2008

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce Vypořádání závazků a pohledávek při likvidaci (kapitálových společností)

Lenka Sochorová akademický rok 2007/2008

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi.“

Ve Vyškově dne 20. března 2008

Děkuji tímto panu doc. JUDr. Karlu Markovi, CSc. za pomoc, ochotu a cenné připomínky při vypracování diplomové práce. Lenka Sochorová

-1-

Obsah I. Anotace…………………………………………………………………. 4

II. Úvod………………………………………………………………….… 5

III. Seznam použitých zkratek………………………………………….... 7 IV.

Proces likvidace kapitálových obchodních společností ………..... 8 4.1 Likvidace společností v legislativní úpravě…………………..... 8 4.2 Vstup obchodních společností do likvidace…………………… 9 4.3 Postavení likvidátora……………………………………….… 10 4.4 Vliv orgánů státní správy na proces likvidace………………... 14 4.5 Shrnutí……………………………………………………...… 14

V. Existence závazkových vztahů a jejich změny v procesu likvidace…………….… 16 5.1 Postavení dlužníků………………………………………….… 16 5.2 Postavení věřitelů…………………………………………...… 17 5.3 Vymáhání plnění……………………………………………… 18 5.4 Shrnutí……………………………………………………...… 20

VI. Vypořádání závazkových vztahů…………………………………... 23 6.1 Existence závazkových vztahů……………….……………… 23 6.1.1 Vznik nových závazků……..…………………………...… 24 6.1.2 Změna stávajících závazků…………………………….… 25 6.1.3 Zánik závazků…………………………………………..… 26 6.2 Vypořádání závazků…………………………………….…… 29 6.2.1 Mzdové nároky……………………………………...…… 30 6.2.2 Závazky vůči věřitelům………………………………...… 30 6.2.3 Závazky vůči společníkům……………………………...… 31 6.3 Vypořádání pohledávek……………………………………… 31 6.3.1 Řešení pohledávek samotným likvidátorem…………….… 31 6.3.2 Řešení pohledávek samotným likvidátorem s následným postupným odprodejem pohledávek……………………… 32 6.3.3 Prodej pohledávek třetím subjektům…………….....…..… 33 6.3.4 Přenechání řešení pohledávek třetímu subjektu………..… 34 6.4 Prodej majetku společnosti……………………………….…. 34 6.4.1 Přímý prodej……………………………………………… 35 6.4.2 Veřejná dražba dobrovolná…………………………….… 36 -2-

6.4.3 Obchodní veřejná soutěž………………………………..… 37 6.4.4 Veřejný návrh na uzavření smlouvy……………………… 38 6.5 Shrnutí……………………………………………………..… 38

VII. Zrušení a zánik obchodních společností……………………….…. 40 7.1 Zrušení obchodních společností likvidací………………...… 40 7.2 Rozdělení likvidačního zůstatku…………………………..… 41 7.2.1 Společnost s ručením omezeným……………………….… 42 7.2.2 Akciová společnost…………………………………..…… 42 7.3 Zánik obchodních společností ……………………………… 44 7.4 Shrnutí…………………………………………………..…… 45

VIII. Závěr…………………………………………………………..…… 46

IX.

Resumé ……………………………………………………………. 49

X.

Prameny………………………………………………………..…… 51

XI. Přílohy…………………………………………………………...…. 55

-3-

I. Anotace Tato diplomová práce se věnuje problematice vypořádání závazků a pohledávek v rámci likvidačního procesu. Popisuje postavení likvidované společnosti vůči věřitelům i dlužníkům, vůči orgánům společnosti, ale i vůči orgánům státním. Jsou uvedeny jednotlivé varianty vzniku, změny a zániku závazkových vztahů a jejich možná řešení. Pozornost je zejména zaměřena na efektivní řešení závazků a pohledávek, tedy na inkasní proces dlužníků a vyrovnání se s věřiteli. Práce také popisuje celý proces likvidace obchodní kapitálové společnosti, tedy proces od jejího zrušení až po její zánik, který spočívá ve výmazu společnosti z Obchodního rejstříku.

-4-

II. Úvod Po roce 1991 nastal v československém ekonomickém prostředí prudký rozvoj kapitálových obchodních společností. Pravidla pro jejich řízení

či „regulování“

se

opírala

zejména

o

konstrukci zákonů

prvorepublikových a legislativu platnou ve vyspělých evropských zemích. Tato opora v zákonech a regulích hospodářsko-obchodních vztahů se brzy ukázala jako nepostačující (zejména v letech 1994 – 1996). Kapitálové společnosti v těchto letech našly spoustu „bílých míst“, jak zákony regulující vznik, existenci a zánik společností tzv. zákonně obejít. Obrat v legislativním vymezení a systémovém vytváření regulí nastává po roce 1997, následně pak zejména vstupem České republiky do Evropské unie (v roce 2004) a rovněž výchovou kvalifikovaných odborníků, jak právnického, tak i ekonomického vzdělání. Cílem mé práce bylo zpracovat přehled o průběhu procesu likvidace se zaměřením na závazkové vztahy a jejich legislativní úpravu. V práci jsem se zaměřila na popis průběhu procesu likvidace kapitálových obchodních společností, tedy společnosti akciové a společnosti s ručením omezeným. Při zpracování diplomové práce jsem byla vedena snahou poskytnout pokud možno komplexní náhled na problematiku likvidace, od zrušení společnosti, přes průběh likvidace a procesu řešení závazkových vztahů až po zánik subjektu a jeho výmaz z Obchodního rejstříku. V diplomové práci bylo mou snahou zaměřit se kromě teoretického hlediska i na hledisko praktické, ve kterém jsem zohlednila své pětileté zkušenosti z působení na pozici asistentky likvidátora společností. Dále jsem se okrajově věnovala problematice vztahu likvidované společnosti k ostatním subjektům, tedy nejen dlužníkům a věřitelům, ale i vztahu k managementu společnosti, statutárním orgánům a také vztahu společnosti a likvidátora k orgánům státním správy. Práce by měla sloužit jako určitý přehled likvidačního procesu s nástinem vybraných problematických míst současné právní úpravy a se snahou o jejich možná legislativní řešení.

-5-

Hlavní pozornost jsem věnovala problematice vypořádání závazků a pohledávek v rámci procesu likvidace obchodních společností. Nejdříve jsem se zaměřila na existenci závazkových vztahů s možností jejich úpravy a následně pak na jednotlivé varianty, kterými lze vymoci pohledávky a uspokojit závazky. Věnovala jsem se také vztahům mezi společností a jejími dlužníky a věřiteli. Tato část tvoří meritum mé diplomové práce. Poznatky, které jsem v průběhu zpracování mé diplomové práce získala, jsem uvedla ve shrnutí příslušných kapitol, a následně pak komplexně v závěru práce.

-6-

III. Seznam použitých zkratek ObchZ – zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění OZ – zákon č. 40/1963 Sb., občanský zákoník v platném znění ObR – Obchodní rejstřík ZSDP – zákon č. 337/1992, o správě daní a poplatků v platném znění ŽZ – zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) v platném znění TZ – zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění ZP – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění IZ – zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění OSŘ – zákon č.99/1963, občanský soudní řád v platném znění ZRŘ – zákon č.216/1994, o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů v platném znění a.s. – akciová společnost s.r.o. – společnost s ručením omezeným

Pokud není výslovně uvedeno jinak, jsou právní předpisy citované v práci uvedeny podle legislativního stavu k 31. lednu 2008.

-7-

IV. Proces likvidace kapitálových obchodních společností 4.1

Likvidace společností v legislativní úpravě Likvidace je ekonomicko právní situace, která je spojována

s ukončením činnosti společnosti. V obecném pojetí likvidace znamená řízení, jehož účelem je vyrovnat majetkové poměry a jiné vztahy v útvaru, který zaniká1. Likvidaci lze také charakterizovat jako zákonem upravený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající právnické osoby, který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace není třeba2. Dle §68 odst.2 ObchZ je likvidace společnosti nutná vždy, když dochází k zániku společnosti. Je nutným předpokladem, který následuje po zrušení společnosti a předchází jejímu výmazu z obchodního rejstříku. Zákon připouští pouze dvě výjimky z nutnosti jejího provedení, a to pokud: - jmění společnosti přechází na právního nástupce, tzn. pokud dochází k přeměně společnosti dle §69 an.ObchZ (v současně platné právní úpravě se jedná o fúzi, převod jmění na společníka, rozdělení a o změnu právní formy společnosti), nebo - pokud je společnost rušena z důvodů uvedených v §68 odst.3 písm.f/ nebo g/. Jedná se o specifické situace, kdy insolvence společnosti buď proběhla a bylo splněno rozvrhové usnesení nebo naopak, kdy byla insolvence zrušena pro nedostatek majetku (který nepostačuje ani k úhradě nákladů na její provedení) či přímo byl zamítnut návrh na jeho provedení pro nedostatečný majetek. Ve všech ostatních případech je nutné likvidaci společnosti provést. V minulých letech byla „likvidace“ chápána jako negativní pojem spojený s neschopností vedení řídit danou společnost. Je ale nutné zdůraznit, že tato skutečnost je jen jednou z možností, proč se společnost v likvidaci vyskytuje. Jak bylo výše uvedeno, společnost musí tento proces absolvovat vždy, pokud dojde k jejímu zrušení. K němu může dle §68 odst.3 ObchZ 1

Peštuka, F.: Zrušení a zánik společnosti. Praha: Eurounion, s.r.o., 2003. str.32. Eliáš, K. – Bartošíková, M. – Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 72.

2

-8-

dojít z mnohých důvodů. Častým jevem se v posledních letech stává založení společnosti jen na určitou dobu nebo pouze ke splnění určitého, předem daného cíle. A právě pokud uplyne doba nebo je dosaženo účelu, dochází ke zrušení společnosti a musí následovat likvidace (nejedná-li se o výše uvedené výjimky). Obecně nejčastěji ale dochází ke zrušení společnosti rozhodnutím orgánu společnosti nebo jejich společníků. K likvidaci podniku se přistupuje z rozhodnutí vlastníka obvykle proto, že podnik není dlouhodobě schopen hradit náklady vlastní činnosti z výsledků svého hospodaření, plnit své závazky, nebo že nemá perspektivní, konkurenceschopný program činnosti.3 Podrobněji se zrušení společnosti věnuji v bodě 4.1 této práce. Samotný proces likvidace je v současnosti obecně upraven v §70 – 75b ObchZ ve vazbě na §68 ObchZ. Podrobnější úpravu nalezneme u jednotlivých typů obchodních společností. Obecně se ale setkáváme s celou řadou právních předpisů, protože i společnost v likvidaci je oprávněným subjektem práva, navenek i dovnitř vystupujete tedy jako „běžná“ společnost. Z nejvýznamnějších předpisů využívaných v likvidaci je nutné kromě ObchZ zmínit i OZ, ZP, daňové a účetní předpisy, správní a procesněprávní předpisy a mnoho dalších. O jednotlivých souvislostech bude pojednáno dále. Nutné je zdůraznit, že likvidace může proběhnout pouze tehdy, pokud majetek společnosti postačuje k úhradě závazků společnosti. V opačném případě je nutné projít procesem insolvence, resp.řešit úpadek4. Pokud je ale předluženost společnosti zjištěna až v průběhu likvidace (např. až likvidátor sestaví zahajovací účetní rozvahu), má likvidátor povinnost podat návrh na provedení insolvence.

4.2

Vstup obchodních společností do likvidace Společnost vstupuje do likvidace dle §70 odst.2 ObchZ ke dni, ke

kterému je zrušena. Jak bylo uvedeno v předchozím bodě, zrušení společnosti může být dáno uplynutím času nebo dosažením účelu, o zrušení

3

Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha.Grada Publishing a.s., 2003. s.11. Do 31.12.2007 dle zákona č.328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, od 1.1.2008 dle zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 4

-9-

může stejně tak rozhodnout orgán společnosti nebo společníci, ale také se může jednat o rozhodnutí soudu dle §68 odst.3 písm.d/ ObchZ ve vazbě na §68 odst.6 ObchZ, který stanoví jednotlivé předpoklady, za kterých je soud oprávněn takové rozhodnutí provést. Specifickým rozhodnutím soudu o zrušení společnosti je §68a ObchZ, kdy je společnost prohlášena za neplatnou. Rozhodující okamžik pro určení vstupu do likvidace je den jejího zrušení. Tímto dnem získává firma společnosti dovětek „v likvidaci“ a skutečnost, že společnost vstupuje do likvidace a rozhodný den je nutné uvést do ObR. Návrh na provedení změn v ObR (dále jen „návrh“) podává osoba, která jedná za společnost5 v den, kdy k rozhodnutí o zrušení společnosti dochází (za s.r.o. jednatel/é - §133 an. ObchZ, za a.s. představenstvo - §191 an. ObchZ). Dle §72 odst.1 ale může podat tento návrh i likvidátor, což je prakticky nejběžnější situace. Návrh lze podat dle §32 odst.1 ObchZ pouze na formuláři (v listinné nebo elektronické podobě), podpisy osob oprávněných tento návrh podat musí být úředně ověřeny. Zápis likvidace v ObR má deklaratorní účinky. K návrhu se přikládají listiny o skutečnostech, které se týkají požadované změny. V případě likvidace doklad o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, kterým je notářský zápis z valné hromady společnosti (§127 odst.4 ObchZ a §186 odst.2 ObchZ)6 a údaje týkající se osoby likvidátora (jméno, rodné číslo, bydliště, resp.firma, sídlo, osoby oprávněné jednat za tuto společnost jako likvidátor; likvidátor přikládá podpisový vzor - §38i odst.2 ObchZ). Pokud dochází ke zrušení společnosti rozhodnutím soudu, stává se podkladem pro zápis do ObR právě toto rozhodnutí. Vzor podání návrhu je Přílohou č.1.

