2—Spolek Sudetoněmecký wandervogel a jeho snahy o sjednocení sudetoněmecké mládeže Německá měšťanská mládež v ČSR byla zastoupena dvěma hlavními spolky – Sudetoněmeckým wandervogelem (Sudetendeutscher Wandervogel) a Sudetoněmeckým spolkem skautů (Sudetendeutscher Pfadfinderbund86). Především Sudetoněmecký wandervogel sehrál ve vývoji hnutí a vůbec v německém hnutí mládeže v ČSR ústřední roli. Jeho vývoj určoval programové a organizační zaměření i v ostatních nacionálně konzervativních mládežnických spolcích. Diskuse ve spolku Sudetoněmecký wandervogel byla dána dvěma tendencemi. Jedna z nich byla určována vývojem měšťanského mládežnického hnutí v sousední výmarské republice – vývojem k tzv. spolkové mládeži (bündische Jugend), zdůrazňováním disciplinovanosti, strohosti až militarizací výchovy87.
86 V českých zemích monarchie vznikaly německé skupiny skautingu od roku 1913 a v roce 1915 se spojily do organizace Deutschböhmischer Pfadfinderkorps – Německé skautské skupiny v Čechách, v roce 1917 byl založen Zemský spolek německých skautů v Čechách – Landesverband deutscher Pfadfinder in Böhmen, v roce 1921 se organizace spojily ve spolku Verband sudetendeutscher Pfadfinder – Spolek sudetoněmeckých skautů se sídlem v Liberci. Více v podkapitole 2.4 Spolek Sudetoněmecký skaut. 87 Skautské hnutí procházelo ve výmarské republice ve dvacátých a třicátých letech 20. století složitým vývojem a štěpením spolku. Německou formu skautingu podtrhával jeho militaristický aspekt, poslušnost, oddanost vůdci – na rozdíl od původního anglického vzoru Baden Powella. Německý překlad Baden Powellovy knihy Scouting for Boys byl pořízen židovským německým lékařem Alexandrem Lionem pod názvem Pfadfinderbuch. Lion v roce 1908 navštívil Baden Powella a jeho skupiny. Vydání německého
48—Německé mládežnické hnutí a spolky mládeže v ČSR v letech 1918–1933
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 48
16.9.2016 8:36:42
Druhou tendenci určovala snaha o vytvoření výchovného společenství chlapců a mužů (sudetendeutsche Jungenschaft und sudetendeutsche Mannschaft), které se mělo stát vzorem nepolitického sudetoněmeckého sjednocení (sudetendeutsche einheitliche Volksgemeinschaft). Na cestě ke splnění sjednocujícího úkolu se ovšem řady sudetoněmeckých wandervogelů rozdělily a členové se znepřátelili. Jedna skupina, tzv. „mladých“, sdružující se okolo Heinze Ruthy (1897–1937)88, volala po omlazení národa cestou příklonu k doktríně stavovského státu dle Othmara Spanna89, druhá skupina, tzv. „starších“, požadovala
překladu a další návštěvy německých příznivců skautingu v Anglii vedly k zakládání skupin skautingu v Německu. Jak první, tak ještě více druhé vydání Lionova překladu Baden Powellovy knihy neakcentovalo samostatnost a autenticitu chlapeckého jednání v rámci skautského hnutí a vyzdvihovalo a rozpracovávalo silněji zásady poslušnosti, vůdcovství a aspekty branné přípravy chlapců. Mnohem více se překlady hlásily k myšlenkám německého zakladatele tělovýchovného a národního či nacionálního hnutí L. Jahna než k myšlenkám Powellovým, které kromě oddanosti a poslušnosti akcentovaly rovněž rovinu autenticity a výchovy suverénního občana. 