Doubravka aneb 1154 Zahájení lázeňské sezóny

Václav Roman

Doubravka aneb 1154 Zahájení lázeňské sezóny Druhý díl Teplické lázeňské trilogie Texty písní (Kněžna, Chůva, Cinvald a děkovačka): Martin Karpíšek

Jan Přemysl

Nápadník Doubravky

Cinvald

uchvatitel kněžny z Germánie

Doubravka

mladá vdova s několika dětmi

Kněžna Judita

jednou bude královnou

Chůva Božena

přijíždí do Teplic spolu s Juditou

Odehrává se na náměstí v centru Teplic na jaře roku 1154.

Prolog - Jan Po objevení pramenů s léčivou mocí Spatřily Teplice mnohé páry očí. Přijíždí lidé z blízka i daleka, jejich sláva brzo bude veliká. Avšak nelze se léčit v bažinách, Lázně tu ponejprv musí stát. A o tom my vám budeme hrát. Než začne drama plné zvratů, Představíme si figury na parketu. Doubravka krásná, mladá vdova, Snad tucet dětí má sama doma. Její muž – voják, padnul v boji, Avšak v krčmě, ne na bitevním poli. Judita - krásná, vznešená, počestná. Brzo k nám má přijet do města. S úsměvem rozhoduje i vládne. Královnou jednoho dne se stane Nahluchlá, zchromlá a ošklivá, To její chůva Božena. Moc uhlídat kněžnu se jí nedaří, Judita často se jí vypaří. To Cinvald ze sousední Germánie, Do kněžny slepě zamilovaný je. Je schopen každé špatnosti, Je to prostě kaňour od kosti. A konečně já - Jan Přemysl Že kníže jsem je nesmysl. Bystrý jinoch s dobrými nápady, Doubravku miluji potají…pšt…

1. scéna

Doubravka suší cejchy. Pozpěvuje si u toho – vyzve přihlížející děti (z publika), aby jí pomohly s věšením cejch.. Doubravka (zpívá) Cejchy vyprat, usušit, Stává se z toho kolorit. Jinde já bych chtěla být. Velká města, paláce, Já tu peču koláče, Drahé šperky, drahokamy, Co všechno je za humnami. Místo toho trčím tady. Děti stále brečí hlady. Těsto hníst a uválet, A já bych chtěla vyvádět! Prohánět se na bále, Tančit jenom pro krále. Honím se jen kolem kamen, Brzo se mnou bude amen. Cejchy vyprat usušit, Jinde já bych chtěla být.

Přichází Jan. Chvíli Doubravku pozoruje. Jan Co tak smutně, Doubravko? Doubravka Jinde já bych chtěla být. Jan Pojď se mnou na Doubravku.

Doubravka Jestli sis nevšiml, Jane, mám práci. A přestaň tomu kopci už říkat tak hloupě. Alespoň přede mnou. Jan Když on mi k tvému jménu sedne. Uvidíš, že se to chytí. Strašně mi tě připomíná.

Doubravka mu vrazí facku. Doubravka Tahle sedla. Tamto ne! Nepřeji si to! A vůbec, jestli mi nechceš pomoci, nemám čas se s tebou vybavovat. Jan Chci pomoci, ale ty si pomoci nenecháš. Pořád zpíváš, jak bys chtěla do velkého města, ale když seženu povoz, vymluvíš se, že musíš prát cejchy, péct buchty, smejčit sednici a já už nevím, co všechno. A já nevím proč? Vždyť víš, že bych o tebe bojoval. S kýmkoliv. Doubravka Nepotřebuji abys o mě bojoval. S kýmkoli. Potřebuji, aby se o mě někdo postaral. A o děti! Chceš pomoci? Opravdu? Tak na. Drž to. Ale pořádně.

Doubravka mu dá podržet jednu cejchu. Chce ji vyklepat. Jan Ale víš ty co? Když ty sama do toho města nepojedeš, ono přijede za tebou. Doubravka Co to mluvíš? A vidíš! Si mi k ničemu. Naprosto.

Janovi vyklouzne cejcha z ruky. Jan Letos se tady totiž začne stavět. Ty hnusné bažiny kolem zmizí a bude tu nový klášter, špitál a další nové domy. Budou sem jezdit lidé z celého kraje. A možná i z jiných krajů. Za našimi léčivými prameny!