4.3

Postavení likvidátora Dle §71 odst.1 ObchZ jmenuje likvidátora statutární orgán

společnosti. Dispozitivně je ale možné, aby stanovy nebo společenská smlouva upravily jmenování jinak. Může tak být např. stanoveno, že

5

Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha.Grada Publishing a.s., 2003. s.28. V případě, že má s.r.o. jen jednoho společníka, nekoná se valná hromada (§132 odst.1 ObchZ), podkladem je tedy notářský zápis pořízený tímto společníkem. 6

- 10 -

likvidátora jmenuje dozorčí rada nebo jednatel/é. Pokud ale dochází ke zrušení společnosti soudem, jmenuje likvidátora dle §71 odst.2 ObchZ soud. Zatímco při jmenování likvidátora statutárním orgánem je jeho souhlas s výkonem funkce nezbytný, u jmenování soudem může být likvidátor jmenován i proti své vůli (to se ale týká jen společníků, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu). Tato tvrdost zákona je ale zmírněna tím, že likvidátor jmenovaný tímto způsobem může soud požádat, aby ho z funkce uvolnil, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. Likvidátorem může být pouze fyzická osoba, pokud ObchZ nestanoví jinak. Likvidátorem tak dle §71 odst.2 ObchZ může být i osoba právnická, nicméně musí určit fyzickou osobu, která bude činnost likvidátora vykonávat. Likvidátorů může být jmenováno i více7. O kvalifikačních předpokladech osoby likvidátora zákon mlčí. Nejsou tedy na něj stanoveny žádné předpoklady tak, jak je tomu např. správců insolvenčních podstat8, i když dle mého názoru jsou tyto předpoklady v mnoha případech zcela nezbytné. Bez minimálně základních právních, ekonomických a organizačních znalostí se likvidátor v současnosti neobejde. Pokud je nemá, je likvidace prováděna neprofesionálně a může docházet k mnohým chybám a časovým průtahům. Je sice možné, a v praxi k tomu často dochází, aby se likvidátor obklopil profesionálním týmem pracovníků, nicméně je to značně neefektivní. Profese likvidátora představuje interdisciplinární manažerskou práci, vyžadující schopnost řídit tým pracovníků, znalost ekonomiky podniku i nezbytného právního minima pro řešení majetkových a pracovněprávních záležitostí; jde o mimořádně náročnou činnost, která je odlišná a často složitější a konfliktnější než řízení hospodářsky činného subjektu.9 V literatuře se objevují názory, že likvidátor společnosti o konkrétní právní formě musí pro výkon své funkce splňovat tytéž požadavky, jaké musí splňovat osoby zastávající funkce ve statutárních orgánech té které právní formy; to lze odůvodnit tím, že na 7

Je-li jmenováno likvidátorů více a nevyplývá-li z jejich jmenování nic jiného, má každý z nich působnost jednat za společnost samostatně (§70 odst.3 ObchZ). 8 Dle §21 odst.2 zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) musí být insolvenční správce (v případě, že se jedná o fyzickou osobu) bezúhonný, způsobilý k právním úkonům, vysokoškolsky vzdělaný v oboru právo nebo ekonomika a musí prokázat odbornou způsobilost. 9 Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha.Grada Publishing a.s., 2003. s.13.

- 11 -

likvidátora působnost statutárního orgánu přechází a že tudíž i jeho způsobilost musí být posuzována analogicky10. Jedním z nezbytných kroků, který je nutné při vstupu do likvidace vyřešit, je stanovit právní poměr mezi likvidátorem a likvidovaným subjektem. Dle dikce §71 odst.5 je likvidátor orgánem společnosti, uzavírá tedy se společností smlouvu o výkonu funkce11. Tato smlouva, pokud v ní samotné není stanoveno jinak, se přiměřeně řídí smlouvou mandátní (§566 §576

ObchZ).

Použití

smlouvy

komisionářské

by

bylo

značně

problematické, neboť tato smlouva je smlouvou o výsledku, nikoliv smlouvou o vynaložení úsilí12. Mohlo by pak docházet k situaci, kdy by likvidátorovi nebyla odměna vyplacena, neboť nebylo dosaženo kýženého výsledku (např. z důvodu, že společníci se rozhodli před započetím s rozdělováním likvidačního zůstatku změnit své rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a v činnosti společnosti pokračovat). Ve smlouvě by měla být určena cena, tj. odměna likvidátora, kterou mu určí ten orgán, který ho do funkce jmenoval, resp.soud, pokud bylo o likvidaci rozhodnuto na základě jeho rozhodnutí. Pokud ale soud jmenoval do funkce některého ze společníků, statutární orgán nebo jeho člena, odměna takovému likvidátorovi dle §71 odst.6 ObchZ nenáleží. Odměna může být (a také tomu tak většinou je) vyplácena ve formě záloh, protože likvidace bývá častokrát dlouhým, několikaletým procesem a likvidátor nemůže být nucen čekat až na jeho skončení. Vše ale záleží na úpravě ve smlouvě mezi likvidátorem a společností, resp. mezi orgánem, který likvidátora do funkce jmenoval nebo soudem. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a podmínkou její platnosti je schválení valnou hromadou společnosti. Dnem, kdy je likvidátor jmenován, přechází na něj působnost statutárního orgánu (představenstva u a.s., resp.jednatelů u s.r.o.) jednat jménem společnosti, ale pouze v rámci §72 ObchZ. V §70 odst.3 ObchZ se v souladu s úpravou §13 ObchZ řeší, od jakého okamžiku jsou likvidátoři společnosti

oprávněni

jménem

společnosti

10

jednat;

návrh

vychází

Eliáš, K. – Bartošíková, M. – Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 73. 11 Jedná se o inominátní smlouvu ve smyslu §269 odst.2 ObchZ. 12 Marek, K.: Obchodněprávní smlouvy. Brno. Masarykova univerzita, 2004. s 189.

- 12 -

z konstrukce, že zápis vstupu likvidátora do obchodního rejstříku, stejně jako zápis člena statutárního orgánu, nemá konstitutivní účinky, takže oprávnění likvidátora jednat jménem společnosti vzniká již vstupem společnosti do likvidace, pokud k tomuto okamžiku byl likvidátor jmenován13. Statutární orgán společnosti tedy dále funguje, ale jeho působnost se oslabuje ve prospěch likvidátora. V případě, že je likvidátorů jmenováno více14, má tuto působnost každý z likvidátorů, pokud při jmenování nebylo stanoveno jinak (§70 odst.3 ObchZ). §72 ObchZ stanoví, jaké úkony je oprávněn likvidátor společnosti činit. Protože cílem likvidace je zánik společnosti, nesmí likvidátor postupovat tak, aby činnost společnosti obnovoval nebo v ní pokračoval. Naopak, měl by postupovat tak, aby co nejrychleji vypořádal závazky a pohledávky společnosti. Co se smluvní problematiky týče, je oprávněn uzavírat jen takové nové kontrakty, které směřují k ukončení nevyřízených obchodů nebo takové, které jsou nutné k tomu, aby byla zachována hodnota majetku a k jeho využití15. Likvidátor má také povinnost zastupovat společnost v rejstříkových záležitostech, před soudy a jinými orgány. Může se samozřejmě nechat zastoupit (podrobnosti pro zastoupení stanoví jednotlivé právní předpisy), což se v praxi děje velice často, zejména z důvodů neodbornosti likvidátorů, jak bylo uvedeno výše. Z povinnosti zastupovat společnost vyplývá současně i právo společnost zastupovat, které se týká např. práva nahlížení do spisů, práva být účasten řízení, práva na informace apod. Likvidátor, jako orgán společnosti nese odpovědnost za dodržování právních předpisů. V rámci trestněprávní odpovědnosti se jedná o možné porušení §125 – §129 TZ (trestné činy proti hospodářské kázni), §248 TZ (zpronevěra), §250 – §250b TZ (podvod, pojistný podvod, úvěrový podvod), §255 - §257a TZ (porušování povinnosti při správě cizího majetku). V intencích zákona o přestupcích by v úvahu přicházel §24 (přestupky na úseku podnikání), §33 (přestupky na úseku porušování průmyslových práv a porušování práv k obchodní firmě) a §50 (přestupky 13

Raban,P.: Obchodní zákoník. Praha: EUROUNION,s.r.o., 2006. str. 157. Děje se tomu tak zj.u velkých společností, kde je třeba vykonávat mnoho, často různorodých a odborných činností. 15 Jedná se např. o smlouvy pracovní, smlouvy o vedení účetnictví, smlouvy o ostraze objektu, kupní smlouvy, smlouvy o uložení spisové dokumentace apod. 14

- 13 -

proti majetku). Výše uvedená ustanovení jsou pouze demonstrativním výčtem, další odpovědností vztahy je nutné vždy posuzovat dle předmětu podnikání likvidovaného subjektu (jiné povinnosti bude mít likvidátor spravující společnost vlastnící lesy a rybníky, jiné u společnosti zabývající se výrobou chemických látek apod.) Funkce likvidátora končí dnem výmazu společnosti z ObR. Likvidátor proto musí podat návrh na výmaz společnosti z ObR, a to dle §75a odst.2 ObchZ do 30ti dnů od skončení likvidace. Ke skončení likvidace dojde v případě, že likvidátor vypořádá všechny závazky a pohledávky, zpeněží veškerý majetek společnosti a rozdělí likvidační zůstatek. O podrobnostech bude pojednáno v následujících kapitolách. Návrh na výmaz společnosti je Přílohou č.11.

4.4

Vliv orgánů státní správy na proces likvidace Na likvidovanou společnost se z hlediska správy daní a poplatků,

pracovněprávních předpisů, v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění a dalších předpisů pohlíží jako na normálně fungující podnikatelský subjekt.16 Není možné poskytovat takovéto společnosti jakékoliv úlevy nebo výhody nebo naopak požadovat např. předčasné plnění povinností. Likvidátor má však povinnost oznámit vstup do likvidace všem orgánům státní správy, se kterými existují nebo existovaly určité vztahy.

4.5

Shrnutí Mezi nejzávažnější problémy, které spatřuji v obecném procesu

likvidace je nedostatečná právní úprava, se kterou souvisí nestanovení téměř žádných požadavků na výkon funkce likvidátora. Proces likvidace kapitálových obchodních společností je upraven obecně pouze v osmi paragrafech ObchZ a následně pak speciálně pro jednotlivé typy společností, nicméně úprava je značně nekonkrétní a umožňuje mnoho prostoru pro vlastní výklad jednotlivých likvidátorů, resp. původní vedení společnosti. Dle mého názoru by také osoba likvidátora měla být blížeji

16

Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha.Grada Publishing a.s., 2003. s.16.

- 14 -

specifikována, jako je tomu např. u insolventních správců. Osoba likvidátora by měla splňovat určité kvalifikační požadavky, přinejmenším ekonomické, resp. právnické vzdělání, popř. by zde měl existovat požadavek složení odborné zkoušky. Nekvalifikovaný likvidátor nejenže může likvidaci neúměrně časově prodlužovat, ale může svou neodborností poškodit věřitele, resp. společníky, nebo je naopak některého z nich zvýhodňovat. V případě likvidace společnosti, jejíž činnost je specifická nebo rozsáhlá, by měla existovat povinnost likvidátora spolupracovat např. s odborným konzultantem. Je zřejmé, že sebelepší právník nebo ekonom nemůže kvalifikovaně posoudit otázky týkající se oblasti technologického režimu zdravotnictví, strojírenství, resp. být schopen se plně věnovat likvidaci společnosti, která má mnoho provozoven, vykonává desítky různých činností a má desítky či stovky zaměstnanců. Dále se domnívám, že by bylo vhodné změnit právní úpravu daňovou a účetní v souvislosti s likvidací. Na společnost by měly být v této oblasti kladeny menší nároky (např. snížením daně z příjmů právnických osob). Likvidátor se po vstupu společnosti do likvidace často ocitá v náročné pozici, mnohdy absentují účetní doklady či obdobná dokumentace a současně je většinou v situaci, kdy nemá finanční prostředky v hotovosti ani na běžném účtu. Není proto schopen hradit náklady za vedení účetnictví, mnohdy nejsou ani prostředky na hrazení daňových povinností. Právní úprava by proto mohla stanovit možnost posečkání či obdobného institutu, na který by byl za určitých skutečností právní nárok, současná úprava možnosti splátkování je dle mého názoru nedostatečná. Společnost se pak dostává do situace, kdy musí hradit nejen daň samotnou, ale i její příslušenství, čímž jsou zbytečně odčerpávány finance, které by bylo možné a vhodné využít jiným způsobem.

- 15 -

V.

Existence závazkových vztahů a jejich změny v procesu

likvidace 5.1

Postavení dlužníků Postavení dlužníka se vstupem společnosti do likvidace zásadně

nemění. Existence závazkového vztahu trvá, nemění se ani osoba věřitele. ObchZ postavení dlužníků po vstupu společnosti do likvidace nijak neupravuje. De facto lze rozlišovat dva typy dlužníků – ti, kteří jsou dlouhodobými dlužníky a ti, jejichž pohledávka je krátkodobá, resp.vznikla krátce

před

vstupem

společnosti

do

likvidace

a

existuje

u

ní

pravděpodobnost, že bude, i když ne v řádném termínu, splacena. V prvém případě, tedy u pohledávek střednědobých a dlouhodobých, resp. nevymahatelných existuje riziko promlčení a předpoklad, že dlužník nemá v úmyslu svůj závazek splnit. Jedním z prvních kroků likvidátora by tedy mělo být prověření veškerých pohledávek (např. v účetní evidenci) a jejich urychlené řešení. U pohledávek, u kterých hrozí uplynutí promlčecí doby (§387 an. ObchZ, resp. §100 an. OZ) nelze než doporučit sepsání dohody o uznání závazku (dle §323 ObchZ), resp. dohody o uznání dluhu (dle §558 OZ). Obě tyto dohody lze doplnit o splátkový kalendář, dle kterého si strany dohodnou např. postupné plnění dluhu s termíny splatnosti jednotlivých částek. Mezi jednotlivými instituty existují zásadní rozdíly, a to zejména ve skutečnosti, že uznáním závazku lze prodloužit běh promlčecí doby (a to i pokud promlčecí doba již počala běžet) vždy jen na 4 roky, opakovaně však max. na 10 let od doby, kdy začala promlčecí doba běžet poprvé (§401 ObchZ). Naopak, v případě uznání dluhu dle OZ musí být výslovný souhlas dlužníka se skutečností, že se uznává již promlčený závazek a konec běhu promlčecí lhůty se uznáním oddaluje max. na 10 let ode dne uznání, resp. na 10 let od marného uplynutí lhůty určené k plnění (§110 odst.1 OZ). Dohoda, ať již dle OZ nebo ObchZ má ale to úskalí, že bez souhlasu dlužníka není proveditelná. V případě, že tedy dlužník ať již svůj dluh nebo závazek neuzná, musí likvidátor pohledávku začít vymáhat17. 17

Podrobně v kapitole 6.3

- 16 -

U pohledávek krátkodobých postačí opakovaná výzva k úhradě, popř. dohoda s dlužníkem na splátkovém kalendáři, teprve v případě neplnění by se měl realizovat postup uvedený výše.

