2008

www.samojed.cz

KLUB

MOJED SA

1/2008

Z P R A V O D A J

 foto manž. Trnkovi,  Frenn O‘Angie a Frodo O‘Skyper Vidnavská záře,  Assan Biela radosť (m: Sládkovi)

Na titulní straně: Vojta Němec se svým spřežením na Šediváčkově longu 2008. Na poslední straně: psí manekýni od Jankových foceni pro časopis Dívka.

Obsah Výbor SK informuje.............................................................................................................................................................5 Rozpočet 2007......................................................................................................................................................................6 Návrh rozpočtu 2008.........................................................................................................................................................7 MVP Brno 09.02.2008–10.02.2008 ..............................................................................................................................7 MVP Trenčín 26.01.2008–27.01.2008 .........................................................................................................................9 NVP Olomouc 11.01.2008–13.01.2008 ................................................................................................................... 11 NVP Nowa Ruda, PL 01.12.2007–02.12.2007 ........................................................................................................ 12 MVP Praha 17.11.2007–18.11.2007 . ........................................................................................................................ 12 MVP Tulln, Rakousko 29.10.2007–30.10.2007 ...................................................................................................... 13 Výpis z plemenné knihy 2007 (1. část)...................................................................................................................... 14 Samojed (Samojedskaja Sabaka): FCI Standard č. 212....................................................................................... 15 Úspěchy členů................................................................................................................................................................... 17 Popis plemene Samojed očima chovatele.............................................................................................................. 17 Výsledky závodů psích spřežení: podzimní sezona 2007.................................................................................. 19 Samojed tým ZASNĚŽENÉ ÚDOLÍ na Šediváčkově longu................................................................................. 20 Jičín – město pohádky?.................................................................................................................................................. 25 Psí manekýni...................................................................................................................................................................... 26 Konec jedné legendy...................................................................................................................................................... 27 Severská sága..................................................................................................................................................................... 28 Obyčejný život neobyčejného psa............................................................................................................................. 29 Představujeme: chovatelská stanice Zasněžené údolí........................................................................................ 30 Rodinná psí pouta – 8. část........................................................................................................................................... 32 Představujeme chovného psa..................................................................................................................................... 34



SAMOJED KLUB

www.samojed.cz, www.samojed-klub.cz VÝBOR Předseda:

Ota Janko Mělnická 205, 250 65 Líbeznice tel.: 283 981 022 775 140 009 [email protected]

Miroslava Veselá Žďárská 422/18, 184 00 Praha 8 [email protected]

REDAKČNÍ RADA

Ing. Petra Velanová -PV- C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč Místopředseda: Roman Tůma tel.: 608 160 110, tel./fax: 568 820 900 Kutnohorská 31/44, 109 00 Praha 10 [email protected] tel.: 272 705 464 Anna Pešková [email protected] Nová Ves u Světlé 13, 582 91 Světlá n. S. Pokladník: Eva Podzimková tel.: 774 996 615, 603 113 483 Mělnická 80, 277 13 Kostelec n. L. [email protected] tel.: 777 040 214 [email protected] Jaroslava Janková Mělnická 205, 250 65 Líbeznice 2 Poradce chovu: Hana Němcová tel.: 283 981 022, 604 456 277 Újezd nade Mží 38, 330 33 Město [email protected] Touškov tel.: 776 857 240 Kontakt na ČMKU: [email protected] Plemenná kniha č. 1 – ČMKU pí Libuše Pečená Jednatel: Renata Piskacisová Jankovcova 53, 170 00 Praha 7 Sadová 320, 790 55 Vidnava tel.: 234 602 273, 602 216 874 tel.: 584 435 075, 739 062 975 tel./fax: 234 602 277 [email protected] [email protected] Členové: Ing. Alena Pešková Nová Ves u Světlé 13, 582 91 Světlá Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu: Petra Velanová, C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč n. Sázavou nebo e-mailem na adresu: [email protected] tel.: 602 4195 12, 774 996 611 [email protected] Za původ a obsah příspěvku ručí jeho autor. Martin Slepička Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Železná 85, 266 01 Beroun Publikovat články ze Zpravodaje SK je možné jen s tel.: 311 610 757, 606 766 988 výslovným souhlasem redakce a autora. [email protected]

KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE Jaroslava Janková Mělnická 205, 250 65 Líbeznice tel.:283 981 022 [email protected]

Mgr. Jana Trnková Křišťálová 11, 466 02 Jablonec nad Nisou tel.: 483 314 161

Roční členství v Samojed klubu je 400 Kč. Přihláška je ke stažení na www.samojed-klub.cz nebo Vám ji zašleme po vyžádání na Vaši adresu. Číslo účtu: 2775150257 / 0100

©Logo, sazba:

Ing. Petra Velanová, C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč Příspěvky neprošly redakční ani jazykovou úpravou a za jejich obsah zodpovídá autor. Názory Výboru ani Redakce se nemusí shodovat s názory autora.

V

 listopadu nám nasněžilo. Nicméně sníh se u nás dlouho neohřál, chvíli byl, chvíli zas ne, proběhly Vánoce (na Vysočině s trochou toho snížku), přišel nový rok. Ani jsme nestihli, až na zářné výjimky, připravit saně k výjezdu, a jaro klepe na dveře (nicméně já ho podezírám, že už se nějakou dobu rozvaluje v obýváku na gauči a tváří se nenápadně; v tom případě na dveře klepe komplic, patrně léto). Saňová sezóna z velké části opět spíš nebyla, nachází však čas vyhrabat pohorky a batohy, neboť se kvapem blíží první dog-trekking a oproti minulým rokům jsou oficiálními závody pouze longy. Pro nás lemry to je pěkná polízanice. Patrně letos budeme muset opravdu začít trénovat (tak jako loni, předloni a předpředloni). Nezbývá než doufat, že letos k extrémním tratím alespoň nebudou tak extrémní teploty, abychom na trať nevyrazili se psem a do cíle nedopajdali s dobře propečeným chlupatým stejkem... annii, [email protected]

Výbor SK informuje Klubová výstava

Samojed klub Vás srdečně zve na tradiční KLUBOVOU VÝSTAVU, která se bude konat v sobotu 26. dubna 2008 na výstavišti v Mladé Boleslavi. Rozhodčí: Ing. Hana Petrusová. Uzávěrky přihlášek: 17. března 2008 a 31. března 2008. Internet: www.interdogbohemia.com, sekce Výstavy. Ve třídě štěňat a dorostu bude udělen titul BEST Puppy (pes i fena) a BOB Puppy. (Propozice a přihláška jsou součástí Zpravodaje.)

Po skončení výstavy proběhne BONITACE! Přihlašujte se u PCh. Hany Němcové.

Jarní psí tábor SRDEČNĚ ZVEME VŠECHNY ČLENY I NEČLENY SAMOJED KLUBU NA JARNÍ PSÍ TÁBOR. Tábor se bude konat 16.–18. 5. 2008 v Červeném Kostelci (ve východních Čechách poblíž Náchoda) v kempu Brodský (www.campbrodsky.cz). Program: Přednáška paní Zdeny Karové o canisterapii a také malé překvapení. Společný výlet se psy, agility a na sobotu večer je pozvána country kapela! V neděli se jako vždy budou konat závody. Ceny ubytování: 150,- Kč na osobu a 1 noc, cena polopenze je 115,-Kč, plná penze 200,- Kč. Nebude nám počítán poplatek ze psů a poplatek za automobily. Přihlašte se do 31. 3. 2008 na těchto číslech: 283 981 022 (Jankovi), 604 456 277 (J. Janková), 775 177 839 (O. Janko).

Poděkování paní MUDr. Haně Vávrové

Výbor Samojed klubu děkuje jménem všech členů paní MUDr. Haně Vávrové za finanční sponzorský dar v hodnotě 5000,- Kč na čipovou čtečku.

Členské a účelové poplatky za rok 2008 zůstávají ve stejné výši jako vloni a sice: Členský příspěvek Poplatek za vystavení krycích listů pro majitele feny Poplatek za vystavení krycích listů pro majitele psa Bonitace

400,200,100,300,-



Omluva paní ing. Janě Fulierové – Snowmist Charming Clown

Omlouváme se Ing. Janě Fulierové, ve Zpravodaji č. 3/2007 byla chybně uvedena jako majitelka ve výsledcích výstav u psa Snowmist Charming Clown paní MUDr. Hana Vávrová. Majitelkou Snowmist Charming Clown je Ing. Jana Fulierová *******************************************************************************************************

Proběhlé bonitace – výsledky

Mimořádná bonitace 11. 1. 2008 Olomouc

rozhodčí: Ing. L. Jančík Calinka Bílý Křemínek - maj. A.Vlčková, AoMwOPP1, DKK 1/1 – chovná. *******************************************************************************************************

Literární soutěž – výsledky

1. místo: Cesta do neznáma. 2. místo: Na vrchol třítisícovky se samojedem. 3. místo: Dačův první velký výlet na Dvoračky + Dačova samojedí dovolená ( dohromady). 4. místo: Dopis od Codynka „ Jak jsem byl na výletě“. 5. místo: Jak si při mateřské zvýšit adrenalin. Všichni autoři dostanou za odměnu od klubu dárečky na Klubové výstavě v Mladé Boleslavi. Soutěž nadále pokračuje a proto: „Pište, pište, pište!“ *******************************************************************************************************

Rozpočet 2007

Zůstatek k 1.1.2007 Pokladna 516 Kč Bankovní účet 31 920,43 Kč Příjmy Členské příspěvky Bonitace Krycí listy ČMKU, výstavy Dary Úroky Ostatní příjmy

Výdaje 26 000 3 900 2 100 5 550 5 000 6,79 480

Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč

Služby: - tisk zpravodaje 17 142 Kč - poštovné 3 489 Kč - doména internet 595 Kč - rozhodčí výstavy 1 600 Kč - banka 2 063 Kč ostatní poplatky 90 Kč ČMKU 1 500 Kč spotřeba: - majetek - výstavní stan 499 Kč - čtečka 10 090 Kč - odměny, výstavy, soutěže 8 446 Kč - klubové výstavy 3 110 Kč ------------------------------------------------- -----------------------------------------------Celkem 43 036, 79 Kč Celkem 48 624 Kč

Zůstatek k 31.12.2007 Pokladna 551 Kč Bankovní účet 20 317, 72 Kč



Návrh rozpočtu 2008 Příjmy Členské příspěvky Bonitace Krycí listy ČMKU, výstavy Dary Úroky Ostatní příjmy

Výdaje 24 000 3 600 2 100 4 700 5 000 10 200

Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč

Služby: - tisk zpravodaje 15 000 Kč - poštovné 3 000 Kč - doména internet 595 Kč - rozhodčí výstavy 1 000 Kč - banka 2 005 Kč ČMKU 1 500 Kč Klubové akce: - 1x výstava 4 100 Kč - 2x tábor 7 300 Kč ------------------------------------------------- -----------------------------------------------Celkem 34 610 Kč Celkem 34 500 Kč Eva Podzimková

MVP Brno 09.02.2008–10.02.2008 Rozhodčí: Sanja Vretenčič, Černá Hora, zúčastněných psů: 24 PSI – dorost (6–9 měsíců) VN1 BIS Puppy BALDWIN BLOOM Orleansnow, 26.06.2007, o: DARK DAPPER DAN Strážce severu, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Alena Hamanová (foto )

PSI – třída mladých (9–18 měsíců) V1 CAJC BY ARCTIC CHALLENGE TINY‘GLOO of Winky Bow-Wow, 13.12.2006, o: Arctic Aivik RUSSIAN TERYKY, m: Pat’Icy’k Tinikit, ch: E. LigniertTillier, FR, m: Lenarczyk Iwona + Nowak Jacek, PL VD2 ŠERON z Měsíčního světla, 17.09.2006, o: Laubuurin VENKA VONKA, m: MAILI z Měsíčního světla, ch: Pavel Lněnička, m: Lněnička + Zielonková, CZ

