154

NÁŠ ČASOPIS Duben 2014 / 154 Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘? (Evangelium podle Matouše 21,33-42) Milí přátelé, členové a příznivci evangelického sboru ve Valašském Meziříčí, připravujeme se na Velikonoce. Každý rok s námi zatřesou a zároveň se nám snaží dodat naději proti smrti. Když čteme o Ježíšově utrpení, nebo už když čteme toho Ježíšovo podobenství, které je zároveň proroctvím, mrazí nás v zádech.

Obr. Kámen úhelný, Vojta Heller, 8 let

Proč umíme být, my lidé, tak krutí? Proč Bůh dopouští utrpení nevinných? A jak je možné, že nechá zabít svého vlastního Syna? To by přece nikdo z nás lidí nikdy nedopustil! Proč vlastně musel Ježíš umřít? Ježíšovo podobenství je zřejmě jeho odpovědí na tuto otázku – lepší odpovědí, než jakou běžně slýcháme, než jakou dala křesťanská tradice, a zřejmě pravdě bližší, než jakou nacházela prvotní církev a apoštol Pavel ve svých epištolách. Když chtěl Ježíš vysvětlit učedníkům, jak rozumí sám sobě a svému úkolu, neřekl to v definicích, ale v podobenství. Křesťané se snažili důvod a smysl Ježíšovy smrti definovat – různými způsoby: od chladně vykalkulovaného plánu s právním odůvodněním – teorie o zadostiučinění za lidské hříchy – až po teorii pracovního úrazu – že Bůh poslal svého Syna, aby vyprávěl lidem o Bohu, a při výkonu jeho poslání došlo k tomu, že byl nespravedlivě obviněn a stal se obětí justiční vraždy. Tušíme, že ani jedna lidská teorie smysl ani důvod Ježíšovy smrti nevystihuje. Hospodář v Ježíšově podobenství do poslední chvíle věří, že na jeho syna snad budou mít ohled. Čtenář či posluchač ale může namítnout: Vždyť to musel tušit… „Co tedy s těmi vinaři hospodář udělá?“, ptá se Ježíš učedníků. Odpovídají tak, jako bychom asi odpověděli my: Skoncuje s nimi, ať už má pokoj! A Ježíš na to říká: Což jste nikdy nečetli v Písmech…? Takže Hospodin má ještě jiné řešení! Hospodář chce víno, nikoli krev. Chce milost a život, který bude milost utvářet, který bude milostí určen, kdy bude člověk moci žít svobodně a nést plody, nést ovoce, mít smysl, být s druhými a pro druhé, aby na konci života nemusel říct: Nemělo to smysl. Je tu ještě jiná cesta, jiný rozměr, úplně jiné řešení (mimoběžka, jiná stupnice, jiná soustava). Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným, tedy tím, o který je opřena celá klenba, který se nesmí odstranit, jinak celá stavba spadne. Bůh může učinit to, co by člověk nečekal. To, co jsme v životě považovali za okrajové, se může ukázat jako zcela zásadní. A je to podivuhodné v našich očích, říká žalmista i Ježíš, když cituje Žalm 118., který se proto zpívá o Velikonocích. To je šok Velkého pátku: Jak velký je náš hřích a jak velká je Boží láska! Hospodin na svého Syna dopustil lidskou zlobu, vydal jej do rukou člověka, který je schopen pojmout nenávist k druhému, který ho znepokojuje, který mu kříží životní plány, který mu říká pravdu do očí, a z nenávisti zabíjí. A Boží láska se kupodivu nemstí. Nepřišel žádný Boží úder, Bůh si to nevyřídil se svými protivníky. Boží odpuštění ale neznamená, že je jedno, co se stalo. Proto máme mít kříž před očima, abychom si uvědomovali, co se stalo, čeho jsme jako lidé schopni. Odpuštění takříkajíc do hloubky je akt vůle. Nejde o to, že zkusím zapomenout (to se většinou nedaří), ale že chci odpustit, že chci, aby to už mezi námi nehrálo roli. Proto máme kříž před očima také jako znamení Boží lásky – Kristus sám se na kříži modlí: Odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. (Lk 23,34) Ale to největší překvapení Velikonoc je v tom, že Bůh dokáže i něco velmi zlého, jako je násilná smrt, obrátit v dobré či použít k dobrému. Ježíšova smrt se stala 2

