Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice II. ročník (obor DMML), st. skupina 22 Stanislav Martínek pracovní skupina 10 Název práce: Recyklace ojetých pneumatik
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji. Anotace: Tato semestrální práce se zabývá jednou z nejzávažnějších externalit silniční dopravy. Jsou zde nastíněna hlavní negativa masivní výroby nových pneumatik, nutných k pokrytí neustále se zvyšujících se nároků spotřebitelů a dostupné metody řešení, nebo alespoň zmírnění neregulovatelné výroby nových pneumatik. Klíčová slova: Pneumatika, recyklace, protektorovaní, regenerátor, palivo.
1
1 ÚVOD V České republice vyprodukují uživatelé za 1 rok cca 55 000 tun použitých pneumatik. Z tohoto množství cca 8 000 tun by mohly spálit cementárny a cca 2000 tun se recykluje. Minimálně 45 000 tun starých pneumatik ročně narůstá jako prakticky nezničitelný odpad, přestože jde o zdroj hodnotné druhotné suroviny. Existují dva hlavní způsoby zužitkování použitých pneumatik.
2 Protektorování 2.1 2.1 3
Za studena Za tepla
Recyklace 3.1.výroba regenerátu 3.2.využití jako palivo 3.3.chemické zpracování 3.4.mechanické a fyzikální zpracování
Protektorování U plášťů pro osobní automobily se využívá technologie teplého protektorování. Takzvané studené protektory se pro osobní automobily nehodí z cenových důvodů. Snášejí i extrémní namáhání, ale jsou podstatně dražší. Zatímco studený protektor v „autoklávu“ vulkanizuje při 90 až 95 °C, u teplého protektoru je to téměř o 50 °C více. Protože je překročena teplota bodu varu vody, hrozí riziko, že se případná vlhkost v kostře pneumatiky při vulkanizaci přemění v páru a tím se pod novou směsí vytvoří vzduchová mezera, která by mohla způsobit pozdější separaci běhounu. Technologie studeného protektorování se však s ohledem na výrazně vyšší cenu vyplácí jen u pneumatik pro nákladní automobily. Technologie protektorování za tepla sice neprodělala žádné zásadní změny, což ale neznamená, že by se úroveň odvětví nezvyšovala. Firmy s kvalitním strojním vybavením a důslednou vstupní i výstupní kontrolou jsou dnes schopny vyrobit protektory, jejichž kvalita je téměř srovnatelná s novou pneumatikou. Výrobní fáze jsou stále stejné. Zahrnují vstupní kontrolu pláště určeného k protektorování, drásání starého běhounu, drobné opravy kostry, lisování běhounu, vulkanizace, ořezávání a výstupní kontrolu. Na protektoru musí být vyznačen výrobce, rychlostní kategorie, nosnost, rozměr a datum výroby. Dnes se většina pneumatik protektoruje již od patky k patce. To znamená, že se kromě běhounu pneumatiky obnovuje také její bok. Podstatně se zvýšila kvalita vulkanizačních směsí a především nových pneumatik, které později slouží pro protektorování. Z těchto důvodů se podařilo snížit počet reklamací u protektorů pro osobní automobily na méně než 1 %. Protektory jsou však limitovány nižším indexem rychlosti. Vyrábějí se většinou v kategoriích Q, R a T (160/170/190 km/h). Společnost Obnova Brno je prvním českým výrobcem protektorů, který zavedl do výroby asymetrický dezén. Jedná se o pneumatiku RPT-14. Tvar asymetrického dezénu zajišťuje vyšší stabilitu vozidla především při zatáčení a brždění. V rychlostní kategorii T (190 km/h) v rozměru 195/65 R15 je zajímavý moderní dezén RPT 18
2