PSI – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CAC DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela Knápková V2 res. CAC ARTAX ARAMIS Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: manž. Šiškanincovi



PSI – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CAC Dragviken‘s HANNIBALL OF SAMSON, 06.11.2005, o: Mamuska‘s Exellent Samson, m: Dragviken‘s DON‘T WORRY BE HAPPY, ch: Susanne Davidosson, SWE, m: Iwona Lenarczyk, PL V2 res. CAC ELL CIDD Zátoka snů, 21.06.2004, o: Ich. Snowmist CHARMING CLOWN, m: ANKARA Zátoka snů, ch: Romana Hrabáková, m: Antonín Černý V3 DARK DAPPER DAN Strážce severu, 11.02.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA, m: QUEEN ELIZABETH Jamamba, ch: Jindřich Knápek, m: Alena Hamanová (foto ) VD4 BENJAMÍNEK Bílý křemínek, 10.12.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA, m: ELIZA z Měsíčního světla, ch: Ludmila Průšová, m: Dagmar Marešová

PSI – třída šampionů (od 15 měsíců) V1 CAC CACIB BOB Tuulian JAINEN JALOKIVI, o: Samarite Imperial Prince, m: Tuulian TUNTURISATU, ch: Seija Karkainen, m: Anna Jaśkiewicz, PL V2 res. CAC res. CACIB Ich. Snowmist CHARMING CLOWN, o: Funny Fabric Whopee Wedidit, m: De Villaodon Makarena, ch: Riitta Tuomaala, m: Ing. Jana Fulierová, SK

FENY – třída štěňat (3–6 měsíců) VN1 DRY DREAM BULLA Chatanga, 07.09.2007, o: Tuulian JAINEN JALOKIVI, m: AGÁTA z Dřetovické loučky, ch: Anna Jaśkiewicz, PL, m: Anna Jaśkiewicz, PL

FENY – dorost (6–9 měsíců) VN1 BIGGY BOOGIE Orleansnow, 26.06.2007, o: DARK DAPPER DAN Strážce severu, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Roman Vaněk

FENY – třída mladých (9–18 měsíců) V1 CAJC AVRIL ALBA Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Marcela Knápková VD2 CORINA z Dřetovické loučky, 21.04.2007, o: Luca Joen Chatanga, m: HESKY z Měsíčního světla, ch: manž. Šiškanincovi, m: manž. Šiškanincovi

FENY – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CAC ESTER O‘SHAKIRA Vidnavská záře, 04.07.2006, o: Ich. XAVER Jamamba, m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová (foto )



V2 res. CAC D-BLANCHE XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Ing. Petra a Martin Henčelovi, SK VD3 BELLATRIX Quantalix, 22.06.2006, o: ALAS Tikibara, m: QUIZZI Jamamba, ch: Eva Horáčková, m: Stanislava Bogdanová VD4 ANIKA APPLE Orleansnow, 21.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Ludmila Křížová

FENY – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CAC CACIB KISS ME IF YOU CATCH ME Chatanga, 16.10.2005, o: KISS ME AGAIN dei Monti della Vena, m: AGÁTA z Dřetovické loučky, ch: Anna Jaśkiewicz, PL, m: Dorota Iwanicka, PL V2 res. CAC CALINKA Bílý křemínek, o: CZECH CLOWN CLIO Strážce severu, m: ALINKA Bílý křemínek, ch: Ludmila Průšová, m: Alena Vlčková V3 BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, o: --NEZADÁNO--, m: --NEZADÁNO--, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela Knápková

FENY – třída šampionů (od 15 měsíců) V1 CAC res. CACIB Sammantic JOY, 08.11.2002, o: Rexan‘s VINTAGE STOCK, m: Sammantic FUNNY GIRL, ch: Bruns B. + Stamp W., D, m: Bruns B. + Stamp W., D V2 res. CAC Ich. BEAUTY O‘YACKER Vidnavská záře, 22.02.2004, o: Cabaka‘s Yacker of McCoy, m: Ch. ANGIE Tamandaré, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová

MVP Trenčín 26.01.2008– 27.01.2008 Rozhodčí: Szutkiewicz Andrej, PL, přihlášených psů: 19, zúčastněných psů: 17 PSI – třída mladých (9–18 měsíců) V1 CAJC BY ARCTIC CHALLENGE TINY‘GLOO of Winky Bow-Wow, 13.12.2006, o: Arctic Aivik RUSSIAN TERYKY, m: Pat’Icy’k Tinikit, ch: E. LigniertTillier, FR, m: Lenarczyk Iwona + Nowak Jacek, PL

PSI – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CAC res. CACIB Cabaka‘s LEXIE OF PUNJAB, 21.09.2006, o: Cabaka‘s ARAMIS SNOWSTROM, m: Cabaka‘s YUNNA OF McCOY, ch: Gitte Morell + Kim Jensen, m: Kámán Gyula + Morell Gitte, HU+DK V2 res. CAC Skyper Prince di Casa Kaly, 27.09.2005, o: EJW. BOLD PRINCE of Yoshi & us, m: Ch. Roybridge Silver Spirit, ch: Mazzucatto Giancarlo, m: Davidoni F., I + Fulierová J., SK

PSI – třída šampionů (od 15 měsíců) V1 CAC CACIB BOB Tuulian JAINEN JALOKIVI, o: Samarite Imperial Prince, m: Tuulian TUNTURISATU, ch: Seija Karkainen, m: Anna Jaśkiewicz, PL (foto )



V2 res. CAC Dragviken‘s HANNIBALL OF SAMSON, 06.11.2005, o: Mamuska‘s Exellent Samson, m: Dragviken‘s DON‘T WORRY BE HAPPY, ch: Susanne Davidosson, SWE, m: Iwona Lenarczyk, PL

FENY – třída štěňat (3–6 měsíců) VN1 DRY DREAM BULLA Chatanga, 07.09.2007, o: Tuulian JAINEN JALOKIVI, m: AGÁTA z Dřetovické loučky, ch: Anna Jaśkiewicz, PL, m: Anna Jaśkiewicz, PL

FENY – dorost (6–9 měsíců) VN1 HARDY‘S NAUGHTY ANGEL of Severnaya, 23.07.2007, o: Vanderbilt‘s Rockhard Playhard, m: Roybridge Silver Seraph, ch: Gyula Kámán, DK, m: Kámán Gyula + Morell Gitte, HU+DK VN2 F-XAMBA NILEK Yoshi & us, 12.07.2007, o: BENJAMIN od Chvojnice, m: BEST OF XAMBA Yoshi & us, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Milka Múdra, SK VN3 EMBER HOT AZI Yoshi & us, 28.10.2006, o: Ich. Snowmist CHARMING CLOWN, m: ABSOLUTE XAMBA Yoshi & Us, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Magdaléna Šomodiová, SK

FENY – mezitřída (15–24 měsíců) V D-BLANCHE XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Ing. Petra a Martin Henčelovi, SK (foto )

FENY – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CAC CACIB KISS ME IF YOU CATCH ME Chatanga, 16.10.2005, o: KISS ME AGAIN dei Monti della Vena, m: AGÁTA z Dřetovické loučky, ch: Anna Jaśkiewicz, PL, m: Dorota Iwanicka, PL V2 res. CAC ESTER O‘SHAKIRA Vidnavská záře, 04.07.2006, o: Ich. XAVER Jamamba, m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová V3 AMY Biela radosť, 06.03.2006, o: ASTERIX ARAMIX Yoshi & us, m: BARBRA O‘YACKER Vidnavská záře, ch: Ing. Pavol Pangrác, SK, m: Ing. Pavol Pangrác, SK V4 DAYLIGHT XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: MUDr. Hana Vávrová

10

FENY – třída šampionů (od 15 měsíců) V1 CAC res. CACIB Ich, multiCh PANDORA SURPRISE Nordstern, 13.06.2006, o: Kaissas SIMPLY THE BEST OF DENMARK, m: Hokka Joen Fortunatus, ch: Dorota Pudelko, PL, m: Iwona Lenarczyk, PL V2 res. CAC BARBRA O‘YACKER Vidnavská záře, 22.02.2004, o: Cabaka‘s Yacker of McCoy, m: Ch. ANGIE Tamandaré, ch: Renata Piskacisová, m: Ing. Pavol Pangrác, SK V3 Ich. BEAUTY O‘YACKER Vidnavská záře, 22.02.2004, o: Cabaka‘s Yacker of McCoy, m: Ch. ANGIE Tamandaré, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová

NVP Olomouc 11.01.2008–13.01.2008 Rozhodčí: Ing. Leoš Jančík, přihlášených psů: 10, zúčastněných psů: 10 PSI – dorost (6–9 měsíců) VN1 3. BIS Puppy BALDWIN BLOOM Orleansnow, 26.06.2007, o: DARK DAPPER DAN Strážce severu, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Alena Hamanová

PSI – třída mladých (9–18 měsíců) V1 CAJC ARTAX ARAMIS Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: manž. Šiškanincovi

PSI – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CAC, Národní vítěz DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela Knápková

PSI – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CAC BENJAMÍNEK Bílý křemínek, 10.12.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA, m: ELIZA z Měsíčního světla, ch: Ludmila Průšová, m: Dagmar Marešová V2 res. CAC DARK DAPPER DAN Strážce severu, 11.02.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA, m: QUEEN ELIZABETH Jamamba, ch: Jindřich Knápek, m: Alena Hamanová

FENY – dorost (6–9 měsíců) V1 CAJC AVRIL ALBA Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Marcela Knápková

FENY – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CAC Národní vítěz BOB BELLATRIX Quantalix, 22.06.2006, o: ALAS Tikibara, m: QUIZZI Jamamba, ch: Eva Horáčková, m: Stanislava Bogdanová (foto ) V2 res. CAC ESTER O‘SHAKIRA Vidnavská záře, 04.07.2006, o: Ich. XAVER Jamamba, m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová

FENY – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CAC CALINKA Bílý křemínek, o: CZECH CLOWN CLIO Strážce severu, m: ALINKA Bílý křemínek, ch: Ludmila Průšová, m: Alena Vlčková VD2 DAYLIGHT XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: MUDr. Hana Vávrová

11

NVP Nowa Ruda, PL 01.12.2007–02.12.2007 Rozhodčí: Pawel Szemraj, PL, přihlášených psů: 5, zúčastněných psů: 4, zkrácený výpis. PSI – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CWC, Nejlepší pes v rase, BOB, 3. BOG DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela Knápková (foto )

MVP Praha 17.11.2007–18.11.2007 Rozhodčí: Marie Marušková, přihlášených psů: 13, zúčastněných psů: 9 PSI – třída mladých (9–18 měsíců) V1 CAJC BOB ARTAX ARAMIS Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: manž. Šiškanincovi V2 BY ARCTIC CHALLENGE TINY‘GLOO of Winky Bow-Wow, 13.12.2006, o: Arctic Aivik RUSSIAN TERYKY, m: Pat’Icy’k Tinikit, ch: E. Ligniert-Tillier, FR, m: Lenarczyk Iwona + Nowak Jacek, PL

PSI – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CAC CACIB DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela Knápková V2 res. CAC BARON z Dřetovické loučky, 28.05.2006, o: URAL z Tagmowego Gniazda, m: HESKY z Měsíčního světla, ch: manž. Šiškanincovi, m: Andrea Nováková

PSI – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CAC Dragviken‘s HANNIBALL OF SAMSON, 06.11.2005, o: Mamuska‘s Exellent Samson, m: Dragviken‘s DON‘T WORRY BE HAPPY, ch: Susanne Davidosson, SWE, m: Iwona Lenarczyk, PL

PSI – třída šampionů (od 15 měsíců) V1 CAC res. CACIB Angel-Diamont d‘Obreika, o: BORN TO BE WINNER del Baffin, m: Legend Continues Nice-Sophia, ch: Marie Line Bredmond, m: Joanna Anion, PL

