2008 INFORMAČNÍ BULLETIN ZSF JU

INFORMAČNÍ BULLETIN ZSF JU

QUO VADIS 2/2008

Redakční rada: Ing. Jana Bártová Mgr. Andrea Březinová Mgr. et Mgr. Josef Havlík Karolína Hudečková Ing. Eva Ježková Mgr. Dana Kováčová PhDr. Jan Vitoň

QUO VADIS 2/2008 Informační bulletin Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulty Registrováno u MK ČR pod č. jed. E 14761 ze dne 6. 10. 2003 Adresa redakce: ZSF JU, Jírovcova 24/1347, 370 04 České Budějovice e-mail: [email protected] tel.: +420 389 037 501, +420 389 037 502 Ilustrace: Miloslav Martenek Tisk: Tiskárna Vlastimil Johanus Číslo 2/2008 vyšlo v listopadu 2008

QUO VADIS listopad 2008 OBSAH

Editorial Glosátor Quovád .................................................................................................................................. 5 Devadesáté výročí vzniku samostatné Československé republiky – Velemínský M., sr...................... 6 Blahopřejeme ....................................................................................................................................... 6

Primo loco Odborná stáž pro porodní asistentky v Rakousku ................................................................................ 7 Ukrajina, Oděsa – The Way Home ....................................................................................................... 8 Postřehy a zajímavosti z některých zahraničních cest uskutečněných během minulého semestru .... 11

Vox Populi Já a dobrovolnický program canisterapie – Michňová Z. ..................................................................... 14

Exklusiv Student of the University of Zambia – at the Faculty of Health and Social Studies ...................................... 15 Inovace výuky aneb kanadský a americký vyučující na ZSF JU ................................................................... 17 Rozhovor s Michalem Matošem – ředitelem oblastního střediska HZS Nízké Tatry ...................................20

Via Facti Uzavřeme dohodu o spolupráci s EJF Lazarus – Hála J. .................................................................... 23 III. celostátní studentská vědecká konference – Trešlová M., Festová A. ........................................... 24 10 let rozvoje dobrovolnictví – rehabilitace občanských ctností – Janečková J. a Koubová Š. .......... 25 2. ročník Úvodního setkání studentů prvních ročníků – Vanišová I.......................................................... 25

Vademecum EUROPASS – mobilita pro studenty ZSF JU ....................................................................................... 27 Mezinárodní týden sociální práce ......................................................................................................... 28

Ad Notam Přečetli jsme za Vás… – Havlík J......................................................................................................... 29

Sursum Cordam Stopy ve sněhu – Koubová Š. ............................................................................................................. 30

Nota Bene Vybrané novinky z fondu knihovny….................................................................................................... 31

Varia Chtít, hodně pro to udělat a navíc mít kousek štěstí… – Remek V. .............................................................. 33 Cena Křesadlo pro dobrovolníka programu Pět P – Koubová Š.................................................................... 35

Marginalia ......................................................................................................................................... 36

3

QUO VADIS listopad 2008 EDITORIAL

Milí čtenáři,

a

kademický rok začal – a už abychom rekapitulovali rok kalendářní. Ať si to připustíme, nebo ne, více či méně bilancujeme každý. A bylo by špatné, kdybychom si alespoň trochu neplánovali zítřek. A pokud jsme studenti, učitelé nebo ostatní pracovníci této vysoké školy, je s ní spojen i náš soukromý život. Na naší fakultě se toho za poslední rok stalo mnoho. Byly akreditovány nové obory, jiné obory se již pro malý počet uchazečů neotevřely. Buduje se bezbariérový přístup v objektu U Výstaviště, připravuje se stěhování několika kateder na nová pracoviště. Proběhly slavnostní promoce našich absolventů (věřím, že to všichni řádně oslavili), nyní i slavnostní imatrikulace studentů 1. ročníků. Bylo toho ještě víc, ale všechno vyjmenovávat nechci, k tomu není úvodní slovo, ale výroční zpráva. Jistě se staly i příhody, kterým říkáme „negativní“ nebo „smutné“, někdy i „blbé“, ale těmi se moc nechlubíme. Soukromý život si každý hodnotí sám. Ale z dějepisu vím, že hodnocení je objektivnější teprve po letech. Odhaduji, že nejlepší je hodnotit po 15 až 20 letech. No – uvidíte pak sami, až to jednou zkusíte… V minulém čísle jsem psal, že chceme vydávat časopis, který bude z větší části studentským fórem, místem k diskuzi mezi studenty a pedagogy i dalšími zaměstnanci fakulty či jejími partnery nebo spolupracovníky. Znovu zdůrazňuji, že bych byl rád, kdybyste se více podíleli na jeho obsahu.

Váš glosátor Quovád

gQ

5

EDITORIAL

DEVADESÁTÉ VÝROČÍ VZNIKU SAMOSTATNÉ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

M

ožná právě proto, že už patřím k pamětnické generaci občanů našeho státu a zažil jsem jeho obrodu i rozpad v nejrůznějších obměnách, cítím potřebu prohlásit jako lékař, občan a v neposlední řadě i jako děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, že jsem rád, že jsem jeho občanem, mám k němu bez ohledu na nejrůznější historické peripetie vřelý vztah a je mi líto, že si této skutečnosti mnohdy nedostatečně vážíme. Jsem přesvědčen, že počínaje pomníčky na počest a připomenutí padlých v 1. světové válce, které můžeme vidět pomalu v každé obci, až po velká umělecká zobrazení, jež dnes přirozeně využívají nejmodernějších technologií, o něčem významném, zač stálo položit život, vypovídají. Není to formalita ani fikce, ale připomenutí smutného, leč statečného, a nejčastěji tragického osudu jednotlivců, kteří stáli na počátku čehosi, co se mohlo zrodit, a také zrodilo, s vizí či představou, ale mnohdy také jen v zoufalé, bezvýchodné situaci, kdy je provázely na smrt jen zažloutlé a ohmatané fotografie dětí a žen v náprsní kapse. Proto by mělo být samozřejmostí se alespoň v připomínaných památných dnech na chvíli zastavit a vzdát jim hold. Vždyť tím, že jim věnujeme vzpomínku či chvilku upřímné pozornosti, se stáváme součástí dlouhodobé paměti národa. Nejde přitom jen o výročí vzniku samostatného státu, ale nabízí se i mnohovrstevné datum 17. listopadu a další. Mou povinností, jako děkana vysokoškolské výchovně-vzdělávací instituce, je na tento fakt upozorňovat především Vás, mladou generaci. V rychlém tempu života se mnohdy stane, že ledasco opomeneme. Proto mě potěšil požadavek předsedy akademického senátu ZSF JU vyvěšení státní vlajky na našich budovách. Zákon nám to sice jednoznačně nenařizuje, ale vztah k našemu státu ano. Proto visely státní vlajky na našich objektech v den devadesátého výročí vzniku Československého státu a budou připomínat i významná výročí spojená s aktivitou a osudy našich studentů 17. listopadu. Miloš Velemínský děkan ZSF JU

BLAHOPŘEJEME

paní proděkance Valérii Tóthové k udělení titulu „profesorka“.Tento titul je o to cennější, že se stala první profesorkou v oboru Ošetřovatelství v České republice. panu děkanovi Miloši Velemínskému k čestnému doktorátu – titulu „doktor honoris causa“, který mu byl udělen na slavnostním zasedání Vědecké rady Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě. V pátek 24. října 2008 na slavnostním aktu k 90. výročí Dne vzniku samostatného československého státu v obřadní síni českobudějovické radnice převzal děkan ZSF JU z rukou primátora Mgr. Juraje Thomy medaili „Za zásluhy“ o pediatrii a rozvoj Jihočeské univerzity. panu profesorovi Janu Pfeifferovi, který v letošním roce oslavil 80. narozeniny, nestorovi české rehabilitace. Přečtěte si publikaci vydanou k tomuto životnímu jubileu vydanou v nakladatelství Grada s názvem „Pocta Janu Pfeifferovi u příležitosti 80. narozenin“. panu profesorovi Jindřichovi Mourkovi, který také v letošním roce oslavil 80. narozeniny. Jeho vědecký zájem zaujímal celou škálu problémů fyziologie člověka. Výrazně ovlivnil úroveň výuky fyziologie na ZSF JU.

6

QUO VADIS listopad 2008 PRIMO LOCO

ODBORNÁ STÁŽ PRO PORODNÍ ASISTENTKY V RAKOUSKU

S

tudentky ZSF JU oboru porodní asistentka měly až do konce roku 2007 možnost absolvování tříměsíčních praxí v Rakousku, konkrétně v Landes-Frauen-und Kinderklinik Linz. Landes-Frauen-und Kinderklinik Linz (dále jen Klinika) se postupem času stala nemocnicí s nejvyšším počtem porodů v Rakousku. V roce 2006 jich měla například více než 2 600 (z toho bylo 108 porodů Vakuumextrakcí, 1 porod – forceps, 478 porodů bylo sectio caesarea a epiziotomií bylo 52,5 %). Vedle toho jsou zde na přání rodiček prováděny spinální, epidurální, periduální a lokálně infiltrační anestézie u běžných i operativních porodů. Provádí se porody ambulantní, porody v domácnosti i s hospitalizací, která trvá 3–4 dny. Stejně jako v Německu, tak i v Rakousku se práce a kompetence řídí samostatnou činností porodních asistentek. Zde je totiž přivolán lékař až v případě výskytu patologie u matky nebo u plodu. Rodičky si mohou vybrat, jakým způsobem chtějí rodit (např. s tatínkem, mohou rodit ve vaně nebo je porod veden pomocí homeopatie, relaxační hudby, za použití aromaterapie, vsedě, vpokleku, ve stoje, v závěsu a také na boku). Na porodním sále je práce porodní asistentky spojená vždy s individuálním přáním rodičky a nastávajícího tatínka. Vše se odehrává v klidné, tiché atmosféře. Na Klinice jsou mimo jiné i oddělení pro prenatální medicínu, neonatologii, dětskou psychiatrii, dětskou chirurgii a dětskou kardiologii. Tříměsíční odborná praxe studentek byla rozdělena do dvou částí: praxe na porodním sále a oddělení šestinedělí. Praxe zahrnovala práci s dokumentací i v elektronické verzi, praktickou péči o „šestinedělky“, těhotné, novorozence, o rodičku na porodním sále, asistenci lékařům apod. Studentky, které se účastnily stáže, úspěšně prošly konkurzem na ZSF JU. Tyto odborné stáže se uskutečnily pod záštitou programu EU Leonardo da Vinci a později i programu Erasmus. O studentky se starala porodní asistentka Bohumila Prouzová, která na klinice zastupuje staniční sestru na porodním sále, vede porodnické kurzy a vyučuje porodnictví. Velice pečlivě vedla praktickou a teoretickou část, ale i jazykovou přípravu našich studentek. Přidělovala jim jednotlivé úkoly a dohlížela na práci s kazuistikami. Ubytování pro studentky zajišťovala přijímající organizace, a tak byly studentky ubytovány v ubytovně nemocnice. V roce 2005 se odborné stáže v Linci zúčastnily první dvě studentky. Jejich celkové hodnocení stáže bylo velmi pozitivní. „Stáž byla vynikající. Byla jsem spokojena!“ (Michaela Boušková), „Naprostá spokojenost. PříPorodní asistentky při práci jemné prostředí, možnost naučit se nové věci, získat praxi a hlavně zkušenost ve svém oboru.“ (Hana Branšovská). Studentky dostaly na závěr stáže osvědčení o účasti na stáži. S pozitivní zkušeností se z praxe vrátily i další dvě studentky – Lucie Babková a Markéta Pischeková. Lucie Babková popisuje přínos stáže následovně: „Byla to neocenitelná zkušenost, při které jsem měla možnost seznámit se s novými věcmi, lidmi, osvojit si a zdokonalit si své znalosti v oboru a jazyce. Vřele všem doporučuji.“ Lucie Čermáková se zúčastnila stáže v roce 2007, a to už pod záštitou programu Erasmus. „Přínosem pro studentky, které absolvují zahraniční odborné stáže, jsou mimo jiné získané nové zkušenosti v oblasti ošetřovatelství a porodní asistence. Studentům se otvírá nová perspektiva při hledání budoucího zaměstnání v rámci Evropského unie,“ shrnula přínos praxe PhDr. Vlasta Koudelková, R.M, R.N. Navzdory spokojenosti se spoluprací na obou stranách musela rakouská strana tuto spolupráci ukončit. Důvodem byl silný tlak na přednostní přijímání rakouských studentů/studentek oboru porodní asistentka. Vzhledem velkému přínosu zahraničních stáží v tomto oboru začalo zahraniční oddělení ZSF JU vyhledávat nové možnosti pro odborné stáže studentů oboru porodní asistentka v Rakousku. Na poptávku ZSF JU po umístění studentů oboru porodní asistentka na tříměsíční odborné stáže kladně zareagovala Landes-krankenhaus Freistadt. V březnu 2008 kliniku ve Freistadtu navštívila PhDr. Koudelková a Mgr. Zierhutová s cílem dojednání konkrétních podmínek odborných stáží studentek ZSF JU. Vedení nemocnice bylo velmi vstřícné. První studentky mohly vyjet na odbornou tříměsíční stáž do Rakouska již v červenci tohoto roku. Předpokladem však je komunikativní znalost němčiny. Praktická náplň stáže byla podobná jako v Landes-Frauen- und Kinderklinik Linz. Studentky byly zhruba jeden měsíc na porodním sále, jeden na oddělení šestinedělí a jeden měsíc na novorozeneckém oddělení. Nemocnice ve Freistadtu je menší, podle primáře gynekologicko-porodnického oddělení Dr. Josefa Sabbagha zde mívají

7

PRIMO LOCO

průměrně kolem 40 porodů za měsíc. Vše je velice prakticky uspořádané, v nemocnici vládne přátelská a rodinná atmosféra, která je pro rodičky důležitá. V nemocnici se provádí i ambulantní porody i porody podle přání rodiček, které jsou vedené pomocí aromaterapie a homeopatik. Součástí porodního sálu je menší operační sál, který slouží pouze pro provádění císařských řezů. Ubytování studentek bylo zajištěno blízko areálu nemocnice v nově zrekonstruované ubytovně vzdálené necelých 5 minut chůze. Studentky byly ubytované v samostatných jednolůžkových pokojích – s vlastním kuchyňským koutem a sociálním zařízením. Dále měly přístup i na internet, který funguje v rámci nemocnice. Tyto tříměsíční stáže byly opět realizované pod záštitou programu Erasmus a přidělené stipendium studentkám vystačilo na pokrytí nákladů na dopravu, ubytování, stravování a na pojištění. Stravování studentek je možné v jídelně pro zaměstnance, která se nachází v suterénu vlastního areálu nemocnice. V denní nabídce jídel je možné si vybrat snídani, oběd i večeři podle vlastního výběru formou samoobsluhy. Studentkám ZSF JU oboru porodní asistentka je tímto nabídnuta nová možnost poznat nejen po stránce praktické, ale i teoretické porodnickou problematiku v Rakousku. Studenti oboru porodní asistentka, kteří mají o nabízenou zahraniční stáž zájem, mohou zasílat svůj strukturovaný životopis ve formátu Europass spolu s motivačním dopisem (150 slov) v němčině el. poštou na adresu [email protected]. Jana Zierhutová a Vlasta Koudelková katedra ošetřovatelství

