Ž A B O V Ř E S K É
K U K Á T K O
Nahlédnutí do života salesiánské farnosti a střediska mládeže
„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14, 6)
2 – 10
Obsah: Zamyšlení.................................................................................. 3 (Ne)obyčejní lidé naší farnosti.................................4–7 Co proběhlo ve farnosti............................................8–18 Perly z našich kázání.........................................................19
Významné dny: Křty : Simon Pavloušek Markéta Marie Šranková Štěpán Dvořák Terezie Kobylková Julie Dana Rovnerová Helena Monika Maliníková
11. 4. 2010 11. 4. 2010 11. 4. 2010 25. 4. 2010 9. 5. 2010 9. 5. 2010
Laskavý příběh.....................................................................20 Máme se ještě rádi?..................................................21–22
Církevní sňatky :
Měřím metr, no a co!...............................................23–24
Tomáš Slezák a Veronika Krejčová
1. 5. 2010
Senior klub..............................................................................25 Rok kněží..................................................................................26 Letem světem..............................................................27–29 Anketa..............................................................................30–31 Od ucha k uchu...................................................................31
Pohřby : Alena Hladíková Libor Formánek Jaroslav Kadlec Ludmila Bednářová Květoslava Havlíčková Ladislav Černý Jaroslav Vidlák Jindřich Beránek
+ 16. 4. 2010 + 19. 4. 2010 + 23. 4. 2010 + 28. 4. 2010 + 29. 4. 2010 + 1. 5. 2010 + 2. 5. 2010 + 19. 5. 2010
Příspěvky pro další číslo časopisu podávejte prosím do uzávěrky 27. 8. 2010. Návrhy a připomínky k časopisu odevzdávejte do schránky v kostele nebo na farní úřad pod značkou „ŽABOKUK“. Název periodického tisku: Žabokuk. Periodicita vydávání: čtvrtletník. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 17501. Místo vydávání: vydává Římskokatolická farnost u kostela Panny Marie Pomocnice, Foerstrova 3088/2, 616 00 Brno-Žabovřesky, IČ: 265 212 70. Texty: Jan Šlachta, Milena Alday Delgado, Lucie Kučerová, Petr Polanský jako členové redakční rady, přispěvovatelé z farnosti a střediska mládeže. Grafická úprava a sazba: Markéta Nežerková, Honza Spružina. Fotografie: fotografie „Akce farnosti“ – Petr Polanský, archív středisko, farníci. Tisk: tiskem.cz. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Kontakty:
[email protected],
[email protected], www.brno.sdb.cz, tel.: 541 213 110 NEPRODEJNÝ, k vyzvednutí v kostele a na vrátnici střediska mládeže.
Zamyšlení
Milí farníci, přátelé, čtenáři Žabokuku, dost často od vás slyším, jak ten čas rychle letí. Ano – nechce se věřit, že také naše farnost má již 10 roků. Je však v podstatě hodně mladá ve srovnání s ostatními farnostmi. Byla ustanovena otcem biskupem Vojtěchem Cikrlem k 1. lednu roku 2000, a to po pěti letech po dokončení stavby kostela a jeho posvěcení. Do té doby jsme byli součástí farnosti Brno-Komín. Farnost tvoří především 24 000 obyvatel Žabovřesk, ale i ti, kterým je blízký salesiánský způsob života i salesiánská spiritualita. Otec biskup ve svém dekretu napsal, že svěřuje tuto farnost se všemi obyvateli do ochrany Panny Marie Pomocnice a žehná všem, kdo v této farnosti žijí, modlí se a pracují. Těch, kteří přicházejí v neděli na mše sv., je kolem 1 000, do střediska mládeže téměř 1 800 – a to nejen ze Žabovřesk, ale i z okolních částí Brna. V loňském roce 8. prosince o svátku Neposkvrněného početí Panny Marie vyvrcholil „Jubilejní rok příchodu salesiánů do Brna“. Uplynulo již 70 roků od příchodu P. Františka Lepaříka, který zahájil přípravy a výstavbu první salesiánské oratoře. Proto jsme po mši sv. před obrazem Panny Marie Pomocnice společně zasvětili naši farnost, středisko mládeže a sami sebe Panně Marii Pomocnici. Věřím, že právě její mateřské ochraně vděčíme za vše, co se podařilo uskutečnit ve středisku mládeže a ve farnosti. Rozrostl se klub maminek, společenství animátorů, dobrovolníků, společenství biřmovanců, byla zvolena Pastorační rada farnosti, manželská společenství, vzdělávání dospělých. Don Bosko nikdy neodděloval hodnoty duchovní od hodnot obecně lidských. Jeho výchova byla integrální. Přál si, aby salesiáni nabízeli mladým lidem domov, školu, hřiště a farnost. Tyto čtyři prvky patří ke každému salesiánskému dílu. A tak jako Don Bosko usiloval o integrální rozvoj každého mladého člověka, snažíme se o to i my. Naše středisko úzce spolupracuje s farností, mnohé z aktivit se prolínají. Za mládež se společně modlíme a snažíme se jí vlastním příkladem předávat křesťanské hodnoty. Letos také v celé církvi probíhá Rok kněží, který loni v červnu vyhlásil sv. Otec Benedikt XVI. na památku 150. výročí úmrtí sv. Jana Marie Vianneye – faráře z Arsu. Všichni jsme tímto vyhlášením byli pozváni, abychom se modlili za posvěcení kněží a za nová kněžská a zasvěcená povolání. Proto také čtvrteční ranní bohoslužby jsou slouženy na tento úmysl. A my věříme, že tyto naše modlitby Pán vyslyší. Přátelé, farníci, chtěl bych vám všem jménem naší komunity poděkovat. Za vaši spolupráci, modlitby, za váš čas, za každou nabídnutou oběť za dílo, které zde žije a roste. Boží pomoc a ochranu naší Pomocnice vám vyprošuje otec Josef Daněk << zpět na obsah
–3–
(Ne)obyčejní lidé naší farnosti
Rozhovor s P. Josefem Klinkovským
