o pomoc a uzdravils mě. Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu. Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život.“ To je podstatné. Přízeň Boží trvá i tehdy, když Bůh trestá nebo jen dopouští na nás něco těžkého, bolestného, zarmucujícího. V jeho moci je, aby vše podivuhodně změnil. I ze zlého umí učinit dobré. „Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.“ Takový průběh života nám dává vědomí svrchované Boží vlády nad našimi životy i vzbuzuje vděčnost k Bohu, jehož přízeň je na celý život. Přízeň nám neodmítá, ani když překračujeme hranici života a smrti. Tato víra nám může dát životní vyrovnanost, nenalomenost, až nezlomnost. Tragikomickou skutečnost však věrně vystihuje David: (Ž 30,7-8) „V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese. Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se.“ Za takové zkoušky voláme, a dobře činíme: (Ž 30,11) „Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine.“ Při prosbách o smilování obvykle myslíme na to, co nás právě sužuje – nemoc, hmotný nedostatek, problémy v podnikání a zaměstnání, partnerská krize, neštěstí někoho z rodiny, ale měli bychom především prosit: Bože, smiluj se nade mnou hříšným. Neboť (Iz 59,1-2) „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ V modlitbách vytrvej; jen tak zjistíš, co Ti Bůh chce splnit a co ne. Jen On ví neomylně a nepochybně, co je pro tebe dobré a co není. Málokdo má arci tu pokoru před Pánem a tu moudrost z Ducha svatého jako apoštol Pavel, který píše: (2K 12,7-10) „A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ To může dosvědčit každý slabý křesťan, na němž spočinula moc Kristova: Když jsem vysílený, ztrápený,
Milí čtenáři, pokoj vám! Hlásíme se opět po delším čase s naším zpravodajem, tentokrát v rozšířeném vydání. Vracíme se v něm ještě k naší společné sborové dovolené. Letos bylo navrženo téma: Jak se křesťan dostává z krizových situací. Je to téma, které se týká každého z nás, jak říká staré přísloví – neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Zazněla svědectví o opravdovém trápení a o velké Boží pomoci. Věříme, že zamyšlení našeho bratra faráře nad Božím slovem, které k tomuto tématu připravil, potěší a povzbudí každého z nás. Život ve sboru se po prázdninách naplno rozjel. Skupinky se opět pravidelně scházejí k modlitbám, sdílení i rozjímání nad Písmem, zpěváci se připravují k dalšímu koncertu. Po červnovém vystoupení v Praze a říjnovém ve Slaném budou v listopadu zpívat v Kladně, jak se dočtete o připravovaných akcích. Velkou radost máme i ze společných ekumenických modliteb. Modlitební skupina se schází jednou měsíčně vždy druhé pondělí, v říjnu se sešli modlitebníci již z pěti kladenských církví. V září jsme se radovali s našimi jubilanty, jak se dále dočtete v příspěvku bratra Zdeňka Kolářského. V říjnu jsme pak děkovali Pánu za 75 let života našeho bratra faráře Jurka. Při této příležitosti navštívil náš sbor a sloužil bohoslužbu bratr patriarcha Tomáš Butta, z londýnské židovské kongregace přijel s přáním pan Michael Heppner. Také naše redakce se připojuje s blahopřáním!
