Úvod
Přemýšlejíc o tématu magisterské práce a vzhledem k tomu, ţe pocházím ze Srbska, stanovila jsem si za cíl, aby se moji kolegové v Ĉechách dozvěděli co nejvíce o mé zemi a její hudební kultuře. Proto jsem se rozhodla, ţe téma mé práce bude Srbská flétnová škola. Doufám, ţe se moje práce urĉitou měrou dá oznaĉit za příspěvek k vývoji umělecké spolupráce mezi srbskými a ĉeskými flétnisty. Přestoţe Srbsko bylo posledních dvacet let ve velké míře izolováno od zbytku světa, flétnová tradice, která se datuje od devatenáctého století, neztratila svůj význam. Moje země před několika lety vyšla z krize a od té doby je znát, ţe se umělecká praxe zrychleně vyvíjí a ţe se spolupráce mezi našimi školami a univerzitami na jedné straně a univerzitami z jiných zemí na straně druhé stále zvyšuje. Na zaĉátku jsem si myslela, ţe se moje práce bude především věnovat historické ĉásti, která mne osobně velmi zajímala a inspirovala. Ĉetla jsem a poslouchala o profesorovi Jakovu Srejovići, který svým nadáním nahradil nedostatek hudebního vzdělání a poloţil základ bohaté srbské tradici hry na flétnu. Ale po několika měsících pobytu v Ĉechách a kontaktech s ĉeskými flétnisty i profesorem Kuntem se moje idea posunula o krok dál. Srovnání souĉasné ĉeské a srbské školy se nabídlo samo. Zaĉala jsem výzkum, který se stále více a více podobal novinářské práci, protoţe mně donutil udělat ĉetné rozhovory s významnými srbskými flétnisty. Zvlášť zajímavé pro mne bylo seznamování s vedoucími Sdruţení flétnistů Srbska a Souboru fléten Bělehradská Syringa a za vzácnou zkušenost bych především oznaĉila rozhovor s profesory na Hudební fakultě Bělehradské univerzity. Před několika lety jsem sama byla studentkou těchto profesorů a nyní jsem s nimi měla moţnost mluvit jako s kolegy. Pocítila jsem, ţe jsem jiţ schopna napsat práci, která se dá oznaĉit za příspěvek k uměleckému propojení ĉeské a srbské umělecké školy a jejich vzájemnému porozumění.
1
1. Začátek vývoje flétnové hry v Srbsku, Jakov Srejović V roce 1929 byla v Hudební škole Stankoviće zaloţena třída ţáků hry na flétnu, a tento rok představuje zaĉátek organizovaného vyuĉování hry na flétnu v Bělehradě. Úloha profesora byla svěřena pětadvacetiletému flétnistovi Jakovu Srejovići. V letech po této události zůstalo umění hry na flétnu v Bělehradě bezpochyby spjato se jménem profesora Jakova Srejoviće a jeho ĉetných ţáků, kterým více neţ ĉtyři desetiletí předával své znalosti a zkušenost. Zvuk flétny byl samozřejmě slyšet v hudebním ţivotě Bělehradu i před rokem 1929. Jeden z prvních dokumentů, který poukazuje na tento fakt, je i první koncertní plakát v Bělehradě, vytištěný pro koncert Kapely barona Helenbacha. Koncert se konal 10. listopadu v roce 1844. V orchestru hráli vystudovaní praţští konzervatoristé a někteří ĉlenové orchestru vystoupili jako sólisté. V tištěném koncertním programu si můţeme všimnout zajímavé skuteĉnosti. Jeden ze sólistů byl i flétnista Adolph Pfeifer, který prezentoval Variace na motivy opery Linda od Giulia Briccialdi. Hra na flétnu se vyuĉovala v první hudební škole v Bělehradě téměř od zaĉátku její ĉinnosti. Srbská hudební škola byla zaloţena v roce 1899 (dnešní škola Mokranjace). V druhém roce své ĉinnosti přijímá do řad svých profesorů (Stevan Mokranjac, Cvetko Manojlović, Stanislav Biniĉki, Jovan Ruţiĉka) uĉitele na violoncello, Vićeslava Rendlu. Původem Ĉech, narozený v roce 1868, Rendla před příjezdem do Bělehradu nějakou dobu pobýval v Paříţi a v Americe. Do Bělehradu přijel v roce 1890. Brzy potom se stal ĉlenem vojenského a divadelního Mertlova salónního orchestru. Do sluţby v Srbské hudební škole vstoupil v roce 1900 jako uĉitel hry na violoncello, kontrabas, a co je zajímavé, i na flétnu. Hře na flétnu vyuĉoval jako amatér, protoţe ani on sám nebyl profesionálním flétnistou. Byl velmi aktivní v hudebním ţivotě Bělehradu v prvních dekádách XX. století. V roce 1902 byl zakladatelem smyĉcového kvartetu, urĉitou dobu byl i druhým dirigentem (kromě Stanislava Biniĉkého) orchestru Královské gardy, ansámblu, který v dalším sledování geneze hry na flétnu (v Bělehradě) zaujímá významné místo. Rendla zůstal v Bělehradě do konce svého ţivota, do r. 1933. Mezi ţáky hry na flétnu, kteří se uĉili u Vićeslava Rendly, jsou i Siniša Stanković, později významný vědec a Anthony Ĉolak-Antić, ţák srbské hudební školy od r. 1906 do r. 1908. 2
Stanković se jako amatér s velkou láskou věnoval hře na flétnu a získal významné postavení v ansámblu Collegium musicum. Ĉolak-Antić se uĉil hrát na klavír u Ruţy Šafařikové, teorii u Stevana Mokranjace a flétnu u Vićeslava Rendly. Během svého velmi krátkého ţivota (narodil se v roce 1890, tragicky zemřel v roce 1908) po sobě zanechal třicet kompozic pro flétnu, klavír, housle a klavír a pro orchestr. Kvůli předĉasné smrti tento talentovaný hudebník nezanechal hlubší stopy v hudebním ţivotě Bělehradu. Velmi významné místo v hudebním ţivotě Bělehradu v prvních dekádách XX. století patří k Stanislavu Biniĉkému. Biniĉki byl jedním z prvních profesorů na Srbské hudební škole, a kdyţ v roce 1920 byla zaloţena Opera Národního divadla, stal se ředitelem této scény. Zajímavá je jedna vzpomínka na mládí Biniĉkého. Nica Predić zapsala, ţe v roce 1893, kdyţ Bělehradské zpěvácké sdruţení hostovalo v Dubrovniku, Stanislav Biniĉki na jednom veĉírku hrál na flétnu. Biniĉki byl po První světové válce vedoucím orchestru Hudba královské gardy. Vzhledem k tehdejší situaci v Bělehradě a kvůli nedostatku vzdělaných hudebníků vybral Biniĉki několik zajatců, vídeňských filharmoniků (mezi nimi několik profesorů vídeňské konzervatoře), aby vyuĉovali hru na dechové nástroje. K tomu úĉelu byla vybrána hudební škola ve Vršci. Na škole byly zastoupeny všechny dechové nástroje a klavír jako jeden z předmětů. V roce 1904 byl Bělehradský vojenský orchestr přejmenován na Hudbu královské gardy. V stejném roce, 13. března, se v Kragujevci narodil Jakov Srejović. V té době pochopitelně nikdo nemohl tušit, ţe se za osmnáct let mladý flétnista stane ĉlenem tohoto orchestru. Srejović své hudební vzdělávání zahájil v jiţ uvedené vojenské škole ve Vršci. V té době, v roce 1918, byl profesorem hry na flétnu Josef Niedermayer, jinak profesor Vídeňské konzervatoře. Jakov Srejović se pod jeho vedením uĉil hrát na flétnu aţ do r. 1922. Profesor Srejović později mnohokrát mluvil velmi vdeĉně a vroucně o svém prvním pedagogovi Josefu Niedermayerovi jako o mimořadně poctivém a skromném ĉlověku, skvělém hudebníku a flétnistovi, který ho tím nejkrásnějším způsobem uvedl do světa hudby a nauĉil ho hrát na flétnu. V roce 1922 byl Josef Niedermayer přemístěn do Bělehradu, kde hrál v orchestru Hudba královské gardy a o něco později v orchestru Opery. O tom, jak byl uctíván a jaké váţnosti se
3
těšil, nejlépe vypovídá poznámka známého dirigenta Josefa Kripsa, umělce, který mezi dvěma válkami krátce dirigoval orchestr Opery v Bělehradě. Na profesorské místo Josefa Niedermayera ve Vojenské hudební škole ve Vršci přichází, Marko Radosavljević, vojenský kapelník a vídeňský ţák z doby profesora Kukoly. Radosavljević byl kratší dobu uĉitelem hry na flétnu Jakova Srejoviće, protoţe se 22. dubna v roce 1922 komise (v jejíţ sestavě byli Dragutin Pokorný, Leon Kogan, Vitězslav Rendla a Milenko Paunović) rozhodla, aby Jakov Srejović jako absolvent Vojenské hudební školy ve Vršci nastoupil do orchestru Hudba královské gardy v Bělehradě. Po příjezdu do Bělehradu Jakov Srejović obnovil kontakt s Josefem Niedermayerem, který takto pokraĉoval s výukou svého ţáka, kterého velmi ctil a měl ho rád. Brzy potom se Josef Niedermayer vrátil na ţádost vídeňské konzervatoře do Vídně na místo profesora hry na flétnu a zároveň i na místo sólisty Vídeňské opery. Ale to nebyl konec kamarádství mezi těmito dvěma muţi a umělci. Niedermayer s odjezdem do Vídně nezapomněl na svého nejlepšího ţáka, ale pozval ho do Vídně, kam Srejović o několik let později přijel. Od r. 1922, kdy přijel do Bělehradu, Jakov Srejović zaĉíná svoji bohatou a velmi úspěšnou kariéru hudebního umělce a pedagoga. Pořád pilný, aktivní a otevřený pro nové ĉiny, které měly za cíl vysvětlit hudební umění, představit umění flétny a bohatství literatury, Jakov Srejović byl přímým úĉastníkem téměř všech významných událostí v hudebním ţivotě Bělehradu. V roce 1923 byl mezi hudebníky, kteří zaloţili ansámbl Bělehradské filharmonie. Byl také v skupině entuziastů, kteří 11. května 1925 zaloţili ansámbl Collegium musicum. V kaţdém koncertním programu tohoto ansámblu bylo v záhlaví uváděno, ţe hlavním cílem ĉlenů Collegia musica je zachovat hudbu komorního stylu a vychovávat univerzitní mládeţ v dobrém hudebním vkusu. Miloje Milojević, skladatel a hudební spisovatel, byl ideovým vedoucím, který mezi dvěma válkami sestavil mnoho koncertních programů tohoto významného interpretaĉního ansámblu v Bělehradě. V Collegiu musicu působili milovníci hudby, hudební amatéři, ale také profesionální hudebníci, kteří na koncertech vystupovali jako sólisté. Sdruţení bylo aktivní do r. 1941. Od r. 1925 do r. 1941 bylo nastudováno a prezentováno asi 70 koncertů. Jako hudebníci amatéři hráli v Collegiu musicu ještě flétnisté Siniša Stanković – povoláním biolog, Ivana Djaja – biolog a Djura Bajalović – architekt. 4
Nejvzornější mezi nimi byl profesor Siniša Stanković, biolog a aktivní politický pracovník. Jak bylo dříve zmíněno, hře na flétnu se uĉil v Srbské hudební škole u Vićeslava Randly. Byl jeden ze zakladatelů Collegia musica. O tom, jak velkou váţnost kolegové z ansámblu přikládali Stankovići, prokazuje i fakt, ţe mu v roce 1939 na šedesátém jubilejním koncertu Collegia musica svěřili úvodní řeĉ. Podle svědectví skladatele Nihovila Logara, profesor Stanković byl velmi vášnivý flétnista, a jak sám Logar cituje: ,,Skládal jsem pro flétnistu profesora Sinišu Stankoviće, který právě přijel z Paříže’’ 1 Flétnista Jakov Srejović vystupoval někdy také jako sólista na koncertech Collegia musica. Byla to velmi úspěšná vystoupení, o ĉemţ také svědĉí jedna z ĉetných kritik v tisku. O koncertě Collegia musica na Národní univerzitě Kolarce v roce 1936 Milenko Ţivković napsal nasledující slova:2 ,,Flétnista, pan Srejović projevuje pilnost, která se zřídkakdy dá vidět u našich instrumentalistů. Nadaný, ambiciózní, s výborně zpracovanou, a dovolím si říct i virtuózní technikou a krásnou rutinou, pan Srejović snadno a s muzikálním cítěním prezentoval Quantzův Koncert pro flétnu. Veselá technika hry tohoto díla, které je obsahově velmi povrchní, se mezi prsty p. Srejoviće rozsypávala do nejčistějších krystalů zvuku.‟‟ Jeden z prvních veřejných koncertů měl Jakov Srejović v jedné z tehdy doopravdy mála koncertních síní v Bělehradě v prvních dekádách XX století. Stalo se tak 4. března roku 1925 v sále Hudební školy Stankoviće. Ten koncert byl věnovan francouzské moderní hudbě. V programu byla díla Debussyho, Faurého, Saint- Saensa. Hlavní osobou mezi úĉastníky koncertu byla francouzská harfenistka Nicole Anckier-Casteran (1894–1967), která do Bělehradu přinesla školu A. J. Haselmana, zakladatele souĉasné techniky hraní na harfu. Přistěhovala se do Bělehradu a aktivně působila v bělehradském hudebním ţivotě nejen jako interpret, ale i jako aranţér děl srbských skladatelů a národních písní, které transkribovala pro harfu. Slavný skladatel Camille Saint-Saens právě této umělkyni věnoval svůj Koncert pro harfu a orchestr.
1
2
LOGAR Nihovil. “Vzpominky” 1919.-1929. Z archivu Hudební akademie v Bělehradě ŽIVKOVIć, Milenko. Časopis Pravda v roce 1936
5
Na koncertě v sále školy Stankoviće, 4. března roku 1925, mezi ostatními také vystoupil pětadvacetiletý Jakov Srejović a zahrál Valse Mélancolique od Madame de Grandval s doprovodem Nicole Anckier-Casteran. Vystoupení mladého flétnisty bylo velmi úspěšné. Zvláštní kuriozitou bylo to, ţe Jakov Srejović hrál zpaměti, coţ v této době bylo velmi neobvyklé. Později se to ale stalo pravidelným úkazem na všech veřejných výstupech profesora Srejoviće. Ĉetná díla ze svého obsáhlého a rozmanitého repertoáru profesor Srejović vţdy prezentoval nazpamět‟, coţ kritika ĉasto zdůrazňovala, ale co také ukazuje, s jakou váţností a připraveností přistupoval ke kaţdému veřejnému vystoupení. Po úspěšné prezentaci na koncertě v sále Stanković Jakov Srejović pilně pokraĉuje s vyuĉováním a hraje v orchestru Hudba královské gardy. Ale kvůli svému zhoršenému zdravotnímu stavu a na doporuĉení tehdejšího vedoucího orchestru, pana Pokorného, J. Srejović odjel do Dubrovniku, aby se zotavil. Shodou okolností se v Dubrovniku opět setkal se svým uĉitelem z Vršce, Markem Radosavljevićem, který se po práci ve Vojenské hudební škole, kde působil jako uĉitel hry na flétnu, stal kapelníkem Vojenského orchestru v Dubrovniku. Přestoţe mu zdraví neslouţilo, Srejović pokraĉoval ve své ĉinnosti a uĉil se podle uţiteĉných rad Marka Radosavljeviće, neodchýliv se ani na chvíli od svého cíle, co nejvíc proniknout do tajemství hry na flétnu. Po Dubrovniku, v roce 1926 se vrátil ke své rodině do rodného Kragujevce, ale dlouho tam nezůstal. Touha po novém poznání ho vede do Vídně, kde našel svého prvního uĉitele, Josefa Niedermayera. Profesor Niedermayer s radostí přivítal Srejoviće, tentokrát ne jako svého ţáka, ale jako mla dého hudebníka, flétnistu, který je schopen poprat se s poţadavky hudební flétnové interpretace. Profesor Niedermayer oceňoval všechny kvality Jakova Srejoviće a uváděl ho do hudebního ţivota Vídně. Není potřeba zdůrazňovat, co tato péĉe a pozornost znamenaly pro mladého flétnistu. Bylo to nejen uznání, ale i podpora k další ĉinnosti a vyuĉování. Doba, kterou strávil ve Vídni, spolupráce s profesorem Niedermayerem a jinými skvělými hudebníky, kteří v té době byli ve Vídni, ve velké míře přispěly k tomu, aby se stal flétnista Jakov Srejović úplně připraveným konat své ţivotní poslání.