UKRAJINA, ODĚSA – THE WAY HOME

O

dborná stáž proběhla v letním semestru ak. roku 2007 (tři týdny), jejím zaměřením byla především HIV/AIDS problematika Ukrajiny a „street children“ – děti žijící na ulici. Tyto preferující oblasti byly vybrány vzhledem k tématu disertační práce s tématem „Holistické aspekty HIV problematiky v kontextu rozdílnosti kontinentů“. Díky pomoci Martiny Zikmundové (vyslankyně OSN za ČR) a fotografa Jana Šibíka se podařilo navázat kontakty s organizacemi, které se výše popsaným jevům věnují. Stáž byla iniciovaná vlastním zájmem a veškerá agenda vztahující se k výzkumu byla řešena až na místě. Byl ztížen přístup k získávání nejen statistických, ale kvalitativních dat pomocí dotazníků a rozhovorů, jakýkoliv kontakt např. s HIV pozitivním dítětem probíhal za přítomnosti sociálního pracovníka z dané organizace, na návštěvy organizací muselo být zvláštní povolení z Kyjeva nebo českého velvyslanectví. I pořizování vlastní fotodokumentace probíhalo velmi obtížně, zvláštní povolení od hlavního hygienika Oděsy a vstup jen do určitých části organizací nás provázelo na každé návštěvě. Ukrajina Ukrajina je bývalým státem Sovětského svazu, hraničící s Ruskem, Moldavskem, Rumunskem, Slovenskem, Polskem, Maďarskem a Běloruskem. Svoji nezávislost získala v roce 1991, celkový počet obyvatelstva je 47 mil., hlavním městem je Kyjev. Národnostně převažuje ukrajinská národnost, Rusové, rumunská menšina, Bulhaři a malé procento volyňChildren street – život ve skupině ských Čechů. Úředním jazykem je pro Ukrajinu výhradně ukrajinština, na poloostrově Krym dominuje ruština. Ukrajina patří mezi nábožensky založený stát, celkový počet věřících převyšuje 60 %, převládajícím náboženstvím je pravoslavné křesťanství, řeckokatolická víra, méně je zastoupen islám a judaismus. Vybrané sociopatologické jevy u „street children“ na Ukrajině Rozpad nemocného impéria SSSR přivedl mnoho občanů svazových republik do tíživé sociální situace. Novým silným sociálněpatologickým fenoménem je dětské bezdomovectví. Důvody, proč se děti ulice, jak

8


se obecně tato skupina nazývá, v této situaci objevily, jistě nesouvisí jen se změnami politického uspořádání, ale jsou především přímými důsledky nefungování sociálního systému, rozpadu rodinných vazeb, alkoholismu či neschopností rodičů finančně zabezpečit své potomky. Často jsou děti vlastními rodiči posílány za výdělkem, kdy nejobvyklejším způsobem obživy je žebrota, dětská práce – mytí aut, bot, donáška nákupů, obchod s drogami, dětská prostituce či krádeže. Pro řadu dětí však toto prostředí nabízí svobodnou půdu v partě svých vrstevníků. To je důvodem, proč se řada dětí, které prošly některým ze zařízení nabízející pomoc – stravu, ubytování, školní docházku, na ulice, kde se cítí „like kings“, opětovně vrací. Oficiální údaje hovoří o bezmála 50 tisících dětech ulice na Ukrajině, ovšem tento počet může být i značně podhodnocen. Negativní postoj veřejnosti vůči takovým dětem je často podněcován různorodou etnicitou a náboženským vyznáním pouličních dětí. Věkové spektrum dětských bezdomovců je rozličné, předškolními dětmi začínaje a plnoletými konče. Chlapci jsou zastoupeni ze 70 %, nízký počet děvčat je vysvětlován jejich lepší sociální integrovatelností a lepší Children street – vstup do teplovodu pracovní uplatnitelností, např. v domácnosti. Často se dívky snaží uniknout pozornosti sociálních pracovníků, převlékají se jako chlapci, čímž také zvyšují svou bezpečnost na ulici především v noci. Škála problémů pouličních dětí má velké rozpětí: od sociálních – jakými jsou absolutní chudoba, sociální izolace, analfabetismus, diskriminace, stigmatizace, násilné chování okolí; přes problémy zdravotní – fyzické obtíže spojené s nedostatečnou výživou, pohlavně přenosné choroby (HIV, syfilis, hepatitidy), nechtěné těhotenství, neurologické obtíže (plynoucí ze zneužívání omamných látek), úrazy a běžná dětská onemocnění až po duševní problémy – děti jsou vystavené velkému stresu (odchod od rodiny, samota, úmrtí v okolí, konflikty v rodině atd.). Se všemi výše jmenovanými aspekty jde ruku v ruce drogová problematika, jež zachvátila všechny věkové kategorie ukrajinských bezdomovců, kteří díky účinkům drog zapomínají na hlad a deprese. Děti začínají cenově dostupnými lepidly, roztavenými plastovými lahvemi, efedrinem, který je volně dostání v lékárnách bez lékařského předpisu, a končí až u nitrožilního užívání opia. Život na ulici podléhá přísným skupinovým pravidlům, hierarchické rozložení moci závisí nejen na síle, ale také na věku a délce života na ulici. Dětská vynalézavost se uplatňuje při získávání nejen prostředků na stravu, ošacení a drogu, ale i také při vymýšlení způsobů ochrany před policií, bránění výhodného krytého místa na nocleh či při obraně vykořisťování a násilí od jiných osob. Obecné úrovně řešení tohoto problému jsou víceméně dvě. První, státní instituce, které se často snaží o represi, o uzavírat děti do sociálních zařízeních, zavírání a čištění ulic. Druhá, obtížnější ve smyslu časové náročnosti, vede přes různé neziskové organizace financované zahraničními spronzory ze zahraničí a snažící se o zapojení bezprizorných dětí do normálního života formou volnočasových aktivit, a to díky centrům poskytujících ubytování, vzdělání, stravování a základní lékařské ošetření. Další formou jejich činnosti je „street work“, konkrétně monitoring osudů jednotlivých dětí a zajištění základní zdravotní pomoci, výměny jehel a 2x týdně stravování. Children street – čichači lepidel Problematika společenského vyloučení na Ukrajině Problematika společenského vyloučení se na Ukrajině týká především dětí na ulici, tzv. sociálních sirotků, kterými v nejčastějším případě bývají děti utečenců z Moldávie, Ruska a Běloruska. Jejich počet je podhodnocován státními úřady stejně jako počet osob užívající drogy či počet nakažených virem HIV, jejichž řady jdou do statisíců.

9

PRIMO LOCO

Největší nestátní organizací, které se zabývá dětmi i dospělými na ulici, drogově závislými a testováním osob na HIV, je právě nestátní organizace „Way home“. Její činnost je logicky rozdělena mezi tři detašované pracoviště, která mají svoji činnost rozdělenou. Prvním centrem je HIV centrum, kde dochází ke krevním odběrům na testování HIV/ADS, poradenství a je zde možnost porady s psychologem. Druhé centrum je zaměřeno na uživatele drog, kterých je nepředstavitelné množství i mezi starší populací, a to především nitrožilní uživatele. U dětí se jedná především o látky těkavého charakteru – toluen, lepidlo či plyn ze zapalovače. Na problematiku se zneužíváním omamných látek spirálovitě navazuje problematika dětské prostituce, krádeží, dětské práce i rozsáhlejší kriminální činnosti. Dětem ulice se věnuje třetí pracoviště, které je zároveň sídlem ředitele celé organizace pana Sergeje Kostina, která má kolem 80 zaměstnanců. K pracovišti patří dětský domov s privátním vzdělávacím systémem, počet dětí se pohybuje kolem 20, není nucený a dítě může samo domov opustit. Následnou činností je detekce dětí v ulicích, poskytování zdravotní péče, sociálních služeb s nabídkou možnosti jít žít do domova. Jednou denně je jim poskytována strava. Za pomocí i české vyslankyně OSN Martiny Zikmundové, která rok dohlížela na činnost organizace, se podařilo tuto organizaci založit a nyní je její chod zcela v rukou místních obyvatel. Je pravdou, že po návratu a konzultaci se sl. Zikmundovou jsme zjistily závažné prohřešky, které jsou v rozporu s původními představami. Např. výměnný systém (výměna použité stříkačky u nitrožilních uživatelů drog) zcela ignoruje zásady, kdy zaměstnanci organizace vydávají pouze čisté jehly a stříkačky a použité nevyžadují, ty se pak nacházejí na předměstích celé Oděsy.

Jaké jsou možnosti stáží na Ukrajině pro studenty ZSF JU? Odborná stáž na Ukrajině je zaměřena na typickou prací terénního zdravotně sociálního pracovníka – přímý kontakt s lidmi žijícími na ulici, poskytování sociální pomoci, krizové intervence, „streetworkera“ a základní zdravotní ošetření. Hlavní podmínkou účasti na odborné stáži na Ukrajině je komunikativní znalost anglického nebo ruského jazyka. Zaměření stáže pro studenty ZSF JU lze rozdělit do následujících činností: práce v organizaci OPS „Doroga k domu“ a spolupracujících organizací jako „Centrum pro vzdělávání a zdraví dětí ulice“ a centrum „Důvěry“ (centrum zabezpečuje výměnu injekčních stříkaček a základní psychologickou podporu); práce s bezprizorními dětmi a dospívajícími na ulicích města Oděsy a blízkém okolí; práce se znevýhodněnými dětmi a dospívajícími ze špatných sociálních a ekonomických podmínek, z krizových rodin; práce s dětmi závislými na omamných látkách či postiženými HIV; práce na organizaci a aktivitách letního stanového tábora, který probíhá první poloviny června do poloviny srpna. Letní tábor je určen pro děti z nejohroženějších skupin; seznámení postižených skupin s jejich dětskými právy a dalšími možnostmi vedoucími k osobnímu rozvoji; účast na různých projektech organizace OPS „Doroga k domu“ týkající se výše uvedených problémů společnosti. Důležité webové odkazy: http://wayhome.aids.ua/content/section/5/202/ http://www.streetkids.org.ua/eng/projects/socpatrul.html http://www.thischildhere.org/resume.html ..........americký fotograf a kněz Robert Gamble http://www.afew.org/english/index.php http://www.aidsalliance.kiev.ua/cgi-bin/index.cgi?url=/en/news/index.htm * Foto: Ing. Šálek Martin, Jihočeská univerzita, Biologická fakulta

Jolana Ročňová studentka ZSF JU

10


Postřehy a zajímavosti z některých zahraničních cest uskutečněných během minulého semestru

WORKSHOP S PŘEDSTAVITELI ORGANIZACÍ POSKYTUJÍCÍCH SLUŽBY GLBT LIDEM, MÍTINK SE STUDENTY UNIVERZITY V MANCHESTERU (31. 3.–6. 04. 2008)

Z

ahraniční pracovní cesta do Manchesteru přispěla k navázání pracovních kontaktů s organizacemi zabývajícími se problematikou osob s odlišnou sexuální orientací a k seznámení se s problematikou GBLT lidí v Anglii, zejména s legislativním zakotvením této problematiky. Součástí pracovních schůzek bylo mimo jiné i získání studijních materiálů a navázání budoucí spolupráce s organizacemi, jež by se daly využít při projektech realizovaných v České republice (např. GAČR). Pro studenty naší univerzity jsou v knihovně ZSF JU k dispozici k nahlédnutí materiály: Postgraduate Prospectus 08 a Full-time Undergraduate Prospectus 2009 na rok 2009. Veronika Kubelová katedra sociální práce a sociální politiky

4. MEZINÁRODNÍ PRACOVNÍ KONFERENCE EURAIBI Siena, (Itálie) – 3. až 5. dubna 2008

E

URAIBI (Evropa proti poškození mozku u kojenců) je nadací, která se zejména věnuje studiu chorob v těhotenství, intrauterinním infekcím, prenatální a postnatální asfyxii a léčbě novorozenců s vysokým rizikem poškození mozku. Cílem EURAIBI je spojit úsilí všech specialistů v oboru neonatologie, těhotenství, ošetřovatelství, lékařů a vědců pro prevenci a léčbu poškození mozku. 4. mezinárodní pracovní konference EURAIBI na téma – Neonatální poškození mozku: Zjištění a prevence u plodu a novorozence – se konala v Itálii v Sieně. Konference se aktivně zúčastnili pan děkan prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., a jeho syn MUDr. Miloš Velemínský.

Vědecký program obsahoval tyto sekce: Mechanismy poškození mozku u novorozenců, Vyhodnocení funkce mozku v perinatálním období, Ultrazvuk a biochemické markery pro predikci nemoci v období gestace, Fetální a neonatální oxidační zátěž, Neuroprotektivní mechanismy a strategie, Klinická péče o závažně nemocné novorozence. MUDr. Miloš Velemínský na této konferenci prezentoval poster s názvem: Cytokiny v pupečníkové krvi a časná detekce rizika časné neonatální sepse – M. Velemínský, P. Sák, J. Tošner, M. Hanzl

prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. a MUDr. Miloš Velemínský.

Velemínský Miloš jr katedra klinických oborů

11

PRIMO LOCO

16. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE O ZDRAVÉ NEMOCNICI A O ZDRAVOTNICKÉ PÉČI (14.–16. května 2008, Berlín, Německo) ZAJÍMAVÉ POSTŘEHY Z NĚKTERÝCH PŘEDNÁŠEK PREZENTOVANÝCH NA TÉTO KONFERENCI Budoucnost zdravotnictví – výzvy a šance pro zdravou společnost – Stephan SIGRIST (Switzerland) – Dnešní nabídka zdravotnických služeb se neustále rozšiřuje a přibližuje klientům. Soustřeďuje se nejen na léčbu nemocí, ale hlavně na předcházení jim. Otevření trhu se zdravotnickými službami přispívá k podpoře zdraví a prevenci onemocnění. Potenciální trh služeb může působit lépe na společnost, přiblíží se jejím potřebám a díky síle konkurence se stává flexibilnější a stále se vyvíjející, zdokonalující se tak jako ostatní komerční trhy. Díky tlaku společnosti se rozvine v rozsáhlou síť služeb, kde je úzká spolupráce mezi poskytovateli služeb. Můžeme ho nazvat „zdravým“ trhem – motivace občanů k péči o vlastní zdraví, přiblížení prevence široké veřejnosti, přesunutí orientace z nemocí na prevenci, přizpůsobení prevence požadavkům populace – přenesení péče k lidem. Projekt Ošetřovatelství založené na důkazech – Richard WEISS – Každodenní problémy se postupně formulují do otázek, které se ověřují výzkumem, a zodpovězené otázky a závěry jsou aplikované do praxe. Ošetřovatelství založené na důkazech přispívá k možnosti vytvoření mostu mezi praktiky a teoretiky. NAŠE PREZENTACE Naše prezentace byly zařazeny do bloku Péče o cizince: Kulturně diferenciovaná péče o vietnamskou minoritu v České republice – Helena BUBNÍKOVÁ – Rozsáhlý výzkum prokázal, že vietnamská komunita je v České republice asimilovaná a nevyžaduje kulturně diferenciovanou péči. To je důkaz vysoké kvality českého zdravotnictví. Problém, který tento projekt objevil, je v jazykové bariéře mezi českou sestrou a vietnamským pacientem, přesto je vidět patrná snaha na obou stranách tento problém vyřešit. Dále jsme prezentovali poster, který byl zařazen do sekce o respektování kulturních odlišností ve zdraví a zdravotních službách – ŠEDOVÁ L., BUBNÍKOVÁ H., VELEMÍNSKÝ M., TÓTHOVÁ V.: Životní styl u vietnamské minority v ČR. Náš poster byl zaměřen na výsledky rozsáhlého výzkumného grantu. Tato část byla věnována výsledkům z oblasti životního stylu v vietnamské minority žijící v České republice. Považujeme tuto konferenci za velmi přínosnou z toho důvodu, že se zde sejdou příslušníci různých zemí z oblasti zdravotnictví a vyměňují si své poznatky někdy o velmi blízkých nebo totožných problémech. Osobní přínos spatřujeme v tom, že jsme měly možnost seznámit jiné kolegy s výsledky našeho rozsáhlého grantu. Zajímavá diskuse se rozvinula na téma personální zajištění ve zdravotnictví. Téměř všechny země východní bloku, které byly přítomné, se potýkají s nedostatkem ošetřovatelského personálu. Velmi nás překvapilo, že jediná zastoupená země, která tento problém nemá, je Finsko. Pozvání na 17. mezinárodní konferenci HPH, která se koná v r. 2009 na Krétě. Lenka Šedová, Helena Bubníková katedra ošetřovatelství Já bych tam fakt jel!