(Michelin Primacy).Není bez zajímavosti, že se v zahraničí vyrábějí také protektory v rychlostní kategorii V, tedy do 240 km/h. U zimních pneumatik, vzhledem k jejich používání v horších klimatickým podmínkách, nejsou kladeny tak přísné požadavky na rychlostní třídy. Poslední dobou výrazně vzrostla poptávka po zimních protektorech. Ještě před dvěma lety požadovalo asi 70 % zákazníků protektory s letním desénem, loni se naopak prodalo více zimních protektorů. Výroba studeného protektoru začíná podrobnou vizuální kontrolou na prohlížecím stroji a skládá se ze 7 samostatných fází, které na sebe navazují. Jsou přitom dále odstraňovány cizí předměty z běžné plochy, kontrolovány staré opravy, analyzováno stáří pneumatiky a označena místa poškození a oprav. Následuje drásání na výkonném a přesném stroji, přičemž je chlazena drásaná plocha, aby bylo zabráněno tepelné degradaci materiálu. Po odrásání na přesnou a maximální šířku je automaticky změřen obvod pneumatiky, což slouží pro přípravu desénu a pro další, velmi důležitou informaci uživatelům. Po broušení prochází pneumatika kontrolou na ultrazvukovém testeru, který odhalí všechny skryté vady, malé průpichy, separace atd. Poškozená místa automaticky označí. Na pracovištích oprav jsou poté veškerá zjevná i skrytá poškození ve 3 fázích vybroušena speciálními nástroji. Následuje stříkání vulkanizačním cementem a na speciálním pracovišti se provedou větší opravy pomocí opravných vložek, dále opravy poškození patek atd. Na dalším pracovišti se formou vyplnění opravným materiálem opraví drobná poškození běžné plochy a na bok pneumatiky se umístí předepsaná označení - klasifikační skupina, datum výroby, logo a označení výrobní firmy, dále index rychlosti atd. Na konfekčním stroji se poté položí na takto připravenou plochu předem připravený desén s nalisovaným spojovacím materiálem - jeho složení je největším tajemstvím firmy a po vulkanizaci představuje nejpevnější součást protektorované pneumatiky. Pneumatika s položeným novým běhounem se poté vloží do pružných obalů - tzv.bandáží, utěsní se patními kruhy a vloží do autoklávu. To je tlaková, elektricky vyhřívaná nádoba, která pojme v našem případě 22 ks pneumatik. Po naplnění je spuštěn vulkanizační cyklus, který probíhá zhruba 4 hodiny při teplotě 99 °C a tlaku 0,6 MPa (navíc se ještě pracuje s tzv. diferenciálním tlakem, který má zásluhu na dokonalém přítlaku nového desénu ve všech jeho bodech). Po ukončení cyklu jsou protektory vyjmuty z bandáží a procházejí náročnou výstupní kontrolou. Při ní jsou rovněž trvale označovány velikostí obvodu zdrásané plochy - tento exaktní údaj umožňuje montovat do dvoumontáží stejně velké pneumatiky a výrazně tak zvyšovat kilometrický proběh. Protektorování by představovalo z hlediska účinků na životní prostředí nejvhodnější způsob recyklace, ale pouze v případě, že by nedocházelo ke stárnutí pneumatik. I nepoužitá pneumatika se díky samovolným degradačním procesům stává po 6 - 7 letech nevyhovující z hlediska bezpečnosti. V současné době se protektorují především pneumatiky nákladních automobilů, které jsou denně v provozu a plně se opotřebí v poměrně krátké době, tj. procesy stárnutí u nich proběhly jen částečně. Na životnost pneumatik má vliv i jejich údržba, technický stav vozidla a způsob jízdy [9].
