(1) NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
Pőedpokládala, že po tőíatőiÿtvrtěhodinovém letu z Colorada do New Yorku se její život navždy změní – ještě víc než teĐ. Emily Cooperová se zpocenými dlaněmi držela postranic sedadla, a když se motory chystaly ke startu, zavőela oÿi. Nikdy neměla létání ráda, vlastně se ho šíleně bála. Pőesto si vzpomínala na chvíle, kdy se jí muka toho, že je tőicet tisíc stop nad zemí, vyplatila. Líbilo se jí, když poprvé odjela z domova na kolej, uchýlila se na tropický ostrov nebo navštívila milovanou rodinu. Tato cesta jí však nenabízela nic pőíjemného – pouze pocit ztráty a zármutku. Její pőítel Dillon, který se na ni díval, byl jedním z dţvodţ, proÿ se každé ráno probouzela. Zőejmě si všiml, že je její výraz naplněn nejistotou z toho, co ji ÿeká. Vzal ji za ruku, naklonil se k ní a odhrnul jí z obliÿeje pramen vlasţ. „Všechno bude v pohodě, Em,“ zašeptal. „Než se vzpamatuješ, budeme zase na zemi.“ Donutila se k úsměvu, váhavě se obrátila a zadívala se na hory se zasněženými vrcholky, které mizely pod mraky. S těžkým srdcem se v duchu louÿila s domovem. Opőela si hlavu o okénko a nechala svou mysl volně plynout několika minulými měsíci. Koncem őíjna posledního roÿníku vysoké školy zazvo-
8
G A I L M c H U G H OVÁ
nil telefon. Až do té chvíle jí život pőipadal… dobrý. Pőed měsícem vstoupil do jejího světa Dillon, známky dostávala takové, jaké být měly, a ze spolubydlící Olivie Martinové se vyklubala jedna z nejlepších pőítelkył, jaké kdy poznala. Když ten den zvedla telefon, neÿekala, co se dozví. „Pőišly výsledky testţ, Emily,“ sdělila jí starší sestra Lisa. „Máma má rakovinu prsu ve ÿtvrtém stadiu.“ Po těch posledních sedmi slovech Emily pochopila, že život už nikdy nebude stejný. Ani trochu. Jejímu pevnému bodu, ženě, kterou zbožłovala nejvíc na světě, a jedinému rodiÿi, kterého měla, zbývaly necelé tői měsíce života. Na to, co následovalo, nemohla být nikdy pőipravená. Souÿástí jejího života se stalo dlouhé dojíždění jednou týdně ze státní univerzity v Ohiu do Colorada, aby se o matku v několika posledních měsících aspoł zÿásti postarala. Byla svědkem toho, jak silná, energická duše schází pőed oÿima a stává se z ní troska, v níž by ji pőed smrtí nikdo nepoznal. Pői náhlé turbulenci, která otőásla jejími napjatými nervy, sevőela Emily Dillonovu ruku a znovu na něj pohlédla. Rychle se usmál a pőikývl, v podstatě jen proto, aby jí dal najevo, že se nic zlého neděje. Položila si hlavu na jeho teplé rameno a zaÿala myslet na roli, kterou v tom všem sehrál – na nesÿetné lety z New Yorku do Colorada, aby byl s ní, krásné dárky, které jí posílal, aby vytrhl její mysl ze šílenství, které jí niÿilo život, noÿní telefonáty, kdy si s ní povídal, aby měl jistotu, že to zvládá. Dokonce jí pomohl zaőídit pohőeb, radil jí pői prodeji domu, v němž vyrţstala, a nakonec se zasloužil i o její pőestěhování do New Yorku. To vše tvoőilo souÿást toho, proÿ ho tak vroucně milovala. Když letadlo pőistálo na newyorském letišti LaGuardia a Emily mu stále kőeÿovitě svírala ruku, pohlédl na ni,
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
9
zlehka se uchechtl, naklonil se k ní a políbil ji. „Hlavu vzhţru, není to tak hrozné,“ őekl a pohladil ji po tváői. „TeĐ jsi oÞciálně Newyorÿanka, zlato.“ Po snad nekoneÿné chţzi letištní halou mávl na taxi a rozjeli se směrem k bytu, kde měla bydlet spoleÿně s Olivií. To bylo pro Dillona citlivé téma. Když mluvil s Emily o pőíletu do New Yorku, pőál si, aby žila s ním. Emily však zastávala názor, že bude lepší, když se aspoł prozatím nastěhuje k Olivii. Cesta napőíÿ kontinentem byla dost velkou změnou sama o sobě a Emily se nechtěla v té situaci vystavovat ještě většímu tlaku. Aÿkoli Dillona hluboce milovala, slabý hlásek v hlavě jí radil, ař poÿká. Spoleÿného bydlení si v budoucnu užijí ažaž. Nakonec to vzdal, ale ne bez boje. Jakmile taxi zastavilo, Emily vystoupila a rozhlédla se. Okamžitě ji ochromily zvuky velkoměsta. Vzduch prosycovalo troubení aut, skőípění brzd a kvílení sirén. Lidé si povídali a pokőikovali jeden na druhého, jejich kroky se na betonových chodnících