6
I kromě všech moţností, které v té chvíli měl před sebou a navzdory radám profesora Niedermayera, aby zůstal ve Vídni, se Jakov Srejović v roce 1928 rozhodl vrátit se do Bělehradu. K tomuto kroku ho podnítila zpráva, ţe je v bělehradské Opeře uvolněno místo prvního flétnisty. Se smutkem a lítostí, ale vědom si toho, ţe ho v Bělehradě potřebují víc, rozlouĉil se s jemu výjimeĉně drahým ĉlověkem, Josefem Niedermayerem, jehoţ rady a pokyny mu velice pomohly, aby úspěšně vykolal konkurz a stal se ĉlenem orchestru Opery v Bělehradě. Téměř padesát let, od příjezdu do Bělehradu v roce 1928, aţ do r. 1976, kdyţ jako stálý profesor na Hudební fakultě odešel do důchodu, byl Jakov Srejović neustále aktivní v hudebním ţivotě Bělehradu. Od r. 1928 do r. 1955 byl prvním flétnistou orchestru Opery a jedním z hudebníků, díky němuţ tento ansámbl v té době dosáhl významných výsledků. Mnozí známí hudebníci a dirigenti, kteří jako hosté vystupovali v bělehradské Opeře, s velkou úctou komentovali osobnost a umění Jakova Srejoviće. Byl velmi uznávaný svými kolegy a ĉasto se stávalo, ţe dirigenti nebo sólisté, po sóle, které hrál Srejović nebo po spoleĉném sóle se zpěvákem – sólistou, vyjadřovali vděĉnost a úctu prvnímu flétnistovi. Na pozvání vedení Hudební školy Stankoviće v roce 1929, Jakov Srejović zaloţil třídu ţáků hry na flétnu, a jak bylo zmíněno dříve, povaţuje se to za zaĉátek organizovaného vyuĉování hry na flétnu v Bělehradě. Ke své nové povinnosti přistoupil zodpovědně a s velkým entuziasmem. Mladí jiţ dříve projevili zájem o vyuĉování hraní na flétnu, ale profesor Srejović zaloţením třídy a svou plnou angaţovaností povýšil vyuĉování mladých flétnistů na profesionální úroveň. Z představitelů první generace mladých flétnistů pod odborným vedením profesora Srejoviće samozřejmě musíme uvést Vladislava Djordjeviće, který zároveň studoval i práva (později se stál magistrem právních věd), Dušana Andjelkoviće a Djordja Putnika, který později studoval na Konzervatoři v Praze u profesora Rudolfa Ĉerného a po návratu do Bělehradu byl ĉlenem orchestru Bělehradské opery. Za výborné výsledky v ovládání techniky hraní na flétnu Vladislav Djordjević v roce 1932 dostal Vidovdanskou cenu. O tom, ţe se uţ na samém zaĉátku odborného vyuĉování hry na flétnu v Bělehradě velmi váţně pracovalo, svědĉí i některé programy z veřejných přednášek školy. 3
3
Příloha č.1
7
Se svou pedagogickou ĉinností profesor Srejović pokraĉoval v hudební škole, která svoji ĉinnost zaĉala zároveň se zahájením provozu Hudební fakulty Bělehradské univerzity v roce 1937. V hudební škole, která připravovala a vzdělávala budoucí studenty Hudební fakulty od r. 1938 zaĉala výuka hry na dechové nástroje. Během prvních dvou let (1938–1940) zastával místo uĉitele hry na flétnu Ljubomir Dimitrijević, vojenský kapelník a vídeňský ţák. Ve školním roce 1940/41 na jeho místo přišel profesor Jakov Srejović a s přestávkou za váleĉných let zůstal na tomto místě do r. 1961. Od doby, kdy se oddělila od Hudební fakulty, nese tato škola jméno Střední hudební škola Josipa Slavenského. Na Hudební fakultě hned po jejím zaloţení zaĉalo vyuĉování hry na flétnu. Uĉitelem hry na flétnu bez nároku na odměnu v období 1938–1941 byl uţ dříve zmíněný Marko Radosavljević. Radosavljević si velmi cenil Jakova Srejoviće, tehdy uţ renomovaného flétnistu a sólistu orchestru Opery a Filharmonie, o ĉemţ svědĉí i jeho vyznání. Při jedné příleţitosti v roce 1940 Marko Radosavljević o svém kolegovi řekl: ,,Srejović slouží ke cti srbskému umění‟‟. Je proto zcela pochopitelně, ţe po odchodu Marka Radosavljeviće z Hudební fakulty přišel na jeho místo Jakov Srejović. Od r. 1941 působil jako uĉitel – docent, aby v roce 1945 dostal status stálého profesora, coţ se nezměnilo aţ do jeho odchodu do důchodu v r. 1976. Během té doby pod jeho vedením absolvoval velký poĉet mladých hudebníků – flétnistů ze Srbska, Vojvodiny, Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Ĉerné Hory, Chorvatska, Kosova a Metohie. Podle uchované a dostupné evidence Fakulty hudebního umění absolvovalo ĉtyřiadvacet (24) flétnistů studium pod uměleckým vedením profesora Srejoviće, šestnáct (16) absolvovalo první stupeň, zatímco tři z nich ukonĉili magisterská studia a získali titul magistra hraní na flétnu. 4 Všichni studenti ze třídy profesora Srejoviće, kteří studovali hru na flétnu, se po skonĉení svých studií na Hudební fakultě v Bělehradě aktivně zapojili do hudebního ţivota v mnoha městech v naší zemi, buď jako profesoři hry na flétnu v hudebních školách anebo jako ĉlenové orchestrů a komorních ansámblů, zatímco někteří z nich se stali sólisty. Profesor Jakov Srejović neustále doplňoval svoji znalost a zkušenost v oboru umění hry na flétnu, drţel krok s novinkami v hudební pedagogice a výuce hry na flétnu a uskuteĉnil řadu setkání se známými flétnisty za hranicemi naší země. Tato setkání měla ĉasto podobu studijních 4
Příloha č.2
8
cest, ze kterých se profesor Srejović vracel s novými znalostmi a hned je pouţíval ve své ĉinnosti. Z nich je třeba jmenovat jeho pobyt v Paříţi v roce 1952, při němţ chodil na přednášky na Národní konzervatoř k profesoru Gastonu Crunellovi, ale i návštěvy u profesora Emila Prilla v Berlíně, Rudolfa Ĉerného v Praze, Karla Brunera v Bratislavě a Jana Demetra v Budapešti.
Zároveň s pedagogickou ĉinností byl Jakov Srejović stálým ĉlenem orchestru Opery, orchestru Bělehradské filharmonie a rozmanitých komorních ansámblů a svými ĉetnými sólovými výstupy získal od hudebních kritiků epiteton prvního flétnisty – sólisty v hudební historii Bělehradu a Srbska. V období 1925–1966 za svoji výjimeĉně bohatou a obsaţnou kariéru sólisty zvládl repertoár, který obsahoval nejen nejvýznamnější díla pro flétnu od baroka do souĉasných hudebních skladatelů, ale i ĉetná díla domácích skladatelů. Jakov Srejović odehrál velký poĉet koncertů na celém území naší země. Na těchto koncertech na vysoké úrovni a nejlepším způsobem propagoval nástroj, s kterým strávil více neţ padesát let. O výjimeĉně vysoké úrovni koncertních výstupů profesora Jakova Srejoviće svědĉí i některé z ĉetných příspěvků hudební kritiky: ,,... party v prvním čísle programu, Sonátu č. 6 G-dur od Bacha, prezentovali pan Jakov Srejović (flétna), člen Bělehradské filharmonie a paní Milica Moč (klavír). Národní konzervatoř nám tímto koncertem připravila příjemné překvapení, protože jsme dřív neměli takovou příležitost poslouchat libozvučné melodie flétny na sólovém koncertě. Pan Srejović si svou dokonalou technikou a přesné provedení vysloužil dlouhý aplaus.“5 ,,... tu se projevila obrovská muzikálnost sólového flétnisty, p. Srejoviće, který dokonalou technikou jemně spojil všechny filigránské části své partitury. Tímto koncertem p. Srejović konečně vstoupil do první řady našich nejlepších instrumentalistů.“ 6 ,,... Jakov Srejović hrál Mozartův Koncert pro flétnu D-dur s technickou jistotou zralého umělce, který cítí Mozartův styl.“ 7 5 6
ŽIVKOVIć, Milenko. Časopis Dnevnik Nový Sad . 7.10.1934 ŽIVKOVIć, Milenko. Časopis Vreme 8.2.1940.
9
,,... na prvním koncertě flétnista Jakov Srejović hrál sólovou pasáž Boccheriniho koncertu s pro něj typickou mimořádnou technickou virtuozitou a zvláštním smyslem pro stylové finesy italského hudebního rokoka.“8
,,... dne 1. dubna v roce 1964 vystoupil Jakov Srejović, profesor na Akademii v Bělehradě, na sólovém koncertu. Uvedením koncertů pro flétnu od Boccheriniho a Mozarta prokázal své umělecké kvality: čistý a kulturní tón, vyrovnaný rejstřík…“ 9 Profesor Jakov Srejović byl kromě výjimeĉně bohaté koncertní ĉinnosti (1925–1966), pedagogické práce (1929–1976), působení v orchestrech Bělehradské filharmonie (1923–1955), Opery (1928–1955) a rozmanitých komorních ansámblech také aktivním organizaĉně. Byl jedním ze zakladatelů Sdruţení hudebních umělců Srbska a Svazu hudebních umělců Jugoslávie. Za svou dlouholetou a plodnou ĉinnost v tvorbě hudební kultury, přínos hudební pedagogice, výuce hry na flétnu a orchestrálnímu umění, byl oceněn řadou vyznamenání a uznání. Rok 1929 představuje mezník pro výuku hry na flétnu nejen pro Bělehrad a Srbsko (s výjimkou Vojenské školy ve Vršci a její specifickou ĉinností), ale i celou Jugoslávii. To dodává na významu profesoru Jakovu Srejovići a jeho pedagogické ĉinnosti. Vojenskou školu ve Vršci navštěvovali kromě Jakova Srejoviće ještě další dva významní flétnisté: Juraj Hus (zakladatel flétnové pedagogiky v Záhřebu) a Slavko Korošec z Lublaně. Po odchodu Jakova Srejoviće do penze v roce 1976 vedli třídu hry na flétnu na Fakultě hudebního umění v Bělehradě profesoři Miodrag Azanjac a Tahir Kulenović (oba z třídy profesora Jakova Srejoviće). Od r.1976 u profesorů M. Azanjce a T. Kulenoviće absolvovalo na padesát flétnistů, kteří dnes pracují jako profesoři hry na flétnu a interpretaĉní umělci v různých ĉástech Srbska i v zahraniĉí.
DRAGUTINOVIć Branko. Časopis Politika 22.4.1948. DRAGUTINOVIć Branko. Časopis Politika 3.12.1953. 9 BERDOVIć Vladimir. Dubrovacki vijesnik 1.4.1964. 7 8
10
2. Vývoj výuky hry na flétnu na základních a středních uměleckých školách v Bělehradě
Jak uţ bylo několikrát zmíněno, Hudební škola Kornelije Stankoviće je první školou v Bělehradě, ve které zaĉalo organizované vyuĉování hry na flétnu s profesorem Jakovem Srejovićem, který vedl svůj obor od r. 1929 do r. 1938. Po druhé světové válce vyuĉování hry na flétnu ve škole Kornelije Stankoviće pokraĉovalo aţ v r. 1948. Jeden z prvních flétnistů, který obhájil diplomovou práci na Hudební fakultě pod vedením profesora Jakova Srejoviće, byl ĉlen orchestru bělehradské Opery Milorad Mirković. Zaloţil obor hry na flétnu, aby později (od r. 1966) vstoupil do sluţby ve škole Stankoviće jako stálý profesor hry na flétnu. Profesorem hry na flétnu byl Mirković do svého odchodu do důchodu v roce 1983. V sedmdesátých letech ve škole Stankoviće byly zaloţeny ještě dvě třídy fléten. V roce 1974 byla zaloţena třída, kterou do r. 1985 vedl Karel Knajp, a poté v roce 1978 další třída, kterou dodnes vede prof. Olivera Mirĉetićová. Po odchodu profesora Milorada Mirkoviće do důchodu v roce 1983 a odjezdu prof. Karla Knajpa do zahraniĉí, třídu fléten zaĉala vést prof. Světlana Tošićová. Dnes jsou dvě třídy hry na flétnu, které vedou prof. Marina Nenadovićová a Jelena Draškoci. V hudební škole, zaloţené v rámci Hudební fakulty, zaĉala výuka hry na flétnu v roce 1938. Prvním profesorem (od r. 1938 do r. 1940) byl vojenský kapelník Ljubomir Dimitrijević. V období 1940–1961 (s přestávkámi během váleĉných let) vedl třídu flétny profesor Jakov Srejović, vyuĉující bez nároku na odměnu na ĉásteĉný úvazek. V roce 1957 škola dostala jméno, které nese i dnes – Hudební škola Josipa Slavenského. V obdobi 1962–1983 vedl třídu flétny profesor Tahir Kulenović. Po něm nastoupil Miomir Simonović, který je i dnes vyuĉujícím na Hudební fakultě. Výuka hry na flétnu v hudební škole Stevana Mokranjace zaĉala v roce 1968 s profesorem Miodragem Azanjcem, který působil jako profesor na škole do r. 1977. V roce 1968 zahájil na hudební škole Dr. Vojislava Vuĉkoviće výuku hry na flétnu profesor Dragutin Mirković, ĉlen orchestru Bělehradské filharmonie. Prof. Mirković vedl třídu do r. 1977. 11
Jako profesoři na škole Vuĉkoviće pracovali ještě Tahir Kulenović (od r. 1977 do r. 1985) a Eleonora Uzelac (od r. 1975 do r. 1982). Třída flétny ve škole Dr. Vojislava Vuĉkoviće byla zaloţena v roce 1978 po příchodu prof. Mirjany Grujiĉić-Savić. Dnes jsou u nás tři třídy flétny, které vedou prof. Nevena Glišićová, Ivana Gvozdenovićová a Danijela Bajićová. V hudební škole Kosty Manojloviće v Zemuně zaĉalo vyuĉování hry na flétnu v roce 1947. V následujících 13 letech výuku flétny vedli vojenští hudebníci Arnold Vlasak, Ljubomir Gradina, Ljubomir Vasiljević a také mladí flétnisté, v té době ţáci a studenti hry na flétnu: Vojislav Kostić, Gradimir Randjelović, Slobodan Ranĉić a Tahir Kulenović. Po ĉtyřleté přestávce, v roce 1964 byla třída flétny znovu zaloţena, ale s neúplným fondem vyuĉovacích hodin. V roce 1970 třídu flétny převzala prof. Branka Cvejić, aby ji v roce 1979 převzal prof. Rastislav Mandjan, a od té doby v hudební škole Kosty Manojloviće (která se mezitím stala střední hudební školou), máme dvě třídy flétny s profesory Vladislavem Stajevićem a Rastislavem Mandjanem. Třída fléten na Základní hudební škole Vatroslava Lisinského byla zaloţena v roce 1975. Od r. 1975 do r. 1978 ji vedla prof. Olivera Mirĉetićová, aby se od r. 1978 do r. 1980 vedoucím třídy stal tehdejší student hry na flétnu na Hudební fakultě, Bodin Starĉević. Kromě Katariny Azanjac, která je v této škole zaměstnana na ĉásteĉný úvazek, jsou jěště profesoři Biljana Maćić a Stanislava Vasiljević. Třída flétny na Základní hudební škole Stanislava Biniĉkého byla zaloţena v roce 1976. Od té doby třídu vede prof. Gordana Djurdjević-Vardalić. V posledních několika letech jsou zde ještě dvě třídy – u Sanji Trajković a Ivany Radulović. Na Základní hudební škole Vladimira Djordjeviće výuka hry na flétnu zaĉala v roce 1975. Třídu vedl prof. Karel Knajp. Ve školním roce 1978/79 převzal vedení třídy flétny profesor Bratislav Djurić. V roce 1979 ve škole V. Djordjeviće, kvůli velkému zájmu, byla zaloţena třída flétny s plným fondem vyuĉovacích hodin, kterou dodnes vede prof. Katarina Azanjac. Na Základní hudební škole Josifa Marinkoviće zaĉala výuka hry na flétnu v roce 1978 v ĉele s tehdejším studentem Hudební fakulty, Borivojem Cekićem. Dnes jsou tam dvě třídy, které vedou Konstantin Mirković a Dušica Djuran.
12
Vyuĉování hry na flétnu na Základní hudební škole Davorina Jenka zahájil v roce 1978 tehdejší student hry na flétnu, Ĉaslav Pavelkić. Dnes třídu flétny vede Olga Polkaposká. Třída flétny na Základní hudební škole Petra Konjoviće byla zaloţena v roce 1980 profesorem Draganem Petrovićem. Druhá třída flétny ve škole P. Konjoviće zaĉala se svou ĉinností po příchodu profesorky Světlany Tošić, a v roce 1984 byla zaloţena třída flétny i na poboĉce školy Petra Konjoviće v Mladenovci. Dnes na této škole hru na flétnu vyuĉuje Dragana Petrović. Je pochopitelné, ţe nebylo moţno uvést všechny, kteří svou prací, nesmírným snaţením a entuziasmem přispěli k tomu, aby hra na flétnu dosáhla význaĉného místa, a to jak v hudební pedagogice, tak i na koncertním pódiu. ,,Dnes se plody umění flétny v Bělehradě snadno dají poznat, nejen kvůli významné úrovni provedení, ale i díky 22 třídám flétny, které nyní máme na hudebních školách, a ve kterých se hře na flétnu uĉí velký poĉet ţáků. Oni spolu se svými profesory představují nejen moţnost, ale také záruku, ţe jsou flétnové pedagogice v Bělehradě zajištěny nové cesty vývoje a ještě vyšší a významnější interpretaĉní dosahy.” 10
10
DIMITRIJEVIć, Ljubomir. „Jakov Srejovic“1989.
13
3. Vývoj vysokoškolského vzdělání v Srbsku
Geograficky umístěno na jihovýchodě Evropy – ĉásteĉně na Balkánském poloostrově, ĉásteĉně na území centrální Evropy – na historické křiţovatce cest, kterými se stoletími, přes Řecko a Turecko putovalo na Blízký a Dálný východ, Srbsko zdědilo nejen bohatou, ale i kulturně a civilizaĉně rozmanitou historickou tradici. Tato tradice se skládá ze základních oborů vzdělání a kultury. Stopy zaĉátků vzdělání v katolických klášterech ve Vojvodině a klášterech pravoslavné církve vedou XI. a XII. stoletím a první základní všeobecně vzdělávací školy byly zaloţeny na konci XVII století. První uĉitelská škola zahájila svoji ĉinnost v roce 1778 v Somboru a první gymnázium v roce 1791 v Sremských Karlovcích. K prvním kulturním institucím patří Matica Srbská, zaloţena v roce 1826 v Budapešti jako první instituce vědy a umění u Srbů, Knjaţevsko serbské divadlo, zaloţeno v roce 1835 v Kragujevci a Srbské národní divadlo, které bylo zaloţeno v roce 1861 v Novém Sadu. Pokusy o budování vysokého školství se odehrály také v první dekádě XIX. století, kdyţ v Bělehradě byla roku 1808 zaloţena Veliká škola. Veliká škola o sto let později přerostla v Bělehradskou univerzitu. V druhé polovině XX. století vznikají pak i další univerzity – Univerzita v Novém Sadu (1960), Univerzita v Niši (1965), Univerzita v Prištině (1970) a Univerzita v Kragujevci (1976). I kdyţ některé stopy uměleckého vzdělání vedou aţ na zaĉátek prvních desetiletí XIX. století, jeho institucionální podoba se objevila teprve zakládáním divadelních škol v rámci Srbského národního divadla v Novém Sadu (v roce 1861) a Národního divadla v Bělehradě (v roce 1868), Srbské kreslířské a malířské školy Kirila Kutliky v Bělehradě (v roce 1885) a Srbské hudební školy v Bělehradě (v roce 1899). První kroky vysokoškolského vzdělání byly uĉiněny v roce 1937, kdyţ v Bělehradě vznikly instituce Akademie výtvarného umění a Hudební akademie (která v rámci své ĉinnosti měla ještě obor divadelního umění). O několik dekád později se k nim připojily Vysoká škola filmového herectví a reţie (v roce 1947), Akademie divadelního umění (1948) a Akademie uměleckoprůmyslová (1948), aby se v roce 1950 všechny spojily do jednotné školy. Sdruţování celého vysokoškolského uměleckého vzdělání do jednotného instituĉního rámce bylo provedeno v roce 1957, kdyţ v Bělehradě byla zaloţena Umělecká akademie, která
14
měla status univerzity. V roce 1973 byla bělehradská Akademie oficiálně přejmenována na Univerzitu umění, zatímco dřívější akademie se staly fakultami.