5.2

Postavení věřitelů Věřitelé společnosti mají v likvidaci specifické postavení, které jim

zajišťuje §73 ObchZ. Dle něj má likvidátor povinnost všechny známé věřitele informovat o tom, že společnost do likvidace vstoupila. Následně také musí rozhodnutí o zrušení společnosti zveřejnit18 a vyzvat věřitele, aby se ve lhůtě, která musí činit nejméně tři měsíce od zveřejnění výzvy19, přihlásili likvidátorovi se svými pohledávkami. Toto ustanovení je velmi praktické, často dochází při likvidaci k situacím, že dokumentace společnosti není kompletní, chybí smlouvy, účetní doklady apod. Díky němu je umožněno i těm věřitelům, o nichž není evidence v likvidované společnosti, aby své pohledávky uplatnili. Pro zveřejnění oznámení a výzvy platí obdobná pravidla jako pro svolání valné hromady společnosti, přičemž zákon stanoví, že takto musí být učiněno nejméně dvakrát, a to s minimálně dvoutýdenním odstupem. Pro promptní zaevidování a vypořádání pohledávek by měl věřitel ve své přihlášce uvést firmu a sídlo společnosti (resp.jméno a bydliště v případě FO) a výši pohledávky a dokumentaci, ze které povinnost plnit vyplývá (smlouvy, dodací listy nebo zakázkové listy, objednávky, faktury apod.). Likvidátor musí po doručení přihlášku k likvidaci ověřit, zj. co do souladu s účetnictvím společnosti, a pokud dospěje k závěru, že některé přihlášky jsou neoprávněné (ať již celé nebo jen co se do jejich výše týče), má právo tyto pohledávky z procesu likvidace vyřadit. Domnívaný věřitel, který byl takto vyřazen, má právo své věřitelské postavení napadnout u soudu (resp. rozhodčího orgánu) a zákon neumožňuje, aby likvidace skončila před rozhodnutím veškerých sporů. Daná úprava je do jisté míry problematická, neboť se díky ní může likvidace neúměrně prodloužit. Obdobné právo plyne z §75 odst.4 ObchZ, kdy nelze

18

Způsob a formu zveřejnění popisuje kapitola 7.2.2. Dle názoru Františka Peštuky (Peštuka, F. Zrušení a zánik společnosti. Praha: Eurounion, s.r.o., 2003. str.134) ale tato lhůta počíná věřitelům běžet dnem vstupu společnosti do likvidace. 19

- 17 -

rozdělovat likvidační zůstatek, pokud probíhá spor s věřitelem, ledaže by mu byla poskytnuta odpovídající jistota. Další výhodou postavení věřitele je skutečnost, že tento má právo, pokud o to požádá, obdržet od likvidátora soupis jmění společnosti. Tím získá alespoň základní představu, zda jsou jeho pohledávky v reálném čase uspokojitelné, a do jaké výše, nebo zda, třeba i s ostatními věřiteli, podá návrh na insolvenci společnosti. Specifická situace je v případě, že je společnost zrušena dle §68 odst.3 písm.f/ nebo g/ ObchZ (viz kap.IV.). V takovém případě jsou pohledávky věřitelů uspokojovány podle data splatnosti. Může nastat i situace, že likvidátor v přiměřené době nezpeněží majetek společnosti (např. proto, že je ve „zdevastovaném“ stavu a je neprodejný), má poté možnost nabídnout jej věřitelům k úhradě jejich pohledávek. Pokud tito odmítnou, stává se po zániku společnosti majetek vlastnictvím státu. Po skončení likvidace, ale i po výmazu společnosti z ObR má věřitel možnost domáhat se u soudu obnovení likvidace, a to pokud prokáže, že se objevil nový, dosud neznámý majetek, resp. pohledávka. O obnovení likvidace je pojednáno v kap. 6.1.

5.3

Vymáhání plnění Vymáhání plnění vzniklých ze závazkových vztahů je stěžejní

činností likvidátora. Zabezpečuje tím, kromě prodeje majetku společnosti, finanční prostředky pro průběh likvidace a následně pro likvidační zůstatek. Vymáhat plnění od dlužníků je povinností likvidátora, bez toho, aby byla všechna plnění uskutečněna nemůže likvidace skončit a společnost nemůže zaniknout. V případě, že dlužník neplní svůj závazek řádně (musí dodržet předmět závazku, místo plnění závazku, ale také způsob, jakým bude závazek splněn) a včas20 (což je běžným jevem), podniká likvidátor kroky k tomu, aby byla pohledávka uspokojena, i když např. až v dodatečném termínu. Existuje celé řada možností, jak danou pohledávku vymoci, mezi nejčastěji využívané patří uznání dluhu, uznání závazku a předžalobní 20

Tzn. v době stanovené ve smlouvě. Pokud takto doba stanovená není, může věřitel požadovat plnění ihned po uzavření smlouvy (§340 odst.2 ObchZ)

- 18 -

upomínka. Nicméně se jedná o případy, kdy je dlužník ochoten plnit. V opačném případě může likvidátor přistoupit k postoupení pohledávky, soudnímu řízení nebo k rozhodčímu řízení. V předžalobní upomínce sděluje likvidátor společnosti, která je v prodlení s plněním, že v případě, že k určitému datu plnění neposkytne, podá žalobu, ať již k soudu nebo k rozhodčímu soudu (pouze v případě, že existuje platná rozhodčí smlouva). Jedná se o poslední výzvu k platbě před podáním žaloby, jejímž cílem je dlužníka přimět k plnění bez soudního řešení sporu. Postoupení pohledávky se řídí §524 an.OZ a spočívá ve skutečnosti, že pohledávka je i s příslušenstvím (§121 odst.3 OZ) převedena třetímu subjektu, který za její postoupení uhradí společnosti dohodnutou částku21. Kromě příslušenství jsou převáděna i všechna práva, která se s pohledávkou pojí, např. právo zajišťovací. Nicméně postoupením nepřechází jen práva, ale také povinnosti (např. plnění dluhu třetí osobou, splátkové platby apod.) Jedná se sice o rychlý proces, protože úhrada za postoupení je splatná v řádu dní, ale úhrada za poskytnutou částku se pohybuje v několika desítkách procent z částky postoupené. Postoupení je vhodné využít pouze v případě, kdy je pohledávka i přes veškeré pokusy činěné ze strany likvidátora nedobytná, společnost tak obdrží alespoň část plnění. Postoupit lze jakoukoliv pohledávku, která v den postupu nezanikla a s níž je věřitel oprávněn smluvně disponovat: peněžitou i nepeněžitou, splatnou i dosud nesplatnou, dokonce i tu, jež má vzniknout teprve v budoucnu22. V případě, že se jedná o úplatnou cesi, odpovídá postupitel postupníkovi za dobytnost pohledávky (§527 ObchZ). Soudní řízení je klasickou formou řešení pohledávek, nicméně je většinou velmi zdlouhavé a tím pádem nákladné. Pro likvidovanou společnost je tak mnohdy z finančního a praktického hlediska nemožné, aby pohledávky touto cestou řešila. Žaloba na splnění povinnosti (návrh na zahájení řízení) i řízení samotné se řídí pravidly OSŘ.

21

Cese může být i bezúplatná, ale v případě likvidace není možné takto pohledávku postoupit, neboť by došlo k poškozování věřitelů a společníků. 22 Bejček,J.-Eliáš,K., Raban,P. a kol.: Kurz obchodního práva – Obchodní závazky. Praha: C.H.Beck, 2003. s.162

- 19 -

Rozhodčí řízení, jako alternativu k řízení soudnímu, je možné využít pouze v případě, že subjekty uzavřou rozhodčí smlouvu23 dle ZRŘ. Nezbytnou podmínkou je, aby bylo plnění arbitrabilní, musí tedy naplňovat podmínky §2 odst.1 a 2 ZRŘ. Výhodou tohoto řízení je skutečnost, že je rychlejší, jak klasické řízení před soudy a rozhodčí nález se stává přímo exekučním titulem. Společnost tak může získat plnění ve velice krátké době, což je v likvidaci bezesporu výhodou. Další možností, jak dospět k vymožení plnění je faktoring a forfaiting, ale v běžné praxi likvidovaných podniků není mnoho příležitostí tyto instituty využít, a to především z důvodu, že není zájem faktoringových a forfaitingových společností na přebírání a zajišťování pohledávek společnosti, která je v likvidaci. Faktoring je úplatné převzetí krátkodobých pohledávek (splatných zpravidla do 90 až 180 dnů)24. Faktoring se právně blíží cesi, rozdíl je pouze ve skutečnosti, že zde neexistuje odpovědnost věřitele za dobytnost pohledávky.U forfaiting je situace obdobná, rozdíl spočívá v délce splatnosti pohledávek (převádějí se pohledávky střednědobé a dlouhodobé, tedy ty, jejich splatnost je od jednoho roku do šesti let). Forfaiting také mnohdy vyžaduje více zajišťovacích institutů.

5.4

Shrnutí Závazkové vztahy v rámci likvidace společnosti dle mého názoru

postrádají podrobnější úpravu v ObchZ, resp. v souvisejí právní úpravě. Situace věřitelů sice řešena je, nicméně postavení dlužníků postrádá jakoukoliv úpravu. Současně se domnívám, že řešení §73 ObchZ, konkrétně ustanovení o zveřejňování vstupu společnosti do likvidace s výzvou věřitelům, aby své pohledávky do likvidace přihlásili je značně nevhodné. V praxi se běžně vyskytuje situace, že likvidátor sice výzvu zveřejní v celostátně distribuovaném deníku i Obchodním věstníku, nicméně jediné, co tento úkon přinese, jsou náklady spojené se zveřejněním. Nelze totiž očekávat, že věřitelé pravidelně Obchodní věstník studují, u denního tisku je situace ještě problematičtější. Je sice skutečností, že věřitelé by se o své 23

Rozhodčí smlouva může mít podobu rozhodčí doložky (pro spory vzniklé v budoucnu) nebo smlouvy o rozhodci (pro spory již vzniklé). Vzor Smlouvy o rozhodci je přílohou č. 5. 24 Bejček,J.-Eliáš,K., Raban,P. a kol.: Kurz obchodního práva – Obchodní závazky. Praha: C.H.Beck, 2003. s.164

- 20 -

pohledávky měli starat, a to i sledováním změn v dané společnosti, nicméně praxe tomu nenasvědčuje. Bylo by lépe zvolit jinou, vhodnější formu komunikace a oznamování vstupu společnosti do likvidace, např. na webových stránkách určité státní institute, např. Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, Ministerstva zemědělství České republiky atd. Zde by existoval registr, ve kterém by byla evidence společností v likvidaci a věřitelé by tak měli přístup k informacím, který z jejich dlužníků do likvidace vstoupil. Zároveň je někdy problematické uhradit náklady spojené se zveřejněním oznámení a výzvy, společnosti mnohdy vstupují do likvidace, kdy zpočátku nemají ani prostředky na úhradu vlastních potřeb. Teprve realizací prodeje majetku a vydobytím pohledávek prostředky získají, ale to bývá často otázkou řádově měsíců až let. V řešení a vymáhání pohledávek spatřuji také mnohá úskalí. Dlužníci mnohdy nabývají dojmu, že pokud společnost vstoupila do likvidace, nemusí plnit své závazky a „situace se nějak vyřeší“. Naopak, likvidátor hledá veškeré právní možnosti, jak pohledávky vymoci co nejrychleji a s co největším výtěžkem. Institutů k vymožení pohledávek existuje v české právní úpravě celá řada, jak bylo popsáno v této kapitole. Je ale nutné říci, že mnohé z nich jsou značně problematické, a to z hlediska možnosti jejich uplatnění. Zejména pak v případě, že dlužník zcela odmítá plnit a likvidátor je nucen přistoupit k řešení soudní cestou. Vytíženost českých soudů je natolik velká, že mnohdy trvá měsíce, častěji roky, než soud vydá rozsudek. V případě, že se dlužník odvolá, situace se komplikuje a likvidace se tím neúměrně protahuje. Likvidátor proto mnohdy přistupuje k řešení, že pohledávky tzv. „odepíše“, tzn. že po uplynutí promlčecí doby (a to i prodloužené uznáním závazku nebo dluhu) a po schválení tohoto úkonu nejvyšším orgánem společnosti pohledávku z účetní evidence odepíše, nadále je však evidována na analytickém účtu. Tímto úkonem zamezí tomu, aby se doba likvidace prodlužovala např. kvůli jediné pohledávce, která je např. zcela nevymahatelná (dlužník je v insolvenci, nelze po něm exekučně nic vymáhat z důvodu nulového majetku apod.). Jedná se však o řešení krajní, které by se nemělo žádným způsobem zneužívat pro usnadnění práce likvidátora.

