Dovolená - jižní Čechy, Boršíkov
Tak to máme za sebou a ptáte se co, no přeci hlavní letní dovolenou. Každý rok si vybereme jeden kout naší vlasti a ten pak poctíme naší návštěvou. Po loňské „České Kanadě“ jsme si letos vybrali neméně hezký kout naší země jižní Čechy – Novohradsko. Proč píši ve množném čísle … Na dovolenou již léta jezdíme se spřátelenou rodinou Zatloukalovou neboli Splávovými. Po zimním přemýšlení jsme si vybrali z řady nabídek ubytování na chalupě v Boršíkově. Abych Vám nastínil kde to vlastně je tak nedaleko jsou Trhové Sviny ne Svině, jak jsme někteří ze začátku nechtěně tuto obec přezdívali a v okolí je Třeboň, Borovany, Trocnov Nové Hrady atd. Lokalita vhodná jak k turistice, tak výchozí bod výletů na kole. Na chalupě jsme strávili celý týden a již několikrát vyřčená pravda je že ideální dovolená je 10 dní. Nicméně nikdo ji toliko nemá, takže jsme museli vystačit s týdnem. Předem byl daný plán co navštívit a dle aktuálního počasí se přizpůsobovala vybraná lokalita. Počasí nám celý týden přálo, a tak co jsme si v teple domova naplánovali to jsme také uskutečnili. V dalších rádcích bych stručně popsal co jsme vlastně celý ten týden dělali a jaké krásná místa naší republiky navštívili. V článku je i několiko zkušeností se stravováním a doporučení.
DEN PRVNÍ - sobota Odjezd na dovolenou je vždy stresová záležitost, jelikož vše sbalit a nic nezapomenou je celkem vzácná záležitost. Musím konstatovat, že tentokráte se to vše odehrálo bez větších komplikací a již v sedm hodin deset minut jsme zatroubili před Splávkovími k odjezdu. Trasa přesunu byla daná ( OlomoucBrno-Jihlava-Roštrejn-TelčStrmilov-Jindřichův HradecTřeboň-Borovany-Trhové Sviny a Boršíkov). První čůrací a bezpečnostní zastávku jsme udělali klasicky u benzínky Shell někde u Velkého Meziřící. Další plánovanou delší zastávkou byl hrad Roštějn u Telče. Tento malý hrádek nás velmi překvapil svojí malebností. Po zhlédnutí strašidelné prohlídky a vystoupání na místní věž jsme pokračovali dále. Tady bych zapomněl, že před odjezdem, jelikož bylo před polednem ještě započala konzumace dobrot z domova(řízečky apod) . Průjezd Telčem a salámovou oblastí jak nazývám obce Kostelec, Krahulčí a Studenou byl celkem bez problémů sluníčko začínalo dostatečně pálit a další zastávka byla ve Strmilově, kde již tradičně kupujeme zdejší kávu. Bohužel polední hodina nebyla zrovna ta kdy by měli otevřeno a tak tento kultovní kousek nám byl bohužel odepřen. Přes Jindřichův Hradec jsem jen projeli a něco málo po jedné hodině byli v Třeboni, kde naše drahé polovičky v Penny marketu zakoupily potraviny, které jak jsme usoudili, kdybychom vezli z Olomouce tak jsou již dávno uvařené. Již zde jsme potkávali mnoho aut s koly, řekl bych tak půl na půl. Do Boršíkova jsme dojeli těsně před půl třetí po malém zabloudění v Trhovích Svinech. Večer jsme ještě navštívili místní resp. Přespolní občerstvení no ony to byli potraviny, ale čepovali tam Regent 12 za 17 Kč, takže jistě chápete, že po celý týden , když byla žízeň tak ji bylo kde hasit. Zde jsme se také během pobytu seznámili s různými postavičkami v okolí a pochytali pár cenný rad pro naše výlety.