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE „WORLD SUMMIT OF ANTIVIRALS“ (17.–27.7.2008 – Kunming, Peking)

T

ato cesta se uskutečnila na pozvání pořadatele konference k přednesení zvané přednášky a s jeho částečným přispěním k financování pobytu. Ve dnech 20.–22. 7. v Kunmingu jsem na mezinárodní konferenci „World Summit of Antivirals“ předsedal sekci č. 15: Citlivé a přesné diagnostické testy. Na konferenci jsem vystoupil s příspěvkem Perspectives of Molecular-Recognition-based Methods in Reliable Virus Diagnostics (Perspektivy metod založených na molekulárním rozpoznávání ve spolehlivé diagnostice virů).

12


Po skončení konference 23.7. přelet do Pekingu a 24.7. se konala návštěva pekingského univerzitního kampusu, rozhovor s dr. Le Sunem, ředitelem firmy AbMax Biotechnology Co., Ltd. Další den se konala návštěva firmy AbMax, zaměřené na biotechnologie, především na produkci monoklonálních protilátek a proteinů s definovanými vlastnostmi na základě vlastních výpočtů pomocí vlastního firemního softwaru. Byly diskutovány aplikační možnosti tohoto softwaru a role molekulárního modelování v biotechnologiích. Účast na mezinárodní konferenci World Summit of Antivirals je pro mne cenná nejenom z hlediska tematiky, která sdružuje jak virovou diagnostiku, která byla nosným programem mezinárodní akce COST, již jsme se zúčastnili s programem DNA čipů, tak i nové směry v terapii virových onemocnění a protivirové preparáty, které jsou často navrhovány pomocí molekulárního modelování, což je druhé těžiště vědecké práce katedry laboratorních metod a zdravotnické Zahájení konference techniky. Kromě toho byla příležitost navázat četné i mezioborové kontakty na skutečně mezinárodní úrovni. Svoji účast na tomto prestižním summitu, možnost prezentování našich výsledků formou zvané přednášky a navíc pověření vedením významné sekce považuji za vysoké ocenění pro Zdravotně sociální fakultu, která se takto dostává v pozitivním slova smyslu do povědomí vědecké veřejnosti. Bližší poznání hostitelské země Číny je velmi zajímavé. Je to země, která prožívá velké změny související s rozvojem výroby a s orientací na export. Do země se vracejí vědci a pedagogové ze špičkových světových pracovišť a jsou přijímáni za dobrých podmínek na univerzitách i v soukromém sektoru. Díky relativně nízkým životním nákladům a tradiční skromnosti obyvatelstva pak dokáží čínské firmy produkovat např. biotechnologické speciality ve výborné kvalitě a za bezkonkuAreál Pekingské univerzity renční ceny. Z možných perspektivních kontaktů, které byly navázány během této konference, bych chtěl zmínit prof. Toniola, ředitele laboratoře medicínské mikrobiologie na Lékařské fakultě univerzity v Insubrii (Itálie), který projevil velký zájem o společné projekty s naší fakultou.

Miroslav Šíp katedra laboratorních metod a zdravotnické techniky Moc se mi líbila zpráva z Oděsy a Pekingu. Těším se na vaše další zajímavé zprávy z cest po světě.

13

VOX POPULI

JÁ A DOBROVOLNICKÝ PROGRAM CANISTERAPIE

S

tuduji na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V prvním ročníku jsem se zapojila do dobrovolnického programu canisterapie, který se zaměřuje na léčebný kontakt psa v interakci s člověkem.

Mám velmi ráda zvířata. Protože však sama psa s canisterapeutickými zkouškami nevlastním, s radostí jsem uvítala možnost stát se dobrovolnicí. Začala jsem pravidelně docházet s Mgr. Jaroslavou Eisertovou (garant programu) k autistické dívce, se kterou již v předešlých měsících soustavně pracovala na odstranění panického strachu ze psů. Začala jsem u této terapie asistovat ve fázi, kdy klientka akceptovala přítomnost psa v místnosti, ale kontakt se psem nevyhledávala, při přiblížení psa se kontaktu bránila a chovala se úzkostně. Cílem naší práce bylo, aby se klientka v konečné fázi nebála ani psů cizích a neomezovalo ji to, jak tomu bylo v minulosti, v pohybu na veřejných prostranstvích nebo alespoň v situaci setkání se psem nejednala unáhleně, neutíkala, neschovávala se a neodháněla psa zbrklými pohyby rukou. Soustředily jsme se také na to, aby klientka dokázala rozpoznat náladu psa a věděla, jak se má zachovat (např. ocas mezi nohama psa je pro nás signálem, že pes má strach, tzn. bát se ho nemusíme, když mu nedáme příležitost k agresivní obraně). Dalším cílem bylo posilovat komunikaci a rozvíjet spolupráci klientky s okolním světem. Při terapiích se pejsci střídali, aby nedošlo k tomu, že si dívka zvykne na konkrétního psa a k ostatním nebude mít důvěru či bude preferovat pouze jedno plemeno. Jejich jména si autistická dívka velmi dobře pamatovala. Naštěstí Mgr. Eisertová vlastní tolik psích miláčků, že klientka měla možnost seznámit se s rozmanitými charaktery psů i velikostmi, rasami a barvami. Přesto měla nakonec dívka svého oblíbence – fenku zlatého retrívra s klidnou povahou. Při posledních návštěvách se klientka již cizích psů nebála, spíše je ignorovala a známým psům dávala z ruky pamlsky, bez velkých obav si psy hladila, házela jim míček a opět jim ho brala z tlamy. Dobrovolnické centrum pořádá též např. letní integrační canisterapeutický tábor a víkendové rekondiční pobyty se zaměřením na zooterapii. Měla jsem také možnost zúčastnit se a pomáhat při jednorázových aktivitách (ve školní družině, středisku výchovné péče, domově pro seniory, mateřské škole). Tyto skupinové akce jsou z hlediska organizace mnohem obtížnější než terapie individuální, a proto je zapotřebí většího počtu dobrovolníků. Pravidelně své zážitky, strasti a úspěchy řešíme na supervizi, a to jedenkrát za osm týdnů, kde má dobrovolník možnost poznat ostatní členy dobrovolnického programu, najít inspiraci a přátelství, domluvit se na exkurzích nebo akcích, jež nám jsou nabízeny jako poděkování za naši energii a čas, ve kterém se věnujeme užitečné činnosti a rozdáváme tím svou radost druhým. Zlata Michňová studentka ZSF JU

14

QUO VADIS listopad 2008 EXKLUSIV

STUDENT OF THE UNIVERSITY OF ZAMBIA – AT THE FACULTY OF HEALTH AND SOCIAL STUDIES

I

come from a typical African family of eight (8) people, i.e., four brothers and four sisters. I am the youngest of all, and live in Lusaka the capital city of Zambia. My father is a former Head teacher and my mother a midwife, now settled at a farm in Ukwimi farming Block in petauke District of Eastern province. I am an Ngoni by tribe. I started my primary school in 1990 and finished high school in 2001 at Chizongwe Technical High School in the Eastern province of Zambia. While at school in 2000, I was lucky to be one of the two students selected from our school and also among the 21 students selected from the whole Eastern province to attend a short holiday Training-w-shop under auspices of Africare Zambia, an International organization and Youth for community Action. I was trained Lee Tembo – cyklovýlet na Dobrou Vodu se studentkami ZSF JU in basic journalism, and later got attached to Yatsani Community Radio Station for my Practice, as I always wanted to be a journalist. After finishing my High school in 2001, I however, went on studying Information Technology (IT), at Lusaka Business and Technical College (LBTC) with a special bias to Computer programming and Architecture. However, I could not get a job as soon as possible. Hence, I went for some other short studies in HIV/ AIDS counselling and awareness with an organization called Welfare Ministries (WEMI) and fortunately got a job with Hope for Africa International (NGO) as an HIV/AIDS programmes coordinator. How did you get in contact with Czech Aid NGO in Lusaka and how long have you been cooperating with Czech Aid? While working at Hope for Africa as an HIV/AIDS coordinator one of my tasks included monitoring the HIV/ AIDS programmes in community schools under the organization, and later I initiated a programme for the Street children in community schools called “The HIV/AIDS Poster „drawing project, with the help of Ms. Jane Parker from United Kingdom (UK) who was in the same department with me and some other colleagues. We therefore, selected three community schools in Lusaka were we did facilitate on HIV/AIDS and latter asked the children to draw posters portraying some HIV/AIDS message, and Czech Aid’s Kalingaliga social project for street children was one of the lucky education centres that was selected for the w-shops, and it was at this time that I met with Ms. Marcella Korabova, who was then the social projects coordinator for Czech Aid and later after I quitted work at Hope for Africa, I then applied to the University of Zambia, department of Extension studies, Social Work Department to pursue some studies in Social Work, and fortunately I was accepted to study Social Work with the University of Zambia from 2005 until 2007 and since then, I have been cooperating with Czech Aid in all the programmes especially the Extra Curricular activities. Why did you choose Social work? The reason why I chose to study social work is that I really have a strong passion for the vulnerable groups in society. Besides, social work as a helping profession, has well defined strategies that can help in elevating the social problems at the same time empowering the vulnerable people with skills on how they can change their status quo. Other than the above reason, Zambia as a developing country is faced with so many social problems which require effective problem intervention strategies in order to intervene; as such studying social Work places me in a better position in helping alleviate the many social problems. How did you find out your sponsor - Celtel Zambia? Celtel Zambia, a leading mobile Telecommunication in Zambia, facilitated for my return flight ticket to Czech Republic. As an organization, it has a viable social responsibility package, were it pays back to the community by helping vulnerable persons, hence they had placed both in the print and electronic media an advertisement asking people to write touching stories about their biggest wishes dubbed as „Touching Lives“,

15

EXKLUSIV

I took part, wrote a story and I was nominated by my brother in law, Mr. Enias Jere, a fellow social worker, so that Celtel Zambia could pay for my flight expenses to the Czech Republic and do some short studies in Social work. In no time, I got a phone call from Celtel Zambia that they had considered my nomination, and that they needed to interview me from the Czech Aids Kalingalinga social project so that they could see what I was doing with the street children. Then I had to undergo a series of interviews with the Touching Lives Crew and also they extended the interview to Ms. Vera Obelczova, Czech Aids coordinator, three children from the project as well as my brother in law who had nominated me, This was done so that they (Celtel) could have divergent information from the people pertaining to my nomination and later on a documentary was done about my work at Czech Aid in Kalingalinga. Barely two to three weeks after the interview I got a phone call from the touching Lives Crew that I was one of the lucky winners of the Touching Lives programme, and I was requested to go to the Zambia National Broadcasting Cooperation (ZNBC) Television studios for the ultimate Show. Besides the flight ticket to Czech Republic, and visa costs, Celtel Zambia also presented to me a home theatre system, a Czech travel pack, with an audio compact disc and a book about Czech language, Zambian watch coated with copper and a few other Zambian flag coloured clothes as complementary prizes. Certainly, Celtel Zambia has made me realize my dream, a dream not only to come to the Czech Republic for pleasure and leisure, but a dream to have viable knowledge and experience with the Czech social work methodologies, which would ultimately enable me contribute effectively towards the alleviation of social problems in Zambia. What obstacles did you have to overcome to get to Czech Republic? Before my departure to Czech Republic, I really encountered serious obstacles that I had to overcome. First and foremost, Zambia has no Czech Embassy, therefore, all the issues pertaining to the acquisition of the student visa were to be done in South Africa and personally taken there. The long distance that lies between the two countries coupled with language barrier proved difficult for me, however, my impetus to face the obstacles made me overcome some of the problems and finally my flight to the Czech Republic became certain. What is the main purpose of your stay here? Essentially, my three months stay in the Czech Republic, and South Bohemia University in particular will focus on both practical and theoretical aspect of social work methodologies being pursued here. Most importantly, my social practice will enable me to interact and mingle with different international students who definitely have and experience different social systems in their countries; as such this would equip me with viable knowledge on how to best address certain social problems in my home country. What do you want to do in Lusaka when you return? Once my three months study and practical programme come to an end, I will definitely have to go back to Zambia and continue my work with Czech Aid’s Kalingalinga social project as a Social Worker. I am very confident beyond doubt that the knowledge and experience I will get from here with the social system and problem intervention will help me have a deeper understanding and implementation of some viable problem intervention strategy, eventually this may prove helpful in solving certain social problems in Zambia. Over and above, one other principal task I would like to do is to write a book entitled “ZAMBIA IN ALPHABET“. This book will highlight Zambian Social, Political, Cultural and Nature aspects and will utilize the letters found in the Alphabetical order alongside corresponding pictures, in an easier way. Besides, it will be a very simplified elementary book and a dedication to all the orphans and vulnerable children in Zambia and Kalingalinga compound in particular, who because of their poor status coupled with illiteracy hardly know more about their beloved country. Webové odkazy vztahující se k článku: Hope for Africa http://www.hopeafrica.org.za/ Zambian National Broadcasting Corporation http://www.znbc.co.zm/media/news/archives.cgi?category=3&view=4.06.06-4.13.06 Celtel Zambia http://www.zm.celtel.com/en/ Africare Zambia http://www.jatropha.de/zambia/zm-africare.htm

red.