3.1 Fakulta hudebního umění v Bělehradě Fakulta hudebního umění v Bělehradě byla zaloţena v roce 1937 jako Hudební akademie, ĉímţ se v národním komplexu systém hudebního školství poprvé sjednotil. Obsáhlé diskuse, vedené ještě na zaĉátku dvacátých let, o tom, aby se spojil potenciál úspěšných a známých bělehradských hudebních škol, nepřinesly ţádné pozitivní výsledky a koneĉně skonĉily zaloţením nové instituce, Hudební akademie (státní instituce nejvyšší úrovně) a souĉasně i Střední hudební školy. Byl stanoven vyuĉovací kádr pro základní předměty. Základní podmínky (budova, knihovna a nástroje) byly zajištěny. Silný dojem vyvolává údaj, ţe v prvním roce své ĉinnosti měla Knihovna k dispozici více neţ 7000 publikací, sebraných díky charitativním projektům. Na podzim se na fakultu zapsala první generace z osmatřiceti studentů. Zároveň na střední školu docházelo 103 ţáků, kteří se uĉili v oborech teoretických předmětů, sólového zpěvu, hry na nástroje (klavír, housle, violoncello, kontrabas) a baletu. První roky ĉinnosti Akademie byly oznaĉeny nejen postupným zvýšením poĉtu studentů (83 v prvním školním roce 1939/40) a uĉitelů (27 stejného roku) a prvními veřejnými koncerty studentů, ale také přesnější strukturou některých oborů. Uţ na samém zaĉátku byl ale tento vzlet přerušen druhou světovou válkou. Prvních dvanáct absolventů udělalo svoji závěreĉnou zkoušku v jiţ obsazené zemi, a to s velkým zpoţděním kvůli bombardování. I kdyţ ĉinnost Akademie formálně nebyla přerušena, byla to doba přeţívání, protoţe budova byla poškozená při bombardování a někteří z uĉitelů byli v zajetí nebo je pronásledovaly okupantské úřední orgány. Studenti museli nuceně pracovat (nebylo palivo), a drţitelé moci se chtěli plést do jejich ĉinnosti. Proto úloha tehdejšího rektora Akademie Petra Konjoviće, a potom Stevana Hristiće v organizaci minimální ĉinnosti Akademie byla velmi sloţitá. Pracovní podmínky se neustále zhoršovaly, takţe v školním roce 1943/44 ani jeden student neabsolvoval závěreĉnou zkoušku a řádné
15
vyuĉování bylo znemoţňováno aţ do března 1945, kdy se v osvobozeném Bělehradě, ještě před koncem druhé světové války, obnovila ĉinnost Akademie. Po roce 1945 a podle vzoru sovětského systému hudebního školství byla provedena první z mnoha reforem v struktuře Akademie. Na Hudební akademii se organizovala výuka v šesti oborech: vyuĉování skladby a dirigentský obor, sólový zpěv, výuka hry na klavír, výuka hry na smyĉcové nástroje a harfu, výuka hry na dechové nástroje a balet. V sestavě uĉitelského kolegia bylo 57 ĉlenů s Petrem Konjovićem v ĉele akademie a všichni věnovali obrovské úsilí vyřešení problému prostoru pro Akademii. Byly sestaveny nové plány výuky, ĉímţ se znovu oddělily střední (ĉtyřleté) školy od vysokoškolského vzdělání (které trvalo ĉtyři ĉi pět roků, v závislosti na oboru). Nová organizace hudebního školství neodpovídala všeobecnému školskému systému, ve kterém rozdělování jednotlivých stupňů bylo přesně dáno. Z těchto důvodů byly znovu provedeny změny: administrativně byly rozděleny Střední hudební škola Josipa Slavenského a Hudební akademie, aby se brzy potom Hudební akademie připojila ke skupině jiných vysokých uměleckých škol, takţe v roce 1957, právě o dvacátém výroĉí vzniku prvních vysokých hudebních škol, byla zaloţena Umělecká akademie. Za nejvýznamnější změny můţeme oznaĉit ty, které se týkají uvedení výuky hry na některé dechové nástroje – flétny (1959), klarinetu a fagotu, hoboje a trubky (od r.1960/61), lesního rohu a trombonu (od r.1961/62), která do té doby byla zastoupena jen na středních vojenských školách. Postgraduální studium na Hudební akademii bylo poprvé uvedeno do praxe v roce 1957, a tak bylo nejlepším studentům umoţněno zdokonalovat se a získat titul “magistr umění„„ a “doktor umění„„. Vývoj je také viditelný jak v dalším zvýšení poĉtu uĉitelů a studentů, tak v zahájení nových oborů a tříd výuky prvního stupně v jiných městech (Nový Sad, Niš, v roce 1962). Takto byly postaveny základy vývoje vysokého hudebního vzdělání ve významných kulturních centrech. V roce 1973 byla Akademie přejmenována na Fakultu hudebního umění spolu s jinými hudebními školami, resp. jejich sdruţením, které dosáhlo statusu samostatné Bělehradské univerzity umění.
16
Výuka na Fakultě byla tehdy organizována v osmi oborech: vyuĉování skladby, dirigentský obor, sólové zpívání, vyuĉování hry na klavír a harfu, dějiny hudby a hudebního folklóru (později muzikologie a etnomuzikologie), hudební teorie (později obecná hudební pedagogika). Po letech byly zaloţeny obory varhan, kytary, cembala, bicích nástrojů a také existoval i obor výuky komorní hudby. Nová kvalita výuky hry na dechové nástroje byla uskuteĉněna pomocí moţnosti seznámit se s ĉetnými alternativními nástroji (pikolou, altovou flétnou, Es-klarinetem, basklarinetem, anglickým rohem, kontrafagotem, altovým pozounem), zatímco trubka byla uvedena jako hlavní předmět. Od r. 1985 je na Fakultě moţno získat titul doktora věd z oboru muzikologie, etnomusikologie, hudební teorie a pedagogiky. Během sedmi desetiletí základní studia absolvovalo 4 252 studentů a diplom postgraduálních studií získalo 639 magistrů umění ĉi věd, bylo uděleno 66 specializovaných diplomů a promováno 14 doktorů věd. Dnes je v sestavě uĉitelského kolegia 180 uĉitelů a spolupracovníků. Od r. 2006/07 je ĉinnost Fakulty přizpůsobena standardům Boloňské konvence.
3.2 Akademie umění Novi Sad Akademie umění v rámci Univerzity v Novém Sadu působí uţ 40 let. Organizaĉně je rozdělena do tří oddělení: obor hudebních umění, obor výtvarných umění a obor dramatických umění. Všechny tři obory obsahují 26 studijních programů na základních akademických studiích, 27 studijních programů na magisterských studiích a jeden studijní program integraĉních studií. Od školního roku 2012/13 zaĉne tříleté doktorské studium především zaloţené na praktické ĉásti. Obor hudebního umění se snaţí dostát sloţitým poţadavkům nové doby a spojit různé hudební ţánry, aby studenti byli co nejblíţe evropským standardům. I kdyţ se etnomusikologie i dnes povaţuje za důleţitou, přece byly uĉiněny první kroky k jazzu a populární hudbě.
17
3.3 Fakulta umění v Niši Fakulta umění v Niši zaĉala svou ĉinnost v roce 2002. Na Fakultě je moţno studovat další studijní obory, coţ jsou: všeobecná hudební pedagogika, sólové zpívání, hra na klavír, hra na smyĉcové nástroje, hra na dechové nástroje, hra na harmoniku, hra na kytaru, malířství a grafický design. Dnes je na Fakultě umění v Niši 72 uĉitelů a spolupracovníků a 16 zaměstnaných, kteří vyuĉují jen mimořádně.
3.4 FILUM (Filologicko-umělecká fakulta) V poslední dekádě minulého století byl zaznamenán rozvoj Univerzity v Kragujevci. Vysokoškolské vzdělání se upevnilo po uvedení výuky filologie a potom oboru hudby a výtvarného umění. Kragujevac, hlavní město Srbska v 19. století, se v 20. století transformovalo na úroveň moderního univerzitního města. Poĉínaje školním rokem 1998/99 zaĉala na Univerzitě v Kragujevci výuka na poboĉce Fakulty hudebního umění z Bělehradu a od r.1999/2000 také výuka na poboĉce Fakulty uţitého umění z Bělehradu.
3.5 Fakulta umění na Univerzitě v Prištině Fakulta umění v Prištině byla zaloţena v roce 1973 jako první umělecká fakulta v Srbsku mimo Bělehrad. Jmenovala se Akademie výtvarného umění. Ve školním roce 1975/76 na byl Akademii výtvarného umění zaloţen Obor hudebního umění a Akademie se přejmenovala na Akademii umění. Od školního roku 1989/90 je zde také obor dramatického umění. V roce 1986 tato Akademie dostala jméno Fakulta umění. Kvůli váleĉným událostem byla Fakulta nejdříve přemístěna do Varvarinu a potom, v roce 2001 do Zveĉanu, kde se i dnes konají přednášky. Od r. 2007 se jeden obor nachází v nově vystavěných prostorách v Kosovské Mitrovici. Umělecká studia na této fakultě – základní a magisterské studium z oborů hudebního a výtvarného umění a základní studium z oboru dramatického umění – jsou mezi 18
nejvýznamnějšími v naší zemi. Od r. 2010 Fakulta získala akreditaci provádět výuku podle reformovaného (boloňského) systému. V sestavě oboru hudebního umění se nacházejí následující programy: skladba, dirigentský obor, klavír, sólový zpěv, hudební pedagogika a výuka hry na smyĉcové a dechové nástroje.
19
4. Nástupci profesora Srejoviće na akademii v Bělehradě (Miodrag Azanjac a Tahir Kulenović) 4.1 Miodrag Azanjac ,,Podle seznamu dědictví především interpret a tlumočník nejčistších gramatiků evropského umění – Bacha a Mozarta. Jako interpret a pedagog zároveň přívrženec toho, co Isidora Sekulićová nazvala metafyzickým sluchem. Myslím si totiž, že hudba je, stejně jako umění vůbec, sférou nadechování, respektive vdechování a vydechování božských poznání. ’’ 11 ,,nejbližší je mi umělecký a pedagogický bonmot: co vdechuješ, to vydechuješ. Pokud vdechuješ Boha, tak Ho i vydechuješ, pokud vdechuješ ďábla, na něho budeš hrdý. Cožpak není právě to alfou i omegou, slabikářem a filozofií veškeré hudby a umění flétny obzvlášť? Srbské flétnové umění se řídilo tímto bonmotem." 12 Miodrag Azanjac se narodil v roce 1932 v Kragujevci. Maturoval na Prvním chlapeckém gymnáziu v Bělehradě. Střední hudební školu a Akademii múzických umění absolvoval v roce 1958 v Bělehradě ve třídě u profesora Jakova Srejoviće s výborným prospěchem a jako jeden z nejtalentovanějších studentů hry na flétnu. V roce 1961/62 získal stipendium na Konzervatoři v Paříţi, kde se uĉil u známého flétnisty Gastona Crunella. V létě roku 1967 studoval v Sieně (Accademia Chigiana) u Severina Gazzeloni. Ještě jako student byl přijat do orchestru Bělehradské filharmonie, kde se rychle stal prvním flétnistou. Ve Filharmonii působil aţ do roku 1970, kdy přešel do hudební školy Mokranjac v Bělehradě, kde se stal profesorem hry na flétnu. Kromě pedagogické ĉinnosti ve škole Mokranjac také vyuĉoval hru na flétnu v hudební škole Dr. Miloje Milojević v Kragujevaci - v
11
AZANJAC Miodrag. Dopisy 1962.-1973. Z archivu Hudební akademie v Bělehradě
12
AZANJAC Miodrag. Dopisy 1962.-1973. Z archivu Hudební akademie v Bělehradě
20
roce 1974 se stal ředitelem této školy. V roce 1976 byl Miodrag Azanjac jmenován docentem hry na flétnu na Akademii múzických umění v Bělehradě. Umělecká ĉinnost Miodraga Azanjce je velice rozsáhlá. Působil jako koncertní sólista, významný interpret komorní i orchestrální hudby (jako ĉlen několika komorních ansámblů). Je zakladatelem a uměleckým ředitelem Souboru fléten. Koncertní ĉinnosti se zaĉal věnovat ještě za studií. Jako sólista vystoupil s ĉetnými symfonickými a komorními orchestry (také s cembalem ĉi klavírem) v Bělehradě a v jiných městech Srbska a Jugoslávie. Zaujal především svými vystoupeními v hudebních vysíláních Radia Bělehrad. Velmi úspěšně interpretoval skladby barokních, klasicistních i soudobých skladatelů, zahraniĉních i domácích. Je vůbec prvním flétnistou, který u nás představil cyklus sonát od Bacha a Händela, které měly nebývale pozitivní ohlas u hudební veřejnosti i odborné kritiky. Pro Rádio Bělehrad realizoval velké mnoţství nahrávek repertoáru pro flétnu, mezi nejvýznamnější patří skladby pro sólovou flétnu, flétnu a cembalo, ale také několik koncertů pro flétnu a orchestr. Repertoár Miodraga Azanjce je velmi rozmanitý. Jsou v něm zastoupeni ĉetní skladatelé z různých období a různých stylů: Händel, Bach, Vivaldi, Couperin, Mozart, Hindemith, Jolivet, Debussy, Konjivić, a jiní. PGP-RTB 13 vydal komplet deseti gramofonových desek skladeb v 1
interpretaci Miodaraga Azanjce pod názvem Umění flétny. Z kritických ohlasů citujeme: …,,Miodrag Azanjac je nepochybně nejaktivnějším hudebním umělcem v Bělehradě.“ (B. Dragutinović) ...,,je to umělec širokého záběru. Jeho umění vyzařuje a obohacuje náš hudební život.“ (A. Obadovć) 13
Produkcija gramofonskih ploča Radio televizije Beograd (Vydavatel Rádio televize Bělehrad)
21
…,,Miodrag Azanjac je umělec světové úrovně.“ (Nikolajević)
Miodrag Azanjac byl velmi aktivní v oblasti komorní hudby. Několik let působil v Bělehradském dechovém kvintetu a je jedním ze zakladatelů tohoto vynikajícího srbského komorního ansámblu, se kterým vystupoval v mnohých evropských a jugoslávských městech a uvedl skladby domácích i zahraniĉních autorů. Nahrávky kvintetu Ljubice Marićové, Enrika Josifa a Milana Ristiće vyšly na gramofonových deskách PGP-RTB. Miodrag Azanjac byl ĉlenem a jedním ze zakladatelů komorního tělesa Musica Humana, se kterým během ĉtyřleté spolupráce vystoupil na ĉetných koncertech. Významná je ĉinnost Azanjce jako orchestrálního umělce v téměř všech bělehradských orchestrech: Bělehradské filharmonii, orchestru Opery Národního divadla, Symfonického orchestru RTV Bělehrad, ve kterých po léta byl sólovým flétnistou a se kterými hostoval po celé Evropě. Za přínos hudební tvorbě v oboru koncertní a komorní interpretace Miodrag Azanjac získal ĉetné ceny v Bělehradě a v Srbsku:
Říjnovou cenu města Bělehrad – jako ĉlen Bělehradského dechového kvintetu za uměleckou aktivitu za rok 1970 Cenu Sdruţení hudebních umělců Srbska – za koncertní ĉinnost v roce 1971 a komorní ĉinnost v roce 1973 První cenu Jugoslávského rozhlasu – za nejlepší nahrávku v roce 1972 a komorní ĉinnost, totiţ nahrávku v roce 1966 Cenu Sdruţení skladatelů Srbska v roce 1970
22
V roce 1977 Miodrag Azanjac zaloţil Soubor fléten, v jehoţ sestavě byli ţáci a profesoři konzervatoří a studenti FMU (Fakulty Múzického umění). Byl uměleckým vedoucím a dirigentem ansámblu, který vystupoval na ĉetných koncertech v Bělehradě, v Srbsku, na Opatijské tribuně, v televizi a na koncertech pořádaných Rádiem Bělehrad. Z celé řady skladeb vytvořených pro tento ansámbl a vystoupení byly pořízeny nahrávky pro RTB 14. Hudební veřejnost a kritika podporovaly a sledovaly ĉinnost Souboru fléten od jeho zaloţení i později v době, kdy se soubor stal renomovaným a respektovaným uskupením na srbské hudební scéně. V rámci akademické ĉinnosti ve svém oboru vyniká Azanjcův soubor esejů Mýtus a logos, přednáška o dějinách hry na flétnu, přednáška v rámci televizního pořadu Rádia Bělehrad a úĉast na 9. mezinárodním kongresu estetiky v Dubrovníku v roce 1980. Po celá desetiletí se profesor Miodrag Azanjac věnoval práci na eseji o flétně a hudební tvorbě. Byl ale také známým hudebním kritikem. Kromě esejů a polemik, v mnohých ĉasopisech a sbornících vyšly rozhovory s tímto velkým umělcem a pedagogem.