K dnešnímu rozhovoru jsme s radostí pozvali jednoho z našich milých salesiánů, P. Josefa Klinkovského. A tak se tentokrát dozvíte něco nového o Romech, utajených salesiánech a významu teplého prádla v zimě. Nikdy Vás nelákalo následovat dobrodružství na misie? Ani ne. Vyrůstal jsem za totality, nabídek nebylo mnoho. Viděl jsem činnost salesiánů ve Zlíně. Tehdy se tam rozbíhaly malé skupinky – kluků či děvčat. Já jsem do jedné z nich chodil, začal jsem tak okolo 12 let. Bylo to trochu podobné chaloupkám (i když u nás ve Zlíně tomu tak neříkalo, spíš jsme dělali akce jako ministranti, chodili jsme do přírody, hrály se hry, bylo slůvko). No a pak jsme zase my zakládali další skupinky. Já jsem zpočátku ani nevěděl, že kněží jsou salesiáni, to se tehdy tajilo. Už do malička jste chtěl být knězem? Utvářelo se to ve mně tak postupně. Začal jsem studovat eletrotechnickou průmyslovku, bavilo mě to, ale situace pak šla jiným směrem, když jsem zjistil, že ti, co s námi pracují, jsou salesiáni. Vznikla ve mně touha být jedním z nich. Tehdy se o zasvěceném životě moc nemluvilo, takže jsem šel po maturitě na 2 roky na vojnu a tam jsem měl dost času o všem přemýšlet. Po návratu jsem se přihlásil do kněžského semináře do Litoměřic a po dvou letech studia jsem se rozhodnul být salesiánem. „Totalitní salesiánský seminář“ znamenal, že jsme novicmistra viděli třeba jenom 1× za měsíc. Studia jsem ukončil právě po revoluci. Musel jste na studiích tajit, že jste salesiánem? V Litoměřickém semináři nebyla mezi nám taková důvěra, aby se dalo otevřeně říkat, kdo patří k nějakému řádu nebo hnutí, museli jsme si dávat pozor. Už si nato moc nevzpomínám, ale jednou během studia jsem zažil, že jsem musel podepisovat dotazník, kde byla také věta, že nepatřím k žádnému řádu. Těm, kdo to odmítali, pak hrozilo, že se studiem na fakultě skončí. Když jsme byli v r. 1990 svěcení, tak to nebylo zcela v pořádku, církevní právo totiž říká, že jáhenské a kněžské svěcení řeholníci přijímají až po složení trvalých slibů. Já a ještě někteří další tuto podmínku nesplňovali. Představení nám to tehdy tolerovali, protože salesiánské dílo se v devadesátých letech začí-
–4–
(Ne)obyčejní lidé naší farnosti Rozhovor s P. Josefem Klinkovským (pokračování) nalo znovu rozbíhat. Spolu se mnou ukončili studia salesiáni Petr Piler, Dan Žůrek, Jirka Veselý, Ladislav Hubáček. Nikdy Vás nenapadlo dát kněžství výpověď? Otázky jsem si kladl, zejména když jsem dostal zprávu, že odešel někdo, koho jsem znal. Tehdy jsem se musel zamýšlet nad mnoha věcmi, na určité věci jsem nebyl vůbec připraven, naše formace nebyla zdaleka taková, jako je teď. A jakou má formace váhu v přípravě na povolání? Formace je důležitá, my jsme se za studií vůbec nemohli seznámit se salesiánským duchem, znali jsme vlastně jenom fungování farnosti. A život v komunitě je jiný než život faráře na faře. Já jsem velmi toužil zažít salesiánskou komunitu. Ve svědectví na novéně k Duchu Svatému jste hovořil o delší nemoci? Trpím systémovou chorobou, která se dá přirovnat třeba k roztroušené skleróze. Nemoc se mi rozběhla okolo třicítky, nejprve to zasáhlo pohybový aparát, cítil jsem bolest v kloubech, přidaly se neustávající teploty. Po vyšetření v Ostravě jsem se odstěhoval k rodičům do Zlína a v tamější nemocnici mi nasadili léčbu silnými kortikoidy, která mi zabrala, ale celý jsem otekl, změnila se mi tvář. Celé období nemoci trvalo více než půl roku, snažil jsem se tehdy si dodávat naději, nebrat to pesimisticky. Nyní je to ve stavu, že se nemoc může probudit, ale i nemusí, nemám žádná velká omezení, sportuji, ale musím si přeci jen dávat trochu pozor na odpočinek. Víte, co vám nemoc rozběhlo? Před začátkem nemoci jsem působil na severní Moravě, Šumperk, Hranice a jedním z možných spouštěčů byl strašný chlad, který panoval v místních kostelích, nebyly vůbec vytápěné. Jaká je rodina Klinkovských? Nás je 5 sourozenců. Bratr Cyril žije ve Slavkově, druhý bratr Jiří v Rudici, další bratr Jan žije ve Slavonicích. Ten má teď adoptovaná dvojčata – dvě holčičky, kterým není ještě rok. A sestra Anička, která je z nás nejstarší, zůstala jediná ve Zlíně. Všichni sourozenci mají rodiny, maminka má 12 vnoučat.
–5–
(Ne)obyčejní lidé naší farnosti Rozhovor s P. Josefem Klinkovským (pokračování) Jaký byl váš tatínek? Byl úředníkem, ale zkomplikoval si svůj život například tím, že nechodil k volbám, a pak musel pracovat jako dělník. Vážil jsem si ho pro jeho zásadovost. Jako velká rodina jsme se museli uskrovňovat, rodiče šetřili, zbytečnosti se nekupovaly, ale třeba na jídle se nijak zvlášť nešetřilo; sladkosti se nekupovaly, ale to bylo spíš tím, že maminka je dietní sestra… Mně se kvůli víře neposmívali, ale někdy se to řešilo, třeba mladší bratr Jenda takové štěstí neměl, tak jsme mu museli dodávat odvahu. Na maminku se sem tam koukali, že nemá všech pět pohromadě, zrovna nás ale bylo pět. Auto jsme nikdy neměli, tatínek ale jezdil na motorce, protože měl následky po dětské obrně, a tak se nemohl dobře pohybovat. Jak vás vedli rodiče k víře? Jsem vděčný rodičům za dar víry. Moc nás nenutili, jen třeba v neděli se muselo do kostela. Vedli nás pevně a zásadově a neslevovali z požadavků, ale na druhé straně věci zdůvodňovali. Samozřejmě se šlo někdy do kostela s brekem, když se někomu nechtělo. A v pubertě už jsme byli v partě a v ní jsme společně prožívali víru. Jaký je život v komunitě? Žít v komunitě pro mě nebylo zas až tak těžké, právě i kvůli tomu, že jsem vyrůstal ve velké rodině. Naše komunita má společný program, ráno se modlíme, v poledne také a pak spolu obědváme. Přirozeně si s někým rozumíte víc a s někým míň, ale musím říct, že v naší komunitě cítím od spolubratrů přijetí. Pobýval jste dlouho na Ostravsku, jak na to vzpomínáte? Celkem jsem byl v Ostravě 10 let. Kdo si tam nedává pozor, začne rychle mluvit dost hrubě. Prostředí, které tam bylo tehdy velmi znečištěné, se už s dnešním nedá srovnat, radikálně se vyčistilo. Máme tam středisko mládeže, zaměřené na Romy. Hodně je baví muzika, práce je tam obecně dost náročná, méně kroužků, více spontánní činnosti, zaměřené na volnou oratoř. Byla i snaha rozdělit děti do věkových skupin, ale takto to tam vůbec nefunguje, jsou totiž zvyklí přijít v rodině, věkově pomíchaní. Poraďte nám, jak se správně modlit? Důležité je si uvědomit, jak je člověk zaměřený. Citoví lidé by si měli dávat pozor na to, že modlitba není jen věcí konkrétní nálady. Naopak, někdo má tendenci zase odříkávat modlitbu mechanicky, v tom také tkví nebezpečí. Nemusíme se bát projevit vůči Bohu, co skutečně cítíme. Vztah k Bohu je stejný jako přátelství mezi lidmi. Modlitba by měla být projevem věrnosti Bohu, být spolu v časech dobrých i zlých.