Tímto bychom chtěli poděkovat všem studentům i pedagogickým pracovníkům, kteří se podíleli na přípravě a organizaci odborného programu pro Leeho. Vedle toho bychom chtěli vyzdvihnout i práci těch, kteří se snažili Leemu připravit i víkendové programy a našli mu tak náplň i pro volný čas. Zároveň tímto apelujeme na studenty, kteří mají chuť pomáhat přijíždějícím zahraničním studentům s tlumočením a organizací jejich programu. Je to jedinečná příležitost, jak se zlepšit v cizím jazyce a navázat kontakty se studenty z různých konců světa. Zájemci o bližší spolupráci na přípravě programu pro zahraniční studenty na ZSF JU se mohou hlásit mailem na [email protected]. Předpokládáme, že se ozvou Ti, kteří sami mají zájem o zahraniční studijní pobyty a stáže, anebo Ti, kteří na zahraniční stáži v minulosti již byli :o)

16


INOVACE VÝUKY ANEB KANADSKÝ A AMERICKÝ VYUČUJÍCÍ NA ZSF JU

V

letním semestru školního roku 2007/2008 zavítali na Zdravotně sociální fakultu JU dva zahraniční akademičtí pracovníci. Prvním z nich byl profesor Fahim Quadir z York University v Torontu, který ZSF JU navštívil na základě projektu FRVŠ zaměřeném na inovaci výuky. Cílem jeho návštěvy byla především přednášková činnost. Pan profesor v rámci svých přednášek studenty ZSF JU seznámil s problematikou rozvojové pomoci. Ve stejné době působil na ZSF JU i americký profesor Jimmy Hill, jehož přednášková činnost byla zaměřena na oblast sociální práce a přednášky a diskusní semináře byly věnovány především postgraduálním studentům. Se svými zkušenostmi z výuky i z pobytu v Českých Budějovicích se Quo vadisu ochotně svěřili. What is your professional background? FQ: My PhD is in International Political Economy from Dalhousie University in Canada. I have two Master's Degrees (one from Bangladesh and the second one under the Fulbright scholarship at Northeastern University in Boston, Jimmy Hill and Fahim Quadir MA). Both of the degrees are in Political Science. My honours degree is in Political Science with two minors: Economics and International Relations. Before joining the academic in 1988, I served as a government officer for the People's Republic of Bangladesh. Prior to joining the faculty at York University in 2001, I taught Global Studies at St. Lawrence University in New York, USA, International Development at Dalhousie University, Nova Scotia, Canada, Political Studies at Queen's University at Kingston, Ontario, Canada, and Political Science at the University of Chittagong in Bangladesh. Apart from teaching, I also participated in large scale development projects sponsored by CIDA, SIDA, DFAIT etc. If you need my publication and conference participation records, please let me know. JH: I was a social worker form many years and also a certified therapist. I worked mainly with children and families What university do you originally come from and what is your position? FQ: I was an Assistant professor of Political Science at the University of Chitagong before moving to North America in 1992. I am currently holding an associate professorship and serve as the director of the graduate program in Development Studies at York University in Canada, which is the third largest university in the country. JH: I graduated from the University of Wisconsin at River Falls. Did you enjoy teaching Czech students? FQ: Teaching is my passion. I found it both personally and professionally rewarding to be engaged in teaching the students at the University of South Bohemia. Although I didn't have adequate opportunity to get to know them very well, I am much impressed with their enthusiasm for learning from a rather different perspective which emphasizes the need for becoming global in academic pursuits in the era of globalization. However, I found it somewhat challenging for me to either interact with the students or communicate with them in a more effective way due to the language barrier. Although Gabriela did a remarkable job of translating the lectures on my behalf, the students were not able to express themselves and/or contribute to class participation. JH: Yes, I find the students pleasant and helpful.

17

EXKLUSIV

What have you found difficult in terms of teaching in the Czech Republic? FQ: I wouldn't say that I was a difficult journey on my part. The only thing that appeared to be a bit of a barrier to effective, smooth communications between myself and the students was the language. If I had the knowledge of Czech, I could probably make my discussions more interesting, participatory, and interactive. I thank the students for taking the trouble to make sense of my lectures which often revolved around core theoretical issues which are not always easy to comprehend. The use of the multimedia, I hope, enabled the students to enjoy some of the discussions. Please let me know how they had found the lectures. JH: Sometimes the students are a bit passive. They have many good ideas to share but feel afraid to share their thoughts. I like an interactive approach to teaching and welcome the opportunity to debate the students. They should challenge my ideas more often. What difference can you see between the Canadian and Czech students? FQ: This would be a rather complex issue for me to analyze as I don't really familiar with the culture of the academia in the Czech Republic. As you would appreciate, it is not always easy to get a deeper understanding of a system in a week or so. Based on my extremely limited understanding of the Czech academia, all I can say is that the students in Canada, especially in Development Studies, are a bit more expressive. Because of the ways in which courses are taught at my university, students are encouraged to participate in and contribute to class discussions. Please keep in mind that, regardless of your efforts, a relatively large number of students would often prefer to stay quiet in the classroom. What difference can you see among the American, Ukrainian and Czech students? JH: Czechs are certainly polite and respectful, albeit quiet. Americans sometimes feel they know ore they actually do. Ukrainians are curious, yet mistrustful. I enjoy teaching in all these places. What do you think would help to Czech students with their lack of language skills? FQ: I find it difficult to make any substantive comments on this important issue because of my lack and/or limited knowledge of the students. Learning a foreign language is often a challenge for all of us, including the new generation of students. They can overcome the obstacles if they take serious interest in it and if they are provided with the right kind of infrastructure. Arranging for study tours, exchange programs, placements in countries where English is the medium of instruction, may significantly improve their foreign language skills. No institutional effort is likely to succeed unless the students feel the need for learning a different language. In other words, the desire should come from within (which will happen only when they are fully convinced that learning a second or third international language will bring in tangible benefits to their careers). JH: I think travelling abroad is one way to learn English, as it seems to be an international language. Czech students should never pass up an opportunity to speak English. There are lots of foreigners in České Budějovice, more than most people think. If you hear English being spoken on the street, approach the person and ask if they have time to drink a beer. I personally would never miss this opportunity. Fahim, you became a teacher of the year at York University, could you tell us how did that happened? FQ: The University-wide Teaching Awards aim at recognizing the accomplishments of faculty members. I think the main purpose of the awards is to provide significant recognition for excellence in teaching, to encourage its pursuit, to publicize such excellence when achieved across the University and in the wider community, and to promote informed discussion of teaching and its improvement. The awards demonstrate the value York University attaches to teaching and recognizes those who, through innovation and commitment, have significantly enhanced the quality of learning by York students. The recipients are first selected by their departments, then by the Faculty, and finally by the Senate Committee on Teaching and Learning. Recipients of the awards have their names engraved on the University-Wide Teaching Award plaques in the Vari Hall (a major building on campus) and are recognized at Convocation ceremonies. If you know the details of how the process works, please let me know.

18


This annual awards can be presented in four categories: − Members of the senior full time faculty; − Full-time faculty members who have been at York for less than ten years; − Contract faculty; and − Teaching Assistants. Apart from this extremely competitive award, various faculties such the faculty of arts, school of business, and Law, also award teaching awards within their own faculty units. Do you think, Canadian students are more focused and disciplined than Czech students? FQ: I would be extremely hesitant to make any sweeping comments on this very delicate issue. In order to develop a true comparative perspective, I think, one needs to spend a significant amount of time on teaching and interacting with the students which I was not able to do during my rather short trip. My very brief encounters with the students suggest the following two: 1. The students seem to be somewhat shy of asking important questions of the topic at hand. This may be a function of either their language barrier or the lack of compatibility between the topic of the lectures and their own academic interest. 2. Unlike the North American system, the students appear to enjoy some kind of freedom of deciding whether or not they would like to attend the lecture and whether or not they want to stay in the class room until the end of the lecture. However, it would be unwise for me to generalize the statement as I didn’t have much of an opportunity to explore the standard practices of the students at USB.

Gabrilela Burešová, Fahim Quadir, Veronika Šimečková, Adéla Mojžíšová, Miloš Velemínský

Notes: CIDA = Canadian International Development Agency - http://www.acdi-cida.gc.ca/index-e.htm SIDA = Swedish International Development Agency - http://www.sida.se/?language=en_us DFAIT = Foreign Affairs and International Trade Canada - http://www.dfait-maeci.gc.ca/index.aspx

red.

19

EXKLUSIV

ROZHOVOR S MICHALEM MATOŠEM – ŘEDITELEM OBLASTNÍHO STŘEDISKA HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY NÍZKÉ TATRY

Michal Matoš Funkce: ředitel oblastního střediska HZS Nízké Tatry Věk: 44 let Vzdělání: v současné době se připravuje na bakalářskou státní zkoušku – obor: „Urgentná zdravotnická starostlivost“ na Zdravotnické fakultě v Banské Bystrici, Slovenská zdravotnická univerzita Jak dlouho pracujete jako záchranář? Jako profesionální horský záchranář pracuji již od roku 1995 a pro Horskou záchrannou službu (HZS) od jejího vzniku, tzn. od roku 2003. HZS vznikla v roce 2003 transformací Horské služby na Slovensku a Tatranské horské služby. HZS víceméně vznikla zákonem č. 544/2002 Z. z., o Horskej záchrannej službe. Jak jste se dostal k práci záchranáře? Já jsem byl vždycky záchranář:o) Když se mě ptávali, čím bych chtěl být, až vyrostu… říkával jsem, že bych chtěl stavět domy, anebo bych chtěl být záchranářem. Nejprve jsem vystudoval střední stavební průmyslovku, a pak jsem narazil na to, že kdybych se chtěl stát architektem, musel bych nejprve udělat přijímačky na architekturu a pak hlavně tu architekturu dostudovat. To byl ovšem velmi těžký a pro mě v té době možná nesplnitelný cíl. Po střední škole jsem nakonec začal pracovat jako dobrovolný hasič. Práce mě zpočátku bavila a v podstatě jsem se tak i nepřímo dostal k práci záchranáře. Nakonec jsem dostal na střední zdravotnickou školu, kde jsem studoval obor zdravotnický záchranář a poté jsem vystudoval i vyšší odbornou školu ve stejném oboru. K HZS jsem měl blízko, protože jsem měl rád lyžování… A tak Horská záchranná služba byla jasná volba:o) Jaké vlastnosti jsou, dle Vašeho názoru, pro horského záchranáře nezbytné? Práce záchranáře je poslání – to není zaměstnání. Materiální potřeby musí jít stranou. Na prvním místě je potřeba pomoci druhým. Za důležité vlastnosti záchranáře považuji houževnatost, zodpovědnost a schopnost komunikovat. Záchranáři se musí řídit zásadou: „Nejdůležitější je život záchranáře“. Podle této zásady nesmí být při záchranných akcích ohrožen život záchranářů, a tak musí mít záchranář dobře vyvinutý pud sebezáchovy a nesmí riskovat zbytečně. Michal Matoš – ředitel oblastního střediska HZS Nízké Tatry

Jaké schopnosti a zkušenosti by měli mít uchazeči o práci horského záchranáře? Musí mít minimálně středoškolské vzdělání – ideálně střední zdravotnickou školu – obor záchranář. Dalším důležitým předpokladem je schopnost pohybovat se v horském prostředí jak v zimním (zimní sezóna tu trvá od listopadu do května), tak v letním období. Uchazeči by rozhodně měli být kvalitní lyžaři, a to nejen na upravené sjezdovce, ale hlavně ve volném terénu, a zároveň by měli být i dobrými horolezci. Nesmím zapomenout ani na dobrý zdravotní stav, který musí být doložen. Nicméně si necháváme pro jistotu zdravotní stav uchazečů o práci na HZS ověřit od sportovních lékařů. Tam dělají uchazeči o práci horského záchranáře zátěžové testy. V neposlední řadě se musím zmínit o znalosti horopisu oblasti, do které se hlásí. Ta je totiž pro uchazeče velkou výhodou. Bez řidičského průkazu pracovat na HZS nejde.

20


Jak se Vám pracuje se studenty ZSF JU? Velmi dobře. Občas mě překvapí jejich odborné znalosti, kterých velmi obratně využívají v praxi. Byli by to dobří záchranáři? Všichni studenti ZSF JU, kteří se doposud zúčastnili stáže na HZS, dobře zapadli do kolektivu a stali se velmi brzy součástí našeho týmu. Určitě z nich jednou budou dobří záchranáři. Je práce studentů ZSF JU pro HZS přínosná? Rozhodně. Jeden ze studentů, kteří jsou na HZS v současné době na praxi, velmi dobře např. zvládl těžký úraz lyžaře. Po pádu lyžaře, který zřejmě narazil na nějakou překážku (možná kámen) a ležel na sjezdovce v bezvědomí s velmi silným krvácením v oblasti temene, stážista nejprve zjistil, zda postižený nemá jiná závažnější poranění, zastavil krvácení sterilním krytím, zabezpečil intravenózní přístup, přivolal kolegy a společné zraněného lyžaře transportovali na speciálních saních ve vakuové matraci. Po příjmu pacienta v LM bylo zjištěno, že se jednalo o frakturu lebky s fragmenty (fraktura cerebri cum fragmenti). Jak vypadá program tříměsíční praxe – máte k programu jako profesionální záchranář nějaké výhrady? Rádi bychom pro studenty ZSF JU připravili praxi pestřejší, ale to je závislé na jejich technickém vybavení. Skialpinistické vybavení je vstupenkou k možnostem, které jsou zatím pro studenty ZSF JU uzavřené. Studenti by se za pomocí skialp mohli dostat k odstřelu lavin, mohli by se naučit měřit strukturu sněhu z důvodu lavinového nebezpečí. Skialp by jim umožnil neomezený pohyb v Nízkých Tatrách, který je pro tuto práci velmi důležitý. HZS může studentům poskytnout mačky, lavinové přístroje, vysílačky a další vybavení. Kromě skialp vybavení – to by studenti měli mít s sebou. O tuto část práce horských záchranářů jsou studenti ZSF JU ochuzeni. Bez skialp vykonávají studenti záchranářské práce především na lyžařských svazích, což je práce stejně důležitá, obzvlášť v tomto období, kdy bývají sjezdovky místy zledovatělé. Denně absolvujeme cca 10–15 zásahů. Nejčastěji se jedná o fraktury, poranění kloubů, ale i o vážnější zranění. Vedle zdravotnické části záchranářské práce se studenti podílejí i na kontrole sjezdovek, kdy vyhodnocují strukturu sněhu, ledovatost svahů a další nebezpečí, která číhají na lyžaře a snowboardisty na sjezdovkách. Máte v týmu nějakou ženu-záchranářku? Nemáme. Čím to je? V historii záchranné služby ženy vždy byly. V současné době jsou ženy-záchranářky hlavně mezi dobrovolníky. V případě žen-záchranářek, považuji za největší handicap jejich fyzické predispozice. Ženy jsou vynikající lyžařky, velmi dobře zvládají pohyb v terénu, říká se, že jsou i psychicky odolnější, ale chybí jim tzv. „mužská síla“. Svézt na saních ze svahu devadesátikilového zraněného lyžaře by bylo pro ženu úkolem velmi obtížným. Na HZS je momentálně 100% mužský tým záchranářů s tím, že několik žen pracuje v administrativě a pomáhá na dispečinku. Nebráníme se zaměstnávání žen na pozice horského záchranáře a ženy v tomto ohledu nijak nediskriminujeme. Co mohou absolventi ZSF JU udělat proto, aby se stali záchranáři na HZS? Zažádat o slovenské občanství. Bohužel se od ledna 2008 HZS stala rozpočtovou organizací a přímo tak spadá pod ministerstvo vnitra. Podle zákona, který činnost HZS upravuje, může být pracovníkem HZS pouze státní zaměstnanec, a proto nemůžeme zaměstnávat záchranáře cizí státní příslušnosti. Jakou ze záchranných akcí, na nichž jste se podílel, považujete za nejúspěšnější? Za jednu z nejúspěšnějších akcí považuji akci „Thomas“. Thomas byl malý devítiletý chlapec – maminku měl Slovenku a tatínek byl Angličan. Chlapec byl v Západních Tatrách na letním dětském táboře a ztratil se v lese. Hledali jsme ho intenzívně čtyři dny a po čtyřech dnech se našel živý. Byl při vědomí, silně dehydratovaný a měl mnoho četných poraněních. Chlapec byl převezen do nemocnice v Banské Bystrici na dětské oddělení. Za pár dní byl fit – a pokud je mi známo – žije dodnes. Do této akce byly nasazeny 2 vrtulníky s termovizí a 100 záchranářů. Zachránil se lidský život.