3
Recyklace Recyklace (z anglického slova recycling = recirkulace, vrácení zpět do procesu) znamená znovu-využití, znovuuvedení do cyklu. V původním slova smyslu se recyklací rozumí vrácení do procesu, ve kterém odpad vzniká – tedy pro původní účel a stejný systém. Lze ji považovat za strategii, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami. Recyklace umožňuje zajištění zásob v případě absolutního nedostatku, snížení nákladů při stoupající cenách surovin a snížení ekologické zátěže prostředí odpady. Technické a materiálové meze vycházejí ze zákona o zachování hmoty, podle něhož úplný uzavřený koloběh látek a energií v hospodářském systému není proveditelný. Vždy vznikají energetické ztráty ve formě odpadní tepelné energie a stoprocentní nemůže být ani oběh použitého materiálu. K dosažení daných technologických parametrů musí být alespoň částečně používána i prvotní surovina. Významná je otázka separace a koncentrace odpadů, tj. jejich třídění a shromáždění v takových množstvích, aby se zpracování dalo nejen technicky uskutečnit, ale aby některé složky odpadu záporně neovlivňovaly vlastnosti nových výrobků. S budoucí recyklací výrobku je třeba počítat již při konstrukční a projektové přípravě. Vhodná materiálová skladba, možnost demontáže (destrukce) po využití na hlavní komponenty a volba materiálů samotných mohou přispět k omezení technických a materiálových překážek recyklace [1]. Výroba regenerátu V souvislosti s využitím procesu vulkanizace byla vyvinuta řada postupů zpracovávajících opotřebené pneumatiky na regenerát.Chronologicky nejstarší je čistě mechanický způsob rozemílání až na jemný prach, který se přidával do nových směsí (ojediněle se tento způsob užívá dosud - je to jediný způsob pro využití tvrdé pryže). Další způsoby regenerace pak byly doplňovány zpracováním tepelným a chemickým (působení vodní páry, alkálií, roztoků solí, organických rozpouštědel, olejů). Oleje se přidávají vždy jako změkčovadlo, regenerace se provádí v autoklávu. Důležitým faktem zůstává, že žádným z regeneračních postupů nelze získat z pryžového odpadu původní kaučuk ani jiné gumárenské suroviny. Po chemické nebo mechanické regeneraci rozdrceného pryžového odpadu, trvající hodiny či jen minuty při teplotách 140 °C až 290 °C za tlaků 0,6 MPa až 7 MPa, se stará pryž stává pouze znovu zpracovatelnou a vulkanizovatelnou. Mechanické vlastnosti pryže z regenerátu jsou však horší než ze surového kaučuku. Proto se regenerát přes řadu zpracovatelských výhod používá především jako přísada do kaučukových směsí a spotřebuje se jej jen kolem 10 % , počítáno na spotřebu surového kaučuku. Při současných trendech dávajících přednost materiálové recyklaci se očekával významný rozvoj regenerace pryže. Skutečnost je však poněkud jiná, došlo ke stagnaci výroby regenerátu. Především proto, že jeho spotřeba se z technických důvodů ustálila, a také proto, že zvětšující se důraz na vysokou kvalitu gumárenských výrobků vede k omezování používaní regenerátu, především při výrobě pneumatik. A tak přes stále se zvyšující objem gumárenské výroby spotřeba regenerátu nevzrůstá. Při regeneraci dochází k trhání sítě, zkracování řetězců a vzniku nových dvojných vazeb, což umožňuje novou vulkanizaci. Pro vznik kvalitního regenerátu musí být pryž zbavena textilu. (Pozn.: Výrazy regenerace a regenerát nejsou zcela správné, protože se nezískává zpět kaučuk,v praxi se však zcela běžně používají) [3]. 4