Doubravka Blázne! A to se ti kdy zdálo? Jan Nezdálo, Doubravko. Jede k nám právě kněžna Judita, aby to potvrdila. Musíme ji slavnostně přivítat. Tento den bude pro naše město stejně důležitý, jak ten, kdy byly ty teplé prameny objeveny. A víš ty, co mě teď napadlo? Doubravka Ne, ale nemám…. Jan Mohli bychom ho slavit. Každý rok. Jaro v plném proudu, krásný slunečný den. Vyvalíme sudy s pivem, zapíchnem pár prasátek, jitrnice, jelita a uspořádáme slavnosti. I nějaká hudba by mohla hrát. Mohla bys i zazpívat. Vymyslet nějakou zábavu pro děti a je to. Doubravka A to se chytne? Jan To se chytne. Letos poprvé a pak pravidelně každé jaro. Počkej. Třeba za 860 let se to bude stále konat. Doubravka Proč za 860 let? Jan Nevím, to mě tak napadlo. Ale musí se to nějak jmenovat. Počkej! Slavnosti krásné Doubravky? Doubravka Hm. A co třeba jen Zahájení? Jan Zahájení? Zahájení! To zní dobře, ale může to být lepší. Ale zrovna mě nic nenapadá.

Doubravka To se divím. Ale třeba budou mít děti nějaký nápad. Děti, poraďte, jak se by se to jenom celé mohlo jmenovat? Děti (sami nebo s pomocí Doubravky) Zahájení lázeňské sezóny! Jan Zahájení lázeňské sezóny! To je nápad.

Jan odbíhá. Omylem i s jednou cejchou. Doubravka Ach jo, děti. Mám to ale nápadníka. Spíš přes nápady.Sice by mi přinesl modré z nebe, ale jak by se o mě postaral? A o vás? Sotva se postará o sebe. Chůva (křičí z dálky) Kněžno! Kněžno Judito!

Přibíhá kněžna. Kněžna (zpívá) Judita se jmenuji Mnohá panství spravuji Slídí po mně moje chůva Neodbytná přísná sůva Nechce mi dát pokoje Vše po mě kontroluje Chci mít aspoň trochu klidu Jak já jenom k tomu přijdu Musím zde dnes potvrdit Že tu lázně mohou být Mám na chůvu vážně zlost Už je toho právě dost! Už je toho právě dost!

Už je toho právě dost!

Doubravka dojde ke kněžně. Kněžna Rychle, můžu se u vás schovat? Doubravka Přijde na to, kdo jste? Kněžna Kněžna Judita. Doubravka A já… a já vás nepoznala! Odpusťte. Jste ještě krásnější, než se povídá. Kněžna Potřebuji setřást svou chůvu. Prchla jsem ji už před Bílinou. Naštěstí je chromá, nahluchlá a skoro nevidí. Ale stejně se mi drží v patách. Schovejte mě a já se vám štědře odměním. Doubravka Zalezte si tady za ty cejchy. Děti, pšššt. Pusu na zámek a ani muk. Jinak budete dělat fňuky fňuk. - A půjčte mi ten čepec.

Kněžna se schová pod cejchy. Doubravka si před tím od ní vzala část jejího kostýmu. Dokulhá chůva. Chůva Dobří lidé, neviděli jste, neprošla tudy, kněžna Judita?

Chůva hledá mezi diváky. Chůva (zpívá) Naše paní kněžna Půvabná a něžná Milá hodná krásná počestná

Judita toho jména Vznešená mladá žena V drahých šatech žádná pocestná Moc to tady nezná Naše paní kněžna Pomozte mi prosím ji najít Někde tady přece musí být Někde tady přece musí být

Chůva dál hledá mezi lidmi. Chůva Asi zapomněla, že jí já chuděra nestačím. Ona je to holka jinak hodná a počestná. Ale občas se mi takhle ztratí. Tak viděli jste ji, prošla tudy? Kněžna Judita. Z Wartburgu. Znáte ji, ne? Ten je víc ťulpachovej, než já. Zeptám se támhle dětí. Ty nikdy nelžou. Děti, neviděli jste Kněžnu Juditu?

Chůva už už odhalí skrýš, kde je kněžna ukryta, když k ní přistoupí Doubravka. Doubravka Hledala jste mě? Chůva Tady jste, vy darebnice! Víte, že jsem skoro chromá a nasadíte takové tempo. Ale počkejte, co se vám to stalo? Doubravka Kde? Chůva Vypadáte taková nateklá. Doubravka Nateklá? Víte, popíchaly mě včely. Proto jsem tak hnala. Ne před váma, před těma včelama.

Chůva Snad před těmi včelami! Mám na vás dávat pozor. Příště se držte více u mě. Mně se všichni bojí. I včely. Počkejte tady, kněžno. Nikam nechoďte. Jdu dojednat vaše přijetí. Doubravka Dozajista.