21

EXKLUSIV

Na druhé straně, jaké nejtěžší záchranné akce jste se zúčastnil? Za nejtěžší akce považuji ty se špatným koncem. Na Silvestra 2005 v ranních hodinách spadla v Západních Tatrách, v Roháčích, v „Spálenom žlabe“ lavina, která zasáhla 8 českých návštěvníků. Jednomu z nich se podařilo z laviny svépomocí vyprostit a přivolat pomoc. Skupinka osmi českých turistů „znalých terénu“ (jednalo se o členy Českého horolezeckého svazu a turistických oddílů) vykonávala turistiku na hřebeni Západních Tater v době, kdy byl vyhlášen 3. stupeň lavinového nebezpečí. Skupina se i přesto rozhodla strávit noc v bivaku, který si postavili zhruba v polovině Spáleného žľabu. V noci došlo k utrhnutí laviny. Lavina dosáhla délky cca 1 200 m. Na místo se ihned po oznámení vypravili profesionální záchranáři HZS. Na lavinu bylo nasazeno osm lavinových psů HZS a o spolupráci byla požádaná i Letecká záchranná služba, která do akce nasadila dva vrtulníky s lékaři. Do této akce jsme byli zapojeni vzhledem k závažnosti akce. Smutné bylo, že jsme jim už nemohli pomoci. Byli studenti ZSF JU zapojeni do nějaké záchranné akce během jejich stáže? Pokud ano, jak taková akce probíhala? Ano. Na konci února 2008 se začal konec lyžařského pobytu jedné maďarské rodiny vyvíjet poněkud dramaticky. Manželský pár s dcerou a jejím přítelem se chtěl po skončení týdenního lyžařského pobytu vrátit domů. To se však nestalo. Manžel lyžoval na turistické sjezdovce a na místo setkání po skončení provozu střediska nedorazil. Manželka nahlásila v 18:30 hod. na dispečink HZS v Jasnej nezvěstnost manžela. Následně jsme spustili rutinní kolotoč. Telefonicky a fyzicky jsme prověřili bufety, restaurace a jejich blízké okolí. Nebylo by to poprvé, kdy se návštěvníci lyžařského střediska „zapomněli“ v těchto zařízeních. V devět večer jsme museli rozběhnout pátrací akci. Osm záchranářů HZS postupně prohledávalo Derešský kotel, dolinu Široká a opakovaně všechny sjezdovky a jejich okolí do tří do rána, stále neúspěšně. Druhý den jsme pokračovali v pátraní. V osm hodin jsem požádali o pomoc i Letku Ministerstva vnitra SR. Bylo přizváno 9 psovodů s lavinovými psy, 8 dobrovolníků z Vysokých a Západních Tater, 3 příslušníci pořádkové policie a 18 záchranářů HZS. Michal Matoš a další záchranáři Vrtulník vykonal jeden přelet až po kotel Luková, ale kvůli zhoršujícímu se počasí se musel brzy vrátit. Průběžně jsme se dozvěděli, že nezvěstný je epileptik a má problémy s tlakem. Rojnicí bylo postupně prohledaná poměrně velká část oblasti Lyžařského střediska Chopok Jih i Sever. Pro vyčerpanost nasazených záchranářů bylo pátraní ten den ukončeno a pokračovalo se druhý den. V osm hodin večer oznámil HZS Jasná přítel dcery nezvěstného, že se nezvěstný nachází na železničním nádraží v Košicích. To, jak se tam dostal, je záhadou pro nás, jeho manželku a asi i pro samotného „nezvěstného“ Maďara. Co považujete za nejdůležitější v krizových situacích na horách? Umění správně se v danou chvíli rozhodnout. Například v létě se ztratila matka s dvěma dcerami. Ztratily turistickou značku, neuměly se zorientovat a už se stmívalo. Matka zavolala HZS a požádala ji o pomoc. Domluvila se s pracovníky HZS, že se vrátí 2 km zpátky k dřevěné salaši, kde počkaly dvě hodiny na pracovníky HZS. Tohle je jeden z příběhů se šťastným koncem. Co byste chtěl na závěr sdělit studentům ZSF JU, kteří mají v plánu zúčastnit se příští rok konkurzu na tříměsíční odbornou stáž na HZS? Uchazeči o tuto stáž, by si měli uvědomit, jestli pro ně bude přínosem. Jedná se o fyzicky náročnou práci ve stresových situacích, kde zbrklost není na prvním místě. Určitě by si měli pořídit skialpinistické vybavení, aby se mohli plnohodnotně zapojit do chodu HZS. Těm, kteří o této stáži uvažují, přeji u konkurzu hodně štěstí. red.

22

QUO VADIS listopad 2008 VIA FACTI

UZAVŘEME DOHODU O SPOLUPRÁCI S EJF LAZARUS

V

závěru roku 2007 navštívili naši fakultu zajímaví hosté: pan Heiko Krebs, mluvčí německé obecně prospěšné společnosti EJF – LAZARUS (Evangelische Jugendfürsorge/Evangelická péče o mládež LAZARUS) se sídlem v Berlíně (podrobněji o ní na internetové reprezentaci: www.ejf-lazarus.de), a pan Ewald Möller, vedoucí kvalifikačního a poradenského zařízení Sozialakademie Haus SilberbachSelb, nacházejícího se poblíž Chebu (www.haus-silberbach.de) a provozovaného právě jmenovanou společností. Oba pánové představili početnému studentskému auditoriu své instituce, předali zájemcům tištěné informační materiály včetně posledního čísla periodika EJF – LAZARUS AKTUELL, setkali se s děkanem ZSF JU prof. MUDr. Milošem Velemínským, CSc., a pobesedovali se členy katedry právních oborů, řízení a ekonomiky. Studenty nejvíce zaujalo sdělení kolegy Krebse o specializované aktivitě společnosti rozvíjené v Německu pod označením Sociálně pedagogická práce s dětskými delikventy a mladistvými pachateli trestných činů (našimi hosty kvalitně zpracovaná informace v českém jazyce byla následně uveřejněna na webových stránkách fakulty), jejíž podstatou je účinná substituce vazebního řešení těchto případů včasným umístěním problémových dětí nebo mladistvých do zařízení – domů patřících EJF Lazarus a vyznačujících se intenzívní výchovnou péčí angažovaných profesionálů i dobrovolníků. Podnětné bylo též vystoupení vedoucího zmíněného školicího zařízení, které je spolufinancováno z prostředků Česko-německého fondu budoucnosti. Z připraveného programu pro rok 2009 lze uvést např.: Bazální stimulace v péči o seniory nebo osoby s postižením (základní kurz s následným nástavbovým kurzem) Chlapci jako opomíjené oběti sexuálního zneužívání Konflikt jako šance – řízení konfliktů pro vedoucí v dětských denních stacionářích Lidé místo zdí – alternativy vazby v práci s delikventní mládeží Považuji za důležité poznamenat, že jednacími jazyky všech silberbašských setkání jsou čeština a němčina (vždy je zajišťován simultánní překlad), což je výhodné zejména pro ty účastníky z Čech, kteří se chtějí orientovat na spolupráci s profesními kolegy v zemích německy hovořícího regionu. Němečtí hosté si do Berlína a Silberbachu kromě informačních materiálů o jihočeském regionu a jeho vysokém školství odvezli i přesvědčení o všestranné připravenosti Zdravotně sociální fakulty JU na kooperaci vzdělávacích a dalších aktivit obou institucí. Následná osobní jednání proto rychle spěla k důležitému rozhodnutí: připravit Dohodu o spolupráci mezi ZSF JU a EJF Lazarus. Ve dnech 7.– 9. 6. 2008 jsem vykonal zahraniční pracovní cestu. V Berlíně jsem se zúčastnil jednání Komise odborníků pro Sociální akademii Haus Silberbach. Součástí mého dvoudenního pobytu v německé metropoli byla i účast na slavnostní celodenní prezentaci aktivit obecně prospěšné společnosti EJFLazarus, která má již více než stoletou tradici práce s mládeží. Při jednání komise byla patřičná pozornost věnována přípravě Dohody o spolupráci mezi ZSF JU a EJF Lazarus. Předseda představenstva společnosti pan Siegfried Dreusicke i vedoucí akademie pan Ewald Möller náš návrh písemného materiálu plně akceptovali. Vlastní smlouva je orientována do dvou směrů. Především umožňuje (za výhodných finančních podmínek) našim studentům účastnit se odborných seminářů, které pořádá Sozialakademie Haus Silberbach-Selb (současně rozšiřuje i přednáškové možnosti pro vyučující fakulty). Důležitá je rovněž nabídka déledobých stáží pro studenty ZSF ve výchovných zařízeních společnosti rozmístěných po celém Německu (úspěšným stážistům budou dokonce nabízena stálá pracovní místa). Současně představenstvo společnosti projevilo přání, aby naše fakulta v průběhu několika nejbližších let provedla evaluaci zajímavého připravovaného projektu – jde o vybudování a provozování výchovného zařízení v České republice (zcela vážně je přitom zvažováno vybudování tohoto zařízení v jihočeském regionu), v němž budou moci být umísťováni čeští mladiství delikventi, kteří by jinak byli vzati do vazby v některé z vazebních věznic. Taková zařízení jsou již v Německu nevládními organizacemi za podpory státu provozována, v České republice dosud nikoliv, půjde o první projekt tohoto druhu (v červnu letošního roku o něm zástupci německé společnosti jednali na českém ministerstvu školství). Domnívám se, že by toto bylo v silách fakulty, a tak jsem se také při jednání vyjádřil (zaměřili bychom tím směrem některé

23

VIA FACTI

diplomové práce a úkol by mohla dořešit malá, k tomuto účelu konstituovaná skupina). Z celého jednání v Berlíně (kterého se za českou stranu zúčastnila i Mgr. Jitka Gjuričová, ředitelka odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR) jsem nabyl dojmu, že si německý partner rozvíjející se spolupráce se ZSF JU velmi váží. Při poslední, víceméně již zdvořilostní návštěvě našich německých přátel v Českých Budějovicích, která se uskutečnila 3. listopadu 2008, byly dopracovány poslední detaily Dohody. Ta bude slavnostně podepsána v Silberbachu dne 1. prosince 2008. Jaroslav Hála katedra právních oborů, řízení a ekonomiky

III. CELOSTÁTNÍ STUDENTSKÁ VĚDECKÁ KONFERENCE bakalářských a magisterských studijních programů Ošetřovatelství a Specializace ve zdravotnictví

D

ne 25. 4. 2008 proběhla III. celostátní studentská vědecká konference bakalářských a magisterských studijních programů Ošetřovatelství a Specializace ve zdravotnictví organizovaná Univerzitou Pardubice, Fakultou zdravotnických studií. Odborná komise byla zastoupena vyučujícími ošetřovatelství a porodní asistence Univerzity Karlovy, LF UK v Hradci Králové, Univerzitou Pardubice, Fakultou zdravotnických studií a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakultou. V patnáctiminutových vstupech studenti vesměs prezentovali výzkumné studie související se závěrečnými pracemi. 17 studentů bakalářských programů ošetřovatelství, porodní asistence, optometrie a 6 studentů magisterských studijních programů ošetřovatelství a optometrie reprezentovalo výše uvedené univerzity, Ostravskou univerzitu a MU v Brně. Příspěvky přinesly velmi zajímavé informace a pohledy na role i kompetence sester, porodních asistentek a optometristů. Studenti obhajovali přímou péči sestry ošetřovatelky, nezastupitelnou roli sestry edukátorky, komunikátorky i manažerky v oblastech základní ošetřovatelské péče, péče o matku a dítě, porodní asistence, psychosociální ošetřovatelské péče, komunitní a multikulturní péče. Všechny prezentace byly charakterizovány mohutným zápalem pro věc, přesvědčením o prezentovaném tématu studentů a jeho důležitosti. Komise neměla lehkou úlohu určit tři nejlepší prezentace z bloku bakalářských studentů a 1 nejlepší z bloku magisterských studentů. Postupovala podle hodnotících kritérií, která zohledňovala: 1. význam práce pro profesní zaměření v ošetřovatelství a zdravotnictví; 2. úvod do problematiky a odborný přehled včetně systematičnosti, důraz na podstatné prvky a novinky v oboru; 3. provedení praktické – výzkumné části (pro zástupce 2. ročníků bakalářského studie jejich připravenost metodiky, pro zástupce 3. ročníků pak zpracování metodiky a výsledků); 4. zpracování prezentace po technické stránce s ohledem na přehlednost, výstižnost, čitelnost, upoutání pozornosti; 5. způsob prezentace, tj. vystupování, kontakt s publikem, slovní zásobu, vyjadřování, celkový dojem, respektování časového limitu, schopnost reagovat na dotazy v diskusi. S potěšením můžeme konstatovat, že z celkového počtu 23 prezentujících bylo 5 z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, z nichž 3 se umístili na oceňovaných místech. První místo v bloku bakalářských studií obsadila Aneta Merhabianová ze 3. ročníku Porodní asistence s tématem Možnosti aplikace porodního plánu na porodním sále, na 3. místě Tereza Kostková také ze 3. ročníku Porodní asistence s tématem Porod versus strach a úzkost a Lucie Potužníková ze 3. ročníku Všeobecná sestra na čtvrtém vyhlašovaném místě s tématem Edukace matek o „kojeneckém plavání“. V bloku magisterského studia bylo vyhlášeno jen jedno oceňované místo, které obsadila Bc. Eliška Hanzlová z navazujícího programu Ošetřovatelství s tématem Management rizik ošetřovatelské péče. Důvodem těchto výborných ocenění bylo několik. Především však osobní vystupování a přesvědčení komise o znalosti a orientaci v problematice, což se odrazilo i v následné diskusi. Neméně důležitý byl osobní vklad a nasazení do výzkumné práce, využití praktických zkušeností z období studia včetně zahraničních zkušeností. Velkou roli hrálo technické zpracování a provedení prezentací v Power Pointu. Za velmi podstatný přínos komise hodnotila zpracování empirické části a aktuální témata, vyzdvihující role moderní sestry/porodní asistentky v současném transformovaném ošetřovatelství a možnosti jejich zviditelnění v systému zdravotní péče. Závěrem můžeme konstatovat, že ocenění naplnili požadavky kladené na studentskou vědeckou konferenci. Tímto bychom chtěli vyjádřit poděkování za příkladnou reprezentaci Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulty výše uvedeným s přáním mnoha úspěchů při prosazování získaných znalostí, vědomostí a zkušeností praxi na profesní dráze po ukončení studia. Marie Trešlová a Andrea Festová katedra ošetřovatelství

24

QUO VADIS listopad 2008 VIA FACTI

10 LET ROZVOJE DOBROVOLNICTVÍ – REHABILITACE OBČANSKÝCH CTNOSTÍ

P

od tímto názvem se ve dnech 5. a 6. května 2008 konala již poosmé mezinárodní konference v Kroměříži. Cílem letošní konference bylo zhodnotit uplynulých deset let v oblasti dobrovolnictví. Konferenci v tomto roce zaštítili: MUDr. Džamila Stehlíková – ministryně vlády, Doc. JUDr. Petr Pithart – místopředseda Senátu Parlamentu ČR, Ing. Hana Příleská – radní Zlínského kraje. Své příspěvky přednesli např. PhDr. Olga Sozanská nebo PhDr. Jiří Tošner. Na konferenci byly představeny i některé konkrétní dobrovolnické programy jako: Pět P, LATA, Make a connection, Firemní dobrovolnictví a další. My jsme se této konference zúčastnily, abychom prezentovaly příspěvek, který obsahoval průběžné výsledky výzkumu, jenž je součástí projektu Stav dobrovolnictví na ZSF JU po deseti letech. Tento projekt byl podpořen grantovou agenturou ZSF JU. V první fázi výzkumu bylo provedeno dotazníkové šetření mezi studenty prezenční formy studia. Tímto bychom rády poděkovaly všem studentům, kteří se do výzkumu zapojili. Na základě našeho vystoupení jsme dostaly pozvání od slovenských kolegyň na konferenci Dobrovoľnictvo študentov, kterou pořádá Prešovská univerzita. Toto pozvání jsme rády přijaly a díky finanční podpoře od vedení naší fakulty jsme se mohly konference zúčastnit. Jana Janečková a Šárka Koubová studentky ZSF JU