Doufej v Hospodina a konej dobro Snad každý věřící člověk se v nějakém údobí svého života modlil podobně jako žalmista David: (Ž 30, 3-6) „Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal 1
bezmocný, tehdy jsem silný. A mohu jít dál podle návodu Davidova: (Ž 37,3) „Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.“ Za všech okolností zachovávej věrnost Bohu, církvi, partnerovi, svému poslání, Bohem ti svěřenému. Přebývej na zemi, abys konal dobro. To je důležité. Když pro nějaké ohrožení, napadení zlem, postižení jsme předěšeni a roztrpčeni, mnohdy se hroutíme do sebe, balíme to a je blízko ke zmarnění života (nemusí to být sebevražda). Je to nebezpečný stav, myslíme-li jen na sebe, na svůj trpký úděl, a ztrácíme ze zřetele druhé lidi. Pán Ježíš při pohledu na Jeruzalém neplakal nad svým údělem, ale nad obyvateli, kteří nepoznali, co je jim ku pokoji (Lk 19,41-42) A když trpěl na kříži, ještě se postaral o svou matku a nejmladšího učedníka (J 19,25-27). I když jsi zkrušený, ale žiješ, abys konal dobro, to ti pomůže. Kde vzít sílu? O tom už byla řeč. Ostatně, vlastně především: (Ž 37,5) „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“ Bezchybně. Pak už je na tobě - a nebudeš se muset do toho nutit, přijde to samo – chválit Boha jako David (Ž 30, 12-13): „Můj nářek jsi změnil v taneční rej, a jaký bude teprve ten na nebesích vysvlékls mě z žíněného roucha, pokání bylo přijato a hříšník Kristem ospravedlněn, zkouška skončila opásal jsi mě radostí, na věřících je vidět, že to jsou radostní lidé, (až to některé morousy a závistivce dráždí) aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. a což teprve na nebesích Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.“ Shrnutí či závěr nám poskytuje verš 1 K 10,13: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ Stanislav Jurek
Bohoslužbu sloužil bratr patriarcha Tomáš Butta, Kázání bylo na texty Gn 15,1-6, Fp 2,12-16 a 3, 1214, Lk 12,31-32. Nejvíce mě oslovil právě druhý text z epištoly Filipským, protože tak dobře vystihuje i našeho bratra faráře: Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. (Fp 3, 12 – 14) Bratr Stanislav přijal kromě dárků i požehnání a pak jsme trávili společné chvíle při hodování.
Ráda bych zmínila ještě jeden dárek, překvapení, ze kterého měl bratr farář velkou radost. Je to vydání sbírky jeho básní a zamyšlení Čas předbíhá, které připravili do tisku jeho žena Zuzana, Pavel Pánek a bratr farář Václav Žďárský. Jarmila Chytilová Milovaní, bratři a sestry v Kristu, Jsem toho názoru, že přílišné vyvyšování člověka je blízké modloslužbě (modlářství). Po svém návratu z Ameriky jsem slyšel, že si někteří ve sboru udělali ze zastupujícího faráře modlu. Jsem rád, že jsem se vlastním přičiněním (rozpoznání vícevýznamnosti nechám na vás) do takového postavení nikdy nedostal. Nechci však popřít, že na mne silně zapůsobilo, jak jste mi při oslavě mých 75. narozenin projevili svou lásku a vděčnost. A sborníček vašich díků a přání budu uchovávat jako drahocennost. Mé díky za to, co je ve sboru dobrého, patří úžasnému Bohu, ale i vám – svolání Kristovu. Vzhůru na slavnost, která předčí všechny naše oslavy! Vděčně Stanislav Jurek, farář
Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu… Na nedělní bohoslužby 17. října 2010 se mnozí z nás připravovali dlouho dopředu. Náš pastor měl slavit tři čtvrti století. Jak mu vyjádřit vděčnost, jak mu dát najevo, že ho máme rádi a že mu přejeme ještě mnoho dobrého na tomto světě? Často nám říkával, že to nejlepší nás teprve čeká . A tak jsme nakonec usoudili, že mu připravíme „knížku“, kde každý může napsat či výtvarně ztvárnit své poděkování a přání. A opravdu, přání se sešlo dost a dost z obou náboženských obcí, kde bratr Stanislav slouží – z Kladna i ze Slaného. Společné dílko se podařilo a bratru faráři udělalo opravdovou radost a přineslo povzbuzení a potěšení.
2
Návštěva p. Michaela Heppnera v Kladně Podobně jako loni se i letos vydala skupina Židů žijících v severním Londýně do České republiky, aby zde podpořila stoupence judaismu a všech, kterým leží na srdci památka zavražděných židovských obyvatel. Letos pan rabín skupinu nedoprovázel, protože je vážně nemocen. Skupina trávila většinu svého času v Kolíně, podobně jako loni.