–6–
(Ne)obyčejní lidé naší farnosti Rozhovor s P. Josefem Klinkovským (pokračování) Jaké jsou Vaše koníčky? Mám velký vztah k přírodě, rád chodím po horách, letos jsem byl lyžovat v Alpách. Taky rád čtu, ostatně v naší komunitě je víc vášnivých čtenářů. Hodně mě baví příběhy z reálného života i sci-fi, Tolkien, rád čtu knihy rozhovorů, co vycházejí v Portálu. Na co se teď těšíte? Teď v létě budeme mít setkání našeho ročníku, letos v červnu totiž oslavíme 20 let kněžství. Bude to dvoudenní setkání na Vysočině. Když se se spolužáky sejdeme, tak si nikdo na nic nehraje, povídáme si, slavíme společně mši svatou. Také pojedu s ministranty na chaloupku a povedu jedny z ojedinělých exercicií, které každoročně v mnoha termínech připravoval salesián Děda Baran, a které stále pokračují. No a samozřejmě se chystáme na společnou dovolenou i s komunitou. Co kromě kněžské služby vyplňuje Váš den? Ve středisku jeden den v týdnu chodím do oratoře a také do jednoho kroužku, kromě toho jsem zapojen do programu „Vykroč“, který letos začal a je určený pro školy. Pracujeme ve dvou týmech, zveme k nám třídy, děláme s nimi jednoduché aktivity zaměřené na spolupráci a komunikaci. Ve farnosti vedu ministranty a společně se salesiánkou Mílou Čermákovou připravujeme biřmovance, také jsem tzv. „delegátem“ v jednom z mnoha společenství salesiánů spolupracovníků. A naší komunitě dělám ekonoma, tedy já spíše vytvářím zázemí, v odborných věcech spolupracuji s naší zaměstnankyní Ayan Procházkovou. Máte nějaké životní motto? Verš z apoštola Pavla: „Poklad víry máme v nádobě hliněné.“ Cítím, že je tak hezky vyjádřeno, že apoštolská služba není nesena jen lidskými silami, ale je to dílo Boží. To je myslím podstatné pro každého kněze – aby důvěřoval Boží milosti, a ne pouze vlastním silám a prostředkům. Děkuji za rozhovor. Milena Alday Delgado
<< zpět na obsah
–7–
Co proběhlo ve farnosti
den farnosti
Den farnosti Letošní Den farnosti 2010 proběhl v očekávání zahrádkářského typu: „Zaprší nebo nezaprší?“ To abychom si mohli dostatečně vážit všech uplynulých – a snad i budoucích let, kdy vyšlo nádherné počasí. Nakonec nás pod stan vehnal jediný správně načasovaný deštík, zasedli jsme společně k lavicím a bez dechu poslouchali svižného moderátorského matadora Honzu Šlachtu. Slavíme letos Rok kněží, a tak byl program koncipován jako vzpomínka na všechny salesiány, působící v naší farnosti. Jejich tváře nám připomnělo velké tablo hned u vchodu do střediska. Vzpomnělo se tedy např. „Otců zakladatelů“ P. Václava Hynka či P. Josefa Manďáka, nechyběl pan Marek se vzpomínkou na Dědečka – P. Barana (snad jsme již všichni četli jeho poutavou knihu!) a další. Někteří salesiáni se na pódiu představili osobně, stejně jako naše salesiánky, jejichž barvy hrdě hájila Majka Kučerová. Dozvěděli jsme se něco nového o našich afrických bratřích adoptovaných na dálku z úst Petry Tůmové, svědectvím o náhlém oněmocnění nás donutila se zamyslet Helena Komínková. Děti plnily úkoly a sváteční fiží pokapávaly ledňáčky. Gastronomicky letos na plné čáře zvítězilo cukroví, po loňských apelech na nedostatečnou kvantitu si žabovřeské hospodyňky šáhly do svědomí, chválím mj. nadýchané dvoubarevné bábovky a vynikající ořechové řezy. Guláše bylo letos nějak málo, těstovinový salát zbyl, zase bude příští rok co vylepšovat. Stálicí neměnné vysoké hudební kvality je schola i sboreček. Dík patří všem, co se podíleli na přípravě i udržování hladkého chodu společně stráveného dne, který dal možnost vzniknout novým a upevnit stará přátelství v naší žabovřeské farní rodině. připravila: Milena Alday Delgado
–8–
–9–
– 10 –
Co proběhlo ve farnosti
1. svaté přijímání
1. svaté přijímání Jak jistě většina z vás čtenářů ví, v polovině května přistoupilo 18 dětí z naší farnosti k 1. sv. přijímání. Děti prožily tuto slavnostní chvíli v přítomnosti svých nejbližších a po absolvování přípravy, kterou je (i nás rodiče) názorně a velice poutavě provázela po mnoho pátečních večerů sestřička Míla Čermáková s otcem Josefem Daňkem. Právě díky jejich nápaditému a velice poutavému podání, a vždy zábavnému zapojení všech dětí, zůstanou tyto krásné páteční večery ve vzpomínkách každého ze zúčastněných. Rádi bychom tedy ještě jednou – prostřednictvím těchto řádků – oběma moc poděkovali! Za našeho dětství (za minulého režimu) nic takového nebylo možné. Když tehdy rodiče chtěli, aby jejich dítko mohlo přistoupit k 1. sv. přijímání, museli přípravu nějak zajistit sami a většinou potají, aby v budoucnu nemělo problémy např. s přijetím na střední nebo vysokou školu. Proto jsem moc ráda, že jsem se tentokrát, a vlastně poprvé (i když až se svým 3. dítětem), i já jako rodič mohla celé přípravy účastnit. Myslím, že nápad, aby rodiče své děti k 1. sv. přijímání doprovodili, je velice dobrý. Asi většině z nás taková úžasná příprava nebyla v dětství vůbec umožněna – a v neposlední řadě to, že jsme své dítě k 1. sv. přijímání doprovodili, vážnost této přípravy v jeho očích nepochybně zvýšilo. (rodiče)
– 11 –
– 12 –
Co proběhlo ve farnosti
Novéna k Duchu svatému