12

FENY – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CAC CACIB ESTER O‘SHAKIRA Vidnavská záře, 04.07.2006, o: Ich. XAVER Jamamba, m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová V2 res. CAC BELLATRIX Quantalix, 22.06.2006, o: ALAS Tikibara, m: QUIZZI Jamamba, ch: Eva Horáčková, m: Stanislava Bogdanová

FENY – třída šampionů (od 15 měsíců) V1 CAC res. CACIB Sammantic JOY, 08.11.2002, o: Rexan‘s VINTAGE STOCK, m: Sammantic FUNNY GIRL, ch: Bruns B. + Stamp W., D, m: Bruns B. + Stamp W., D

V1 CAJC BOB ARTAX ARAMIS Orleansnow

MVP Tulln, Rakousko 29.10.2007–30.10.2007 Rozhodčí: Ingrid Ehold, Rakousko A, přihlášených psů: 13, zúčastněných psů: 10, zkrácený výpis. PSI – třída otevřená (od 15 měsíců) V1 CACA res. CACIB Ich. Snowmist HOORAY HEDIDIT, 10.03.2004, o: Funny Fabric Whopee Wedidit, m: De Villaodon Makarena, ch: Riitta Tuomaala, m: MUDr. Hana Vávrová

FENY – mezitřída (15–24 měsíců) V1 CACA res. CACIB DAYLIGHT XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: MUDr. Hana Vávrová

13

Výpis z plemenné knihy 2007 (1. část) ** Ch.stanice : Zasněžené údolí ** Chovatel : Hana Němcová ** Otec : ALAS Tikibara ** Matka : BALADYN-BARBARA Naděje snů CMKU/S 1844/07 DARKLEY Pes CMKU/S 1845/07 DASTY Pes CMKU/S 1846/07 DEMON Pes CMKU/S 1847/07 DODGE Pes CMKU/S 1848/07 DAILEE Fena CMKU/S 1849/07 DREAM OF ALASKA Fena CMKU/S 1850/07 DUBERRY Fena

Dat. nar. 18.02.2007

bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL

** Ch.stanice : z Měsíčního světla ** Chovatel : Pavel Lněnička ** Otec : GORDON z Měsíčního světla ** Matka : Iga Varek Amant CMKU/S 1851/07 TAURUS Pes CMKU/S 1852/07 TAZAN Pes CMKU/S 1853/07 TAIKA Fena CMKU/S 1854/07 TAMIA Fena CMKU/S 1855/07 TULI Fena

Dat. nar. 26.03.2007

** Ch.stanice : z Dřetovické loučky ** Chovatel : Iveta Šiškanincová ** Otec : Luca Joen Chatanga ** Matka : HESKY z Měsíčního světla CMKU/S 1856/07 CAMPINO Pes CMKU/S 1857/07 CASINO Pes CMKU/S 1858/07 CEZAR Pes CMKU/S 1859/07 CORIN Pes CMKU/S 1860/07 CALAMITY Fena CMKU/S 1861/07 CASIOPEA Fena CMKU/S 1862/07 CATALINA Fena CMKU/S 1863/07 CATY Fena CMKU/S 1864/07 CORYNA Fena

Dat. nar. 21.04.2007

** Ch.stanice : Orleansnow ** Chovatel : Marcela Knápková ** Otec : DARK DAPPER DAN Strážce severu ** Matka : Believe‘n Xamba Yoshi and us CMKU/S 1865/07 BALDWIN BLOOM Pes CMKU/S 1866/07 BIMBO O‘BILLIE Pes CMKU/S 1867/07 BIRD BROOKLYN Pes CMKU/S 1868/07 BUCK O‘BUSTER Pes CMKU/S 1869/07 BELIEVE‘N BILBA Fena CMKU/S 1870/07 BIA BIBIANA Fena CMKU/S 1871/07 BIGGY BOOGIE Fena CMKU/S 1872/07 BISQUIT O‘BAMBI Fena CMKU/S 1873/07 BUFFY BUTTERFLY Fena Celkem vypsáno 14 psů a 16 fen. Dohromady 30.

Dat. nar. 26.06.2007

14

bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL

bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL

bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL bílá DL

Samojed (Samojedskaja Sabaka): FCI Standard č. 212 OBLAST PŮVODU: Severní Rusko a Sibiř PATRONACE: Severská kynologická unie (Nordic Kennel Union, NKU) DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 22.07.1997 POUŽITÍ: saňový a společenský pes ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena Sekce 1 severští saňoví psi Bez zkoušky z výkonu KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a byli užíváni jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů a psi přivezení dalšími výzkumníky byli základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909. CELKOVÝ VZHLED: elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly, vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně vyjádřené. DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna. POVAHA / TEMPERAMENT: přátelský, otevřený, pozorný a živý. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes. HLAVA: silná, klínovitého tvaru. MOZKOVNA: Lebka: při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě viditelná rýha. Stop: jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nosní houba: dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment. Tlama: silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká, ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný. Pysky: těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický „úsměv samojeda“. Čelisti/Zuby: pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu zubnímu vzorci. Oči: tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou černá. Uši: vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé, vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe.

15

KRK: silný, střední délky, hrdě nesený. TRUP: mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný. Kohoutek: jasně zřetelný. Hřbet: střední délky, osvalený a rovný; u fen mírně delší než u psů. Bedra: krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená. Záď: plná, silná, osvalená a mírně spáditá. Hrudník: široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá. Spodní linie: mírně vtažená k břichu. OCAS: nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům. KONČETINY: HRUDNÍ KONČETINY: Celkový vzhled: dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Ramena: dlouhá, pevná a spáditá. Nadloktí: šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Lokty: přiléhající k tělu. Zápěstí: pevné, ale ohebné. Nadprstí: maličko šikmé. Přední tlapky: oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté a ne příliš těsně spojené. Pružné polštářky. PÁNEVNÍ KONČETINY: Celkový vzhled: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením. Stehna: střední délky, poměrně široká a osvalená. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: poměrně nízko, dobře zaúhlená. Záprstí: krátké, silné, vertikální a paralelní. Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny. POHYB: plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin. OSRSTĚNÍ: SRST: bohatá, silná, pružná a hustá polární srst. Samojed má srst s podsadou, přičemž podsada je krátká, jemná a hustá, a krycí srst je delší, hrubší a rovná. Srst má vytvářet límec kolem krku a ramen, rámující hlavu, zvláště u psů (samců). Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká a hladká, na vnější straně uší je krátká, odstávající a hladká. Vnitřek ucha má být dobře osrstěný. Na zadní straně stehen vytváří srst „kalhoty“. Mezi prsty má růst ochranná srst. Ocas má být bohatě osrstěn. Srst feny je často kratší a s jemnější texturou než srst psa. Správná textura srsti má vždy mít zvláštní povrchový lesk. BARVA: čistě bílá, krémová nebo bílá se světle hnědou - základní barva je bílá s několika světle hnědými znaky. Srst nikdy nesmí vypadat světle hnědá po celém těle. VÝŠKA: Výška v kohoutku: ideální výška: pes 57 cm s tolerancí ±3 cm, fena 53 cm s tolerancí ±3 cm. VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. - viditelné vady ve stavbě. - lehká kostra.

16

- psi nevyjadřují samčí typ a feny samičí. - klešťový skus. - žluté oči. - měkké uši. - sudovitý hrudní koš. - dvojitě stočený ocas. - nízkonohost. - silně vyklenuté končetiny nebo kravský postoj. - vlnitá nebo krátká srst po celém těle; dlouhá, měkká nebo splývavá srst. - přílišná rezervovanost. ZÁVAŽNÉ VADY: - zjevně nepigmentované oblasti na očních víčkách nebo pyscích. VYŘAZUJÍCÍ VADY: - modré nebo různobarevné oči. - podkus nebo předkus. - uši nejsou vztyčené. - barva srsti jiná než povolená ve standardu. - přílišná plachost nebo agresivita. Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Úspěchy členů Fena Elfin Era O’Azi Yoshi and us, chov. Fulierová Jana, Ing., maj. Michálková Martina (SK), získala titul Slovenský Junioršampion. Pes Artax Aramis Orleansnow, chov. Knápková Marcela, maj. Šiškanincovi manželé, získal titul Český Junioršampion. Pes Baldwin Bloom Orleansnow, chov. Knápková Marcela, maj. Hamanová Alena, získal titul 3. BIS Puppy - NVP Olomouc a BIS Puppy - MVP Brno. Pes Diamond´n´Xamba Yoshi and us, chov. Fulierová Jana, Ing., maj. Knápková Marcela, získal 3. místo v soutěži BIS - NVP Nowa Ruda, Polsko. Blahopřejeme !!! Pokud byste se rádi pochlubili titulem svého mazlíčka, zašlete kopii ocenění, diplomu či titulu na e-mail: [email protected], nebo na adresu: Renata Piskacisová, Sadová 323, 790 55 Vidnava.

Popis plemene Samojed očima chovatele Mezi charakterové vlastnosti samojeda patří pracovitost, bezpodmínečná věrnost a vytrvalost. Je to klidný, přátelský a vždy šťastný pes s vrozeným dobrým vztahem k člověku. Kdekoliv se tento nádherný pes s bohatou bílou srstí (může mít i krémový odstín, nebo krémové znaky) a smějícím se obličejem objeví, každý se za ním otočí a všude si získá přátele. Samojed je s každým zadobře, dokonce i s vetřelci, je ochoten se podělit se zloději i o majetek svého nejmilovanějšího páníčka, takže na hlídání se moc nehodí. Samojed potřebuje ke svému štěstí lásku člověka. Chce být neustále vedle něj. Je mu jedno, jestli jeho místo bude na chodbě, v kuchyni, přede dveřmi nebo v posteli místo manžela(ky), musí prostě být blízko své rodiny. Má rád děti. I když ho děti budou neustále „testovat“, jestli mu dobře drží ouška na hlavě, jestli by si nemohly vzít jeho ocásek, natrhat si pár chloupků, a což mu tak obléknout svetr, aby mu nebyla zima, samojed bude vše trpělivě snášet, vrtět ocáskem, usmívat se a malému páníčkovi maximálně olízne tvář nebo