DEN DRUHÝ - neděle Přes noc nám trochu sprchlo, takže cesty již nebyli tak prašné ale dusno bylo pořád. Po ranní poradě jsme se rozhodli, že díky tom,u že slunce bylo schované za mraky, vyrazíme na kolech do okolí. Jako cíl jsme si vybrali Trocnov resp. památník Jana Žižky z Trocnova. Cesta k němu nebyla snadná, ale po zdolání několika kopečků jsme se cestou necestou ocitly přímo před tímto žulovým monumentem z roku 1958 od profesora Matějovského. Po nezbytných fotografiích jsme si prohlédli naučný kruh který obsahuje Žižkovu kamennou sochu, Muzeum husitského revolučního hnutí a tzv. Žižkův kámen z roku 1908, který zde nechali umísti Schwarzenbergové. Unaveni cestou jsme svlažili hrdla v místním občerstvení, zde musím podotknout, že obsluha nebyla moc ochotná. Zpět jsme se vydali přes Borovanský mlýn, údolím potoka Stropnice pod Borovany a okolo parku exotických zvířat zpět do Trhových Svin. Všem pěkně vyhládlo a tak jsme neodolali nabídce menu na náměstí. Obsluha byla velmi ochotná a jídlo opravdu chutné – doporučuji. Závěrečné stoupání do Boršíkova nám vzalo poslední zbytky sil a přes Mezilesí jsme dojeli zpět na chalupu.
DEN TŘETÍ - pondělí Po klasické ranní poradě jsme usoudili, že počasí na koupání ještě není a pondělí bývají všechny památky zavřené, a tak nám nezbývá než opět vyrazit na kolech, tentokráte do totální roviny okolo Třeboně. Do 20 km vzdálené Třeboně jsme se samozřejmě přesunuli auty a zaparkovali přímo u občerstvení u Schwarzenbergské hrobky. Ke hrobce se nesmí na kolech, a tak prohlídky proběhla bez našeho nádobíčka, které zůstalo ještě na autech. Jak bylo řečeno resp. napsáno v pondělí jsou památky zavřené, a tak prohlídky této památky proběhla pouze zvenku. Z Třeboně jsem se vydali okolo Opatovického rybníku na kolech směr Chlum u Třeboně a zpět. Rovinatý okruh měřil cca 40 km s převýšením 40 metrů. Cesta vedla mezi krásnými rybníky a borovými lesy, částečně kopírovala řeku Lužnici. Občerstvení jsme provedli v nejzazším místě naší trasy poblíž Chlumu u Třeboně resp. Jezu Pilař v RZ Kosky. Toto rekreační zařízení je velmi podobné RZ Radost na Horním Jelení. Obsluha velmi pozorná a jídla výborné, prostředí překrásné, viděl bych to na další možno alternativu k RZ Radost. Chatky jsou zrekonstruované a vybaveny lednicí. Po rychlé prohlídce areálu se vydáváme z nejzazšího bodu naší cyklotrasy zpět, přijíždíme okolo velkých rybníků kde se mrskají kapři a kopírujeme řeku Lužnici, kde zdravíme tisíce vodáků putující do kempu Mláka. Projíždíme alejí starých stromů a přijíždíme na rozcestí k pomníku Emy Destinové, kde odbočujeme do leva a vracíme se zpět ke Třeboni. Ještě přejezd hlavní silnice ve staré Hlíně, kde si dáváme zmrzlinu, 200 m obtížný úsek po hlavní silnici a okolo nečetných rybníků a rybníčků přes Holičky přijíždíme na náměstí do Třeboně. Rychlá návštěva místního info centra, zakoupení nezbytných suvenýrů a pohledů, vystoupání na věž a návrat po hrázi rybníka Svět zpět k zaparkovaným autům. Po se ještě zpáteční cestě zastavujeme na sběr borůvek, kterými tyto okolní lesy doslova překypovaly.