Chůva odbelhá. V zákulisí spadne – rána. Doubravka Už můžete vylézt kněžno. Odkolébala se a zapadla do příkopu. Kněžna To bylo jedinečné! Moc vám děkuji. Jaký skvostný nápad. Vydávat se za mě. To mě by nikdy nenapadlo! Doubravka Co bych neudělala za štědrou odměnu. Hluchá, slepá… to nemohlo nevyjít. Proč jste jí vůbec vzala roha? Kněžna Roha? Doubravka Jako proč jste jí utekla. Kněžna A tak. Ráda bych si své záležitosti vyřídila po svém. Tolik věcí tu dnes musím udělat. A s ní v zádech? To nelze. Pořád mi do všeho mluví, radí. Myslí si, že za mě má odpovědnost. Ale já už mám dávno svou vlastní. Popíchaly mě včely. To se vám povedlo. Odměna vás nemine. Ale nejdříve. Nechtěla byste v tomto pokračovat? Doubravka Jako v hraní vás?

Kněžna Moc by mi to pomohlo. Nikdo mě tu nezná, chůva skoro nevidí… Doubravka Víte, nemám zrovna moc čas. Nakrmit děti, vyprat znova cejchy… Kněžna Půjčím vám svoje šaty. Šperky… Doubravka Děti se můžou taky nakrmit sami, viďte. Pojďte, převlékneme se u mě v sednici a povíte mi, co a jak mám dělat. Jako jak mám vystupovat. Já budu kněžna. A ty šperky, ty pak budete chtít vrátit. Viďte?

S posledními Doubravčinými slovy odcházejí do sednice.

2. scéna

Jan se vrací s cíchou. Celý se do ní zamotal. Jeho počínání sleduje přicházející Cinvald. Jan Doubravko, omylem jsem ti odnesl cejchu. Jsem se celý zamotal. Co to je? Představ si, zrovna jsem potkal chůvu té kněžny a líbil se jí můj nápad s tím Zahájením lázeňské sezóny. Doubravko, tady jsi. Pojď ke mně. Pojď ke mně pod cejchu. Cinvald Já nejsem žádná Doubravka. Já jsem Cinvald. A pod cejchu nejdu! Jan Promiňte, já jsem se zamotal. Pomotal. Cinvald (zpívá) Ani onu ani tu Já chci jenom Juditu Taková je vůle má

I když už vdaná Za jiného pána Musí býti žena má Moji sečnou zbraní Manžílka jí zraním Jen silnější vyhrává I když už vdaná Za jiného pána Musí býti žena má Ani onu ani tu Já chci jenom Juditu Taková je vůle má Taková je vůle má Taková je vůle má Jan Ještě jednou promiňte. Dovolte, abych se představil. Jsem Jan Přemysl. Ale ne z Přemyslovců. To je jen shoda jmen. Přijel jste na slavnosti? Cinvald Na jaké slavnosti? Jan Zahájení lázeňské sezóny. První. Budu pořádat. Tady. Hudba, jídlo, pivo. Cinvald Já nemám na nějaké slavnosti čas. Má tu být kněžna Judita. Přijel jsem za ní. Jan Á za kněžnou. Ta už přijela. Před chvíli jsem vytahoval ze stoky její chůvu. Cinvald Ty jsi místní, viď? Mohl bych potřebovat tvé služby. Já to tu neznám, provedeš mě tady, k Juditě zavedeš…

Jan To bych mohl. Co za to? Cinvald Co něco lesklého pro tu tvou Doubravku? Jan Víte, ona není zatím ještě tak úplně moje. Dvořím se jí teprve druhým rokem. Cinvald S tímhle by byla tvoje rychleji, než složíš tuhle cíchu. Vlastní zkušenost.

Cinvald vytáhne měšec a vysype z něj drahokam. Jan Já spíš skládám básně než cíchy. Ale ukažte. Cinvald Pche, básně. Nesmysl. Tohle platí na každou ženu. Urozenou i chudou rodem. Jan A co bych musel udělat, abyste mi to dal? Cinvald Už jsem to říkal. Uvésti mě ke kněžně.

Blíží se chůva. Kulhá, co chvíli do něčeho narazí. Kleje a nadává pod fousy. Jan Dostal jsem docela dobrý nápad, jak to zařídit. Jo, to se chytne. To je ta její chůva. Cinvald Sakra. Ta smrdí. Co bylo v té škarpě?

Jan to přejde gestem, že nic voňavého.. Jdou vstříc chůvě.