88 Heinz Rutha se zasazoval o prosazení nového výchovného stylu v Sudetoněmeckém wandervogelu hned v roce 1919. Po roce 1923 vyzýval k vystoupení některých skupin prosazujících Ruthovu výchovnou koncepci a byl pro jejich přičlenění k Deutscher Turnverband in der Tschechoslowakei (DTV). V roce 1923 se jednalo ještě o neúspěšné plány a výzvy, po roce 1926, kdy na vrcholném postu v DTV stanul Ruthův přítel Konrad Henlein, se jednalo již o úspěšnější a agitátorsky intenzivnější nabádání k sjednocování německé mládeže v řadách DTV. Přátelství Ruthy a Henleina doznalo změn po roce 1935 a především v roce 1937, kdy vrcholil boj o další směřování a ideové ukotvení Henleinovy Sudetoněmecké domovské strany (Sudetendeutsche Partei – SdP), boj mezi následovníky Othmara Spanna, nacionálními socialisty a dalšími uskupeními. Rutha byl odstaven z dění ve straně a v německém mládežnickém hnutí nařčením z homosexuality a byl vězněn. Ve vězení v České Lípě spáchal v roce 1937 sebevraždu a nedožil se tak posledního dějství sjednocování německé mládeže v ČSR ani jejího přechodu do náruče Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend) po roce 1938, po odtržení Sudet od ČSR a po jejich přičlenění k říši. Více srv. CORNWALL, M.: The Devil’s wall: The nationalist youth mission of Heinz Rutha. Cambridge: Harvard University Press, 2012. 89 Othmar Spann (1878–1950) studoval národohospodářství, filozofii a společenskou nauku (sociologii; Gesellschaftslehre). V roce 1903 ukončil doktorát na univerzitě v Tübingenu a v roce 1907 se habilitoval spisem Wirtschaft und Gesellschaft – eine dogmenkritische Untersuchung na Technické vysoké škole v Brně (Technische Hochschule in Brünn). Od roku 1909 působil jako profesor v Brně, po roce 1919 odešel na univerzitu do Vídně. V roce 1938 byl penzionován. Spannova nedemokratická, konzervativně nacionální nauka stavovského státu přitahovala pozornost značného množství intelektuálsky zaměřených sudetských agitátorů a přívrženců lidovýchovných a dalších výchovně zaměřených uskupení, kteří hledali alternativu k demokraticky uspořádané společnosti v československém státě.
2—Spolek Sudetoněmecký wandervogel a jeho snahy o sjednocení—49
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 49
16.9.2016 8:36:42
připravenost službě národu a práci pro národ ve všech oblastech společenského života. Práce členů druhého uskupení, tzv. Připravenosti (Bereitschaft), směřovala k pěstování všech podstatných znaků národního celku (Volksgestaltung, Volkskörper), tedy tzv. lidovosti (Volkheit). Členové Připravenosti dbali o zachování a rozvoj lidové podstaty (Volkheit), „zachraňovali“ národní kulturu (Volkstum) a stavěli svoji koncepci na „německém člověku“90. To vše se mělo dít ve skupinách, tzv. Schar, které měly být prodchnuty snahou o službu národu91 a národnímu celku92. „Starší“ rozvíjeli koncepty národovecké výchovy, později i tzv. domovského vzdělávání (Heimatbildung) a kmenové výchovy (Stammeserziehung) vycházející z „přirozené“ podstaty národa – kmene jako společenství krve (Blutsgemeinschaft) obývající společně zemi (Boden) a hovořící jedním jazykem (Sprache)93 –, zatímco „mladí“ pracovali na konceptu tzv. národně politické výchovy (volkspolitische Erziehung) a na jejím základě chtěli připravit mládež na její politické úkoly. Politizaci výchovy „starší“ odmítali, i když obě skupiny úspěšně instrumentalizovaly wandervogely pro vlastní společensky angažované cíle. Jednotného konceptu, který by nejen wandervogely, ale i další nacionálně konzervativní mládežnické německé skupiny v ČSR ve sledovaném období let 1918–1933 sjednotil, nebylo dosaženo, a to i přesto, že k formálnímu, organizačnímu sjednocení daných skupin mládeže došlo v roce 1922, kdy bylo v České Lípě založeno tzv. Sudetoněmecké mládežnické společenství – Sudetendeutsche Jugendgemeinschaft. V ideové a programové oblasti však byla situace odlišná. Po celé sledované období rekonstruujeme ze spolkového tisku a z dalších periodik (zejména Der junge Deutsche) rozpolcenost a nejednotnost v řadách wandervogelů. Přestože obě skupiny volaly po národní pospolitosti (Volksgemeinschaft), po omlazení národa (Volkserneuerung), čteme práci obou skupin mnohem více jako snahy o konstruování sudetoněmecké identity po roce 1918 v ČSR v řadách mládežnického hnutí, které mělo dále hluboký vliv i na činnost dalších organizací a spolků „sloužících