hlasitě rozléhaly a plynulý proud na sobě natěsnaných taxíkţ pőipomínal žluté moőe. Něco takového nikdy dőív neviděla ani neslyšela. Výpary stoupající z kanálţ se vznášely nad rozpálenými chodníky jako duchové. Rozlehlé coloradské lesy a ÿistá jezera byly nahrazeny ocelí a betonem, nepőíjemným rachotem a hustým dopravním ruchem. Bude si na to muset zvyknout. Zhluboka se nadechla a následovala Dillona do budovy. Portýr je pozdravil zvednutím klobouku a zazvonil na Olivii, aby jí oznámil, že dorazili. Vydali se nahoru do patnáctého patra, vděÿní, že mohou jet výtahem. Jakmile vstoupili do bytu, Olivia pronikavě zavýskla, rozběhla se k nim a Emily objala. „Jsem tak šřastná, že jsi tady!“ vyhrkla a vzala její tváőe do dlaní. „Jaký byl let?“
10
G A I L M c H U G H OVÁ
„Obešla jsem se bez práškţ i bez alkoholu.“ Emily se usmála. „Takže bych őekla, že docela fajn.“ „Zvládla to.“ Dillon došel k Emily a objal ji kolem pasu. „Nikdy bych nedovolil, aby se jí něco stalo.“ Olivia po něm loupla hnědýma oÿima a založila si ruce na hrudi. „Jasně, protože ty bys byl urÿitě schopný zabránit zőícení letadla, Diletan… chci őíct – Dillone.“ Sjel Olivii zamraÿeným pohledem a postavil Emilyin kufr na podlahu. „Správně, Olivere Twiste. Jsem extra tőída, superman, takže na to nezapomínej.“ Emily vzdychla. „Je to už nějaká doba, co jsem byla s vámi dvěma dohromady. Zapomněla jsem, jak se vzájemně milujete.“ Olivia se uculila a sáhla po Emilyině ruce. „PojĐ, provedu tě tu.“ Zatáhla ji na chodbu a pak se otoÿila k Dillonovi. „Udělej něco užiteÿnýho a vybal jí aspoł věci, bruÿoune.“ Dillon ji ignoroval, sedl si na gauÿ a zapnul televizi. „Panebože, Olivie,“ zachichotala se vedle ní Emily. „Kam na ty pőezdívky chodíš?“ „Pch.“ Olivia mávla pőezíravě rukou. „Vzhledem k tomu, jak se chová, mi to jde samo.“ „No, právě teĐ mě oba doháníte k šílenství.“ „Nic neslibuju, ale pokusím se toho vyvarovat, kámoško.“ Olivia ji provedla po elegantním moderním bytě se dvěma pokoji a dvěma koupelnami. I když byl poměrně malý, kuchył byla zaőízena bílým starožitným kredencem, žulovou pracovní deskou a nerezovými doplłky. Velké okno v obývacím pokoji nabízelo výhled na Columbus Avenue, pěknou oblast newyorské Upper West Side. Byt byl nádherný a Emily by si ho bez Olivie nemohla dovolit – pokud nechtěla být závislá na Dillonově pomoci.
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
11
Aÿkoli Olivia pracovala a starala se sama o sebe, pocházela z bohaté rodiny, takže peníze u ní nikdy nehrály velkou roli. Navzdory tomu, že s bratrem Trevorem vyrţstali na severním pobőeží Long Islandu, oba se drželi pői zemi jako málokdo z Emilyiných známých. Když Dillon pomohl Emily, aby se zabydlela, odešel s tím, že se později veÿer vrátí. Olivia okamžitě vytáhla lahev ÿerveného vína a dvě skleniÿky. Pak odvedla Emily na gauÿ, odhrnula si blonĐaté vlasy na stranu a sklesle se na ni zadívala. „Vím, že to bylo těžké, ale opravdu jsem šřastná, že jsi tady.“ Emily se zatváőila stejně smutně. Sváőely se v ní protichţdné emoce – zármutek kvţli tomu, jaké okolnosti ji pőivedly do New Yorku, a štěstí, že svým pőestěhováním uÿinila ve vztahu s Dillonem obrovský krok – i když s ním zatím nebydlela. Usrkla vína a položila si nohy na gauÿ. „Taky jsem šřastná.“ Olivia se zatváőila zvědavě. „Vyÿetl ti ten budižkniÿemu, kde bydlíš?“ „Ne, nevyÿetl,“ zavrtěla hlavou, „ale chce, abych se k němu koncem léta nastěhovala.“ „V tom pőípadě mu pověz, ař si to nejdőív vyőídí se mnou,“ zabrblala Olivia. Emily pői jejím prohlášení pobaveně zavrtěla hlavou. „Myslím to vážně, Em. Musí ti dopőát trochu volnosti.“ „Neměj strach. Nějakou dobu tu zţstanu.“ Emily se rozhlédla po bytě. Oÿi jí spoÿinuly na hromadě krabic v rohu. „Na tohle se vţbec netěším.“ Kývla tím směrem. „Zítra nemusím do práce,“ prohodila Olivia a nalila si druhou sklenku vína. „Uděláme to potom. TeĐ si hlavně odpoÿił.“ Dalších několik hodin se tím do puntíku őídily – a odpoÿívaly. Nemluvily o rakovině, o smrti ani o život-
12
G A I L M c H U G H OVÁ
ních oÿekáváních. Pouze popíjely ve spoleÿném bytě lahev vína a jedna z nich právě zaÿínala novou životní kapitolu.