č.154

Duben 2014

branou k věčnému životu: Kdyby Ježíš býval couvl, aby se uchránil, třeba by řekl, že to bylo nedorozumění, dožil by život klidně někde v ústraní, židovství by zůstalo uzavřené, jsou přece vyvolený lid, a jejich náboženství se nesmělo ve své radikalitě zředit. Ježíš ale necouvl, a jeho smrt otevřela cestu k tomu, aby byl vzkříšen a abychom i my poznali, že je živý. Je to zvláštní – jako by to bez té smrti nešlo… Ale ne proto, že by Pán Bůh potřeboval, aby jeho Syn zemřel, ale proto, že to pro nás má ohromný význam, že jeho smrt nese plody, že ten strom kříže je obtěžkán plody křesťanské naděje (zadívejte se někdy na hlavní lustr v našem kostele!), která se rodí právě v utrpení, v problémech, v těžkých chvílích života. Ježíš je ten kámen, na kterém se to „láme“, on je tím rozhodujícím. Ne jeho jméno, ale jeho podstata, to, co s sebou přinesl. Proto čtěme tam a nazpátek evangelia, Ježíšovo učení i jeho kázání životem, resp. životním příběhem. Ke společnému sdílení Kristova příběhu bych rád pozval především Vás všecky, kteří vnímáte, že pravidelná křesťanská praxe není v životě všechno (což je jistě pravda), nebo máte pochybnosti o společenství, které tvoříme jako lidé se svými chybami, nebo z nás, kdo chodíme pravidelně do kostela, máte dojem určitého pokrytectví. Vězte, že jsme společenství hříšných lidí, kteří o sobě vědí, že jsou hříšní, a radují se, že jim Bůh odpouští a že jsou si před ním rovni. Na staršovstvu jsme diskutovali o tom, jak na sborovém shromáždění poděkovat těm, kteří pracují pro sbor pravidelně, horlivě a bez nároku na odměnu (nebo i nějakou mzdu dostávají, ale ne takovou, jaká by odpovídala jejich nasazení). Domnívám se, že jedna květina ročně je symbolické a minimální poděkování, a pevně doufám, že to nikoho nepohoršuje. Chápu, že někomu může připadat sborové shromáždění jako schůze, ale tomu se v demokratickém zřízení naší církve nevyhneme (snad jedině přesunem sborového shromáždění mimo bohoslužby – ale kolik z nás by pak přišlo?). První neděli po Velikonocích budeme slavit Den Diakonie. Při bohoslužbách bude sloužit náš bývalý farář br. Daniel Ženatý, který je náměstkem synodního seniora. Poděkujeme všem dlouholetým pracovníkům a dobrovolníkům našeho střediska Diakonie a ke službě pověříme nové pracovníky střediska a jeho sociálního podniku i pracovníky Second helpu. Po bohoslužbách budeme pokračovat prezentací práce střediska v současné době. Předem děkujeme všem, kteří přispějí něčím dobrým k občerstvení přítomných. Kdo má zájem, může také zůstat na společný oběd. Přeju Vám všem plně prožité Velikonoce. Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Věra Dobešová Eliška Adámková Marie Foltová Milena Šustalová František Palacký Milan Cedidla Duben 2014

Jan Zajíček Jaroslav Toman Emílie Buryšková Karla Stržínková Ludmila Kargerová Daniel Košťál č.154

3

Staršovstvo —————————————————————  Byla provedena volba orgánů nového staršovstva. Přítomno bylo 11 členů staršovstva a bratr farář Heller. V první byl volen kurátor sboru. V prvním kole tajné volby získal nejvíce hlasů bratr Jan Zajíček (6 hlasů). Bratr Zajíček funkci kurátora nepřijal. Funkci kurátora nepřijali ani další kandidáti Pavel Trusina (2), který zaslal dopis, Jaroslav Mikš (2) a Tomáš Jelínek (2). Ve druhém kole tajné volby získali stejný počet hlasů bratr Martin Fojtů (3), Věra Tyralíková (3), Milena Hrtusová (3), Pavla Taurková (3). Ve třetím kole získal nejvíce hlasů bratr Martin Fojtů (10), sestra Líba Jelínková (2). Bratr Martin Fojtů funkci kurátora přijal. V další volbě byl volen předseda staršovstva. Zvolen byl bratr farář Daniel Heller (10), bratr Martin Fojtů získal 2 hlasy. V další volbě byl volen náměstek kurátora. V prvním kole byly sečteny tyto počty hlasů: Věra Tyralíková (3), Tomáš Jelínek (3), Líba Jelínková (2), Pavla Taurková (2), Jaroslav Mikš (1), Bronislav Trčka (1). V druhém kole získala nejvíce hlasů sestra Věra Tyralíková (9), Bronislav Trčka (2), Milena Hrtusová (1). Sestra Tyralíková funkci náměstka kurátora přijala. Zapisovatelem byl zvolen bratr Tomáš Jelínek. Pokladní a účetní byla zvolena sestra Eva Janírková. Hospodářem sboru byl zvolen bratr Jan Zajíček.  Bylo provedeno ohlédnutí za minulým měsícem ve sboru: modlitební večer, sborové shromáždění s volbou nového staršovstva - staršovstvo děkuje bratru Trusinovi za svědomitou přípravu. V rámci cyklu programů Chaverut se v M-klubu konaly přednášky na téma 70. Výročí vyvraždění rodinného tábora Auschwitz-Birkenau a Noachidská přikázání, které byly členy našeho sboru rovněž velmi dobře přijaty. Valašské Meziříčí je jediným městem v ČR, kde se taková akce koná. Staršovstvo kladně hodnotí zařazení těchto akcí do sborových dnů v zájmu toho, aby se nekumulovaly akce. Instalace sestry farářky Márii Jenčové v Liptále – promluvila mj. i starostka obce Mořkov, kde sestra Jenčová doposud působila.  Bratr farář informoval o žádosti o křest bratra Daniela Sedláka.  Ve středu 9.4. 2014 v 17.30 hod. se koná koncert pěveckého sboru MIBIDIZO – služba: bratr Koláček.  Čtení bible na náměstí ve Val. Meziříčí na Velký pátek 18.4. 2014 se zúčastní: Ľubica Trusinová, Václav Fuksa, Josef Polášek, Jaroslav Mikš, Daniel Heller.  Den Diakonie proběhne v neděli 27.4. 2014. Budou oceněni dlouholetí pracovníci a dobrovolníci Diakonie. Staršovstvo souhlasí s poděkováním dalším pracovníkům: Jiřina Fečová, Hana Bučková. Celkem bude 13 oceněných. Budou pověřeni ke službě noví pracovníci Diakonie. Po bohoslužbách bude prezentace současné činnosti střediska Diakonie - domácí péče. Dále bude následovat společný oběd (vaří br. Polášek). Konkrétní organizace dne Diakonie bude určena do 20.4. 2014.  Zprávy ze středisek Diakonie - středisko hospic Citadela: zasedala poprvé dozorčí rada střediska. Byl zvolen nový 4

