tehdy, když dnešní voliči byli malé děti a spolu s mateřským Sunarem sály do sebe vědomí odpovědnosti za to, kolik peněz se jim v dospělosti podaří ze státu vydojit – nebo také za to, jak se tady bude žít nám, našim dětem, našim vnoučatům nejen teď, ale i za dvacet let. Myslím, že je dobré, abychom šli k volbám – ale to podstatné pro budoucnost naší země se odehrává právě na těch pískovištích, u rodinného stolu, ve školkách a školách, – a všude tam, kde máme pro své děti alespoň chvíli času. Nepromarněme ji. VKor

TEN ČAS PŘIŠEL! Spása se děje teď. Míváme tendenci vztahovat se buď k minulosti, nebo k budoucnosti. Evangelia nám ale říkají, že buď dovolíme Ježíši, aby nás spasil teď, nebo ho nenecháme spasit nás nikdy. Nazýváme to trvalou nabídkou milosti v přítomném okamžiku. Je to ale první slovo Ježíšova kázání: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu (Mk 1,15). V těchto větách je souhrn veškerého Ježíšova učení. V tom není nic esoterického nebo pseudomystického, je v tom jen nekonečný význam přítomného okamžiku – onoho „teď“. A tak pojďme a „vpadněme“ do něho. Je to síť, z které nemůžete vypadnout. Hledáte totiž to, co již máte. Tlučete na dveře zevnitř. Z knihy Richarda Rohra „The Great Themes of Scripture“. Převzato z internetové konference „Mužská spiritualita“.

6


A BYL KVĚTEN Při vyslovení slova „květen“ (nebo máj, Mai, may, május… – tím končím, turecky neumím a korejské fonty v počítači nemám – pozn. sazeče) se nám vybaví mnoho věcí – každému ovšem něco jiného. Řada z nás ještě patří ke generacím, pro které toto slovo jaksi symbolizovalo konec druhé světové války, ať už s garmoškami nebo s demarkační linií u Rokycan. Řada z nás má v hloubi vzpomínek zafixován pocit slunného jitra, z ulice zní neodbytná dechovka, všechno je v rudé, modré a bílé a na seřadišti se fasují mávátka. Najdou se i tací, kteří si v první řadě vzpomenou na pozdní večer, první máj, hrdličky k lásce zvoucí hlas a zavánění borového háje kdesi u jezera v křoví stinném – takový plakát vlastní výroby jsme měli na nástěnce rok před maturitou… vydržel ovšem jen do chvíle, než se ve třídě objevil velmi rozčilený soudruh ředitel. Máj jsou samozřejmě také šeříky (v nížinách už na konci dubna, v podhůří taky třeba až těsně před červnem), svěží zeleň, ledoví muži a májové deště slibující ráj ve stodole, taky ovšem mladá žlutá housátka, která se všude motají a člověk aby stále dával pozor, kam šlape, a ovšem také koťata. Jsou tací, kteří při slově květen slyší „svaťák“ – ale to je jen jednou za život a brzy to přejde, když člověk zjistí, že existují mnohem horší a těžší věci než maturita – co naplat, maturita je první… A pak jsou také ovšem májové pobožnosti, někdy dokonce i svátek Božího Těla, procesí, litanie, kytky kolem oltáře omamně voní a chtělo by se usnout… No, a kdybychom byli v Tasmánii nebo v Patagonii, tak by nám při slově květen začala naskakovat husí kůže a začali bychom přemýšlet, kam jsme dali zimní kabáty, čepice, šály a boty – protože ne všude je květen jarním měsícem… V posledních letech (či spíše desetiletích) se ke slovu květen často váže slovní spojení „parlamentní volby“. Pamatuji ještě léta, kdy jsem tiše doufal, že snad jednou někdy ve vzdálené budoucnosti dožiju něčeho, čemu se na západě říkalo svobodné volby. Pamatuji si také, jak intenzivně jsem prožíval fakt, že jsem se svobodných voleb dožil… Dojetí pominulo, nadšení vyprchalo, zůstala jen pachuť jak po zkaženém bramborovém salátu. To, čeho jsme letos svědky, má velmi daleko od vznešených představ pánů filosofů a politologů minulých staletí – a co na tom, že tvář letošních voleb formují volební poradci ostřílení týmiž procesy v kolébce demokracie, jak se někdy také říká Spojeným Státům… Ale asi to tak musí být (už od chvíle, kdy jablko přestalo být symbolem zdravé výživy a stalo se výrazem svévole a nepokory), že není nic tak důstojného, čistého, ušlechtilého a dobře myšleného, co by se nedalo zvrátit ve svůj protiklad, rozbít, pokálet, zadupat do země, změnit v nástroj závisti, zloby a hněvu, v nádobu přetékající podlou špínou. Ne, rozhodně nezávidím těm, kdo v letošních volbách kandidují. Jestliže takto vypadá předvolební kampaň (myslím na osobní výpady, urážky, lži, nactiutrhání a jiné potměšilosti zlovolně na nás pokřikující z billboardů a novinových stránek), jak asi bude vypadat povolební politická práce? Ale někdo musí kydat i hnůj. Nedivme se tedy, že i těm nejčistším, nejvzornějším, nejlépe vychovaným, nejpoctivějším budou smrdět holínky, kalhoty i ruce. Hnůj se v lakýrkách kydat nedá. Raději jim držme palce, aby to pak šlo umýt… Sazeč


7

NEZAPOMENUTELNÉ NAROZENINY ANEB „ŠTĚDRÁ VODA" Byly prázdniny a já, máma a bráchové jsme odjeli na týden k babičce. Babička Jarka je vlastně moje prababička. Je už hodně stará a celý svůj život bydlí v malé vesničce nedaleko Ústí nad Labem. Už máma, když byla malá, k ní jezdila na prázdniny. A teď tam jezdím i já. Mám to tam moc rád, protože kousek od babiččina domku teče řeka. Chodím se tam koupat a také chytat ryby. Léto bylo krásné, sluníčko svítilo a já se moc těšil. Babička už nás čekala. Ale sotva jsme vystoupili z auta, zatáhla se obloha a začaly padat velikánské kapky deště. Honem jsme se běželi schovat domů. Babička zapálila svíčku a dala ji do okna. Prý to zažene všechno zlé a špatné a zítra bude určitě zase svítit sluníčko. Babička měla zrovna narozeniny, tak maminka tedy přinesla dort, dárky a všichni jsme si sedli ke stolu. Povídali jsme si o všem možném a slavili jsme babiččino výročí. Bylo jí právě 85 let, a vůbec na to nevypadá. Dlouho jsme se neviděli, a tak bylo pořád o čem povídat. Odpoledne uteklo jako voda, a než jsme se nadáli, byl večer. Právě jsem se chtěl rozloučit a jít si lehnout, když zazněla strašná rána. A hned po ní další. Hrozně jsem se leknul a chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, co to je. Bouřka! Jeden hrom za druhým, v okně byly vidět blesky. Foukal takový vítr, že jsem myslel, že vyrazí dveře. Na střechu bubnoval déšť a já jsem se trochu bál. Po další ráně najednou zhasla všechna světla a jen díky svíčce nebyla v místnosti úplná tma. No, to už jsem se tedy bál hodně. Naštěstí i maminka byla unavená, a tak jsme se všichni vydali do postele. Dokonce ani mí malí bráškové neprotestovali. Babička nás všechny děti uložila do voňavých peřin a popřála nám krásné sny. Dali jsme si pusu a já se těšil na ráno. Usnul jsem hned, jak jsem zavřel oči. „Vstávej! Matěji, honem, vylez z postele!" Otevřel jsem oči. Všude kolem mě běhala světla z baterek. Mezi tím pobíhala maminka s babičkou a oblékaly mé bratry. Co se děje? Ničemu jsem nerozuměl. Proč musíme vstávat a oblékat se? Vždyť je ještě tma! „Voda z řeky stoupla, vylila se z břehů i stoupá výš,“ řekla maminka a podala mi tepláky a mikinu. „Musíme si pospíšit, voda je už všude okolo, zaplavila i přízemí. Přijeli pro nás hasiči, naším autem už se odtud nedostaneme. A tak jsme utíkali z babiččina krásného domečku. Naštěstí se nás ujala babiččina sestra, která bydlí ob dvě vesnice. Tam jsme zůstali další tři dny, než jsme se mohli vrátit zpátky. Těšili jsme se zpět k babičce. Ale když jsme se blížili k domku, všichni jsme ztratili řeč. Až na babičku. Ta spráskla ruce a pak začala strašně plakat. Domek byl promáčený, střecha zničená a ze zahrádky bylo jen velké bahniště. Bylo to hrozné. Jen slepice se spokojeně procházely sem a tam. A kočka Máša se vyvalovala na bedně, ani nás nepřiběhla přivítat. Běžel jsem k ní, abych ji pohladil, ale ona seskočila a utekla do domu. Jen ta zabahněná bedýnka tam zůstala. Byla hodně špinavá, zabalená v pytli. Sundal jsem z ní pytel. Byla od bahna, ale i tak bylo vidět, že je ze dřeva. Měla takové zvláštní rýhy. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Odnesl jsem ji babičce. Ta na ni chvíli koukala, pak ji otevřela. Vykřikla a maminka ji zachytila v poslední chvíli. Jinak by babička upadla, jak se s ní najednou všechno zatočilo. Prohlížela všechny věci, které tam byly. Nemluvila. Neřekla ani slovo hodně dlouho. Byly tam nějaké papíry, bylo jich hodně. Také tam byly peníze, které jsem ale neznal, a nějaké šperky. Když vzala babička do ruky prstýnek, rozplakala se. A začala nám vyprávět, jak můj pradědeček – její muž – za války proti Němcům schoval nějaké cenné věci. Zakopal je na zahradu. Oni je totiž lidem brali. A dědeček nechtěl, aby úplně o všechno přišli. A tak dal všechno drahé, co měli, do bedýnky a zakopal to. Právě ten prstýnek, který babička našla, byl dárek od její maminky. Jenomže dědečka odvedli do