Za dva týdny stála Emily pőed italskou restaurací v centru Manhattanu. Otevőela dveőe a vešla na místo, kde měla pőes léto pracovat. Pőelétla místnost pohledem a hledala muže, který ji pőed několika dny zaměstnal – Antonia D’Dinata, rodilého, asi tőicetiletého Newyorÿana. „Tady jsi, Emily.“ Antonio k ní s úsměvem pőistoupil. „Jak se první den cítíš?“ Prohlédla si jeho tmavé vlasy po ramena. „Tak, jak se to asi dá oÿekávat.“ „Možná to dívce z coloradského venkova nahání trochu strach, ale urÿitě si rychle zvykneš.“ Následovala ho do kuchyně, kde ji pőedstavil kuchaőţm. Všichni se pőátelsky usmívali, ale Emily, která si už na koleji pőivydělávala jako servírka, věděla, že jejich laskavost brzy zmizí. Nakonec na ni budou ővát, ař si u okénka vyzvedne objednávky, a nepochybně se pőestanou tváőit pőívětivě. Uvázala si ÿernou zástěru a Antonio ji nasměroval k servírce zhruba v jejím věku. Emily se pobaveně zadívala na její vlasy. Vybledlou blond pőekrývaly duhové proužky snad ve všech odstínech, jaké si uměla pőedstavit. „Ahoj, já jsem Emily.“ Popošla blíž. „Antonio őíkal, že se tě mám dneska držet.“ Dívka opětovala úsměv a podala Emily knihu objednávek a pero. „Takže ty jsi ta nová? Jsem Fallon, ráda tě poznávám.“ „Já tebe taky.“ „Niÿeho se neboj. Mně pőipadá, že tu pracuju už od
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
13
narození.“ Její veselé šedé oÿi se ještě o něco rozšíőily. „Ukážu ti, jak to tu chodí, a za chvíli tu budeš moct pobíhat se zavázanýma oÿima.“ „To zní dobőe.“ Emily se zasmála. „Slyšela jsem, že jsi z Colorada.“ „Ano, z Fort Collins.“ „Dáš si?“ zeptala se Fallon a nabídla jí šálek kávy. „Jedna z mých závislostí.“ Emily šálek pőijala. „Díky. Bydlíš v New Yorku celý život?“ „Narodila jsem se tu a vyrostla.“ Fallon se posadila k bufetu a pokynula Emily, ař si k ní pőisedne. „Ještě je brzy. Rušno zaÿne být až tak za hodinu.“ Emily se uvelebila vedle ní a usrkla kávy. Rozhlédla se po restauraci a dívala se, jak personál prostírá stoly. Antonio s nimi mluvil jazykem, o kterém Emily pőedpokládala, že je to španělština. Nervózně zvýšil hlas a pokynul k newyorským ulicím. „Co tě pőivádí na druhý konec země do města, které nikdy nespí?“ zajímala se Fallon. „Jsi hereÿka nebo modelka?“ „Ani jedno,“ odpověděla Emily a snažila se nevnímat bolest, která se jí usadila na hrudi. Ta rána byla stále tak ÿerstvá, jako by ji někdo posypal solí. „V lednu mi umőela máma. Po její smrti nemělo smysl tam zţstávat.“ Fallonin výraz zněžněl. „To je mi líto. Smrt ÿlověka hrozně zasáhne, to je jasné. Mně pőed několika lety umőel táta na infarkt, takže vím, jak ti je.“ Vzdychla a na okamžik se odvrátila. „Bez ohledu na věk, pţvod i majetek se nás jednou všech dotkne smrt.“ Emily pőipadalo, že je ta poznámka na tak mladou dívku moudrá, ale na druhou stranu věděla, že smrt pőiměje ÿlověka vidět svět úplně jinak. „Máš pravdu. To s tvým tátou mě mrzí.“
14
G A I L M c H U G H OVÁ
„Jo. Od jeho smrti neuplyne ani den, kdy bych na něho nemyslela.“ Fallon se odmlÿela. „Co tvţj otec? Pőestěhoval se sem s tebou?“ Další choulostivé téma, ale takových s postupem ÿasu nevyhnutelně pőibývalo. „Ne. Od svých pěti let nejsem s ním ani s jeho rodinou v kontaktu. Vlastně si na něj vţbec nevzpomínám.“ „Další šlápnutí vedle,“ ušklíbla se Fallon. „Promił. Nemám se tě zeptat spíš na štěłata nebo něco takového?“ Emily zavrtěla hlavou. „Netrap se tím, nic se nestalo. A kromě toho žádná zvíőata nemám, takže bychom se dostaly do slepé uliÿky.“ „Já taky ne. Jsou rozkošná, ale všude nadělají.“ Fallon se zasmála a pohodila culíkem. „Co konkrétně tě pőimělo pőijet do New Yorku? Máš tu pőíbuzné?