4.2.Tahir Kulenović ,,výjimeční jednotlivci, tvůrci, entuziasté, milovníci umění prožijí svůj život komety, mezi námi obyčejnými… mezi následovníky… Takoví lidé, předurčeni a zrozeni pro velké a jiné cíle, kráčejí svou životní cestou, se svící poznání vysoko nad hlavou, svým talentem, inteligencí a odvahou posouvají hranice…‟‟15 Podle profesora Miomira Simonoviće takovými vlastnostmi disponuje právě profesor Tahir Kulenović. „Narodil se jednoho mírného podzimu v roce 1936 v Bihaći, v Bosně. Druhá světová válka vzala život mnohým, změnila tvář Evropy a změnila také životy mnoha dětí – válečných sirotků. V sirotčinci prožil své dětství i rané mládí také Tahir Kulenović. Přesto ho ona zářící hvězda vedla mimořádnou cestou, jemu určenou… cestou tvůrců, cestou umění„‟.16
14
Rádio televize Bělehrad SIMONOVIć Miomir. „Vzpomínání na profesora Kulenovide” 2005. 16 SIMONOVIć Miomir .„Vzpomínání na profesora Kulenovide” 2005. 15
23
O svém profesorovi a příteli Tahiru Kulenovići Miomir Simonović řekl:,,Nikdy nepocítil teplo a vroucnost rodinného krbu, a přesto, nebo právě proto se ke svým mladším kolegům a žákům vždy choval s otcovským porozuměním.‟‟17 Jako umělec a pedagog na našem území působil celých 45 let. Vystudoval ve třídě profesora Jakova Srejoviće. Profesorem na FMU (Fakultě múzického umění) v Bělehradě byl celých 23 let. Jako koncertní flétnista hrál více neţ 1600 koncertů po celém území Srbska i v zahraniĉí. V samotném Bělehradě vystoupil na více neţ 60 recitálech a 25 půlrecitálech, během kterých vţdy v premiéře uvedl díla skladatelů od období baroka po souĉasnost. Hrál se všemi významnými orchestry v bývalé Jugoslávii. Byl sólovým flétnistou Symfonického orchestru RTS a ĉlenem mnoha komorních souborů: Bělehradského tria, Eĉanského tria, Bělehradského komorního souboru a Souboru pro souĉasnou hudbu. Jako sólista vystoupil na festivalech BEMUS, bienále v Záhřebu, Hudebním festivalu v Opatiji, na Ohridském létě, na letních hrách NIMUS v Dubrovníku, festivalu NOMOS, Mokranjcových dnech. Absolvoval studijní pobyty v Londýně a Paříţi, a jako sólista vystupoval v Maďarsku a Ĉeskoslovensku. Vytvořil nahrávky pro nejrůznější rozhlasová a televizní vysílání. Televize o něm natoĉila dva portréty. Pro rozhlas vytvořil nahrávky s více neţ 2000 minutami hudby. Zorganizoval více neţ 500 koncertů pro mládeţ po celém Srbsku a Jugoslávii. Od roku 1960 byl ĉlenem Sdruţení hudebních umělců Srbska, od roku 1964 ĉlenem Sdruţení orchestrálních umělců, od roku 1965 pak ĉlenem hudebních pedagogů Srbska. Během 23 let práce na FMU u něj studovalo 52 studentů, z nichţ 10 úspěšně absolvovalo. Ţáci a studenti profesora Tahira Kulenoviće získali přes 70 cen na republikových, svazových a mezinárodních soutěţích. Mnozí studenti působí v orchestrech ĉi jako pedagogové v Srbsku i zahraniĉí. Profesor Tahir Kulenović byl ĉlenem porot na ĉetných republikových, svazových i mezinárodních soutěţích. Vedl 32 seminářů pro flétnisty. Během dlouholeté práce profesor 17
SIMONOVIć Miomir. „Vzpomínání na profesora Kulenovide” 2005.
24
Kulenović získal řadu ocenění a ĉestných uznání, například Velkou plaketu s chartou Univerzity umění a Zlatý řád Kulturní a vzdělávací spoleĉnosti Bělehradu pro trvalý přínos kultuře Bělehradu. ,,My, kteří jsme měli tu možnost poznat profesora Kulenoviće, na něj vzpomínáme jako na člověka, který vynikal svým zjevem, znalostmi a lidskostí. Svými kolegy, žáky a studenty byl velmi respektován. Byl člověk zvídavého ducha a nevídané životní energie. Boj s nemocí byl jediný, který prohrál. Odchodem profesora Tahira Kulenoviće jsme ztratili mnohé, ale těší nás, že jeho duchovní odkaz navždy zůstane v nás, přetvořený do zvuku flétny a vpitý do vědomí jeho žáků a studentů, kteří vždy půjdou cestou, kterou jim jejich profesor naznačil.‟‟18
18
SIMONOVIć Miomir „Vzpomínání na profesora Kulenovide” 2005.
25
5. Profesoři flétny na hudebních akademiích dnes
5.1 Ljubiša Jovanović Získal diplom a ukonĉil magisterské studium v Bělehradě u prof. Miodraga Azanjce. Zdokonaloval se ve třídě prof. Christiana Larde v Paříţi. Je nositelem „Diplomu Superieur de Concertiste“ na L'Ecole Normal Superieur de Musique de Paris roku 1983. Poté dlouhé roky spolupracoval s Aurele Nicoletem, jedním z největších hudebníků a flétnových pedagogů XX. století. Hrál na všech významných festivalech v bývalé Jugoslávii a rovněţ ve Francii, Švýcarsku, Ĉíně, Itálii, Rakousku, Německu, Rusku, Rumunsku, Veliké Británii, Alţírsku, Finsku, Dánsku, Ukrajině, Jihoafrické republice, Norsku a Argentině. Ljubiša Jovanović získal první cenu za interpretaci na „Mezinárodní roĉní přehlídce skladatelů“ ve Sremských Karlovcích a v Novém Sadě, v roce 1992 a v Bělehradě roku 1998, „Zlatni beoĉug“ („Zlatý řetěz“) za umělecký přínos, v roce 1992 Roĉní cenu Sdruţení hudebních umělců Srbska, stejného roku, jakoţ i cenu Bělehradské kulturní nadace za nejlepší koncerty v Bělehradě 1987, 1989, 1991 a 1992 roku. Stal se laureátem Zlaté medaile při příleţitosti 75. výroĉí zaloţení Bělehradské filharmonie (1998) a Stříbrné medaile za docílené výsledky ve zdokonalování vyuĉování (2000), a také Dubnové odměny Města Bělehradu (Aprilska nagrada Grada Beograda) za rok 2008. Je nositelem nejvyššího vyznamenání, Svetosavske ceny, za zvláštní vzdělávací a výchovnou aktivitu v Republice Srbsko za rok 2009. Je stálým ĉlenem „Ansámblu moderní hudby“ a tria „Anima“. Permanentně spolupracuje s pianistou Aleksandrem Serdarem, violoncellistkou Sandrou Beliĉ, kytaristkou Verou Ogrizović. Vedl mistrovské kurzy v Německu, Argentině, Itálii, Ukraině, Norsku, Ĉíně, Jiţní Africe, Rumunsku, Chorvatsku, Ĉerné Hoře a Srbsku. Někteří z největších flétnistů naší doby vystupovali s Ljubišou Jovanovićem: Auréle Nicolet, Irena Grafenauer, Emmanuel Pahud, Michel Debost, Christian Larde. Jejich nahrávky se nalézají na 50 cd. Během třicetileté umělecké ĉinnosti provedl přibliţně 60 koncertních, sólových a komorních premiér srbských autorů. 26
Ljubiša Jovanović pracoval 25 let jako sóloflétnista v Bělehradské opeře a baletu (1978–1988), v Symfonickém orchestru Rádia a Televize Srbska (1988–1989) a v Bělehradské filharmonii (1989–2004). Na Fakultě hudebního umění v Bělehradě pracuje od roku 1993, nyní jako řádný profesor flétny. Stejnou funkci zastává od roku 1996 na Hudební akademii Univerzity Ĉerné Hory. Od roku 2002 do roku 2009 zastupoval funkci proděkana pro uměleckou a vědeckou ĉinnost na FMU. Je zakladatelem a předsedou Profesionálního ansámblu FMU Camerata Serbica, zaloţeného roku 2004. Od roku 2010 je uměleckým vedoucím a dirigentem ansámblu „Lola klasik“.
5.2 Miomir Simonović Narodil se 28. 10. 1965 v Leskovci. Základní a střední hudební školu zakonĉil v Leskovci ve třídě prof. Tahira Kulenoviće. Diplomoval a ukonĉil magisterské studium na FMU v Bělehradě ve třídě stejného profesora. Během svého vzdělávání získal bezpoĉet cen na republikových a svazových soutěţích. Roku 1989 na 23. jugoslávském soutěţení hudebních umělců v Záhřebu získal třetí cenu, je laureátem druhé ceny na konkurzu Federace konzervatoří v Paříţi 1989. Zdokonaloval se vícekrát v letních školách flétny u prof. Allaina Mariona a Raymonda Guiota. Konzervatoř Hectora Berlioze navštěvoval jako stipendista Nadace vědecké a umělecké mládeţe Srbska. Jiţ v době kdy navštěvoval školu, Simonović mnohokrát veřejně vystupoval. Poprvé vystupoval s orchestrem v roce 1979 a první samostatný recitál měl v roce 1982. Dodnes provedl více neţ 50 recitálů s klavírem a to v Bělehradě, mnohých městech v Srbsku a rovněţ ve Francii a Španělsku. Vystupoval jako sólista se symfonickým orchestrem z Niše, Symfonickým orchestrem JA, Symfonickým orchestrem RTS. Jeho nahrávky trvale vysílá Rádio Bělehrad. Pedagogickou prací se zaĉal zabývat v roce 1987 jako profesor ve SHŠ „J. Bandur“ v Panĉevě, a od roku 1993 v HŠ „Ţ. Gebiĉ“ ve Valjevu, resp. v HŠ „J. Slavenski“ v Bělehradě. Po dobu postgraduálního studia byl asistentem ve třídě prof. T. Kulenoviće. Znovu byl zvolen do stejné funkce v roce 2001 a 2003 na funkci docenta předmětu flétna na FMU v Bělehradě. Jeho ţáci a studenti na mnohých festivalech, republikových, svazových a mezinárodních získali více neţ 100 cen. Za výjimeĉné pedagogické výsledky byl odměňován vícekrát, je třeba zdůraznit cenu Svazu
27
sdruţení hudebních a baletních pedagogů Srbska za své pedagogické výsledky, která mu byla udělena jako nejmladšímu laureátu.
5.3 Karolj Marocik Výuka hry na flétnu v Kragujevci je na velmi vysoké úrovni. Vyuĉuje zde známý maďarský flétnista, profesor János Bálint a také docent Karolj Marocik. Profesor Bálint se kvůli pracovnímu vytíţení do Kragujevace moc ĉasto nedostal, nicméně jeho přítomnost měla velký význam pro rozvoj hry na flétnu v menším městě jako je Kragujevac. Díky této spolupráci Bálint velmi ĉasto pořádá koncerty a mistrovské kurzy v Srbsku.
Karolj Marocik se narodil v Zrenjaninu, kde vystudoval hudební konzervatoř (obor hudební teorie a hra na flétnu). Ve studiích pokraĉoval na FMU v Bělehradě ve třídě profesora Miodraga Azanjce. V letech 1978-1987 byl ĉlenem Souboru fléten, se kterým uvedl řadu vystoupení a nahrál několik desek. Vyuĉovat zaĉal ještě během studia (hudební školy v Kikindě a Zrenjaninu), a pedagogické ĉinnosti se dále věnoval v Kraljevu, Ĉaĉku a Kragujevci. Od roku 2004 vyuĉuje hru na flétnu na Fakultě filologie a umění v Kragujevci. Mezi jeho studenty a absolventy FILUM jsou tři studenty, kteří úspěšně vystoupili na ĉetných vystoupeních a sólových koncertech v Srbsku a v zahraniĉí (Německo, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Ĉerná Hora). Jeho ţáci na různých domácích a mezinárodních soutěţích získali velký poĉet ocenění. Je ĉlenem poroty pro hru na flétnu a komorní hudbu na Svazových soutěţích Srbska, Svazové soutěţi Ĉerné Hory, Festivalů a Mezinárodní soutěţi Petr Konjović. Je nositelem ceny pro výjimeĉné pedagogické úspěchy. Byl ĉlenem sdruţení hudebních a baletních pedagogů Srbska (v letech 1996 a 2000). Je ĉlenem Sdruţení flétnistů Srbska Miodrag Azanjac.
28
5.4 Sanja Stijacić Je profesorkou na Univerzitě v Prištině. Narodila se v roce 1965 v Šapci. Kromě toho vyuĉuje také ve Zveĉanu a dále na Akademii v Sarajevu. Vystudovala Akademii umění v Novém Sadu ve třídě profesora Marijana Egiće. Během studia získala nejvyšší ocenění na nejrůznějších republikových a svazových soutěţích. Úĉastnila se řady mistrovských kurzů v Srbsku a v zahraniĉí (mj. ve třídách prof. Egiće a Nikola). Jako sólistka a ĉlenka komorních souborů a orchestrů vystoupila na ĉetných koncertech v Srbsku i v zahraniĉí. Zaujala vystoupeními na mezinárodních hudebních festivalech BEMUS, NOMUS, na Letních hrách v Dubrovníku, na festivalu Sarajevská zima i na nejrůznějších hudebních událostech v tehdejším Sovětském Svazu, Maďarsku, Řecku, Turecku, Rumunsku atd. Podílela se také na několika multimediálních projektech. Její studenti z obou akademií se stali laureáty ĉetných soutěţí a ona sama byla několikrát zvolena předsedkyní nebo ĉlenkou poroty v kategoriích hra na flétnu a komorní hra.
5.5 Laura Levai Askin Stávající profesorkou hry na flétnu na Akademii v Novém Sadu je Laura Levai Askin, absolventka magisterského studia na Akademii umění v Novém Sadu ve třídě profesora Marijana Egiće. Ve studiích pokraĉovala v Paříţi u Clauda Lefebvra a Patricka Galloise. Úĉastnila se několika mistrovských kurzů u renomovaných sólistů a pedagogů (Jacques Castagnet, Aurele Nicolet). Je laureátkou soutěţe hudebních umělců Jugoslávie v Záhřebu. Vystupovala jako sólistka s mnohými symfonickými a komorními orchestry v Jugoslávii a v zahraniĉí. Vystoupila s recitály a komorními koncerty v zemích bývalé Jugoslávie, ve Francii, Belgii, Velké Británii, Nizozemí, Německu, Švýcarsku, Itálii, Maďarsku, Slovensku, Ĉeské republice, Rusku, Portugalsku, Řecku, Izraeli. Je ĉlenkou flétnového tria Density a dechového kvintetu Synergia 5. Více neţ třicet let spolupracuje s pianistkou Iris Kobal. Vytvořila nahrávky pro jugoslávský rozhlas a televizi, maďarskou RTV, ĉeskou RTV, RTV Dortmund a RAI. CD s nahrávkami jejích vystoupení vyšla u řady významných nahrávací spoleĉností (londýnské Recommended Records, EOS z Grazu a Visio Mundi z Nového Sadu). Kromě pedagogické ĉinnosti na Akademii umění v Novém Sadu je také profesorkou hry na flétnu na Akademii umění v Banja Luce.
29
6. Sdružení flétnistů Srbska Sdruţení flétnistů Srbska19 bylo zaloţeno v roce 2002, jako nezisková organizace, která sdruţuje všechny generace flétnistů v Srbsku. Sídlo Sdruţení se nachází v hudební škole Kosty Manojloviće v Zemuně. Vzhledem k velkému poĉtu svých ĉlenů, zastoupených na všech hudebních školách na území Srbska, zaslouţeně zaujímá své místo v bělehradském kulturním prostředí a je povaţováno za důleţité sdruţení v oblasti kultury a vzdělání. Sdruţení tohoto druhu má pomoci šířit vzdělání mladých hudebníků a jejich pedagogů, aby zvýšili kvalitu ĉinnosti a interpretace flétnistů. Sdruţení pořádá řadu aktivit. Podle vzoru organizací stejného typu v cizině je iniciátorem programů, které si kladou za cíl zlepšení vyuĉování hry na flétnu v hudebních školách a zabývají se koncertními aktivitami a interpretaĉní praxí. Vzhledem k tomu, ţe kaţdá odborná organizace tohoto typu ve světě kolem sebe shromaţďuje velký poĉet flétnistů, je jasné, ţe se i na našem území objevila potřeba zaloţit podobnou organizaci. Jedna ze základních rolí Sdruţení je spolupráce s obdobnými spolky ve světě a zahraniĉními umělci a pedagogy. Vedle Flétna fest-u, hlavního festivalu mezinárodního charakteru, který se koná kaţdý druhý rok v Bělehradě, organizuje Sdruţení během roku i další hudební události, podle svých finanĉních moţností. Jejich cílem je, aby mladí hudebníci vzájemně spolupracovali a měli příleţitost co nejvíce veřejně vystupovat. Cíle Sdruţení (ze Statutu) - Zlepšení interpretaĉního umění flétnistů a úrovně pedagogiky - Afirmace flétnového umění
19
Flétnová asociace Srbska
30
- Podpora a propagace mladých flétnistů -Uchování vzpomínky na umění a pedagogickou práci profesora a flétnisty Miodraga Azanjce Předsedou Sdruţení je prof. Rastislav MenĊen, dlouholetý profesor hry na flétnu. Pod jeho vedením Sdruţení zorganizovalo pět mezinárodních festivalů flétnistů. Na prvním významném festivalu v roce 2004 vystupili Andrea Manco a János Bálint. Druhý jmenovaný se zúĉastnil nejen koncertu, ale byl i organizátorem kurzu pro flétnisty. V roce 2005 byl hostem festivalu Tadeu Coelho z USA. Mistrovský kurs vedl Arno Steinwider, přednášeli Matej Ţupan, Rade Jagodić (pořádal přednášku o správném dýchání) i Ana Bogdanovićová (Taffanel & Gaubert: Denní cviĉení). Na dalším festivalu v roce 2007 koncertovali a pořádali kurzy Karolina Santl-Ţupan a Kudo Shigenori. Přednášel Endre Varga. Ĉtvrtý Flétna fest v roce 2009 navštívili Andrea Oliva a Dejan Gavrić. Ke zdaru loňského festivalu přispěli svou přítomností János Bálint, Matjaz Debeljak, Michel Bellavance, Emily Beynon, Endre Varga a Mario Caroli.
31
7. Soubor fléten „Bělehradská Syringa“ Soubor fléten byl zaloţen v roce 1977. Jeho zakladatelem a uměleckým vedoucím se tehdy stal náš slavný flétnista a pedagog profesor Miodrag Azanjac. Během řady let tento ansámbl svým ojedinělým charakterem a peĉlivě voleným repertoárem v dobrém smyslu poznamenal hudební ţivot Bělehradu, a není přehnané říct i celého státu. Z mnoţství premiérově uvedených kompozic stojí jistě za zmínku například interpretace děl Umění fugy a Hudební obětina J. S. Bacha. Dají se oznaĉit za příspěvek světovému interpretaĉnímu umění. Kromě prezentace nejznámějších děl světového hudebního dědictví má Soubor fléten ještě další přínos: svou ĉinností inspiroval velký poĉet domácích tvůrců, aby komponovali svá díla speciálně pro tento ansámbl, coţ hodně obohatilo srbskou hudební tradici. Za patnáct let existence tento ansámbl odehrál přes 200 koncertů (většinou premiérových programů), během kterých byly pořízeny nahrávky více neţ 60 hodin hudby. Ze všech nahrávek PGP sestavil a vydal tři cd (Umění fugy jako jedno cd se smíšeným obsahem). Ansámbl obnovil svoji ĉinnost v roce 1999 pod názvem Soubor fléten „Bělehradská Syringa“ a jako takový je přímým nástupcem Sboru fléten v původní sestavě. Postupem let ansámbl znaĉně omládl a skládá se z devíti znamenitých flétnistů, především sólistů bělehradských symfonických orchestrů. Soubor fléten se zúĉastnil i dvou koncertů v Berlíně. Ansámbl pracuje pod ochranou Národního divadla v Bělehradě a své premiérové programy většinou prezentuje právě tam.