Využití jako palivo •V cementárnách •Ve spalovnách •V elektrárnách Výhřevnost pryžového odpadu z pneumatik je poměrně vysoká (cca 30 MJ.kg-1). V některých zemích elektrárny a teplárny využívají tento odpad jako palivo (např. ve Velké Británii nebo v Německu). Nejčastěji se odpad využívá jako přídavné palivo v cementárenských pecích. V cementárnách se dnes spalují celé ojeté pneumatiky, především nákladní, bez předběžné úpravy (drcení), což je z hlediska manipulace s materiálem nejjednodušší. Vznikající kyselé oxidy, především siřičitý, který se dále oxiduje na sírový, jsou bezpečně vázány přítomným oxidem vápenatým. Kromě toho byly vyvinuty speciální pece, v nichž je spalovací proces pryžové drtě veden nejen energeticky co nejvýhodněji, ale i dostatečně bezpečně z hlediska životního prostředí. V cementářské rotační peci se působením vysokých teplot mění vstupní materiál, kterým je moučka vzniklá semletím vápenců, břidlice a železité korekce, na slínek, což je hlavní komponenta pro výrobu cementu. Surovinová moučka je dávkována do tepelného výměníku a následně do pece 68 m dlouhé a o průměru 4,3 m. V peci proběhnou všechny potřebné termické pochody od dokončení kalcinace přes suché a posléze taveninové slínování až po částečné zchlazení. Po projití materiálu pecí se dokončí chlazení slínku roštovém chladiči. Maximální teplota vypalovaného materiálu je 1450 °C a maximální teplota plamene je 2000 °C . Doba průchodu materiálu pecí se obvykle pohybuje mezi 35 a 45 minutami. Pneumatiky jsou do pece dávkovány „studeným koncem“, kde teplota dosahuje 1050 – 1150 °C. Po vhození pneumatika padá do pece přes přechodovou komoru. zde okamžitě začíná termický rozklad, vlivem otáčení pece pneumatika postupuje dále do pece. Velká pneumatika kompletně vyhoří po 10 m, malá pneumatika po 2 – 3 metrech. V této fázi zůstává nespálená drátěná výztuž, která se nejpozději v pásmu taveninového slínování účastní tvorby slínkových materiálů. V ČR je to např. cementárna Mokrá u Brna a Čížkovice. Obsah síry (1 – 2 %) není na závadu, neboť vzniklý SO2 se váže na alkalické složky cementu. Výhřevnost odpadu je sice velká, ale vzhledem k velké spotřebě energie při výrobě pneumatik nepředstavuje energetické využití ideální řešení. Navíc se nevratně přemění chemická surovina. Britská firma Waste Gas Technology se sídlem v Romsey (Hampshire) vyvinula novou metodu výroby plynu z odpadků. Plyn má přitom velkou výhřevnost a umožňuje tak z odpadů získávat energii v vysokou účinností. Nová metoda využívá tzv. pyrolýzy. Zbytky zahrnující starý papír, ojeté pneumatiky, splašky a domovní odpadky jsou ve speciální nádrži zahřáté na 700 až 800 °C bez přítomnosti kyslíku. Experimentální zařízení v anglickém Romsey přineslo vynikající výsledky. Až 75 % odpadků se přemění v plyn, kterým lze pohánět turbínu a vyrábět elektřinu. Obsah jedovatého dioxinu a furanu, které jsou při spalování plastů velkým problémem, činí v takto vyrobeném plynu pouze 0,02 mg/m3 - tedy 50-krát méně ve srovnání s nejmodernějšími spalovnami. Novou technologií vyrobený plyn je tedy ekologicky poměrně čistým palivem, jehož spalováním lze navíc získat asi 90 % energie původně obsažené v odpadcích Vzhledem k čistotě spalin vystačí celá výrobní jednotka s komínem o výšce 10 metrů, zatímco spalovna stejné kapacity vyžaduje kvůli toxickým zplodinám komín vysoký 50 metrů. Objem pevných zbyktů, které je nakonec třeba uložit na skládce, je ve srovnání se zbytky ze spalovny trojnásobně nižší. 5
Elektrický výkon zařízení v Romsey činí při kapacitě 60 000 tun odpadků ročně asi 12 MW, zatímco u srovnatelné spalovny by to bylo jen 5 MW. Příznivá je též malá velikost celého zařízení, která umožní jeho široké využití pro decentralizovanou výrobu elektřiny. Jednotka v Romsey zabírá pouze 1000 m2 a nejvyšší část měří jen 10 metrů. Malé rozměry zvýhodňují zařízení i ekonomicky, protože si nevyžadují tak vysoké počáteční investice. Firma Waste Gas Technology zdůrazňuje skutečnost, že pouhých deset takových jednotek by dokázalo zlikvidovat veškerý odpad