“ „Tady ne. Starší sestra žije v Kalifornii.“ Emily usrkla kávy. „Ale bydlí tu mţj pőítel Dillon. Zaÿali jsme spolu chodit, když jsem byla v posledním roÿníku na vejšce.“ Fallon se uculila. „Školní láska?“ „Vlastně ne, když jsme se poznali, už tady bydlel. Na víkend pőijel na návštěvu bratr mojí spolubydlící a Dillon byl s ním.“ „Není fascinující, jaké náhody svedou lidi dohromady?“ Fallon se zadívala Emily do oÿí. „Chci tím őíct, že kdyby si Dillon nevyrazil s bratrem tvé spolubydlící na výlet, vţbec byste se neseznámili. Život je hrozně zvláštní.“ Emily už věděla, že si s Fallon padla do noty. „Naprosto souhlasím. Osud a cesty, které se pőed námi otvírají, jsou jako jedna velká skládaÿka, která do sebe na konci zapadne.“ „Pőesně tak,“ pőikývla Fallon. „Co jsi ve škole studovala?“
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
15
„Pedagogiku. Zaÿala jsem rozesílat životopisy a doufám, že ze mě bude uÿitelka.“ Fallon se zamraÿila a na světle se jí zaleskl piercing ve rtu. „Takže nás na konci léta opustíš?“ „Ne, pravděpodobně zţstanu i dál na pţl úvazku.“ „Prima.“ Vstala, takže se její vysoká postava tyÿila nad Emily. „Chodíš do klubţ?“ Emily svraštila ÿelo. „Do klubţ?“ „Jo, bavit se.“ Fallon zavrtěla boky ze strany na stranu. „Myslíš tancovat?“ Emily se zasmála. „Jasně, v Coloradu jsem chodila, ale tady mě to teprve ÿeká.“ „Super. Ráda uvádím nováÿky do klubového prostőedí.“ „Jsem pro. Dej mi vědět kdy.“ „Dám. Chodím s ÿtyőicetiletým chlápkem a ten mě dostane do těch nejsenzaÿnějších podnikţ v New Yorku, aniž bych musela platit vstupné.“ Emily pőikývla a usrkla kávu. „Sex je jen bonus,“ dodala Fallon. Téměő se zakuckala. „O tom nepochybuju.“ „Taky si myslím.“ Usmála se. „Fajn, holka, pţjdeme.“ Emily ji celý den sledovala. Fallon jí ukázala, co má zadávat do poÿítaÿe, a pőedstavila ji několika pravidelným zákazníkţm, od obchodníkţ až po stavební dělníky. Kolem oběda se restaurace zaplnila a jednomu ÿíšníkovi se udělalo špatně, takže Emily pár stolţ pőevzala. Aÿkoli se ještě dobőe nevyznala v jídelním lístku a pői práci na poÿítaÿi si nebyla jistá, zvládla to poměrně hladce. Na konci směny se jí z Falloniných informací, kteőí hosté dávají největší spropitné a kteőí jsou nepőíjemní rýpalové, toÿila hlava. Ale vzhledem k tomu, že to byl její první pracovní den, domnívala se, že to zvládla dobőe. Cestou ze dveőí ji Antonio zastavil s krabicí v ruce.
16
G A I L M c H U G H OVÁ
„Emily, náš poslíÿek už odešel,“ őekl s ustaraným výrazem. „Nemáš namíőeno k Chrysler Building?“ „Ne, ale je to jen pár blokţ odsud, ne?“ „Jo, na rohu Lexington a þtyőicáté druhé.“ „Mám to tam odnést?“ zeptala se Emily a ukázala na krabici. „Když budeš tak hodná.“ Emily pokrÿila rameny. „Klidně. Dojdu tam pěšky a potom pojedu domţ taxíkem.“ „Moc ti děkuju.“ Podal jí krabici a vzdychl úlevou. „Pőíští týden ti pőidám něco k platu.“ „To není potőeba, Antonio. Ráda se projdu.“ „Ne, ne, ne, trvám na tom. Uvidíme se zítra, venkovanko.“ Emily se smíchem zavrtěla hlavou, pobavená svou novou pőezdívkou. Zakymácela se na vysokých podpatcích a vykroÿila do horkého vlhkého vzduchu. þerven v New Yorku byl výrazně teplejší než v Coloradu. S vykulenýma oÿima procházela městem, stále ohromená, že tady žije. Vzduch byl prosycen hukotem dopravního ruchu a vţněmi linoucími se ze stánkţ pouliÿních prodejcţ. Zvykala si na New York líp, než pőedpokládala. Od metra, které jí vibrovalo pod nohama, až po rozmanitou směsici obliÿejţ se jí ze všeho v tomto městě toÿila hlava. Byla pőehlcena dojmy, ale v tom nejlepším slova smyslu. O tői krátké bloky dál došla zpocená do cíle.