8


války dřív, než mohl babičce to místo ukázat. A protože ve válce zemřel, babička se nikdy nedozvěděla, kde jejich věci jsou ukryté. Asi dva týdny po našem návratu domů, do Kladna, nám babička volala. Byla celá šťastná. Říkala, že ty papíry jsou dokumenty o vlastnictví nějakých polí a dalších nemovitostí. Bude si tak moci nechat opravit domeček a pořídit nový nábytek místo toho zničeného. Dědečkovi byla u hrobu poděkovat za jeho moudrost a prozíravost. U řeky se zastavila také, protože nebýt jí, nikdy by se jejich drahocennosti nenašly. Nebo že by to byl dárek k narozeninám od dědečka? Matěj Šípal, Kladno. Práce byla oceněna 1. cenou v krajském kole literární soutěže „Naše rodinná oslava“, pořádané sdružením YMCA-Živá rodina a Centrem pro rodinu při AP, (III. kategorie, děti ve věku 11-13 let)

ZA ADRENALINOVÉ ZÁŽITKY NEMUSÍTE PLATIT EXTRA POPLATKY Zápisky z cesty do Ruska 28. 2. – 5. 3. 2010 V Rusku i na vnitrostátní lety se musí přijít k odbavení 2 hodiny před odletem. Na letišti v Nižním Novgorodu je možno si v bufetu koupit ruské vejce, zelný salát, housky, nějaké zákusky a pití. V nápojích je podstatně větší nabídka včetně Staropramenu. Dal jsem si sladký zákusek a koupil si lahev s vodou. Protože jsem si myslel, že se s lahví nesmí do letadla, hned jsem ji celou vypil a šel na odbavení. Z rentgenu mě to vyplivlo do čekárny, kde kolem stěn byly staré, špinavé nenatřené lavice, vyrobené z dřevotřísky. Opatrně jsem si pod sebe srovnal kabát, abych si nějakou třísku nezarazil a pak v letadle netrpěl. Po třičtvrtěhodině se voda prolila skrze mé buněčné stěny až do močového měchýře. Ty správné dveře ale tady v čekárně nejsou. Zpět přes rentgen to nejde, dveře na plochu zamčeny. Jsem přece chlap – tu hodinu to musím vydržet a v letadle bude spása. Se mnou tady jsou ještě čtyři Češi z firmy Magna Liberec. Po dvou hodinách zvenku odemkli dveře, přišli tři mužici v beranicích, kteří naše kufry naházeli na korbu starého Gázu a ten odjel neznámo kam. Na ploše letiště byly jenom vojenské helikoptéry a přistálo tam jedno malé staré vrtulové letadlo, které narolovalo na padesát metrů před naši budovu. Pak přijel autobus s jedněmi úzkými dveřmi, skrze které se s příručními zavazadly muselo protáhnout a rozmístit na sedadlech 48 lidí. Já jsem zůstal stát u dveří v mírném předklonu a se zkříženýma nohama a přál jsem si, abych už byl v letadle v té nejdůležitější místnůstce na světě. Autobus se rozjel, ale hned zastavil u toho starého letadla. Otevřel dveře a všichni jsme zase museli vystoupit. Pochopil jsem, že to tedy bude naše letadlo. Nepochopil jsem, proč se na těch padesát metrů používá autobus. Dívám se na letadlo a začíná mi být úzko. Trochu z jeho technického stavu, který na sobě nese viditelné šrámy určitě již padesátiletého provozu, ale hlavně z toho, že na vytouženou místnůstku se srdíčkem ve dveřích mohu zcela jistě zapomenout. Měla by to být do Moskvy hodina letu, a tak to snad udržím. I staré babičky s igelitkami vyšplhaly po kovovém žebříku dovnitř, kde nám zabavili všechna naše příruční zavazadla a naházeli je na sebe do komůrky v ocase letadla. Naštěstí jsem byl jeden z posledních, a tak jen doufám, že to notebook přežije. Autobusové koženkové sedačky už znám z letadla Jak-40, kterým jsem v roce 1983 lítal z Prahy do Piešťan. Sedím v první řadě u okénka a sleduji mechanika při startování motorů, jak připojuje startovací kabely. Na tuto činnost jsem se dívával na vojně na našem letišti v roce 1979, kde jsme používali stejná, již tehdy stará startovací auta ZIL. Po nastartování motoru vždy mechanici na vojně odpojili kabely, pečlivě zakryli zástrčky na boku motoru letadla, kabely namotali na cívku na zádi auta a odjeli. Tady pracují podstatně


9

efektivněji. Jakmile motor naskočil, mechanik vytrhl kabely, odšpalkoval kola, sedl do auta a odjel. Kabely vlekl ve sněhu za sebou a nějaké víčkování zástrček ho vůbec nezajímalo. Najeli jsme na startovací dráhu. Ta je tříkilometrová betonová, aby na ni mohla přistávat velká letadla. Pro naše letadlo by to měl být zbytečný luxus. To jistě normálně startuje z travnatých letišť. Motory řvou, letadlo se klepe, rezonance rozeznívají každou chvíli jinou přepážku nebo krabici v letadle, takže to vytváří představu závěrečných triumfálních fanfár a tympánových bouřek velké symfonické skladby. Letadlo pomalu nabírá rychlost, ale pomaleji, než bývá obvyklé. Už jsme v polovině trati a pořád je rychlost nějaká nízká. Ve třech čtvrtinách už bych očekával, že to bude zvedat – a najednou dává plný reverzní tah a jde silně na brzdy. Nezadařilo se. Otáčí a jdeme na druhý pokus. Při zabrzděných kolech dává plný tah, letadlo se vzpíná, čumák se tlačí do země – odbrzďuje a prudce vyrážíme vpřed. Už v půlce trati se zvedáme nahoru. Zapadá sluníčko, ale napadá mě, že by nemělo být na pravoboku, ale před námi, protože Moskva je přesně na západ od Nižního Novgorodu. Letíme půl hodiny stále na jih a letadlo se začíná stáčet k východu. Že by směr Kazachstán? Pod sebou vidím zajímavé seskupení budov do tvaru protáhlého pětiúhelníku, od něhož jde osvětlená ulice, která se v polovině lomí vlevo a končí v temném poli. Vypadá to jako Velký vůz na obloze. Setmělo se. Po další hodině letu se pod námi objevuje „Velký vůz“ – že by to byla v Rusku urbanistická móda? Blížíme se, prohlížím si detaily a zjišťuji, že to nebude móda, ale že jsme se vrátili na stejné místo… Že by tedy pilot neměl GPS? Vždyť to si přece může připlácnout i na sklo starého letadla. Že by jim to Aeroflot nekoupil? Já být pilotem, tak si to koupím za svoje. Vyráží mi pot na čele. Ne ze strachu ze smrti ve starém ruském křápu, ale z toho, že to přežiju a pak budu potupně kráčet letištní halou s promočenými kalhotami. Uklidňuje mě až myšlenka, že mám u sebe v letadle dlouhý kabát a v kufru pak náhradní kalhoty. Ale tlak v podbřišku se stupňuje. Už jsme ve vzduchu dvě a půl hodiny a stále žádné známky záře nad Moskvou… Zavírám oči a v randálu motorů rozeznávám periodické rezonance, které pravidelně roztřesou celým letadlem. Klíče a šroubováky, které leží na hliníkových bednách v předsíňce přede mnou, se v pravidelných vlnách rozbouří jako virbly padesáti bubeníků. Je to jako mořský příboj, který se s neúprosnou pravidelností rozráží o skaliska. A já tady trpím. Promítám si před očima televizní reklamy na Prostanol, ve kterých starší pánové zapíjejí zázračné pilulky a potom mívají u mušle slastný výraz ve tváři. To je ale blbost. To jsou pilulky pro ty, kdo by chtěli, ale nejde jim to. Mě by to šlo, ale nesmím!!! V tom je rozdíl – a znovu se zahryznu do jazyka a přitáhnu kolena k bradě. Konečně už vidím první světla pod sebou, objevuje se vnější moskevský okruh. Začínám se orientovat. Letíme z jihu, vpravo by mělo být letiště Domodědovo. My bychom měli přistávat na Vnukovo, které je na jihozápadě. Už bychom se měli stáčet, ale pokračujeme nad centrum Moskvy. Blížíme se nad Kreml. Že by letadla mohla nad Kreml? Skutečně letíme přímo nad ním. Asi nám za odměnu dali vyhlídkový let. Ó, jak já bych si jej užil, kdybych já blbec nepil tu vodu a měl s sebou foťák. Prolétáme směrem na sever a napadá mě, že je možná letiště Vnukovo obsazené a že nás posílají na Šeremetěvo. To by bylo super, protože odtamtud mi odlétá letadlo do Prahy a nemusel bych přejíždět vlakem. Kochám se asi půl hodiny touto nadějí, ale světla mizí, noříme se zase do tmy. Už jsme ve vzduchu dvě a tři čtvrtě hodiny a můj svěrač stále ještě nepustil ani kapičku. Stáčíme se k západu a záře nad Moskvou se přesouvá na levobok. Takže přece jenom to bude Vnukovo. Před námi se objevují znovu světla. Znovu vnější okruh, vnitřní okruh, a snad už konečně půjdeme dolů. Ne! Znovu Kreml. To snad ne. Kreml mě už štve. Že by se mu zasekla výškovka a my nemůžeme dolů? Tři a půl hodiny ve vzduchu a nikdo nám nic neřekne. K tomu dvě hodiny čekání na letišti, hodina cesty z centra na letiště – kdybych jel vlakem, tak už jsem hodinu a půl v centru Moskvy a přitom bych si mohl chodit na záchod každých deset minut nebo bych mohl na tom vysněném