č.154

Duben 2014

  



předseda dozorčí rady MUDr. Vladan Polášek. Nová dozorčí rada se seznámila s činností střediska a prohlédla si Hospic i Dům sociálních služeb. Sborový zájezd bude letos dvoudenní - 13. až 14. září 2014. Br. Heller se pokusí zajistit ubytování v penzionu Kielarových na Malé Morávce. Škvaření vajec bude 22.6.2014 u Hromádků na chalupě. Staršovstvo děkuje za pozvání. Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 30. březnu 2014: Pokladna: 22 613,- Kč Bankovní účet: 144 220,- Kč Saláry hotově: 13 600,- Kč Saláry bankou: 3 400,- Kč Sbírky celkem: 10 012,- Kč, z toho: účelová 992,- Kč, na Ukrajinu 1 980,- Kč, na církevní tisk 1 540,- Kč - bude podpořen časopis Český bratr. Hospodářské záležitosti: Brigáda na mytí oken v kostele - úterý 15.4. 2014 v 16.00 hod. Švédské utěrky zajistí bratr Mikš. Stržení záclon včetně garnýží ve velkém sále zajistí sestra Hrtusová. Ze zápisu Tomáše Jelínka

Sborové shromáždění za rok 2013 ——————————— Výroční sborové shromáždění 16. března 2014 zahájil bratr kurátor Daniel Košťál, který také jeho jednání předsedal. Zapisovatelem byl zvolen bratr Pavel Trusina, ověřovatelkami zápisu byly sestry zvoleny Jiřina Besedová a Jarmila Dobešová. Skrutátory byly zvoleny sestry Eva Hrtusová, Hana Nešovičová a Jarmila Sováková. Revizorkami sborového hospodaření byly zvoleny sestry Jarmila Valchařová a Věra Jelínková na dobu šesti let na funkční období 2014 - 2020. Proběhla volba staršovstva na funkční období 2014 - 2020 s následujícím výsledkem v prvním kole volby: Pavel Trusina (49 hlasů), Tomáš Jelínek (48), Jan Zajíček (47), Milena Hrtusová (46), Martin Fojtů (46), Eva Janírková (43), Libuše Jelínková (43), Pavla Taurková (42), Pavel Bartoň (41), Jaroslav Mikš (39), Věra Tyralíková (38), Bronislav Trčka (29), tedy všech 12 presbyterů bylo zvoleno v prvním kole volby. V prvním kole byl ještě zvolen jeden náhradník: 1. Josef Polášek (27 hlasů). Ve druhém kole byli zvoleni náhradníci v tomto pořadí: 2. Zdeněk Valčík (44), 3. Karel Koláček (43), 4. Václav Fuksa (40), 5. Věra Hermanová (38) 6. Zdenka Franková (31). V době volby bylo přítomno 53 členů sboru s hlasovacím právem. Byly předneseny tyto zprávy: Zpráva kurátora sboru za rok 2013 - kurátor Daniel Košťál. Zpráva kazatele sboru za rok 2013 - farář Daniel Heller. Zpráva o nedělní škole za rok 2013 - sestra Daniela Jelínková. Zpráva o spolku Communio Viatorum za rok 2013 - bratr Václav Fuksa. Duben 2014

č.154

5

Zpráva o hospodaření sboru za rok 2013 - sestra Eva Janírková. Zpráva revizorů sborového hospodaření za rok 2013 - sestra Jarmila Valchařová. Zpráva o mládeži sboru za rok 2013 - sestra Daniela Jelínková. Zpráva místního střediska Diakonie ČCE - domácí péče za rok 2013 - ředitelka střediska sestra Zdislava Odstrčilová. Sborové shromáždění schválilo všechny výše uvedené přednesené zprávy, projednalo a schválilo účetní uzávěrku sboru za rok 2013 a schválilo rozpočet sboru na rok 2014. Ze zápisu Pavla Trusiny