Jan Ještě jednou dobrý den. Víte, jednou jsme tu měli prasátko. Oskar se jmenovalo. To spadlo do vody a rázem se vyléčilo. Chůva Nejsem žádné prasátko!

Chce vrazit Janovi facku, ale praští Cinvalda. Cinvald Já to neřekl. Chůva Ale smál ses taky! Jan Vy máte ránu. Ale ty naše prameny si vyzkoušejte. Pojďte, zavedu vás k nim. Abyste do nich nespadla jako prve do té stoky. Chůva Tu tam někdo nastražil! A jste si jistý, že mi to může pomoci? Ty prameny? Já tomu nevěřím. Jan Opravdu. Zaznamenaly jsme tu takové případy. Ale jak už to v dnešním světě chodí. Něco za něco. Chůva Dám vám cokoli, jestli budu moci zase běhat Jan Cokoli nepotřebuji. Stačí mi audience u kněžny. Obchodní záležitosti. Víte? Chůva To je to nejmenší. Domluvíme se cestou. Asi mě tam budete muset donést.

Jan doprovází chůvu. Cinvald za ním mává drahokamem.

Cinvald Bystrý jinoch. Jen jestli jsem mu neslíbil moc. Nu však mu taky nic dávat nemusím.

Přichází kněžna. Oděná jako Doubravka. Cinvaldovi nevěnuje pozornost. Kněžna Tady by mohl jeden stánek, tady druhý…

Cinvald na ni vyzývavě pískne a plácne ji přes zadek. Kněžna Co si to dovolujete? Cinvald Ani pozdravit to neumí. Víš, kdo já jsem? Kněžna Buran z hrubiánova. Cinvald Máš štěstí, že mám dobrou náladu. Jsem Cinvald z Germánie. A přijel jsem si sem pro kněžnu. Kněžna Pro kněžnu? A mě byste nechtěl? Cinvald Tebe? Ty táhni, lůzo!

Odežene kněžnu a jde si po svých. 3. scéna

Další den. Cinvald čeká, Jan přichází s nastavenou rukou. Jan Á, to jsem rád, že vás opět vidím! Všechno jsem dojednal. Za chvilku ji tu máte!

Cinvald Hodnej. Zaplaceno dostaneš, až potom. Už jsi mluvil s tou svojí Doubravkou? Jan Ale nemá poslední dobou vůbec čas. Ale chodím na ni každý den. Cinvald Jak to myslíš? Na ni? Snad za ní. Jan Řekl jsem to správně. Na ni. Pojmenoval jsem po ní támhleten kopec. Cinvald Co je to za nápad, pojmenovávat po někom kopec? Jan Já nevím, Cinvalde. Prostě rád chodím na Doubravku. A co ta kněžna? Vážně je tak krásná? Cinvald Je tuze krásná. Jan A jak vypadá? Cinvald To nevím. Já ji nikdy neviděl. Ale podle vyprávění je krásná, vznešená, počestná. Jan A vdaná? Cinvald To taky. Jan To je pak škoda, že je počestná. Kdyby nebyla aspoň krásná.

Cinvald Jak to myslíš? Jan Kdyby nebyla krásná, nevadilo by, že je počestná. Cinvald Jak pak by ne? Vždyť je vznešená. A počestnost neřešme. S jejím manželem se už domluvím. Jan Podle mě o tom s vámi chtít mluvit nebude. Cinvald Nebude mluvit se mnou, nýbrž s mým mečem! A nechme to být. Jan To Doubravka je taky krásná. Počestná moc ne… Cinvald Ta není vznešená. Neuvázal bych si k ní ani koně. Jan A to já zase jo! Už by měla přijít. Hodně štěstí. Cinvald Štěstí nepotřebuji. Mám svůj meč!

Jan odejde a ze svého úkrytu se vyloupne Doubravka oděná jako kněžna. Doubravka (pro sebe) Já ti dám, že by sis ke mně uvázal koně. Počkej! Cinvald Paní kněžno. Je mi ctí, že se s vámi mohu setkat. Jste ještě krásnější, než jsem si představoval.

Doubravka Moje chůva mi říkala, že se mnou chcete probrat jistou obchodní záležitost. Nuže, poslouchám. Cinvald Kněžna každým coulem! Nebudu mít žádné dlouhé řeči. Věc je jednoduchá, chci vás. To celá obchodní záležitost. Doubravka Cože…. Teda… tedy… Prosím? Cinvald Miluji vás a chci si vás vzít! Tento drahokam je pro vás. Doubravka Opravdu… opravdu mě chcete? Cinvald Ano, kněžno. Nechám zabít vašeho manžela a může se konat svatba.