10


smradlavém záchůdku prosedět celou cestu. Ne, to bych přišel o ten dobrý čaj, který ve vlaku v samovaru na dřevěné uhlí vaří děžurnaja. Nebo bych se mohl ve vlaku natáhnout na lehátko, protože vlaky z Nižního Novgorodu do Moskvy jsou lehátkové. Já blbec! Tady na koženkové sedačce, s koleny narvanými až pod bradou, hlavu jako střep od toho kraválu a kdoví jestli to letadlo vůbec je schopné přistát. Proč bychom jinak lítali pořád dokola kolem Moskvy. Letadlo sebou trhlo a čumák se sklonil dolů. Sláva, konečně jdeme na přistání. Letadlo dosedá na dráhu, vrtule jdou do reversu, motory řvou, všechno a všichni se klepou. Pilot jde na brzdy a je jasné, že brzdy byly seřizovány před čtvrt stoletím. Mlátí to s námi ze strany na stranu, ale rychlost klesá a zdá se, že už to zvládneme. Stojíme – tak: jedno by bylo za námi. Teď jen strategii na to, abych se dostal k mušli. Vstávám ze sedačky, ale ono to nejde. Jsem jak skrčenec. Nemohu se narovnat. Se zatnutými zuby a zkříženýma nohama oblékám kabát. Nastupuji do autobusu jako poslední, abych mohl vystartovat na záchod jako první. Po vstupu do letištní haly očima přelítnu celý prostor a sláva. Jo, támhle v rohu „dámy“ a hned vedle „páni“. Beru za kliku – no to snad ne! Zamčeno. Tak teď mi to poteče nohavicemi před očima celé letištní haly. Tady jiný záchod není. Co to? Klika cvakla a dveře za mnou se otevřely. Vyšel chlap, okamžitě skočím do dveří přímo k míse a prožívám něco, co se nedá slovy popsat… Tak tento problém mám vyřešen. Nyní se od lidí dozvídám, že náš problém s dlouhým letem nebyl způsoben technickými problémy ani neschopností pilota, ale kvůli novému ukrajinskému prezidentovi, který právě odlétal z Moskvy, a proto letiště nepřijímalo. To bych nikdy neřekl, že se z nějakého ukrajinského prezidenta málem podělám. Teď se rychle dostat na Šeremetěvo. Mám na to přesně dvě hodiny. Zjišťuji, že vlakem to nemám šanci stihnout, protože žádný přímý nejede, nejbližší do centra odjíždí za hodinu, a když by mi to klaplo metrem na stanici Běloruská, tak odtud vlak odjíždí hodinu až po odletu mého letadla. Pánové z Liberce mají objednaného taxíka a tak se ptám, jestli by náhodou neměli místo i pro mne. Ochotně souhlasí za předpokladu, že to bude mikrobus. U východu z letištní haly stojí starší silnější Gruzínec s cedulí Magna. Na otázku, zda to umí zvládnout za jeden a půl hodiny, říká, že to jezdí za hodinu dvacet. A na další otázku, jestli se tam všichni vejdeme, říká, že samozřejmě, a tak všichni poklusáváme s kufry za ním na parkoviště. Přicházíme na parkoviště a mikrobus nikde. Řidič odemyká Ford Focus Combi a už dozadu rve naše kufry. Naštěstí chlapi z Magny nejsou žádní suchaři. Podařilo se nám narvat se ve čtyřech na zadní sedadlo a dveře zavřít na třetí pokus. Auto sedělo na zemi, ocelové hroty v pneumatikách frézovaly podběhy, ale řidiči to evidentně nevadilo. Při jízdě použil veškeré řidičské umění, okořeněné gruzínskou horkokrevností a tak jsem měl možnost poznat, jak vypadá jízda městem rychlostí 130 km za hodinu včetně ruské rulety na semaforech. Nějak mi to ale už bylo jedno. Pakliže byla zácpa, vypomohl si chodníkem nebo jízdou v protisměru. Policajti ho z míry taky nevyváděli, byť by si určitě přišli na své. On to fakt stihl za hodinu dvacet a hned za námi se zavřel Check-in. V letadle ČSA jsem se uvelebil v sedadle Business třídy, kterou mi sekretářka objednala, aniž jsem to věděl. Ona na rozdíl ode mne asi tušila, co budu mít za sebou. Podívám se na souseda a radši bych si přesedl do Economy class. Budu trávit čtyři hodiny vedle Vojtěcha Filipa z KSČ. Za čí peníze on sedí v Business třídě? Bojoval jsem dlouho s pokušením se ho na to zeptat. Doma se dívám do letenky, jakým jsem to vlastně letěl letadlem z Nižního Novgorodu do Moskvy. Je to Antonov AN 24. Otevírám Wikipedii a znovu se začínám potit… Doma se teprve dozvídám, kolik lidí se za mne modlilo. Petr Běťák


11

MANŽELSKÉ

OKÉNKO

LÁSKA JE VÝZVOU PRO MILOVANÉHO Lidé nechtějí Boha lásky, protože milující vždy něco požaduje. V tom je samotná podstata lásky, a lidstvo tohle nechce. Snažíme se před tím skrývat a ničit to. Tak se lidé snažili zničit i Ježíše, bratra všeho stvoření. K tomu, aby Ježíš viděl, že jeho slovo nebylo přijímáno, nemusel být velkým prorokem, který by viděl ruku píšící na zdi mene tekel. Lidé nechtěli vztah, chtěli náboženství. Zdá se nám to snad nereálné? Dnes je to s námi stejné. Je to stejné v případě církve a je to stejné uplynulé dva tisíce let. Lidé nechtějí láskyplné vztahy; chceme raději náboženství a všechna jeho cingrlátka, protože to je daleko pohodlnější. Vztah lásky je nám stálou výzvou a něco od nás vyžaduje. Nabízí též radost, kterou nedokážeme snášet: je nám příliš blízko, je příliš štědrá a příliš prostorná. Co bychom si jen s takovou svobodou počali? Snazší je chodit do kostela. Z knihy Richarda Rohra „The Great Themes of Scripture“. Převzato z internetové konference „Mužská spiritualita“

SMUTNÝ

SVATÝ JE VĚRU SMUTNÝ SVATÝ…

PERLY Z KOSTELNÍCH VÝVĚSEK 10. – 15. října se koná „Celonárodní shromáždění pro modlitbu a půst“. Poplatek zahrnuje stravování. Sestry, nezapomeňte, že se můžete na našem bleším trhu výhodně zbavit toho, co vám doma překáží. Nezapomeňte vzít s sebou manžela. Kvůli nastalé konfliktní situaci se dnes nekoná původně ohlášené shromáždění za klid a mír. Kázání dnes: „Ježíš kráčí po vodách.“ Kázání zítra: „Jak najít Ježíše.“ Barbara je stále v nemocnici a potřebuje dárce krve. Má také problémy s usínáním a prosí, zda by jí někdo nemohl zapůjčit nahraná kázání pastora Jacka. Nedovol starostem, aby tě ubíjely. Církev ráda pomůže. Irving Benson a Jessie Carterová byli oddáni 24. října v našem kostele. Tak skončilo jejich přátelství od školních let. Tématem večerního kázání bude „Co je peklo?“ Přijďte dříve a poslechněte si zkoušku našeho sboru. Potřebujeme osm nových obleků pro náš sbor. Důvodem je přijetí několika nových členů a zchátralost některých starých. Věřícím, kteří mají děti a nevědí to, oznamujeme, že v přízemí máme dětský útulek. nejen ze sazečovy e-mailové schránky (Pokud máte dojem, že už jsme to jednou ve Zpravodaji měli, tak nevím, protože archiv mám ještě stále v jedné, bohužel nepopsané krabici – pozn. sazeče.)