Zpráva kazatele za rok 2013 Milé sestry a milí bratři, má zpráva částečně doplní zprávu br. kurátora. Když se to dohromady sečte, děje se toho v našem sboru hodně. Považuji za důležité zdůraznit, že to všechno vnímám jako nabídku, ne nějaký roztočený kolotoč aktivit. Začnu u toho nejdůležitějšího – u bohoslužeb: Bohoslužby se konaly v roce 2013 celkem 59x, při průměrné účasti 64 lidí. Večeře Páně byla slavena 24x. Při bohoslužbách posloužili čteným kázáním sestra Pavla Taurková a bratři Tomáš Jelínek, Daniel Košťál a Pavel Trusina. V rámci zástupů a při sborových dnech u nás posloužili: bratři faráři (abecedně) Bronislav Czudek, Pavel Fojtů, Vladimír Kopecký, Otakar Mikoláš, prof. Petr Pokorný, Ivan Ryšavý, Martin Tomešek, Vladimír Kopecký, absolventka bohosloví ses. Ludmila Míchalová Mikšíková. Jedním z hostů byl i Tim Saborowski, diakon z partnerského Děkanátu Sulzbach-Rosenberg. Všem domácím i hostům srdečně děkuji. Starší a nemocné členy sboru jsme zvali a sváželi na bohoslužby s díkčiněním za úrodu. Kázání pro děti jsem měl 7x; jeho frekvence bude častější (1x za měsíc), protože máme málo učitelů NŠ. Děkuji nejen všem hudebníkům ale také těm, kteří spolu se mnou při bohoslužbách slouží, ať jsou to presbyteři, mládež nebo děti. Bohoslužby v Domově pro seniory (DpS) v Podlesí se konaly 28krát (dvakrát odpadly z důvodu karantény), 9x s vysluhováním Večeře Páně. Děkuji všem, kteří tam se mnou jezdí a povzbuzují klienty Domova pro seniory i mne. V DpS Podlesí mne zastupovali kolegové J. Hurta, Jan Krupa, Z. Píštěk, M. Tomešek a také manželé Košťálovi a br. Trusina. Br. kurátor pravidelně doprovází společný zpěv. V DpS pracuje velkou částí svého úvazku sestra Věra Tyralíková. Její pastorační péče je klienty vnímaná velice kladně. V květnu a v červnu vykonala v našem sboru bohosloveckou praxi ses. Ludmila Míchalová Mikšíková. Její přítomnost i práce ve sboru byly vnímány velmi pozitivně. Biblická hodina se konala pravidelně. Probíráme biblická čtení z následující neděle. V poslední době diskutujeme o hloubce výkladu a s ní související náročnosti. Modlitební hodina zašla na úbytě – scházeli jsme se dva, a když jsme začali se ses. Trusinovou a br. Fuksou pořádat kursy Alfa, už to pro nás bylo hodně, tak jsme přestali. Je mi to ale líto - smysl to mělo. Má představa je, že by se takového setkání aspoň jednou za měsíc účastnili alespoň zástupci různých skupin nebo oblastí práce ve sboru (podobně jako zde podáváme zprávy za různé oblasti sborové práce). Ne6

č.154

Duben 2014

chci nikoho přesvědčovat o tom, že to je důležité. Na skupince dětí v týdnu se nyní schází více dětí než dříve, máme mezi sebou i nové tváře, za což jsem vděčný. Skupina dorostu přešla částečně do mládeže, novou skupinu zkusím dát dohromady až na podzim. Mládež prožívá útlum. Většina členů je na vysokých školách mimo Valašské Meziříčí. Scházíme se ale téměř každý týden a ze setkání máme radost. O víkendech a o prázdninách mládež věnuje hodně svého času dětem a připravuje pro ně víkendovky a tábory, za což jim můžeme být vděčni. Děti, které chodí do nedělní školy, na náboženství, ale i ti starší mladí bratři a sestry, kteří chodí na dorost a na mládež, nacvičili vánoční hru. Děkuji Daniele Jelínkové i všem, kteří se na tom jakýmkoli způsobem podíleli. Novou aktivitou byly na podzim kursy Alfa. Pokračujeme v nich nyní v rámci kursů Beta jedenkrát měsíčně. Velký zájem je z komunity neslyšících. Je to možné jen díky obětavosti sestry Ľubici Trusinové. Při sborových dnech jsme měli tyto hosty: br.f. Jan Bleša (Lidové misie), Věra Jelínková (O přípravě na dobu postní ve Francii), br.f. Ivan Ryšavý („Bůh na provázku“), Pavla Buzková (Diakonie v Etiopii), br.j. Martin Tomešek (Poslední věci člověka). Bez hostů byly dvě odpoledne: vzpomínání na prázdniny a moderovaný mezigenerační rozhovor. Sborové večery pro nás připravili: ses. far. Mária Jenčová z Mořkova (Slavkovská iniciativa smíření), br. Ladislav Moravetz (hudební večer), br. Pavel Hromádka (hospodářská soběstačnost ČCE), ing. Daniel Žárský (o novém uspořádání Diakonie). Se členy sboru na Velké Lhotě jsme se sešli tradičně před v létě na Lhotě a před vánoci u nás. Koncert pěveckého sboru Moraviachor a Basového G a Benefiční koncert žáků a učitelů ZUŠ Alfréda Radoka přispěly našemu středisku Diakonie. Pro Hospic se konal koncert Koncert Štěpána Raka a Jan-Matěje Raka. I loni jsme se aktivně zúčastnili Měsíce přátelství s Izraelem Chaverut. Novou aktivitou byl svépomocný bazárek v adventní době. Letos jej zkusíme lépe naplánovat a spojit s nějakou další akcí nebo jej zorganizovat během dvou nedělí. Je pěkné, že vedle sborové nabídky je otevřená i možnost setkávání rodin v domácím prostředí, jak se tomu děje u Trusinů a u Fuksů. Děkuji těmto rodinám za jejich otevřenost. V lednu proběhly v tradiční podobě již zmíněné ekumenické bohoslužby, s velkou účastí. V našem kostele kázal Pavel Kostečka, nový kazatel CASD. Jsem vděčný za ekumenická modlitební setkání, která se konají každý poslední pátek v měsíci. I v loňském roce jsem byl pozván na ekum. bohoslužbu do sousední farnosti v Kelči. Ze sborové statistiky bych uvedl následující: Pokud je mi známo, oficiálně se nikdo neodstěhoval, přistěhovala se sestra Eva Ježíková ml., nyní Hrtusová. Pokřtěni v našem kostele byli Kryštof Kejzlar a Terezie Adámková. Společně jsme prožili také požehnání Amálky Fuksové. Konfirmovány byly Monika Krčmářová, Duben 2014