90 HÖRDT, P.: Der deutsche Mensch. Die Schar. Werk bündisches Blatt zum SudetendeutschenWandervogel, 1931, č. 5–6, s. 2–11. 91 BREUER, E.: Sudetendeutsche Selbshilfe und Schutzarbeit. Die Schar. Werk bündisches Blatt zum Sudetendeutschen Wandervogel, 1931, č. 5–6, s. 11–15. 92 LEHMANN, E.: Entwicklungsgesellschaft und die Aufgabe. Die Schar. Werk bündisches Blatt zum Sudetendeutschen Wandervogel, 1931, č. 1, s. 2–5. 93 GIERACH, E.: Volkstum und Schutzarbeit. Sudetendeutscher Wandervogel, 1931/32, roč. 11, č. 7–8, s. 227–228, zde s. 227.
50—Německé mládežnické hnutí a spolky mládeže v ČSR v letech 1918–1933
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 50
16.9.2016 8:36:42
sudetoněmeckému národu“. Můžeme říci, že za snahami o omlazení národní skupiny a o její reformu stály skutky a snahy o její konstrukci. Činnost nacionálně konzervativních německých mládežnických organizací čteme po roce 1918 na jedné straně jako pokračování národně ochranářských snah mnohých německých organizací působících před rokem 1918 v českých zemích a na druhé straně jako příklad změny jejich programu a činnosti ve změněných společensko-politických podmínkách po roce 1918, po vzniku ČSR. Z národně ochranářského boje se váha přesunula na „záchranu ohroženého sudetoněmeckého národa“ cestou výchovy, která měla dospět k vytvoření jednotného sudetoněmeckého společenství. Takový úkol a cíl byl ovšem v letech 1918–1933 více snem než realitou, neboť dosáhnout jednoty nebylo možné rozpolceností94. Jednotní byli členové Sudetoněmeckého wandervogelu (ať „staří, či mladí“) v odmítání požívání alkoholu či nikotinu, v odmítání moderních tanců a moderní hudby (zejména jazzu). Jednotní byli v přijímání mnoha reformních požadavků v tzv. reformě života (Lebensreform), ve využívání osvědčených forem výchovné a vzdělávací práce s mládeží. Oba tábory organizovaly výlety do přírody, tábory doma i v zahraničí, pobyty v přírodě, podporovaly výstavbu mládežnických ubytoven v přírodě (Jugendheime či Jugendherberge), pořádaly přednášky, čtení, divadelní představení, hudební večery, organizovaly společná setkávání (Nestabende) a hojně zpívaly. To vše ovšem nepostačovalo k programovému a ideovému sjednocení wandervogelů a německých skautů v ČSR. V obou táborech sehrála důležitou úlohu při dosahování národního společenství a při totálním sjednocení sudetoněmeckého národa osoba vůdce, vedoucího skupiny. Jestliže měla být Jungenschaft „mladých“ vedena charismatickým, přísně disciplinovaným a rasově čistým vůdcem, potom na boj95 připravená Schar „starších“ měla být vedena rovněž představitelem opírajícím se o disciplínu, vyvolenost na základě vlastní osobnostní výlučnosti a rasové čistoty96, ale i na základě otevřenosti a přátelské oddanosti svým svěřencům ve skupině97. 94 LEHMANN, E.: Die Junge Front. Die Schar. Werk bündisches Blatt zum Sudetendeutschen Wandervogel, 1931, č. 4, s. 24–35. 95 Das Leben ein Kampf. Sudetendeutscher Wandervogel, 1930/31, roč. 10, č. 1, s. 75–77. 96 Um den deutschen Menschen. Sudetendeutscher Wandervogel, 1930/31, roč. 10, č. 1, s. 125–127. 97 SUCHY, J.: Der Schargedanke. Beiblatt der Älteren zum Sudetenduetschen Wandervogel, 1929/30, č. 5, s. 12.