Moje cesta do Země zaslíbené č. II – USA
Půl roku před touto návštěvou si pan Heppner domluvil schůzku s dr. Irenou Veverkovou a se mnou. Chtěl si povídat o Irenině výzkumu, dostal totiž od nás v únoru vydanou knížku o kladenských Židech Cesta bez návratu. Protože podobná badatelská schůzka proběhla i loni (přijel s manželkou o den dříve než skupina), čekaly jsme ho znovu jen s manželkou. Oproti našemu očekávání přijel mikrobusem s dalšími sedmi zájemci o historii kladenských Židů. V sobotu 16. října odpoledne jsme se nejprve všichni podívali společně dovnitř našeho kostela. S dr. Veverkovou jsme začaly vyprávět celou tu uchvacující historii našeho přátelství s fairfieldskou kongregací. Pak jsme se všichni přesunuli do tepla Zanzibaru, kde dr. Veverková udivovala hosty svým neobvyklým badatelským postupem a znalostmi. Schůzka trvala skoro 3 hodiny a hosté za ni mockrát děkovali, dozvěděli se hodně nového. Loni na podobné setkání a vyprávění nebyl čas. Protože bylo zřejmé, že program pobytu v České republice skončí nejspíše až v neděli, pozvaly jsme se Zuzkou Jurkovou pana Heppnera také na nedělní slavnostní bohoslužbu. Chtěly jsme potěšit bratra faráře, který slavil narozeniny. Určitě byl překvapen,
Jako dárek ke 20. narozeninám jsem si přála jazykový kurz v Americe a jelikož zde žije početná část naší rodiny, bylo mi to umožněno. 18. srpna jsem nasedla do letadla směr Spojené státy, kde jsem strávila něco přes 6 týdnů. Protože jsem v USA byla již 2x, tušila jsem, co asi tak mohu očekávat, ale jela jsem poprvé sama a také jsem měla strávit téměř měsíc v New York City (jak říkají Američané – v „The City“, tedy v „Tom Městě“), kde jsem nikdy předtím tak dlouho nebyla. Téměř půlku pobytu jsem strávila chozením do jazykové školy, která se nacházela v centru Manhattanu, prohlížením města, posedáváním s kamarády ze všech koutů světa a o víkendech objížděním příbuzných a známých. Nechci tady popisovat atmosféru New Yorku, protože to ani nejde, ale opravdu si připadáte jak ve filmu. Kolik je lidí na světě, kteří nevědí, jak vypadá Times Square nebo Rockefeller center? Přes všechny úžasné zážitky si ale život v tomto městě nedokážu představit. Všeho je zde příliš: miliony lidí, budovy dotýkající se nebe (doslova – a kolikrát mě napadl příběh o Babylónské věži), mnohametrové limuzíny… Proto víkendové „útěky“ na jiná místa byly pro mě svým způsobem úlevou. Ani ne hodinu cesty z města a jste v přírodní rezervaci s obrovským množstvím jezer, nebo v New Jersey, který je nazýván Zahradním státem. V USA se hlásí přes 85% lidí k nějaké víře a cca 60% je aktivně věřících. Tento fakt můžete sledovat na každodenním milém chování a jednání Američanů. Vyšší životní úroveň určitě také přispívá k obecné spokojenosti a různorodost obyvatel k větší toleranci a otevřenosti. Bydlela jsem ve čtvrti Queens a jen v okruhu dvou bloků byly tři kostely. Přitom v USA je přísná odluka církve od státu (například neexistuje, že by kněží byli placeni z daní), ale součástí komplexu každé vysoké školy je kostel. Co vás pravděpodobně zajímá nejvíce je moje návštěva u Ellin Yassky z židovské kongregace BethEl. Před 5 lety začala naše korespondence se členy synagogy ve Fairfieldu (stát Connecticut), kteří mají jednu z kladenských tór. Po nějaké době hlavní organizátorka Ellin přijela na Vánoce r. 2007 spolu s dalšími cca 15 Židy do našeho kostela (a zbytek příběhu jste sami zažili). Do dneška na toto setkání vzpomínají s obrovským nadšením a láskou. V květnu tohoto roku jela do USA moje máma a také
takového hosta nečekal. Naši přátelé přivezli ze své domovské Northwood and Pinner Liberal Synagogue prohlášení k zavěšení na zeď našeho kostela. Určitě bude pěkné, když budou společně s fairfieldským poděkováním připomínat, jak může stará budova spojovat americkou a židovskou kongregaci s křesťanským společenstvím skrze nám všem vzácné Písmo svaté, skrze Tóru. Eva Bodláková
3