hrabství Hampshire, a zároveň vyrábět 120 MW elektřiny. Pryžový odpad v České republice využívá např. EKOTERMEX, s.r.o. Ve spalovně jsou instalovány dvě spalovací linky. Zařízení s komorovou stacionární pecí bylo uvedeno do provozu v roce 1992 a jednotka s rotační pecí v roce 1994. Ve spalovně se ekologicky likviduje široký sortiment pevných i kapalných odpadů z Vyškova a okolí. Kapacita spalovny je 2900 t odpadu za rok při průměrné výhřevnosti odpadu 20 MJ.kg-1. Areál spalovny se nachází v rozšířené průmyslové oblasti Vyškova směrem k obci Pustiměř. Hlavní hala spalovny má rozměry 38 x 18 x 9,7m a na kratších stranách se nachází přístavky 18 x 6 x 9,7m, z nichž jeden je určen pro manipulaci s pevným odpadem a druhý pro stáčení kapalných odpadů. Obě spalovací zařízení jsou vybavena parními kotly. Získaná pára je využívána k výrobě elektrické energie v parní turbíně. Spalovací zařízení s komorovou pecí typu GG 24 dodala rakouská firma Hoval Schiestl , spalovací zařízení s rotační pecí je dodávkou německé firmy Kettenbauer [9]. Chemické zpracování •Pomocí pyrolýzy •Zkapalňování biomasy •Biologické metody Pyrolýzou lze získat směs uhlovodíků a saze. Některé procesy používají pyrolýzu spojenou s hydrogenací. Vzniká směs nasycených uhlovodíků, síra se převede na H2S. Japonští vědci vyvinuli novou metodu, při které na pneumatiky působí při teplotě 400 °C a tlaku 4 MPa 40 % roztok NaOH. Za těchto podmínek se pneumatiky rozpustí během 15 minut na olejovitou směs uhlovodíků s dlouhými řetězci. Zkapalňování biomasy Je zvláštní případ pyrolýzy, tj. termochemického procesu, při kterém dochází v hermeticky uzavřeném prostoru, naplněném palivem, při určitém tlaku a teplotě k rozpadu pevné fáze uhlovodíků za vzniku kapalné a plynné fáze a pevného zbytku minerální povahy. Kondenzací získaný olej je vysoce hodnotným kapalným palivem, srovnatelným s topnými oleji, nebo vítanou surovinou pro další chemické zpracování. Navíc neobsahuje síru a sirné sloučeniny. Obdobně také vzniklý plyn je hodnotným palivem. Tuhý zbytek obsahuje anorganické sloučeniny, hlavně křemík, vápník, železo, síru apod. Zkapalňování probíhá v průběžné pyrolytické peci zvláštní konstrukce. Přesto, že část vyrobeného plynu (asi 12 %) je použito k ohřevu pyrolytické pece, je palivo transformováno do plynné a tuhé fáze s vyšší účinností, než u obou předchozích způsobů. Energetická účinnost je až 93 %. Pro zkapalňování lze použít všechny druhy biomasy a všechny druhy organických odpadů. Prakticky bylo ověřeno zkapalňování dřeva, městských odpadů, odpadů z pneumatik, černého a hnědého uhlí. Z procesu zkapalňování pneumatik vzniká pevný zbytek, z kterého je odseparován železný šrot a čistý uhlík (94 - 96 %) v podobě sazí. Tyto komponenty jsou 6
dobře komerčně využitelné. Pro vysoké pořizovací náklady je využití procesu zkapalňování zatím málo rozšířeno. Návratnost investice je také silně závislá na tom, zda získaný bioolej bude použit jako palivo nebo chemická surovina.Viz Obr.1.Nebo na [11]. Na základě předběžných technicko-ekonomických rozvah, vezmeme-li dále v úvahu statistický údaj o plošném výskytu použitých pneumatik, jeví se výhodné instalovat vždy jedno zařízení s průsadou pneu - odpadu 100 kg/h, nejvýše 500 kg/h na spádovou oblast se 70 000 až 90 000 obyvateli, nebo zařízení s průsadou nad 1000 kg/h pro města s více než 300 000 obyvateli.
Obr1. Zkapalňování dřevěné štěpky Biologické metody V USA se zkoumá nová biotechnologická metoda využití pryžového odpadu. Materiál ze starých pneumatik se smíchá s vhodnými mikroorganismy v kyselém prostředí při teplotě asi 70oC. Mikroorganismy naruší vazby C-S a připraví tak materiál k novému použití. Cílem výzkumu je zpracovat tímto způsobem asi 20 % starých pneumatik.