Novéna k Duchu svatému Pro někoho se již stala pravidelnou součástí a těší se na ni celý rok, a vězte, že má proč. Poodhalme tedy, co se skrývá za setkáními, konanými po 9 večerů před Letnicemi. Po úvodním slově Honzy Šlachty (často proloženým příhodným vtipem – to ani jinak nejde J) nebo Honzy Ohřála, následují chvály a díky. K zlatým hřebům večera patří svědectví jednoho z účastníků. Pokud čekáte nějaké suché povídání, tak to jste na omylu, svědectví jsou často silnější než byste čekali. A potom další zlatý hřeb – vyučování v podání Pavla Hranáče; krom povídání o prvních křesťanech došlo i na lekce dobrého zacházení se svým tělem (je to přece chrám Ducha svatého). Letošní účastníci už ví, jak správně sedět, chodit, protáhnout se atd. (konečně něco takového přišlo i do kostela J). Poté prosby, Adorace, požehnání, závěrečná modlitba Otče náš, vše proložené krásným zpěvem, za doprovodu instrumentů (letos skoro orchestr J) – chtěli byste víc? Ano, vlastně je to ještě mnohem víc, o tom se ale těžko píše, protože Duch svatý mluví ke každému osobitým a originálním způsobem. Kdo se novény zůčastnil, ten ví; kdo ne – ten má novou šanci za rok. Určitě ji využijte. Martina a Radek Komínkovi
Podobenství o jilmu a révě (ze spisu Pastýř) Když jsem obcházel své pole a pozoroval jilm a révu a přemýšlel o nich a jejich plodech, zjevil se mi Pastýř a povídá mi: „Přemýšlíš o jilmu a révě?“ „Ano, pane. Oba stromy jsou velmi krásné.“ „Ty dva stromy“, praví mi, „jsou vzorem Božím služebníkům“. „Rád bych věděl, v čem jsou tyto stromy vzorem.“ „Vidíš jilm a révu?“ „Vidím, pane“. „Réva plodí, jilm je neplodný strom. Není-li však réva u jilmu, nemůže bohatě plodit, poněvadž by padla na zem. Kdyby nebyla přivázána k jilmu, její plod by shnil. Je-li tedy réva přivázána k jilmu, plodí za sebe i za jilm. Vidíš tedy, že i jilm bohatě plodí, ne méně než réva. Ba spíše i více.“ „Pane, jak to více?“ „Poněvadž réva, když je přivázána k jilmu, dává bohaté a krásné hrozny; když však leží na zemi, málo a shnilé. Jim se podobají Boží služebníci: chudý a bohatý“. „Jak, pane? Vysvětli mi to“. „Poslyš! Bohatý má sice velký majetek, je však u Pána žebrákem, poněvadž zaujat svým bohatstvím málo Pána prosí. I když prosí a činí pokání, jeho prosba je slabá, neúčinná a nemá nahoře v nebi moc. Když však pomůže chudému, může potom doufat, že za to, co učiní chudému, jej Bůh odmění. – 13 –
Co proběhlo ve farnosti
Novéna k Duchu svatému (pokračování)
Chudý se hodně modlí, koná pokání a jeho modlitba má velkou moc u Boha. Bohatý má tedy bez váhání podporovat chudého. Chudý podporován bohatým prosí a děkuje Bohu za svého dobrodince. Bohatý naopak když se stará, aby chudému v jeho životě nic nechybělo, ví, že modlitba chudého je Bohu milá a bohatě odměňována. Oba tedy konají dobrý skutek. Chudý se modlí a modlitbou je bohatý u Pána. Modlitbou se odměňuje Pánu, který mu pomáhá. Bohatý zase rád dává chudému z bohatství, jež dostal od Pána. A takový skutek je velmi milý Bohu, poněvadž bohatý pochopil, nač má bohatství a pomohl chudému z darů, které dostal od Pána. Tím správně splnil úkol, daný mu Pánem. Lidé si tedy myslí, že jilm svou vláhou živí révu. Réva pak majíc neustále vláhu, rodí dvojnásob: za sebe i za jilm. Tak i chudí, když se modlí k Pánu za bohaté, rozmnožují bohatství bohatých; bohatí zase podporujíce chudé v jejich potřebách obohacují život chudých. Oba tedy se účastní na spravedlivém díle. Toto tedy čiň a Bůh tě neopustí. Naopak budeš zapsán do knihy živých. Blahoslavení majetní, kteří dovedou pochopit, proč Bůh je činí bohatými. Kdo to pochopí, budou také moci něco vykonat“. Spis nazvaný Pastýř (též Hermův Pastýř), podle anděla pokání, který se zjevuje Hermovi v podobě pastýře, byl napsán v 2. století v době papeže Pia I. Papež Pius I. řídil církev v letech 140–155 a Hermas byl jeho bratr. Spis již v prvních stoletích požíval velké vážnosti a byl mnohými počítán mezi novozákonní knihy. Je rozdělen do tří knih – Vidění, Příkazy a Podobenství. Vidění obsahuje 4 vidění, v nichž se zjevuje Hermovi církev v podobě kárající, varující, ale i poučující paní. Druhá kniha obsahuje 12 příkazů, jež mu oznamuje anděl pokání oblečený do pastýřského šatu. Celý spis se odtud nazývá Pastýř. Třetí kniha obsahuje 10 podobenství, v nichž se pomocí obrazů z přírody a stavby hradu přibližuje křesťanské učení. Protože spis vznikl v sídle nebo v blízkosti římských biskupů, obsahuje důležité zprávy o víře, životě i disciplíně římské církve. upraveno podle www.fatym.com připravil: Pavel Hranáč
– 14 –
– 15 –
Co proběhlo ve farnosti
nová pastorační rada
Máme novou pastorační radu farnosti pro období 2010–2014 V sobotu 22. 5. 2010 představil o. Josef Daněk na závěr mše sv., slavené na počest Panny Marie Pomocnice křesťanů, novou pastorační radu. Její členové byli jednak zvoleni v rámci voleb konaných 17. a 18. dubna 2010, dále jmenováni farářem, nebo jsou v pastorační radě z titulu funkce. V pastorační radě tedy budou: • o. Josef Daněk, farář, který radě předsedá • o. Vít Dlapka, ředitel komunity salesiánů • s. Milena Čermáková, za kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice • s. Olga Langrová, za středisko mládeže • Hana Hudcová, za farní charitu • Dagmar Plevová, za salesiánské spolupracovníky a rodiny ve farnosti • Stanislav Caletka, zvolený člen • Pavla Fráňová, zvolený člen • Pavel Klang, zvolený člen • Jan Šlachta, zvolený člen • Ladislav Kocian, jmenovaný člen • Lubomír Krejčí, jmenovaný člen • Boris Vejlupek, jmenovaný člen S přáním hodně sil i darů Ducha sv. nové pastorační radě v její práci ve prospěch celé naší farnosti, je na místě i poděkovat vůbec první pastorační radě farnosti, která pracovala v letech 2006–2010 ve složení: o. Josef Daněk, o. Vít Dlapka, s. Milena Čermáková (s. Marie Tkadlecová, s. Hana Koudelková), Hana Hudcová, Helena Komínková, Dagmar Plevová, Oldřich Buráň, Stanislav Caletka, Radko Fronc, Ladislav Kocian, Radek Komínek, Jan Šlachta a Petr Wajda.
– 16 –
Co proběhlo ve farnosti
dětský den, 30. 5.
Dětský den, 30. 5. Tradiční Dětský den proběhl v neděli 30. 5. a přišlo hodně přes 200 dětí. Děkujeme všem dobrovolníkům za výbornou přípravu a nasazení i v silném dešti.