12


RECEPTY

NA KVĚTEN

BE-BE ŘEZY Potřebujeme: 2 balíčky Be-be sušenek (světlé nebo tmavé, případně obojí), 4 celá vejce, 150 g pískového cukru, 180 g polohrubé mouky, 0,5 balíčku prášku do pečiva, 3 lžíce vody. Na krém: 1 l mléka, 3 balíčky vanilkového pudinku, 100 g cukru, 150 g másla, 4 lžíce rumu. Postup: Vejce ušleháme s cukrem, přimícháme vodu a mouku, kterou smícháme s práškem do pečiva. Těsto nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech a upečeme ve vyhřáté troubě při 180 stupních. Necháme trochu vychladnout. Z mléka a pudinkového prášku uvaříme hustý pudink a osladíme ho. Do horkého pudinku přimícháme máslo a rum. Krém rozetřeme na upečené těsto, uhladíme a povrch poklademe sušenkami (pokud máme světlé i tmavé, skládáme je jako šachovnici). Moučník necháme v chladu chvíli uležet. Krájíme ho podle obrysů sušenek. Povrch můžeme ještě potřít čokoládovou polevou.

ŘÍZEČKY TROCHU JINAK Potřebujeme: kuřecí prsní řízky, hladkou mouku, bílý jogurt, koření dle chuti (pálivá paprika, grilovací koření, sušený česnek…), sůl. Postup: Maso si připravíme na asi 4centimetrové proužky a mírně ho nasolíme. Smícháme mouku s kořením. Nejprve maso obalíme v jogurtu (když je čas, tak nechte maso v jogurtu chvíli marinovat) a potom ho přeneseme na mouku (nevypadá to jako ve strouhance, mouku na maso nepřiplácáváme, ale jen v ní maso lehce vyválíme, aby vznikl nepravidelný povrch). Ihned dáme smažit do rozpáleného oleje. Podáváme se salátkem nebo s hranolky, brambory či bramborovou kaší. Přeji Vám dobrou chuť. Radana Vášová

ZE

ŽIVOTA

ŽIVÉ

RODINY

VALNÁ SCHŮZE YMCA – ŽIVÁ RODINA V pondělí dne 19. dubna 2010 se konala v prostorách Klubu Mluvme spolu Valná schůze našeho sdružení. Vladislav Pištora přednesl Zprávu o činnosti sdružení a Zprávu o hospodaření sdružení (sepsala Daniela Krýsová), Karel Novotný Zprávu revizní komise. Všechny zprávy byly schváleny. K revizní zprávě byla diskuze, že je třeba vypracovat seznam všech sportovních potřeb a dalšího majetku sdružení, zkontaktovat ty, kdo je mají v úschově, zda jsou věci v pořádku, nebo zda je potřeba je vyřadit. Dále je nutno vypracovat směrnici na evidenci drobného majetku. Předsedou ŽR byl zvolen jedenácti hlasy Vladislav Pištora, jeden se zdržel hlasování. Jako delegáti na VS YMCA v ČR byli zvoleni všichni členové výboru. Výbor YMCA – Živá rodina, který se sejde před konáním VS, rozhodne, kdo z těchto zvolených delegátů se VS zúčastní. Zástupcem na ÚV YMCA v ČR byl zvolen Josef Cimpa, jako náhradníci Jiří Ludvík, Jan Krýsa. Valné shromáždění schvaluje Připojení k petici „Máma a táta patří v neděli nám“. V diskusi vystoupil host Marián Hošek s doporučením, aby se Živá rodina ve společnosti více zasazovala o aktivity, které si žádají její jasné stanovisko.


13

Jiří Ludvík navrhl spolupráci s organizátory táborů pro děti z dětských domovů. Členové VS se rozhodli organizátory pozvat na příští zasedání výboru ŽR a dozvědět se tak více informací. Po Valné schůzi následovala schůze výboru. Proběhla volba místopředsedů. Byli zvoleni Jiří Ludvík a Vojtěch Novák. Radana Vášová

ZPRÁVA PŘEDSEDY YMCA – ŽIVÁ RODINA O ČINNOSTI SDRUŽENÍ V ROCE 2009 ÚVOD Naše občanské sdružení YMCA – Živá rodina pokračovalo v roce 2009 ve své již zavedené činnosti na podporu rodin. Sdružení mělo k 31. 12. 2009 1321 členů (z toho 438 do 18 let, 883 nad 18 let) v cca 270 rodinách. Z toho je 99 činných členů. Došlo k dalšímu poklesu členské základny z důvodu vyškrtnutí těch členů, kteří (i přes opakované výzvy) nezaplatili členské příspěvky.

ČINNOST V roce 2009 se nám podařilo získat status „Organizace uznaná MPSV na léta 2010 – 2012 pro činnost v oblasti prorodinných aktivit“. Z asi 100 organizací, které o status žádaly, ho získala zhruba polovina. Tento status znamená mírné bodové zvýhodnění v žádostech o dotace MPSV. Vypracovali jsme také „Plán rozvoje organizace na léta 2010 – 2012“, který schválila mimořádná Valná schůze konaná v září. Díky všem, kdo se o vypracování Plánu rozvoje a získání statusu pro naše sdružení zasloužili. Nejlepší přehled o činnosti sdružení podává přehled bodů pro vnitřní granty YMCA v ČR. Zde je každá aktivita, ať již velká akce jako týdenní tábor nebo i jednodenní akce pro několik málo lidí, ohodnocena jistým počtem bodů dle kritérií YMCA. Dosažený počet bodů byl přibližně stejný jako v r. 2008 (pokles o 3%). Nejrozsáhlejší aktivitou jsou Manželská setkání a k nim přidružené aktivity včetně mužské spirituality. Loni opět vedli letní kurs a celý projekt Manželských setkání manželé Tkáčovi. Letního týdenního kurzu v Třešti, již třináctého pořádaného našim sdružením, se účastnilo 75 manželských párů a 97 dětí a 47 pečovatelů. Úspěšně proběhly i tradiční jarní a podzimní víkendové obnovy, kterých se zúčastňují i absolventi dřívějších ročníků. Proběhl již 6. Ples Manželských setkání. Navíc jsme uskutečnili Mimořádný seminář pro manželské páry pod vedením MUDr. Chvály, PhDr. Trapkové a Mgr. Glogara „Cesta k dospělosti vztahů v rodině“ za účasti cca 160 manželských párů. Provázející páry a pečovatelé měli svá víkendová školení, zaměřená na psychologická témata. Pokračovali jsme v činnosti pro dospívající děti, které mají na letním kursu vlastní jim přizpůsobené skupinky a pro které bylo uspořádáno víkendové setkání. Ve spolupráci s Centrem pro rodinu při AP jsme uspořádali dvě Soboty pro manželky. Významnou finanční pomocí pro pořádání MS opět byly dotace MPSV, MV a MŠMT. Další významnou aktivitou otevřenou široké veřejnosti jsou již tradiční Tábory rodin na Pavlátově louce u Nového města nad Metují, v jejichž rámci probíhají Kurzy pro manžele, rodiče a dospívající mládež. Loni jsme opět organizovali 2 týdenní turnusy. Původně plánovaný 3. tur-