7
Mechanické a fyzikální zpracování •Metoda vícenásobného mletí za normální teploty •Metoda kryogenní •Vakuová pyrolysy
Metoda vícenásobného mletí za normální teploty Pneumatiky se nejprve rozsekají na fragmenty cca 60 x 60 mm. Při zpracování velkých pneumatik z nákladních aut se provádí podélné půlení a vytrhávání ocelových lan z patek, aby nedošlo k rychlému opotřebení sekacího stroje. Ocelová lana spolu s další ocelí z jiných pneumatik se předávají ke zpracování v hutích. Za sekacími stroji následují vlastní recyklační linky, které se skládají z mlýnů a separátorů. Na linkách se provádí: •postupné drcení na jemnější frakce •separace oceli a textilu. Výstupním produktem je granulát různé velikosti zrna, ocel a textil. Velmi čistý granulát se používá k výrobě regenerátu (např.v EKO BARUM Otrokovice). Další způsob využití spočívá ve spojení granulátu s různými pojivy (kaučuk, polyurethany, atd). Výrobky se používají např. na povrchy sportovišť, povrchy dětských hřišť, jako tepelně izolační rohože, obklady stěn tlumících zvuk, tlumicí členy na pražce, silniční patníky apod. Další možnost využití granulátu je výroba živičných směsí na povrchy vozovek. Se silnicemi s takovými povrchy jsou výborné zkušenosti např. ve Švédsku a v Rakousku (zkušební úsek Vídeň - Linec). Velmi zajímavým výrobkem je PETRO-EX (KAC, s.r.o., Uherský Brod) - velmi jemná frakce granulátu (jemná vlákna mají schopnost obemknout mikroskopické kapičky ropných produktů a jiných málo polárních látek). PETRO-EX je účinný při úniku takových látek při ekologických haváriích ve vodě i na suchu. PETRO-EX nepráší a má vysokou sorpční schopnost (10 kg PETRO-EXu je schopno absorbovat 38 l benzinu, 34 l nafty či 30 l motorového oleje, zatímco klasické sorpční materiály v 10 kg absorbují pouze 8 l oleje). PETRO-EX absorbuje okamžitě, není toxický, na vodě plave a po aplikaci není povrch kluzký. Může se použít i preventivně v čistírnách odpadních vod a průmyslových podnicích do filtračních rohoží. Po aplikaci se spaluje ve vysokoteplotních pecích. Ojedinělý projekt fyzikálně - chemické technologie recyklace starých, ojetých pneumatik patentovala v těchto dnech plzeňská firma PNEU-demont. Technologie umožňuje zpracovávat pneumatiky od všech typů osobních i nákladních automobilů. Podle autora projektu a majitele firmy Jiřího Říhy je výsledným produktem čistá gumová drť bez nežádoucích nečistot z ocelového kordu a textilních vláken pneumatik. Prototyp linky pneumatiky zpracovává za běžných teplot v ekologicky čistém prostředí a pneumatiky není nutné před vstupem do linky dělit na menší části ani je zbavovat ocelových lanek. Získaný gumový granulát je možné přidávat do podlahovin, různých krytin, použít při výrobě nových pneumatik nebo na povrch vozovek, jejichž životnost se podle Říhy tak prodlouží na dvacet let. V oblasti ekologie nachází gumová drť uplatnění především při odstraňování ropných látek z vody nebo odstraní skvrny z rozlitých barev. Absorpční schopnosti gumové drti jsou větší než u dosud používaného Vapexu, přičemž granule znečistěné ropnými látkami
8
je podle něj možné spalovat. Výrobní kapacita linky je 500 až 1000 kilogramů za hodinu a je závislá na velikosti linky a druhu zpracovávaných pneumatik. V třísměnném provozu je schopna zpracovat až 22 tun gumy, což představuje měsíční výkon 462 tun.Oproti původní mechanické recyklaci pneumatik pracuje nová technologie s desetinásobnou úsporou energie a nevyžaduje více než 350 m2 plochy [3]. Metoda kryogenní Pneumatika se ochladí kapalným dusíkem na – 80 oC. Při této teplotě se stane natolik křehkou, že ji lze poměrně snadno rozsekat sekacím strojem. Výsledný produkt (granulát) má vysokou výrobní cenu a navíc se i podstatně změní původní vlastnosti pryže. Na 1 kg pneumatik je spotřeba dusíku 0,6 kg. VAKUOVÉ PYROLYSY.Viz Obr.2, viz [8]. V zařízení, které bylo vytvořeno v USA lze zpracovat (recyklovat) veškerý plastový a pryžový odpad s minimálními energetickými nároky a za vzniku dobře obchodovatelných a využitelných produktů. Produkty pyrolysy jsou : plyn o vyšší výhřevnosti než ZP, ze kterého se v připojené kogenerační jednotce vyrábí el.energie a teplo, dále pak topné oleje na úrovni motorové nafty, uhlík ve formě retortových sazí pro gumárenský průmysl a ocel z kordů pneumatik.