2. ROČNÍK ÚVODNÍHO SETKÁNÍ STUDENTŮ PRVNÍCH ROČNÍKŮ

V

neděli 28. září 2008 proběhl druhý ročník Úvodního setkání studentů prvních ročníků. Účastníci se mohli přihlašovat prostřednictvím internetu; ze 102 přihlášených osob se setkání zúčastnilo 84 studentů. Nejvíce zastoupeny byly obory: Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory, Speciální pedagogika a Fyzioterapie. Studenti byli rozděleni do pěti skupin dle příbuznosti studovaných oborů. Nedělní setkání bylo rozděleno do dvou částí. Dopolední část byla vedena lektory (studenti navazujícího magisterského studia Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby). Lektoři měli pro účastníky připravený program plný zajímavých her a aktivit, jejichž cílem bylo zejména studenty navzájem seznámit. Lektoři také studentům zodpovídali dotazy týkající se studia na ZSF JU a vysokoškolského života vůbec. V závěru dopolední části byly studentům rozdány brožurky, ve kterých jsou stručně shrnuty nejdůležitější informace o studiu na ZSF JU a o životě v Českých Budějovicích. To by mělo nováčkům ulehčit začátky na nové škole a (některým) v novém městě. Odpoledne se konaly prezentace některých cen-

25

VIA FACTI

ter Ústavu sociální práce. Svou činnost představila tato centra a projekty: dobrovolníci v nemocnici, centrum canisterapie, PATUP, centrum prevence úrazů, centrum rozvojové a humanitární spolupráce, centrum protidrogové prevence a projekt Amicus (volnočasové aktivity pro seniory). Nejprve byli studenti stručně seznámeni s náplní práce jednotlivých center a poté si mohli aktivity prakticky vyzkoušet. Letošní setkání studentů prvních ročníků bylo realizováno v rámci projektu Aktivní zapojení studentů prvních ročníků do dobrovolnických programů, aktivit a vědecké činnosti na ZSF JU, který v rámci GA ZSF JU realizují studenti 2. ročníku navazujícího magisterského studia oboru Rehabilitačnípsychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby. Navazuje na loňský první ročník tohoto setkání, jehož cílem bylo obnovit tradici setkávání studentů ještě před začátkem nového akademického roku. Zároveň je cílem tohoto projektu nové studenty více informovat o různých programech, projektech a aktivitách, které jsou realizovány v rámci ZSF JU, a zapojit je do těchto činností. V současné době probíhá vyhodnocování zpětných vazeb od studentů, kteří se setkání zúčastnili. Zároveň se lektorský tým snaží získat nové lektorystudeny, kteří budou v započaté tradici pokračovat. V rámci propagace jsou po celé fakultě vyvěšeny postery, které rekapitulují první ročník tohoto setkání. Brzy přibudou materiály dokumentující letošní ročník. Další aktuální informace o celém projektu získají studenti a všichni další zájemci na www.zsf.jcu.cz. za řešitelský tým Ivana Vanišová studentka ZSF JU

26

QUO VADIS listopad 2008 VADEMECUM

EUROPASS – MOBILITA PRO STUDENTY ZSF JU

E

uropass je soubor dokumentů, kterým můžete prezentovat svoje profesní, odborné, jazykové znalosti u přijímající organizace, ať už se jedná o studijní stáž, pobyt nebo o vašeho potencionálního zaměstnavatele.

Ve kterých zemích je Europass používán? Oficiálně se Europass začal postupně používat od poloviny roku 2005 ve všech členských státech EU, jeho význam dále roste především v nových a kandidátských zemích EU (např. Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Chorvatsko). Koncepci Europassu přijaly i země Evropského hospodářského prostoru (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Island). Europass se skládá z těchto dokumentů: 1. Europass – životopis – je základním dokumentem Europassu; vyplňuje si jej každý občan sám v libovolném jazyce EU, není potvrzován třetí stranou. 2. Europass – jazykový pas – je dokument, který poskytuje přehled o úrovni znalostí a zkušeností dosažených v jednom nebo několika cizích jazycích; vyplňuje si jej každý sám na základě sebehodnocení. 3. Europass – mobilita – zaznamenává evropskou studijní stáž. Vyplňuje jej vysílající a hostitelská organizace v jazyce, na kterém se tyto organizace s dotyčnou osobou dohodnou. 4. Dodatek k diplomu – je doklad připojený k vysokoškolskému diplomu, který má usnadnit pochopení obsahu dosaženého vzdělání a významu diplomu v cizí zemi. DD vydávají vysoké školy absolventům od r. 1998 v češtině a angličtině. 5. Dodatek k osvědčení – je doklad připojený k osvědčení o odborném vzdělání, který má usnadnit pochopení významu osvědčení v cizí zemi. Na rozdíl od předešlých dokumentů se tento dokument nevztahuje na držitele, ale na jeho kvalifikaci.

Všechny oficiální dokumenty Europass jsou označeny tímto logem.

Europass – mobility srozumitelně a přehledně popisuje znalosti a dovednosti, které student či studentka během stáže nebo pobytu získali. Oddělení zahraničních vztahů ZSF usiluje o to, aby studenti a studentky obdrželi po absolvování zahraniční stáže nebo pobytu na území států EU Europass – mobility. Smyslem tohoto dokumentu je prokázat účast studentů na zahraničních pobytech či stážích v zemích EU pro jejich další studium a budoucí profesní uplatnění. Formuláře ke stažení a další informace k Europassu jsou k dispozici na: http://www.europass.cz

Zdroj: http://www.europass.cz Obrázky: Europass otevírá dveře ke studiu a práci v Evropě, Národní centrum Europass ČR, 2006

red.

A hlavně se v pořádku vraťte. Šťastnou cestu!!!!

27

VADEMECUM

MEZINÁRODNÍ TÝDEN SOCIÁLNÍ PRÁCE

V

roce 1998 byla na mezinárodní konferenci v Groningenu (Holandsko) v rámci programu Socrates vytvořena fungující síť pracovníků různých fakult (s obory zaměřenými na zdravotně sociální oblast), které realizují výměnu učitelů a studentů. Výměny se uskutečňují v rámci programu Erasmus jako celoživotní vzdělávání obyvatel členských států EU. Každý rok v dubnu se koná tzv. Mezinárodní týden sociální práce (také označovaný jako International Week of Social Work – dále zkr. IW), kdy se členové sítě střídavě zapojují jako organizátoři (tedy vystupují v roli „přijímající instituce“) nebo účastníci (v roli „vysílající instituce“) těchto výměnných pobytů. Mezinárodní týden sociální práce je často první krok pro studenty i pedagogy k navázání osobních i pracovních kontaktů s účastníky z ostatních participujících zemí.

V současnosti jsou do této sítě zapojeny následující univerzity: Odense School of Social Work – Dánsko (http://www.dok-social.dk) Hanzehogeschool Groningen – Nizozemí (http://www.hanze.nl) Rovaniemi University of Applied Sciences, School of Social Work, Rovaniemi – Finsko (http://www.ramk.fi) − Telemark University College, Porsgrunn – Norsko (http://www.hit.no) − Umea University, Faculty of Social Sciences, Umea – Švédsko (http://www.umu.se) − University of Applied Sciences Jena, Faculty of Social Work, Jena – Německo (http://www.fh-jena.de) − University of Applied Sciences Oldenburg-Ostfriesland-Wilhelmshaven, Emden – Německo (http://www.fh-oow.de) − University of Applied Sciences St.Pölten, Faculty of Social Work, St. Pölten – Rakousko (http://www.fh-stpoelten.ac.at) − University of Malaga – Faculty of Work Sciences, Malaga – Španělsko (http://www.uma.es) − University of South Bohemia, Faculty of Health and Social Studies, České Budějovice – Česká republika (http://www.zsf.jcu.cz) − Upper Austria University of Applied Sciences, Faculty of Social Services, Linz – Rakousko (http://www.fh-ooe.at) − XIOS Hogeschool Limburg, Hasselt – Belgie (http://www.xios.be) − − −

Letošní Mezinárodní týden sociální práce se konal ve dnech 21.–25. dubna 2008 v Holandsku, Finsku, Belgii a Německu. Integrujícím prvkem byla ve všech destinacích různá témata, která se dotýkala sociální práce. Ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (dále zkr. ZSF JU v ČB) se zapojilo 11 pedagogů a 13 studentů. Hodnocení účastníků IW bylo velmi pozitivní, všichni si odnášeli mnoho zajímavých poznatků z oblasti sociální práce a samozřejmě navázali užitečné kontakty, které lze využít pro další spolupráci (např. na mezinárodních projektech). Příští rok se Mezinárodní týden sociální práce uskuteční ve dnech 20.–24. 4. 2009. Organizátory (přijímajícími institucemi) budou: České Budějovice, Odense, Linz a Umea. K účasti na této akci budou vyzváni studenti i pedagogové ZSF JU. Vzhledem k tomu, že v tomto roce bude organizátorem právě ZSF JU v ČB, je na místě požádat všechny, kteří by měli zájem účastnit se zajištění tohoto týdne, aby neváhali a zapojili se. Máme opět jedinečnou příležitost ukázat, jaké podoby má sociální práce v České republice (resp. v Jihočeském kraji). Kontaktními osobami za ZSF JU a zároveň organizátory akce v Českých Budějovicích jsou Mgr. et Mgr. Jitka Dvořáková, Ph.D. ([email protected]) a Mgr. Hana Tomanová ([email protected]). red.

Neváhejte a zapojte se!!! Zkuste se zamyslet, jak pomůžete organizačnímu týmu.

28

QUO VADIS listopad 2008 AD NOTAM

PŘEČETLI JSME ZA VÁS… (z Výroční zprávy ZSF JU za rok 2007)

V

akademickém roce 2007/08 dosáhla fakulta počtu 2 035 řádných studentů, z toho 1 540 studentů v bakalářských studijních oborech a 375 studentů v navazujících magisterských studijních oborech. V doktorském studijním oboru studovalo 120 doktorandů. Zdravotně sociální fakulta měla celkem 4 zahraniční studenty, z toho 2 studenti studovali v bakalářských studijních oborech, 1 student v pětiletém magisterském studijním programu a 1 studentka v doktorském studijním programu. V prvním akademickém roce své existence 1997/08 měla ZSF celkem 241 zapsaných studentů, což je 8,5x méně než v uplynulém akademickém roce. V roce 2007 absolvovalo svá studia na Zdravotně sociální fakultě celkem 576 studentů. Z toho 368 absolventů bakalářských studijních oborů, 102 absolventů magisterského studijního. Svá studia dokončilo rovněž 8 absolventů doktorského studijního programu. Student, jehož studijní průměr za celou dobu studia nepřesáhl průměr 1,50 a státní závěrečnou zkoušku vykonal s celkovým prospěchem „výborně“, absolvoval studium s vyznamenáním, tzn. obdržel červený diplom. Celkem bylo vydáno 155 červených diplomů, z toho 90 v bakalářských studijních oborech a 65 v magisterských studijních oborech. V září roku 2007 byli zapsáni první studenti do dvou bakalářských studijních oborů, a to do prezenční a kombinované formy studia ve studijním programu Sociální politika a sociální práce, oboru Sociální práce ve veřejné správě a dále do prezenční a kombinované formy bakalářského programu Ochrana obyvatelstva, oboru Ochrana obyvatelstva se zaměřením na chemické, biologické, radiologické a jaderné noxy a výbušniny. V září byli přijati první studenti do navazujícího magisterského studijního oboru Odborný pracovník v ochraně veřejného zdraví. Toto navazující magisterské studium navazuje na bakalářský studijní obor Ochrana veřejného zdraví. Pro ubytování studentů bylo ZSF v rámci JU přiděleno v akademickém roce 2007/2008 celkem 331 lůžek. Z tohoto počtu připadlo pro studenty 2.–5. ročníku a studenty doktorského studijního programu celkem 164 lůžek a stejný počet i pro studenty 1. ročníků. 3 lůžka představovala rezerva děkana fakulty pro zahraniční stipendisty. V roce 2007 se za podpory děkana fakulty prof. MUDr. Miloše Velemínského, CSc., a Ing. Richarda Šembery započalo na ZSF s e-learningovou metodou výuky. Ta byla prozatímně využívána v 5 předmětech a 9 kurzech. K nejčilejším katedrám v tomto smyslu patří katedra klinických oborů. K významným vědeckým aktivitám roku 2007 na Zdravotně sociální fakultě JU patří činnost Střediska prevence úrazů v Jihočeském kraji, které vzniklo na základě grantové podpory IGA MZ ČR při Ústavu sociální práce ZSF. Spoluřešitelem bylo Územní středisko zdravotnické záchranné služby České Budějovice. Jednalo se o projekt zaměřený na primární prevenci úrazů a otrav, který byl realizován v letech roce 2005– 2007. Pracovníci ZSF JU zorganizovali v roce 2007 celkem 8 mezinárodních a 9 celostátních vědeckých konferencí a seminářů a téměř dvě desítky dalších workshopů, diskuzí u kulatého stolu atp. K těm tradičním konferencím patřily VI. jihočeské ošetřovatelské dny a IV. ročník mezinárodní konference Problematika generace 50 plus. Nemalou pozorností byla odborníky i širokou veřejností rovněž provázena rokování mezinárodní konference Těhotné uživatelky drog – zdravotní a sociální dopad této problematiky, seminář o etnické marginalizaci, International Week of Social Work „Challenges in Social Work“, semináře Pravda o zooterapii a Dítě a zevní prostředí atp. Zdravotně sociální fakulta JU byla v roce 2007 řešitelem více než pěti desítek projektů či grantů, čtyřikrát spoluřešitelem. Grantová agentura ZSF pak žadatelům z řad studentů a dalších pracovníků udělila celkem 13 grantů. V roce 2007 byla nadále prohlubována spolupráce s kanadskou univerzitou University of Manitoba ve Winnipegu. Ve spolupráci s touto univerzitou byl v roce 2006 podán a schválen projekt na téma: „Rozvíjení vzájemných vztahů a spolupráce mezi Českou republikou a Kanadou v oblasti migrační politiky romského etnika“, který byl realizován v roce 2006 a 2007. Mezi nejvýznamnější akce, jichž se akademičtí pracovníci zúčastnili v roce 2007, patří: 5th European kongress on Violence in Clinical Psychiatry – Nizozemí; 17th International Symposium on Radiopharmaceutical Sciences – SRN; Příprava e-learningu pro předměty: sociální práce s uprchlíky, dětská práva – USA; Konference IFFS 2007 – JAR; Konference ESHRE – Francie;

29

AD NOTAM

„2nd int. Congress on prediabetes and metabolic syndrome“ – Španělsko; Konference „Eating disorders 2007“ – Rakousko; Evropský kongres radiologie – Rakousko; Konference „Laser Florence 2007“ – Itálie; „21st Annual Conference „Bioethics in the Real World“ – Švýcarsko. Od roku 2002 vzrostl na ZSF nejen počet přijímajících zahraničních institucí, ale i počet vyjíždějících studentů. V roce 2007 vyjelo na zahraniční studijní pobyty a stáže celkem 48 studentů. V rámci celoživotního vzdělávání realizovala v roce 2007 5 studijních programů a 74 kvalifikačních a specializačních vzdělávacích modulů a kurzů pro pracovníky krajského úřadu, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, pracovníků pověřených obecních úřadů, Probační a mediační služby ČR, neziskových organizací, pro poskytovatele a zadavatele sociálních služeb. 79 vzdělávacích programů a kurzů absolvovalo v roce 2007 celkem 1 696 účastníků. Na Zdravotně sociální fakultě probíhal v akademickém roce 2007/2008 šestnáctý ročník Univerzity třetího věku. V roce 2007 fakulta realizovala 25 programů, 9 semestrálních kurzů PC včetně dvoudenního prezentačního kurzu „Internet pro seniory“ ve spolupráci s Životem 90, jazykové kurzy aj. s 851 účastníky. Do evropských programů a projektů zapojila tři seniorské týmy U3V. V roce 2007 byly v rámci celoživotního vzdělávání na ZSF otevřeny pro zájemce dva studijní programy, Sociální politika a sociální práce a Ochrana obyvatelstva. Absolvent této formy studia nezískává akademický titul, nýbrž obdrží osvědčení ve smyslu ust. § 60 zákona č. 111/1998 Sb. Za předpokladu splnění předem daných podmínek může ale v průběhu studia přestoupit do řádného bakalářského studia a získat akademický titul Bc. Ediční oddělení ZSF JU se v roce podílelo na vydání dvou monografií, 10 sborníků, 13 skript a desítky dalších tiskovin informujících o životě a práci na fakultě. Oddělení současně pečuje o vydávání odborných vědeckých časopisů Journal of Applied Biomedicine, Kontakt, Prevence úrazů, otrav a násilí a o fakultní bulletin QUO VADIS. red.