32
Uměleckým vedoucím ansámblu je Bratislav Đurić, sólový flétnista orchestru Bělehradské opery od roku 1979. Jako sólista a komorní hudebník vystupuje od roku 1977. Dodnes nastudoval a prezentoval úctyhodný poĉet programů a koncertů. „Soubor fléten byl založen v roce 1977 profesorem Miodragem Azanjcem. Jako dlouholetý sólista a člen tohoto ansámblu, a dovolím si říct jako Miodragův nejbližší spolupracovník, jsem ucítil potřebu obnovit činnost souboru v roce 1999. Ansámbl nám značně omládl. Jeho členy jsou znamenití sólisté symfonického orchestru, pedagogové, univerzitní profesoři atd., tedy – excelentní sestava. Myslím si, že jsme během řady let, vzhledem k podmínkám, uskutečnili významný program. Mám především na mysli premiérovou interpretaci Sedmi slov Kristových od J. Haydna, a nyní plánujeme i provedení jeho Ročních období, i když v tomto případě jde o komplikovanější interpretační počin. Prezentovali jsme také Umění fugy a Hudební obětinu od J. S. Bacha, ale i řadu dalších kompozic.“20 Stana Krstajićová hrála jiţ v původní, ale i v nové sestavě souboru: „Mne především s tou dobou spojují výjimečné vzpomínky. Nebyla jsem členem přímo od roku 1977, ale až od roku 1982. I to bylo mimořádně vzrušující. Kromě Bacha, Mozarta, Händela, Skrjabina, jsme nastudovali i premiérové interpretace kompozic, které byly napsané speciálně pro sbor fléten. Byla to zajímavá doba, dělali jsme neobyčejné věci a se skladateli se doopravdy živě spolupracovalo. Je velmi pěkné, že tradice pokračuje, ale pochopitelně v jiné podobě – s jinými hudebníky jsme otevřeli novou epochu souboru.“21 Soubor fléten je pevně svázaný s Národním divadlem. Tam se většinou konají zkoušky a koncerty. „Je to jediná instituce, která nás podporuje, a bez její pomoci bychom vůbec nemohli vystupovat a tvořit. Kromě této podpory ze strany ND (Národního divadla) musím ještě zmínit entuziasmus členů ansámblu, kteří jsou všichni profesionálové.“22
20 21
22
ĐURIć Bratislav, vysílání pořadu “Ad libitum”, RTS-2, 13.6.2011. KRSTAJIć Stana, vysílání pořadu “Ad libitum”, RTS-2, 13.6.2011. ĐURIć Bratislav, vysílání televize “Ad libitum”, RTS-2, 13.6.2011.
33
Na otázku, zda angaţují i některé jiné nástroje, Bratislav Đurić odpovídá: „Dosud jsme měli mladou Mariju Lazićovu – hobojistku, jinak také členku orchestru opery Národního divadla, a tou je i náš stálý host Gordana Curguz – harfenice. Někdy se ve sboru uplatní i kontrabas, který zesiluje linii smyčců, ale vzhledem k tomu, že jsou tyto specifické nástroje jako kontrabas, flétna atd. velmi drahé, ve sboru je používáme jen občas.“23 V souboru fléten kromě Đuriće hrají i Sněţana Pavićevićová, Jasmina Ţivićová, Iva Miloševićová, Ivana Mijovićová, Miomir Simonović, Tamara Đurićová, Ilona Neĉićová, a Stana Krstajićová.
23
ĐURIć Bratislav, vysílání televize “Ad libitum”, RTS-2, 13.6.2011.
34
8. Nejdůležitější soutěže ve hře na flétnu ve Srbsku SDRUŽENÍ HUDEBNÍCH A BALETNÍCH PEDAGOGŮ SRBSKA bylo zaloţeno v roce 1954 a sdruţuje ĉleny z hudebních škol, fakult a hudebních akademií, základních škol, středních odborných škol a gymnázií z celého Srbska. Původní ĉinností sdruţení je organizace seminářů, zlepšování odbornosti, soutěţí, festivalů, přehlídek, koncertů atd., v souladu s plánem a programem ĉinností, který je vydáván pro kaţdý školní rok; poskytování podpory pro stipendia a vzdělávání mladých talentů v zemi a zahraniĉí; vydávání uĉebnic a příruĉek ve spolupráci s odborníky, tištění odborných informaĉních ĉasopisů věnovaných hudební a baletní pedagogice s přispěním aktivit hudebních a baletních pedagogů z naší země a ze zahraniĉí. Jednou z významných akcí Sdruţení je Mezinárodní soutěž mladých hudebníků Petr Konjović, která se poprvé konala v roce 1991. Jméno soutěţe je spjato s Petrem Konjovićem, jedním z nejvýznamnějších představitelů srbské hudební kultury. Petr Konjović byl skladatel, dirigent, hudební spisovatel, profesor a rektor na Múzické akademii a jedním ze zakladatelů a také ředitelem Muzikologického Ústavu SANU24. Právě v prostorách SANU je tradiĉně slavnostně zahájena Soutěţ. Mezinárodní obsazení Soutěţe umoţňuje mladým talentovaným hudebníkům ze všech států světa, aby poměřili svůj talent se svými vrstevníky. Mezinárodní porota, jejímiţ ĉleny jsou významní domácí i zahraniĉní pedagogové a vynikající hudební profesionálové, podle striktních kritérií uděluje ceny, popř. i zvláštní uznání, pro kaţdou disciplínu a kategorii. Tímto způsobem je talentovaným mladým hudebníkům, kteří se soutěţe úĉastní, poskytnuta moţnost, aby uskuteĉnili a vyvinuli svůj hudební potenciál, získali interpretaĉní jistotu a osvojili si repertoár, se kterým budou moci vystoupit na jiných mezinárodních soutěţích v zahraniĉí. Od roku 1988 je Soutěţ Petr Konjović mimořádným a od roku 2002 i řádným ĉlenem Evropského sdruţení mládeţnických soutěţí EMCY (European Union of Music Competitions for Youth) se sídlem v Mnichově. Úspěšná spolupráce s touto významnou mezinárodní organizací spoĉívá také v úĉasti nejúspěšnějších kandidátů Soutěţe Petr Konjović na evropských koncertech, seminářích, hudebních workshopech a mezinárodních mládeţnických orchestrech v Evropě. 24
Srpska akademija nauka i umetnosti (Srbská akademie věd a umění)
35
V Mezinárodní soutěţi mladých hudebníků Petr Konjoviĉ mohou mladí hudebníci soutěţit v následujících disciplínách: klavír, flétna, klarinet, zpěv a akordeon (harmonika). V roce 2005 jsem se sama zúĉastnila této soutěţe v oboru hra na flétnu. Flétnisté byli rozděleni do ĉtyř věkových kategorií. Ve ĉtvrté kategorii, ve které jsem soutěţila i já, byl repertoár následující: 25 Je zajímavé, ţe toho roku porota neudělila první, ani druhou cenu. V r. 1999 se ve Valjevu v Hudební škole Ţivorad Grbić konal První festival flétnistů. Tato soutěţ postupně získala větší a větší ohlas a poĉet úĉastníků se ke spokojenosti organizátorů rok od roku zvyšoval. Pořadatelem setkání flétnistů je Mgr. Tahir Kulenović, významný hudebník a profesor na Fakultě múzického umění v Bělehradu a Hudební školy ve Valjevu. Právě on vybral Valjevo, město s bohatou kulturou a historií, za místo konání tohoto Festivalu. Poté, co se Hudební škola Ţivorad Grbić stala hostitelem Prvního festivalu flétnistů, hudební pedagogové se shodli, ţe festival by měl pokraĉovat i v následujících letech a získat soutěţní charakter. Festival byl na poctu svému zakladateli v roce 2005 přejmenován na Setkání flétnistů Tahir Kulenović. ,,Musím říct, že úroveň přednesu na flétnu se stále zvyšuje a tedy opodstatňuje konání takového festivalu. Doufám, že festival bude úspěšně pokračovat i v dalších letech. Vím totiž, že v hudebních školách se učí velký počet mladých flétnistů a že tímto způsobem budeme moci dále zlepšit kvalitu hry na flétnu. "26 Soutěţe se mohou úĉastnit flétnisté studující na konzervatořích, FMU, Múzických akademií i ĉlenové flétnových ansámblů, s moţností klavírního doprovodu.
25 26
Příloha č.3 SIMONOVIć Miomir. Mluvil o festivalu 12.5.2009,v Hudební školě Ţivorad Grbić
36
Ĉlenové poroty pro rok 2012: Mgr. Miomir Simonović (Srbsko) – předseda poroty Mgr. Strašo Temkov (Makedonie) Mgr. Sakib Laćević (Bosna a Hercegovina) Mgr. Ljubiša Jovanović (Srbsko) Mgr. Laura Levai-Aksin (Srbsko) – ĉlen poroty v kategorii: studenti prof. Karolj Maroĉik (Srbsko) – ĉlen poroty v kategoriích: střední škola a studenti prof. Aleksandar Burkert (Srbsko) – ĉlen poroty v kategoriích: základní a střední škola Soutěţ má pouze jedno kolo. Jako příklad uvádíme: Střední hudební škola: Koncert a skladby dle vlastního výběru v celkovém trvání do 20 minut. Studenti FMU – Múzická akademie: I. a II. třída: Jedno cyklické dílo a jedna skladba dle vlastního výběru v celkovém trvání do 35 minut. III. a IV. třída: Jedno cyklické dílo a jedna skladba dle vlastního výběru v celkovém trvání do 35 minut.27
Mezinárodní soutěž Davorin Jenko v uplynulých osmi letech na sebe upozorňovala domácí i zahraniĉní hudební veřejnost svým profesionálním a zároveň otevřeným a flexibilním stanoviskem k hudbě a svou snahou spojit tradiĉní a moderní přístup k soutěţím mezi umělci různých věkových kategorií a vzdělání. Přes 6000 soutěţících ze Srbska a zahraniĉí (Slovinska, Itálie, Švýcarska, Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Rakouska, Francie, Ukrajiny, Ruska, Bulharska, Slovenska, Maďarska, Ĉerné Hory…), kteří se v uplynulých letech soutěţe zúĉastnili, odborná porota sloţená z pedagogů a interpretů ze Srbska i zahraniĉí (Německa,
27
Program z roku 2010.
37
Anglie, Ĉíny, Rakouska, Ruska, Ukrajiny, Slovinska, Španělska, Velké Británie...), pohostinnost hostitele a originální ceny – to vše hovoří ve prospěch organizace a obsahu soutěţe. Ĉleny poroty v tomto roce budou: LAURA LEVAI AKSIN (Srbsko) DEJAN GAVRIĆ (Německo) KAROLJ MAROĈIK (Srbsko) STRAŠKO TEMKOV (Makedonie) SAKIB LAĆEVIĆ (Bosna a Hercegovina) LJUBIŠA JOVANOVIĆ (Srbsko) MIOMIR SIMONOVIĆ (Srbsko) ALEKSANDAR BURKERT (Srbsko)
Základní parametry se nijak neliší od jiných podobných soutěţí flétnistů. Dle mých zkušeností bývá repertoár v zásadě totoţný a úĉastníci se tak zároveň připravují na Republikovou nebo mezinárodní soutěţ Petr Konjović, kde ovšem musí předvést obsáhlejší program.
38
9. Rozhovory28 9.1 Ljubiša Jovanović Jaký je dle vašeho mínění styl hudby v Srbsku, a jaký je váš osobní styl? Jak se tento styl vyvíjel a jak se měnil? „Studenti flétny v Srbsku jsou výjimeĉně talentovaní, muzikální a tvořiví. Způsob hraní není přísně omezen, existuje mnoho různých vlivů. Převáţně je sledována tradice Paříţe, ale musím zdůraznit i významné vlivy mladých světových flétnistů jako je např. Pahud. Já osobně hraji převáţně francouzským stylem, vzhledem k mé dlouhodobé spolupráci s Nicoletem. Styl hudby někdy a nyní, nezměnil se mnoho. Dříve byly moţnosti omezené, neboť se nedostávalo informací. A instrumenty se velmi vyvinuly, takţe lze docílit kvalitnějšího tónu a jemnosti při hraní.“ Jaká byla dříve situace na Akademii a jaká je dnes? „V tomto okamţiku na Akademii je velmi mnoho talentovaných studentů a zájem o flétnu je veliký. Kritéria jsou velice zpřísněna, coţ zajišťuje zvýšení úrovně hraní, a také z důvodu veliké konkurence. Studium je rigorózní a od studentů, ale i od ţáků niţších škol a studentů středních úkol se více poţaduje. Podporuji veliký poĉet kurzů, které byly organizovány na Akademii (Pahud, Grafenauer, Debost, Nicolet, Kofler, Bálint).“ Jakým způsobem a v jakém rozsahu se studenti připravují k sólistické kariéře, pedagogické práci, práci v orchestru a práci v komorním ansámblu? „V Srbsku se sólistická a komorní hudba preferuje. Většina studentů má za to, ţe v této oblasti budou úspěšní, ale jen zřídka se tak stane, pokud nejsou věrohodní a technicky připraveni. Pedagogická práce flétnistům většinou přináší výdělek.“
28
Rozhovory s důležitými flétnisty, které jsem dělala během února 2012.
39
Jaké jsou vaše zkušenosti se souborem fléten, se soutěžemi, festivaly a podobně? „V Srbsku se pořádá veliké mnoţství soutěţí. Bohuţel, pravý modus ohodnocování a bodování neexistuje, takřka vţdy rozhodují převáţně stejní lidé. Podle mého mínění nejlepší bylo soutěţení ve Valjevu – Setkání flétnistů „Tahir Kulenović“, ale pouze v době kdy v komisi byli zastoupeni všichni profesoři, jejichţ ţáci se zúĉastnili soutěţení. Později, kdyţ se soutěţení stalo populárním, to nebylo moţné z důvodu velikého poĉtu soutěţících. Tím toto soutěţení přestalo být významným. Stát pomáhá talentovaným a těm, kteří získali odměny. O pokroku mladých rozhoduje management.“ Co vám je známo o způsobu hraní v České republice a zdali jste byl v kontaktu s některým z českých flétnistů? „S Jiřím Válkem jsem byl veliký přítel. Byli jsme spolu v porotách na různých soutěţích a plánovali jsme, ţe on navštíví Bělehrad, ale neuskuteĉnilo se to z důvodů krize v naší zemi.“
9.2 Miomir Simonović
Jaký je dle vašeho mínění hudební styl v Srbsku a jaký je váš osobní styl? Jak se tento styl vyvíjel a jak se změnil v porovnání s minulými léty? „Dříve, například v době, kdy jsem studoval, se hrálo téměř zcela intuitivně podle citu. O stylu se mnoho nepřemýšlelo. Důleţitá byla muzikálnost a cit. Před dvaceti, třiceti lety se hrálo tímto způsobem, neměli jsme dostatek vědomostí a nebyli jsme dostateĉně otevřeni vůĉi světu. V dnešní době má největší vliv francouzská škola, zvlášť s ohledem na techniku tónu, například Moyse, Taffanel a Gaubert... Já osobně a se svými studenty praktikuji Moyseova tónová cviĉení, coţ je logické vzhledem k tomu, ţe jsem studoval u Guiota, který byl Moyseův ţák. Můj způsob úpravy zvuku ovlivnil Guiot a kromě toho se snaţím ĉásteĉně uplatňovat německý princip hraní, který je analytický. Toto lze zvlášť pozorovat v dílech Bacha a Mozarta, přiĉemţ se snaţím spoleĉně se studenty rozebírat harmonii, klavírní party a styl. 40
Podle mého mínění v niţších a středních hudebních školách práce s ţáky a studenty je mnohem ledabylejší neţ na Akademii a neţ by měla být, zvlášť s ohledem na zvuk a techniku. Z 50% profesoři vůbec nepraktikují tónová procviĉování a etudy s ţáky a studenty. Pochopitelně, ţe je situace lepší, pokud jde o mladší profesory, kteří stále ĉastěji nastupují jako vyuĉující ve školách. Lze pozorovat veliký pokrok od doby, kdy k nám zaĉali přicházet hostující profesoři. Organizují se různé kurzy a přednášky, a rovněţ naši lidé ţijící v zahraniĉí (např. Dejan Gavrić) se vracejí a přináší s sebou veliké zkušenosti.“
Jaká byla situace na Akademii dříve a jaká je dnes? „V době, kdy jsem studoval na Akademii, přednášeli profesorové Tahir Kulenović a Miodrag Azanjac. Oba studovali u profesora Srejoviće, ale ĉasto cestovali na studijní pobyt do zahraniĉí. Oba profesoři měli rozliĉné charaktery a přístupy ke hraní a pedagogické práci. Tahir Kulenović byl systematiĉtější. Kladl důraz na tónová procviĉování a stupnice a přinášel do Bělehradu procviĉovací sešity. Jeho procviĉovací metody byly jasné, dokonce urĉoval dobu trvání procviĉování urĉitých technik hraní. Pokud se týká profesora Miodraga Azanjce, on byl intuitivnější a pěstoval i sám i u svých studentů muzikálnost a svobodu. Byl velice talentovaný ĉlověk, filozoficky naladěn a na fakultě jsme ĉasto měli příleţitost naslouchat jeho filozofickým přednáškám o povznesených hudebních sférách. Tito dva profesoři se odlišovali i tím, ţe profesor Tahir Kulenović kladl důraz na studium v zahraniĉí a veliký poĉet jeho studentů zakonĉil studium v zahraniĉí. Byl velice zvídavý a otevřeně se zajímal o dění ve světě a o pokrok ve hraní na flétnu. Na druhé straně, profesor Azanjac byl usměrněn na Srbsko a na zachování lidového dědictví. Jsem přesvědĉen, ţe dnes takové rozdíly v přístupu mezi profesory na Akademii neexistují (myslím prof. Jovanoviće a sebe). Máme mnohem širší vědomosti, naše země je celkově otevřenější a existují jiţ jasné metody, takţe není třeba přehnaně filozofovat. Jsem přesvědĉen, ţe v porovnání s minulými roky k dobrému přispělo to, ţe bylo kromě ĉervnového zkoušecího období zavedeno i lednové zkoušecí období pro flétnu. Zkoušky sestávají z technického procviĉování, intervalů, dvou etud a jedné Telemannovy fantazie. Jsem přesvědĉen, ţe toto 41
přispělo ke zlepšení techniky hraní u studentů a ţe je to ještě další podnět ke zvýšení pozornosti usměrněné na techniku hraní.“
Jakým způsobem a v jakém rozsahu se studenti připravují k sólistické kariéře, pedagogické práci, práci v orchestru a práci v komorním ansámblu? „Dříve se mnohem více pěstovala pedagogika a sólistická hra, ale myslím si, ţe je dnes příprava vyrovnaná ohledně všech aspektů hry na flétnu. Byly zavedeny předměty orchestrální party a metodika a na fakultě existuje více tříd komorní hudby a také zvláštní ansámbl moderní hudby.“
Jaké jsou vaše zkušenosti se souborem fléten, se soutěžemi, festivaly a podobně? „Hrál jsem v souboru fléten a to většinou na altové flétně, ale hrál jsem i v novém ansámblu. V prvním ansámblu byli výhradně studenti profesora Azanjce, takţe pokud jsem studoval, nebyl jsem ĉlenem. Veliký krok vpřed byl uĉiněn v oblasti soutěţí, zúĉastňuje se jich veliký poĉet lidí ze zahraniĉí, jak profesorů, tak studentů. Setkání flétnistů „Tahir Kulenović“ ve Valjevu mám zvlášť rád, protoţe to vlastně není typické soutěţení. Je koncipováno jako festival – kaţdý se můţe zúĉastnit, a všichni profesoři nakonec spolupracují s porotou. Ţákům porota dává vzácné rady a profesoři mají připomínky ohledně hry. V rámci tohoto festivalu jsou vţdy organizovány mnohé přednášky, semináře a koncerty. Flétna fest velice podporuji a vţdy se rád zúĉastním jako posluchaĉ, ale neparticipuji na organizaci a nesoutěţím. Mezinárodní soutěţ „Davorin Jenko“ stále zvyšuje svou úroveň a soustřeďuje veliký poĉet kolegů z regionu, nejvíce ze Slovinska, Maďarska a Makedonie.