14


nus jsme neuskutečnili z důvodu malého zájmu, snad z důvodu hospodářské krize. Úspěšná byla účast profesionálních psychologů (umožněná dotací MPSV), kteří měli přednášky na různá témata z oblasti partnerských vztahů a výchovy a vedli diskusní skupinky. Samostatná skupinka dospívající mládeže s odpovídajícím programem, která se osvědčila v předchozích letech, pokračovala i v loňském roce. Táborů se zúčastnilo cca 40 rodin, často s mnoha dětmi, celkem asi 190 osob. Díky za pořádání táborů patří vedoucím táborů – manželům Bernardovým a Kubínovým. Opět je třeba ocenit velmi dobře pracující skupinu v Neratovicích a okolí, která uspořádala čtyři letní dětské tábory (Krásno, dva tábory ve Sněžné a jako novinku zahraniční tábor s vysokohorskou turistikou v rakouských Alpách), které vedli Cúthovi a Daniela Vrbová. Kromě toho mají mnoho aktivit během roku, zejména výlety pro děti, návštěvu horolezecké stěny, lanového centra, mikulášskou besídku a další. Velmi potěšující je, že se jim do organizování aktivit daří zapojovat dorůstající mladou generaci. Tato skupina dosáhla největšího meziročního nárůstu vyjádřeného pomocí bodů pro vnitřní granty YMCA – téměř o 30 %. Již tradiční rodinný tábor na Vlčici opět vedli Kaplanovi. Pobyt dětí na všech našich táborech je z části financován z dotace MŠMT, kterou získáváme prostřednictvím YMCA v ČR. Pečovatelé o děti na táborech jsou částečně hrazeni z dotace MV v rámci dobrovolnické služby. Další naší regionální skupinou jsou Poděbrady a okolí. Zde pořádají každý měsíc Den pro rodinu, kde je odborná část programu vedená psychologem, dále možnost sdílení s přáteli na dané téma. Samostatný program pro děti v době přednášky vedou pečovatelé. Aktivita je převážně financovaná z dotace MPSV. Nově byl místo jednoho z Dnů pro rodinu uskutečněn víkendový program v Desné. Za vedení těchto akcí patří dík zejména manželům Kubínovým. V Poděbradech se navíc pod vedením Jana Kubína schází Dětská poděbradská kapela. V Poděbradech také uskutečnili úspěšný společenský večer. Velmi aktivní skupinou jsou naši volejbalisté. Kromě pravidelného hraní (skupina dospělých a skupina mládeže) uspořádali zimní tábor na Ranči, rekolekci v Kostelním Vydří, cyklovýlet na Slovensku, letní volejbalový pobyt v Neratově, rekreační pobyt v Chorvatsku a několik krátkodobých akcí. Provozujeme také další tradiční sportovní aktivity: pravidelné cvičení pro ženy a cvičení pro seniorky vedené Zdenkou Pavlasovou. Sportovní sobota vedená Ložinskými se uskutečnila pouze jedna. Opět byl uspořádán pětidenní adventní rodinný pobyt v Albeřicích. Tentokrát byla velmi dobrá účast, cca 40 osob, plná kapacita objektu. Pobyt vedl Vojtěch Novák. Na akci byl též přítomen psycholog, který vedl odbornou část programu pro rodiče i pro mládež. Z kulturních aktivit opět proběhly úspěšné taneční kurzy pro dospělé vedené manželi Tomsovými, tentokrát dokonce dva kurzy (jaro, podzim) v Praze. Nově jsme započali s kulturněhistorickými akcemi, uskutečnili jsme 3 přednášky Tomáše Kučery, se kterými pokračujeme i v roce 2010. Ve spolupráci s Centrem pro rodinu při AP jsme se spolupodíleli na organizování dětské výtvarné soutěže „Naše rodinná oslava“ organizované Národním centrem pro rodinu. Vyhodnocení výsledků soutěže proběhlo až v r. 2010. Důležitým nástrojem pro komunikaci uvnitř sdružení je Zpravodaj YMCA – Živá rodina, jehož jsme vydali 10 čísel. Současný náklad je 310 výtisků. Za skvělou úroveň Zpravodaje vděčíme odpovědnému redaktorovi Vladimíru Koronthálymu. V redakční radě dále pracovaly Marta Tomsová a Radana Vášová. Provozujeme vlastní webové stránky, bohužel se zatím nepodařil přechod pod centrální stránky YMCA.


15

Celkem naše sdružení v roce 2009 uspořádalo: táborů.............................. 8 vícedenních akcí ............ 11 víkendových akcí ........... 16 školení ............................. 7 jednodenních akcí ......... 86 Pravidelně se scházelo 7 skupin. Celkem se našich akci zúčastnilo 3883 osob (někteří jsou v tom započteni vícekrát, protože se zúčastnili více akcí). Tento počet proti předchozímu roku stoupl asi o 260.

SEKRETARIÁT SDRUŽENÍ Jako sekretář sdružení již druhým rokem působila Radana Vášová. Můžeme s vděčností konstatovat, že se do své funkce zapracovala velmi dobře a že sekretariát funguje bez problémů. Radana Vášová pracuje na 0,75 úvazku. Hana Pištorová pracuje na 0,85 úvazku jako koordinátor projektu Manželská setkání, její mzda je hrazena z dotace MPSV.

RODINNÁ POLITIKA Oblast rodinné politiky považujeme v naší činnosti za velmi důležitou. V loňském roce zde naše aktivity stagnovaly. Vojtěch Novák je stále členem komise MPSV pro služby pro rodinu, tato komise se ovšem v roce 2009 nesešla. Jiří Ludvík nás zastupuje v evropských sdruženích křesťanských rodin ELFAC a ICCFM. Zástupci našeho sdružení se zúčastnili konference o rodině pořádané Národním centrem pro rodinu. Náš člen Ota Hampl měl přednášku na semináři k rodinné politice v Poslanecké sněmovně. Bylo by velmi pospěšné více rozvinout naši činnost na poli rodinné politiky.

HOSPODAŘENÍ Funkci hospodářky sdružení vykonávala Daniela Krýsová. Hospodaření v r. 2009 skončilo v přebytku 15 tis. Kč pří obratu cca 3,75 mil. Kč. Kladného výsledku jsme dosáhli díky úsporám nákladů, zejména režijních, získáním dotací z MPSV, MV a MŠMT. Významné byly i dary fyzických a právnických osob (celkem 93 tis. Kč). Všem dárcům patří za to velké díky. Pro letošní rok musíme nadále maximálně šetřit zejména režijní náklady a pokusit se získat další zdroje, sponzorské dary a dotace. Již jsme získali dotace od MPSV a MV. Dotace MŠMT, kterou získáváme prostřednictvím YMCA v ČR, byla v prvním kole zamítnuta. Je příslib, že dotaci YMCA získá v 2. kole, to se ale dovíme až v létě. V případě, že tuto dotaci nezískáme, bude naše financování v tomto roce ohroženo. Proto musíme z důvodu předběžné opatrnosti šetřit náklady již nyní. U obou dotací MPSV jsme podali námitku a čekáme na vyřízení. Máme podané 2 žádosti na Magistrát h. m. Prahy, který vypsal granty pro podporu rodin. Výsledek dosud nebyl vyhlášen. Do budoucna bychom se měli zaměřit na získávání více zdrojů mimo státní rozpočet, jednak od klientů, jednak od soukromých dárců.

ZÁVĚR Naše sdružení YMCA – Živá rodina má za sebou další rok naplněný činností pro podporu rodin. Stěžejní aktivity se podařilo úspěšně zrealizovat a některé i mírně rozšířit, některé se rozšířit nepodařilo. Členská základna opět mírně poklesla a zestárla. Plány na letošní rok jsou stejné jako loni, tj. udržet a pokud možno rozvinout činnost sdružení a jeho aktivit pro podporu rodin.

16


Do budoucna je nejvýznamnějším úkolem nalézt nové lidi, kteří by byli ochotni a schopni pokračovat v našich aktivitách a dále je rozvíjet. Rodinná problematika zůstává v rámci celé společnosti aktuálním tématem a bylo by dobře, kdyby náš hlas bylo více slyšet. Vladislav Pištora, předseda YMCA – Živá rodina

ZE SEKRETARIÁTU VELETRH NNO V TECHNICKÉ KNIHOVNĚ NA PRAZE 6 Živá rodina se zúčastnila 11. veletrhu neziskových organizací, který se konal 16. dubna 2010 ve velmi pěkných prostorách nově postavené Technické knihovny. Dle mého názoru byl veletrh vydařený. Získala jsem větší přehled o neziskovém prostoru, navázali jsme nové kontakty, a kdo chtěl, mohl si vybrat z několika velmi zajímavých přednášek.

PROSBA – KDO FINANČNĚ PŘISPĚJE VELKÝM RODINÁM NA TÁBOR Hledáme dárce, kteří by finančně pomohli sociálně slabším rodinám na Pavlátově louce. Vzhledem k tomu, že sdružení nemá již finanční prostředky k tomu, aby jim mohlo účastnické poplatky slevit, obracíme se s touto prosbou na vás. Jedná se o čtyři vícedětné rodiny, které jezdí na tábory každoročně. Váš dar bude účelově vázán na přispění těmto rodinám a samozřejmě vám dáme potvrzení pro odpočet daní. Chcete-li přispět, kontaktujte sekretariát (tel. 224 872 421, mail: [email protected]). Za výbor YMCA – Živá rodina Radana Vášová, sekretář