č.154

7

Lenka Hambálková a Markéta Franková. Oddáni byli Dušan Santovják a Marta Gerlíková, Jaroslava Janírková a Vladimír Zajíček, Eva Ježíková ml. a Jana Hrtus. Při pohřbu jsme se rozloučili s těmito bratřími a sestrami: Vilibaldem Besedou, Zdeňkem Mackem, Radomírem Smilkem, Martou Zajíčkovou, Lydií Bulovou. Další členové sboru, kteří měli pohřeb jinde než v našem kostele, byli: br. Vladimír Urban (pohřeb ve Stříteži), br. Vladislav Machala a ses. Vlastimila Žaludková. Na hřbitově v Zašové jsme se rozloučili s klientem Diakonie p. Ladislavem Horváthem. Návštěvy konám pastorační i společenské, jubilantů i nemocných, dále při příležitostech křtu, svatby či pohřbu. U střední generace a tam, kde není jedna z výše zmíněných příležitostí, se poněkud – možná neoprávněně – obávám, abych se nevnucoval do soukromí. Proto bych rád zdůraznil, že rád přijdu na návštěvu na pozvání. Jsem velmi vděčný za výbornou spolupráci s naší past. pracovnicí ses. Věrou Tyralíkovou. Bez její spolupráce už bych si pastoraci ve sboru jen těžko dovedl přestavit. Jsem rád i za živou spolupráci s křesťanskou službou (sborovou diakonií), tedy se skupinkou lidí, kteří jsou ochotni navštěvovat jubilanty, ale také osamělé nebo nemocné lidi. Vím, že někteří z vás různé lidi ze sboru navštěvujete – neostýchejte se o tom mluvit a přijít na setkání křesťanské služby, je dobré, když o sobě i o své práci vzájemně víme. V rámci spolupráce sboru se střediskem Diakonie docházím do střediska do stacionáře, na porady vedení a celostřediskové porady a na schůzky Dozorčí rady. Hodně času mi zaberou osobní rozhovory se zaměstnanci. Jsem vděčný, že mohu spolupracovat se staršovstvem. Jsem vděčný za to, že se presbyteři chápou konkrétních úkolů, střídají v kostelnických službách, především oni se podílí na brigádách. Jmenovitě a zvláště děkuji br. Janu Zajíčkovi za jeho obětavou práci na stavebním poli, br. Pavlu Trusinovi za pomoc se sborovou agendou a za vyvěšování písní. Bratřím M. Fojtů a P. Bartoňovi děkuji za nahrávání, za péči o topení a další hospodářské záležitosti. Okruh těch, kteří se zapojují do různých aktivit, je ovšem větší, než staršovstvo. Děkuji Vám všem, kdo doprovázíte zpěv při bohoslužbách (manželé Košťálovi, Líba Jelínková, Věra Jelínková, Daniela Valchařová, Martina Schaefferová), a mládežnickému komornímu orchestru. Aničce Jelínkové děkuji za to, že přes své velké vytížení stále pokračuje ve vydávání sborového časopisu a že má se mnou trpělivost. Libuši Jelínkové mockrát děkuji za vedení sborového zpěvu. Evě Janírkové mnohokrát děkuji za vedení sb. účetnictví, Bronislavu Trčkovi za vedení sborového „knihkupectví“ (tedy za komisní prodej z nakladatelství a knihkupectví Kalich). Zvláštní dík patří sestře Aleně Horákové za bezplatné dodávání a aranžování květin na stole Páně a adventního věnce, br. Zd. Valčíkovi děkuji za stromeček. Sestře Valchářové děkuji za vzorný úklid sborových prostor, který koná nad rámec svých povinností. Děkuji Vám všem, kdo přivážíte a odvážíte starší či méně pohyblivé účastníky bohoslužeb, kdo distribuujete nahrané kazety, sborový časopis, i všem, kdo jste připravovali pohoštění pro různé příležitosti. Děkuji všem, kdo se účastníte brigád, přípravy programů, úklidu sborových prostor. Prosím také všechny z vás, kdo se ostý8

č.154

Duben 2014

cháte zapojit, přidejte se podle svých obdarování a možností. Vězte však, že i Vaše pouhá přítomnost má velký význam. Děkuji Vám i za vaši finanční štědrost – díky ní je možná práce ve sboru i podpora dalších lidí a dobrých věcí. Br. kurátor Daniel Košťál už nechtěl znovu kandidovat do staršovstva a řekl, že nechce být přemlouván. Děkujeme mu za jeho dlouholetou, obětavou, laskavou a moudrou službu sboru. Děkuji Vám všem za pozornost. Jsem rád, že mohu být mezi vámi. Děkuji Vám ï za svou rodinu – za Vaše přátelství i za přímluvy. Daniel Heller