42
Mezinárodní soutěţ „Petar Konjović“ podle mého je nejvíce kompetentní, protoţe v porotě jsou profesionálové z různých zemí, program je striktně omezen, jakoţ i poĉet cen.“
Co vám je známo o způsobu hraní v České republice a zdali jste byl v kontaktu s některým z českých flétnistů? „Nejdříve se musím zmínit o paní Claře Novákové, se kterou jsme spoleĉně studovali v Paříţi, ona byla ve třídě profesora Debosta a já u profesora Guiota, ale velice ĉasto jsem naslouchal jejím hodinám a byla fantastická. Zůstali jsme přáteli a naposled jsme se viděli, kdyţ hrála v Bělehradě. Znám ještě jednoho ĉeského flétnistu, pana Jiřího Válka, který byl velice populární v době, kdy jsem studoval, i později.“
Po ukončení rozhovorů se současnými profesory na Akademii byla jsem přesvědčena, že je nezbytné získat mínění nejvýznamnějších pedagogů a orchestrálních hráčů Bělehradu. O svá stanoviska se se mnou podělili flétnisté Bělehradské filharmonie, flétnisté orchestru RTS a bělehradské opery, a také profesoři středních hudebních škol.
9.3 Stana Krstajić Stana Krstajić se narodila roku 1964 v Zemuně. Studovala na Fakultě hudebního umění v Bělehradě, ve třídě profesora Miodraga Azanjce, a potom pokraĉovala ve zdokonalování v Paříţi, Berlíně a Trossingenu. Magisterské studium ukonĉila v Mnichově. Kromě toho, ţe přednášela na několika hudebních školách, v souĉasné době je sóloflétnistkou bělehradské filharmonie. „Jsem přesvědĉena, ţe na srbskou flétnovou hru má nejvýznamnější vliv Francie. Všichni profesorové, kromě Miodraga Azanjca, byli ĉasto v kontaktu s Francií a jejich styl hraní byl stejný. Profesor Azanjac měl svůj, zcela originální styl, převáţně lidově orientovaný. I kdyţ jsem
43
studovala především v Německu, mými profesory byli Francouzi, takţe se neodlišuji od většiny srbských flétnistů s ohledem na styl hry.“
Jaká byla situace na Akademii dříve a jaká je dnes? „Nejsem kompetentní odpovídat na otázky ohledně Akademie v dnešní době. Nejsem v kontaktu s mladými flétnisty, neboť spolupracuji pouze se ĉleny filharmonie a opery, kteří jsou jiţ velmi zkušení hráĉi a nevím, nakolik jsou připraveni i studenti flétny. Osobně mám radost z toho, ţe se zvyšuje poĉet soutěţí a kurzů v Srbsku.“
9.4 Jelena Draškoci Jelena Draškoci se narodila roku 1972 v Bělehradě. Ukonĉila HŠ „Stankoviĉ“ ve třídě profesorky Olivery Mirĉetiĉ a v roce 1995 promovala na Fakultě hudebního umění ve třídě profesora Miodraga Azanjce. Roku 1996 diplomovala na The Associated Board of the Royal Schools of Music, Singapore ve třídě prof. Xiao-Jing Huanga (sóloflétnista Singapore Symphony Orchestra). Získala specializaci na komorní hudbu v roce 1998 ve třídě prof. Olivery Djurdjević, a magisterské studium ukonĉila na Fakultě hudebního umění v Bělehradě roku 2000 ve třídě profesora Ljubiši Jovanoviće, u kterého se zapsala i na doktorské studium. Od roku 1998 dodnes je ĉlenkou Bělehradské filharmonie, Orchestru komorní opery Madlenijanum a orchestru divadla na Teraziích. Její sólistická kariéra byla impozantní a velice vynikala i při vystupování s komorními soubory. Zcela výjimeĉná je její interpretace všech Bachových sonát spoleĉně s pianistkou Jasnou Tucović, Telemannových a Bachových duetů s flétnistou Aleksandrem Ruţiĉićem, Mozartových koncertů s orchestrem AJ „Stanislav Biniĉki“, a také koncertu pro flétnu a hoboj Domenica Cimarosy s Gordanem Petrovićem. V souĉasné době pracuje jako profesorka flétny na střední Hudební škole Stankoviće. 44
Jelena se mnou hovořila o stylu hry v Srbsku: „V Srbsku neexistuje jednotný styl hry. Mnozí flétnisté přinesli s sebou zkušenosti z různých ĉástí Srbska i ze zahraniĉí, tedy zcela různorodá škola. Převáţně dominuje francouzská (Ljubiša Jovanović, Miomir Simonović, Laura Levai Askin), z menší ĉásti německá, ikdyţ jsou patrny i vlivy americké (Marina Nenadović). Znaĉně veliký vliv, zvlášť ve vnitrozemí, měl János Bálint, prostřednictvím Karolja Marociky, kdyţ pracoval v Kragujevci. Zvuk se vytváří převáţně rychlým rozechvěním vzduchového sloupce, s mnohými alikvoty a vibraty. Nemůţu říct, ţe se mi to líbí a ţe to vyhovuje mé senzibilitě. Nakonec všechno zní agresivně, nervózně a nepřiměřeně vzrušeně. Dříve to bylo zvlášť špatné. Flétnovou třídu zaloţil Jakov Srejović, který vystudoval ve Vídni zaĉátkem XX století a z jeho třídy zůstali Miodrag Azanjac a Tahir Kulenović. Profesor Azanjac se zdokonaloval v Sieně a v Paříţi a velmi zdokonalil techniku hry, přiĉemţ velmi lpěl na M. Moyse a podobných procviĉováních. Bohuţel, na konci kariéry ho opustil entusiazmus a podle mého mínění se přestal snaţit a přestal trvat na tomto druhu procviĉování. Přesto však pěstoval celkem pastorální (takřka lidový) zvuk, zřejmě okouzlen bohatou tradicí srbské flétny. O profesoru Kulenovićovi nemám jasné stanovisko, protoţe jsem nestudovala v jeho třídě. V době socializmu zřídkakdo studoval v zahraniĉí, a pokud ano, nevracel se zpět, Irena Grafenauer je typický příklad.“
Zdali Vám je známa současná situace na Akademii a jaký z ní máte dojem? „Souĉasná situace je v kaţdém případě mnohem lepší neţ kdykoliv dříve, ale, bohuţel, i tak si myslím, ţe není dobrá. Ljubiša Jovanović a Miomir Simonović vystudovali v Paříţi, ale kaţdý z nich má výrazně osobní přístup ohledně stylu, kterým nerozumím zrovna nejlépe. Ljubiša je významný z toho důvodu, ţe navázal dobré kontakty s většinou evropských akademií, a proto velmi mnoho profesorů pořádalo své kurzy v Bělehradě. Mladí flétnisté, popravdě řeĉeno, nejsou dostateĉně připraveni jak na pedagogickou práci, tak i ve smyslu hudební interpretace. 45
S pedagogikou a orchestrem je to snad nejhorší, protoţe se jim na Akademii věnuje nejméně pozornosti. Hlavně se připravují sólová díla, jako by všichni měli být sólisty, místo toho, aby tomu bylo naopak. My jsme dostali velmi dobré vzdělání z pedagogiky a psychologie od profesorky Ksenije Radoš. Naštěstí, na postgraduálním studiu kaţdého druhu je úroveň mnohem vyšší, co se týĉe pedagogických, muzikologických a teoretických vědomostí celkově. Musím podotknout, ţe podle mého je Akademie v Novém Sadě kvalitnější. Laura je fantastická profesorka, má ĉetné kontakty s německými pedagogy a celkově je Nový Sad velmi důleţité hudební centrum.“
Jaké máte zkušenosti se soutěžemi? Myslíte si, že se pořádá dostatečný počet kurzů a koncertů? „Velmi málo soutěţí v Srbsku lze pokládat za seriózní, kromě Jeunesse Musicale a z menších soutěţí Petar Konjović. Význam těchto soutěţí je v tom, ţe se jich zúĉastňuje veliký poĉet hudebníků ze zahraniĉí v úloze ĉlenů poroty. Na příklad Dejan Gavrić z Meinze (Německo) velmi přispěl ke kontaktu s německou hudbou. Velmi ĉasto bývá ĉlenem poroty, přiĉemţ zve studenty ze Srbska na hodiny, které pořádá po celé Evropě. Velmi si váţím práce Olgy Kapor a Rastislava Mendjana při Flétnové asociaci a jsem přesvědĉena, ţe přispěli k velikému mnoţství hodin (Gavrić, Oliva, Macanti pro pikolu atd.). Tyto kurzy byly zdarma pro všechny studenty. Mnohé světové firmy vystavovaly flétny a studenti měli moţnost koupit si vynikající instrumenty. To platí i pro Ljubišu Jovanoviće, který na Akademii přivedl Pahuda, Kofflera, Irenu Grafenauer, Debosta, Nicoleta, Lerdea i jiné. V Srbsku se pořádá velmi mnoho kvalitních koncertů, na kterých vystupuje veliký poĉet nejznámějších jmen světové flétnové scény – Pahud, Koffler, Irena Grafenauer, Gallois, Nicolet, Larde atd.“
9.5 Snježana Pavičević, pikolistka Bělehradské filharmonie krátce pohovořila na toto téma. Snjeţana se narodila roku 1972 a promovala ve třídě profesora Azanjca, a poté se zabývala pedagogickou praxí v Bělehradské filharmonii. 46
„Podle mého mínění v Srbsku neexistuje urĉitý způsob hraní na flétnu. Působí zde směsice různých stylů, jakoby udělaná ze všech moţných světových stylů. Lze pozorovat veliký pokrok ohledně techniky. Velmi mnoho se změnilo od doby, kdy jsem studovala a na technice se intenzivně pracuje. Bohuţel, myslím si, ţe je příprava k pedagogické práci zanedbána. Nepřiměřeně je preferována sólová flétna, a mladí flétnisté také absolutně nejsou připraveni k práci v orchestru. V kaţdém případě, moţnost výběru je veliká. Naše země se otevřela a přichází k nám veliký poĉet flétnistů ze zahraniĉí, coţ velmi podporuji.“
9.6 Ana Bogdanovič-Radić Ana Bogdanoviĉ-Radić se narodila v Bělehradě. Základní a střední hudební vzdělání získala ve třídě prof. Tahira Kulenoviće a Bodina Starĉeviće. Po zakonĉené střední hudební škole, v letech 1987–1989, navštěvovala Konzervatoř „Hector Berlioz“ v Paříţi (ve třídě prof. R. Guiota) a zde získala diplom na úrovni „superieur“. Studium flétny zakonĉila roku 1994, a magisterské studium roku 1996 na Fakultě hudebního umění v Bělehradě ve třídě prof. Tahira Kulenoviće. Jako víceletá stipendistka letní Hudební akademie v Nice se zdokonalovala u Alaina Mariona, Raymonda Guiota a Trevora Wye. Od roku 1992 do roku 1994 pracovala jako asistentka na FMU v Bělehradě. Je laureátkou ceny nadace Jakov Srejović a Bruno Brun za nejúspěšnější diplomovou a magisterskou zkoušku. Vystupovala jako sólistka se Symfonickým orchestrem RTS, Bělehradskou filharmonií a Uměleckým ansámblem Armády Srbska. Od roku 2001 do roku 2008 se zabývala pedagogickou prací v hudební škole „Mokranjac“ v Bělehradě a spolupracuje s Fakultou hudebního umění v Bělehradě. Uskuteĉnila větší poĉet zvukových záznamů pro Radio Bělehrad a PGP RTS a od roku 1994 pracuje jako první flétnistka Symfonického orchestru RTS. Spolupracuje se všemi orchestry v Bělehradě. 47
Jaký je dle Vašeho mínění hudební styl v Srbsku a jaký je Váš osobní styl? „Mám dojem, ţe se dnes mladí flétnisté převáţně „podobají“ svým profesorům. Je zcela normální, kdyţ mladý ĉlověk má svůj vzor, i já sem jej měla, ale myslím si, ţe v dnešní době díky snadné dosaţitelnosti velikého poĉtu CD, internetu, a také hostování cizích flétnistů, se mohou seznámit s různými přístupy ke hraní, takţe naši profesoři uţ nemusí být jedinými vzory. Nemohu říci, ţe je u nás některý styl zvláště zastoupen. Co se týká mě osobně, kdysi jsem byla typickým francouzským ţákem, ale dnes je to směsice všeho, co se mi líbí a co vyhovuje mé senzibilitě, coţ pochopitelně vyústilo ve vytvoření mého vlastního stylu. Vzhledem k tomu, ţe jsem výjimeĉně senzitivní osoba, stejný je můj styl hraní. Pěstuji ĉistý, otevřený zvuk a fráze samozřejmě, přesnou techniku.“
Jak se hrálo dříve a jak se hraje dnes, co se změnilo? „Pokud jde o flétnisty v Srbsku, dřívější generace, jako řekněme generace prof. Kulenoviće a Azanjce, a zvlášť Srejoviće, pochopitelně měly mnohem menší moţnost studovat a hudebně se vzdělávat na široké bázi. I kdyţ musím přiznat, ţe kdykoliv poslouchám záznamy prof. Azanjce, slyším i pro dnešní dobu moderní způsob hraní, a především originální přístup k hudbě, jeţ je charakteristický pouze pro něj. Dnes flétnisté mají mnohem větší moţnost vzdělávat se i v cizině, a musím zdůraznit, ţe jsou instrumenty nyní mnohem modernější a ţe se na ně lépe hraje, a to podle vlastních představ. Všeobecně, rozdíly v hraní dříve a dnes jsou ještě větší. Myslím si, ţe dnes vlastně nelze vyĉlenit nějaký zvláštní styl a ţe mladé generace nejsou pod vlivem pouze „francouzské“ nebo „německé“ školy, nýbrţ svůj styl tvoří na mnohem širší bázi. Kromě toho, zdokonalené jsou i metody uĉení, takţe nejsme dnes omezeni pouze na, řekněme, Marcela Moyse, protoţe existuje celá řada flétnistů, kteří přispěli různými metodami k vyřešení urĉitých problémů.“
Situace na Akademii dnes a dříve dle Vašeho mínění?
48
„Musím přiznat, ţe na dnešní Akademii i přes veškeré přednosti moderní doby vidím i mnohé nedostatky. Kdysi jsme například na Akademii měli řádné hodiny výuky v oboru orchestr, a také interní hodiny, coţ se, pokud vím, dnes neděje. Mnozí flétnisté vystudují Akademii a přitom nikdy nehráli v orchestru, coţ podle mého není přípustné. Dříve se hrálo mnohem více veřejně a dovoluji si podotknout, ţe hodiny výuky byly pravidelnější. Přes veškeré nedostatky, dnešní studenti mají moţnost obĉas navštěvovat kurzy hostujících profesorů, coţ kdysi nebylo moţné.“
Nakolik se mladí flétnisté připravují k pedagogické práci? „Myslím si, ţe se tomu nevěnuje dostatek pozornosti.“ Otázka sólového hraní: „Převáţně se výuka zaměřuje na přípravu studentů sólovému hraní, méně nebo více úspěšně.“ Orchestr: „Bohuţel, studenti na našich akademiích nejĉastěji nejsou připraveni pro orchestr, coţ nepřekvapuje vzhledem k problému, o kterém jsem jiţ hovořila. Kromě toho, na orchestrálních sólech se velmi málo pracuje, jakoţ i na hraní na pikolu a altovou flétnu.“ Komorní hra: „Podobně jako v případě sólové hry, studenti, kteří si to přejí, mají moţnost dostateĉně se zabývat komorní hudbou.“
Vaše mínění o soutěžích v Srbsku, festivalech, koncertech, kurzech? „Nikdy jsem neměla ráda soutěţe, neboť nikdy nejsou spravedlivé. Hraní nelze objektivně ohodnotit. Přesto jsou ale soutěţe uţiteĉné, protoţe motivují a umoţňují poslechnout si jiné děti na stejné úrovni, a mladý ĉlověk si můţe uvědomit, do které úrovně patří. Myslím si jen, ţe je 49
poměrně zhoubná dlouhodobá příprava na soutěţení, takţe děti nemohou zvládnout dostateĉné mnoţství programu a zanedbávají práci s etudami a technické procviĉování. Líbí se mi, ţe u soutěţí v porotách bývají poslední dobou i flétnisté ze zahraniĉí. Koncertů je stále více a více, ale měly by mít mnohem více posluchaĉů, jak budoucích mladých hudebníků tak i „obyĉejného“ publika, ale to vlastně není téma tohoto rozhovoru. Chtěla bych zdůraznit Flétna fest, který jiţ několik let úspěšně organizuje Flétnová asociace Srbska. Na tomto festivalu máme kaţdý druhý rok moţnost poslechnout si špiĉkové světové flétnisty a můţeme se zúĉastnit jejich kurzů. Rok od roku se tento festival vyhraňuje více jako pravý světový festival. Kromě tohoto by mohlo v Srbsku být mnohem více kurzů, ale přesto si myslím, ţe jsme v porovnání s dřívější dobou udělali veliký krok vpřed.“
Zdali jste byla v kontaktu s některým z českých flétnistů a zdali jste se obeznámila s českou flétnovou školou? „Bohuţel, neměla jsem příleţitost seznámit se s ĉeskou flétnovou školou. Znám Claru Novákovou, vynikající flétnistku ĉeského původu. Doufám, ţe jednou budu mít příleţitost seznámit se s ĉeskou flétnovou školou a s některými ĉeskými flétnisty.“
9.7 Bratislav Đuric
O Bratislavu Đurićovi jsme jiţ hovořili jako o zakladateli nového flétnového souboru. Kromě toho je sólistou Bělehradské opery a zabývá se i pedagogickou prací. Mohlo by se velmi lehce stát, ţe právě on bude jmenován na místo profesora Akademie, aţ ji profesor Azanjac opustí, neboť podle mínění mnohých je pokládán za představitele „bělehradské“ školy flétny.