17

ouško. Samojed by neměl být celodenně v kotci. Tím by utrpěla jeho veselá a rošťácká povaha. Jeho tvář je výjimečná svým nikdy nemizícím šťastným úsměvem, tím si vysloužil oslovení usmívající se vánoční pes. Samojed má nezávislou povahu, je velmi živý, rád polemizuje o povelech, není to takový psí otrok, který všechny příkazy vyplní do puntíku, ale je dost chytrý na to, aby zvládl základní výcvik bez jakýchkoliv problému. Výcvik i výchovu je nutno vést důsledně a pravidelně. Pokud vezmete samojeda a psa služebního plemene na okraj skály a přikážete jim, aby skočili, pes služebního plemene poslechne, skočí a zmrzačí se. Samojed se podívá dolů ze skály, pak na vás, jestli to fakt myslíte vážně, potom se otočí, odejde a myslí si: „Přeci nejsem tak hloupý, abych skočil ze skály a zabil se.“ Pokud budete po samojedovi vyžadovat jakékoliv povely, bude nejdřív dělat, že neslyší, potom, že musí dokončit svou činnost a když konečně začne klusat směrem k vám a vy si myslíte, že máte vyhráno, proběhne kolem vás a začne štěkat na sousedovy kočky. A potom, ale to vy jste už pěkně rudí zlostí, že vás váš vlastní pes neposlouchá, konečně s radostí a nádherným úsměvem přiběhne k vám. A vy mu odpustíte ! Je to energií nabitý pes, potřebuje dostatek pohybu. A to buď formou sáňových sportů, nebo velkého výběhu, zahrady. Pokud je  chován v bytě, k čemuž se také dokáže přizpůsobit, je vhodné s ním na vodítku  běhat, jezdit na kole, nebo alespoň chodit na delší procházky. V teplejším období nad 15 stupňů je třeba pohyb omezit z důvodu přehřátí a pes musí mít k dispozici neustále misku s vodou. Samojed vás bude neustále překvapovat svými nikdy nekončícími nápady. Když si budete myslet, že už vám nerozkouše žádný stromek, že už z toho vyrostl, rozkouše vám boty za 2000,-. Když ho odnaučíte kousat boty, zapomenete venku dětské hračky (jak báječně chutnají). Budete na sebe přísní a naučíte se nezapomínat venku žádné nové předměty, samojed se podhrabe pod plotem a zlikviduje sousedovu drůbež. Samozřejmě škodu musíte uhradit. Plot řádně zabezpečíte proti útěkům a samík ucítí 3 metry pod zemí nějakou zatoulanou myšku. Když dovezete dvě kolečka hlíny a zahrabete ten třímetrový kráter (myška samozřejmě utekla), samojed zjistí, že blatníky na vašem kole jsou plastové. Když koupíte nové blatníky a schováte kolo do kůlny, samojed si všimne nafukovacího bazénu s vodou. Óóó to je pokoupáníčko. Když uklidíte zbytky bazénu (při samojedím dovádění bohužel nevydržel nápor drápků), vzpomene si na hromadu písku. Na mokré srsti písek výborně drží. Konečně je vysušený a vyčesaný, co to kouše? Našel zapomenutý kolíček na prádlo. Když se konečně po týdnu dopočítáte všech částí rozkousaného kolíčku (ještě, že víte, kam chodí váš miláček kakat) a oddechnete si, že mu nic nezůstalo v žaludku, samojed si všimne, že jste právě zasadili nový stromek (ten původní přece rozkousal). Nic proti, ale vypadá to, že jste zase na začátku. Ale vy mu přesto odpustíte, když se na vás po dokonale vykonané práci podívá s tím svým neodolatelným úsměvem, vždycky mu odpustíte. Srst samojeda nepotřebuje velkou péči. Postačí denně několik minut kartáčovat, mimo období línání, kdy je nutné kartáčovat déle. Žije-li pes v  bytě, musí páníček počítat s  tím, že bude mít chlupy na snídani s rohlíkem, na oběd v polívce a večeře se radši vzdá. Dokonce i na svátečních šatech ty dlouhé bílé potvůrky najde. Jeho srst nepropouští vodu, není třeba jej koupat, nebo pouze příležitostně, např. před výstavou nebo po velmi blátivé procházce. Samojed má samočistící srst, bláto uschne a samo opadá, stačí také po uschnutí psa vykartáčovat. Samojed je zosobněním krásy, ostražitosti, síly, čilosti, důstojnosti a půvabu. Je to jemný velmi vnímavý pes a dobrý společník. Pokud se rozhodnete chovat samojeda, nebo už nějakého máte, přejeme hodně krásných zážitků a šťastně prožitých dní, hodně výstavních i sportovních úspěchů a aby Vám pejsek přinášel jen samou radost do života. Renata Piskacisová

18

Výsledky závodů psích spřežení: podzimní sezona 2007 27.–28.10. Nový Dům (Rakovnický sprint) MB2 MSC2

1. Vojta Němec 2. Rostislav Urbánek 4.Ota Koudelka

3.–4.11. Jičín MB2

2. Ota Janko (2. foto zvrchu )

10.–11.11. Votice MB2

1. Vojta Němec

17.–18.11. Točník C2 MB2

3. Martin Slepička 3. Vojta Němec 4. Rostislav Urbánek (3. foto zvrchu )

24.–25.11. Hradecký mid (Běleč nad Orlicí) MB2

9. Alena Pešková (1. foto zvrchu )

1.–2.12. Sedlice C2

3. Vojta Němec

Chtěl bych také poděkovat našemu členovi Vojtovi Němcovi za velmi dobré umístnění na závodech Šediváčkova longu, který se konal 22.–26.1.2008 v Deštné v Orlických horách. Zde se umístnil ve své kategorii LT2 na pěkném 11 místě. Je vidět, že naši samojedi mohou konkurovat i na takto obtížných závodech. S pozdravem Martin Slepička

19

Samojed tým ZASNĚŽENÉ ÚDOLÍ na Šediváčkově longu 26.ledna

Zbývají poslední kilometry do cíle; do cíle závodu, který pro nás tak moc znamenal a na který jsme tak tvrdě trénovali a věnovali mnoho času na jeho přípravy. Pořád se mi honí hlavou, co by se asi tak mohlo stát, aby se náš sen neuskutečnil. Zejména na takové trati jako je tato nástrahy čekají na každém metru, jsou špatné sněhové podmínky a pod pár centimetry sněhu ze země tyčí ostré kameny nebo kořeny stromů, kde lehce můžete zlámat saně, přijít k úrazu, nebo ohrozit zdraví psů. Mohlo se klidně stát, že i na posledním kilometru, který se jel po prudké sjezdovce, kde už byla jen rozježděná tráva, a tak na ní saně byly neovladatelné, se mohl náš sen rozplynout. Snažím se na to nemyslet a kupředu mě žene jen představa, že mé spřežení samojedů bude opravdu první v historii, které tento závod zvládlo a dokážeme tak všem, že ti bílí vlci ještě dokážou to, k čemu byli vyšlechtěni a nebudou tedy zahanbeni tak, jako už u některých lidí jsou. I když vynechám představu, že budeme vážně první samojedi, tak mě kupředu tlačí naděje, že budeme jedno z té malé poloviny psích spřežení, které dojede. Letošní ročník dojelo ze 69 závodníků jen 32.

Jak se zrodil sen

Vše začalo ono osudné léto, kdy mě čekaly čtyři bloky chemoterapie a dlouhé ozařování. Můj zadek a záda už byly proleženy od nemocničních postelí, nohy zesláblé od nedostatku pohybu, ruce bolavé od jehel a duševní morálka na bodu mrazu od chemických hnusů. Potřeboval jsem si najít nějaký cíl, nebo alespoň dobrý nápad, který nebude jen tak splnitelný, ale přece jen se bude dát za nějakou cenu zvládnout. Když máte psy, kteří dokážou dobře běžet a odvést dobrou práci ve spřežení, nemůže vás napadnout nic lepšího než Šediváčkův long. Já takové podmínky měl, a proto se mi to zdálo jako sakra dobrý nápad. Tenkrát to byl jen dobrý nápad, ale když jsem zjistil, že máme šanci stát se prvními samojedy, kteří dojedou, tak se nápad změnil ve velký sen. Ale byl zde pořád jeden problém: psi byli skvělí, vybavení a podmínky tréninků taky, jediná nejistota byla ta ve mně. Nedokázal jsem odhadnout, jak dlouho si ten zadek budu ještě v nemocnici drtit a informace, že nebudu moct být v kontaktu se zvířaty, stáhla mé rozhledy do ústraní. Ale stačilo si jen zachovat chladnou hlavu a všem dokola říkat, že psi očkovaní a žijící v čistém prostředí jsou čistotnější a zdravější než kterýkoliv člověk. Po této větě mi dal každý za pravdu a bylo po problému, takže se mohlo začít plánovat!

Vše naplánovat

Pořídil jsem si spoustu knih o dalekém severu, dobrodruzích z Aljašky a nejtěžších závodech psích spřežení na světě. Potřeboval jsem hodně informací a sháněl je, kde se dalo. Lidi, které jsem znal, jezdili převážně krátké sprintové závody. Nejvíce mi pomohly internetové články od českých musherů, kteří podnikali výpravy do Finska, Ruska, Kanady i Aljašky. Postupně jsem si začal psát předběžný tréninkový program, v kterém bylo zahrnuto i jakou výživu budou psi mít a jakou zátěž budou muset táhnout. Vše se muselo vypočítat a každý pes musel udělat stejnou práci jako ostatní.

Začínáme trénovat

Pomalu se začínalo ochlazovat a to byl důvod, proč začít trénovat vůdčí psy (leadery). Už bylo naplánovánoo, že zkusím Címu – dvouletou vysokou fenku, která vedla spřežení i minulou sezonu a vedla si skvěle. Druhá byla v plánu Baladýna – tříletá inteligentní fenka, která mi také jeden čas vedla spřežení. Po jedné jsem je bral na rozlehlou louku, kde jsem je učil povely k odbočení, ale hodně si toho pamatovaly z  minulé sezony, a tak jsem jim po týdnu navlíkal postroje, na kterých měly dvoumetrové odpružené lano a tahaly pneumatiku od auta. Každý pokrok nebo chybu jsem zapsal do sešitu a snažil se je postupem času vylepšit. Zbytek smečky běhal na volno okolo nás, nebo chodili jen na vodítku na delší procházky.

20

Už byli vybráni kandidáti, kteří se Šediváčka zúčastní. Měli jsme jedenáctičlennou smečku, z které je devět samojedů, ale šlo vybrat jen šest psů. Duberry a Dream tenkrát byla půlroční štěňata,takže s nima to nešlo a Éra, která i teď aktivně běhá, té letos bude čtrnáct let, nechtěl jsem nic riskovat. Takže celý tým se skládal z šesti samojedů. Dvanáctiletý Toník, který je letos v nejlepší formě. Desetiletá Ambra, která celý život běhá jako zadák a je to nejsilnější pes ve spřežení. Dvouroční Alaska, nejmenší z týmu, ale utáhne všechno, co jí dáte. Sedmiletá Blaženka, nejbláznivější, nejhbitější, udělá pro mě všechno. Tříletá Baladýna je matkou našich dvou štěňat a je také v dobré formě. Dvouletá Címa je dcera Blaženky, která po matce zdědila velkou chuť do práce. Když ranní teploty začaly klesat k deseti stupňům, začali jsme trénovat se sto kilovou čtyrkolkou na pětikilometrové trati. Psi běhali úžasně. Po měsíci tréninků jsem na káru přidal třicet kilo. Psi se museli naučit táhnout celou dobu váhu 190 kg, celou dobu jsem jen stál na káře a jezdili jsme krokem, maximálně 5 km/h. Psi se takhle skvěle osvalí a zapamatují si, že musí mít lano pořád napnuté. Po dvou měsících jsem sundal zátěž a pomalu nechal psy přecházet do rychlejšího klusu i cvalu. Když jezdíte dlouhé tratě, je lepší počítat ujeté hodiny a ne kilometry. Naším cílem bylo do prosince běhat čtyři hodiny bez zastávky v rychlém poklusu a poslední měsíc před závodem jezdit převážně do kopců. Mezitím jsem v týmu udělal pár změn. Baladýna nechtěla běhat v čele vedle Cími. Už několikrát se porvaly kvůli postavení na vůdce smečky, obě jsou velmi dominantní a to byl ten problém. Takže na její místo šla Blaženka, která se postavení leadera velice rychle přizpůsobila. Baladýna a Alaska vedle sebe tvořily dokonale sehranou dvojici, nikdy jsem neviděl, aby při tréninku povolily, obě ve stejnou dobu přecházely ze cvalu na rychlý poklus, který pak držely po většinu trati. Dále se osvědčilo dát Toníka s Ambrou doprostřed spřežení a Alasku s Baladýnou jako zadáky těsně před káru. V průběhu podzimu jsme se zúčastnili pár midových závodů s velkým úspěchem, tratě většinou měřily od 15km do 20km. Ale závody jsem jezdil jen na trojkolce s třemi psy a druhou trojku měl Rosťa, který jezdil také s velkým úspěchem. V listopadu jsme začali trénovat s lehčí čtyrkolkou, která má okolo 70 kg a já už začínal pomalu psům pomáhat občasným dloubáním a během, aby nabírali větší rychlost a zvládli delší trať. Psi už byli krásně osvaleni, páteř měli rovnou a přes kožich jí bylo po hmatu trochu cítit,což je podle mnoha musherů ideální. Nohy i ramena měli pevné a silné. Bylo zapotřebí hlídat i jejich váhu, u každého psa jsem udržoval váhu mezi 22 až 26kg. Což obnášelo alespoň jedno vážení do týdne. Hlídat se musela i váha, kterou jednotliví psi táhli. Na Šediváčkovi je povinná zátěž, která je sedm kilo, a maximální váha 70 kg na jednoho psa, takže jsem předpokládal, že na Šediváčkovi bude každý pes táhnout minimálně 10 kg. Každý čistokrevný severský pes má vrozenou rezervu, to znamená, že když psy trénujete na tři hodiny běhu, tak by pro ně neměl být problém běžet další tři hodiny. Já to poznával tak, že když po dojezdu na psech nebyla vidět únava a po napojení šli na velkou zahradu a hráli si se štěňaty, tak to už je rezerva znatelná. Nebo když se vracíte po čtyř hodinové vyjížďce, a domů vám zbývá slabá půl hodinka jízdy a před spřežením přeběhne stádo srn, tak mí psi doběhli sprintem až domů. To už sami poznáte, že ti psi zvládnou mnohem víc.