Obr.2 Vakuové pyrolysy
Vysvětlivky: 9
Schredded feedstock- rozdrceny výchozí produkt Airlock - vzduchová kapsa Heater- topný článek Retort- obraceč Vaporization - odpařování Carbon - karbon Gas - plyn Liquid product - zbytkový produkt Condensation - Kondenzace Gas outlet - Výstup plynu
Závěr: Existuje mnoho dalších, více či méně zajímavých a efektivních metod, zabývajících se recyklací opotřebovaných pneumatik, ale další metody jsou převážně odvozeny od výše uvedených. Za nejdůležitější ovšem považuji metodu regeneračních postupů, kdy se použité pneumatiky využijí právě k výrobě nových pneumatik. Tento postup je velmi dobře znám z metod regenerace použitých olejů, kde funguje jen s minimálními ztrátami na kvalitě regenerovaného oleje. Doufám že v budoucnu bude nad recyklací pneumatik dohlížet hlavně stát, který po vzoru Švýcarska a skandinávských zemích zavede potřebný právní rámec udělující povinnost zpětného výkupu a následné recyklace opotřebených pneumatik výrobcům.
OBSAH Uvod Protektorování
2 2
Za studena Za tepla
2 2
Recyklace
4
výroba regenerátu využití jako palivo chemické zpracování mechanické a fyzikální zpracování
Závěr
4 5 6 8
10
10
Použité informační zdroje: [1] EKOLOGIE AKTUALNÉ,[online]. Recyklace, poslední revize: 3.3.2001,[cit.2002-1120]. Dostupné z :< http://ekologie.aktualne.cz/temata/recyklace/recyklace.htm.> [2] HLADIK, S. RV.Com, poslední revize:Neuvedena, [cit.2002-11-20]. Dostupné z: < http://www.volny.cz/rv_com/ >. [3] DUDROVA, Jana. Pneumatiky,1997,[online].Poslední revize: Neuvedena,[cit.2002-1120]. Dostupné z :< http://www.mssch.cz/ma/cefic/oc/. >. [4] KAC spol s.r.o. Uhersky brod, 2001,[online]. Poslední revize 4-01-01, [cit. 2001-11-20]. Dostupné z :
. [5] ŠRÁMEK, Dalibor. DOBRÉ ZPRÁVY [online].Na obzoru je nová metoda recyklace pneumatik. 1999, Poslední revize 06-12-99 [cit. 2002-11-21]. Dostupné z :. [6] VUMO, Výzkumný ústav maltovin [online].Úspora surovin a paliv likvidací odpadu. 2002, Poslední revize : Neuvedena [cit 2002-11-20] Dostupné z : . [7] BĚLINA, J., HLAVÁČEK, L. . Odpady & doprava,[online].(Krátké informace). [cit.2001-11 28]. Dostupné z :< http://doprava.odpady.cz/info.htm#pneu>. [8] HERRMANN, Jiří. Recyklace- Recyklace plastu a pryže [online].Poslední revize : Neuvedena [cit.2001-11-28] Dostupné z :. [9] BHV TRUCK, Technologie protektorování,1998, [online]. Poslední revize : Neuvedena [cit.2001-11-28].Dostupné z :< http://www.bhvtruck.cz/info.html>. [10]ECONNECT zpravodajství, Energie z odpadků,1995, [online].Poslední revize : Neuvedena [cit.2001-11-28].Dostupné z < http://www.ecn.cz/env/temelin/noviny/5.cislo/alter5.html >. [11]HUTNÍ PROJEKT Frýdek Místek, Zkapalňování biomasy [online]. Poslední revize :2000 [cit.2001-11-28] Dostupné z :< http://www.hpfm.cz/Web/Ekologie/OZ_zkapalnovani.htm >.
11