se setkala s Ellin. Když se jí Ellin zeptala, jestli pro ni něco může udělat, nadhodila Zuzana, že já přijíždím za pár měsíců a že by bylo fajn, kdybych je mohla navštívit a třeba několik dní u nich pobýt. Ač si mě určitě Ellin nemohla pamatovat, hned souhlasila. Během mojí korespondence s Ellin jsem zapomněla napsat, kolik dní u ní chci strávit, ale Ellin se mě v žádném emailu nezeptala, kdy odjedu, ale jen kdy přijedu. Nakonec jsem u ní strávila úžasných šest dní a až asi třetí den se mě Ellin zeptala, jak dlouho tam chci zůstat. A když jsem řekla, že necelý týden, zatvářila se smutně a řekla „Jen tak krátkou dobu?“ Přiznejme si, že mít doma a starat se o někoho, koho jste viděli jednou v životě a kdo ještě plynně neovládá váš jazyk, není jednoduché, ale myslím, že to mojí hostitelku ani ve snu nenapadlo… Ellin žije v domě s dcerou Zoe, syn Max nastoupil tento rok do New Yorku na vysokou školu a ještě jeden pokoj pronajímá studentce z Číny, která u nich žije přes tři roky a je úplnou součástí rodiny. A já jsem se jako další člen cítila hned po pár dnech. Z Ameriky jsem se vrátila 3. října a doteď se mi velice stýská po všem a po všech. Moje tělo se odmítá dostat zpět do kůže Čecha a téměř každý den usínám mezi 4. a 6. hodinou ranní, což je v Americe 10. – 12. hodin v noci, tedy čas, kdy jsem chodila do postele tam. Za pár měsíců by se měl v Čechách stavit cestou do Izraele syn Ellin, Max, tak doufám, že mi přiveze trochu té americké pozitivní nálady. … P.S. Ellin a celá kongregace samozřejmě mnohokrát pozdravují a těší se na další shledání s kýmkoli z našeho sboru! Myslím, že by bylo fér abychom tentokrát letěli do Ameriky my. Inka Jurková
Foto 1. - 6 svitků tóry v synagoze Beth – El, kladenský je vpravo nahoře (jediný není zdobený, protože ho považují za výjimečný). Já v ruce držím speciální obal na kladenskou tóru, na kterém je vyobrazena část štítu našeho kostela s desaterem. Foto 2. – Moje milovaná hostitelka Ellin Yassky.
Dny reformace ve Slaném Letošní „Slánské rozhovory“ byly věnovány České husitské reformaci. Již v úvodu na plakátě jsme si mohli přečíst, že akci pořádá město Slaný, Vlastivědné muzeum, Husitská teologická fakulta UK Praha a Památník národního písemnictví. Dále plakátek nabízel menu rozdělené na Konferenci a Ekumenické setkání. Pro návštěvníky byla skutečnost nad očekávání. Z uvedených institucí se zúčastnili opravdové kapacity. Bylo co poslouchat, čemu se divit. Odbornost přednášejících zabíhala až do popisu niterné vědecké práce, kterou potleskem mnozí ocenili. Jako první vystoupil děkan Husitské teologické fakulty Prof. J. B. Lášek s tématem „Pohled na českou husitskou reformaci včera a dnes“. Velmi zajímavě přednášel o tom, jak mnoho již na toto téma bylo napsáno a přitom to podstatné o této době stále chybí. Skoro to vyznělo jako výzva. Řečníci se střídali a vymezený čas na přednášku s diskusí žádnému nestačil. Na závěr prvního bloku jsme absolvovali komentovanou výstavu R. Urbánka, historika, slánského rodáka. Během prohlídky se už kaple zaplňovala novými příchozími a též i slánsko-kladenským pěveckým sborem. To už jsme časově vstoupili do druhé poloviny programu. Jak náš pastor komentoval, to bude ta od srdce. A také že ano.
Sbor zpíval husitské písně, pražský biskup CČSH představil dnešní život církve, Stanislav Jurek, pastor slánského a kladenského sboru přiblížil dnešní živé husitství ve sboru. Mluvil o nás. Dále se ujala slova farářka evangelické církve metodistické a závěrem farář římskokatolické církve. Opravdová přátelská ekumena. Anna Lukavská
4
jimi vymyšlené postavě Kanálníka přisoudila mírnou a laskavou povahu.
Sborová dovolená Jasmín 2010 Setkávání s dětmi
A tak se děti při vylézání "ošklivého, ale hodného Kanálníka" (Ládi s obličejem namazaným rozmatlaným tvarohem a borůvkami) z kanálu nerozplakaly, ale statečně si k němu šly pro odměnu.
Doháním resty. Píšu zprávu o programu pro děti na letním církevním soustředění v Krkonoších. A protože je 2. října, není to tak úplně snadný úkol. V paměti zůstalo, že dětí bylo hodně a byly kromě čestných dvou výjimek všechny předškolního věku. Ale kolik jich jen bylo? Naštěstí nedoháním resty sama. Na Markétině psacím stolku leží kronika s podpisy účastníků našeho letního soustředění (mládež právě dopisuje pátek 6. srpna ).