Aÿkoli mu o tom otec vyprávěl, Gavin Blake až do onoho osudného odpoledne věőil, že láska na první pohled neexistuje. Blondýna v recepci mu věnovala plnou pozornost, ale od chvíle, kdy Emily vešla dovnitő, měl oÿi jen pro ni. Všiml si, jak se usmála na ÿlena ochranky. Okamžitě ho
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
17
zasáhla její krása. Hlavně však cítil, že ho to k ní pőitahuje, jako by měl kolem pasu uvázané lano a ona ho za druhý konec tahala k sobě. To magnetické pouto ho pőimělo k tomu, že dvakrát zamrkal a zavrtěl hlavou. „Mţžu vám s něÿím pomoct, sleÿno?“ zeptal se jí pracovník bezpeÿnostní služby. „Dobrý den, jen nesu objednávku,“ odpověděla Emily a krátce pohlédla na lístek. „Šedesáté druhé patro.“ Než muž staÿil odpovědět, Gavin houkl na druhou stranu haly: „Vezmu ji nahoru, Larry.“ Recepÿní, která ještě pőed Emilyiným pőíchodem upoutala Gavinovu pozornost, podrážděně našpulila rty. Emily zalétla pohledem k místu, odkud se ten hlas ozval. Pői pohledu na vysokého, úžasně pohledného muže, který k ní míőil, zatajila dech. Pocítila neklid, jako by veškerá její rozvaha vylétla oknem. Měl inkoustově ÿerné, nakrátko zastőižené a trochu chaoticky upravené vlasy, ostőe őezané rysy a ústa jako vymodelovaná zkušeným sochaőem. Pőelétla oÿima pružné tělo ukryté pod šedým oblekem a ve snaze vypadat, že ji jeho fantastický vzhled nevyvedl z míry, se obrátila zpátky k svalnatému ÿlenovi ochranky. „Jste si tím jistý, pane Blakeu? Mţžu jí ukázat cestu.“ „Naprosto jistý, Larry. Stejně jsem se chystal nahoru.“ Gavin se obrátil k Emily. „Dovolte mi, ař vám s tím pomţžu.“ Pokynul ke krabici. Jeho hlas po ní stekl jako brandy a Emily se sevőel žaludek. Pokusila se najít vhodná slova. „To není potőeba, vážně. Není to těžké.“ „Trvám na tom.“ Gavin se usmál. „A kromě toho je to skautská zásada ÿíslo jedna.“ I bez pronikavých modrých oÿí nebo šarmu, který mu unikal ze všech pórţ, ji jeho úsměv s dolíÿky ve tváői
18
G A I L M c H U G H OVÁ
okamžitě pőesvědÿil, že staÿí jediný jeho pokyn a většina žen si stahuje kalhotky. Každý den. Zdráhavě mu pőedala krabici a pokusila se nasadit chladný tón. „Dobőe, když to podáte takhle, zasloužíte si odznáÿek za dobrý skutek.“ „Díky. Už dlouho jsem žádný nedostal.“ Zasmál se. Pomalu se obrátil a zamíőil k výtahţm. Emily ho následovala a pőitom zahlédla v lesklých hliníkových dveőích svţj odraz. Vypadala jako zpocená šmudla, která jde utahaná z práce, a když se dveőe otevőely, nejradši by vzala do zajeÿích. „Až po vás,“ pobídl ji Gavin s úsměvem. Zatímco vcházela dovnitő, oÿima se laÿně pásl na jejích hedvábných kaštanově hnědých vlasech, které jí dosahovaly téměő až k pasu. Ženě s culíkem nikdy pőednost nedával, ale právě v tu chvíli mu pőipadala jako nejkrásnější stvoőení, které kdy viděl. Její obliÿej ve tvaru srdce, drobná souměrná postava a parfém, který ji obklopoval, najednou zpţsobily, že se nedokázal poőádně nadechnout. Vkroÿil do výtahu a snažil se nevnímat tak pronikavě její blízkost, ale bylo to marné. „Jste tu místo Armanda?“ prohodil a stiskl tlaÿítko dvaašedesátého poschodí. Emily se setkala s jeho pohledem a snažila se zachovat klid. Takhle zblízka si ještě víc uvědomovala, jak je úchvatný. V malém omezeném prostoru z něj vyzaőovala obrovská síla. Pootevőela rty, aby se snáz vyrovnala se svým zrychleným dechem. „Armanda?“ „Jo, místo Armanda.“ Gavin se ušklíbl a pohlédl na krabici s jídlem. „Bella Lucina. Moje kanceláő si tam objednává jídlo téměő každý týden. Obvykle ho nosí Armando.“ „Ach, samozőejmě. Ale já nejsem nový poslíÿek. Jen
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
19