– 17 –
Co proběhlo ve farnosti
cyklopouť sv. hostýn–velehrad
Cyklopouť Loni byla otevřena poutní cesta Velehrad–Svatý Hostýn. A protože to bylo pro naše děti celkem daleko, a víc do kopce než z kopce, vyrazili jsme na cyklopouť – a pěkně pozpátku. Čtyři dny na kole si naše pánská jízda užila poutnicky i zábavně. Startem byl výjezd na Hostýn – uf! Pak už to bylo lepší – koupaliště na Rusavě, palačinky u ZOO, větrný mlýn, noclehy ve stanu, razítka do poutní knížky, vodotrysk v Otrokovicích, úplně nové varhany v Napajedlích, Baťův kanál, nová cyklostezka na Velehrad… Doporučujeme! Petr, Daniel, Dominik a Martin
<< zpět na obsah
– 18 –
Perly z našich kázání
Perly z našich kázání P. Pavel Tichý (4. 4. 2010) „Žijeme v paprscích Velikonoc.“ P. Josef Daněk (9. 4. 2010) „Nemůžu získávat (evangelizovat) druhé, dokud se sám nesetkám se vzkříšeným Pánem.“ P. Pavel Tichý (11. 4. 2010) „Bůh nám dává víru jako dar. Zalévejme ji dobrými skutky – pak bude poznat navenek.“ P. Josef Daněk (11. 4. 2010) „(Za chvíli) uslyšíme úplně prostá slova – já tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého – a přitom se odehraje obrovský zázrak.“ P. Petr Chovanec (18. 4. 2010) „Nezáleží na tom, co děláme – vše je důležité –, ale jestli to děláme s láskou.“ P. Petr Chovanec (27. 4. 2010) „Neprožíváme stále příjemné chvíle. Prosme Pána když je nám dobře, ať nám dá sílu pro chvíle těžké, když se nám zdá, že je nebe vzdálené. “ P. Vít Dlapka (12. 5. 2010) „Buďme jako Marie Dominika Mazzarelová co nejčastěji spojeni s Bohem. Náš pohled na věci bude jiný.“ P. František Blaha (22. 5. 2010) „Ještě nikdo nezemřel proto, že by neměl čas se najíst. Často však říkáme, že na modlitbu nemáme čas. “ P. Pavel Tichý (25. 5. 2010) „Investujme čas do našeho vztahu k Bohu. “
<< zpět na obsah
– 19 –
Laskavý příběh
Vzpomněla si Moje matka je ta nejněžnější a nejlaskavější bytost na světě. Vždycky vynikala inteligencí, schopností najít ta správná slova a pro každého dokázala něco udělat. Náš vztah byl mimořádný a velmi blízký. Od té doby, co začala trpět Alzheimerovou nemocí, začala destrukce mozku a maminka pomalu ztrácela svou identitu. Je to už deset let, co se nám pomalu vzdaluje. Pro mě to znamená pomalou smrt, loučení a neustálé trápení. Ačkoliv se už o sebe téměř nedokázala postarat, poznávala alespoň svou nejbližší rodinu. Věděla jsem, že i toto se změní, a to se také nakonec, před dvěma a půl lety, stalo. Mí rodiče mě navštěvovali téměř denně a trávili jsme spolu krásné chvíle, ale najednou jsem maminku začala ztrácet. Už mě nepoznávala jako dceru. Říkala otci: „To jsou tak milí lidé.“ Nic nepomáhalo, když jsem jí vysvětlovala, že jsem její dcera. Dostala jsem se do kategorie „milých sousedů“. Když jsem ji objímala na rozloučenou, zavřela jsem oči a představovala si, že je to má matka, jak jsem ji znala před lety. Vnímala jsem všechny ty pocity důvěrně známé po celých šestatřicet let – hřejivé pohodlí jejího těla, objetí paží a něžnou, sladkou vůni. Tahle část nemoci se velice těžko přijímala a nemohla jsem se s ní vyrovnat. Procházela jsem zvlášť obtížným obdobím života a moc jsem maminku potřebovala. Jednoho letního odpoledne, když jsem vařila večeři, byly mé modlitby vyslyšeny a dočkala jsem se překvapení. Mí rodiče a manžel seděli venku na verandě, když tu má matka vyskočila, jako by do ní vjel blesk. Vběhla do kuchyně, popadla mě něžně zezadu a otočila mě k sobě. V očích jí zazářilo hluboké poznání mimo čas a prostor, a v slzách se mě jemně ptala, jestli je pravda, že jsem její dítě. Přemohly mě emoce a volala jsem: „Ano, je to pravda!“ Objímaly jsme se a plakaly a ani jedna z nás nechtěla, aby tenhle zázračný okamžik skončil. Věděla jsem, že může zmizet tak rychle, jak přišel. Vyprávěla mi o blízkosti, kterou ke mně cítila, o tom, jak jsem jí připadala milá, ale až teď jí najednou došlo, že jsem její dítě. Zaplavila mě úleva a radost. Vzala jsem to jako Boží dar a radovala se z něj, i kdyby měl trvat jen chvíli, hodinu nebo den. Na chvíli jsme unikly té strašné nemoci a obnovily svůj mimořádný vztah. V očích jí svítily dlouho pohaslé jiskry. I když se stav mé matky nadále horšil, dokáže si vzpomenout, kdo jsem, a to už celý rok od onoho nádherného odpoledne. Dívá se na mě tím zvláštním pohledem, který jako by říkal: „Máme spolu tajemství, o kterém nikdo neví.“ Před několika měsíci, když byla u mě a přišla i další návštěva, mě začala hladit po vlasech a hrdě se pochlubila: „Víte, že ona je moje dítě?“ (Lisa Boydová) z knihy Slepičí polévka pro duši napsali: Jack Canfield a Mark Viktor Hansen připravil: Jan Šlachta << zpět na obsah
– 20 –
Máme se ještě rádi?
Jakými proměnami prochází náš vztah a jak je můžeme ovlivnit Moje zkušenost – a to jak ve vlastním manželství, tak na základě více než třicetileté poradenské praxe a práce s manželskými páry – naznačuje, že v manželství neustále dochází k přechodům z jednoho období do jiného – možná ne s roční periodou, jako je tomu v přírodě, ale stejně tak jistě a soustavně. Občas se ocitneme v období zimy – ztrácíme odvahu, odtahujeme se a necítíme uspokojení. Jindy prožíváme jaro plné otevřenosti, naděje a očekávání. Při jiných příležitostech si lebedíme v teple léta – jsme spokojení a užíváme si života. A pak přichází podzim a s ním nejistota, zanedbávání partnera a obavy. V manželském životě se tento cyklus opakuje mnohokrát, stejně jako se opakují období v přírodě. Zima „Zimní“ manželství charakterizuje chlad, necitelnost a hořkost. Pokud spolu muž a žena vůbec mluví, pak jen o logistice: kdo co udělá a kdy. Když se začnou bavit o svém vztahu, obvykle to skončí hádkou, která nic nevyřeší a sama zůstane neuzavřená. Některé páry spolu žijí v ledovém mlčení. Vedou si v podstatě nezávislé životy, ačkoli bydlí v jednom domě. Co pár přivádí do chladu manželské zimy? Neochota zamyslet se nad tím, jak se na věc dívá partner, a usilovat o rozumný kompromis. Všechny manželské páry se musejí potýkat s obtížemi rozdíly v názorech. Diskuse se mohou točit kolem peněz, jedněch či druhých rodičů, náboženství nebo kterékoli jiné oblasti života. Když jeden nebo oba partneři trvají na tom, že věci budou „buď po jejich, nebo vůbec“, pak vztah směřují k zimě. Pokud ve vašem manželství zrovna vládne zima, možná se vám zdá, že už se s tím nedá nic dělat. Nevzdávejte se však. Cesta z něj existuje a začíná nadějí. Zimní chlad často vyvolává a stimuluje touhu po uzdravení. Zima v manželství zoufalé dvojice často donutí vyjít ze svého tichého utrpení a vyhledat pomoc poradce, pastora nebo důvěryhodného přítele. Lidé, kteří hledají pomoc, ji také najdou. Jaro V období manželského jara mají oba partneři kladný postoj jeden ke druhému i životu obecně. K typickým jarním postojům patří vděčnost a nadšené očekávání toho, co přinese budoucnost. Pokud ve vašem vztahu panuje jaro, budete vědomě uvažovat o slovech nebo činech, kterými byste svému protějšku vyjádřili lásku. Jaro je také podloženo postojem důvěry. Důvěra znamená přesvědčení, že váš partner je člověk bezúhonný a poctivý – že vám vždy poví pravdu. Když vaše manželství stojí na pevném základu důvěry, můžete si být jisti věrností svého protějšku a tím, že vždy dodrží manželský závazek. I vy sami budete mít na partnera ten nejlepší názor, a to dokonce i za nejistých okolností. Postoj důvěry s sebou přináší i pocit bezpečí a jis-
– 21 –
Máme se ještě rádi?