2—Spolek Sudetoněmecký wandervogel a jeho snahy o sjednocení—51
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 51
16.9.2016 8:36:42
I když se v případě Sudetoněmeckého wandervogelu jednalo, co se počtu týče, o velmi malé skupiny o osmi či maximálně dvaceti členech98 (často působila ve městě do 10 000 obyvatel jen jedna skupina wandervogelů o deseti či max. 20 členech) a celkový počet členů se pohyboval ve 20. letech okolo 1000 členů99, byl ideový a programový vliv obou skupin spolku značný. Koncepty „mladých“ „omlazovaly“ spolkovou práci i v řadách německé venkovské mládeže a u mnoha členů německé katolické mládeže v ČSR. Zdrženlivost a důraz na „tradici“ z „tábora starších“ nacházely odezvu také u značné části skupin venkovské a katolické mládeže. Rozkol či dělení, které udávaly tón a dynamiku vývoje v rámci Sudetoněmeckého wandervogelu, určovaly i vývoj v dalších početně významných nacionálně konzervativních spolcích sudetoněmecké mládeže v ČSR v letech 1918–1933. Rovněž utváření směru a programu v táboře „nepřítele“ – v německé sociálnědemokratické mládežnické organizaci v ČSR můžeme číst a její vývoj sledovat na pozadí vývoje v nacionálně konzervativním táboře.
2.1—Rok 1918 – počátek rozkolu v řadách Sudetoněmeckého wandervogelu Spolková diskuse v Sudetoněmeckém wandervogelu navazovala na programové a ideové vymezení v rámci spolku Deutschböhmischer Wandervogel (Německý wandervogel v Čechách), který byl založen v roce 1911 v Doksech a byl součástí Rakouského wandervogelu (Österreichischer Wandervogel)100. 98 Za členy byli přijímáni do chlapeckých skupin zpravidla chlapci okolo 12 let věku. K tomu srv. Richtlinien für den Jungengau Mähren-Schlesien im Bund Sudetendeutscher Wandervögel. Sudetendeutscher Wandervogel, 1929/30, 9. roč., č. 7, s. 195. Také dívky byly přijímány mezi 12–15 rokem a byly zařazeny do nejmladšího oddělení. Mezi 15–18 rokem věku patřily do středního oddělení a mezi 18–20 rokem věku do nejstaršího oddělení. Pokud dívky překročily hranici 20 let, pracovaly v rámci skupiny starších. K tomu srv. JAROSCH, I.: Stellung der Einzelnen zu Ortsgruppe, Kreis, Gau und Bund. Beiblatt der Mädchen. Sudetendeutscher Wandervogel, 1930/31, č. 1., s. 23–24. 99 Sudetoněmecký wandervogel měl spolkovou (celorepublikovou) úroveň (Bund) a dále byl členěn na dvě župy (Gau) – Čechy a dále Morava + Slezsko. Župy se dělily na kraje (Kreis) a ty dále na místní skupiny (Ortsgruppe). Každá skupina byla vedena starším vedoucím – vůdcem. 100 K vývoji spolku Österreichischer Wandervogel srv. SEEWANN, G.: Österreichische Jugendbewegung 1900–1938. Frankfurt am Main: Dipa Verlag, 1974.