tam pracuju. To je snad jasné, když mám na sobě uniformu a evidentně jsem holka, a ne kluk.“ Emily došlo, jak pitomě to zní, a zarazila se. Zhluboka se nadechla a zaÿala nanovo. „Dělám servírku. Šéf mě požádal, ař sem cestou domţ to jídlo odnesu, protože poslíÿek už odešel.“ Zaÿervenala se a nejradši by na místě umőela. Doslova. „Normálně dokážu vytvoőit smysluplnou větu.“ „Máte za sebou nároÿný pracovní den? To dokážu pochopit.“ Gavin se uchechtl a prohlížel si její obliÿej. Měla ty nejzelenější oÿi, jaké kdy viděl, a malé znaménko krásy dokonale umístěné nad horním rtem. Usmála se. „Jo, nároÿný den.“ V devětatőicátém patőe to cinklo, dveőe se otevőely a vešla nějaká žena. Na ÿerných jehlových podpatcích byla vysoká jako Gavin. Měla na sobě bílý kostým a rusé vlasy zkroucené do drdolu. „Dobrý den, pane Blakeu,“ promluvila zastőeným hlasem a stiskla tlaÿítko sedmaÿtyőicátého patra. Se svţdným úsměvem se naklonila k jeho uchu. „Doufám, že navážeme tam, kde jsme pőestali, když jsme se viděli naposledy.“ Gavin o krok couvl a v jeho obliÿeji se rozlil neÿitelný výraz. Úseÿně pőikývl. Žena se usmála a obrátila se ke dveőím. Gavin znovu pohlédl na Emily, jako by ho uvedlo do rozpakţ, že se s nimi ve výtahu neÿekaně objevila jeho známost na jednu noc. „Takže v Belle Lucině už nějakou dobu pracujete?“ Emily se kousla do rtu. „Ne, dnes jsem tam byla poprvé.“ „Nová práce umí ÿlověka vyÿerpat.“ Pőešlápl z nohy na nohu. „Doufám, že to šlo dobőe.“ „Celkem ano, díky.“
20
G A I L M c H U G H OVÁ
Výtah se otevőel, žena vystoupila a obrátila se ke Gavinovi. „Zavolej mi.“ Krátce kývl a ona odešla. Dveőe se zavőely a Emily s ním opět zţstala o samotě. „Není to moje pőítelkyně, jestli vás to napadlo.“ Emily na něj zmateně pohlédla. „Jak jste na to pőišel?“ Její neÿekaná sexuální energie ho svrběla na kţži. Vyhýbavě pokrÿil rameny a snažil se kout železo, dokud je žhavé. „Není to tak?“ „Neznáte mě natolik, abyste mohl odhadovat, co se mi honí hlavou,“ ušklíbla se. „To máte pravdu.“ Uculil se a o krok k ní pőistoupil. „Ale pőiznávám, že bych vás poznal rád.“ Skvělé. Nebyl v tom uhlazeném, nepőístojně drahém obleku jen senzaÿní, byl i ješitný. Zamrkala a snažila se nevnímat, jak lákavě voní, když je blíž. „Já ne.“ Zastrÿila si pramen vlasţ za ucho. Než staÿil zareagovat, zastavili ve dvaašedesátém patőe. „Už jsem tady.“ Emily se obrátila a vzala si od něj krabici. „Děkuju vám, že jste mi to pomohl vynést nahoru.“ „Za málo. Taky vystupuju.“ „Pracujete tady?“ zeptala se zmateně. Nechtěl jí vykládat, že mu spoleÿnost sídlící v tomto podlaží patőí, a tak se rozhodl pouze pro ÿásteÿnou pravdu. Rozšíőil ústa v širokém chlapeckém úsměvu. „Ano. Ta objednávka je moje.“ Emily zalétla oÿima k jeho pőitažlivým rtţm. „Takže už když jsem vešla dovnitő, jste věděl, že pojedu sem?“ „Měl jsem chvilku ÿas. þekal jsem na vás v hale.“ Rozzáőil se. „No, vlastně jsem ÿekal na Armanda, ale místo toho jsem byl poctěn cizí kráskou. Proto jsem se rozhodl, že se zachovám jako džentlmen a s tou krabicí vám pomţžu.“ Dlouhým, pružným krokem vyšel z výtahu.
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
21
„Nechcete se mnou poveÿeőet? Je toho víc než dost.“ „To nemţžu. Promiłte,“ vypravila ze sebe Emily a sáhla po tlaÿítku oznaÿujícím pőízemí. „Poÿkejte!“ Gavin se rychle naklonil do výtahu a pőidržel otevőené dveőe. V tu chvíli si pőipadal jako trouba, ale snažil se co nejrychleji vzchopit. „Bylo to ode mě hrubé a omlouvám se.“ Nervózně si prohrábl vlasy. „Rád bych vás pozval někdy na veÿeői. Vím, že kanceláőím chybí romantika, ale zkrátka moc pracuju. Pőesto jak už jsem őekl, pőál bych si vás vzít někdy veÿer do spoleÿnosti.“ Než se Emily zmohla na slovo, ozvala se zpoza stolu štíhlá tmavovlasá žena. „Pane Blakeu, máte na druhé lince hovor.“ Obrátil se k ní. „Napište mi, co chtějí, Natalie.“ Emily roztőesenými prsty rychle stiskla tlaÿítko. Dveőe se staÿily zavőít dőív, než se Gavin otoÿil zpátky. Opőela se o stěnu, chytila se mosazného zábradlí a snažila se vzpamatovat. Ten krásný neznámý měl na ni ochromující vliv. Zavrtěla hlavou. Neměla souhlasit, že sem to jídlo odnese. Vyšla z budovy a vydala se domţ.