Prostě letos jsme si to s dětmi opravdu užili.
Takže - letošní dětská sestava (v závorce uveden věk): Vašík Lomíček (1,5), Terezka Podařilová (5), Honzík Podařil (3), Bětuška Klozbergová (4), Mirinka Chytilová (5), Deborka Chytilová (2), Ester Jančaříková (10), Anežka Krucká (6), Mariánek Krucký (4), Víteček Krucký (2), Johanka Kalenská (4), Zuzanka Kalenská (1), Ilja Kolbek (3), Kryštof Chytil (3), Esterka Chytilová (0,75), Terezka Baloušková (12), Míša Baloušek (3).
Pavla Vlková
Bůh je s námi… Kristus v nás chce kralovat. I my po tom toužíme. Tu naději, že se tak stane, v nás posiluje čtení Bible a zpěv písní z našeho Zpěvníku. Ten nám slouží nejen k tomu, abychom si zazpívali. Skrze písně se obracíme k Bohu s modlitbou, chválou nebo vyznáním. Někdy ještě dříve, než se usadím v lavici, podívám se na čísla písní, která nám Jaroušek Šála vyvěsil na tabuli. Nalistuji tu první a přečtu si první sloku. Vlastně ještě předtím název písně a ve které době se prvně zpívala. Tak jsem před časem učinil u písně č. 37, jejíž název je v nadpise: Bůh je s námi. A protože autorku Iru D. Sankeyovou Hospodin odvolal z tohoto světa v roce 1908, píseň v kostelích zněla již koncem 19. století. A tak mi vyšlo, že Bůh je s námi víc než 110 let. Letos v září jsem si pomyslel, že můj dobrý Bůh je se mnou teprve 75 roků. Podle záznamu v křestním listě, občanském průkazu, pasu, vojenské knížce a dokonce i nad všemi čtyřkami mých školních vysvědčení. Možná, že i vás se při pohledu na tyto listiny zmocní jisté pochybnosti, ale nezoufejte. Nejste v tom sami. Ani k výpočtu nepotřebujete prsty ani matematiku. Je to tak, že od té chvíle, kdy jsme se přihlásili k Pánu, jsme Božími dětmi. Pán nás miluje, i když máme daleko k dokonalosti. Za sebe se přiznávám pokorně, že si tu lásku nezasloužím. Každý den pociťuji, že mě Bůh miluje a že je ke mně milostivý vrchovatou měrou. Má duchovní rodina se v září rozhodla oslavit můj příchod na Boží svět. Proběhlo to tak, že mi pastor požehnal a pak jsem byl zasypán množstvím darů a krásných blahopřání, ve kterých jsem se při jejich čtení ani nepoznával. Oslava to byla o to slavnostnější, že ve stejný den přijala pastorovo požehnání k šedesátinám i sestra Hanka Fellerová,
Kromě dětí se s námi scházeli také jejich rodiče a další obětaví bratři a sestry, kteří s dětmi pomáhali.
Tématem letošních dětských setkávání bylo stvoření světa. Postupovali jsme zhruba podle Bible, každý den něco. Ráno jsme si popovídali, co Pán Bůh stvořil, zazpívali si o tom, zatancovali si, připomněli si téma i výtvarným zpracováním. Během týdne tak ve vinárně vznikala krajina s denním i nočním nebem, ptáky, květinami, stromy, zvířaty a nakonec i s lidmi. Každý večer jsme se ještě sešli k večernímu povídání a zpívání. A protože se nám zpívání líbilo, předvedli jsme ho nakonec i ostatním dospělákům. Kromě ranních a večerních setkávání jsme se potěšili při šipkované, o další neotřelý zážitek se dětem postarala mládež, která pro ně připravila bojovou hru. Vzhledem k věkovému rozptylu dětí to nebyl snadný úkol, ale rodičové příští desetiletky mu věnovali hodně času, úsilí a zvládli ho na výbornou. Jejich nadšení a radost patrně mírně zkalilo, že jsem
5
krásná a moudrá dívka. Ona se zasloužila o báječné občerstvení v kvalitě a velikosti, které se u nás říká roh hojnosti. Tím ze mne sňala velké břímě a vzala ho na sebe. Patří jí za to můj velký dík. Tento dík patří i vám všem. Naše společenství mi dalo pocítit slova našeho Pána: Toto je má matka, toto jsou mé sestry a bratři.