Přípravy na závod

Měsíc před startem závodu jsme se rozhodli pořídit starý karavan, který nám bude sloužit jako dobré zázemí pro celý tým. Narychlo jsme postavili z přední části boxy celkem pro osm psů. Bylo alespoň zaručeno, že psi budou mít pohodlí a možnost se rychle usušit i za deštivého počasí. A pro zbytek týmu (pro lidi :-)) měl stejnou funkci. Každým dnem přibývalo na seznamu plno různých věcí, které se musely ještě udělat nebo s sebou sbalit. Například vyrobit nový stake-out, vyměnit u všech šňůr karabiny za nezamrzající, ze starých sprintových saní udělat tobogan, který je dost potřebný do hlubokého sněhu, a podle seznamu z povinné výbavy, kterou musíte vést po celou dobu závodu na saních, vyškrtávat všechny věci, které už byly zabalené. Příprava a balení na takové závody je snad horší a těžší než samotný závod.

21

Psům se musela pečlivě rozpočítat potrava, aby vystačila na celých osm dní, což obnášelo 15 kg granulí, 5 kg vepřového masa, 5 kg vepřových kůží a 30 kusů speciálních masových kostek. Všechna výbava se vzala dvakrát, vše muselo být náhradní, šňůry na šestispřeží, karabiny, vodítka, postroje, obojky, botičky, zkrátka vše, bez čeho se v tomto sportu neobejdete. Den před odjezdem jsme ještě psům vystříhali chloupky mezi tlapkami, aby se jim sníh nelepil mezi polštářky a nedělaly se jim tam nepříjemné sněhové koule, které si pak psi vykousávají a to celé spřežení dost zdržuje. Už zbývalo jen domluvit hlídání psů, kteří zůstávají doma. Toho se ochotně ujal bratr s jeho přítelkyní a následujícího dne se mohlo vyrazit. Mí dva doghandleři Rosťa a Hanka, šestičlenná smečka samojedů a já. Přestože se startovalo až ve středu, my jsme se rozhodli, že vyjedeme už v sobotu, aby si to psi stačili okouknout, protože na tak velkém závodě nikdy nebyli, a také proto, abychom si našli dobré místo pro ustájení psů a našeho karavanu. Přihláška ukazovala kolem devadesáti závodníků, takže o místo by byla značná nouze.

Deštné v Orlických horách

Příjezd na místo, kde se konal samotný závod, byl trochu chaotický. Nejdříve nás zaskočil pohled na okolní krajinu, kde ležely asi tři centimetry sněhu, do kterého neustále pršelo. U penzionu Kristýna, kde mělo být úvaziště psů, nebylo po psech ani stopy. Zavolali jsme proto hlavnímu organizátoru závodu Pavlu Kučerovi, který do deseti minut přijel s terénním autem a vlekem přizpůsobeným k přepravě třiceti psů. Po jeho radě a po venčení psů jsme o kousek popojeli a dojeli na parkoviště, kde už bylo asi šest týmů z Německa. Našli jsme si pěkné prostorné místo k uvázání psů a karavan s autem postavili hned před ně. Na parkovišti nebyl ani centimetr sněhu, ale na straně byla sněhová hromada, kam se odhrnoval sníh, když ještě byl. Sníh z hromady jsem naházel na místo úvaziště, aby psi neleželi v mokru. Teprve pak se mohli vyndat psi, kteří si už potřebovali protáhnout kosti. Po napojení a nakrmení psů jsme šli prohlédnout okolí. Po zjištění, že na místě je zatím jen osm týmů, jsme šli zjistit podrobnější informace do tamějšího penzionu, kde měli zázemí organizátoři i pomocníci. Během dne i noci přijelo ještě několik závodníků se svými psy, ale nejvíce jich přijelo v  úterý den před startem, ti pak měli problémy s hledáním dobrého místa. Někdy to končilo tak, že psi byli na některém z úvazišť, auto u silnice a karavan na jiném parkovišti než psi. Jeden Francouz přejížděl každou hodinu na jiné místo, jen aby vyvenčil psy. Za celou dobu už byl všechen sníh skoro pryč a stále jen pršelo, i když předpověď počasí hlásila sněhové přeháňky na všech horách. V úterý v 17:30 začalo slavnostní zahájení a padlo konečné rozhodnutí, že noční etapa, které se měli zúčastnit musheři, kteří jeli delší trať 333km, se nepojede. Na nočním mítinku jsme se dozvěděli, že pokud napadne přes noc alespoň pět centimetrů sněhu, tak se ráno startuje na místě za penzionem těsně pod sjezdovkou. Pokud by se tak nestalo, muselo by se auty dojet do vyšší části hor, kde jsou prý dostatečné sněhové podmínky na ježdění. Ale všichni z tohoto plánu byli otrávení a každý věděl, že by to nebylo nic jiného než jeden velký chaos. Přes noc, kdy se ještě sedělo v hospodě, začal padat slabý sníh, který se na cestách hned rozpouštěl. Nikdo už nevěřil, že se letošní ročník Šediváčkova Longu pojede.

Středa 23.1.

Ráno na zemi ležely asi tři centimetry sněhu. Pavel Kučera na ranním mítinku rozhodl, že závod se jede a bude se startovat na plánovaném místě pod sjezdovkou. Nikdo nechápal, jak se v takovýchto podmínkách dá jet. Trať byla sice snížena jen na 58km, ale jela se dvoukolově, což byl další problém pro psy, protože neradi jezdí stejnou trasu dvakrát dokola během jednoho dne. Povzbuzující zpráva byla, že z povinné výbavy bude vyřazen vařič, stan a stake-outy, takže nejtěžší věci se daly pryč a nebyla povinná zátěž na psa. Nedalo se nic dělat, ale byli jsme rádi aspoň za to málo sněhu, co napadlo a hlavně za to, že odstartujeme jeden z nejtěžších závodů Evropy. Sakra, vždyť o tomhle jsem snil několik let a půl roku připravoval sebe i

22

psy na takovou smršť plnou nebezpečí, adrenalinu, únavy, potíží, ale hlavně myšlenky, že když dojedeme, budeme konečně první, kdo to se samojedy dokázal. Čím víc jsem na to myslel, tím víc jsem byl nervóznější. Začaly ve mně narůstat obavy, jestli mám všechnu povinnou výbavu sbalenou, jestli máme dost natrénováno a psi to zvládnou; ale co, alespoň se pokusíme dojet první etapu! Ze saní jsem se pokoušel vyndat co nejvíce věcí, aby psi táhli co nejnižší zátěž. Saně vážily okolo padesáti kil a to byla i tak velká zátěž, když jste viděli trať, po které se jelo. Do startu zbývalo asi deset minut a nervozita rostla jak u mě, tak i u ostatních musherů. Psi už byli oblečeni do postrojů a polovina z nich zapřáhnuta k saním. Ke startu zbývalo asi 300 metrů a psi se museli převést přes dvouproudou silnici. Máma držela na vodítku leadery, Rosťa druhý pár psů a já stál na brzdě saní, aby se psi přes silnici nerozběhli. Když už se konečně celý tým dostal do prostoru startu, stálo tam už asi dvacet spřežení a spousta diváků. Pět spřežení vystartovalo a po nich jsme byli vysláni na startovní čáru. Začalo se odpočítávat a během chvíle psi byli na trati. Kupodivu jsme vystartovali dobře a rychle, to u nás není na závodech moc velkým zvykem. Při nekonečném stoupání, které mělo asi tři kilometry, se nám podařilo předjet sedm spřežení. Do dlouhé sjezdovky šel každý krokem a na jednom kilometru se sešlo asi třicet týmů, které pomalu stoupaly do vjezdu do lesa, kde už byla rovina. Psi běželi nádherně, já jsem po dlouhém běhání do kopců potřeboval trochu odpočinku, takže jsem jen stál na saních a nechal se vézt, stejně jako ostatní musheři. Asi po dvoukilometrové rovině se začalo opět mírně stoupat. Pár početnějších spřežení nás předjelo, ale my si z toho nedělali vůbec žádnou hlavu, šetřili jsme si síly do dalšího stoupání. Největší potěšení nám přineslo, když jsme drželi tempo s  několika spřeženími, která měla i osm a více psů, to jsme si dokazovali, že samojedi na to opravdu mají. Po několika předjížděních, komplikacích na trati a potyčkách s jinými týmy, jsme konečně vjížděli do druhého kola závodu. Psi okamžitě poznali, že něco není v  pořádku a na trať, kterou poběží podruhé, se jim moc nechtělo. Druhé kolo navazovalo na další stoupání, které celý tým dost vyčerpalo. Stoupali jsme do nejvýše položeného bodu 1100  mnm, kde pod Toníkem praskl led a propadl se do koryta plné ledové vody. Naštěstí se z propasti hned vyprostil, já zarazil kotvu do sněhu a šel se podívat, jestli je vše v pořádku. Tonda měl mokré celé tělo, na kterém se začal pomalu tvořit ledový krunýř, jedinou hlavu měl suchou. Protože do cíle zbývalo už jen patnáct kilometrů, rozhodl jsem se nedávat Tondu do vaku, ale nechat ho běžet dál, to bylo jistější pro jeho zdraví. Ve vaku by ležel v mokru a neměl by šanci se ohřát. Posledních pět kilometrů navazovalo na stejnou trať, po které se od startu stoupalo po sjezdovce, takže už nás čekalo jen klesání a o to víc to bylo nebezpečnější. Byla už noc a po sjezdovce, kde byla vyjetá trať, nebylo ani stopy po sněhu a jelo se jen po trávě, kde saně byly těžce ovladatelné. Cíl byl plný nedočkavých diváků, kteří fotili a natáčeli krásné momenty.

23

Psi vypadali dobře a nebyla na nich znát únava, až na Ambru, která má problémy se zápěstím při každé větší zátěži. Po podání odměn v podobě vepřových kůží, napojení a nakrmení jsem se šel podívat do penzionu, kde už byly výsledky z dnešního dne. Do naší kategorie LT2 bylo přihlášeno 24 závodníků. Moje oči směřovaly hned k posledním místům, kde jsem předpokládal, že budeme. Bylo úžasný, když jsem své jméno našel na sedmnáctém místě. Běžel jsem ke psům, abych je mohl znovu pochválit a celému týmu oznámit tu skvělou novinu. Ten den odstoupily z kategorie čtyři týmy.

Čtvrtek 24.1.