- 21 -

Dalším možným řešením, jak pohledávky vymoci co nejrychleji a vyhnout se tak soudním průtahům, je možnost využití rozhodčího řízení. Toto řízení bývá zpravidla řádově rychlejší (vydání rozhodčího nálezu se počítá zpravidla na měsíce od zahájení řízení), rozhodčí nález je po vyznačení právní moci současně přímo exekučním titulem. Rozhodci bývají často nejen právně vzdělaní lidé, ale také odborníci v určitých specifických oblastech, kteří jsou schopni řešit danou problematiku. V rozhodčím řízení lze také využít možnosti řešení sporu ne podle českého (resp. jiného – v případě volby práva jiného než českého) práva, ale např. podle zásad spravedlnosti (tzv.equity). To dává stranám možnost, aby rozhodce (resp.rozhodci) řešili problematiku nejen z hlediska procesního, ale především „podle zdravého rozumu“. V současné době existuje v české republice mnoho rozhodčích soudů, z nichž výsadní postavení má Rozhodčí soud při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky.

- 22 -

VI. Vypořádání závazkových vztahů Likvidátor nejhospodárněji a

má

za

úkol

likvidovaný

co nejrychleji

a

majetek

vypořádat

zpeněžit

majetkové

co

poměry

likvidovaného subjektu včetně práv a závazků.25 ObchZ přitom neurčuje lhůtu, ve které by mělo být zpeněžení majetku a vypořádání závazkových vztahů provedeno, vždy záleží na konkrétní situaci dané společnosti, na její velikosti, předmětu činnosti či na velikosti majetku, kterým společnost disponuje. Likvidátor by měl dbát zejména na zájmy společníků a provést likvidaci tak, aby byl likvidační zůstatek co největší. Mnohdy ale tomuto závazku nelze dostát, neboť některý majetek společnosti by s časem nabýval hodnotu, nicméně ObchZ ve svých ustanoveních o likvidaci výslovně zakazuje pokračovat v činnosti daného subjektu.

6.1

Existence závazkových vztahů Dle ustanovení §72 ObchZ může likvidátor činit jen takové úkony,

jež směřují ke zlikvidování společnosti. Uzavírat nové smlouvy může pouze pokud je to nezbytné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití26 (ale nesmí se jednat o svévolné pokračování v činnosti společnosti) a také pokud se jedná o souvislost s ukončením nevyřízených obchodů. Dále může sjednávat a uzavírat ty smlouvy, které se dotýkají změny nebo zániku dosud uzavřených smluv, ze kterých plynou práva nebo povinnosti. Uvedené ustanovení tedy zamezuje tomu, aby byla činnost společnosti po vstupu do likvidace obnovena, je tím vyjádřena vůle společníků danou společnost zlikvidovat. Obnovením podniku by byl popřen úmysl, aby společnost zanikla. Pokud by ovšem společníci dospěli k názoru, že své rozhodnutí změní a činnost společnosti obnoví, mohou k tomu využít §68 odst.8 ObchZ a změnit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. Mohou tak ale učinit pouze do okamžiku započetí s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dle mého názoru by ale v některých případech bylo vhodné v činnosti společnosti pokračovat, i když s vědomím, že v konečné fázi 25 26

Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha.Grada Publishing a.s., 2003. s.73. Viz také Raban, P.: Obchodní zákoník. Praha: EUROUNION,s.r.o., 2006. str. 160.

- 23 -

dojde k jejímu zániku. Příchod likvidátora může znamenat novou strategii a lepší zhodnocování a využívání majetku, což může zvýšit potenciální likvidační zůstatek.

6.1.1

Vznik nových závazků Likvidátor je po vstupu společnosti do likvidace nucen uzavírat

mnohé nové smlouvy, a to dle předmětu původního podnikání společnosti. Jistě bude rozdíl mezi likvidací společnosti, které se zabývala např. daňovým poradenstvím a společností, která se zabývala výrobou a k tomu ještě pronajímala vlastní nemovitosti. Jedním z prvních kroků likvidátora by mělo být zajištění vedení účetnictví společnosti (např. §74 odst.1 ObchZ stanoví, že musí být ke dni vstupu do likvidace pořízena zahajovací vstupní rozvaha), následovat by mělo zabezpečení objektu společnosti (např. ostraha) a jejího bezproblémového provozu po celu dobu likvidace, zvláště pak pokud „dobíhá“ původní činnost společnosti. V některých případech je také nutné, aby byla přijata nová personální opatření (zajištění asistenta likvidátora, daňového poradce, vrátného, uklízecí služby apod.). Dále by likvidátor měl uzavírat takové smlouvy, které zabezpečí hodnotu majetku společnosti po dobu, po kterou bude likvidátor vyrovnávat závazky a pohledávky (což trvá od několika měsíců až po několik let). Měl by především dbát na zabezpečení vlastních nemovitostí, písemností a nehmotných práv (patenty, ochranné známky apod.), aby nedošlo k jejich znehodnocení, zneužití či zcizení. Nové smlouvy se také mohou týkat zajištění závazků, a to jak společnosti likvidované, tak společnosti, vůči které má likvidovaná společnost pohledávku. Při zajištění závazků se bude postupovat dle ustanovení §300 an.ObchZ, z nichž nejčastěji se vyskytuje uznání závazku jako forma jistoty ať té či oné strany na splnění závazku. Jádrem nových smluv je ale jejich uzavírání za účelem zpeněžování majetku. Likvidátor musí (ať již naráz nebo postupně) zpeněžit veškerý majetek společnosti, k tomu je nutné uzavírat nové, ve většině případů kupní smlouvy. O zpeněžování majetku společnosti je blíže pojednáno v kapitole 6.4.

- 24 -

6.1.2 Změna stávajících závazků Ke změně stávajících závazků může dojít ve dvou formách, jednak změnou v obsahu závazků a jednak změnou v osobě figurující v závazku, tedy dlužníka nebo věřitele. Ke změně v obsahu závazku může dojít především dohodou stran (§516 an.OZ). Kumulativní novace spočívá ve skutečnosti, že nevzniká závazek nový, ale mění se závazek původní, a to ve svém rozsahu. Právní důvod původního závazku trvá a k němu kumulativně přistupuje další právní důvod, opírající se o smlouvu o novaci27. Práva a povinnosti se v měnícím se závazku upraví odlišně od závazku původního. V případě likvidace je tento institut velmi vhodný, protože během likvidace může dojít, a často také dochází, ke změně poměrů a ke změně finanční situace likvidované společnosti. Zájmem obou stran by pak měla být skutečnost, že subjekty jsou ochotny svá práva a povinnosti plnit, ale např. v jiném rozsahu nebo za jiných podmínek. Změnou v obsahu závazku se rozumí také prodlení dlužníka (který plní po splatnosti nebo neplní řádně) a prodlení věřitele (který plnění řádně nepřijme nebo neposkytne potřebnou součinnost při plnění závazku). V obou případech se závazek mění tím způsobem, že k původnímu závazku přistupuje možnost žádat na druhém subjektu náhradu škody28 dle §373 an. ObchZ, případně vzniká možnost odstoupení od smlouvy29. Nutné je vždy odlišit, zda došlo k podstatnému nebo nepodstatnému porušení obligace30. Prodlení dlužníka bývá jednou z hlavních příčin vstupu společnosti do likvidace, protože vznik pohledávek a jejich neřešení je příčinou nedostatku finančních prostředků a následně druhotnou platební neschopností. V krajním případě se tak společnost může dostat i do stavu předlužení a následuje insolvence. Management společnosti by proto měl řešit prodlení svých dlužníků včas, tedy okamžitě, jakmile pohledávka vznikne, a to ať formou upomínek nebo cestou soudního nebo rozhodčího řízení. To platí pro společnosti v likvidaci i pro ty bez likvidace bez rozdílu. 27

Bejček,J.-Eliáš,K., Raban,P. a kol.: Kurz obchodního práva – Obchodní závazky. Praha: C.H.Beck, 2003. s.173 28 Nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. 29 Pouze pokud tak stanoví ObchZ nebo smlouva. 30 Podmínky, za kterých se jedná o porušení podstatné stanoví §345 odst.2 ObchZ. V pochybnostech se jedná vždy o porušení nepodstatné.

- 25 -

Ke změně v osobě věřitele může dojít postoupením pohledávky (§524 an. OZ)31, v osobě dlužníka pak převzetím dluhu32 (§531 an.OZ) a přistoupením k závazku33 (§533 an.OZ). O postoupení pohledávky je blíže pojednáno v kapitole 5.3. Při převzetí dluhu dochází k situaci, kdy namísto původního dlužníka nastupuje dlužník nový, nicméně pouze za situace, že s tím dá věřitel souhlas. Bez toho dochází pouze k přistoupení k závazku a nový dlužník stojí pouze vedle dlužníka původního. Věřitel může častokrát odmítnout dát souhlas, a to v případech, kdy by se změnou v osobě dlužníka stala pohledávka obtížněji vymahatelná, resp.zcela nevymahatelná. Naopak, může dojít k situaci, že se změnou v osobě dlužníka věřitelova šance na získání pohledávky zlepší. V případě přistoupení k závazku, stejně jako při převzetí dluhu bez souhlasu věřitele dochází k situaci, kdy namísto jednoho dlužníka je dlužníků více a všichni mají povinnost plnit dluh společně a nerozdílně. Věřitel tedy může požadovat plnění po kterémkoliv z dlužníků a ten je povinen mu plnění poskytnout, věřitel se tak dostává do mnohem lepší pozice. Tyto změny závazků jsou ale v praxi zcela ojedinělé.

6.1.3 Zánik závazků K zániku závazku může dojít jak jeho splněním, tak jeho nesplněním. Splněný závazek se vyznačuje tím, že je uskutečněn řádně a včas (§324 odst.1 ObchZ), ObchZ ale uvádí celou řadu dalších specifik, co se doby či místa splnění týče. Z pohledu likvidované společnosti jako věřitele je ideální, pokud jsou veškeré pohledávky splněny, ať již v řádném nebo mimořádném termínu. Společnost tím získává prostředky ke své činnosti a následně k vypořádání společníků. Naopak, pokud společnost vstupuje jako dlužník, je pro ni výhodné přistoupit, pokud s tím věřitel vysloví souhlas, ke změně předmětného závazku, ať se jedná o jeho výši, dobu trvání nebo např. výši úroků a smluvních pokut. Neplněním jedné či druhé strany dochází k žalobám, soudní či rozhodčí spory pak likvidaci neúměrně protahují.

31

Singulární sukcese neboli cese. Privativní intercese. 33 Kumulativní intercese. 32

- 26 -

K zániku závazku nesplněného může dojít odstoupením od smlouvy (§344 an ObchZ), dodatečnou nemožností plnění (§352 an. ObchZ ve vazbě na §575 an. OZ), zaplacením odstupného (§355 an.ObchZ) nebo zmařením účelu smlouvy (§356 an. ObchZ). OZ pak upravuje další možnosti zániku závazku nesplněného, zj. se pak jedná o dohodu stran (§570 an. OZ)34, smrt dlužníka, resp.věřitele (§579 OZ) a započtení (§580 OZ). Odstoupení od smlouvy připouští ObchZ pouze v těch případech, kdy tak stanoví smlouva mezi účastníky nebo přímo ObchZ. Odstoupení je jednostranným právním úkonem a lze jej využít jen pokud došlo k porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy35. V důsledku odstoupení od smlouvy dochází k zániku práv a povinností ze smlouvy plynoucích a plnění, které si strany vzájemně poskytly, musí být vráceno36. Odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti dle §349 odst.1 ObchZ doručením druhé straně. Tento institut je v procesu likvidace vhodné využít zejména tam, kde existují pochyby v plnění závazků, resp. tehdy, kdy likvidátor zjistí, že smlouvy nejsou řádně a včas plněny. Ne vždy je ale možné vrátit již poskytnuté plnění (např. materiál, který byl zpracován nebo zboží, které bylo prodáno třetí osobě). Dodatečnou, resp. následnou nemožností je situace, kdy plnění sice bylo v době uzavření závazku možné, nicméně než nastal okamžik plnění, stalo se nemožným. V případě, že by plnění bylo nemožným již v době uzavření kontraktu, bude tento neplatný od počátku a závazek z něj nevznikne (§37 odst.2 OZ). U následné nemožnosti plnění je kladen důraz na to, že plnění se stalo nemožným až po uzavření smlouvy, ale ještě před momentem plnění. Zaniká tím celý závazek v důsledku zániku povinnosti dlužníka plnit. Tím však není řečeno, že by namísto takto zaniklé obligace nemohl nastoupit závazek jiný (např. k náhradě škody; srov.§353 ObchZ)37. V praxi se s následnou nemožností plnění setkáváme jen ojediněle. V úvahu

34

Jedná se o privativní novaci, kdy původní závazek zaniká a namísto něj nastupuje závazek nový, který má odlišný právní důvod od závazku původního. 35 Existují pouze tři výjimky, tj.§§356, 547 a 552 ObchZ. 36 Dle §351 odst.2 ObchZ se v případě vracení peněžitého plnění musí uhradit i úroky, které jsou stanoveny ve smlouvě, případně plynoucí z §502 ObchZ. 37 Bejček,J.-Eliáš,K., Raban,P. a kol.: Kurz obchodního práva – Obchodní závazky. Praha: C.H.Beck, 2003. s.200.