Pravidelná setkání Neděle Pondělí
Zdeněk Jan Křtitel Kolářský
Úterý
Připravované akce
Středa
Středa 10. listopadu v 18 hod koncert Pane, jenž’s mě koupil sobě. Husitský pěvecký sbor bude zpívat křesťanské písně Čechů, Afroameričanů, Francouzů i písně židovské. Srdečně zveme všechny, kdo sledují cestu našeho pěveckého souboru od raných začátků až po nynější koncertování , ty, kdo rádi chválí Pána celým srdcem a všechny ostatní se zájmem o křesťanskou píseň.
Pátek
8.15 9 hod. 15 hod. 17 hod. 17 hod. 15.30 17 hod. 18 hod. 9 hod.
modlitební skupina bohoslužba s péčí o děti setkání seniorů v Domově pro seniory, ul. Fr. Kloze ženská skupinka nad Biblí mužská skupinka lichý týden ženská skupinka sdílení sdílení a modlitby biblická hodina Mimiškolka
Otevřený kostel a křesťanská poradna je každou středu od 15 do 17 hodin. Modlitební ekumenické setkání je vždy druhé pondělí v měsíci od 18 hod. Zveme ke společnému chválení a vzývání Ducha svatého a k prosbám o naplnění Duchem a o bohaté obdarování jeho dary!
Pondělí 22. listopadu v 18 hod. přednáška bratra Mikuláše Vymětala Vánoční příběh v pohledu Starého zákona a rabínské literatury. Pohled jistě velmi zajímavý a poučný! Sobota 27. listopadu v 18 hod. koncert Panochova kvarteta. S radostí oznamujeme, že Panochovci přijedou do našeho sboru i letos. Vstupné bude opět 150 Kč.
Trocha humoru neuškodí Zítra má vyjít sborový list. Jsem vyzván vyplnit, co zbývá. To chce nápad. Nápadník nevedu. Napadají mě sice porůznu nápady, musím však vážit jejich dopady. Kdysi mě napadlo být nápadníkem panny. Pozdě. Nenapadlo mě naopak, že kostel Zasnoubení Panny Marie je upomínkou jejího zasnoubení s Duchem svatým, jak mi jeden katolík v náboženském vytržení objasnil. Bylo také některých nápadem, že jsem byl vícekrát napaden. Napadám na pravou nohu a je to můj vlastní nápad odrážet se při skoku vysokém, vlastně nízkém, levou nohou. Upadám. Jak teď vypadám. Nu, zaplnil jsem místo. Stanislav
Neděle 5. prosince v 16 hod. Mikulášská. Můžeme se těšit i na divadlo pro děti, které připravil bratr Miloš Feller se svými studenty. Prosíme maminky a tatínky, tetičky a strýčky, babičky a dědečky, kteří budou děti doprovázet, aby dali vědět sestře Pavle Vlkové, že se zúčastní, aby andělé na nikoho nezapomněli! Neděle 5. prosince v 18 hod. Koncert mužského pěveckého sboru Smetana-Slovanka Sobota 11. prosince od 9 do 14 hod. adventní sborové soustředění ve Středisku Rosa v Rozdělově. Neděle 12. prosince v 16 hod. koncert 1. Základní umělecké školy Kladno Neděle 12. prosince v 18 hod. divadelní hra Taková divná doba v Kladenském divadélku, ul. Josefa Hory 1981. Představení pořádá náš sbor ve spolupráci s Církví bratrskou. Hru předvede Křesťanská divadelní společnost Kairos II pod vedením Vladimíra Váchy. Námětem je holocaust očima malého chlapce, hra se pokouší poodkrýt absurditu antisemitismu a také poukázat na sílící antisemitismus dnešní. Vstupné 60 Kč, výtěžek půjde na práci v Azylovém domě.
Děkujeme všem přispěvatelům a prosíme, abyste se i vy podělili o své zážitky ze života s Pánem. Kéž nás provází Jeho požehnání na všech našich cestách!
Toto Nahoru, další zprávy, fotografie a aktuality naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání 3. 11. 2010 Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Vlková, H. Fellerová Neoznačené příspěvky připravila redakční rada
Neděle 19. prosince v 17 hod. koncert Ženského pěveckého sboru Smetana
6