LITERÁRNÍ A VÝTVARNÁ SOUTĚŽ, KRAJSKÉ KOLO – SLAVNOSTNÍ PŘEDÁNÍ CEN Ve čtvrtek 8. 4. 2010 v kostele sv. Vojtěcha v Praze 6 proběhlo ocenění dětí, které se zúčastnily krajského kola literární a výtvarné soutěže na téma „Naše rodinná oslava“. Tuto soutěž jsme pořádali ve spolupráci s Centrem pro rodinu při Arcibiskupství pražském. K naší velké radosti si svou cenu přišla převzít většina oceněných dětí. Skoro každé z dětí s sebou mělo početný doprovod – rodiče, prarodiče, a také i vyučující. Ti všichni vytvořili příjemnou atmosféru slavnostního předávání. Přítomné krátce přivítal Ing. Jiří Musil, předseda občanského sdružení Rodinné centrum Praha. Následně stručně promluvil RNDr. Vladislav Pištora, CSc., předseda YMCA – Živá rodina, a po promluvě též moderoval vlastní předávání ocenění. Kromě diplomu a květiny obdrželo každé z oceněných dětí knižní dárek. Ceny organizátorům poskytla nakladatelství Vyšehrad, Portál a Karmelitánské nakladatelství. Po předání cen následovala společná prohlídka výstavy oceněných a některých dalších vybraných prací v přísálí kostela. Bylo připraveno i malé občerstvení a na závěr setkání zahrál student Matyáš Bartoň dvě houslové skladby. Jeho vynikající výkon byl oceněn bouřlivým potleskem. Soudě podle šťastných tváří oceněných dětí a podle spokojených a pyšných pohledů rodičů a prarodičů na své ratolesti si myslím, že se nám soutěž povedla. Alespoň já jsem si ji velmi užila. Ještě k soutěži: Do soutěže bylo posláno celkem 82 literárních a 309 výtvarných prací. Oceněno bylo celkem 31 prací ze 7 kategorií. Vítězné práce z každé kategorie postupují do národního kola. V komisi literární části zasedli paní Eva Bartoňová (pedagožka, metodička), Mgr. Lenka Jeřábková (bohemistka) a Ing. Jiří Musil (předseda Rodinného centra Praha),


17

Výtvarné práce hodnotily Mgr. Eva Jelínková (výtvarnice), paní Michaela Antůšková (fotografka) a paní Radana Vášová (sekretář YMCA-Živá rodina). Zde jsou dvě vítězné práce: Literární soutěž, 1. místo (III. kategorie, 11-13 let): Matěj Šípal, 5. ZŠ Kladno (práci s názvem Nezapomenutelné narozeniny aneb „Štědrá voda" najdete o několik stránek dříve – pozn. sazeče).

Výtvarná soutěž, 1. místo (I. kategorie, 5-7 let): Jan Ptáček, ZUŠ Jana Zacha, Čelákovice (ano, je to tento obrázek. Přál bych vám vidět ho barevně… – pozn. sazeče). Radana Vášová

PŘEDSTAVUJÍ SE… … NĚKTEŘÍ KANDIDÁTI DO KVĚTNOVÝCH PARLAMENTNÍCH VOLEB To je překvapení! Časopis zabývající se rodinnou tématikou, řešící vztahy mezi člověkem a člověkem v rodině a mezi rodinou dohromady a Bohem, přinášející obvykle recepty, vtipy a pozvánky na akce, se najednou míchá do politiky… Ale nežijeme ve vzduchoprázdnu. Jednou z ambicí Živé rodiny bylo vždy ovlivňovat nějakým způsobem společenské klima ve prospěch rodiny. A tak se některým z členů či sympatizantů Živé rodiny či jejího směrování a programu zdálo vhodné kandidovat v parlamentních volbách 2010 – pokud úspěšně, pak jistě i ku prospěchu nás, kteří chodíme s vnoučky na nádraží pozorovat vláčky, učíme děti dělat bábovičky z písku či trneme trémou za naše maturanty, kteří někde na potítku shledávají trosky toho, co se měli a možná i mohli naučit… A výboru Živé rodiny se zdálo vhodné nabídnout těmto kandidátům možnost představit se v květnovém Zpravodaji. Někteří z nich to využili – každý po svém.

18


Následují v abecedním pořádku:

MUDR. MARIÁN HOŠEK Milí přátelé, bezprostředně po revoluci jsme spolu s přáteli zakládali rodinné sdružení křesťanských rodin Živá rodina a stal jsem se jeho prvním předsedou. Od té doby jsem se postupně angažoval v politice a snažím se prosazovat lepší postavení rodin s dětmi, jsem v trvalém kontaktu s touto problematikou jak ve vlastní rodině (spolu s manželkou Martinou máme 7 dnes již dospělých dětí), tak na MPSV, kde jako náměstek řídím mimo jiné odbor rodinné politiky. Podílel jsem se na tvorbě „Koncepce rodinné politiky“, kterou přijala vláda v roce 2005. Jsem rád, že mohu působit v KDU-ČSL, která má jako jeden z pilířů svého programu podporu rodiny, a že mohu být jeho spolutvůrcem i realizátorem. Co se podařilo prosadit pro rodiny: Po dobu mého působení na MPSV se nám podařilo dvojnásobně navýšit rodičovský příspěvek (úspěšný návrh poslanců KDU-ČSL). Zavedli jsme dotace pro rodinné organizace, ze kterých se úspěšně daří finančně podporovat také aktivity YMCA – Živá rodina (Manželská setkání, letní tábory pro celou rodinu, kurzy pro manžele…). Zavedli jsme soutěž „ Obec přátelská rodině“, která má podněcovat obce k tomu, aby vytvářely společnost přátelskou rodině. Výrazně jsme zvýšili daňové slevy pro rodiny s dětmi. Navrhli jsme „Prorodinný balíček“, který je t.č. ve sněmovně a nabízí další výhody pro rodiny. Činím kroky pro větší podporu náhradní rodinné péče a podporu lidí, kteří jsou ochotni vzít si dítě do pěstounské péče tak, aby se snížil počet dětí v ústavech. Do rodiny patří i senioři a zdravotně postižení, zde prosazuji rozvoj sociálních služeb a udržitelnost jejich financování, co je zvláště v době krize náročný úkol. Aktivně podporuji hospicovou péči, aby tato služba nebyla odkázána jenom na nedostatečné financování ze zdravotnictví, ale aby dostávala prostředky i v rámci sociálních služeb. Zároveň usiluji o zkvalitnění a sjednocení dlouhodobé péče, O co budu usilovat po volbách: V rámci programu KDU-ČSL prosazuji daňové úlevy pro rodiny s dětmi a podporu manželské rodiny. Do pracovního týmu jsem zapojil Otu Hampla, člena Živé rodiny, výborného analytika zapáleného pro podporu rodin, se kterým jsme na půdě KDU-ČSL vytvořili „Analýzu nerovného postavení rodin“ a prosadili její závěry do volebního programu KDU-ČSL. V důchodové reformě prosazuji podstatné zvýhodnění těch, kteří vychovali děti, tj. plátce pojištění a daní. V rodinné politice prosazuji větší podporu početných rodin a manželských rodin Prosazuji navýšení dotací pro rodinné organizace a propagaci funkční rodiny. Úzce spolupracuji s odborníky z křesťanského prostředí, se kterými konzultuji zmíněné kroky (Jaroslav Šturma, Miloslav Kotek, prof. Mlčoch, Ota Hampl, Josef Zeman…) Kandiduji v Praze na druhém místě na listině KDU-ČSL. Pokud se ztotožňujete s prioritami, které prosazuji, podpořte mne svým hlasem nebo doporučením svým přátelům a známým. MUDr. Marián Hošek, č. 2 na kandidátce KDU-ČSL v Praze


19

MGR. JAN KUBÍN Jmenuji se Jan Kubín, jsem ženatý a mám 6 dětí. Profesí jsem teolog, etik a pedagog. Působím v předsednictvu YMCA – Živá rodina, vedu tábor na Pavlátově louce a pořádám „Dny pro rodinu“ v Poděbradech. Kandiduji ve volbách do Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL ve Středočeském kraji pod číslem 7. Zabývat se chci především rodinnou politikou a školstvím. Chtěl bych vrátit do politiky zdravý rozum a cit.

ING. FRANTIŠEK RŮŽIČKA Pracuji ve funkci tajemníka Městského úřadu v Krupce a jsem lídrem KDU-ČSL v Ústeckém kraji. Od devadesátých let je zapojen do činnosti Centra pro rodinu. V letošním roce s manželkou organizují již jedenáctý ročník Manželských setkání v Litomyšli, které jsou centrem pořádány od roku 1993. Dále v rámci své zájmové činnosti organizuji Víkendy pro chlapy a Víkendy pro otce s dospívajícím synem a další akce. Za dvacet let práce v samosprávě jsem získal zkušenost, která je pro práci v poslanecké sněmovně dobrým předpokladem. Je škoda, že mnozí zákonodárci neprošli takovouto praxí, a tak si mnohdy neuvědomují, jaký negativní dopad mohou mít jimi přijímané zákony na běžný život občanů. Mým cílem je do politiky vrátit prostou lidskou slušnost, schopnost se dohodnout, zásadovost a pevnost. Přijímané zákony musí být příznivé rodině a pamatovat na rodinu. Snažím se konkrétně prospět tam, kde mohu pomoci, a tak se například mým modelem mezigenerační solidarity inspirovali politici křesťanských stran v Evropě a po jeho dopracování jej zařadili do svých programů. Lidé v minulosti zakládali mnohačetné rodiny. Větší počet potomstva vytvářel předpoklad zajištění jejich existence, neboť více dětí snáze uživilo staré rodiče. Dnes je to tak, že matka, která se stará o více dětí, se nemůže věnovat svému povolání a toto se projeví na jejím nižším důchodu. Naproti tomu jedinci bez potomků budují svojí kariéru a mají mnohem větší důchod financovaný v našem průběžném systému dětmi těch, co jsou ve stáří znevýhodněni. Model mezigenerační solidarity předpokládá, že když moje děti chodí do práce a platí daně a pojistné sociálního zabezpečení, mám jako rodič pobírající důchod právo na část takto vytvořených prostředků. Ve svém volebním programu KDU-ČSL navrhuje přímý převod rodičům ve výši cca 2% hrubé mzdy. Ing. František Růžička, lídr KDU – ČSL Ústeckého kraje (http://www.frantisekruzicka.cz)