- 27 -

by v případě likvidace přicházela tzv. hospodářská nemožnost plnění38, kdy by bylo plnění natolik nákladné, že by společnosti přivodilo závažnou ekonomickou újmu. Může se jednat např. o společnost, která se zavázala k plnění určitého specifického zboží, ale v důsledku likvidace a druhotné platební neschopnosti je pro ni velmi nákladné takové zboží vyrábět. Předpokladem odstupného je možnost jeho uplatnění plynoucí ze smlouvy. Bez toho, aby se strany na tomto ukončení obligace dohodly, jej nelze použít. Odstupné se realizuje dle §355 odst.1 ObchZ zaplacením určité částky, přičemž poté se smlouva ruší od počátku. Je však možné dohodnout se na jakékoliv formě odstupného (práce výkony, služby)39. V tomto případě nemohou po sobě subjekty požadovat náhradu škody nebo uhrazení smluvní pokuty, protože na závazek se pohlíží, jako by nikdy nevznikl, k plnění by tedy docházelo bez právního důvodu. Smrt dlužníka, resp. věřitele (v případě, kdy je likvidovaný subjekt v postavení dlužníka) se bude dotýkat pouze těch případů, kdy zemřelý bude fyzická osoba – živnostník (a dědic nebude v původní činnosti pokračovat) nebo když se závazek bude dotýkat pouze té konkrétní osoby. Obdobná bude situace v případě smrti zaměstnance společnosti, kterou upravuje ZP. Započtení je možné pouze za předpokladu, že věřitel a dlužník mají vzájemné pohledávky plynoucí z plnění stejného druhu. Subjekty se tak mohou vyhnout situaci, kdy jedna svůj závazek splní a druhá nikoliv, započtením se zaručí vzájemné plnění. Pohledávky, které se vůči sobě mají započíst, musejí být buď již obě splatné nebo obě nesplatné, vzájemnou kombinaci OZ nepřipouští, pouze pokud by se strany dohodly jinak. Lze započít vůči sobě i pohledávky, které jsou v různé výši, zcela pak zaniká jen pohledávka, která má nižší hodnotu a pohledávka s vyšší hodnotou zaniká jen částečně, a to do výše pohledávky nižší. Účinky započtení nastávají zpětně k době, kdy se započtené pohledávky střetly40. Likvidátor by měl během průběhu likvidace postupně ukončovat veškeré smlouvy, a to ve vazbě na jejich plnění. Některé smlouvy zaniknou 38

Bejček,J.-Eliáš,K., Raban,P. a kol.: Kurz obchodního práva – Obchodní závazky. Praha: C.H.Beck, 2003. s.200. 39 Bejček,J.-Eliáš,K., Raban,P. a kol.: Kurz obchodního práva – Obchodní závazky. Praha: C.H.Beck, 2003. s.216 40 Bejček,J.-Eliáš,K., Raban,P. a kol.: Kurz obchodního práva – Obchodní závazky. Praha: C.H.Beck, 2003. s.193

- 28 -

přirozeně jejich splněním, jiné musí likvidátor vypovědět dle §582 an.OZ. Zpočátku likvidace se bude jednat zejména o ty smlouvy, které doposud byly nezbytné k plnění činnosti daného subjektu (např. smlouvy o dodávce určité komodity), následují smlouvy pracovní (pokud nedojde k dohodě se zaměstnanci) a s blížícím se koncem likvidace vypoví likvidátor smlouvy na dodávky služeb (dodávky vody, plynu, elektřiny, telekomunikačních služeb apod.). V posledním případě musí brát likvidátor v úvahu zamýšlené datum ukončení likvidace tak, aby vyúčtování za tyto služby bylo možné zahrnout do rozpočtu před návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku. V praxi bývá tato problematika velmi obtížná z hlediska výpovědních lhůt a právě z nemožnosti určit několik měsíců předem konkrétní datum ukončení likvidace. Vypovědět smlouvu lze ale jen v případě, že se jedná o závazek na dobu neurčitou a s opakujícím se plněním, v případech jednorázového plnění je nutné, v případě potřeby, ukončit smlouvu jiným způsobem (ideálně splněním).

6.2

Vypořádání závazků Závazky ve společnostech vznikají převážně z důvodu druhotné

platební neschopnosti subjektu nebo ze skutečnosti, že vedení společnosti před vstupem společnosti do likvidace nemělo manažerské schopnosti a finanční obnosy využívalo jiným, ne vždy vhodným způsobem (v praxi se mnohdy lze setkat se situací, kdy si vedení společnosti například vyplácí enormně vysoké odměny a následně není schopno dostát svým závazkům). Z pohledu likvidované společnosti je pochopitelně výhodné využít možnosti změny závazku a snížit jeho výši, případně oddálit jeho uhrazení. Nicméně likvidátor musí mít vždy na paměti, že musí veškeré závazky společnosti vypořádat, a to v plné výši, nikoliv poměrně. Pokud by likvidátor nemohl tomuto závazku dostát, a to ani po vymožení pohledávek a prodeji majetku společnosti, je povinen dle §72 odst.2 ObchZ podat návrh na vyhlášení insolvence. Pro likvidovanou společnost je samozřejmě nejvýhodnější, dojde-li ke změně (kapitola 6.1.2), resp. k zániku (kapitola 6.1.3) závazku. Ty závazky, které tímto způsobem vypořádat nelze, je likvidátor povinen řešit standardní cestou, tedy plněním.

- 29 -

6.2.1 Mzdové nároky Mzdové nároky zaměstnanců musí likvidátor dle §74 odst.3 vypořádat a soustavně hradit prioritně. Jedná se nejen o zaměstnance současné, které likvidátor zaměstnává i v průběhu likvidace společnosti, ale i o zaměstnance, kteří pro společnost vykonávali pracovní činnost v minulosti a jejichž mzdové nároky nebyly uspokojen v plné výši. Přednostní plnění těchto závazků je v ObchZ zakotveno zcela logicky, neboť zaměstnanci společnosti většinou nemají další příjem, tudíž se častokrát dostávají do existenční krize. Samozřejmě je nutné dodat, že mzdové nároky mohou být uspokojovány teprve v době, kdy má společnost alespoň základní prostředky pro jejich hrazení (tedy po prodeji části majetku nebo vypořádání části pohledávek). ObchZ nestanoví další prioritní pořadí, např. co se délky prodlení týče, tzn. že likvidátor nemá povinnost uhrazovat tyto závazky v pořadí, v jakém vznikly. Nicméně lze tento postup jen doporučit.

6.2.2 Závazky vůči věřitelům Věřitelé společnosti musejí být, stejně jako zaměstnanci, uspokojeni v plné výši své pohledávky, nicméně lze využít mnohých prostředků (zj. dohod s věřitelem), jak takto stanovenou částku „snížit“. Mnohdy se setkáváme se situací, že závazek je delší dobu po splatnosti a během ní vznikl např. úrok z prodlení, který je mnohanásobně vyšší, než je původní jistina. Záleží pak zejména na schopnostech likvidátora, jak je schopen danou problematiku řešit. Věřiteli mnohdy postačí uhrazení jistiny (tedy původního závazku nenavýšeného o úroky), přičemž je ochoten nepožadovat uhrazení úroků, smluvních pokut a obdobně. Věřitelé mají v likvidaci specifické, výhradní postavení, zejména se jedná o požadavek na jejich informování ze strany likvidátora. Na druhé straně je likvidátor povinen posoudit jednotlivé nárokované pohledávky, a to zejména co do důvodu jejich vzniku, tak co do jejich oprávněné výše. V případě, že likvidátor zjistí, že je pohledávka neoprávněná jako celek, případně jen její část, takovou pohledávku neuspokojí, resp. uspokojí ji jen v takové výši, jaký je oprávněný nárok věřitele.

- 30 -

Likvidátor

nesmí

v žádném

případě

jednotlivé

věřitele

upřednostňovat před jinými a tím je zvýhodňovat. Nesmí např. poskytnou některému z věřitelů zálohu na jeho pohledávku nebo uhradit pohledávku jednoho věřitele v plné výši a ostatních věřitelů ve výši poměrné.

6.2.3 Závazky vůči společníkům Tyto závazky jsou nárokovatelné od doby, kdy je schválen návrh na rozdělení likvidačního zůstatku (resp. schválen není, ale je předložen likvidátorem - §75 odst.1 ObchZ). Do té doby nelze poskytovat jakékoliv zálohy nebo obdobná plnění společníkům. Likvidační podíl, jako závazek společnosti vůči společníkům je relevantní i v případě, že je likvidační zůstatek nulový. Stále lze hovořit o právu, resp. nároku na tento podíl, nicméně v nulové výši.

6.3

Vypořádání pohledávek Fakt, že společnost v likvidaci má pohledávky je zcela běžná.

Nezřídka bývají pohledávky po splatnosti jednou z příčin, proč společnost do likvidace vstoupila. Likvidátor je po vstupu subjektu do likvidace povinen tuto situaci reflektovat. Existuje několik variant, jak danou problematiku řešit. Nejdříve by mělo dojít k evidenci pohledávkové situace, tzn. likvidátor by měl zjistit (nejlépe z účetní evidence) skutečný stav a výši pohledávek. Následně má volbu mezi níže uvedenými prostředky vypořádání pohledávek. Konkrétní možnosti řešení pohledávek jsou popsány v kapitole 5.3

6.3.1 Řešení pohledávek samotným likvidátorem Při takovém postupu likvidátor aktivně sám, resp. s týmem svých spolupracovníků řeší vypořádání pohledávek. To vyžaduje likvidátorovu způsobilost k takovému kroku, tzn. znalost, popř. zkušenosti s daným postupem. Likvidátor by měl prvotně zhodnotit, které pohledávky by měl řešit přednostně. To bývají zpravidla dvě skupiny pohledávek – ty, u kterých „hrozí“ promlčecí doba a ty, u nichž je velká pravděpodobnost dobytnosti pohledávek. První skupinu je nucen řešit zj. proto, že existuje možnost, že pohledávka by se při nevymáhání stala soudně neřešitelnou, a tudíž naprosto - 31 -

nevymahatelnou. U druhé skupiny pohledávek naopak likvidátor vychází ze situace, že krátkodobé vymožení pohledávky s relativně solventním dlužníkem je jedním z hlavních zdrojů financování likvidace. Zejména v počátcích likvidace bývá nutností opatřovat finanční prostředky, aby tento proces byl vůbec proveditelný. Teprve po provedení těchto základních kroků by měl likvidátor přistoupit k pohledávkám, které se pohybují mezi jednou z výše uvedených skupin, tedy pohledávky střednědobé a dlouhodobé, které jsou například „zajištěny“ uznáním dluhu (tzn. není zde akutní nebezpečí možnosti promlčení), nicméně dlužníci nejsou ochotni svůj závazek plnit a stávají se tak nesolventními partnery. V případě, že likvidátor zvolí tento postup, měl by si být především vědom náročnosti a preciznosti takového procesu. Tento způsob likvidace lze doporučit zejména u společností, které vstoupily do likvidace s relativně velmi vysokou bonitou byť posplatného portfolia pohledávek.41 Řešení pohledávek pouze samotným likvidátorem je velmi náročné a často problematicky řešitelné. Takový postup není vhodné využít v případě, že společnost má velké množství dlužníků a pohledávky po dlouhé době splatnosti.

6.3.2 Řešení pohledávek samotným likvidátorem s následným postupným odprodejem pohledávek Další, zpravidla nejběžnější variantou, je řešení pohledávek způsobem, kdy likvidátor nejdříve sám řeší pohledávky způsobem uvedeným v kapitole 6.3.1 (tzn. sám aktivně komunikuje s dlužníky a hledá možné varianty, jak vymoci pohledávku v co nejkratší době a získat tak finanční prostředky) a následně, u pohledávek, které takto realizovány nebyly, postupuje tak, že zbytek pohledávek prodá jako celek (subjektu, který se specializuje na odkup pohledávek, často faktoringové nebo forfaitingové společnosti, a to dle doby uplynulé po splatnosti pohledávky) nebo po částech („skupinách“), které k sobě určitým způsobem náležejí (např. pohledávky od jedné společnosti nebo za obdobný druh zboží nebo služeb). Likvidátor s tímto postupem zajistí, že výtěžnost ze snadno dobytných pohledávek bude vysoká, zatímco u pohledávek problematických

41

Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha.Grada Publishing a.s., 2003. s.86.

- 32 -

dosáhne alespoň určitého procenta z výše pohledávek za minimalizace nákladů spojených s jejich vymáháním.

6.3.3 Prodej pohledávek třetím subjektům Při okamžitém prodeji pohledávek lze de facto využít tří variant. První z nich jsou faktoringové a forfaitingové společnosti, o kterých je blíže pojednáno v kapitole 5.3. U těchto společností je značnou výhodou, že se na odkup pohledávek specializují a jsou schopny vyřešit veškeré smluvní a administrativní záležitosti, bohužel, na úkor konečné ceny za pohledávku. Tento postup lze doporučit pouze v případě, že pohledávky jsou téměř nedobytné, popř. u těch pohledávek, které mají složitý smluvní řetězec a likvidátor není schopen se svou odborností tyto vztahy řešit. Druhou možností je prodej pohledávek subjektu, který má vlastní dluh vůči dlužníkovi společnosti v likvidaci a je u něj možné vzájemné započtení pohledávek. Tímto způsobem se vyřeší současně dva vztahy – pohledávka likvidované společnosti vůči dlužníkovi a pohledávka dlužníka likvidované společnosti vůči nabyvateli pohledávky. Je ale nutné dodat, že se jedná o zcela ojedinělé řešení, neboť ne vždy existují výše uvedené vztahy mezi danými třemi společnostmi. Třetí, často využívanou možností je prodej pohledávky osobě, která není specialistou v oboru odkupu pohledávek, ani není s dlužníkem v žádném vztahu, nicméně má zájem na koupi pohledávky. Taková osoba může například oplývat znalostmi nebo zkušenostmi s pohledávkami nebo mít informace o dlužníkově společnosti, které likvidátor nezná. Likvidátor by měl ale takto pohledávky řešit pouze za situace, kdy jsou tyto dle jeho posouzení nevymahatelné nebo je jejich vymáhání natolik nákladné, že pro společnost by byl výtěžek z realizace pohledávek velmi malý, resp. za určitých okolností nulový. Pokud likvidátor zvolí variantu, kdy sám pohledávky neřeší a využije varianty jejich prodeje (ať již ihned zpočátku, bez vlastního řešení nebo až po něm), musí počítat se skutečností, že výtěžnost z likvidace, resp. pohledávek se bude pohybovat řádově v desítkách procent (většinou v rozmezí 10 - 40%) původní výše pohledávky. Tato situace bývá někdy problematická, neboť uhrazené peníze za odkup pohledávek nemusejí - 33 -

postačovat k úhradě nákladů na likvidaci společnosti ani na vypořádání všech věřitelů. Likvidátor by tedy měl zhodnotit situaci a zvážit nutnost řešení vymáhání pohledávek touto cestou, zejména pak pouhým využitím odprodeje pohledávek bez jejich předchozího řešení jím samotným.