50
Jaký je dle vašeho mínění hudební styl v Srbsku a jaký je váš osobní styl? „Podle mně většina flétnistů v Bělehradě pěstuje francouzský styl hraní. To je zvlášť patrno od doby, kdy se Ljubiša Jovanović stal profesorem na Akademii. Jeho studenti jsou velice nakloněni francouzské škole. Já osobně preferuji německou školu. Nestudoval jsem tam, studoval jsem u profesora Miodraga Azanjce, ale na základě záznamů se nejlépe mohu identifikovat s německým stylem. Ve svém dopise Fakultě hudebního umění prof. Miodrag Azanjac při příleţitosti odchodu do důchodu a jmenování nového profesora flétny poukazuje na dva kandidáty – Ljubišu Jovanoviće jako představitele evropské a francouzské tendence a na mně jako představitele autentické bělehradské školy.“
Jak se tento styl vyvíjel a co se změnilo? Jaká byla situace na Akademii dříve a jaká je dnes? „V dnešní době flétnisté jsou opravdu otevřenější vůĉi světu a moderním vlivům. Dříve byli mnohem konzervativnější a uzavřenější, urĉitým způsobem soběstaĉní. Miodrag Azanjac byl velmi specifickým ĉlověkem. Jeho vliv je i dále velmi patrný, jako například v Souboru fléten, i kdyţ nové generace ve znaĉné míře překroĉili tento rámec. Pokud jde o profesora Tahira Kulenoviće a jeho nástupce na Akademii profesora Miomira Simonoviće, velmi si jich váţím. Mají převáţně stejné pedagogické metody a docílili velikých výsledků. Mně osobně se více líbí práce profesora Simonoviće neţ prof. Jovanoviće, myslím si, ţe jsou jeho studenti úspěšnější.“
Jakým způsobem a v jakém rozsahu se studenti připravují k sólistické kariéře, pedagogické práci, práci v orchestru a práci v komorním ansámblu?
„Nemám o tom zvlášť dobrý přehled, ale pokud vím, studenti se převáţně připravují pro výkon pedagogické praxe a sóla. Bohuţel, přípravy k práci v orchestru takřka neexistují, takţe studenti odchází z fakulty bez jakékoliv zkušenosti.“
51
Jaké jsou Vaše zkušenosti se soutěžemi, festivaly a podobně? „Neváţím si příliš soutěţí ve hraní na flétnu u nás, přiĉemţ vyluĉuji soutěţení v Poţarevci. Kdyţ se poprvé konalo, v porotě byli pouze orchestrální hráĉi a ne profesorové a bylo zamýšleno to tak ponechat. Bohuţel, od této myšlenky se odstoupilo a soutěţ ztratila na kvalitě. Pokud jde o Flétna fest, velmi si váţím všeho, ĉeho kolegové docílili, osobně jsem se nezúĉastnil.“
9.8 Vladislav Stajević Narodil se roku 1966 ve švédském Stockholmu. Niţší a střední hudební školu ukonĉil v HŠ Mokranjce u prof. Natalije Juretiĉ a promoval a magisterské studium ukonĉil na FMU v Bělehradě u prof. M. Azanjce. Během studia získal více republikových a svazových cen. Byl finalista soutěţe Jeunesse Musical v Bělehradě roku 1992, kdy obsadil 4. místo. Zúĉastnil se mnohých kurzů flétny, komorní hudby a orchestru ve Švédsku, Belgii a Francii. Zde je třeba zdůraznit kurz techniky hraní moderní hudby v Belgii roku 1998 u Wila Ofermanse. Od roku 1991 pracuje v HŠ Kosta Manojloviće jako profesor flétny a komorní hudby a studenti prof. Stajeviĉe na mnohým soutěţích získali významné ceny. Od roku 1999 je ĉlenem mezinárodního ansámblu moderní hudby „eWave“, který řídí holandský flétnista Wil Ofermans, a který hostoval ve Francii, Španělsku a Itálii. Je také sólistou Souboru fléten, s kterým pořádal větší poĉet koncertů v zemi i v zahraniĉí. Jako sólista vystupoval s orchestrem Bělehradské filharmonie, Symfonickým orchestrem RTS, komorním orchestrem „Medicus musicus“.
52
Jaký je dle vašeho mínění hudební styl v Srbsku, které styly mají vliv na srbskou školu a jaký je váš osobní styl? „Podle mého mínění před 20–30 lety se styl hraní více přikláněl k francouzské škole, neboť v té době mnozí flétnisté po ukonĉení základního studia odcházeli do Francie zdokonalovat se, kromě ostatních i já sám. Později se pozornost obrátila k Německu a v souĉasné době je styl hraní pod velikým vlivem německé školy, ale celkově mám dojem, ţe nějaká typická národní škola hraní neexistuje a ţe je vše slouĉeno do jednoho všeobecného stylu. Mám rád francouzský styl, estetiku tónu a fráze, a proto se snaţím svůj styl přiblíţit tomuto způsobu hraní. V kaţdém případě, v důsledku odchodu flétnistů do zahraniĉí se běţněji hraje podle evropských standardů.“
Situace na Akademii dnes a dříve (v době profesora Azanjce a profesora Kulenoviće)? „V době Tahira a Azanjce vládla veliká nesnášenlivost mezi profesory, coţ podstatně působilo i na vztahy mezi studenty, pracovní prostředí bylo špatné, a jestli je tomu tak i dnes, kdyţ máme dva rozliĉné profesory, nemohu říct. Myslím si, ţe jsou dnes vystudovaní studenti lepší a technicky připravenější.“
V jakém rozsahu se mladí flétnisté připravují k pedagogické práci, sólistické kariéře, práci v orchestru, komorní hudbě? „Dle mého mínění nejsou dostateĉně připraveni k pedagogické práci z jednoho jediného důvodu a to jest proto, ţe de facto neexistuje vyuĉovací metodika, orchestrální praxe je špatná a komorní hudba se v některých třídách vyuĉuje přiměřeným způsobem (třída prof. Gorana Marinkoviće). Všichni flétnisté jsou lépe připraveni k sólové ĉinnosti.“
53
Jaké máte mínění o soutěžích v Srbsku, festivalech, koncertech, kurzech? „Myslím si, ţe se v Srbsku pořádá veliký poĉet soutěţí z ĉistě komerĉních důvodů. Já osobně soutěţe nemám rád, protoţe mě omezují v práci, zbyteĉně moc ĉasu se věnuje jednomu stejnému programu a koneĉný výsledek soutěţení je získání nějaké ceny, která je vlastně bezvýznamná. Kromě soutěţe v Paţarevci, kde se naši flétnisté mohou porovnat s flétnisty sousedních zemí a mohou získat reálnou představu o svých souĉasných moţnostech.“
Zdali jste byl v kontaktu s některým z českých flétnistů a zdali jste se obeznámil s českou flétnovou školou? „Poznal jsem se s mladými ĉeskými flétnisty na kurzu u Christiana Lardea před mnoha lety, ale bohuţel jsem s nimi styky neudrţoval, takţe si jiţ ani nepamatuji jejich jména. Jsem obeznámen se starou ĉeskou školou flétny, ze sedmdesátých let.“
Vzhledem k tomu, že jste v souboru hrál na flétnu, jaké jsou Vaše zkušenosti v tomto ohledu? „Toto byla jedineĉná zkušenost, na kterou rád vzpomínám. Měl jsem příleţitost hrát ve Flétnovém souboru u profesora Azanjce a ve Flétnovém souboru s Bracou Đurićem.“
9.9 Olga Kapor Olga Kapor se narodila v Bělehradě roku 1979. Po ukonĉení základní a niţší hudební školy vystudovala střední hudební školu „Kosta Manojlović“ ve třídě prof. Rastislava Mendjana. Diplom získala s nejvyšším ohodnocením na Akademii umění v Novém Sadě ve třídě prof. Laury Levai Aksin. Během výuky získala poĉetné odměny na soutěţích hudebních škol. Vystupovala na ĉetných koncertech v zemi i v zahraniĉí.
54
Od roku 2002 do roku 2007 byla na pozici sóloflétnistky Symfonického orchestru RTS, kde spolupracuje s ĉetnými sólisty a dirigenty z domova i ze zahraniĉí. Je jedna ze zakladatelů Flétnové asociace Srbska a organizátorka Mezinárodního „Flétna festu“. Je aktivně zapojena do koncertního ţivota Bělehradu, vystupuje na koncertech a festivalech klasické hudby. V rámci Flétnové asociace organizuje ĉetná odborná sympozia a kurzy věnované mladým umělcům a profesorům hudebních škol, s cílem vytváření podmínek pro kontinuální zdokonalování všech generací hudebníků/flétnistů ve spolupráci s nejvýznamnějšími pedagogy zahraniĉních vysokých škol a hudebních akademií.
Jaký je dle vašeho mínění hudební styl v Srbsku a jaký je váš osobní styl? Jak se tento styl vyvíjel a co se změnilo? „Zvláštní styl hry na flétnu by se dnes mohl vztahovat pouze na hudebníka-flétnistu a dle mého mínění toto nelze generalizovat a odlišovat jedineĉnou nacionální školu flétny. Všichni jsme si vědomi vlivů, které dnes mají na všechny generace flétnistů v Evropě i ve světě flétnisté jako jsou Emmanuel Pahud, Patrick Gallois nebo dříve J. P. Rampal, A. Nicolet nebo P.L. Graf. Nesmíme opomenout i celou řadu jiných umělců, kteří přispěli k vývoji flétny. Veškeré charakteristiky, jeţ v dřívějších desetiletích náleţely francouzské a německé škole flétny jsou dnes slouĉeny v jeden všeobecný moderní a především systematický přístup k instrumentu. Mladí flétnisté stejným způsobem řeší problematiku hry na flétnu, jeţ inspiraci nalézá ve skvělé metodologické literatuře, která přichází z Francie, jakoţ i z Německa a ze Spojených států. Myslím, ţe v tomto smyslu nelze hovořit o stylu hry v Srbsku. Profesionální zkušenosti koncertních, orchestrálních flétnistů a pedagogů přináší osobní interpretace, takţe u nás existuje velmi mnoho různých flétnistů v kaţdém ohledu.
55
Jsem přesvědĉen, ţe moderní flétnista musí, kromě kvalitního a sonorního zvuku (coţ umoţňují nové generace instrumentů) vládnout i technikami, které mu umoţní vyhovět poţadavkům literatury, a především mít jasnou představu o tom, co dělá a co si přeje svou interpretací vyjádřit. Změny, ke kterým dochází v jiném uměleckém prostředí, mají v kaţdém případě vliv i na naši zemi. Pokud hovoříme o genezi, kterou podstoupila flétna jako instrument, ani naše prostředí se tomu nevyhnulo. Moţnosti, které moderní instrument flétnistům nabízí, jsou mnohem větší, především ve smyslu tónu a koloritu. Takţe lze říci, ţe mladé generace flétnistů mají větší a bohatší tón. Ani v tomto případě nelze nic generalizovat, ale můţe se říci, ţe k této skupině patří veliký poĉet flétnistů. Pokud jde o vibrato, i v tomto případě jsou velice patřiĉné vlivy nejvýznamnějších evropských flétnistů, takţe se ve hře neuplatňuje lehké vibrato a věnuje se pozornost mohutnějším, modernějším vibratům anebo se vibrato vůbec nepouţívá. V kaţdém případě je třeba říci, ţe je vliv známých a významných flétnistů veliký.“
Jaká byla situace na Akademii dříve a jaká je dnes? „Profesor Miodrag Azanjac a Tahir Kulenović vypěstovali mnohé generace flétnistů, které se méně zabývají koncertní ĉinností a většinou se věnují pedagogické práci. Po smrti obou profesorů se jejich nástupci stali Ljubiša Jovanović a Miomir Simonović. Mám za to, ţe se situace nijak zvlášť nezměnila. Za změnu by se mohlo pokládat to, ţe se naše země otevírá politicky, ekonomicky a také v oblasti kultury, coţ umoţňuje organizování spolupráce s ĉetnými lektory zahraniĉních hudebních akademií. Tímto způsobem se studenti mohou seznámit se zahraniĉními pedagogy a uskuteĉnit spolupráci ve formě zdokonalování se v zahraniĉí. Bohuţel, ĉasto se stává, ţe studenti, kteří se vracejí do Srbska z vysokých škol ze zahraniĉí, nemohou najít zaměstnání.“
56
Jakým způsobem a v jakém rozsahu se studenti připravují k sólistické kariéře, pedagogické práci, práci v orchestru a práci v komorním ansámblu? „Vzhledem k tomu, ţe na našich hudebních akademiích neexistují jasné profily studia (koncertní obor anebo pedagogické odvětví), naši studenti nejsou přiměřeně připraveni k urĉité ĉinnosti, kterou by se mohli zabývat po zakonĉení studia. Bohuţel, vše je ponecháno osobnímu angaţování studentů a profesorů. Těţká ekonomická situace v naší zemi působí i na kulturní ţivot (zakládání a přetrvávání komorních ansámblů a orchestrů, financování celoveĉerních koncertů apod.). Kromě toho u nás existuje pouze několik symfonických orchestrů, ve kterých jiţ pracují hudební umělci a mladí flétnisté nemají moţnost zaměstnání.“
Jaké jsou Vaše zkušenosti s flétnovými soubory, se soutěžemi, festivaly apod.? „V Srbsku se organizuje veliký poĉet soutěţí. Mnohé hudební školy zaloţily vlastní soutěţe, dokonce i mezinárodního charakteru. Kromě Republikové soutěţe a mezinárodní soutěţe „Petar Konjović“ existuje i veliký poĉet menších školních soutěţí, přehlídek a festivalů. Nejsou ojedinělé případy, ţe jsou děti odměňovány prvními cenami i patnáctkrát během výuky, přiĉemţ tyto odměny nejsou zaloţeny na získaných vědomostech nebo skuteĉné dovednosti. Tyto děti se velmi ĉasto po celý školní rok připravují výhradně na soutěţení, přiĉemţ zanedbávají poţadavky vyuĉovacího programu. Podle mého mínění je tento způsob práce zhoubný a v kaţdém případě neuţiteĉný. Děti s těmito zkušenostmi bývají konfuzní a ĉasto nemohou pochopit, proĉ nezvládly přijímací zkoušky na akademii, anebo nebyly pozitivně ohodnoceny ze strany hostujícího profesora na některém ze seminářů. Pokud jde o koncerty, díky Flétnovému festivalu, který organizuje Flétnová asociace Srbska, v Bělehradě v posledních několika letech hostovali významní flétnisté, jejichţ koncerty „osvěţují“ náš koncertní ţivot. Bohuţel, tyto koncerty se pořádají pouze v hlavním městě (z finanĉních důvodů je nelze pořádat i jinde). Kromě těchto koncertů obĉasná hostování (velmi vzácně) umoţňují poslechnout si různé interpretace a nová díla pro flétnu.“
57
Co vám je známo o způsobu hraní v České republice a zdali jste byl v kontaktu s některým z českých flétnistů? „Dodnes jsem bohuţel neměl kontakt s ĉeskými flétnisty. Ani s ĉeskou školou flétny nejsme obeznámeni. Doufejme, ţe v budoucnu budeme mít příleţitost přivítat u nás některého z umělců.“
Můžete říci několik slov o své práci ve Flétnové asociaci Srbska a o organizaci Flétna festu? „Flétna fest byl zaloţen především ve snaze vytvořit v našem prostředí festival zasvěcený tomuto instrumentu a mladým flétnistům naší vlasti. Navzdory mnohým problémům, bez kterých se tyto manifestace neobejdou, podařilo se nám dodnes zorganizovat pět festivalů (kaţdého druhého roku) a být hostiteli mnoha umělců z Evropy a USA. Na základě toho jak proběhly tyto festivaly a způsobu jejich „komunikace“ s flétnisty jsme došli k závěru, ţe přináší mnohem víc uţitku neţ kterákoliv soutěţ, o kterých jsme jiţ hovořili. Cílem Flétnové asociace je, aby svými programy soustředila mladé a seznámila je s hodnotami a nejnovějšími hudebními tendencemi. K naší veliké spokojenosti mladí navazují kontakty s flétnisty ze zahraniĉí a odcházejí zdokonalovat se k nim. Pro nás je velmi důleţité, ţe tyto programy, které pořádáme, mají přímý vliv na profesionální ţivot mladých lidí. Urĉitou dobu věnujeme i popularizaci pikoly, která je velmi zanedbaná a flétnistům umoţňujeme nejenom, aby navázali bliţší kontakt s flétnou, ale také, abychom jim usnadnili úĉast na konkurzech orchestrů v cizině.“
58