DEN ČTVRTÝ – úterý Z večerní zpráv vyplynulo, že předpověď počasí ještě dnes nebude přímo ideální pro koupání a kol již děti mají také plné zuby, a tak uskutečňujeme výlet na nejvyšší bod Blanenského lesa horu Kleť . Autem přijíždíme až na parkoviště pod lanovku na tuto horu a jako správní masňáci se necháme vyvést až na vrchol. Počasí nám ale nepřeje, nízká oblačnost se rozpouští až po polední a to už jsme úplně jinde. Na Kletí jsme navštívili hvězdárnu, kde nám vysvětlili co zde pozorují a jaké je postavení této instituce v Evropě. Sluníčko se bohužel schovalo za mraky a tak teorie naše děti moc neuspokojila. Takové propalování vstupenek by bylo sice lepší nicméně jsme rádi, že neprší. Po nezbytné návštěvě rozhledny a občerstvení v místní chatě se vydáváme po svých cestou dolů. Ještě před příchodem na parkovištrě se obloha projasňuje a silné sluneční paprsky rozpouští nízkou oblačnost, takže cesta autem ke Zlaté Koruně je již za plného slunce, což mě docela naštvalo. Zlatá Koruna (klášter) je cíle nejen vodáků, je zde vodácký kemp při putování po řece Vltavě, ale i turistů. Prohlížíme Klášter Zlatá Koruna z venku, zakupujeme pár pohledů a turistickou známku a jedeme se někam najíst. Jako cíl nás napadla restaurace a penzion v obci Římov, který jsme viděli po cestě na Kleť. Porce byly takové, že se sotva dali sníst, musím všem doporučit. Splávek vytahuje ze své zkušenosti vodohospodáře informaci, že se zde kousek za obcí nachází nádrž na pitnou vodu a korytě říčky Malše se dá koupat, což nám potvrzuje i paní vrchní. Výborný nápad, čistější vodu jsem snad nikde neviděl, voda nebyla sice moc teplá , ale její čistota obdivuhodná. Po asi hodinovém koupání vyrážíme zpět do Buršíkova, kde večer ještě stačíme ugrilovat špízi a zapít je pár Regentama.
DEN PÁTÝ – středa ranní dopoledne necháváme volné a děti jej využívají po svém. Někteří si kreslí jiní prozkoumávají blízký les ale vesměs lenoší Já beru kolo a vyráží do okolních lesů na projížďku. Za cíl jsem si vybral nedaleký kopeček Kohout se jmenoval resp. jeho sedlo v nadmořské výšce 810m. Cesta vede po červené značce okolo potoka, romantika jako prase, zda zde vůbec někdo někdy šel je záhadou. Za chvíli narážím na stopy od gum zjevně nějaký MTB šílenec tudy jel, ale i ty po chvíli mizí na lesní pěšince. Občas musím z kola a mokré kameny přeskákat. Vyjíždím ve vesnici pod Kohoutem a připravuji se na výjezd. No připravuji, vypiji poslední zbytky pití, je ukrutné vedro. Stoupání do sedla vede zpočátku po špinavé asfaltce potom již jen kořeny a kameny. Výjezd byl docela náročný a na sedle potkávám odpočívající turisty. Ptám se, jak to vypadá s případným výjezdem až na vrchol , ale jejich reakce mě okamžitě odrazuje, nehledě na to, že se blíží poledne. Tak beru za vhod dlouhým sjezdem do obce Klení. Návrat volím přes Čižkrajice zpět do Buršíkova. Teplo nabírá na obrátce a my po poledni (14:00) vyrážíme směr Český Krumlov kam dorážíme okolo 16 hodiny. Procházka městě je úžasná, všude samé krámky, pivnice, muzea,hospody no prostě všechny možné lákadla na turisty co znám i neznám. Vyšplháme se zámek odkud pozorujeme vodáky sjíždějící krumlovský jez. Člověk by zde vydržel i třeba půl dne, já osobně jsem zde strávil cca hodinu. Český Krumlov na mě zapůsobil a každému ho doporučuji navštívit, určitě bych se sem v budoucnu chtěl někdy vrátit. Zajímavosti a atraktivita tohoto města nám dala docela zabrat a domů se vracíme až něco okolo sedmé večerní.