52—Německé mládežnické hnutí a spolky mládeže v ČSR v letech 1918–1933
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 52
16.9.2016 8:36:42
Sledujeme-li diskusi v letech 1911–1914 v Deutschböhmischer Wandervogel101, shledáváme, že byla určována zásadním způsobem vývojem německého spolku Wandervogel102 a snahou o větší autonomii vůči Rakouskému wandervogelu (Österreichischer Wandervogel), dále vlivem kulturně kritické a společenskoreformní německé diskuse (Lebensreform). V neposlední řadě bylo významným programovým bodem péče o „němectví“, což znamenalo ostrý protislovanský tón, ale i rozšíření a podporu antisemitistickým názorům a postojům v řadách spolku. V letech 1914–1918 byla diskuse v Deutschböhmischer Wandervogel 101 V letech 1914–1918 přinášel spolkový tisk Burschen heraus zprávy především z následujících skupin Deutschböhmischer Wandervogel: Praha, Brno, České Budějovice, Prachatice, Karlovy Vary, Kadaň, Liberec, Ústí nad Labem, Litoměřice, Broumov, Česká Lípa, Most, Jablonec nad Nisou, Rumburk, Varnsdorf, Chomutov, Plzeň, Stříbro, Děčín, Cheb, Loket, Kraslice, Vrchlabí, Aš. V roce 1918 čítal spolek 40 skupin – 28 chlapeckých a 12 dívčích – dle Aus dem Rundschreiben nach dem Bundestage. Burschen heraus, 1918/19, 7. roč., č. 3–4, s. 49. Časopis vedl v letech 1913–1918 významný člen spolku Johannes Stauda. Po něm se vedení časopisu ujal Otto Kletzl. 102 Počátky německého spolku Wandervogel se píší v roce 1896 v Berlíně, kdy na jeho bohatším předměstí Berlín-Steglitz založil student berlínské univerzity Hermann Hoffmann stenografický kroužek pro studenty steglitzkého gymnázia. V rámci činnosti kroužku byly pořádány výlety studentů do přírody. Nejednalo se ovšem o „nedělní výlety“, které byly v měšťanské společnosti 19. století běžné. Studentské výlety do volné přírody od počátku měly být spíše protestem proti měšťanské kultuře otců a romantickým „únikem z města“, i když základní vidění světa vandrujících studentů zůstalo ve výchozích kategoriích věrno měšťanskému hodnotovému a mentálnímu obrazu. V roce 1899 Hoffmann odjel z Berlína a vedení skupiny se ujal starší gymnaziální student Karl Fischer, který se stal jedním z hlavních protagonistů hnutí Wandervogel, když posílil intenzitu výletů a podařilo se mu v roce 1901 spolek úředně uznat jako Wandervogel Ausschuß für Schülerfahrten (Wandervogel, spolek pro výlety mládeže do přírody). Po roce 1902 vznikaly skupiny Wandervogelu v dalších německých městech a rychle se rozšiřovaly. Spolek se na počátku 20. století různě štěpil, i když základní idea stojící při jeho založení zůstávala zachována v různých uskupeních německých wandervogelů. K tomu srv. LAQUEUR, W.: Die deutsche Jugendbewegung. Köln: Verlag Wissenschaft und Politik, 1962. S německými skupinami Wandervogelu přišli do kontaktu i mladí členové turistických německých oddílů v Čechách. V roce 1905 vznikla v Litoměřicích skupina německého Wandervogelu pod vedením středoškolského učitele Karla Metznera. V roce 1908 jsou známy skupiny wandervogelů v Liberci a Teplicích-Šanově. V roce 1909 vznikla v Praze skupina Freiland vedená Hansem Moutschkou, který se účastnil vandrování německých skupin Wandervogelu a zásady hnutí přenášel do Čech. H. Moutschka stál v roce 1911 (společně s K. Metznerem a dalšími „mladými“ wandervogely) u zrodu Německého wandervogelu v Čechách (Deutschböhmischer Wandervogel), který byl formálně součástí Rakouského wandervogelu (Österreichischer Wandervogel) oficiálně založeného rovněž v roce 1911. K tomu srv. KASPER, T.: Výchova či politika. Praha: Karolinum, 2007, s. 30–33.