Hrne se na Doubravku. Ta se mu nemůže ubránit. Cinvald Odvezu si vás na svou tvrz. Všichni mi vás budou závidět. Dám vám všechno, co budu chtít. A tucet dětí. Doubravka Ne, nechtě mě. Pomoc. Jane, Janíčku, pomoc!

Přiběhne Jan. Jan Cinvalde, slez z ní! Cinvald Vypadni odsud. Svůj úkol si splnil, zaplaceno…nedostal. Teď je na řadě moje část.

Jan Jak ses opovážil sáhnout na moji Doubravku? Cinvald Doubravku? To je kněžna Judita. Ukloň se! Jan Vyzývám tě na souboj. Cinvald Jak chceš, dám si tě k svačině.

Cinvald zaujme soubojové postavení. Tasí meč. Cinvald Tas, ty holobrádku. Aha, ty nemáš vlastně co. Chacha. Aspoň to bude rychlejší.

Jan strhne jednu cíchu a používá ji jako zbraň. Souboj. Cinvald se ohání mečem. Jan se ho snaží zabalit do cíchy. To se mu také povede. Souboj přeruší kněžna Judita – přichází ve slavnostním. Dá vytroubit zahájení slavností. Kněžna Zanechte souboje. Začínají první lázeňské slavnosti. Přece je nepokřtíme krví.

Souboj dál pokračuje, Jan chce skončit, ale Cinvald ne. Chůva Co se to tady děje? Já se tam léčím a tady takový kravál. Doubravka Cinvald mě napadl, chůvo a teď chce zabít mého zachránce. Chůva Mně byl hned podezřelý. Cinvalde, tady tě nechceme, táhni do sousedního.

Chůva vyžene Cinvalda, zlomí mu meč.

Doubravka se vrhne na Jana. Obejme ho, pak mu vrazí facku. Jan se tváří nechápavě. Doubravka Za to, že by sis ke mně uvázal koně. Copak vypadám, jako stodola?

Společně se tomu smějí. Kněžna Chůvo, ty běháš jako mladice! Chůva To ty prameny! Budu sem jezdit pravidelně! A koukám, že už nejste opuchlá.

Kněžna se zděsí, že záměna bude prozrazena. Jan (šeptem) Nebojte, naše prameny léčí jen pohybové ústrojí, pořád je nahluchlá a skoro nevidí. Kněžna Včely odezněly. Doubravka Ty bys za mě opravdu bojoval? Jan Bojoval, ale to jsem ti přece vždycky říkal. Doubravka Říkal, ale já myslela, že si jen tak mluvil. Jan Všechno co říkám, myslím vážně. A víš co mě napadlo. Co by se mohlo chytnout?

Doubravka Prosím tě, mlč! Jan Ten hnusně prudkej a táhlej kopec támhle…

Doubravka mu zalepí pusu polibkem. Jan By se mohl jmenovat Cinvald.

Doubravka mu věnuje vražedný pohled. Kněžna Sluší vám to spolu. Postarejte se o rozkvět tohoto města… ano, slyšíte správně. Povyšuji Teplice na město. A k tomu vám dovoluji zde zřídit lázně! Přesně to jsem si potřebovala zařídit. Jan Vidíš, město přijelo za tebou! Kněžna Oslavte to ale beze mě. Já musím za dalšími záležitostmi. Přeji vám kupu dětí. Doubravka Jen to už ne. Jan Budeme se snažit, má královno. Kněžna Já jsem kněžna, Jane. Jan Pro mě jste královna!

Kněžna Pojedeme, chůvo. Chůva Nebojte, teď už mi neutečete. Kněžna Nashledanou, Doubravko a Jane. Nashledanou, děti. Jednou se sem vrátím!

Kněžna v doprovodu chůvy odchází. Chůva kvapem rychle napřed. Všichni mávají. Epilog - Jan Jan A vrátila se. Kdo by ji chtěl vidět, může se zajít podívat do muzea na její lebku. Všichni (zpívají) Přijeďte sem lidé milí Třeba jen na krátkou chvíli Tělo vám tu rozhýbají Dobře najíst napít dají Budou tady krásné lázně Myslíme to zcela vážně Možná jednou světoznámé Čestné slovo na to dáme Přijeďte sem lidé milí Ať jste černí nebo bílí Budem se tu veseliti Zkrátka se tu dobře míti Zkrátka se tu dobře míti Zkrátka se tu dobře míti

27. října 2013 New Westminster