6.3.4 Přenechání řešení pohledávek třetímu subjektu Přenechat pohledávku k řešení třetímu subjektu lze převážně na základě smlouvy mandátní (§566 an. ObchZ) nebo smlouvy komisionářské (§577 an. ObchZ)42. Přenecháním pohledávky dojde k situaci, kdy její řešení a následné vymožení přejde na třetí subjekt (mandatáře, resp.komisionáře), ale vymožená pohledávka je vlastnictvím společnosti v likvidaci (nikoliv jako je tomu u prodeje pohledávek, kdy dochází ke změně závazku v osobě věřitele). Osoba, která takto pohledávku pro mandanta nebo komitenta vymohla, obdrží úplatu. Takto lze řešit téměř veškeré pohledávky, přičemž výnosnost z nich bývá většinou stejná, jako kdyby je likvidátor vymáhal sám, ale tím, že jejich řešení přenechá jinému subjektu, nemusí řešit administrativní záležitosti a problémy vznikající s procesem vymáhání. Nicméně je vždy nutné zvážit poměr finančního objemu vynaložených na úplatu mandatáře, resp. komisionáře a náklady spojené s potenciální administrací

a

vymahatelností

pohledávek.

Přenechat

pohledávky

k vymáhání jinému subjektu je vhodné pouze za situace, kdy likvidátor má k dispozici zodpovědného a znalého mandatáře, resp. komitenta, který je schopný v relativně krátké době pohledávku (nebo alespoň její část) vymoci.

6.4

Prodej majetku společnosti U většiny subjektů v likvidaci lze nalézt majetek, který je nutné

zpeněžit a výtěžek z tohoto zpeněžení následně použít na proces likvidace, úhradu závazků a zbytek vložit do sumy likvidačního zůstatku. Některé společnosti se ovšem vyskytují po vstupu do likvidace v takovém stavu, že jejich majetek je téměř nulový. Za této situace se likvidátor dostává do situace, kdy je nutné zhodnotit, zda majetek společnosti bude postačovat 42

Rozdíl mezi smlouvou mandátní a komisionářskou spočívá ve skutečnosti, že mandatář zařizuje záležitosti jménem mandanta, zatímco komisionář pracuje svým jménem a následně, po vykonání určité činnosti nebo úkonu, převádí práva z nich vzniklá na komitenta.

- 34 -

alespoň k úhradě nákladů likvidace a vypořádání věřitelů. Pokud tomu tak není, má likvidátor povinnost postupovat dle §72 odst.2 ObchZ. Majetek

společnosti

musí

likvidátor

zpeněžit

některou

z následujících možností.

6.4.1 Přímý prodej Nejčastější a zpravidla nejrychlejší variantou je přímý prodej. Jde o formu, kdy prodávající (likvidátor) prodává určitou část majetku konkrétní osobě.43 Při takovém zpeněžování majetku společnosti záleží na likvidátorovi, případně společnících, resp. statutárním orgánu společnosti, jak bude tento prodej probíhat, zda po jednotlivých částech, větších celcích nebo jednorázově bude prodán veškerý majetek společnosti. Poslední varianta bývá většinou výjimkou, nejčastěji dochází k prodeji po určitých, k sobě patřících celcích, např. prodej určitého areálu, ve kterém má společnost nemovitosti nebo prodej kancelářského vybavení apod. Postup prodeje majetku také záleží na kvalitě a hodnotě majetku, vždy záleží na stavu majetku a na poptávce po něm. Likvidátor při přímém prodeji majetku není sice vázán názorem společníků, resp. statutárního orgánu co se kupní ceny týče, nicméně by měl postupovat tak, aby byl výtěžek z likvidace co největší. Ve většině případů dává statutární orgán likvidátorovi předem své stanovisko týkající se minimální ceny, za kterou má být prodej realizován. Při prodeji movitého majetku většinou zásadnější problémy nevznikají, pro převod vlastnictví se zpravidla používá kupní smlouva (§588 an. OZ), vlastnictví k nemovitým věcem se dle §133 odst.1 nabývá převzetím věci, nicméně je vhodné využít institut výhrady vlastnictví (zvláště při úhradě, která se uskutečňuje později než předání věci) dle §601 OZ. Vlastnictví věci pak přejde na kupujícího až úplným zaplacením kupní ceny. U nemovitostí je situace problematičtější v tom ohledu, že likvidátor musí nechat vyhotovit znalecký posudek44 (dle zákona č.151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů), aby se vyhnul případným 43

Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha. Grada Publishing a.s., 2003. s.79. Znalecký posudek je nutné vyhotovit pro účely výpočtu daně z převodu nemovitostí (§10 odst.1 písm.a/ zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu). 44

- 35 -

sporům jak se společníky, tak případně s insolvenčním správcem za situace, že na společnost bude pro nedostatek majetku vyhlášena insolvence. Znaleckým posudkem likvidátor prokazuje, že nemovitosti prodal za cenu oscilující, resp. rovnající se ceně určené znalcem. V praxi ale nastává problém v reálném zhodnocení situace, neboť mnohdy je likvidátor nucený nemovitost prodat za cenu nižší, než stanoví znalecký posudek, protože poptávka se může lišit od představ likvidátora, resp.znalce. V případě nemovitostí se vlastnictví nabývá vkladem do katastru nemovitostí (zákon č. 265/1992

Sb.,

o

zápisech

vlastnických

a

jiných

věcných

práv

k nemovitostem ve vazbě na zákon č. 344/1992 Sb., o Katastru nemovitostí České republiky) dle §133 odst.2 OZ. Zde je vhodné zajištění úhrady kupní ceny, aby nedocházelo k neuhrazení a následnému řešení pohledávky. Nejvýhodnějším způsobem je notářská úschova finančních prostředků (dle §85 an. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti), nebo smlouva o správě majetku s advokátem (dle §§56 a 56a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii). Kupní cena je pak vyplacena v okamžiku, kdy prodávají nebo kupující předloží určité, předem stanovené doklady (nejčastěji list vlastnictví, kde je jako výhradní vlastník uveden kupující). Na obdobném principu funguje vyplacení kupní ceny v případě, že je tato hrazena z hypotečního úvěru kupujícího.

6.4.2

Veřejná dražba dobrovolná Veřejná dražba (dle zákona č.26/2000 Sb., o veřejných dražbách) je

výhodná v případě, že se jedná o majetek, který má vyšší hodnotu, zj. tedy u majetku nemovitého a u větších celků prodávaných nemovitostí. Likvidátor tak získá možnost prodat nemovitost za výhodnějších podmínek, jak v případě přímého prodeje, protože se zde setká několik nabídek, které si vzájemně konkurují a cena nemovitosti může značně vzrůst. Dražby je oprávněn na základě udělené koncese provádět dražebník45. Vlastnictví k vydražené věci je originálním nabytím věci, pokud vydražitel uhradí kupní cenu, přechází na něj vlastnické právo v okamžiku udělení příklepu (§30 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách). Nevýhodou

45

Pelikán, V.: Likvidace podniku. Praha. Grada Publishing a.s., 2003. s.75.

- 36 -

uskutečnění dražby je její možný neúspěch, přičemž i za této situace je společnost povinna uhradit dražebníkovi poplatek, resp. náklady spojené s výkonem dražby. V tomto neexistuje riziko neuhrazení kupní ceny, neboť podmínkou nabytí vlastnictví k předmětné nemovitosti je skutečnost, že nabyvatel uhradí kupní cenu v plné výši46.

6.4.3 Obchodní veřejná soutěž Obchodní veřejná soutěž se řídí §§281 an. ObchZ a je vhodná v případě, že likvidátor nehodlá přistoupit k dobrovolné dražbě a současně je nemovitost natolik atraktivní, že lze očekávat, že o ni bude zájem ze strany poptávky. Veřejné soutěže se mnohdy využívá u společností, které disponují velkým majetkem a u kterých je předpoklad, že nabízené nemovitosti budou, resp. mohou být předmětem konkurenčních bojů. Soutěž spočívá na principu, že vyhlašovatel nabídne neurčitému počtu osob, aby předložili návrhy na uzavření smlouvy (oferty), z nichž bude následně vybrán návrh nejvhodnější (ale např. i žádný). Vyhlašovatel (likvidátor) musí předem stanovit lhůtu, do které je možné návrh podat, přičemž návrhy pozdější se neakceptují. U většiny návrhů stanoví vyhlašovatel podmínky pro výběr nejvhodnějšího návrhu. Rozdílně od lhůty pro oznámení výběru však uvedení tohoto způsobu není podmínkou platnosti vyhlášení soutěže47. Vyhlášené podmínky soutěže jsou závazné jak pro vyhlašovatele, tak i pro účastníky soutěže; vyhlašovatel může provést změnu podmínek soutěže jen v případě, že si to ve vyhlášených podmínkách výslovně vyhradil48. Provedení výběru zásadně náleží vyhlašovateli; to platí i v případě, že v podmínkách soutěže je uvedeno, že výběr bude proveden na základě posudku (návrhu) komise a podobně49. V případě, že je nejvhodnější kandidát vybrán, uskuteční se prodej obdobně jako v případě prodeje přímého (to platí i pro nabytí vlastnictví). Subjekt, který v soutěži uspěl (jakožto nejvhodnější subjekt), je povinen smlouvu uzavřít (zpravidla se bude jednat o smlouvu kupní dle §588 46

Pro veřejnou dražbu platí ustanovení §4 odst.1 věta druhá zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve veřejné dražbě je nutné uhradit částku v hotovosti. 47 Bejček, J. – Eliáš, K. – Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva – Obchodní závazky. Praha. C.H.Beck, 2003. str. 85. 48 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha. Aspi Publishing. 2006, str. 48. 49 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha. Aspi Publishing. 2006, str. 49.

- 37 -

an.OZ), což dává právní jistotu likvidátorovi, že prodej nemovitosti bude realizován.

6.4.4 Veřejný návrh na uzavření smlouvy Veřejný návrh na uzavření smlouvy a jeho účinky je nutno odlišovat od veřejného příslibu (§850 an. OZ), veřejné soutěže dle §847 an. OZ a obchodní veřejné soutěže dle §281 ObchZ50. Veřejný návrh (§276 an. ObchZ) je na rozdíl od obchodní veřejné soutěže postaven na zcela opačném principu, tzn. že navrhovatel (likvidátor) zveřejní ofertu pro neurčitý počet subjektů (přičemž tento návrh musí obsahovat podstatné náležitosti pro jednotlivé typy smluv, zde nejčastěji smlouvy kupní) a očekává její akceptaci. Jestliže tyto náležitosti nemá, považuje se jen za výzvu k podávání návrhů na uzavření smlouvy51. Uspěje ta akceptace, která je provedena nejdříve. Ke vzniku smlouvy je nezbytné potvrzení a jen tehdy, je-li potvrzena, vzniká smlouva ke dni akceptace (nikoli ke dni, kdy potvrzení akceptantovi došlo)52. Navrhovatel může veřejný návrh odvolat. Musí tak učinit před jeho přijetím a způsobem, kterým byl veřejný návrh zveřejněn (nejedná se o zveřejnění ve smyslu §769 ObchZ)53.

6.5

Shrnutí Nejčastější úskalí, které spatřuji v procesu vypořádání závazků a

pohledávek, je požadavek ObchZ v §72 odst.1. Jak již bylo uvedeno výše, mnohdy by neuplatnění tohoto ustanovení vedlo ke zvýšení hodnoty majetku společnosti, čímž by se výrazně zlepšilo postavení společníků v rámci likvidačního zůstatku. Likvidátor může do vedení společnosti přinést nové postupy, které mohou vést i k obnově činnosti společnosti. Skutečnost, že je likvidace považována ve většině případů za „nutné zlo“, plyne mnohdy z neznalosti společníků. Je sice pravdou, že v případě, že se společníci rozhodnou ještě před započetím s rozdělováním likvidačního 50

Raban, P.: Obchodní zákoník. Praha: EUROUNION,s.r.o., 2006. str. 487. Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha. Aspi Publishing. 2006, str. 47. 52 Bejček, J. – Eliáš, K. – Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva – Obchodní závazky. Praha. C.H.Beck, 2003. str. 81 53 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha. Aspi Publishing, 2006. str. 47. 51

- 38 -

zůstatku činnost společnosti obnovit, dává jim ObchZ možnost v §68 odst.8 zrušit rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, nicméně pokud likvidátor nemá možnost zaměřit se na obnovení činnosti, nelze ani očekávat, že by společníci k takovému názoru dospěli. ObchZ by měl dát větší volnost ne likvidátorovi, ale orgánům společnosti, aby tyto byly oprávněny rozhodnout, zda likvidátorovi umožní v činnosti společnosti pokračovat nebo nikoliv a následně jim umožnit kvalifikovaněji se rozhodnout, zda je činnost společnost efektivní nebo ne. Další úskalí, které spatřuji v této problematice, je proces vymáhání pohledávek. Vzhledem k tomu, že na likvidátora, jak bylo řečeno v kapitole IV., nejsou kladeny žádné kvalifikační ani znalostní požadavky, dochází v praxi běžně k situacím, kdy likvidátor není sám schopen vypořádání pohledávek řešit a přistupuje hned po započetí likvidace k jejich urychlenému prodeji. Takto ale společnost může přicházet o finanční prostředky, které by při dobrém vedení správy pohledávek byly společnosti k dispozici. Při prodeji pohledávek ať již specializovanému nebo laickému subjektu, resp. přenechání jejich vymáhání třetí osobě způsobuje nenávratné úniky kapitálu, neboť i při sebelepší vyjednávací taktice dochází k odprodeji pohledávek většinou „pod cenou“, tzn. že likvidovaná společnost získá řádově pouze desítky procent z původní pohledávky. S výše uvedenou neodborností likvidátora souvisí samozřejmě i skutečnost, že tento mnohdy nezná veškeré relevantní možnosti úpravy závazkových vztahů a není schopen využít tohoto potenciálu.