(pokračování)
toty. Jaro dvojici často vede k pozitivním změnám. Je to čas nových počátků, nových způsobů naslouchání a vyjadřování zájmu, nových způsobů vyjadřování lásky. Pokud tyto změny uvedeme v život, jaro přejde v zajímavé a teplé léto. Léto Pro léto jsou typické pocity štěstí, uspokojení, vzájemné blízkosti a komunikace. Letní manželství se hodně podobají květinám: jsou nádherná, ale potřebují vláhu. Páry, kterým se dlouhodobě daří prožívat ve vztahu léto, jsou ty, které se naučily udržet si to, čeho dosáhly a chtějí růst dál. Když mluvím s různými páry prožívajícími léto, stále znovu se setkávám se silným důrazem na komunikaci. Druhým důležitým prvkem je svoboda být různí, myslet, cítit a reagovat rozdílně. Třetím prvkem, jež se často objevuje, je účast na seminářích pro manželské páry a četba knih o manželství. Další důležitý faktor je najít způsob, jak podporovat duchovní růst. Podzim Emoce projevující se v podzimním období jsou smutek, obavy a pocit odmítnutí. Bezpochyby nejvýznamnějším faktorem, který k nástupu podzimu přispívá, je zanedbávání partnera nebo naprostá nečinnost. Pár prostě předpokládá, že manželství se o sebe nějak postará samo. Muži a ženy mají vlastní zájmy a zapomínají dělat ty věci, které vytvářejí a udržují pozitivní vztah. V důsledku toho se jeden druhému postupně vzdalují. Na skutečnost, že mezi nimi zavládl podzim, mohou být často upozorněni až nějakou krizí, jako třeba nevěrou, ale ve skutečnosti už podzim prožívali celé týdny či měsíce před tím, než ke krizi došlo. To, jak na krizi zareagují, je buď zatlačí do zimy, nebo jim pomůže dojít zpět k jaru. Profil manželských období nemá být vědeckým nástrojem, který by vás přesně zařadil do jedné ze skupin; je to spíše nástroj usnadňující komunikaci, jenž má vám a vašemu manželskému partnerovi pomoci upřímně se nad vaším vztahem zamyslet. Žádné manželství není beznadějné! S Boží pomocí je možné úplně všechno. z knihy Čtyři období manželství autor: Gary Chapman připravil: Jan Šlachta
<< zpět na obsah
– 22 –
Měřím metr, no a co !
Milé děti, možná doma máte psa nebo kočku, chováte křečka nebo rybičky. Možná se s různými druhy zvířat chodíte seznamovat do zoologické zahrady. Znáte je? Dokážete je podle popisu poznat? A co zvířata, která dostala důležitou roli v Bibli? Rozpoznáte, o kterých mluvíme?
Mluví první zvíře: Z bouřky a nečasu si celkem nic nedělám. V moři jsem ve svém živlu a na menších i větších rybách si ráda pochutnám. Je mě pořádný kus a ostatní se mě spíš bojí. Jednoho dne jsem zažila zvláštní zkušenost se svým Stvořitelem. Byla jsem takhle na výpravě za něčím k snědku a podařilo se mi natrefit výtečné sousto. Chlamst – vklouzlo mi do žaludku jako po másle. Jenže potom se stalo cosi, co mi vůbec nešlo do hlavy. To sousto mě v žaludku strašně tlačilo, vůbec to nešlo strávit. A úplně mě přešla chuť na další lahůdky. Jako by mi velký Stvořitel zapečetil tlamu i žaludek – nic nemohlo ani dovnitř, ani ven. Trvalo to celé tři dny, než jsem se toho neřádu zbavila. Nějak se mi ho nakonec podařilo vyplivnout. Neumíte si představit, jak se mi ulevilo. A taky jsem byla docela spokojená, že mě Bůh použil, aby uskutečnil svůj plán. Už víte, kdo jsem?
Mluví druhé zvíře: Mám ráda semínka a plody – z nouze se spokojím i se žaludy nebo bukvicemi. Potravu shromažďuji ve voleti a odtud putuje teprve do žaludku. Kvůli lepšímu trávení sezobnu sem tam i nějaký kamínek. Mám bezkonkurenční orientační smysl a dokážu letět rychostí až 160 km/h. Bůh mě použil k tomu, aby náš rod při obrovské světové katastrofě nevyhynul. A kromě toho jsem dostala od Boha osobně zvláštní úkol vyřídit jeho příteli fantastickou zprávu: „Už to brzy skončí.“ Víš, kdo jsem?
– 23 –
Měřím metr, no a co !
(pokračování)
Mluví třetí zvíře: Patřím do kategorie hospodářského zvířectva a jsem velmi oblíbený jako nosič těžkých nákladů. Když na to přijde, dokážu pelášit rychlostí až 50 kilometrů za hodinu. Jsem ještě docela mladý. Až dosud jsem si hlavně hrál, tulil se k mamince a nechal se od ní rozmazlovat. Ale už brzy to budu mít za sebou – ty hodiny, dny a týdny učení. A pak přijde ten velký den, kdy začnu konečně dělat to, k čemu jsem byl stvořen. Ale co má znamenat tohle? Přijde ke mně jakýsi cizinec, odváže mě a vede pryč. Nevím kam a nevím proč. Ledaže… no opravdu, byl to docela zvláštní úkol od samého Stvořitele. Nevím o žádném jiném kolegovi, který by na svém hřbetě vozil Boha. Už víš, kdo jsem? Další hádanky a obrázky najdete na www.timdvadva.net. připravila: Lucie Kučerová
Správné odpovědi jsou: 1) Velryba, která Jonáše spolkla, když utíkal od Boha. 2) Holubice, kterou měl Noe v korábu. 3) Oslátko, na kterém vjel Ježíš do Jeruzaléma několik dnů před svou smrtí. << zpět na obsah
– 24 –
Senior club
Milí čtenáři, dovolte mi červnové čtení Seniorclubu zahájit osobně. V úterý jsme pohřbili dědečka. Jmenoval se Kučera, ale protože ve vesnici, odkud pocházel, žili Kučerovi v každých druhých dveřích, rozeznávali se přezdívkami. Jeho rodině říkali U Ježíšků. Děda za tu přezdívku nebyl rád. Značila, že v mládí s bratry ministroval, sám to však ironizoval vyprávěním, jak jako ministranti chodili faráři tajně na mešní víno. Děda byl člověk jadrný. Dovedl nadávat, že by i hory zčervenaly. Dvakrát se léčil z alkoholismu – později tomu říkal střední a vysoká. Ve fabrice často pracoval pod parou, přesto tak, že měl díky výkonu nejvyšší plat z vesnice. Ostatně, výrobky v dílně i „prodával“ méně zručným kolegům za lahve jabčáku nebo rybízáku, který by sám přes kontroly na vrátnici nepronesl. Byl známá firma. Děda (ve skutečnosti manželův dědeček) byl příkladem člověka, kvůli němuž musíte stále předhodnocovat ten schematický a prvoplánový pohled křesťanstva, že člověk věřící bývá o něco lepší než neznaboh. Přes všechny minusy byl vzorem velkorysosti, bavič, vypravěč, dříč, ochranitel a rytíř své ženy, které přitom svým pitím a nadáváním tak často ubližoval, a taky křehká povaha. Slepice zabíjela ona. Nevím, jestli si děda na Boha a modlení z mládí vzpomněl, když se jeho život chýlil ke konci. Nemluvil o tom. Jednou, když už vážil sotva 50 kilo a z postele téměř nevstával, jsem na to chtěla zavést hovor. Nenašla jsem odvahu. Vyprávím o tom proto, že ne jednoho, ale kolektivy podobných nám drahých lidí nevěřících a nekostelových neseme v srdcích snad všichni. V minulém čísle Žabokuku jsme s Josefem Daňkem přemýšleli o těch, kteří nepředali víru svým dětem. V jistém smyslu bychom tuto skupinu mohli rozšířit i o nás, kdo máme nevěřící manžele a manželky, bratry, sestry, švagry a švagrové… Milí farníci, vy všichni, kdo takové břímě nesete, buďte povzbuzeni. Naší silou je modlitba, máme šanci svědčit svým příkladem a životem. Bůh naše prosby slyší, byť jsou naše logika a vidění na hony vzdáleny od toho jeho, a tak se nám možná zdá, že se výsledky nedostavují. Jednou se budeme divit, kdo nás předešel do Božího království (Mt 21, 31). připravila: Lucie Kučerová