Zpráva o činnosti staršovstva za rok 2013 Co v této zprávě uslyšíte, je jen souhrn z informací, které jste dostávali průběžně v roce v Našem časopise. Časopis vychází díky nesmírné obětavosti sestry Aničky Jelínkové. Stále voláme po dalším spolupracovníkovi v této sborové práci. Ze seniorátních aktivit uvádím výsledky voleb farářské části seniorátního výboru na konventu: senior Petr Pivoňka (Zlín), náměstek seniora Ivan Ryšavý (Kroměříž), náhradníci Jiří Malý (Vizovice) a Michal Vogl (UH). Rovněž byla volena pastýřská rada: Daniel Heller, Jarmila Wiera Jelínek, Jan David. Náhradníci br. Vavrečka a sestry Zdena Strouhalová a Janina Zemanová. Na setkání kurátorů a místokurátorů ve středisku Sola gratia v Bystřici pod Hostýnem byly probírány zkušenosti ze sborů z diskuzí o jejich směřování v dalších letech i ve vztahu k nastávajícím finančním posunům v hospodaření sborů. Soběstačnosti sborů je v církvi věnována zvýšená pozornost, nad dotazníkem synodní rady mělo naše staršovstvo dvě zasedání, bratři Hromádka a Fojtů byli účastníci semináře v Olomouci. Kromě informací v časopise byla tomuto tématu věnována sborová beseda. Velká část jednání staršovstva byla též věnována Diakonii, jak domácí péči tak hospicu. Diakonie slouží ve Valašském Meziříčí 20 let. V březnu byla oslava a ta byla zahájena bohoslužbou v rekonstruované budově Domu sociálních služeb. Z hospice přešel do Prahy na celocírkevní Diakonii bratr Miloslav Běťák, přichází paní Květoslava Othová, bývalá ředitelka Charity Vsetín a starostka Vsetína. Byla jmenována nová dozorčí rada. Za náš sbor je členem sestra Milena Hrtusová a náhradnicí sestra Věra Tyralíková. Připravované sloučení obou středisek je odloženo. Staršovstvo se hlouběji zabývá směřováním Diakonie. Nastala situace ve financování, kdy zdroje jsou přesunovány na krajské úřady, do toho vstupuje financování přes granty. Tyto skutečnosti ovlivňují i vnitřní struktury práce a vytvářejí napětí v mezilidských vztazích. Hospodaření Diakonie jako organizace převyšuje objemem hospodaření v církvi. Její rozpočet je 0,5 miliardy Kč ročně a zaměstnává 1500 lidí. Přesto je každá akce na podporu Diakonie, tj. výtěžky z koncertů nebo příspěvek ze sboru přínosem a především podporou její práce a vyjádřením sounáležitosti církve a Diakonie. Sborové akce: Na Velký pátek bylo celonárodní čtení Bible ve Valašském Meziříčí pod patronací našeho sboru. V souvislosti s Velkým pátkem usneslo staršovstvo Duben 2014

č.154

9

přesunout na něj zkušebně čtení pašijí ze Zeleného čtvrtku. Malá změna je na počátku bohoslužeb, kdy je preludium až po příchodu duchovního do lavice, ticho přispívá k většímu soustředění před bohoslužbami. Na Noci kostelů bylo připraveno pro děti mapování s GPS a od 20. hodiny přednáška o Diakonii v Africe. Muzejní noc byla prosycena varhanním koncertem sestry Daniely Valchařové. Sborový zájezd do Kralic byl komorně obsazen, větší účast byla na zájezd do Třince do Farního sboru Církve slezské evangelické augsburského vyznání v den jejich díků za úrody zemské. V červnu jsme smažili vajíčka na farské zahradě pod přístřeškem za hudebního doprovodu bratra Mirka Hurtíka na harmoniku. Využili jsme pozvánku na hudební nešpory ukončení ročníku Semináře církevní hudby Evangelické akademie. A pochodovalo se v září z Benešek na Velkou Lhotu. Osvědčilo se konání vánoční besídky po setmění, k tomuto účelu byl zakoupen divadelní reflektor. Z hospodářských věcí nás tíží parkoviště před kostelem. Rada města rozhodla o její realizaci během roku 2013, není provedeno. Bylo požádáno o dočasné parkování na Husově ulici, což není možné z důvodu nedostatečné šířky vozovky. Sborový majetek potřebuje opravy: plot, fasáda, dlažba u vjezdu, podlaha nad kostelem, chemické ošetření krovu nad kostelem, případně zateplení stropu. Daniel Košťál

Děti, dorost, mádež —————————————————— Veteránská víkendovka Naše Veteránská víkendovka v termínu 14.-16. února. Začala „valašskou mládeží“ ve Valašském Meziříčí a na konci mládeže jsme se vytratili ven zahájit hon za pokladem keltské královny Cartimanduy. Utvořili jsme dvě menší skupinky a postupně

10

č.154

Duben 2014

hledali zprávy, které nám ukazovaly cestu. Cesta byla celkem únavná a záludná, ale to nám nevadilo, protože jsme šli získat královnin poklad. Asi kolem půlnoci všichni dorazili na Piškovou, kde jsme společnými silami přemohli zlé duchy a zachránili tak Vílu života, která nám za odměnu předala germánský meč. Po záchraně jsme se vydali do Mikulůvky na nocleh. Unavení všichni zalehli a hned ráno po snídani nás čekala další výprava. Nasadili jsme si batohy a po skupinkách se vydali na cestu. Nakonec v pozdním odpoledni všichni dorazili na faru v Hošťálkové. Sedli jsme si s bolavýma nohama a horkým čajem ke stolu a společně si povídali o táborech. To bylo kouzelné! Večer nás čekala výborná večeře. Po večeři jsme se vydali najít královnin poklad. A všichni jsme došli na naše tábořiště. Zde jsme si zahráli menší bojovku a získali poklad (hurá!). Nesměli jsme také zapomenout na slavnostní nástup na tábořišti. Po návratu všichni vyčerpaně usnuli. V nedělním ránu jsme se najedli, sbalili a museli se vydat na autobus, kde jsme prožívali poslední chvíle spolu. I když se nás zúčastnilo pouhých 7, byla to víkendovka zcela nezapomenutelná! Bylo fajn, jak jsme povzpomínali na táborové časy, ale spolu jsme také zažili spoustu nových zážitků. Kája Babicová