2—Spolek Sudetoněmecký wandervogel a jeho snahy o sjednocení—53
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 53
16.9.2016 8:36:42
ovlivněna válečnými událostmi, odchodem mnoha wandervogelů na frontu, kde velmi často položili život. Válečná čísla spolkového časopisu Burschen heraus a od roku 1916 nově vycházejícího Soldatenblatt Österreichischer Wandervogel se tak plnila zejména vzpomínkami na padlé a zprávami o návštěvách dívek, členek spolku, v nemocnicích a lazaretech, kde se léčili či zotavovali zranění wandervogelové103. Rovněž bylo informováno, v jak zhoršených podmínkách probíhala setkání wandervogelů (Nestabende), neboť chyběl otop i možnosti svícení. Neustaly však výlety do přírody, vzájemné navštěvování blízkých skupin104. Ve válečných letech tak došlo k ochromení práce wandervogelů v Čechách, to ale neznamenalo oslabení jejich ideového přesvědčení rozvíjeného na stránkách časopisu před rokem 1914105. Nic se neměnilo na přesvědčení wandervogelů, že válka je vedena správně a musí potvrdit vítězství německé kultury. I když v roce 1917 zuřila válečná běsnění a mnozí wandervogelové položili život, nebránilo to představitelům rakouského spolku a německého spolku v Čechách, aby na druhém válečném sjezdu v Jihlavě, konaném ve dnech 21.–23. června 1917, nejen uctili památku padlých, ale i inscenovali hru oslavující válku106. Oslava němectví v Čechách a demonstrace semknutosti německých wandervogelů s tzv. Svobodnou německou mládeží (Freideutsche Jugend) se ukazovaly na spolkovém sjezdu 24.–26. srpna 1918 v Českém Krumlově107. Současně se však ve vystoupeních wandervogelů projevila snaha aktivněji „bojovat“ proti českému nebezpečí v českých zemích a aktivněji se zasazovat o německé národní a lidové hodnoty a to vše prosazovat silou vůdčího vedení. Vůdce byl vzýván jako bytost, které se musí každý člen spolku podvolit, plně ji respektovat a následovat. 103 Téma padlých wandervogelů, které nebylo po roce 1920 hlasitě připomínáno, přesto hluboce vězelo v kolektivní paměti wandervogelů a usměrňovalo jak jejich spolkovou identitu, tak i individuální myšlení, prožívání a jednání. Téma oběti padlých wandervogelů, nutnosti „splatit“ za padlé daň a být připraven k záchraně sudetoněmecké společnosti tak mohlo být kdykoli „reaktivováno“, což se na konci 30. let i stávalo. K tomu srv. Soldatenfriedhof. Der Jugendkreis Egerland. Sudetendeutscher Wandervogel, 1929/30, roč. 9, č. 6, s. 156. 104 KLETZL, O.: Gauberichte vom Frühling 1918. Wandervogel. Österreichischer Bundesblatt, 1918, roč. 6, č. 9–10, s. 160; a dále JANICZEK, J.: Gauspiegel. Burschen heraus, 1917/18, roč. 6, č. 1–2, s. 15–17. 105 JANICZEK, J.: Gauspiegel. Burschen heraus, 1917/18, 6. roč., č. 3, s. 44–46. 106 Zweiter Kriegs– Bundestag der Österreichischen Wandervögel in Iglau. 21.–23. Juli 1917. Archiv Wandervogelarchiv Waldkraiburg. Inv. č. 17/105. 107 Festgruß zum Bundestag 1918 des Österreichischen Wandervogels zu Krummau. Archiv Wandervogelarchiv Waldkraiburg. Inv. č. 18/005.