<< zpět na obsah
– 25 –
Rok kněží
Jan Maria Vianney U příležitosti 150. výročí úmrtí sv. Jana Marie Vianneye, faráře arského, vyhlásil papež Benedikt XVI. ode dne 19. 6. 2009 Rok kněží. Napsal kněžím také k zahájení této události svůj list, ve kterém ukazuje na vzor sv. Jana Vianneye a vybízí kněze, aby se stali posly pokoje ve světě. Jan Maria Vianney, zvaný farář Arský, se narodil 8. května 1786 ve Francii. Mládí prožíval v době Francouzské revoluce, kdy byli křesťané pronásledováni. Přesto přijal v tajnosti první svaté přijímání a brzy se rozhodl stát se knězem. Studijní požadavky v semináři však pro něj byly náročné, a proto musel seminář opustit. Ujal se ho však farář z Ecully a v roce 1815, když bylo Janovi třicet let, přijal kněžské svěcení. Čtyři roky působil jako kaplan v Ecully. Poté mu byla svěřena nábožensky vlažná farnost a zchátralá fara v Ars sur Formans. Horlivě a obětavě zde začal působit na mravní obnovu své farnosti. Za několik let se vesnice zcela změnila. Nevyčerpatelnou trpělivostí, stálou dobrotou, dllouhými hodinami strávenými ve zpovědnici a v neposlední řadě svými nadpřirozenými dary milosti se Janovi podařilo vzkřísit víru svých farníků. Prostá a srozumitelná kázání Vianneye začala brzy do Arsu přitahovat také poutníky z okolí. Diecézní biskup ho jmenoval čestným kanovníkem, vláda v roce 1855 rytířem čestné legie. Zemřel 4. srpna 1859 ve věku 73 let zcela vyčerpán na své faře. Pozůstatky tohoto věrného kněze jsou uloženy v bazilice, která byla vystavěna nad původním farním kostelem v Arsu. 31. května 1925 byl papežem Piem XI. svatořečen a v roce 1929 jmenován patronem všech kněží. připravil: otec Josef Daněk
<< zpět na obsah
– 26 –
Letem světem
Katolická charismatická konference 21. ročník se bude konat ve dnech 7. až 11. července 2010 v Brně. Hlavní program proběhne na brněnském výstavišti BVV. Program konference tvoří přednášky, adorace, neformální setkání, společná modlitba a bohoslužby. Motto: „Uviděl ho a byl pohnut soucitem“ (Lk 10, 33) Pozvání přijali: francouzský kněz Jacques Philippe, P. Vojtěch Kodet, P. Aleš Opatrný, Katka Lachmanová, P. Tomáš Holub, P. Bogdan Stepien, John de Jong s kapelou, Josef Zeman, Marie Svatošová a další. Internetové stránky: konference.cho.cz
Podzimní pouť do věčného města V období podzimních plískanic připravuje naše farnost pouť do slunné Itálie. Naším cílem však nebude nasbírat si sluneční paprsky do zásoby, ale projít si místa spojená s životem církve, svatých a posílit se ve víře. Cestou na jih navštívíme Padovu – místo působení sv. Antonína, zastavíme se v Orvietu – místu, kde se uchovává relikvie eucharistického zázraku, a pak nás čeká Řím. Plánujeme projít si všechna důležitá místa – hlavní římské baziliky, fontány a schodiště, vykopávky starověkého Říma i malebná zákoutí toho současného. Nahlédneme do počátků řeholního života v benediktinském klášteře na Monte Cassinu, a také do první poštovní schránky na světě v Castelgandolfu. Při zpáteční cestě plánujeme zastavení v Asissi u sv. Františka. V této chvíli je zájezd již obsazen, ale možnost modlit se za plody této pouti je otevřená pro všechny. Za přípravný team se na pouť těší a o modlitby prosí Míla, fma
– 27 –
Letem světem
(pokračování)
Brněnské biskupství oznamuje V Praze se ve dnech 20. – 21. 4. 2010 konalo 80. plenární zasedání České biskupské konference, na kterém biskupové Čech, Moravy a Slezska vydali prohlášení ke koncepci sexuální výchovy na školách, jak ji navrhuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Prohlášení ČBK k záměrům MŠMT v oblasti sexuální výchovy na základních školách Čeští a moravští biskupové na svém zasedání zhodnotili materiály MŠMT vydané k realizaci koncepce podpory a ochrany zdraví ve školách, jmenovitě Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách (dále Doporučení) a metodickou příručku Sexuální výchova – vybraná témata (2009) (dále Příručka) – a zveřejnili následující prohlášení: Biskupové vnímají závažnost zmíněných materiálů, které jsou podle vyjádření autorů počátkem pro vytváření jednotné strategie rámcového vzdělávacího programu a odborné formace vyučujících. ČBK považuje za nezbytné, aby tak závažnému kroku předcházela diskuze pedagogů s dalšími zainteresovanými skupinami, k nimž v prvé řadě patří rodiče dětí. Nic takového se dosud nestalo. Přitom platná novela tzv. školského zákona zakládá právo zákonných zástupců vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí vzdělávání. S uplatněním tohoto práva Doporučení nepočítá. Za nepřípustné považujeme vyznění metodické Příručky, které diskriminujícím způsobem zvýhodňuje výchovu výlučně zaměřenou na individuální prospěch jednotlivce. Nabízené didaktické náměty nejenže popírají záměr Doporučení, aby si žáci „osvojili a kultivovali odpovědné chování, rozhodování a komunikaci v situacích souvisejících s reprodukčním zdravím, partnerskými vztahy, rodinným životem a rodičovstvím“, ale doporučují takové formy a metody, které ohrožují mravní výchovu mládeže, což je jednání, které má trestněprávní charakter. Při aplikaci zmíněných postupů způsobem uvedeným v Příručce lze očekávat, že bude zraňována důstojnost dětí i samotných pedagogů. ČBK podporují snahu podávat dětem i mládeži dostatek informací, které by posloužily pro utváření zralé lidské osobnosti. Je však přesvědčena, že by se tak mělo dít s respektem ke kulturnímu, sociálnímu a rodinnému kontextu. V Praze dne 21. 4. 2010 Čeští a moravští biskupové
– 28 –
Letem světem
(pokračování)
Výroční den služebníka Božího R. D. Jana Buly Ve čtvrtek 24. 6. 2010 o slavnosti Narození sv. Jana Křtitele se bude konat výroční den služebníka Božího R. D. Jana Buly, který by v tento den oslavil 90. narozeniny. Na Biskupství brněnském bude připraven odpolední program: 14.00 Petrov 2 zahájení odborné konference, na které vystoupí: D. PhDr. Jindřich Zdík Zdeněk Charouz, OPraem., Th.D.; Mons. Mgr. Karel Orlita, JU.D.; Ing. Adolf Rázek; Mgr. Jan Růžička; PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. 16.30 Petrov 2 vernisáž výstavy o životě a smrti služebníka Božího R. D. Jana Buly 17.30 katedrála pontifikální mše sv. celebrovaná Mons. ThLic. Vojtěchem Cikrlem Nad konferencí a výstavou převzal záštitu Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, diecézní biskup brněnský. Další informace naleznete na internetových stránkách www.biskupstvi.cz/kanonizace.