Pozvání velký tábor – Robin Hood a malý tábor – Život v zaslíbené zemi:

Srdečně zveme všechny děti ve věku od 5 do 8 let na letní tábor:

ŽIVOT V ZASLÍBENÉ ZEMI termín: 29. 6. – 5. 7. 2014 místo: chatky Podolí cena: 1 400 Kč Kontaktní osoba: Alena Jelínková [email protected] 720 554 721

Duben 2014

č.154

11

Noemova archa, 28.2 – 2.3. 2014 Dalo by se říci, že již tradičně se skupina valaškomeziříčských mládežníků a dalších přátel rozhodla strávit společné předjarní chvíle na chatě U Krošenků nedaleko Vsetína. Celá akce začala na faře ve Valašském Meziříčí společnou páteční mládeží, kde jsme si přečetli úvodní část příběhu a dozvěděli se, co nás čeká a nemine. Celý víkend měl (jako každý rok) sjednocující téma, tentokrát to byla Noemova archa. Díky propracovanému programu, na němž si organizátoři tohoto zážitkového víkendu dali záležet, jsme si mohli vyzkoušet stavbu a pobyt v arše či lovení ryb. Zajímavá byla také možnost se vcítit do kůže zvířat, které Noe zachránil tím, že je přizval na palubu. I přesto, že designéři lodí ani odborníci na odchyt zvířat se z nás pravděpodobně nestanou, jsme všichni bohatší o nové zkušenosti a zážitky. Příjemným zvykem se stala sobotní návštěva některého z farářů, zpravidla z nedalekého sboru. Letos si na nás udělal čas Zdeněk Píštěk (Pržno), který nám svým osobitým způsobem přiblížil příběh o potopě a ve společné diskuzi přispěl zajímavými a přínosnými myšlenkami. Biblický (či chcete-li duchovní) program tvoří na těchto našich „víkendových akcích“ důležitou část programové náplni dne. Díky tomu mají všichni přítomni možnost rozjímat a diskutovat s přáteli nad rozličnými tématy, často právě v biblickém kontextu či nad otázkami víry obecně. Dalším velkou výhodou je skutečnost, že značná část zúčastněných se netají svou láskou a oddaností k horám a přírodě obecně. Proto asi nebude překvapením, že jsme během víkendu absolvovali dva výlety. V sobotu jsme zdolali Cáb a v neděli

12

č.154

Duben 2014

dopoledne podnikli spontánní výlet z Krošenku na Vsetín. Závěrem bych rád poděkoval organizačnímu týmu (Alen a David Jelínkovi) za přípravu celé akce. Marek Matalík

Událo se ve městě

————————————————— Chaverut potřetí

Když v neděli 3. března odpoledne v 16 hodin přivítal ve sklepní vinárně Kulturního zařízení, také zvané M – Klub, pan Jindřich Kimler přítomné a označil akci za třetí v pořadí, znejistěl jsem. Opravdu to tak bylo, protože asi jen málo z nás vnímalo nebo dokonce bylo přítomno na akci první – vernisáži výstavy „Zmizelá židovská stopa“, fotografa Libora Cabáka, která je stále ještě instalována ve vstupní kavárně KZ. Za Město byl v M-Klubu tentokrát přítomen pan místostarosta Pernický. Menší sklepní prostor byl zvolen asi jako přiměřený, protože nedělní přednáška Dr. Kateřiny Čapkové přece jen nebyla určena běžným zájemcům z řad občanů města, ale těm, kdo chtěli poznat všechna až „ďábelská zákoutí“ nacistického vyvražďování Židů – holocaustu. Přednáška, konaná shodou okolností za krásného jarního počasí. Musím s určitým studem přiznat, že ve svém, přece už pokročilém věku, navíc jako věkově desetiletý pamětník války, jsem vlastně o této zvláštní části historie čistě českých Židů slyšel poprvé. Samozřejmě vnímám, že v letošní připomínce 70 let této události byla prvně v předstihu již česká TV – asi pro těch zaokrouhlených 70 let. Je to až neuvěřitelné, že když nám, ještě žákům obecné školy, pak střední školy i gymnázia (jedenáctiletky) vyprávěli různí autentičtí pamětníci o válce – vojáci, partyzáni, vězni koncentračních táborů, nikdo tuto zvláštní podkapitolu české židovské historie nezmínil. Totalita po roce 1948 se postarala o to, aby historii českých Židů nijak zvlášť