Přes noc nespadla ani vločka, ale přesto se start uskutečnil. Jela se stejná trať jako předchozího dne. Plánovaný bivak na polské straně byl zrušen také kvůli nedostatku sněhu. Rozhodl jsem se Ambru z dnešní etapy vyřadit kvůli jejímu zranění, i když už neměla žádné bolesti, nechtěl jsem nic riskovat. Start proběhl stejně jako včera, ale na sjezdovce byla jen už rozježděná tráva, takže stoupání bylo pomalejší a namáhavější. Když jsme se dostali do lesa, musel jsem psy nechat trochu odpočinout, což udělala i spousta musherů. Po ujetí prvního kola nastala velká krize, psi opět nechtěli znovu na stejnou trať a Tonda trhal postroje směrem k trati, která vedla k úvazišti. Musel jsem Tondu dát do vaku na saně, z kterého po půl hodinovém spánku začal vyskakovat a chtěl zase běžet. Celou trasu jsme zvládli všichni dobře – až na mě. Na trati jsem byl unavený a světlo čelovky ve tmě mě uspávalo. Po dojezdu do cíle jsem začal poprvé uvažovat, že to vzdám, v životě jsem nebyl nikdy tak unavený. Doslech, že zítra se pojede jen jedno kolo dlouhé 34 km, mě navnadil do dalšího pokračování. V kategorii zůstalo už jen 11 týmů. Z toho zůstali jen dva češi, první Milan Petruželka s osmi sibiřskými husky a já uzavíral jedenáctku.

Pátek 25.1.

Bylo krásné mrazivé počasí, do kterého svítilo slunce. Myšlenka, že se jede jen krátká trať a že snad za světla dojedeme do cíle, mě nabudila, byla hned lepší nálada a na předstartovní nervozitu nezbývala síla. Celá trať byla krásně upravená a kromě prvních pěti kilometrů byl po celé trati dostatek sněhu. Psi po povelu ,,jdeme domů“ jako by věděli, že tu pekelnou trať nebudou muset běžet dvakrát do kola, zrychlili tempo a nadšená nálada na nich byla okamžitě vidět. Poslední úsek, kde se trať dělila na trasu k cíli a trasu, kde se vjíždí do druhého kola, psi proběhli tryskem a na cestu, která vedla na druhé kolo se ani nepodívali. V cíli vypadali psi jak po lehké procházce. Byli ještě plní energie a to nás hřálo na srdci, že je vše v pořádku a měli jsme hodně dobrý čas. Toho dne z kategorie nikdo neodstoupil, ale z ostatních odstoupil vždy alespoň jeden tým. Pořadí zůstalo stejné jako předchozího dne. Další den nás čekala poslední náročná etapa. Když to zvládneme, budeme konečně první, kdo to dokázal! Ta představa mě i přes nesnesitelnou únavu hnala kupředu.

24

Sobota 26.1.

Nemůžu vstát, nechce se mi nic dělat; odpočívat je to jediné, na co myslím. Představa, že nás čeká běh na 42 kilometrů, mě vysiluje – už jen ta představa je děsivá. Rosťa a máma mi pořád připomínali, že je to poslední den a nikam nemusím pospíchat, klidně si můžu lehnout do saní a přijet až druhý den, ale hlavně, že dojedu. Kdybych z té postele nevylez, každý den by mě mrzelo, že jsme nedojeli i když každý věděl, že teď už na to máme. Psi vypadali velmi dobře, Blaženka a Címa vrtěly huňatými ocasy a poštěkávaly si pro radost, Toník trhal za řetěz a nemohl se dočkat až zase vyrazí, jen Baladýna klidně ležela a měla zvednutou hlavu. Ale takové chování mě u ní nepřekvapovalo, i doma před tréninkem se tak chová. Maličké Alasce se včera na trati zkroutil postroj na hrudníku a v podpaží jí vydřel ošklivou ránu. Vynikající desinfekce, kterou jsme s sebou měli, jí ránu hned zacelila a postroje na místě odření jsme omotali několika obvazy, aby ji nic nedřelo. I přes zranění štěkala a dávala najevo, že chce jet. Proč jí nezapřáhnout, říkal jsem si. Přinejhorším ji naložím na saně a celou cestu se v pohodlí poveze. Trať ubíhala strašně pomalu, ale psi byli v pořádku a bez jakýchkoliv povelů si běželi svým tempem, jako by věděli, že právě oni budou ti první – ti, o kterých se bude mluvit, kteří budou právem hrdi na to, že to dokázali a nejsou jen tak obyčejní psi.

CÍL

Projeli jsme cílem – cílem, u kterého stála malá skupinka lidí, cílem, od kterého se ozýval hlasitý vítězný křik a první salutující lidi s gratulací běželi ke mně a mým psům. Tenhle nenahraditelný zážitek bych za nic nevyměnil a pýchu z toho, že jsme dojeli, už vůbec ne. Teď už nás čekalo jen slavnostní vyhlášení a posezení v hospůdce, nekončící vzájemné gratulace a loučení s tak skvělými lidmi jako jsou musheři, kteří zasvětili život jen psům.

Závěr

Kdo nikdy neokusil jaké to je mít psí spřežení, starat se o něj, věnovat mu velkou část volného času, trénovat ho, ten nepochopí, proč tohle my musheři děláme. A ti, co toto nechápou, musí pochopit alespoň to, jaké je mít ohromný sen jakéhokoliv druhu v době, kdy jste nemocní a nejde s tím nic dělat, nejde to zastavit, odsunout na jindy, bez bolesti a životní zkoušky. V době nemoci chcete udělat vše hned a pořádně, dokud máte ještě sílu a čistou mysl. Když máte psy, nechcete mít ani pomyšlení na to, že byste je odsunuli stranou a nechali je bez toho, k čemu byli stvořeni a co milují. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, co celému týmu drželi palce a mysleli na nás, Hance a Rosťovi, kteří mi dovolili můj sen uskutečnit, Tondovi, Ambře, Baladýně, Blažence, Címě a Alasce, bez kterých by to nešlo, Ivetě a Láďovi, kteří se doma starali o zbytek smečky, Ivetě Šiškanincové, která mi pět minut před prvním startem volala a ze mě tak alespoň trochu spadla nervozita, německému sousedovi, který mi málem při gratulaci utrhl ruku, děkuji i té malé skupince lidí, kteří mi  salutovali u cíle, organizátorovi Pavlu Kučerovi a Janě Henychové za přípravu skvělého závodu, svým slovenským přátelům a všem musherům, co milují své psy i doktorům, kteří se mnou v termínu závodu nic nezamýšleli. Ale hlavně děkuji těm, kteří mi to rozmlouvali a tvrdili, že tak těžký závod nikdy nemůžeme zvládnout. Děkuji jim, protože to mi dávalo větší odhodlání se do takového šílenství pustit. S pozdravem všem, kdo umožňují samojedům to, k čemu byli stvořeni. Práce ve spřežení – to je to, co milují! Vojta Němec

Jičín – město pohádky? Jako již tradičně, tak i na podzim v minulém roce jsme se zúčastnili závodů psích spřežení na kárách, které pořádá Musher klub Jičín. Jel se pátý ročník. Ota se tentokrát přihlásil na mid (13 200 m) a jel s pěti psyčtyři naši a pátý byl Nanuk Romana Hofreitra. Roman jinak závodí s Nanukem na kole, ale přivodil si při tréninku úraz, kdy měl ošklivý pád kvůli hejnu slepic, které se přimotalo Nanukovi do tlamy a Romanovi i pod kola, a ten „tím pádem“ skončil na závodech s nohou v ortéze a s berlemi pouze jako divák.

25

O tomto závodě píši hlavně kvůli počasí, protože nevím jak je to možné, ale v Jičíně každoročně tyto závody doprovází déšť. Když neprší přímo ve dnech, kdy se závod jede, tak určitě prší pár dní před závodem a to pořádně, aby byla trať jak se patří hezky rozbahněná. Je to už snad taková tradice, kterou nikdo nemůže ovlivnit. Nebylo tomu jinak ani vloni na podzim a navíc pořadatelé vedli trať přes dva brody. Já poučena z minulých ročníků jsem s sebou vezla haldu ručníků, abych mohla psy po závodě očistit. V sobotu to ještě šlo, ale odpoledne začalo pršet a lilo celou noc. Tušila jsem, jak bude trať vypadat, a co naše samíky v neděli čeká. Když jsem ráno viděla, v jakém stavu dojíždějí do cíle spřežení, která jela před námi, chtělo se mi brečet. Ale nemohla jsem vůbec nic dělat. Nezbývalo, než odvést psy na start, vypustit je do toho marastu a čekat. Dočkali jsme se, ale to, co se objevilo v cíli, nemělo se samojedama nic společného. Dorazilo pět Jožinů z bažin, šestý Ota a to, že se všichni plížili močálem, bylo vidět na první pohled. Tušila jsem, že na to jak vypadali, froté ručníky stačit nebudou. Museli jsme je proto všechny postupně ostříkat hadicí a potom osušit. Závodníci si myli káry a já s  Janou sprchovala psy. Neobešlo se to samozřejmě bez připomínek musherů na adresu Oty, že je prý v Jičíně naposledy, protože mu psy už příště nepůjčím. Taky se někdo z davu nechal slyšet, že v Jičíně budou bez vody, protože Janková myje psy. Moje lamentování o tom, že příště chci pro samojedy na trať natáhnout koberce a od pořadatelů velký bělící šampon, jinak že už mě tam neuvidí, nenechal bez povšimnutí ani Jarda Hanuš z Červeného Kostelce a do článku v časopise „ Pes přítel člověka“ napsal větu: „Dále nechyběl ani Ota Janko, jehož samojedi zvaní „běloby“ připomínali v cíli spíše mutaci tohoto plemene. Toto peprně komentovala – snad stále ještě – manželka, která musela smečku před odjezdem na chatu očistit.“ J. Janková

Psí manekýni V loňském roce nás kontaktovali z redakce časopisu „Dívka“, že potřebují dva až tři psy (samojedy) na focení reklamy, která se týká zimní módy. Jelikož v  té době nebyl nikde sníh, požádali nás, abychom přijeli do Prahy do ateliéru, kde bude sníh umělý. Psi už začínali línat, ale celkem slušně vypadal ještě Baro a Alas, tak jsem kluky načesala, napudrovala, aby nedělali plemenu ostudu, a mohli jsme vyrazit. Ota jim také nabídl, jestli mají zájem, že můžeme přivézt i saně, nabídku s nadšením přijali a že se budou na nás těšit. Přiznám se, měla jsem z  této akce docela trému. Nedovedla jsem si vůbec představit jak takové focení probíhá, co na našich psech budou vyžadovat a také jak asi bude vypadat ten umělý sníh. No nicméně jsme se dostavili v určenou hodinu na určené místo, kde nás přivítal tým mladých sympatických lidí a zřejmě i milovníků psů. Jelikož fotili ještě nějaké fotky, čekali jsme venku na takovém malém dvorečku, kde se psi mohli ještě vyvenčit. Baro ten to vzal doslova a udělal jim tam hromádku, a já u sebe jako naschvál neměla ani kousek papíru. Ale našla se dobrá duše a přinesla sáček.