Teologický kurz Biskupství brněnské opět otevře v příštím školním roce pro nejširší katolickou veřejnost Teologický kurz. Kurz bude probíhat od října 2010 do června 2011 dle stanoveného rozvrhu (17 sobotních setkání, asi 1× za 14 dní, vždy cca od 8 do 14.15 hodin). Teologický kurz je vhodný pro zájemce, kteří si chtějí upevnit nebo rozšířit své náboženské vzdělání. Dále je tento kurz nutný jako první stupeň vzdělání pro budoucí katechety na farách, pokud nestudují přímo Teologickou fakultu (druhým stupněm je kurz Katecheta, který na Teologický kurz naváže v dalším roce). Je nutný také pro zájemce o kurz Služba ve farnosti (ti, kdo mimořádně podávají svaté přijímání, pracují jako lektoři, vedou různé společné modlitby atd. a chtějí důkladnější vzdělání). Je určen rovněž pro pastorační asistenty, kteří dosud nemají teologickou fakultu, Katechetický kurz ani Teologický kurz v minulosti. Velmi doporučeníhodný je pro budoucí uchazeče o studium na teologických fakultách. Přihlášky do Teologického kurzu se podávají na Diecézním katechetickém centru (formulář přihlášky je přílohou těchto ACEB) nejpozději do 10. 9. 2010. Podmínky přijetí: včasné odevzdání přihlášky potvrzené duchovním správcem, křest, biřmování, maturita (v individuálních případech lze prominout). – 29 –
<< zpět na obsah
Anketa
„Která kniha vás v poslední době zaujala?“ Markéta, 32 let
Jmenuji se Ašer Lev, Dar Ašera Leva (Chaim Potok) Prsatý muž a zloděj příběhů (Miloš Formánek) Sabina, 14 let
Mnoho povyku pro nic (William Shakespeare) „Líbí se mi způsob humoru, který je na svou dobu velmi ojedinělý. Je to příběh o lásce, což se mi v mém věku líbí.“ Pavel, 49 let
Posvátné stezky (Gary Thomas) „Přestože náš duchovní život má jeden cíl a tím je setkání s Bohem, existují různé stezky, které k tomuto cíli vedou. Gary Thomas ve své knize pojmenovává devět duchovních temperamentů. Někdo se setkává s Bohem skrze přírodu – tzv. Naturalista, jiný skrze rozjímání před Nejsvětější svátostí – kontemplativní křesťan, další skrze samotu a půst – asketik atd…“ Jana, 44 let
Jak se modlit za své děti (Quin Sherrerová a Ruthanne Garlocková) „Kniha nás seznamuje na konkrétních příkladech a svědectvích s tím, jak je důležité modlit se za své děti, žehnat jim a odpouštět. Máme se učit děti přijímat, i když se nechovají podle našich představ. A když jsou dospělí, měli bychom se modlit za jejich zaměstnání, partnery, rodiny, i za naše vnoučata.“ Marie, 35 let
Muž, který sázel stromy (Jean Giono) Honza, 34 let
Co je bez chvění, není pevné (Tomáš Halík) Eva, 58 let
Na letní dovolenou si šetřím bestseler Hermafrodit, který mi doporučilo mnoho přátel. Je to velká historická sága.
– 30 –
Anketa
(pokračování)
Lenka, 34 let
Bez dechu čtu vsechny díly trilogie od Stiega Larssona, už dlouho jsem nečetla něco tak skvěle napsaného. Líba, 47 let
Kamarádka mi půjčila knihu křesťanského psychologa Tajemství milování. Je to vkusně napsaná kniha o mnoha aspektech intimního života. otec Josef Daněk
Zlodějka knih od Markuse Zusaka. Silné téma holokaustu. Od ucha k uchu „Tati, jak jsem se dostal na svět?“ „Přinesl tě čáp, Filípku.“ „A jak maminka?“ „Tu taky přinesl čáp.“ „A tebe tati, taky?“ „Mě taky!“ „A co dědeček, tati?“ „Toho taky přinesl čáp!“ A malý Filípek si do sešitu se školní úlohou pod nadpisem „Původ mé rodiny“ napsal: „Už tři pokolení nebyl v naší rodině zaznamenán normální porod.“
„Jirko, vynes tu kočku ven, nemůžu poslouchat ty příšerné zvuky! Kde to zvíře vlastně je?“ „Sedíš na něm, tati.“ Ptá se gangster svého syna, jak dopadly ve škole zkoušky. „Výborně, tati, křížový výslech trval asi půl hodiny. Nedostali ze mě ani slovo!“
„Mně se vůbec nelíbilo, Evičko, jak tě ten mládenec před domem líbal!“ „Ani mně, tatínku, ale když on je ještě takový nezkušený.“ „Ukaž ruce!“ rozčiluje se otec při obědě na syna. „To je k neuvěření, jak máš ty ruce špinavé. Viděl jsi někdy, že bych si sedl ke stolu s tak špinavýma rukama?“ „Ne, tati, jako kluka jsem tě neznal!“
„Tak Frantíku, říkáš, že mamince je už líp?“ „Jo, přesně tak, je jí líp, ale ještě ne úplně dobře. Včera mi už sice napohlavkovala, ale na tátu si ještě netroufla.“ Otec kroutí hlavou nad synovým vysvědčením. Syn říká s účastí: „Co si myslíš, tati? Zavinily to dědičné vlastnosti nebo špatný vliv okolí?“ Syn se ptá táty, proč se indiáni malují. „To se chystají do boje,“ odpoví otec. Za chvíli syn volá na otce: „Tati, dej si bacha, máma za chvíli vyrazí do boje!“
– 31 –
<< zpět na obsah
Všechno má svůj čas Je čas práce, i čas odpočinku, čas běžet, i čas zapálit si dýmku. Čas sázet, i čas sklízet plody, čas žíznit, i čas se napít chladné vody. Čas moudrosti, i čas nerozumných sporů, čas stoupat k vrcholku, i čas sestupovat dolů. Čas smutku, kdy bolest srdce svírá, čas naděje i lásky, kdy sílí naše víra. Čas slunce, i čas, kdy za límec nám sněží, čas skotačit, i čas, kdy zvedám se jen stěží. Čas dávat, i čas přijímat dary, čas úspěchů, i čas, kdy přijdou zmary. Čas hříchů, i čas odpuštění, čas spánku, i čas nočního bdění. Čas nenávisti, i čas milování, čas ledu, i čas jarního tání. Čas na procházku letním ránem, čas, kdy setkávám se s Pánem. Jak říká kazatel – všechno má svůj čas, však kolik nám ho zbývá, to neví nikdo z nás. Jan Šlachta