54—Německé mládežnické hnutí a spolky mládeže v ČSR v letech 1918–1933
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 54
16.9.2016 8:36:42
Vůdce se neměl snažit nikomu zalíbit, nýbrž měl pevně vládnout a vést108. Měl být charismatickou osobností, která bude členy spolku oddaně uctívána a respektována a měl být zárukou jednoty v řadách spolku. Vůdcovské rysy a rasovou čistotu při výběru vůdce zastával a rozvíjel Heinz Rutha, jak se ukazuje již v jeho článku Gedanken über die Führerschaft (Několik zamyšlení o vůdcovství) v Burschen heraus z podzimu roku 1918: „Vůdce a výběr jsou hlavními body našeho hnutí, které se nachází pod tíhou masovosti a celkového zploštění. […] Nechci stanovovat pro výběr konkrétní pravidla, ale přesto se domnívám, že je nutné pro zachování danosti rasy přijmout jisté směrnice.“109 Důraz na rasovou čistotu vůdce a na jeho německou pravost zazníval po krumlovském sjezdu opakovaně a nahlas. Bylo argumentováno, že člen cizí krve může zničit veškerou započatou práci ve skupině a nikdy se nemůže stát pravým vůdcem. Heslo znělo: „Co největší čistota krve a přísný výběr daný charakterem a podstatou bytosti.“110 Válečná prohra a vznik samostatného československého státu se proto staly pro 1100 členů111 Deutschböhmischer Wandervogel událostmi, které hluboce změnily „čtení“ jejich dosavadní spolkové práce a stavěly výsledky jejich spolkové činnosti do výrazně negativního světla. Vznik Československa a začlenění českých Němců do tohoto „národně cizího“ státního útvaru, podpisy mírových smluv ve Versailles a především v Saint Germain byly čteny rovněž jako neúspěch výchovné práce ve vlastních řadách, když spolek neměl dokázat vychovat dostatečně bojovné a národně uvědomělé německé wandervogely. Při vzniku státu se člen spolku Waldemar Kleining zamyslel, zdali končí doba a význam wandervogelů, a rychle si odpověděl, že nikoli, že to byli a opět musí být wandervogelové, kteří se budou všemi silami a prostředky zasazovat o omlazující práci národa (erneuerende und aufbauende Arbeit). K tomuto cíli měli být členové spolku vedeni přísně vybranými vůdci, dostatečně uvědomělými a charismatickými, kteří neměli slevit z premis národovecké výchovy (völkische Erziehung).112
108 Von der Führerschaft. Burschen heraus, 1918/19, roč. 7, č. 1–2, s. 1. 109 RUTHA, H.: Gedanken über Führerschaft. Burschen heraus, 1918/19, roč. 7, č. 1–2, s. 12–13. 110 Gau Deutschböhmen. Burschen heraus, 1918/19, roč. 7, č. 3–4, s. 53. 111 Dle sčítání členů spolku při sjezdu v srpnu 1918 v Českém Krumlově bylo sečteno až 1100 členů. K tomu srv. KLETZL, O.: Gau Deutschböhmen. Burschen heraus, 1917/18, roč. 7, č. 1–2, s. 24. 112 KLEINING, W.: Deutschböhmischer Wandervogel in Gegenwart und Zukunft. Burschen heraus, 1918/19, roč. 7, č. 3–4, s. 114–115.
2—Spolek Sudetoněmecký wandervogel a jeho snahy o sjednocení—55
Nemecke mladeznicke hnuti a spolky mladeze v CSR.indd 55
16.9.2016 8:36:42