SURSUM CORDAM

STOPY VE SNĚHU Je tma. Sněží. Ulici osvětlují jen pouliční lampy. Ticho. Chodníky odpočívají po celodenním náporu. Všichni už jsou ve svých domovech. Jen ona ne. Jde tou tichou zasněženou ulicí. Tohle je přesně její styl, dělat věci naprosto odlišně než ostatní. Práci měla vždy jen na pár dnů, maximálně týdnů. Kde bude spát, řešila, až když na ni přišla neúnosná únava. Nikdy si nelámala hlavu s tím, co bude zítra jíst, pít, kde se umyje, kde přespí. Žila ze dne na den. Problém se řeší, až když přijde. A teď jde tou ulicí a zase neví, co bude. Jde, hlavu skloněnou k zemi. Stopy. Jediné stopy v celé ulici. Začne napodobovat kroky toho, kdo tu šel před ní. Ty stopy jsou jako můj život, půjdu po nich až na konec a pak se uvidí. Jde a přemítá nad svým dosavadním životem. Bylo to docela vzrůšo. Každý den jinde, každou noc v jiné posteli. Už chci žít jinak. Přemýšlí o tom už dlouho. Jenže, co když jinak žít neumím? Ta otázka ji ničí. Kam ty stopy vedou? Jsou znamením. Nového začátku, nebo… Zvědavostí přidává do kroku. Už skoro běží. Nemůže se dočkat, co ji čeká na konci… Ale na konci nečeká nic! Stopy uprostřed ulice mizí. Nikam dál už nevedou… Šárka Koubová studentka ZSF JU

30

QUO VADIS listopad 2008 NOTA BENE

VYBRANÉ NOVINKY Z FONDU KNIHOVNY... JANDOUREK, JAN: PRŮVODCE SOCIOLOGIÍ. VYD. 1. PRAHA: GRADA, 2008. 208 S. ISBN 978-80-247-2397-6

Sociologie je dnes moderním, stále se rozvíjejícím oborem. Kde a kdy se ale tento obor zrodil? Které osobnosti ho utvářely a utvářejí? Čím vším se sociologie zabývá, kam směřuje? Právě na tyto a podobné otázky odpovídá publikace Průvodce sociologií. Kniha svým pojetím vychází z celosvětových sociologických trendů, je ale obohacena i o současné reálie české společnosti. Svou přehledností a srozumitelností může být praktickým průvodcem nejen pro studenty humanitních oborů, ale pro všechny, kteří se chtějí hlouběji seznámit s „vědou o společnosti“.

ŠKRLA, PETR – ŠKRLOVÁ, MAGDA: ŘÍZENÍ RIZIK VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH. VYD. 1. PRAHA: GRADA, 2008. 200 S. ISBN 978-80-247-2616-8

Autoři čtivým způsobem prezentují strategie, nad kterými se musí zamyslet každý, komu záleží na jištění bezpečnosti poskytované péče. Je první knihou svého druhu a přichází v době, kdy se stupňuje tlak veřejnosti, médií, plátců i politiků na kvalitu a bezpečnost zdravotnických zařízení. Text je určen nejen pro manažery na všech stupních řízení, ale také pro učitele, studenty a čtenáře zajímající se o problematiku řízení rizik. V logicky na sebe navazujících kapitolách autoři seznamují čtenáře s rolí manažera rizik, s příčinami selhání existujících preventivních opatření a s nejvážnějšími riziky v klinické i neklinické oblasti. Kniha také nabízí velké množství osvědčených strategií k prevenci mimořádných událostí a srozumitelným způsobem popisuje metodiku zavádění programu managementu rizik na všech odděleních. Knihu podpořila Česká asociace sester.

MERKUNOVÁ, ALENA – OREL, MIROSLAV: ANATOMIE A FYZIOLOGIE ČLOVĚKA. VYD. 1. PRAHA: GRADA, 2008. 304 S. ISBN 978-80-247-1521-6

Moderní a praktická učebnice pro studenty nemedicínských oborů přináší základní poznatky nezbytné pro pochopení stavby (anatomie) a funkce (fyziologie) zdravého lidského těla. Je určena pro humanitní směry studia, v první řadě pro studenty psychologie a oborů, ve kterých psychologické disciplíny tvoří důležitou součást výuky, jako je například učitelství, sociální pedagogika, speciální pedagogika, sociální práce a další příbuzné obory. Z těchto důvodů klade největší důraz na stavbu a funkci nervové soustavy a její stěžejní regulační roli v organismu. Učebnice dodržuje klasické systémové členění podle orgánových soustav, zároveň však akceptuje integrovaný pohled na orgány a soustavy v souladu s jejich biologickou rolí v organismu jako celku.

KRAUS, BLAHOSLAV: ZÁKLADY SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY. VYD. 1. PRAHA: PORTÁL, 2008. 216 S. ISBN 978-80-7367-383-3

Publikace podává komplexní pohled na historii i současnost sociální pedagogiky u nás i v zahraničí. Seznamuje s jejími metodologickými východisky a charakterizuje ji jako vědní disciplínu i jako frekventovaný studijní obor. Dále se věnuje problematice sociálního prostředí, škole a výchovným institucím z pohledu sociální pedagogiky, sociálněpedagogické komunikaci, aktuálním možnostem oboru při pomoci v nejrůznějších životních situacích, otázkám multikulturního soužití a celé šíři sociálněvýchovného působení v terénu. Kniha zaujme studenty SPŠ i zájemce o studium sociálně zaměřených oborů na VŠ, sociální pracovníky a další zájemce z pomáhajících profesí. Prof. B. Kraus vyučuje na PF UHK a UTB Zlín a je garantem oboru sociální pedagogika na obou uvedených fakultách.

SEDLÁŘOVÁ, PETRA A KOL.: ZÁKLADNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE V PEDIATRII. VYD. 1. PRAHA: GRADA, 2008. 248 S. ISBN 978-80-247-1613-8

Kniha, která je svým pojetím ojedinělá, je určena studentům ošetřovatelství, nově nastupujícím sestrám i těm, které již v pediatrických oborech pracují. Autorský kolektiv složený ze zkušených sester a lékařů vytvořil přehledný a srozumitelný text, který je v souladu s trendy moderního ošetřovatelství a vychází z nejnovějších poznatků. Čtenářům poskytuje návod k tomu, jak ošetřovat nemocné dítě, rozpoznávat jeho potřeby a komunikovat nejen s ním, ale i s rodinou malého pacienta.

MAHROVÁ, GABRIELA – VENGLÁŘOVÁ, MARTINA A KOL.: SOCIÁLNÍ PRÁCE S LIDMI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM. VYD. 1. PRAHA: GRADA, 2008. 176 S. ISBN 978-80-247-2138-5

Kniha je určena odborníkům pracujícím v pomáhajících profesích a veřejnosti se zájmem o problematiku duševně nemocných. Úvod vymezuje základní pojmy a možnosti výskytu duševních onemocnění. Publikace je rozdělena do dvou částí. V obecné části je základní soubor informací z psychoterapie, psychiatrie, sociální práce. Dále pak kapitoly o možnostech, nástrojích a plánování v sociální práci, agendě sociálního pracovníka, poli jeho působnosti. Důležitý je individuální a skupinový přístup v sociální práci, v práci multidisciplinárního týmu, vzdělávání a supervizi. Ve speciální části je popsán systém služeb duševně nemocným, ambulantní práce, ústavní hospitalizace a následné péče. Kniha také naučí čtenáře pracovat s dětmi a mládeží s duševní nemocí, závislými, seniory, nepřizpůsobivými občany. Poskytne principy socioterapie a komunitní psychiatrie.

VELEMÍNSKÝ, MILOŠ – ŽIŽKOVÁ, BLANKA (EDS.): PÉČE O TĚHOTNÉ ŽENY UŽÍVAJÍCÍ PSYCHOTROPNÍ LÁTKY V TĚHOTENSTVÍ. VYD. 1. PRAHA: TRITON, 2008. 336 S. ISBN 978-80-7387-095-9

Kniha se zaměřuje na problematiku závislostí u těhotných žen či matek. Je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola vychází z dánského překladu knihy s názvem Péče o těhotné ženy užívající omamné látky a o rodiny s drogovými problémy, jejímž editorem je celosvětově uznávaná odbornice May Olofsson, M.D., která se specializuje na problematiku závislostí u žen matek. Druhá kapitola seznamuje čtenáře se systémem péče o těhotné uživatelky drog, drogově závislé matky a jejich děti v České republice, Slovenské republice a Rakouské republice. Třetí kapitola se zabývá zdravotním a sociálním dopadem výše uvedené problematiky. Obsah kapitoly je tvořen příspěvky, které byly prezen-

31

NOTA BENE

továny na mezinárodní konferenci s názvem: „Těhotné uživatelky drog – zdravotní a sociální dopad“, jejímž realizátorem byla Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Konference se zúčastnili nejen odborníci z ČR, ale také Slovenska, Dánska, Rakouska a USA.

DVOŘÁKOVÁ, JITKA – HORSKÁ, JANA A KOL.: METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S IMIGRANTY, AZYLANTY A JEJICH DĚTMI. VYD. 1. PRAHA: TRITON, 2008. 156 S. ISBN 978-80-7387-044-7

Integrace imigrantů, azylantů a jejich dětí představuje jedno z klíčových témat migračních politik, jimž se jednotlivé státy Evropské unie věnují na mezinárodní úrovni. Úspěšná integrace je totiž nezbytným nástrojem sociální koheze, o níž tyto státy bezpochyby usilují. Cílem tří univerzitních pracovišť (Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Hanzelhogeschool v nizozemském Groningenu a Den Sociale Hřjskole v dánském Odense) bylo představit možné metody sociální práce v této oblasti a přispět tak k rozvoji teoretických i praktických schopností a dovedností sociálních pracovníků, kteří mohou proces integrace cizinců výrazně ovlivnit. Tato publikace by měla přispět ke zlepšení kvality sociálních služeb, jichž se imigrantům, azylantům a jejich dětem dostává.

FRANCOVÁ, HANA – NOVOTNÝ, ALEŠ: SOCIÁLNÍ POLITIKA V ZÁKLADECH. VYD. 1. PRAHA: TRITON, 2008. 187 S. ISBN 978-80-7387-125-3

Publikace se zabývá nejdůležitějšími teoreticko-metodologickými východisky sociální politiky. Jejich znalost je důležitá zejména pro pochopení procesu transformačních změn probíhajících v sociální oblasti. Autoři se pokusili mj. popsat základní styčné pilíře sociální politiky, její cíle, směřování, obecné principy, mechanismy realizace a problematiku sociálního státu. Pozornost je věnována též pohledu na sociální politiky států Evropského společenství. Na poměrně malém prostoru jsou rozpracovány stěžejní atributy sociální politiky, přičemž autoři a priori čerpali z prací předních českých odborníků. Publikaci lze využít jako výchozí pramen pro uvedení do studia sociální politiky. Je určena posluchačům bakalářského, případně magisterského studia sociální a regionální politiky a může též posloužit jako základní informační zdroj pro širší čtenářskou veřejnost, která se o tuto problematiku zajímá.

PRŮDKOVÁ, TÁŇA – NOVOTNÝ, PŘEMYSL: BEZDOMOVECTVÍ. VYD. 1. PRAHA: TRITON, 2008. 94 S. ISBN 978-80-7387-100-0

Kniha vznikla jako reakce na nedostatek české odborné literatury věnující se jednomu z nejvýraznějších fenoménů dnešní doby – bezdomovectví. Je koncipována jako sumarizace poznatků o této problematice, praktických zkušeností autorů a návrhů vyplývajících z praxe. Pokouší se o co nejvýstižnější definici samotného bezdomovectví včetně jeho forem a příčin, charakterizuje osobu bezdomovce, jeho způsob života a specifika bezdomovectví žen, upozorňuje na každodenní těžkosti lidí bez domova a na souvislosti bezdomovectví s legislativou. Především se však zaměřuje na možnosti pomoci lidem bez domova – podává přehled služeb určených bezdomovcům a zmiňuje zahraniční zkušenosti s bezdomovectvím. Důležitou součástí knihy je kapitola o etických aspektech práce s osobami bez domova. Poslední kapitolu knihy tvoří příběhy bezdomovců demonstrující různorodost lidí s tímto osudem. Publikace vyzývá k využití potenciálu humanity a solidarity naší společnosti ve prospěch těch nejubožejších z nás.

KAHOUN, VILÉM – VURM, VLADIMÍR – KUČEROVÁ, BOŽENA: VYBRANÉ KAPITOLY Z POJIŠŤOVNICTVÍ. VYD. 1. PRAHA: TRITON, 2008. 87 S. ISBN 978-80-7387-130-7

Autoři popisují koncepci, podmínky a pravidla systému českého pojišťovnictví zabezpečující dávky v nemoci, při ztrátě pracovní způsobilosti, v postproduktivním věku, ale i způsob financování zdravotní péče z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Autory jsou pracovníci specializovaní na jednotlivé složky systému pojištění dlouhodobě působící ve vysokoškolské pedagogické činnosti. Čtenáři studiem získají podrobný přehled o teoretických základech předmětné odborné platformy, právní úpravě uvedených oborů a praktické realizaci aktuální státní politiky nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění v České republice i vazbě na sociální zabezpečení v rámci Evropské unie.

VOLFOVÁ, IVA – KOZÁKOVÁ, ZDEŇKA – VELEMÍNSKÝ, MILOŠ: PREVENCE SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ A ADOLESCENTŮ SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI. VYD. 1. PRAHA: TRITON, 2008. 76 S. ISBN 978-80-7387-129-1

Tato informační příručka je určena zejména pro rodiče dětí se specifickými potřebami, pracovníky pomáhajících profesí a studenty souvisejících oborů. Sexuální výchově a osvětě dětí a adolescentů se specifickými potřebami není v naší společnosti zatím věnována dostatečná pozornost, i přesto, že osoby se zdravotním postižením patří z hlediska rizika sexuálního zneužití mezi nejohroženější skupiny. Autoři příručky se snaží na tento stav reagovat.