Závěr Není jednoduché se jasně vyjádřit o něĉem tak sloţitém, jako je národní škola flétny, ani přesně urĉit, na základě kterých vlivů vznikla. Dlouhou dobu vládlo mínění, ţe se v Srbsku hraje tzv. francouzským stylem, neboť se tam veliký poĉet našich významných pedagogů zdokonaloval. Nyní mám však dojem, ţe to nejde zcela jednoznaĉně tvrdit. Málokterý z mých partnerů v dialogu si všiml vlivu folkloristické tradice. Podle mého mínění právě tento prvek je charakteristický pro srbský způsob hry v porovnání s jinými evropskými styly. Etno zvuk, jehoţ vlivům jsme vystaveni od narození, je u nás natolik zastoupen, ţe jej zcela logicky lze slyšet i v klasické hudbě. Výuka flétnisty v Srbsku probíhá obdobným způsobem jako v ostatních evropských zemích, i kdyţ musím podotknout, ţe se situace v posledních několika letech změnila. Výuka flétny na niţší hudební škole trvá ĉtyři roky. Nový Sad je jediné město, kde výuka trvá šest let a můţe se lehce stát, ţe i Bělehrad zavede stejný systém. K výuce na flétnu se hlásí převáţně děti ve věku 10 aţ 11 let. U přijímacího řízení se prověřuje úroveň hudebního sluchu a rytmus kandidáta. Vzhledem k tomu, ţe jsem pracovala na hudební škole, musím upozornit na výbornou uĉebnici pro zaĉáteĉníky, kterou napsal Ljubomir Dimitrijeviĉ a podle které vyuĉuje většina bělehradských profesorů. Dle tohoto programu je třeba uţ v prvním roĉníku zvládnout všechny tóny a většinu stupnic, artikulace a snadnější etudy. Dvojitý jazyk se např. vyuĉuje v druhém roĉníku a ĉtvrtý roĉník je na úrovni Händelových a Telemannových sonát. V Ĉesku jsem si všimla jedné zajímavé věci, ţe totiţ neexistuje urĉité období výuky na niţších školách ani urĉitý věk zahájení hudební výuky. V Ĉeské republice ţák velmi útlého věku zpoĉátku hraje na zobcovou flétnu. V Srbsku to není běţné, kromě Nového Sadu, kde se rovněţ vyuĉuje zpoĉátku hra na zobcovou flétnu a pak na flétnu. Nejsem si jistá, jaké je mé osobní stanovisko v tomto směru, moţná je dobré, kdyţ se dítě seznámí s nástrojem co nejdříve, ale myslím si, ţe tato příprava na zobcové flétně není později zvlášť uţiteĉná. Po niţší škole má ţák moţnost podrobit se přijímací zkoušce na střední hudební škole. Přijímací řízení se skládá z prověřování hry na flétnu (stupnice, etudy, sonáty a skladby), solfeggia a
59
hudební teorie. Střední hudební škola trvá ĉtyři roky na rozdíl od ĉeské konzervatoře, která trvá šest let. Po ukonĉení konzervatoře je flétnista způsobilý vyuĉovat na niţší škole, zatímco v Srbsku je k tomu oprávněn aţ po ukonĉení studia na fakultě. Musím podotknout, ţe je moţné zapsat se na hudební gymnázium, kde se vyuĉuje i několik gymnazijních všeobecně vzdělávacích předmětů, a rovněţ je moţné zapsat se na střední hudební školu souĉasně s jinou školou, coţ samozřejmě později nabízí mnohé moţnosti. Na střední hudební škole se vyuĉují podobné předměty jako na konzervatoři v Ĉeské republice – solfeggio, harmonie, kontrapunkt, hudební formy, dějiny hudby. Pokud jde o vyuĉování flétny, je obohaceno o ĉtení z listu a komorní hudbu. Program a poţadavky na střední škole se v posledních několika letech velice rychle změnily. Kdyţ porovnám sebe na střední škole a ţáky, s kterými jsem pracovala v roce 2008–2009 na HŠ „Davorin Jenko“ a ţáky, s kterými jsem pracovala na HŠ „Stankoviĉ“ v minulém roce, jsem velmi překvapena, nakolik jsou poţadavky na stále vyšší a vyšší úrovni. To, co se dříve pokládalo za průměrný program, se nyní vyuĉuje v prvním roĉníku. Je pravda, ţe kaţdá nová generace je pokroĉilejší, ale mám dojem, ţe takové tempo s sebou nepřináší mnoho uţitku. Studium sloţitých skladeb u mladých lidí můţe urĉitým způsobem přispět k e zdokonalení techniky hry, ale můţe se stát, ţe přitom budou zanedbány mnohem významnější prvky hry. Podle mého mínění je třeba udrţovat urĉitou rovnováhu. V mé době byla Fantasie G. Fauré technickým vrcholem ţáků střední školy, ale je zřejmé, ţe lze dosáhnout vyšších cílů. Dnes děti na střední škole cviĉí Ibertův koncert, ale nemají ĉas věnovat se tónu, stylu, hudbě. Kdyţ jsem pracovala jako pedagog, velmi jsem se snaţila udrţovat rovnováhu. Všimla jsem si, ţe je v Ĉechách urĉitým způsobem moderní hrát pokud moţno těţší program v pokud moţno útlejším věku. Bez ohledu na to, zda jde o vliv západních zemí anebo se jedná o prestiţ profesorů, nakonec na to budou doplácet ţáci, neboť pokud se to nezmění, hudba bude omezena na přehnané technické poţadavky a jiné důleţité prvky budou zanedbány. Kdyţ jsem pracovala, ještě jedna věc se mi nelíbila, která, jak jsem si všimla v Ĉechách, není ĉastá, a to je posedlost soutěţemi. Na rozdíl od ĉeských ţáků, děti v Srbsku během výuky odehrají mnohem menší poĉet skladeb, neboť většinu vyuĉovací doby věnují přípravě na soutěţ. Z tohoto důvodu jsou tónová a technická cviĉení velmi zanedbaná. Přijímací zkoušky na hudební akademii se skládají z prověřování úrovně hry na flétnu (etudy, koncert, skladba) a solfeggia. Od roku 2006 se Akademie zapojila do Boloňského systému
60
výuky, takţe bakalářské studium trvá tři a magisterské dva roky. Doktorské studium trvá tři roky. Vzhledem k tomu, ţe jsem studovala od roku 2004 do roku 2008, i kdyţ jsem studovala podle starého systému, na základě zkušeností svých kolegů jsem mohla porovnat oba tyto systémy. V zásadě se nic nezměnilo. Velmi pozitivní je, ţe byl zaveden předmět orchestrální hra, který jsme my neměli, ale mám dojem, ţe mu není věnován dostatek pozornosti. Profesoři flétny na Akademii mají velice podobný přístup ke hraní a pedagogice jako jejich bývalí vyuĉující prof. Azanjac a Kulenović. Velmi se od sebe odlišují a lze pozorovat urĉitý druh napětí mezi nimi, a rovněţ i mezi studenty. Styl hry na flétnu mladých generací v Bělehradě z veliké ĉásti vymezil profesor, u kterého studovali a zcela jasně lze rozlišovat dva směry. Profesor Simonović věnuje velikou pozornost tónu. On byl mým profesorem a opravdu jsme polovinu ĉasu věnovali tónovému procviĉování. On je racionálnější a trvá na tom, aby hra zahrnovala logiku a znalosti. Profesor Jovanović je intuitivnější a nakloněn experimentu. Jeho studenti nevěnovali tolik pozornosti tónu a artikulaci, ale zvládli více programu během roku. Myslím, ţe student na střední škole se musí rozhodnout, kdo by mu více vyhovoval a zaruĉil úspěšný rozvoj. To je otázka senzibility a znám mnohé flétnisty, kteří zanechali hraní, protoţe se psychologicky neshodli se zvoleným profesorem. Pokud jde o studium v Ĉechách, je zcela jisté ţe, je na mnohem vyšší úrovni. Přispívá k tomu i skuteĉnost, ţe se studenti nepřipravují pouze k sólovému hraní, nýbrţ se velká pozornost věnuje orchestrálním partům, komorní hudbě a pikole. V Srbsku bohuţel pikola není jako předmět zahrnuta do programu a většina studentů vystuduje fakultu bez jakékoliv přípravy ke konkurzu do orchestru. Kdybych měla porovnat styl hry v Srbsku a v Ĉechách, musím říci, ţe na první pohled srbský styl působí jako intuitivnější a subjektivnější, a ĉeský jako logiĉtější a promyšlenější. Jsem velice šťastná, ţe jsem měla příleţitost studovat v Ĉechách a sjednotit všechny tyto přístupy. Jsem přesvědĉena, ţe jsem velmi pokroĉila a nejvíce ohledně chápání stylu a logiky hraní. Způsob hry v Srbsku a v Ĉesku se odlišuje. Kdyţ jsem poprvé byla na konzultacích u profesora Kunta, byla jsem velmi překvapena. Základní věcí u kaţdého flétnisty je dýchání. Těţce jsem si zvykala na nový způsob dýchání. V Srbsku flétnisté při hraní nejvíce vyuţívají spodní ĉást plic, aby hrudní koš zůstal uvolněný, řekla bych ţe „dýchají břichem“. Profesor Kunt mi ukázal jiný způsob dýchání, coţ velmi přispělo ke kvalitě tónu a intonaci. Všimla jsem si, ţe v Bělehradě jsou dvě 61
profesorky, které zavedly podobný způsob dýchání ve svých třídách, takţe doufám, ţe se tento pro nás nový způsob dýchání prosadí v celém Srbsku. I pouţití nátisku je velmi rozdílné. Nás nauĉili, abychom si pomáhali ústy při řešení intonaĉních a tónových problémů, ale to velice ĉasto působí změnu barvy tónu. Jiţ jsem podotkla, ţe srbskou školu flétny ovlivňuje folkloristický zvuk. V důsledku toho i vibrato je stejného charakteru. Mně se to nikdy nelíbilo. I konec tónu je rozechvělý a ne zaĉátek, ale myslím, ţe je to otázka dýchání a ne pouze stylu. Velmi mně pomohlo to, ţe mi profesor Kunt jasně vysvětlil, ţe interpretace zní přirozeněji a měkĉeji, kdyţ je problém vibrata vyřešen. Myslím si, ţe se celkově v Ĉechách hraje měkĉeji a něţněji a ţe se nepěstuje kult silného tónu, coţ je velice charakteristické u srbských flétnistů. Mně osobně se toto v Srbsku líbí a byla bych ráda, kdyby se tento přístup zachoval. Následující přednost srbské školy v porovnání s ĉeskou není přímo svázána s hudebním vzděláním, nýbrţ se všeobecným. Byla jsem nemile překvapena, kdyţ jsem zjistila, ţe mnozí hudebníci opravdu nic nevěděli o skladbě, kterou hráli, ani o jejím skladatelovi, ani o historických okolnostech, ve kterých vznikla. Nelze popírat, ţe jsou profesorové na JAMU opravdu vynikající, kterým se toto stát nemůţe, neboť oni zasvěcují studenty do historického a uměleckého pozadí díla. Překvapilo mě, ţe zcela chybí iniciativa a přání vytvořit jakýsi všeobecný a všestranný obrázek o umění. Mám bohuţel dojem, ţe ĉeští studenti flétny (i jiných nástrojů) jsou mnohem méně samostatní, neţ v Srbsku. Důvod vidím v tom, ţe jsme my byli většinou ponecháni sami sobě, ale myslím si, ţe je to ve znaĉné míře otázka všeobecného vzdělání. Pokouším se udělat jakýsi koneĉný závěr, coţ vůbec není jednoduché. Nelze popírat, ţe jsem v Ĉechách udělala veliký pokrok, a ţe je zde dle mého mínění hraní na flétnu všeobecně na vyšším stupni neţ u nás. Nesmím však zapomenout na to, jak dlouho moje země byla uzavřená, pod sankcemi a ve velmi špatné ekonomické situaci. Z toho vznikl jakýsi druh kulturní stagnace. Souĉasná situace je mnohem lepší a opravdu pozoruji veliký pokrok. Přesto však urĉitá uzavřenost přetrvává i dále, ponejvíce v důsledku toho, ţe mladí hudebníci nemají příleţitost patřiĉně se projevit a uplatnit něco nového. Většinou jsou bohuţel pracovní místa i ve školách i v orchestrech jiţ obsazena a z vlastní zkušenosti vím, ţe je, alespoň v Bělehradě, všechno v rukách několika profesorů, z nichţ si mnozí nepřejí ţádné změny. 62
Neztrácím však optimizmus. Bez ohledu na to, jak pomalu se věci mění, i přesto věřím, ţe naše bojovnost, temperament a pozitivní mysl přinesou zaslouţené výsledky.
63
Použité informační zdroje DIMITRIJEVIć, Ljubomir. „Jakov Srejović“1989. , Bělehrad Ĉasopis Pravda 23.9.1936 Ĉasopis Dnevnik Nový Sad . 7.10.1934 Ĉasopis Vreme 8.2.1940. Ĉasopis Politika 22.4.1948. a 3.12.1953. Ĉasopis Dubrovacki vijesnik 1.4.1964. AZANJAC Miodrag. Dopisy 1962.-1973. Z archivu Hudební akademie v Bělehradě SIMONOVIć Miomir. „Vzpomínání na profesora Kulenoviće” 2005., Bělehrad Vysílání pořadu “Ad libitum”, RTS-2, 13.6.2011. LOGAR Nihovil. “Vzpominky” 1919.-1929. Z archivu Hudební akademie v Bělehradě
Seznam příloh Příloha č.1 Programy z veřejných přednášek školy Příloha č.2 Seznam studentů profesora Srejoviće Příloha č.3 Repertoár ve ĉtvrté kategorii (Mezinárodní soutěţ mladých hudebníků Petr Konjović)
64
Příloha č.1 programy z veřejných přednášek školy
IV. veřejná přednáška neděle, 10. květen 1931.
Theobald Boehm: Andante pastorale
Vladislav Djordjević, flétna
(pro flétnu a klavír)
vedení prof. J. Srejoviće
G. F. Händel: Sonáta ĉislo V.
Djordje Putnik, flétna vedení prof. J. Srejoviće
(pro flétnu a klavír)
II. veřejná přednáška neděle, 22. listopad 1931.
J. S. Bach: Árie Poslouchejte jemných píšťal a sbor (pro sopran, tři flétny a klavír)
Danica Savić, sopran,
vedení p. Tumy
Vladislav Djordjević, flétna,
vedení prof. J. Srejoviće
Dušan Andjelković, flétna,
vedení a prof. J. Srejoviće
Djordje Putnik, flétna,
vedení a prof. J. Srejoviće
65
IV. veřejná přednáška neděle, 12. ĉerven 1932.
G.Briccialdi: Skotská fantazie
Vladislav Djordjević, flétna vedení prof. J. Srejoviće
(pro flétnu a klavír)
Závěreĉný koncert absolventů školy neděle, 19. ĉerven 1932.
F. Schubert: Pastýř na kopci (pro zpěv a flétnu) Danica Savić, sopran,
vedení a p. Tumy
Vladislav Djordjević, flétna,
vedení prof. J. Srejoviće
66
Příloha č.2 Seznam studentů profesora Srejoviće
Studenti, kteří obhajili diplomovou práci na Hudební fakultě v Bělehradě pod vedením prof. Jakova Srejoviće v období 1945–1976
Dragutin Mirković
1947/48
Milorad Mirković
1947/48
Ciril Preţelj
1947/48
Špiro Veselinović
1957/58
Franc Graseli
1957/58
Ljiljana Zlatanovićová
1957/58
Miodrag Azanjac
1958/59
Milo Asić
1958/59
Tahir Kulenović
1959/60
Marjan Egić
1961/62
Miroslav Stantić
1962/63
Marija Brun-Graseli
1962/63
Natalija Maletićová
1962/63
Branimir Bulovan – Šjor
1963/64
Kiril Petkov
1965/66
Gradimir Randjelović
1966/67
Andrej Jurĉetić
1966/67
Karel Knejp
1968/69
Mirjana Grujiĉićová
1969/70
Ruţica Velimirovićová
1970/71 67
Eleonora Djak
1970/71
Branka Cvejićová
1971/72
Ljubomir Dimitrijević
1973/74
Zoran Rašković
1974/75
Studenti, kteří absolvovali první stupeň na Hudební fakultě v Bělehradě pod vedením prof. Jakova Srejoviće v období 1945–1976
Ela Balint
1967/68
Mile Serafimov
1967/68
Katarina Suvaĉarevová
1968/69
Miroslav Jovanović
1969/70
Olga Jašar
1971/72
Petar Kornja
1971/72
Gabor Fernbah
1972/73
Mihalj Juhoš
1972/73
Gordana Djurdjevićová
1973/74
Slavko Ivkov
1973/74
Ljubka Mirkovićová
1973/74
Olivera Mirĉetićová
1973/74
Slobodan Ranĉić – na obraze
1974/75
Milja Kaĉinari
1974/75
Roţeta Dţokanovska
1975/76
Dragana Petrovićová
1975/76
68
Studenti, kteří obhajili magisterskou práci na Hudební fakultě v Bělehradě pod vedením prof. Jakova Srejoviće v období 1945–1976
Franc Graseli
1961/62
Tahir Kulenović
1972/73
Ljubomir Dimitrijević
1975/76
69
Příloha č.3 Repertoár ve ĉtvrté kategorii (Mezinárodní soutěţ mladých hudebníků Petr Konjović)
ĈTVRTÁ KATEGORIE: Datum narození 1980 a mladší. Program: První ĉást 1.G.Ph.Telemann: 12 fantazií pro flétnu sólo (jedna podle výběru) 2.S.Karg-Elert: Sonáta Apassionata fis-moll, pro flétnu sólo . 3.Jedna z následujících kompozicí: -E.Varese: Density 21.5 -E.Bozza: Image -E.Carter: Scrivo invento -J.Ibert: Piece -P.Hindemith: 8 kusů -A.Jolivet: Cinque Incantation (dvě podle výběru) -L.Berio: Sequenza
Program: Druhá ĉást 1.J.S.Bach: Sonáta E-dur nebo e-mol 2. Jedna z následujících kompozicí: -F.Poulenc: Sonáta -P.Sancan: Sonatina -H.Dutilleux: Sonatina -S.Prokofjev: Sonáta -C.Reinecke: Sonáta “Undine” -B.Martinů: Sonáta -P.Muchinsky: Sonáta -P.Hindemith: Sonáta 3.Kompozice virtuózního charakteru.
70
Program: Třetí ĉást 1.Petr Konjović: Satyrova píšťala 2. Jeden z následujících koncertů: -S.Mercadante: e-moll -J. Ibert -C.Nielsen -C.Reinecke -W.A.Mozart: D-dur -W.A.Mozart: G-dur -A.Jolivet -C.Ph.E.Bach: d-moll
71