26

Psi se měli fotit s dvěma dívenkami. Jedna byla v pohodě, ale druhá se psů bála. Věk děvčat jsem odhadovala tak na šestnáct let, ale jejich sebevědomí už nasvědčovalo tomu, že si budují kariéru fotomodelek. Fotograf nejdříve chtěl, aby se psi volně pohybovali v tom „sněhu“, (což byl drobně nařezaný filc) a udělal pár fotek. Potom chtěl psi nafotit vedle sebe. Ota je držel na vodítkách, já jsem je lákala na piškoty, aby dobře pózovali, ale oba jsme při tom nesměli být v záběru. Další přání fotografa bylo, že pes vyskočí na modelku, ale musí tak, aby moc nezakrýval model, co měla na sobě. Slečně jsem dala do ruky piškotu a pár instrukcí, co má dělat, aby se na ní Alas nevrhal a neporazil ji. Spoušť několikrát cvakla, až se fotka povedla. Potom se děvčata ještě převlékla a fotila se na saních (to bez psů). Vše probíhalo v klidu, všichni na nás byli hodní a pan fotograf měl s našimi psy opravdu trpělivost. Když jsme odjížděli, říkala jsem si, co asi z těch několika desítek fotek v hromadě filce a s bílou látkou v pozadí vytvoří. Nemohla jsem se dočkat až časopis „Dívka“s fotkami samojedů bude v prodeji. Když se mi konečně dostal do ruky, byla jsem mile překvapena. Výsledný efekt dopadl nad mé očekávání dobře. Samozřejmě byla použita počítačová technika, která jak víme dokáže divy, ale za pytel granulí a hlavně jako reklama pro plemeno, se to psí pózování vyplatilo. J. Janková

Konec jedné legendy Když jsem v prosinci s dcerou fotografovala Asana /vlastním jménem Assai Bessarion/ pro novoročenku 08, netušila jsem ještě, že to budou jeho fotografie poslední. Již od podzimu se totiž jeho zdraví zhoršovalo. Nový rok začal pro nás nepříliš vesele, Asanovo zdraví se prudce zhoršilo a 7.1.08 jsme byli nuceni jeho trápení nechat ukončit. Odešel za svou mámou Besinkou tam, kde ho už nic nebolí. Zbudou už jen vzpomínky. Už jako maličký byl výjimečný, rád se dobře napapal, což mu zůstalo po celý život. Nechtělo se mu od nás, vždy při návštěvě potenciálních zájemců se někam schoval. Nakonec jako poslední štěně přece jen odešel s novým páníčkem. Po osmi měsících nám byl přivezen majitelem zpět s odůvodněním, že dotyčný se rozvádí a odchází pracovat do zahraničí. Asan byl ve zbědovaném fyzickém i psychickém stavu, špatné krmení i zacházení se podepsaly na jeho zdraví, ( odvápnění a zažívací potíže ). Přestože bydlíme v paneláku a měli jsme již jeho matku – Besinku, nedokázali jsme zbědovaného psa bez výčitek opět někomu svěřit. Trvalo přes půl roku než získal opět důvěru v člověka a hlavně díky mámě – Besince se jeho stav postupně lepšil. Téměř po roce jsme zkusili první výstavu. Rakouský rozhodčí jej hodnotil jako velmi krásného, ale bojácného. Díky stálé laskavé péči nás všech se to upravilo, nicméně výstavy nikdy v lásce neměl. Zdálo se, že kvůli páníčkům to vždy nějak vydržel. Nádherně osrstěný pes dobýval CACe, CACIBy a BOBy a stal se českým a mezinárodním šampionem. Na výstavě v Německu porazil psy věhlasných dánských a německých chovatelů. V letech 97 a 98 mu stačilo 5 mezinárodních výstav k získání titulu. Stal se i mnohonásobným Klubovým vítězem. Své geny předal pouze jednou, po zavedení povinné kontroly dysplazie nebyl uznán chovným. Syn Aran uchovněn byl. Asan se stal miláčkem celé rodiny pro svou komunikativnost, postupně se mu vrátila i ztracená důvěra k dětem a vnukové trávili spoustu času hlazením jeho chlupatého kožichu a občas jsme je nacházeli pohromadě v boudě na balkoně . Mnohokrát mu byly odpuštěny i lumpárny, kterými nás trestal za to , že jsme nepřišli v obvyklý čas. Nejčastěji nás trestal zmuchláním přehozu přes postele. Pak se vítězně popral s kožichem z korejského psa naší známé, jindy se šel samoobsloužit do koše na odpadky a v jeho víku zůstal uvězněn až do našeho příchodu. Před vánocemi sám na posezení spořádal nestřežený tác ořechových košíčků. Bez následků přežil i pokus sežrat patnáctikilový pytel granulí. Na procházkách rád proháněl kočky, veverky, zajíčky, rybářům s chutí ukradl a sežral připravenou návnadu.

27

Ve stravě nebyl vybíravý, miloval kysané zelí, ovoce , zeleninu, nepohrdl ani cibulí, která paničce při krájení upadla na zem. S chutí obíral větvičky borůvek, malin a ostružin. Chutnaly mu ale též odpadky, odhozené svačiny i s igelitovým pytlíkem, které si opatřoval v nestřežených chvílích, a byl proto nazýván ekologickým drtičem odpadků. Při procházkách jsme praktikovali přímo na chodníku „canisterapii“, protože Asánka svorně zbožňovali důchodci i děti a on vždy s  typickým samojedím úsměvem přijímal jejich obdiv, pohlazení a nejraději pamlsky. Právě důchodci, vracející se z oběda si zvykli nosit po kapsách piškoty, a Asan velmi dobře rozlišoval, koho poctí svým úsměvem, popřípadě si své „ňamky“ vyštěkal. Rád jezdil s  páníčky autem, pobýval s  nimi v  pojízdné „psí boudě“, i na našich psích táborech. Oba naši psi budili všude velkou pozornost, např.v kempu se stávali vděčným námětem fotografií dětí a psů do rodinných alb. Po Besinčině odchodu se nám zdálo, že velmi posmutněl, rozveselit ho dokázali jen naši vnuci. Na posledním psím táboře se nám zdálo, že opět ožil, bílé kožíšky mu asi připomínaly mámu. Konec roku přinesl radikální zhoršení zdravotního stavu a my se museli rozhodnout... Už nás nikdo doma nevítá, nikdo neloudí, nikdo si nechodí vybirat svoji večerní půlhodinku mazlení. Snad se mu tam někde s mámou lehce běhá. Nám v srdcích zůstane stále. Se vzpomínkou Trnkovi

Severská sága Studená, sypkým sněhem spoutaná Sibiř, sídlo stále se stěhujících Samojedů, strážců sobích stád, skýtá skromnou stravu stádům sobů, sněhobílým sobolům, sněžným sovám. Stádo sobů spáslo skromnou stravu, skupina samojedů se se svým stařešinou stěhuje. Stranou sněhem schýlených stromů stavějí své stany. Se Samojedy sdílejí sídlo statné sněhobílé samojedské „sobaky“ , střežící stáda sobů. Stany stojí. Se soumrakem se scházejí shrbené stařenky , sesednou se, spřádají srst, synům svých synů společně sestavily skazku …. Stříbřitý sníh se stále sype, severák sviští, statné smrky se schylují severním směrem. Studeným svítáním sviští sáně se sobím spřežením. Samojedský stařešina se svou sněhobílou samojedkou Sian shání své soby. Stále samotná Sian spatří soboly, skotačící sněhem. Shánějí stravu svým sobolíkům. Sian spěchá, sežene stádo, slyší svist stařešinových saní. Strne – spatří stopy silného samojedího samce.

28

Sotva slyšitelně se snese sněžná sova – sudička Severu. Slíbí smutné Sian : „ Splní se sen, spatříš svého silného samojedího samce. “ Svědomitě slídí sova smrčinou. Sláva, spatřila stopy samojeda. Schválně slétává, snaží se samojeda Sama směřovat severním směrem. Sam se sune sněhem, sleduje sněžnou sovu. Spatří sněhobílou samojedku se stříbrolesklou srstí. Setkává se se Sian, svádivě spolu skotačí sněhem, spojí se … Samojedský stařešina se spokojeně směje. Seběhne se sedmdesát severských svítání, světlo světa spatří sedm sněhobílých stále se smějících samíčků se stříbrolesklou srstí. Sen se Sian splnil. Samé superlativy slíbila sudička sněžná sova samojedům. Stále se smějící samojedi se stanou symbolem síly, statečnosti, smělosti, samostatnosti, snášenlivosti, svobodomyslnosti, sebevědomí, společenskosti, sounáležitosti se svými (homo) Sapiens. Severská sága se stala skutečností . Trnkovi

Obyčejný život neobyčejného psa Jmenuji se Benjamínek Bílý Křemínek, ale doma mi říkají Ben. Jsem typický pes napůl venkovní, napůl domácí. Mým nejoblíbenějším ročním obdobím je zima, kdy se ze mě stává převážně pes venkovní. Můj domov, tedy i domov páníčka, je na Vysočině, a zimy si proto užívám dost a dost. Nejraději mám mrazivé zimní noci, za kterých se mi nechce ani domů. Jedné takové mrazivé noci se okolo našeho hospodářství začal potulovat neznámý, nepříjemně páchnoucí člověk. Začal jsem na něho štěkat, dorážet přes plot a čekal jsem, že páníček přijde a tohoto člověka od našeho domu pošle pryč. Stalo se však něco, čemu jsem já, svým psím rozumem, nemohl porozumět. Páníček vystrčil hlavu ze dveří verandy a odvolal mě domů s tím, že už toho štěkání bylo dost. Je pravda, že někdy štěkám stejně na souseda, který přichází v tuto dobu z místní hospůdky a často velmi unaven. A mně se to vůbec nelíbí. Ráno však musel páníček uznat, že jsem štěkal oprávněně, jenom on mě špatně rozuměl. Zjistil, že mu přes noc někdo ukradl naftu z traktoru. Pak mě teda chválil, ale bylo už pozdě. Několik dní poté se u našeho hospodářství objevil tento neznámý znovu. Štěkal jsem jak o život, a to už páníček mému štěkání zdá se porozuměl a neznámého společně ještě se dvěma páníčky, kteří s námi bydlí, zadrželi pod kůlnou za domem, kde se opět snažil něco odcizit. A pak že nejsem typicky hlídací pes. Jsem i pes pastevecký. Když běhají telata po cestě, kde nemají, výrazným štěkáním na ně upozorňuji a zaháním je zpět do stáje. Přes léto mám nejraději noci, kdy se ochladí. Vykonávám zahradnické práce pro naše plemeno typické – přesazování růží, tújí a podobných rostlin, které panička nerozumně zasadila tam, kde se mi nelíbí. Musím přiznat, že panička uznává můj zahradnický vkus a na vytrhaná místa již nikdy podobné rostliny nesází. Mám rád pohyb v kteroukoli denní i noční dobu. Vzhledem k velké zahradě se mi tohoto pohybu dostává. Někdy se stává, že mě páníček půjčí nějaké návštěvě, která k nám přijede a ta se mnou velice ráda jde na procházku. Musím říci, že mě to s nimi moc nebaví, a tak jim provádím všelijaké kousky, abych si zpestřil pobyt venku. V zimě se např. omotám dlouhým vodítkem okolo stromku, který sotva kouká ze závěje, potom si lehnu a čekám, až se ke mně návštěva dobrodí hlubokým sněhem a vymotá mě ze stromku. Mám z toho dočista dobrý pocit. Divím se však, že podruhé se mnou už nechtějí jít. S páníčkem je to však jiné. Toho poslouchám. Je pravdou, že mě páníček za poslušnost patřičně odměňuje. Tak to je zatím ode mě všechno. Ještě se ozvu. Ben