EDICE TRITON 2008

32

QUO VADIS listopad 2008 VARIA

CHTÍT, HODNĚ PRO TO UDĚLAT A NAVÍC MÍT KOUSEK ŠTĚSTÍ...

V

letošním roce jsme si připomněli, že již uplynulo 30 let od okamžiku, kdy vzlétl do kosmu Ing. Vladimír Remek. Československo se tak stalo třetí zemí světa, jejíž občan opustil zemskou přitažlivost. Průzkum kosmického prostoru je pro lidstvo nezbytný s ohledem na jeho další rozvoj a nutnost si ověřit, zda je lidský organizmus schopen překonávat značné vzdálenosti mezi jednotlivými planetami. Dlouhodobý pobyt kosmonautů ve vesmíru přináší řadu nových fyziologických poznatků využitelných v současné medicíně. Průzkum kosmu je nutný i pro bezpečnost našeho života, ochranu dlouhodobé existence celého lidstva. Protože ochrana zdraví i ochrana obyvatelstva jsou úkoly naší fakulty, přivítali jsme možnost otisknout vzpomínky dnešního poslance Evropského parlamentu Ing. Remka na jeho let i v našem časopise.

Kosmický let Psát příspěvek o kosmonautice, současné evropské kosmické politice i perspektivách výzkumu vesmíru včetně možností pro mladou generaci krátce poté, co jsme si společně s Alexejem Gubarevem, mým velitelem při kosmickém letu, připomněli právě třicet let od společné mise na Sojuzu 28 a Saljutu 6 – to mě automaticky tak trochu vrací do tehdejších let. A shodou okolností i právě do Českých Budějovic. Od dětství mě pochopitelně ovlivňovala skutečnost, že můj otec byl letec. Obdivoval jsem ho a profese pilota mě přitahovala. V roce 1957 na mě pak velice silně zapůsobilo vypuštění prvního umělého kosmického tělesa – sputniku. Právě v Českých Budějovicích, kde jsem se v roce 1948 narodil, jsme se večer chodívali dívat na noční oblohu, jestli tam náhodou neuvidíme, jak se sputnik coby malá svítící hvězdička posunuje po nebi. První kosmonaut světa Jurij Gagarin startoval o čtyři roky později, ale to už jsme bydleli v Brně. A tehdy se zrodil můj sen – který se mi nakonec i splnil – podívat se také do vesmíru, stát se kosmonautem. Cestu k uskutečnění klukovského snu provázela řada postupných kroků. V roce 1972 (to už jsem byl stíhacím pilotem a absolventem leteckého učiliště) jsem byl vybrán ke studiu na letecké akademii v tehdejším Sovětském svazu, která už se jmenovala po J. Gagarinovi. Chtěl jsem získat co nejvyšší možné vzdělání v oboru, protože jsem věřil, že to na cestě k vytoužené dráze kosmonauta může být důležité. A ukázalo se, že to byl správný krok – akademii jsem navíc ukončil v pravý čas. Téměř vzápětí totiž Moskva nabídla ostatním členským státům programu Interkosmos, aby se účastnily vedle dalších projektů i pilotovaných kosmických letů. V první etapě se do výběru dostali občané tří států – Polska, bývalé NDR a Československa. Po sérii výběrových kol se nakonec skupina od nás zúžila na dvojici, ve které jsme byl já a Oldřich Pelčák. Po tvrdé přípravě a výcviku nakonec státní komise konstatovala, že obě tehdy se chystající posádky – tedy Gubarev-Remek a Rukavišnikov-Pelčák jsou dobře připraveny a schopny splnit úkoly plánovaného letu. Jako první ke startu ale doporučila naši dvojici. Nakonec jsme odstartovali 2. března a zpět na Zemi přistáli 10. března 1978. Byli jsme tehdy vůbec první mezinárodní posádkou. Což mimochodem například letos přímo při připomínce 30. výročí letu v Evropském parlamentu připomínala jako důležitý fakt řada řečníků, mezi jinými i místopředseda Evropské komise a komisař pro podnikání a průmysl G. Verheugen nebo eurokomisař V. Špidla. Kdybych měl jen stručně připomenout, jaký byl vědecko-výzkumný program naší vesmírné mise, pak řadu jeho experimentů připravovala tehdejší československá odborná pracoviště. Ať už se jednalo o experiment množení řas na palubě kosmické lodi – to byl projekt vědeckého pracoviště v Třeboni, nebo srovnávání vnímání tepla s měřenými hodnotami – tedy otázky teplotního režimu či tavení a regulované chlazení pevných látek nebo sledování spektra barev hvězd při vstupu lodi do zemského stínu a další úkoly. Často odpovídám – a ani poslední týdny nebyly výjimkou – na otázku, jaké má člověk pocity a očekávání před startem do vesmíru, jestli se nebojí a podobně. Musím říci, že jsem měl hlavně radost,

33

VARIA

když padlo rozhodnutí, že poletím. Ale na druhé straně jsem prožíval pocity zodpovědnosti a určitého napětí, jak to vlastně všechno dopadne. Leccos jsem samozřejmě o vesmíru věděl a chtěl jsem hlavně, abychom obstáli. Aby se nám ten let povedl, abychom splnili program. Tyto pocity se stupňovaly s tím, jak se přibližoval vlastní start, a s každou sekundou rostly i ty smíšené pocity chtění a zodpovědnosti. Uvědomoval jsem si také, že to je mimořádná příležitost, protože to byl vlastně start prvního občana z jiného státu než z do té doby kosmických velmocí Sovětského svazu a Spojených států. V tomto smyslu to na mě působilo dvojnásob zodpovědně. Nebylo mým cílem udělat díru do světa. Splnilo se mi to, o čem jsem jako kluk snil, když kosmonautika začínala. A také to, že jsem skutečně viděl, že je naše Země kulatá. Na otázku, jestli jsem se nebál, odpovídám také hodně často. A říkám pokaždé, že kdo z dospělých lidí tvrdí, že nikdy nepoznal strach, tak buď není normální, nebo nemluví pravdu. Pochopitelně jsem také prožíval něco, co by se dalo nazvat předstartovní horečkou. Přitom napadne člověka i to, že se některým mým předchůdcům stalo, že nepřežili. Ale byl jsem mladý, byl jsem z letectva, a tak se i s tím člověk vyrovnává... Celou cestu do vesmíru popsat nelze, tak jako se nelze podělit o všechno, nač člověk v průběhu letu myslí. Je to samozřejmě nesmírný zážitek, do kterého já počítám i přípravu, která probíhala ve fantasticky motivovaném kolektivu. Samotná cesta začíná dynamickým startem. Když si uvědomíte, že vlastně sedíte na kotli s palivem a okysličovadlem, což představuje prakticky 90 % váhy raketového nosiče s kosmickou lodí na špici při startu, tak je to pochopitelně zážitek i z tohoto hlediska. Ale samozřejmě nejvíc jsem si odnesl ze samotného letu, z beztížného stavu, z pohledů na zeměkouli, ale jsou to i dojmy spojené s prací na kosmické lodi a jejím řízením. Já jsem vždycky říkal, že bych tak mimořádný zážitek přál každému. A na co jsem myslel při letu? Nejvíc na práci, vstřebával jsem zážitky, ale samozřejmě i na rodinu. Nejsilnějším pocitem asi ve mě zůstává po těch letech to, co jsem viděl z iluminátoru, tedy okénka kosmické lodě, a to jak na povrchu Země, tak v atmosféře. Zajímavé třeba bylo, když jsem se v době, kdy ostatní spali, díval na jeden krásný kout planety, na Ohňovou zemi. Četl jsem o ní v cestopisech mořeplavců. Říkal jsem si přitom, jak jen pár let uplynulo a já se na to mohu dívat v poklidu prakticky pokojových podmínek v kabině kosmické lodi pěkně z nadhledu. To je přece nesmírný zážitek. Kolik lidí mělo šanci to vidět. Další častou otázkou je, jestli let do vesmíru nějak změnil můj pohled na život a svět, ve kterém žijeme. Už po letu jsem byl přesvědčen, že změnil můj náhled na život, že jsem se na věci začal dívat víc s odstupem a řekněme nadhledem i v širších souvislostech. Ne vždycky se mi to dařilo, ale alespoň jsem se o to snažil. V každém případě se ale změnil můj konkrétní život. Určitě bych se nedostal na tolik zajímavých míst, kdybych nebyl kosmonautem, nedostal bych se do takových zajímavých situací. Celkově si ale myslím, že v zásadě ovlivnil kosmický let můj život pozitivně. Ale dovolím si v této souvislosti ještě jednu poznámku – často si od doby letu uvědomím, že z kosmické lodi nejsou vidět například hranice mezi státy, jen hranice přirozené. Pohoří, řeky, moře a hned mi to evokuje, že takřka všechny problémy si lidstvo způsobilo samo. Že to nebyl záměr přírody...

Vladimír Remek europoslanec

To jen abyste věděli, že se Vladímír Remek narodil a žil v Českých Budějovicích. O kosmonautice v Evropě a EU se dozvíte příště.

37

QUO VADIS listopad 2008 VARIA

CENA KŘESADLO PRO DOBROVOLNÍKA PROGRAMU PĚT P

K

řesadlo je cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci. Cílem udělování ceny Křesadlo je ocenit dobrovolníky, zviditelnit dobrovolnictví a neziskový sektor, vzbudit v lidech zájem o dobrovolnou činnost i respekt k těm, kteří ji vykonávají. S myšlenkou oceňovat dobrovolníky za jejich činnost přišlo Národní dobrovolnické centrum HESTIA.

Cena Křesadlo je udělována v jednotlivých regionech. V jižních Čechách bylo v tomto roce z celého kraje vybráno sedm dobrovolníků a čtyři týmy „Dobrá parta“. Pořádajícími organizacemi letošního Křesadla byli BEZ, o.s., INKANO Písek, o.s., a KONABO – Komunitní nadace blanickoOtavská. Jedním z oceněných byl dobrovolník programu Pět P v Českých Budějovicích Jan Talich, student ZSF JU. Cenu převzal 22. dubna na hradě ve Strakonicích z rukou hejtmana Jihočeského kraje RNDr. Jana Zahradníka. Slavnostního předávání cen se zúčastnil také starosta města Strakonice Ing. Pavel Vondrys. Z nominačního dopisu Už jste někdy viděli velkého anděla a malého ďáblíka? My takovou dvojici v programu Pět P v Českých Budějovicích máme. Program Pět P je založen na kamarádství dospělého dobrovolníka a dítěte, jehož vývoj je nebo může být ohrožen. Honza se stal dobrovolníkem hned v prvním ročníku svého studia na ZSF JU. Své kamarádství nabídl tehdy 8letému kloučkovi se syndromem ADHD. Přestože začátky jejich vztahu nebyly právě nejjednodušší, Honza se se svým kamarádem schází už dva roky pravidelně jednou týdJan Talich s Křesadlem ně na 2–3 hodiny a účastní se několikrát do roka společných akcí dvojic programu Pět P (víkendy, odpoledne). Honzovo přátelství je pro jeho malého kamaráda velkým přínosem. Posun je vidět například v náplni jejich schůzek. Zatímco na prvních schůzkách musel Honza pro svého kamaráda vymýšlet fyzicky náročnější aktivity, nyní už jeho pozornost zaujme i v klubovně při společenských hrách. Honzu dobrovolnictví nadchlo a sám nám nabídl svou pomoc i při získávání nových dobrovolníků. Přes veškeré aktivity v programu Pět P mu ještě zbývá energie, aby každý týden potěšil svou návštěvou těžce nemocné pacienty na onkologickém oddělení českobudějovické nemocnice. Šárka Koubová studentka ZSF JU

35

MARGINALIA

PODĚKOVÁNÍ Paní Marie Kurfürstová z Modlešovic u Stra- utické schůzky se svým psem Aronem. Po- Janu Talichovi a Bohumile Zetkové za konic děkuje studentce Lindě Dvořákové za mohla dětem se sluchovým postižením dobrovolnickou pomoc při pořádání Zahradní nález a poctivé vrácení peněženky s finanční a komunikačními problémy. slavnosti v červnu letošního roku. hotovostí, doklady a platebními kartami. Vedoucí stacionáře pro mládež Světluška, Vedoucí Speciálně pedagogického centra při o.p.s., Mgr. Linda Grguričová děkuje studenMŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené paní tům oboru Rehabilitační-psychosociální péče Mgr. Marie Samohejlová děkuje studentce o postižené děti, dospělé a seniory Zdeňku Zuzaně Fraňkové za pravidelné canisterape- Glozovi, Lucii Hořákové, Petře Jansové,

INFORMACE PRO STUDENTY OČKOVÁNÍ PROTI HEPATITIDĚ B INFORMACE PRO STUDENTY 1. ROČNÍKŮ Student je povinen být před začátkem výuky v ZS očkován proti hepatitidě B!!! Studenti narození po 1.7.1988 by měli být již proti hepatitidě B očkováni ve svých 12 letech. Pokud tedy mají uvedeny v očkovacím průkazu 3 dávky během 6 měsíců (označení „ENGERIX“ nebo „VHB“), mají povinnost se

očkovat již splněnou. Pokud tomu tak není, jsou povinni toto očkování absolvovat nejlépe během měsíce října.

2. nechat se očkovat v Poradně infekčního oddělení Nemocnice Č. Budějovice, a.s., (ordinace MUDr. Ivy Šípové) vždy ve středu od 7,00 do 9,00, od 14,00 do 16,00 a ve čtvrtek od 6,30 do 8,30 hodin Možnosti: (tel.: 387 874 661). Očkování je rovněž 1. dojít ke svému obvodnímu lékaři v místě zdarma. bydliště, prokázat se platným průkazem studenta ZSF JU a nechat se očkovat proti hepatitidě B (lékař si vyžádá na krajské hygienické stanici vakcínu, která je ze zákona pro studenty zdarma).

NADCHÁZEJÍCÍ UDÁLOSTI NA ZSF JU 23.1. 2009 DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ čas konání: 10.00 do 12.00 a od 13.00 do 15.00 hodin Místo konání: ZSF JU, objekt Vltava, Boreckého 27, 370 11 České Budějovice pro obory: Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory Prevence a rehabilitace sociální patologie Ochrana veřejného zdraví Zdravotní laborant Sociální práce ve veřejné správě

Odborný pracovník v ochraně veřejného zdraví Speciální pedagogika Speciální pedagogika-vychovatelství Dále v budově Zdravotně sociální fakulty JU U Výstaviště 26, České Budějovice pro obory: Všeobecná sestra Porodní asistentka Fyzioterapie Zdravotnický záchranář Ošetřovatelství A dále v budově Ambulantní kliniky Medipont, s.r.o. – na katedře radiologie a toxikologie,

UPOZORNĚNÍ Prostory před vchodem na fakultu jsou vizitkou jejich uživatelů. Prosíme zaměstnance a studenty, aby nekouřili před budovou a nezanechávali po sobě nepořádek.

36

Matice školské 17, České Budějovice pro obory: Radiologický asistent Ochrana obyvatelstva se zaměřením na CBRNE Civilní nouzová připravenost bližší informace na stránkách fakulty www.zsf.jcu.cz

2008 INFORMAČNÍ BULLETIN ZSF JU

Recommend Documents