JUDR. PAVEL SVOBODA Doc. JUDr. Pavel Svoboda, Ph.D., D.E.A. (http://www.svoboda.com), místopředseda KDUČSL, je lídrem kandidátky č. 17 v Karlovarském kraji. Tento bývalý ministr a donedávna velvyslanec ČR u Rady Evropy kandiduje za program, jehož hlavním tématem je ochrana tradiční rodiny. Je mu 48 let, pracuje jako poradce ministra zahraničních věcí a učí právo EU na PF UK. Kromě toho se intenzivně věnuje hudbě jako člen Ztracené kapely (http://www.zk.sdh.cz) a je členem Společnosti pro duchovní hudbu. Jeho volebním heslem je: Chcete-li se mít jako v Bavorsku, musíte také volit jako v Bavorsku. Postavení křesťanů i KDU-ČSL v Karlovarském kraji je obtížné, proto můžete Pavla Svobodu podpořit tím, že si 28. – 29. 5. 2010 uděláte výlet s voličským průkazem např. do Bečova nad Teplou za relikviářem sv. Maura.

20


ŽIVÁ

RODINA PŘIPRAVUJE

TERMÍNOVNÍK 2010 termín

akce

kontakt

úterý 11.00 – 12.00

cvičení pro ženy

Z. Pavlasová  604 479 724

úterý 12.00 – 13.00

cvičení pro seniorky

Z. Pavlasová  604 479 724

cvičení pro ženy

Z. Pavlasová  604 479 724

čtvrtek 11.00 – 12.00

výbor YMCA – Živá rodina

sekretariát  224 872 421

7.8. – 14.8.2010

Pavlátova louka: Tábor rodin I.


14.8. – 21.8.2010

Pavlátova louka: Tábor rodin II.


13.8. – 21.8.2010

Letní kurz: Manželská setkání

17.5.2010

NABÍDKA

I PRO

H. Pištorová  606 745 048

VÁS…

PŘEDNÁŠKY CYKLU ŽENSKÁ SPIRITUALITA 2009/2010 Unie katolických žen zve všechny zájemce na další přednášku z cyklu „Ženská spiritualita“. Tématem přednášky, která se koná ve středu 12. května 2010 od 18.00 hod. v prostorách Katolické teologické fakulty UK, Thákurova 3, Praha 6, je Gaudího Sagrada Familia jako oslava rodiny , přednášet bude Tomáš Kučera . Těšíme se na Vás! Unie katolických žen

CENTRUM PRO RODINU PŘI ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉM PROGRAM EFEKTIVNÍHO RODIČOVSTVÍ Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském nabízí osvědčený program pro rodiče, kteří si nevědí rady, jak reagovat na špatné chování dítěte, zlobení a konfliktní situace a potřebují zlepšit rodinnou atmosféru, podpořit vzájemnou komunikaci a spolupráci se svými dětmi a v celé rodině. Program je zaměřen na rodiče, kteří hledají způsob, jak aktivně ovlivnit a naučit děti vzájemně se respektovat, zodpovědně zvládat určitý pořádek a disciplínu, ať už doma či ve školním či jiném kolektivu nebo na veřejnosti. Není určen pro rodiče s dětmi s vážnými poruchami chování, které vyžadují speciální odbornou péči. Program obsahuje kromě přednášky i diskuze, modelové video ukázky, případové studie a techniku hraní rolí. Nejbližší kurz proběhne o sobotách 15. května, 29. května a 12. června 2010 v Dívčí katolické střední škole, Praha 1, Platnéřská 4, lektor Mgr. Martina Běťáková. Kurzovné 900 Kč na osobu nebo 1500 Kč na manželský pár. Kapacita programu je 8 až 12 osob. Hlídání dětí po předchozí dohodě zajištěno. Současně nabízíme letní pobytový kurz v nedávno rekonstruovaném církevním objektu v Perninku v Krušných horách ve dnech 15. – 21. srpna. Náplní pobytu bude jak trénink zaměře-


21

ný na praktický nácvik výchovných dovedností, tak dostatek prostoru k rodinné rekreaci. Lektor kurzu je Mgr. Martina Běťáková. Výše příspěvků účastníků: Oba rodiče (ubytování, plná penze 2 x 1.900 Kč + zvýhodněné kurzovné 1.500 Kč) = 5.300 Kč, jeden rodič (ubytování, plná penze 1.900 Kč+ kurzovné 900 Kč) = 2.800 Kč, dítě do 3 let (vlastní postýlka, bez stravy, hlídání během programu) = 1.800 Kč, dítě od 3 do 10 let (ubytování, plná penze ½ porce 1.400 Kč+ hlídání 600 Kč) = 2.000 Kč, dítě nad 10 let (ubytování, plná penze celá porce 1750 Kč + hlídání 450 Kč) = 2.200 Kč. Bližší informace a přihlašovací formuláře naleznete na http://cpr.apha.cz/step/.

SPOLEČENSTVÍ OSAMĚLÝCH MAMINEK Otevřené společenství maminek s dětmi se pravidelně schází jednou měsíčně k vzájemnému sdílení, modlitbě a lidské podpoře a povzbuzení v prostorách Dívčí katolické střední školy, Platnéřská 4, Praha 1 (metro A – Staroměstská). Maminky ze společenství mají možnost zúčastnit se programů, jako jsou besedy s odborníky, duchovní obnovy, letní pobyty maminek s dětmi, společné výlety a další. Nejbližší program: středa 12. 5. – Praha 1, Dívčí katolická střední škola – od 18 do 20 hodin – P. Antonín Krasucki – přednáška; sobota 22. 5. – Praha 1, klášter dominikánů, Husova 8 – od 9 do 16 hodin duchovní obnova, dopoledne přednáška P. Antonín Krasucki, odpoledne psychoterapeutické sezení Mgr. Kateřina Gůrová a volný program; středa 16. 6. – Praha 1, Dívčí katolická střední škola – 18 do 20 hodin – poslední předprázdninové setkání osamělých maminek; sobota 24. 7. – sobota 31. 7. – týdenní setkání osamělých maminek s dětmi ve Velkých Opatovicích, pořádá Centrum pro rodinný život Olomouc. Bližší informace naleznete na http://cpr.apha.cz/osamele/.

CENTRUM PRO RODINU PŘI ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉM Thákurova 3, 160 00 Praha 6,  220 181 777, 220 181 613, e-mail: [email protected], http://cpr.apha.cz, http://manzelstvi.cz

OHLASY OHLAS NA PŘEDNÁŠKU „PŘÍBĚH POUTNÍKA“ Jaké bylo poutnické setkání v klubu „Mluvme spolu“ v Paláci YMCA, Praha 1, ve čtvrtek 8. dubna 2010? Podle legendy bylo do Galície ve Španělsku dovezeno tělo Kristova apoštola Jakuba. Jeho ostatky byly asi v r. 813 objeveny v Santiagu de Compostela, kde pak na jeho počest postavili katedrálu. Ve středověku tam každým rokem putovalo více jak půl milionu poutníků z celé Evropy, kteří přecházeli Pyreneje přes Roncesvalles nebo přes Somportský průsmyk. Často měli tradiční pláště, dlouhou hůl a stočený plstěný klobouk ozdobený lasturami hřebenatky, která je symbolem tohoto světce. Současní poutníci nadále využívají tradiční cesty, z Francie přes Pyreneje, dále pak španělskými městy Logroňo, Burgos, León až do Santiaga de Compostela.