DEN ŠESTÝ – čtvrtek Meteorologové na tento den hlásili nejhezčí den v tomto týdnu a musím říci, že se nemýlili. Již od časného rána dávalo rozpálené slunce tušit co bude za vedro. Tento ten jsme měli v plánu navštívit zámek Hlubokou, koupaliště pod Hlubokou a také české Budějovice. Vyrážíme brzo ráno a do Hluboké přijíždíme těsně před desátou hodinou. Nápor turistů pociťujeme při zakoupení vstupenek, když první volná je až v 11:22 a to prohlídky ve skupinách 40 turistu jsou po 10 minutách. Volnou třičtvrtě hodinku využíváme k vystoupání na místní věž. Odměnou je nám vynikající kruhový pohled na jižní Čechy. Vidíme Šumavu i Kleť na straně jedné na straně druhé golfové hřiště a Temelín . Prohlídka zámku trvala cca 60 minut a byla velmi atraktivní, dokonce i děti to přežili. Průvodce to bral velmi zkrátka a docela výkladem zaujal. Návštěvu doporučuje všem co mají rádi zámky obložené dřevem, doposud jsem si myslel, že Bouzov je jen takový, ale Hluboká je na stejné né-li lepší úrovni. Odpolední parno nás žene k vodě. Navštěvujeme místní akvapark, který bych přirovnal k prostějovskému. Paní pokladní velmi příjemná a nic není pro ni problém. Voda příjemně osvěžující a kupodivu nebylo ani moc narváno. Z koupaliště prcháme až něco po páté hodině a vyrážíme směr Budějovice. Auta necháváme zaparkované na okraji historické zóny a do města vyráží po svých, sluníčko pomalu ochabuje. Ovšem náměstí v Českých Budějovicích mě totálně zklamalo, nevím snad jsem očekával více, je pravda dokola okolo samá zahrádka, ale jinak nic, ony České Budějovice na mě celkově zapůsobily jako průmyslová zóna. Nic na tom nemění ani Masné krámy jsou přeměněny na „mastnou“ restauraci a černá věž s náměstím kde auta jezdí jako prasata. K večeru je vidět, že bude bouřit a okolo půlnoci se to plně potvrzuje.
DEN SEDMÝ – pátek Půlnoční bouřka moc vzduch nepročistila, počasí je zamračené ale snad by nemělo pršet, alespoň to řídká radar. Vyrážíme do novohradských hor konkrétně do Nových hradů a Terčina údolí. Návštěvu hradu bereme jen zhruba spokojujeme se s venkovní prohlídkou a obligátním zakoupením suvenýru. Navštěvujeme místní kovárnu, kde nám mladý kovář ukazuje jak se vyrábí podkova. Výroba nás natolik uchvacuje, že si zakupujeme každá rodina jeden kus a kovář nám prozrazuje jedno tajemství …. . Děti také zaujali místní kozy a fotí se s nimi. Čeká nás poslední aktivita tohoto týdne Terčino údolí. Přírodně krajinářský park, dnes na ploše 138,3 ha Roku 1949 vyhlášený národní přírodní památkou (NPP). Založený jako šlechtický park, zřejmě roku 1756 J. N. Buquoyem, na podnět hraběnky Terezie (odtud též Tereziino údolí, pův. Krásné) v údolí řeky Stropnice. Osázen značným množstvím cizokrajných dřevin (pro stáří některé mizí). Dodnes dále můžeme obdivovat vstupní bránu z r. 1797, empírový lázeňský dům Václavovy lázně (tzv. Lázničky) z let 1788 - 1797, klasicistní tzv. Modrý dům z r. 1803 (poškozen povodní v r. 1936) a dnes pouze zřícenina, Švýcarský dům, zachovalý a upravený hamerský mlýn (dnes penzion) z 18. století, tvrz Cuknštejn, rybníky (Gabrielin, Dámský), 500 let starý památný dub a především pak umělý vodopád z roku 1817 napájený náhonem z říčky Stropnice. Vše spojuje 7 km dlouhá okružní naučná stezka. Při cestě naučnou stezkou mírně bloudíme,ale jako správní turisti po chvíli nacházíme řešení. V informacích na náměstí jsme nebyli jediný, kteří tuto informaci sdělují. Snad se s tím bude něco dělat nám vysvětluje paní v informačním centru. Den zakončujeme grilovačkou za pořádného slejváku, ale masenko na ohni je masenko.
DEN OSMÝ – sobota Odjezdový den, prší jako z konve, kola na auta dáváme za vytrvalého deště, předáváme chalupu a vyrážíme směr Olomouc, ještě malá zastávka ve Třeboni, nakoupení posledních dárků pro známé a rodiče a poslední rozloučení s Jižními Čechy. Cesta domů probíhá za soustavného deště, jen těsně před Brnem neprší a dokonce i vozovka je suchá, nicméně blížíc se Olomouci zase začíná pršet. Cedule Olomouc a jsme zase doma. Vybalování je jedna z nechutných věcí, které nesnáším, ale vždy něco končí a něco začíná. Takže příště za rok zase někde …… Ahoj
Meki