29

Představujeme: chovatelská stanice Zasněžené údolí Tentokrát jsem položila pár otázek chovatelce Haně Němcové. 1) Ve kterém roce jsi zakládala chovatelskou stanici a jaký byl první pes? 2) Jací další psi přibyli do vaší ch. stanice? 3) Kolik vrhů jste odchovali? 4) Jak a kdy jste začínali se závody a kolik máte momentálně psů? Již od malinka jsem vyrůstala se psy. Můj děda byl hajný, takže jsem každý víkend za babi a dědou jezdila do hájovny, která byla na kraji lesa. Chovali zejména lovecké psy jako německé ohaře a jezevčíky. Ještě než jsem začala chodit do první třídy, tak se mi podařilo vypiplat štěně mlékem z kapátka, protože fena po porodu zemřela. Tenkrát jsem ještě netušila, že v  dospělosti budu vlastnit jedenáct tažných psů a „ piplat“ štěňat hned několik. Bydleli jsme v  Plzni, a tak rodiče nechtěli o  psu ani slyšet. Svého prvního psa jsem si pořídila až když jsem se odstěhovala na venkov, kde i moji dva kluci po psu toužili. Jeden chovatel nám věnoval dospělého psa kolie, kterému Náš první samojed Indiana Jamamba a štěňata kolie bylo již deset let, takže byl u nás jen na dožití. Když zemřel, od stejného chovatele jsme si pořídili štěně kolie Romiho. Ve stáří jednoho roku se přišlo na rakovinu, veterinář zkoušel léky, ale ty držely Romiho při životě jen další půlrok. V té době k nám přišel zatoulaný bílý chlupatý pes, nevěděli jsme čí je, ani co je to za plemeno. Po týdnu jsme vypátrali, že patří chovatelce Martině Javůrkové, která bydlela pár kilometrů od nás. Měla několik psů různých ras a u ní jsme se dozvěděli, že je to Sibiřský samojed. Ostatní psi neměli samojedku v oblibě, a tak nám ji chovatelka prodala. Celá rodina byla šťastná, protože během těch pár dnů, co u nás bydlela, jsme si na Indianu (tak se jmenovala) všichni zvykli. Byli jí dva roky a pocházela z chov.stanice Jamamba. Založila jsem chovatelskou stanici a v  roce 1997 se nám narodil první vrh samojedů. Z  tohoto vrhu jsem si nechala fenu Ambru. Během půl roku do naší chovatelské stanice přibyly další feny - kolie Cherri, maltézačka Fanny, akita inu Kitakami a český strakatý pes Bára. Všechny byly s  průkazem původu a kromě Báry, která měla nemocné srdce, jsme všechny uchovnili. Bára zemřela ve čtyřech letech. Štěňátek jsme se bohužel nedočkali ani od Ambry, která dostala zánět dělohy a musela jít na operaci. Byla moc pěkná, a proto mě do dnešního dne velice mrzí, že nemohla mít štěňata. Alaska a naše první štěně Ambra

30

V  roce 2003, se smečka rozrostla o další čtyři psy od pana Oldřicha Kostky, který se samojedy několik let závodil, ale díky pracovnímu vytížení a práci v  cizině se jim nemohl dále věnovat. O těchto samojedech jsem se zmiňovala v  článku ,,Vzpomínka na Joli“. Jejich příchodem do naší rodiny začalo i naše ježdění na závody psích spřežení. V  roce 2005 jsme si nechali od Oldovy („Bláži“) fenu Címu a chtěli jsme ještě také potomka, který bude mít v  průkazu původu předky Indiany. Proto v  červenci vedla naše cesta do chov. stanice „Naděje snů“ pro fenu Ciru („Alasku“), ale domů jsme si přivezli i roční fenu Baladyn („Dýnu“) z předchozího vrhu. Od Dýny jsme si nechali dvě holky, kterým je teď rok. V  dnešní době máme devět samojedů (osm fen a jednoho psa), kolii Kolie Cherri a nejstarší členka smečky čtrnáctiletá Éra a domácího mazlíčka, maltézačku Fanny. Naše vrhy: Indiana Jamamba dva vrhy – 6 a 5 štěňat Kitakami ken Amana tři vrhy – 8, 6, 6 štěňat Fanny Sněžná jeden vrh – 2 štěňata Cherri z Březinského hradiště jeden vrh – 2 štěňata Oldova of Beautiful North jeden vrh – 5 štěňat Baladyn-Barbara Naděje snů jeden vrh – 7 štěňat. Hana bydlí se svojí rodinou a jejich smečkou v domečku u lesa. Srnky jim chodí skoro až k plotu, což zrovna za výhodu nepovažuji, ale možnost vyjíždět na tréninky rovnou ze zahrady do polí a do lesů, tak to je výhoda k nezaplacení. To by Vojtovi a jeho psím holkám záviděl nejeden „mašér“. Hana se ještě zapomněla zmínit, že pes Tonda je vykastrovaný, protože jinak by ho z toho babince určitě klepla pepka. Hana Němcová a Jarka Janková



31

Rodinná psí pouta – 8. část Aneb slasti a strasti dog handlera (pomocníka u psů) „Psův obdiv si nevykládejte jako jednoznačný důkaz toho, že jste obdivuhodní.“ Ann Landersová To, že jsme si pořídili severské psy, nás tak trochu zavazovalo k  tomu, abychom jim poskytli dostatek pohybu a vyžití. V létě, když se nekonaly závody, jsme s nimi chodili po horách, nebo jsme je brali k jezeru, aby se vykoupali. Eluk plaval výborně (jako vydra), dovedl se položit na vodu, koutky úst vyfukoval vzduch a ocasem kormidloval, byla na něj radost pohledět. Arnymu plavání moc nešlo, tak se raději jen brodil po pás ve vodě. V té době byl každoročně pořádán v Sadské u Prahy triatlon se psem. Pes musel s pánem uplavat 200 metrů, ujet na kole 5,5 km a uběhnout 4,5 km. Každý pes, který toto absolvoval, obdržel diplom s titulem „Železný pes“. Náš Eluk měl tyto tituly dva, jednou triatlon absolvoval s Otou a podruhé se mnou. S Otou nastal jen menší zádrhel při první disciplíně v plavání. Eluk, jak jsem se o něm již zmiňovala, byl na mě docela fixovaný, a tak když s ním Ota skočil do vody, neustále ho táhl ke břehu, kde jsem stála já. Chvilku s ním zápasil, ale pak se musel vrátit zpátky. Pořadatelé jim umožnili start ještě jednou s tím, že já budu plavat před psem a dělat mu živou návnadu (pamatuji se, že tenkrát pršelo). Eluk plaval jako o život, jen aby mě dohonil. Po plavání následovala jízda na kole, to už mu nedělalo problém, protože byl s Otou zvyklý jezdit a jako poslední disciplína byl běh. Další rok jsem si to vyzkoušela s Elukem já. Musím přiznat, že jsem Eluka spíš zdržovala. Plavání dobrý, to ovládám celkem dobře, ale zato kolo není moje silná stránka. Při předjíždění, což bylo dost často (většina závodnic byla o dost mladší), jsem se bála, aby Eluk nevystartoval po nějakém psovi, raději jsem zastavila, ale Eluk, jakmile se octl pes před námi, tak samozřejmě zrychlil. Každý na mém místě by se radoval, ale já jsem začala brzdit, písčitý terén, po kterém se jelo, mi dělal problémy. Jedinou mojí útěchou bylo, že jsme nedojeli poslední, Eluk splnil co měl a dostal druhý titul. V  té době se také měla narodit Arnyho první štěňátka a já měla v plánu, jestli se narodí kluci, si jednoho vzít. S Otou jsem do poslední chvíle o tomto mém plánu takticky nemluvila. Ten měl ostatně jiné plány, začal shánět nějakou chaloupku na horách, kde by byly dobré sněhové podmínky pro tréninky na saních. Nic jsme nemohli objevit, buď to bylo nízko, kde nebývá dostatek sněhu, nebo sice ve větší nadmořské výšce, ale tam to byla zase otázka peněz. Nabízel se ale také jeden inzerát v Krkonoších – čtvrtina chalupy s kusem lesa. Zkusila jsem na něj zavolat, no a vyšlo to! Ota byl spokojený, že bude mít se psy kde jezdit, a  proto snad ani tolik neprotestoval, když jsem mu oznámila, že štěňata se narodila, z toho je jeden pes, a ten že bude náš. Řekl jen: „Já to tušil!“ Když jsme Bara přivezli domů, Eluk ho ignoroval, špic Míša taky, ale Arny se ho ujal s opravdovou otcovskou láskou. Hrál si s ním, vychovával ho, až se mi chtělo věřit, že snad poznal, že je to jeho syn, ale bylo to hlavně tím, že Arny byl ještě mladý a měl s Barem trpělivost. Tito dva psi se za celý svůj život mezi sebou nikdy nepoprali. Baro rostl, sílil, a tak jsme ho pomalu začali také zapřahat. Bylo to pro nás jednodušší, protože Eluk s Arnym už závodili a Baro se učil od nich. Ota si pochvaloval, že už je rozdíl mít zapřažené tři psy místo dvou. Člověk se učí celý život, a tak mně jako dog handlerovi nezbývalo než začít sbírat nové zkušenosti o tom, jak psy napájet, jak je před závodem krmit, jak vybrat správné postroje a obojky, aby všechno sedlo, protože každý pes je jinak stavěný. Do našeho psího slovníku přibyla další slova týkající se tohoto sportu jako například: musher (čti mašer, z fr. marcher = jít), stake-out (řetěz nebo lanko s odbočkami, na němž jsou uvázáni psi), leader (vůdčí pes ve spřežení), dále „krčák“ (šňůra spojující první pár psů), kotva (umožňuje zabrždění saní), vak na psy (pro převoz zraněného psa) atd.

32

Závody psích spřežení jsou hezký a dobrodružný sport a Ota tomuto sportu zcela propadl. Začalo se mu na závodech dařit a naše trojka dosahovala i na místa nejvyšší. Samojedi byli v  té době na závodech hodně vzácní a tudíž i oblíbení. Jednou, v roce 1999, jsme na zimních závodech v Krušných horách dostali dokonce i diplom za „Nejkrásnější spřežení“. Zkrátka kluci nám dělali radost. Menší problém nastal jen v  tom, že já jsem s  Arnym i s  Barem chtěla jezdit na výstavy. Jak každý ví, nejlepší srst mají psi v  zimě a na podzim, právě v období konání závodů a to Ota rezolutně odmítal na výstavy jezdit. Tím pádem vznikal v naší rodině střet zájmů. Otův názor, že psi se raději prohání po horách než někde v  kolečku na výstavě, jsem sdílela, ale na druhou stranu uznejte, kolik závodníků má ve svém spřežení šampióny?! Pokračování příště J. Janková

Filip Deer Sky Vidnavská záře

Fléra O‘Angie Vidnavská záře

33

Inzerát

Chovatelská stanice Jamamba zadá štěňata – feny, k odběru IHNED. M: Anscheila Janská Studánka – Český junior šampion, Klubový šampion, DKK 0/0 (o. Ch. Snowmist Charming Clown-import Finsko x m. Xénie Jamamba) CAJC, CAC, CACIB, BOB, Klub. vítěz mladých, BIS junior Klubová výstava, Krajský vítěz, vítěz speciální výstavy, BIG 4. (foto vlevo) O: Alas Tikibara – Šampion ČR,SK, DKK 0/0 (o. I.Ch.Arny z Radeče x m. White Noblesse Cony import Itálie) CAC,CACIB, BOB, Klub. vítěz mladých, Krajský vítěz, BIG 4. (foto vpravo)

Kontakt: Stanislava Bogdanová, U Rybníků II. č. 18, Ohrobec, 252 45 Zvole Mobil: 732 419 515, tel.: 257 760 856, e-mail: [email protected]

Představujeme chovného psa Bertík Bílý křemínek – „Bret“ Nar.: 10. 12. 2004 CMKU/S/1668/04, DKK 2/1, 32kg O: LAUBUURIN Venka Vonka M: ELIZA z Měsíčního světla Bretík je mohutný, dobře stavěný pes se silnou kostrou, výrazně typicky samčí hlavou a krásným tmavým okem s výbornou pigmentací. Má dobré uši, nůžkový skus, velmi dobrou hřbetní linii a dobře nasazený a nesený ocas. Postavení zaúhlení končetin správné. Kvalitní srst. Výborný pohyb. Bretík žije se svými pány v rodinném domě se zahradou na kraji Liberce. Je velice aktivní pes, stejně jako jeho panička. Nejraději s  ní běhá na běžkách, při kole nebo na delších procházkách nejen v  Jizerských horách. Miluje lidi a hlavně děti, kterým je výborným společníkem. Na výstavách si vedl velice dobře, mezi jeho největší úspěchy patří: krajský vítěz města Liberec 2006, res. CAC – Česká nár. výstava Mladá Boleslav 2006, (další V1, V2… možno doložit). V případě, že se Vaše samojedí slečna do našeho miláčka Bretíčka zakouká, jistě Vaši pozvánku na rande neodmítne. Kontakt: Marcela Hrušková, Mníšek 205, okres Liberec mob.: 728 651 655

34

 Pohled z vrcholu na Grossglockner (Lenka Galejová)  Výlet na Dvoračky (Hofreiterovi a Jankovi)