- 39 -

VII. Zrušení a zánik obchodních společností 7.1

Zrušení obchodních společností likvidací Zrušení společnosti je proces, který vždy předchází zániku

společnosti (§68 odst.2 ObchZ). Zrušením nastává právní skutečnost podmiňující ukončení existence společnosti; společnost pozbývá v důsledku svého zrušení účel, pro nějž byla zřízena a její orgány vykonávají aktivity směřující k vyvolání jejího zániku: tím je také limitována jejich působnost54. Existují dvě základní formy zrušení, s likvidací nebo bez likvidace. Likvidace společnosti je nutná vždy, pokud jmění společnosti nepřechází na právního nástupce nebo pokud jsou naplněny podmínky §68 odst.3 písm.f/ nebo g/ ObchZ. Je zřejmé, že v těchto případech by byla likvidace iracionální, neboť při právním nástupnictví přechází veškeré jmění včetně závazků a pohledávek na nově vzniklou, resp. již existující společnost, při zrušení insolvence po splnění rozvrhového usnesení jsou závazky a pohledávky vypořádány (i když většinou ve zcela zanedbatelném množství) a při zrušení insolvence pro nepostačující majetek, resp.při zamítnutí návrhu na jeho provedení je majetek tak malý nebo žádný, že by nebylo co likvidovat (a ani hradit závazky). Důvody zrušení společnosti jsou obecně upraveny v §68 odst.3 ObchZ, speciální důvody stanoví potom zákon u jednotlivých typů společností (§151 ObchZ pro s.r.o., resp. §218 ObchZ pro a.s.). Obecně se tedy společnost zrušuje uplynutím doby nebo dosažením účelu, pro který byla založena, rozhodnutím společníků nebo orgánů společnosti (tyto úkony se někdy označují jako disoluční smlouva nebo jako disociační usnesení55), rozhodnutím soudu (nedobrovolné zrušení), zrušením insolvence po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením insolvence pro skutečnost, že majetek by nepokryl ani náklady na provedení insolvenčního řízení, zamítnutím návrhu na prohlášení insolvence z důvodu nepostačujícího majetku. Speciálním důvodem pro zrušení společnosti je §151 ObchZ, který stanoví, že další možnosti zrušení společnosti může stanovit společenská smlouva. 54

Eliáš, K. – Bartošíková, M. – Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 69. 55 Eliáš, K. – Bartošíková, M. – Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 70.

- 40 -

Takto může být např. ve smlouvě sjednáno, že společnost se zruší, pokud počet jejich společníků klesne pod určitou hranici nebo pokud obrat společnosti klesne pod určitou přípustnou úroveň apod. (tuto speciální úpravu by ale bylo možné podřadit pod §68 odst.3 písm.c/ ObchZ, neboť se zcela nepochybně jedná o rozhodnutí společníků). K nucenému zrušení dochází rozhodnutím soudu (viz výše); může k němu dojít obecně též rozhodnutím správního úřadu nebo zákonem, ale tyto způsoby nuceného zrušení nejsou v současnosti v našem právu normovány56. Pro zrušení společnosti je významný den, kdy k němu došlo, protože právě tento je počátečním dnem likvidace, pokud tato následuje. Při rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti je to den, který je v takovém rozhodnutí uveden, pokud tomu tak není, pak je jím den, kdy takové rozhodnutí bylo přijato. Při rozhodování soudu o zrušení společnosti je situace analogická. V případě, že je společnost založena na dobu určitou, je tímto datem den, který je posledním dnem lhůty uvedené ve společenské (pokud je s.r.o. založena více společníky), resp.zakladatelské smlouvě (pokud je a.s. založena více zakladateli) nebo zakladatelské listině (pokud je s.r.o. nebo a.s. založena jediným zakladatelem). U zrušení společnosti po dosažení účelu, pro který byla založena, je situace problematičtější. Pokud totiž není účel specifikován dostatečně přesně, nemusí být moment jeho dosažení rozpoznatelný. V zakladatelských dokumentech by proto mělo být jasně stanoveno, co se dosažením účelu myslí, tedy např. získání určité sumy financí, dokončení určité stavby, získání určitého investičního projektu apod. U insolvenční problematiky je situace naopak zcela jasná, neboť o těchto otázkách vždy rozhoduje soud, situace se analogicky posuzuje dle §68 odst.3 písm.d/ ObchZ.

7.2

Rozdělení likvidačního zůstatku Likvidační zůstatek je čistý majetkový zůstatek, který vyplyne

z likvidace (§75 odst. 1 ObchZ). Je to tedy suma peněz, která zbude před skončením likvidace po vypořádání všech závazků a pohledávek a pokrytí výdajů likvidace (odměna likvidátora, odměna za zpracování účetnictví, 56

Eliáš, K. – Bartošíková, M. – Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C.H.Beck, 2005. str.70.

- 41 -

provozní náklady, náklady na služby, poplatky za zrušení živnostenských oprávnění, za výmaz společnosti z ObR apod.). Je jej také možno chápat jako závazek společnosti vůči jejím společníkům, na který je právní nárok (likvidační zůstatek může být ovšem i nulový). Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky způsobem níže uvedeným. Návrh na rozdělení likvidačního zůstatku předkládá likvidátor ke schválení společníkům nebo příslušnému orgánu společnosti společně s účetní závěrkou sestavenou k témuž dni. Nicméně neschválení návrhu nemá vliv na to, aby mohla být společnost vymazána z ObR. Nesouhlas některého ze společníků má za následek to, že tento je oprávněn domáhat se do tří měsíců (lhůta je prekluzivní, po jejím marném uplynutí právo zaniká) přezkoumání výše podílu u soudu. Pokud soud rozhodne o tom, že podíl byl vyplacen ve špatné výši a určí podíl jiný, má toto rozhodnutí vliv na výši podílů i u všech ostatních společníků.

7.2.1 Společnost s ručením omezeným U společnosti s ručením omezeným se určí podíl každého společníka na likvidačním zůstatku dle poměru jeho obchodního podílu (§114 ObchZ) s výjimkou, kdy jiné rozdělení stanoví společenská smlouva, resp.zakládací listina (v případě jediného společníka). Právo na podíl na likvidačním zůstatku vyplývá z obecného ust.§61 odst.4 ObchZ57.

7.2.2 Akciová společnost V akciové společnosti je likvidační zůstatek rozdělen mezi akcionáře dle poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Pokud ale dojde k situace, kdy je likvidační zůstatek nižší, než součet jmenovitých hodnot akcií (což se v praxi děje poměrně často), rozdělí se tento mezi akcionáře poměrně dle splacené jmenovité hodnoty akcií. Samotný nárok na vyplacení ale vzniká akcionáři nikoliv jako u společnosti s ručením omezeným schválením návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, ale musí zde být naplněna i podmínka vrácení listinných akcií společnosti, resp. zrušení akcií v evidenci zaknihovaných 57

Eliáš, K. – Bartošíková, M. – Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 235.

- 42 -

cenných papírů. V případě zaknihovaných akcií problém nevzniká (likvidátor vydá příkaz k jejich zrušení), nicméně u listinných akcií je situace složitější. Likvidátor musí akcionáře vyzvat k vrácení akcií, ObchZ však nestanoví způsob. Ten je určen až pro případ marné výzvy, postupuje se dle §214 ObchZ. Analogií legis lze dospět k závěru, že i první výzva by měla naplňovat podmínky §214 ObchZ. Výzva tedy musí splňovat podmínky pro svolání valné hromady společnosti s tím rozdílem, že ji nečiní představenstvo, ale likvidátor (dle §70 odst.3 ObchZ na něj přechází působnost představenstva v této věci). V případě akcií na jméno se výzva zašle všem akcionářům, a to na adresu jejich bydliště nebo sídla, u akcií na majitele je nutné výzvu zveřejnit v Obchodním věstníku (k pojmu zveřejnění rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele srovnej nařízení vlády č. 503/2000 Sb., o obchodním věstníku a §769 oOchZ58) a v minimálně jednom celostátně distribuovaném deníku. Ve výzvě je nutné stanovit přiměřenou lhůtu k plnění povinnosti, tedy k vrácení akcií. Pokud po první výzvě nejsou veškeré akcie společnosti vráceny, postupuje se dle §220 odst.3 ObchZ, resp. §214 ObchZ. Následuje tedy druhá výzva k vrácení akcií, ve které je akcionářům dána dodatečná přiměřené lhůta k jejich vrácení. Ty akcie, které společnosti ani po druhé výzvě vráceny nejsou, jsou likvidátorem prohlášeny za neplatné. Tato skutečnost je sdělena těm akcionářům, kteří akcie nevrátili, a to způsobem, jakým je jim oznámena výzva k vrácení. Navíc se tato skutečnost obligatorně zveřejňuje (tak jako zveřejnění výzvy k odevzdání akcií na majitele). Oznámení o neplatnosti akcií by mělo obsahovat identifikaci akcií, tedy jejich číselné označení. Vrácené akcie jsou následně skartovány. Tuto skutečnost a prohlášení o zrušení nebo neplatnosti akcií je nutné doložit do ObR, a to při výmazu společnosti. Proto se přikláním k názoru, že je nanejvýš vhodné pořídit o těchto skutečnostech zápis, a to minimálně s notářsky ověřeným podpisem. Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku je samostatně převoditelné právo ve smyslu §156a ObchZ, ale až ode dne schválení návrhu na jeho rozdělení.

58

Raban, P. Obchodní zákoník. Praha: EUROUNION,s.r.o., 2006. str.161

- 43 -

7.3

Zánik obchodních společností Zánik společnosti je poslední fází, která následuje po procesu

likvidace, pokud je tato povinná, resp. po zrušení společnosti v důsledku její přeměny. Společnost zaniká (dle §68 odst.1 ObchZ) ke dni výmazu z ObchZ. Ten má konstitutivní právní účinky a v případě, že jsou splněny zákonné požadavky, jedná se o nárokovatelnou záležitost. Obdobně, jako je tomu u zápisu vstupu společnosti do likvidace (kap.1.2), musí být návrh na výmaz společnosti z ObR podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti. Tím je okamžik, kdy jsou splněny zákonem požadované skutečnosti, tedy vypořádání všech závazků a pohledávek, zpeněžení veškerého majetku společnosti, rozdělení likvidačního zůstatku společnosti, vypracování zprávy o naložení s majetkem, zrušení veškerých živnostenských oprávnění společnosti59 a souhlas správce daně s výmazem společnosti z ObR. Veškeré potřebné záležitosti obstarává likvidátor. O prvních třech požadavcích bylo pojednáno výše. Vypracování zprávy o naložení s majetkem se dle §75 odst.6 ObchZ rozumí zj. uvedení informací o vypořádání závazků a pohledávek a o zpeněžení majetku společnosti, v praxi se často vyskytují údaje o celém průběhu likvidace (postup prací likvidátora) a o konečném rozdělení likvidačního zůstatku. Povinností likvidátora je sestavit účetní závěrku ke dni, ke kterému vypracoval zprávu. Zpráva, a ve většině případů i účetní závěrka, se předkládají společníkům nebo příslušnému orgánu ke schválení. Nicméně, neschválení nebrání výmazu společnosti z ObR. Živnostenská oprávnění zruší příslušný živnostenský úřad na žádost likvidátora, pokud jsou splněny podmínky živnostenského zákona. Posledním úkonem před výmazem společnosti z ObR je získání souhlasu správce daně s výmazem společnosti z ObR. Tím je příslušný finanční úřad, který zkoumá, zda má společnost vypořádané platby vůči státu (daně a poplatky), pokud tomu tak je, souhlas vydá. Tím je zajištěno, že nemůže dojít k situaci, kdy by byl z ObR vymazán subjekt, vůči kterému má stát pohledávku. 59

V praxi se ale lze setkat s požadavkem, že není možné zrušit veškerá živnostenská oprávnění a společnost si musí do doby jejího výmazu z ObR provozování alespoň jedné živnosti ponechat, přičemž toto oprávnění bude zrušeno po prokázání výmazu společnosti z ObR.

- 44 -

Zákon ale připouští variantu, že i po výmazu společnosti z ObR může dojít k obnovení likvidace (§75 odst.2 ObchZ). O tom může rozhodnout pouze soud za předpokladu, že je naplněna jedna z podmínek – zjištění nového, dosud neznámého majetku společnosti (přihlásí se dosud neznámý věřitel apod.) nebo potřeba jiných nezbytných opatření (nový soudní spor apod.). Soud tak zruší zápis výmazu společnosti v ObR a likvidaci obnoví. Zároveň soud jmenuje likvidátora dle §68 odst.3 písm.d/ ObchZ.

7.4

Shrnutí Problematika zrušení a zániku kapitálových obchodních společností

je do jisté míry komplikovaná. Je třeba upozornit zj. na skutečnost, že likvidátor nemůže předem nikdy dost kvalifikovaně odhadnout velikost likvidačního zůstatku, neboť jeho výši má stanovit podle objemu finančních prostředků po skončení likvidace, ale předem musí stanovit náklady na provedení závěrečných prací likvidace, jako je např. konání závěrečné (mimořádné) valné hromady, zrušení účtu společnosti, náklady spojené s výplatou likvidačního podílu společníkům, náklady za služby (vedení účetnictví apod.), správní a soudní poplatky atd. Uvedené náklady může likvidátor stanovit jen s určitým odhadem, nemůže jejich výši však nikdy předem vyčíslit. V praxi se tato skutečnost může řešit tak, že likvidátor dostane

po

předběžném

zjištění

výše

likvidačního

zůstatku

tzv.

„mimořádnou odměnu“, která má v budoucnu sloužit k úhradě nákladů spojených s ukončením společnosti. Nicméně toto není cesta regulérní, proto se domnívám, že by právní úprava měla tuto skutečnost zohlednit. Buď cestou legalizace tzv.„mimořádné odměny“ likvidátorovi nebo např. možností zjednodušené evidence nákladů spojené s ukončením likvidace. Nutné je také zdůraznit, že veškeré náklady, které v souvislosti s ukončením likvidace vzniknou, je třeba uvést v účetních dokladech a následně v přiznání pro účely daně z příjmů.