„Vypadal dobőe?“ zeptala se Olivia sedící u stolu v kuchyni. Emily si položila prst na rty. „Ježiši, Olivie, Dillon je v mém pokoji. Ztiš se.“ Oÿima zalétla ke dveőím a pak zpátky ke své pőítelkyni. „Jo, vypadal. Úplně vyrážel dech. Chtěla bys, aby tě svlékl a spolkl zaživa. Byl prostě neodolatelný.“ Olivia se zasmála a potom si rychle zakryla ústa. „To zní úžasně,“ zašeptala. Emily pőikývla a zachichotala se. „Myslím, že bys měla požádat radši o místo toho poslíÿka.“
22
G A I L M c H U G H OVÁ
„Nevím. Takhle divně jsem ještě na nikoho nereagovala. Byl to hrozný trapas. I dítě ze školky by si vedlo líp.“ Olivia se samolibě usmála a s jiskőícíma hnědýma oÿima usrkla ze sklenky vína. „Jestli si dnes budeš pőedstavovat pana Vysokého, Tmavovlasého a Neodolatelného, budeš mít s tím pitomcem ohromný sex.“ Emily ji zlehka plácla pőes ruku. „Pőestał. Žádné myšlenky na pana Vysokého, Tmavovlasého a Neodolatelného nebudou.“ Uvolnila si vlasy z culíku. „Kromě toho miluju Dillona. S panem Vysokým, Tmavovlasým a Neodolatelným si užije nějaká jiná.“ „Dobőe, dobőe.“ Olivia se tiše uchechtla. „Ale aspoł víš, kde hledat náhradu.“ Než mohla Emily rozebrat svţj nový objev do větších podrobností, Dillon vyšel z ložnice obleÿený ve svém nejlepším obleku a vázance. Emily okamžitě zapomněla na sexy cizince a pásla se oÿima na jeho navlhlých tmavě blonĐatých vlasech a pohledném obliÿeji. Jinou hostinu nepotőebovala. „Myslela jsem si, že zţstaneme dneska veÿer doma,“ prohodila, popošla k němu a objala ho kolem pasu. „Pţjÿila jsem Þlm.“ Položil jí ruce na ramena, což bylo velice snadné, protože byl mnohem vyšší než Emily. „Veÿeőím s potenciálním klientem.“ Doloudal se k ledniÿce a vytáhl lahev vody. „Je to neÿekaná schţzka. Na televizi se koukneme pőíště.“ Emily se pői jeho nenuceném tónu zamraÿila. „Kolik neÿekaných veÿeőí stihneš v jednom týdnu, Dillone?“ Olivia si nahlas povzdychla, vstala a vyšla ze dveőí. Dillon se zhluboka nadechl. „Víš, že to patőí k věci, Emily. Jsem makléő. Potőebuju obÿas s klientem posedět u skleniÿky, abych dosáhl svého.“
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
23
„Chápu to, Dillone. Vážně.“ Emily se k němu pőitiskla. „Ale jsem tady už skoro měsíc, a zatímco ty chodíš na schţzky, já zţstávám poőád sama.“ Laškovně ho zatahala za vázanku. „Vídala jsem tě víc, když jsem bydlela v Coloradu.“ Odtáhl se a pőimhouőil oÿi. „Mluvíš jako ukłouraná husiÿka.“ Otevőel lahev s vodou a usrkl. „Jen klid. Měl bych se vrátit poměrně brzy.“ Mezi jejím oboÿím se objevila vráska. „Ukłouraná husiÿka? Co tím chceš őíct? Tak proÿ jsi sem vţbec chodil? Aby ses osprchoval?“ „Zavolali mi až potom, co jsem sem pőišel.“ „Možná bys měl dneska v noci jít spát k sobě.“ Rozvázala si zástěru a hodila ji na stţl. „Scházíš se s takzvanými klienty nejmíł pětkrát do týdne.“ Zvýšil hlas a podrážděně po ní pokukoval. „O co ti jde, Emily? Myslíš si, že ti lžu?“ „Nemám tušení. Jen jsem pőedpokládala, že se mnou budeš o něco ÿastěji,“ odpověděla a prohrábla si rukou vlasy. „Že mi pomţžeš, abych si tu trochu zvykla.“ Usrkl vody a naklonil hlavu na stranu. „Pőestěhoval jsem tě sem za svoje prachy. Co po mně ještě chceš?“ „To bylo ubohé, Dillone,“ vydechla a pőimhouőila zelené oÿi. „Já se tě o to neprosila. Klidně bych zţstala v Coloradu a pokraÿovali bychom ve vztahu na dálku.“ Pőistoupil k ní blíž, zvedl ruku a jemně ji pohladil po tváői. „Ne, nezţstala. Miluješ mě a po tom všem, co se stalo, potőebuješ být se mnou.“ Pohladil ji palcem po bradě. „A já zas miluju a potőebuju tebe. Tak pőestał mluvit nesmysly a nech mě, ař se domluvím s klientem a později se vrátím, fajn?“ Emily, která teĐ rozumně a bez emocí znovu posoudila situaci, si stoupla na špiÿky a pőitiskla rty k jeho. Dychtivě