Duben 2014

č.154

13

nespecifikovala v celé tragédii holocaustu, pravdaže s výjimkou našeho Terezína. O něm bylo známo asi nejvíce. Ale právě v Terezíně začíná i tragický a hrůzný příběh z Osvětimi – Březinky (Auschwitz–Birkenau). Paní Dr. Čapková svou odbornou přednášku (je badatelkou historického oddělení ČAV) doprovodila promítáním reprodukcí nalezených dobových dokumentů, četbou úryvků z knih přeživších pamětníků, i reprodukováním rozhovorů, které sama měla s několika ještě žijícími účastníky (vlastně především s jejich dětmi). V hrubých číslech šlo o necelých 4 000 Židů zabitých plynem v jeden den (právě v noci z 8. na 9.3.1944 = oněch 70 let) z celkového počtu asi 17 000. Z těch všech se však zachránilo jen necelých 300 Židů, kteří o tom mohli po válce svědčit. Pochopitelně k dnešním dnům jsou to již jen jedinci. Z promítnutých dokumentů převládaly korespondenční lístky, které nejen mohli, ale dokonce museli věznění poslat z Birkenau svým příbuzným. Jejich text byl prakticky nachystán a měl svědčit o jisté pohodě, která ve speciálním „rodinném židovském táboře“ existovala, oproti vlastnímu vyhlazovacímu koncentračnímu táboru Osvětim, který již tehdy byl z prosáklých zpráv hodnocen na novém území Říše jako nejhorší. To se po válce více než potvrdilo. V textu povinně německy psaných lístků vězňů to mohou dnes dosvědčit jen chytré jinotaje, které byly při pozdějších překladech objeveny. Paní Dr. Čapková některé uvedla. Samotný Terezín, jako český koncentrační tábor a bohužel též jako „přestupní stanice“, je dostatečně popsán co do počtu vězněných, dále „kamsi“ odtransportovaných i přeživších. Byl veden vlastní židovskou samosprávou (pod dozorem Němců), věznění měli možnost určitého kulturního života v ghettu. Odsun dále však byl pro všechny prakticky rozsudkem smrti a byl pro všechny nejobávanějším. Právě co do uspořádání samosprávy, kulturním životem i poměrně slušným stravováním, byl Terezín příznivě představován i kontrolám organizace Mezinárodního červeného kříže (MČK). Když ale pochyby mezinárodního společenství sílily, museli Němci něco „vymyslet“. A to byl právě přesun Židů z Terezína do nově budované části tábora v Osvětimi, v části Březinka. Transporty celých židovských rodin tam odjížděly postupně od podzimu 1943. Při příjezdu však nebyla prováděna „zdravotní selekce“ ihned při vystupování z vagonů, jak bylo jindy obvyklé, ale do Březinky byli dopraveni všichni – děti, rodiče, prarodiče. V prvním sledu nejprve tábor dobudovávali práceschopní vězni, protože ke kamufláži pro MČK nebyl ještě nachystán. Pak po nějaký čas sloužil jako vzorový – právě k následným kontrolám MČK, čímž kryl i blízkou vyhlazovací Osvětim. Nakonec, po jakémsi trumfu Němců, když byly uspokojeny vnější mezinárodní kontroly, došlo teprve k jednorázové likvidaci. Ale jaké likvidaci? Po tisících v jednom dni! Taková událost mi dosud, i přes můj věk, zůstávala skryta. Všichni jsme se s úctou na závěr přednášky postavili na prosbu br. Kimlera a uctili památku nejen těchto tisíce konkrétnějších, ale i oněch milionů neznámých Židů „svou“ minutou ticha. Br. Bohdan Mikušek na závěr prozradil o přednášející Dr. Kateřině Čapkové, rozené Pokorné, že je mladší sestrou naší Aničky Jelínkové a že je také maminkou čtyř dětí. Pavel Hromádka 14

č.154

Duben 2014

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Synodní rada loni vyzvala sbory, které spolupracují s blízkým střediskem Diakonie, aby vhodným způsobem ocenili práci těch, kteří pro Diakonii dlouhodobě pracují, ať jako dobrovolníci nebo jako pracovníci střediska. Na staršovstvu jsme se shodli na těchto osobnostech, kterým za účasti náměstka synodního seniora za jejich službu poděkujeme: Marta Benešová, Dobromila Krupová; Jiřina Jakubíková, Blanka Maršálková, Milada Popelářová, Milena Šustalová, Zdenka Vojvodíková; Hana Bučková, Eva Čevelová, Jiřina Fečová, Lenka Kostelná, Karel Malina, Bronislav Trčka. Kromě toho bude děkováno i dalším, kteří ve středisku pracovali jen krátce a již nepracují (a tedy už nebudou pověřováni) a jejichž jména budou přečtena. – Svět není jen zlý, je v něm spousta dobrých a krásných lidí, za které jsme vděčni. Daniel Heller

Duben 2014

č.154

15

Bohoslužby: 13.4. neděle

9.30

17.4. čtvrtek

18.00

Zelený čtvrtek – bohoslužby s večeří Páně

18.4. pátek

18.00

Velký pátek – bohoslužby s večeří Páně

10.00

bohoslužba pro děti venku

20.4. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

neděle Vzkříšení s večeří Páně

Úřední hodiny:

kdykoli dle dohody 27.4. neděle 9.30 Den Diakonie - bohoslužby Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 s večeří Páně – faráři Daniel Ženatý a Daniel Heller pevná linka: 571 161 561 4.5. neděle 9.30 bohoslužby s večeří Páně

Pravidelný měsíční program:

[email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Sborový večer se v dubnu nekoná.

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Kurs Beta se koná ve středu 16.4. v 18.30h v modlitebně

Adresa sboru:

Bratrské jednoty baptistů (bývalá cukrárna nad prodejnou Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí Albert v sídlišti Vyhlídka) telefon do kanceláře: 571 161 560 Pravidelný týdenní program: e-mail: [email protected] Středa 16.00 náboženství číslo účtu Čtvrtek 18.00 biblická hodina u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 Pátek 18.00 mládež http://valasskeNeděle 8.45 nácvik sborového zpěvu mezirici.evangnet.cz 9.30 bohoslužby

NÁŠ ČASOPIS

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00h Bratr farář Heller 13.4., 18.4. (Velký pátek), 27.4. (pro zájemce sraz u kostela ve 13.30)

Vydáno 6. 4. 2014 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]