22


Nejinak se vydal na cestu i Tomáš Hradil, který na tuto pouť vyrazil z města Jeseníku, (přes Česko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Francii a Španělsko) a během 134 dní ušel více jak 3.300 km. Neměl tradiční plášť, dlouhou hůl a stočený plstěný klobouk, měl větrovku, kalhoty, 2 trekkingové hole, kulicha, batoh ozdobený hřebenatkou, křížem a českou vlajkou. Navíc však měl neoblomnou vůli dojít. A došel, 24. prosince 2007 byl v cíli. O svou radost z této pouti se s námi Tomáš podělil, mnoha fotografiemi a vhodnou hudbou doplnil a zpestřil svoje vyprávění, které začalo v 19.05 hod. a s malou přestávkou skončilo ve 22.00 hod. Jenom na otázky už nezbylo mnoho času. A tak zůstává ještě mnoho nevyřčeného, třeba: kde měl uložen cestovní pas a peníze, aby mu je nikdo nevzal, kde a jak si pral a sušil prádlo, jak si upravoval kalhoty, když během cesty zhubnul o 25 kg a díky pohybu s trekkingovými holemi si narovnal záda, srovnal páteř a tím „povyrostl“ o 6 cm, atd. apod. A odpověď celou větou je nasnadě: poutnické setkání bylo super, a kdo přišel, neprohloupil. V den svátku sv. Martina I., papeže a mučedníka, L.P. 2010, zapsal Ondřej Lejsal

NAPSALI… PROHLASME SE MENŠINOU Letos v létě jsem byl svědkem následující události. Zrenovovaná venkovská fara nabízející možnost celoročního ubytování, pronajala prostory vysokoškolským studentům. Překvapilo mne, že studenti (humanitního oboru!) začali po svém ubytování odstraňovat ze stěn pokojů předměty s křesťanskou tématikou, tedy křížky a obrázky svatých. Na můj dotaz, proč tak dělají, dostalo se mi následujícího vysvětlení: „Není naší povinností dívat se na symboly učení, se kterým jako ateisté nesouhlasíme. Církev nemá právo ovlivňovat nás během zdejšího pobytu náboženskou ideologií, kterou tyto předměty symbolizují. My máme nezadatelné právo na tyto předměty nehledět a církev má povinnost naše názory respektovat.“ Tato událost mne přenesla o pár měsíců zpět na Slovensko. Tam se sdělovací prostředky věnovaly sporu církevní mateřské školky s matkou, která do ní umístnila svoje dítě. Žádala, aby řádové sestry, které ve školce pracují, nenosily řeholní šat, protože ona si nepřeje, aby její dítě muselo hledět na řeholní osoby. Ona má právo dát své dítě do kterékoliv školky, ale její dítě nemá povinnost být v tomto zařízení jakkoli, byť jen hábitem řeholnic, světonázorově ovlivňováno. Vzpomínku na událost z oné farní ubytovny mi vrátil nedávno Evropský soud, který vyhověl stížnosti italské matky ohledně křížů v tamních školách. Naši studenti dokonce rozhodnutí Evropského soudu předběhli a pořádek si na oné faře udělali sami. Tušili asi, jak by to případně u soudu dopadlo. Před několika týdny jsem slyšel o chystané stížnosti obyvatel malého městečka, kterým vadí nedělní hlas zvonu z věže tamního kostela. Proč oni, nevěřící, mají být rušeni právě v neděli ráno hlukem zvonu, který svolává do kostela jen věřící občany.


23

Nechci být podezírán z paranoického myšlení, ale prostým pozorováním událostí se domnívám, že v budoucnu to nebudou mít křesťané na našem kontinentu jednoduché. Stačí si přečíst reakce pisatelů na internetu, kteří se tam vyjadřují k církevním událostem, a můžeme si z tohoto vzorku odvodit naladění většinové společnosti vůči věřícím. Od ponižování přes ironizování až k urážkám. A že nejde jen o jev vázaný na českou kotlinu, potvrzují i reakce z jiných zemí. Rakousko, Německo nebo Anglie jsou toho dalším dokladem. Nejsem ani trochu nakloněn názorům některých našich církevních otců, že český národ není zas tak moc ateistický a dokladují to čísly o počtu pokřtěných občanů či počtem účastníků na půlnočních bohoslužbách. Nefandím ani verzi o tzv. „plaše zbožných křesťanech“, kteří prý jimi jsou, aniž to vůbec tuší. Vycházet ze součtu pokřtěných a plaše zbožných, zdá se mi, pokud jde o jednání církve se světskými orgány, nešťastné. Osobně vycházím z reálných čísel. Z počtů tzv. účastníků nedělních bohoslužeb. Ta ukazují, že návštěvnost se pohybuje podle regionů, ale v průměru vychází na Českou republiku 4 (slovy čtyři) procenta. Toto číslo mi silně připomíná údaj a počtu homosexuálních osob. Pokud jde o statistiku – a o ni se opírá kdejaké rozhodování kompetentních míst – patříme tedy mezi menšiny. Z tohoto důvodu se domnívám, že by nebylo od věci, aby Česká biskupská konference prohlásila katolickou církev v ČR za menšinu a žádala, aby se její existenci nevěnovalo už jen ministerstvo kultury, ale také ministerstvo pro menšiny a lidská práva. Potom bychom možná dosáhli toho, že na farách mohou viset obrazy katolických světců, v církevních školkách mohou řeholnice nosit hábit a ve vsích může v neděli zvonit zvon. Potažmo by nás jistě (coby menšinu) respektoval i Evropský soud pro lidská práva. Max Kašparů, 2. 1. 2010

NOVÉ

MIMINKO

Pavlík, narodil se 23. března v 7.21 ráno a byl to docela cvalík, 3,82 kg. Jan a Kateřina Veselí

Blahopřejeme!

24


NA

OKRAJ

A tak se na několik dní obloha pozoruhodně vylidnila. Stačil k tomu jeden výbuch jakési v4zdálené, nenápadné a celkem neznámé sopky, jeden počítačový program, modelující pohyby vzdušných mas, a několik opatrných úředníků.

Je zvláštní, jak jsme si zvykli na vymoženosti civilizace. Před 50 lety by se přitom celkem nic moc nestalo. Transatlantické lety byly výsadou těch bohatších, zatímco Atlantik brázdily gigantické lodě s cestujícími – ne, nikoli s turisty, kteří plují Atlantikem, aby strávili na moři pár dní a pak se vylodili tam, kde nastoupili – se skutečnými cestujícími odněkud někam. Evropskou železniční sítí se proháněly dálkové mezinárodní rychlíky a na dovolenou se jezdilo k blízkému rybníku. Jahody se jedly před létem, meruňky v létě a celou zimu jsme se tak nějak obešli bez růží či tulipánů. Asi bychom si také zvykli – ale je zajímavé, jak je snadné jít kupředu a obtížné couvat. Dokud letadla neexistovala, nikomu zas až tak nescházela. Pak ale ovládla dálkovou dopravu – a najednou si připadáme, jako kdyby bez letadel tento svět nemohl a neuměl existovat – a keňští producenti růží si zoufají nad velkostí utrpěných ztrát. Vzpomínám si v té souvislosti, jak jsem nedávno po cestě do práce zjistil, že jsem si zapomněl doma mobil. Nějak jsem nedával pozor či co, na poslední chvíli jsem ještě něco


25

řešil – a ejhle: stojím na refýži, šacuji si kapsy, ale mobil nikde. 50 let jsem prožil bez mobilu a přežil jsem to – ale ten den jsem byl jak bez ruky. Ne že bych potřeboval každých pět minut někomu sdělit, co dělám a na co myslím, ne že by mi jindy mobil nepřetržitě zvonil v kapse – ale ten pocit, že bych ho mohl potřebovat, ale nemám ho… Tak nějak jsme si přivykli na počítače, automatické pračky, myčky nádobí, auta (moje matka šla za slovenského povstání do školy pěšky – rozumějte: ze severní Oravy do Bratislavy – protože vlaky nejezdily), metro, elektrický proud, noviny… Stovky či tisíce generací našich předků přežili bez všech těchto civilizačních vymožeností, a troufám si říci, že řada z nich opravdu dobré a hodnotné životy, naplněné prací a starostmi i láskou a radostí. Nám se leccos zjednodušilo (máme odbornou lékařskou péči, dostatek kvalitního jídla a dostatek prostoru pro rozvoj svého intelektu) – ale prožíváme díky tomu více lásky? Více radosti? Jsme svobodnější pro vztahy mezi sebou, pro vztahy s našimi sousedy, přáteli, pro vztah s Bohem? A konečně: pokud by se ukázalo, že všechny tyto civilizační vymoženosti nás začínají spíše svazovat, než že by nás osvobozovaly, že cesta rozvoje technické civilizace je tak trochu slepou uličkou (a obrovská energetická náročnost toho, čemu říkáme technický pokrok, obrovská ekologická zátěž, která se zdá být rubem technické civilizace, naznačují, že tato cesta třeba nebude možná do nekonečna, že jednou bude potřeba zařadit zpátečku, přehodit výhybku, začít hledat něco jiného) – budeme schopni se všeho toho vzdát? Budeme umět ještě začít psát dopisy v ruce? Počítat bez kalkulačky? Šít bez elektrického šicího stroje? Uměli bychom ještě vyrobit jehlu a nit, podojit kozu a vyrobit sýr, okopat řepu a naroubovat jabloně? Budeme si mít o čem povídat, až přestanou hrát rádia a televize? Je těžké ubránit se podobným otázkám ve chvíli, kdy opatrní úředníci (a je tak zlé být opatrným?) uzavřeli na několik dnů oblohu nad Evropou. Je těžké uvědomit si, že Cestu, Pravdu a Život lze následovat i pěšky v blátě, s černým chlebem a cibulí v mošně, bez brýlí, propisky, hodinek a internetu. Ale velmi mnozí z těch stovek či tisíců generací před námi to dokázali – snad i proto, že opustit zemljanku či slaměnou chatrč je přece jen snazší než navždy zanechat bez náhrady pětipokojový byt s klimatizací garáží a domácím kinem v dosahu MHD. VKor

26


2010 3

Recommend Documents