- 45 -

VIII. Závěr Záměrem mé diplomové práce bylo poskytnout co nejlepší přehled o fungování kapitálové společnosti, která se nachází v likvidaci. V úvodu je popsán průběh likvidace samotné, se zaměřením na proces zahájení likvidace a osobu likvidátora. Dále jsem se věnovala závazkovým vztahům, které v likvidované společnosti mohou vznikat, měnit se, ale nejčastěji zanikají, protože to je smyslem likvidace. V závěru práce jsou shrnuty podmínky zrušení a zániku společnosti. Uvedla jsem nejen teoretický výklad k dané problematice (legislativní úpravu a názory odborníků), ale zaměřila jsem se také na průběh likvidace kapitálových obchodních společností z hlediska praxe. Hlavním nedostatkem likvidace je dle mého názoru legislativní úprava likvidace obchodní společnosti samotné. V ObchZ je likvidaci věnována pramalá část, proces likvidace není podrobně upraven a vzniká tak prostor pro různé výklady.. Likvidátor se často dostává do rozporů s orgány státní správy, ale i s vedením společnosti, zejména co se rozsahu svých oprávnění týče. Často tak může docházet ke zbytečným průtahům doby likvidace a znehodnocování majetku společnosti, v důsledku čehož se snižuje likvidační zůstatek. Nevhodná jsou, dle mého názoru, také ustanovení ObchZ, které likvidátorovi znemožňují pokračovat v činnosti dané společnosti. Nebýt těchto ustanovení, mohlo by dojít, i když po delší době, ke zvýšení hodnoty majetku a třeba i k obnově společnosti. Společníci by v důsledku toho získali větší podíl na likvidačním zůstatku, často by i dospěli k názoru, že budou v činnosti dané společnosti pokračovat. Mnohdy totiž dochází ke vstupu

společnosti

do

likvidace

z důvodu

nekorektního

jednání

managementu společnosti. S tím souvisí i skutečnost, že v současné době nejsou na osobu likvidátora stanoveny téměř žádné kvalifikační a odborné požadavky. Funkci likvidátora tak může za současné právní úpravy vykonávat i zcela neodborný subjekt, díky čemuž se může doba likvidace neúměrně protáhnout a výtěžek z likvidace tak většinou klesá na minimum. V případě, že by na likvidátora byl kladen kvalifikační požadavek (vzdělání,

- 46 -

odbornost, praxe apod.), mohl by tento společnost „oživit“ a ta by mohla pokračovat ve své činnosti za nových podmínek. Tato možnost by byla mnohdy ekonomicky velmi přínosná. Dále by bylo vhodné upravit postavení společnosti po vstupu do likvidace z hlediska jejího vztahu k daňovým předpisům. Jak bylo uvedeno v kapitole 4.5, nachází se likvidovaná společnost mnohdy v obtížném postavení z hlediska možnosti hradit daňovou povinnost, čímž se dostává stále do hlubších problémů. Legislativně by bylo vhodné zakotvit nárokovatelnost odkladu platby daně v případě, že se společnost nachází v likvidaci a je třeba vyčkat do doby, než budou uhrazeny některé závazky, resp. zpeněžena alespoň část majetku. Bylo by také vhodné změnit ustanovení ObchZ o nutnosti zveřejňování vstupu společnosti do likvidace a zvážit, zda jsou náklady využité na zveřejnění efektivně vynaloženy a jaké procento věřitelů se díky této informaci skutečnosti vstupu do likvidace dozví. Za vhodnější bych považovala umístit toto sdělení např. na webové stránky určité státní instituce. S realizací úhrady pohledávek neodmyslitelně

souvisí

jejich

vymáhání prostřednictvím soudu. To bývá ale ve většině případů „běh na dlouho trať“. Domnívám se tedy, že by bylo nanejvýš vhodné stanovit povinnost soudů projednávat spory týkající se pohledávek likvidované společnosti. Jistě, lze namítnout, že by tím docházelo k určitému zvýhodňování těchto subjektů, nicméně za současného stavu naopak dochází ke znevýhodňování společníků, neboť likvidátor, aby zamezil průtahům v likvidačním procesu, musí mnohdy přistoupit ke zpětvzetí návrhu od soudu, následnému „odpisu“ pohledávek, a tím se snižuje likvidační zůstatek. Dle mého názoru je jednou z nejkomplikovanějších částí závěr likvidace, tedy stanovení hodnoty likvidačního zůstatku. Likvidátor nemůže přesně vyčíslit hodnotu budoucích nákladů tak, jak bylo uvedeno v kapitole 7.4. Zejména ObchZ by měl pro tuto situaci stanovit jasná regulativní pravidla. Jedním z řešení je zlegalizování „mimořádné“, resp. „závěrečné“ odměny likvidátorovi (na úhradu budoucích nákladů spojených s ukončením likvidace). Tato skutečnost by ale následně musela mít oporu v daňových a - 47 -

účetních zákonech. Další variantou je možnost uhrazení všech potenciálních nákladů předem, nicméně to by bylo značně nepraktické, protože ne všechny budoucí náklady likvidátor přesně zná a je schopen stanovit jejich hodnotu. Proces likvidace je v současné společnosti chápán jako něco odstrašujícího, něco, co značí, že společnost byla vedená špatně. Přičemž k likvidaci subjektů dochází zcela běžně a ne vždy se jedná o neschopnost managementu, ale o projev vůle vedení společnosti z nějakého důvodu činnost společnosti ukončit. Subjekty, který se nacházejí v likvidaci, se často dostávají do problematické situace, protože ostatní společnosti ne vždy dobře reflektují skutečnost, že likvidace neznamená insolvenci. Často tak dochází ke stavům, že na likvidovanou společnost je vytvářen tlak, např. tím způsobem, že s ní ostatní společnosti odmítají obchodovat z obavy, že závazkům nebude dostáno. Procesu likvidace by zřejmě prospěla celospolečenská diskuze, podobně, jako tomu bylo při přijímání insolvenčního zákona. Likvidace totiž není nikterak druhořadý institut, naopak, měla by být (samozřejmě pokud obchodní společnost není předlužena) první možností, jak narovnat a uspořádat závazkové vztahy a řádně činnost společnosti ukončit.

- 48 -

IX. Resumé This work describes a process of commitments and obligations settlement during a liquidation of capital and commercial companies (jointstock and limited liability companies). The work solves this problematic from a general view and describes a process from canceling with liquidation to the ultimate end of a company. The work also attends to possible troubles which can occur with this process (e.g. the troubles with incomplete legal regulations, the problematic of liquidator’s condition in a process of liquidation etc.). In introduction of this work, there is described up-to-date enactment of capital companies entering to liquidations status, its causes and consequences, this status's relationship to company - inside and outside (not only to company bodies but also to bodies standing out of company, for example the public authority). There are named individual demands for liquidation process - from the present legal regulations view. There are further described the relationships during a fulfilling company’s obligations, especially the relationships between the creditor and the debtor. The attention is given not only to discretions and duties of both of these groups but also to possibilities of fulfilling the obligations against debtors, especially how exactly is a liquidator allowed to solve those obligations. In this part there are also mentioned both advantages and disadvantages of given solutions with attention to an exact procedure of each mentioned option. The pivotal problematic is aimed at a process of commitments and obligations settlement. Within the frame of this process this work gives attention to specific situation, which is liquidation and directing a company to its end. There are described particular possibilities how to collect the debts from debtors and vice versa, and how to organize a payment of company's debts in liquidation in the best way. There are identified varieties of obligations and commitments solutions (in form of the obligation change and extinction, or more precisely in form of concluding new contracts necessary for the correct running of this process) and afterwards there are

- 49 -

individual concrete possibilities how to realize this payments and also how to try to figure out these problems well. The work continues with description of options, how a liquidator can proceed in debts recovery in context to different varieties of liquidation. This is followed by problematic of liquidated company’s property selling, again with an attention of both advantages and disadvantages in every single option. The enclosure of this work is addressed to the final stadium of a liquidation process. There is comprehensively described a problematic of creating and consequently dividing of liquidation balance which is very problematic in many cases. There is dealing with reasons for company canceling and with the conditions to company abolishment and also the clearance procedure from “Register of Companies”. Every part of this work ends with the description of the pivotal conclusion with an attention to up-to-date enactment problematic and then to possible concepts of solution. This work tries to explain the liquidation process in general look, not only as a process of commitments and obligations settlement and their possible solutions, but it also describes a process of liquidation as the complex of activities, which are necessary to reach its goal, like a process leading to ruining company demanding the decision of owners or judicial decision. In my work I also tried to refute some present misunderstandings of liquidation, which are mostly understand as misfortunes of the company management, what can be wrong. The liquidation can be also seen as an owners decision not to continue in their business – it needn’t always mean any failure of the management. At the end of my work I described disadvantages of actual legal regulations, which don’t allow to continue company working after it’s enter to the process of liquidation (with the only one exception of owners decision how to use liquidation balance before dividing).

- 50 -

X. Prameny Literatura 1) ADAMÍK,P. – PILÁTOVÁ,J. – RICHTER,J. Likvidace obchodních společností. 2.vyd. Olomouc:ANAG, 2005. ISBN 80-7263-271-X.

2) BEJČEK, J. - HAJN, P. - KOTÁSEK, J. - POKORNÁ, J. VEČERKOVÁ, E. Nástin obchodního práva I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3603-6.

3) BEJČEK,J. – ELIÁŠ,K. – RABAN,P. a kol. Kurs obchodního práva – Obchodní závazky. 3.vyd. Praha: C.H.Beck, 2003. ISBN 80-7179-746-4. 551 str.

4) DĚDIČ,J. – ŠTENGLOVÁ,I. – ČECH,P. – KŘÍŽ,R. Akciová společnost. 6.vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-387-2

5) DRBOHLAV, J. – POHL, T. Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu. 2.vyd. Praha: ASPI Publishing, 2006. ISBN 80–7357– 162-5

6) DVOŘÁK,T. Společnost s ručením omezeným. 2.vyd. Praha: ASPI Publishing, 2005. ISBN 80-7357-090-4

7) DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným – kompletní pohled na s.r.o. 1.vyd. Praha: ASPI Publishing, 2002. ISBN 80-86395-37-5

8) ELIÁŠ, K. – BARTOŠÍKOVÁ, M. – POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé. 5.vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. ISBN 80-7179-391-4

9) FALDYNA, F. – HUŠEK, J. – POHL, T. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2.vyd. Praha. Aspi, 2007. ISBN 978-80-7357-154-2

- 51 -

10) KRATOCHVÍLOVÁ, H. Likvidace, likvidační projekt a jeho součásti. 3.vyd. Praha: PROSPEKTRUM spol.s r.o., 1998. ISBN 80-7175-053-0

11) KRATOCHVÍLOVÁ, H. Zrušení firem – likvidace.1 vyd. Praha: C.H.Beck, 2002. ISBN 80-7179-675-1

12) MAREK, K. Obchodněprávní smlouvy. 5.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3371-1

13) MAREK, K. Smluvní obchodní právo – kontrakty. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3951-5

14) PELIKÁN,V. Likvidace podniku.

5.vyd. Praha: Grada Publishing,

2003. ISBN 80-247- 0614-8

15) PEŠTUKA, F. Zrušení a zánik společnosti. 1.vyd. Praha: Eurounion, s.r.o., 2003. ISBN 80-7317-018-3

16) PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. 1,vyd. Praha: ASPI Publishing, 2006. ISBN 80-7357-202-8

17) POHL, T. Vzory smluv podle občanského zákoníku, obchodního zákoníku a zákona o cenných papírech. 3.vyd. Ostrava: Sagit, 2004. ISBN 80-7208-453-4

18) POKORNÁ, J. Základy práva obchodních společností s příklady a otázkami. 2.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-3024-0.

19) POKORNÁ, J. - KROFTA, J. - SVOBODOVÁ, Y.- KOBLIHA, I. KALFUS, J. – KOVAŘÍK, Z. - KOZEL, R. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-7201-564-8

- 52 -

20) RABAN, P. Obchodní zákoník. 4.vyd. Praha: EUROUNION,s.r.o., 2006. ISBN 80-7317- 050-7

21) ŠTENGLOVÁ, I. – PLÍVA, S. – TOMSA, M. Obchodní zákoník – komentář. 7.vyd. Praha.: C.H.Beck, 2002. ISBN 80-7179-782-0

22)

ŠTENGLOVÁ,

I.

Přehled judikatury ve

věcech obchodních

závazkových vztahů. Praha: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-76-6

23) ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. Praha.: C.H.Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-004-1

24) ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník II. Komentář. Praha.: C.H.Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-004-1

Internetové zdroje 1) Nakladatelství Sagit, a.s.: Likvidace obchodní společnosti a družstva [citováno 18.března 2008]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=152&typ=r&levelid=ob_ 087.htm

2) Michal Černý PhD: Likvidace [citováno 18.března 2008]. Dostupné z: http://www.michalcerny.net/MCLikvidace.pdf

Judikatura 1) Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98

2) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2007 sp.zn. 29 Cdo 4808/2007

3) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2008, sp.zn. 25 Cdo 5074/2007 - 53 -

4) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007, sp.zn. 29 Odo 727/2006

5) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 12.12.2007, sp.zn. 25 Cdo 283/2006

- 54 -

XI. Přílohy Příloha č.1: Návrh na provedení změn v Obchodním rejstříku (zápis likvidace). Příloha č.2: Mandátní smlouva. Příloha č.3: Oznámení o vstupu společnosti do likvidace věřitelům. Příloha č.4: Smlouva o postoupení pohledávky. Příloha č.5: Smlouva o rozhodci. Příloha č.6: Smlouva o prodeji nemovitosti. Příloha č.7: Návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Příloha č.8: Prohlášení akcií za neplatné. Příloha č.9: Pozvánka na závěrečnou (mimořádnou) valnou hromadu společnosti. Příloha č.10: Žádost o souhlas správce daně s výmazem společnosti z Obchodního rejstříku. Příloha č.11: Návrh na výmaz společnosti z Obchodního rejstříku.

- 55 -