24
G A I L M c H U G H OVÁ
její polibek pőijal a tiše zasténal. Zatnul jí pěsti do vlasţ, pőitáhl si ji blíž a pőivinul ji ke své hrudi. Promluvila do jeho úst. „Dobőe. ZaőiĐ si, co potőebuješ, a uvidíme se potom.“ „Takže mě nebudeš nutit, abych se dneska v noci vracel do svého bytu?“ Usmál se do jejích rtţ. „Kdybys na tom opravdu trvala, asi bych dokázal usnout i u sebe.“ „Pőestał se chovat jako osel, Dillone. Až se vrátíš, budu na tebe ÿekat.“ „Slibuju, že pak se ti budu plně věnovat.“ Propletl prsty s jejími a Emily ho doprovodila ke dveőím. Dala mu polibek na rozlouÿenou a dívala se za ním, jak odchází. Když dveőe zaklaply, Olivia vyšla ze svého pokoje. Sedla si na gauÿ a poplácala na něj. „Fajn, tak ven s tím. Co se děje?“ „Pőipadá mi nějak odtažitý,“ odpověděla Emily a posadila se vedle ní. „Víš, že Dillona nesnáším.“ Olivia se na vteőinu odmlÿela a poklepala si prstem na bradu. „Vlastně ho nemţžu vystát.“ Emily obrátila oÿi v sloup a Olivia se zasmála. „Ale na jeho obranu a jen proto, že mţj bratr pracuje ve stejné Þrmě, musím pőiznat, že se opravdu musí starat o potenciální klienty.“ „Jo, ale bývá Trevor pryÿ pět veÿerţ v týdnu?“ „Ne, ale Diktátor je agresivnější makléő. Vzhledem k tomu, jaký je to kretén, mě to nepőekvapuje.“ „Fajn, kámoško, pőestaneme ho pomlouvat,“ őekla Emily a zavrtěla hlavou. Olivia se zasmála a Emily znovu uvažovala o svých slovech. „Možná pőeháním. Nevím. Mám strach, že se tolik snažím zvyknout si na máminu smrt a na nové bydliště, že mi vynechává mozek.“ Olivia jí položila ruku na rameno a oÿi jí zněžněly sou-
NEÿEKANÉ SETKÁNÍ
25
citem. „Je těžké vyrovnávat se s tolika věcmi najednou. Neumím si pőedstavit, jak bych to sama zvládla.“ Pőitáhla ji blíž k sobě a pevně ji objala. „Ty jsi ale silná a dokážeš to. Vím to.“ „Díky, Olivie. Nevím, co bych si bez tebe poÿala. Měla jsem štěstí, že jsme spolu bydlely na koleji, a teĐ, když jsme zase skonÿily v jednom bytě, jsem ti navěky zavázaná.“ Olivia se zasmála. „Moc to dramatizuješ.“ Vstala a popadla Þlm, který Emily pţjÿila. Vsunula ho do DVD pőehrávaÿe a posadila se na gauÿ. „Dneska veÿer si uděláme klasickou dámskou jízdu.“
(2) SMETANU NEBO CUKR
Pőíští ráno se Emily probudila a upőela rozespalé oÿi na spící Dillonovo tělo. Položila si hlavu na jeho teplou hruĐ a nechala se unášet vzpomínkami na jejich spoleÿný život. Choval se poměrně výstőedně. Věděla, že by si na to měla zvyknout, ale zatím byl pro ni jeho rychlý životní styl velkou výzvou. Nejdőív jí jejich odlišnosti nepőipadaly tak významné, protože jejich vztah rostl a rozvíjel se v jejím světě. TeĐ však, když se pőestěhovala do jeho světa, se musela s mnoha věcmi smíőit. Stát se dokonalou pőítelkyní nebylo na horní pőíÿce jejích priorit. Pőesto se zdálo, že od chvíle, kdy se pőestěhovala do New Yorku, ji Dillon do té role tlaÿí. Kdykoli s ním šla do spoleÿnosti, chlubil se s ní pőed všemi pőáteli. Také si v jeho chování všimla majetnických rysţ. Někdy to bylo roztomilé – a od pőítele vcelku oÿekávané –, ale většinou jí to pőipadalo arogantní a nepochopitelné. Pőesto v této chvíli, kdy si ho vychutnávala všemi smysly a vzpomínala, co pro ni udělal, pőijala jejich vztah takový, jaký byl. Pőivinula se blíž k němu a odhrnula mu z ÿela neposlušný pramen vlasţ. Zívl a usmál se na ni. „Probudila ses nějak brzy.“ Jeho hlas byl ještě zastőený spánkem. „Zőejmě jsem tě vÿera v posteli dostateÿně neutahal.“