Námitka vzniklá na základě osmistránkového dokumentu „ Věcně shodná připomínka ke konceptu nového územního plánu hlavního města Prahy týkající se procentuálního zastoupení zeleně v oblasti sídlištního komplexu Jarov-Chmelnice na Praze 3, opravy chybného zařazení několika parků na ploše sídlišť Jarov a Chmelnice do obytné plochy a dalších připomínek ke kvalitě konceptu nového územního plánu“ Na základě zmocnění 1331 obyvateli sídlištního komplexu Jarov-Chmelnice (podepsaných na podpisových arších přiložených v rámci příloh věcně shodné připomínky těchto obyvatel - viz příloha námitky č. I), tedy občany hl m. Prahy (§ 23 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona)), podávám tuto, níže upřesněnou námitku proti konceptu nového územního plánu hl. m. Prahy (o jehož pořízení rozhodlo Zastupitelstvo hl. m. Prahy svým usnesením č. 7/1 ze dne 31.5. 2007, zveřejněn byl 2. 11. 2009), která má několik dílčích námitek: 1) proti podhodnocení procentuálního zastoupení zeleně z rámci plochy sídliště Jarov; 2) proti zařazení 7 parků nebo parkových ploch na území sídlištního komplexu Jarov - Chmelnice do obytného území, plochy bydlení (kód OB, v rámci prostorové regulace kód V1-8/40) místo do rekreačního území, plochy parkové (kód ZP). Tato chyba se objevuje ve více výkresech závazné části konceptu nového územního plánu; 3) proti vyřazení dvou ploch v našem sídlištním komplexu či jeho blízkém okolí (specifikovaných v přiložené věcně shodné připomínce - viz příloha č. I) z ploch zeleně a jejich zařazení do obytného území, plochy bydlení (kód OB) a plochy smíšené (kód SM) bez adekvátní náhrady skutečného přírůstku zeleně. V rámci celého konceptu územního plánu obecně podávám dílčí námitky: 1) proti absenci takového základního typu struktury zástavby, který by respektoval ráz našeho sídlištního komplexu; 2) proti principu tvorby koeficientu zeleně, přesněji řečeno procentuálního zastoupení zeleně ve výkresu V3 (Prostorová regulace a veřejná prostranství) závazné části územního plánu; 3) proti obtížné kontrolovatelnosti dodržení zachování příslušného minimálního procenta zeleně ve větších komplexech, jako jsou například právě sídliště Jarov a Chmelnice; 4) proti zařazení některých částí textu (uvedených v textu věcně shodné připomínky - viz příloha č. I) do části „Odůvodnění“ místo do „Závazné části“ územního plánu, která se po vydání územního plánu stane výrokovou částí opatření obecné povahy; 5) proti zařazení parkově upravených ploch do základního typu území krajinného, plochy nelesní (kód ZN), místo do zákl. typu území rekreačního, plochy parkové (kód ZP). V rámci posuzování procesu pořizování nového ÚP podávám dílčí námitku: 1) proti krátké době, která byla poskytnuta Magistrátem hl. m. Prahy na zpracování připomínek a námitek. Věcný obsah dílčích námitek je shodný s obsahem příslušných dílčích připomínek přiložené věcně shodné připomínky obyvatel sídlištního komplexu Jarov - Chmelnice (viz příloha č. I). Zástupce veřejnosti, zmocněný (signatáři přiložené věcně shodné připomínky ke konceptu nového územního plánu hl. m. Prahy) k tvorbě námitky na základě této připomínky: Petr Nekola, Pod Lipami 59, Praha 3, 130 00, narozen 6. 5. 1970
Datum a podpis ...................................................................................
1
Doplňující text námitky: Na osmi stránkách přiložené věcně shodné připomínky je vyjádřena podstata toho, co chce 1331 obyvatel sídlištního komplexu Jarov - Chmelnice (zastupovaných v rámci vyřizování této námitky Petrem Nekolou, Pod Lipami 59, Praha 3) namítat proti konceptu nového územního plánu hl. m. Prahy. Pod připomínkou jsou podepsáni jen občané Prahy, kteří mají trvalé bydliště v sídlištním komplexu Jarov-Chmelnice a jsou plnoletí. Při posuzování množství podpisů je třeba zohlednit, že byly shromážděny z území, ve kterém se nachází cca 3200 obydlených bytových jednotek. Kromě toho je řada bytů pronajatých a nájemníci nemají v bytě trvalé bydliště. (Takže se nemohla pod připomínku podepsat řada lidí, která by to velmi ráda udělala - tuto informaci autorům námitky podali lidé, kteří podpisy shromažďovali.) Proto číslo 1331 nevyjadřuje velmi malé procento občanů Prahy, ale opravdu nezanedbatelné procento stálých obyvatel Jarova a Chmelnice. V následujícím textu již chtějí autoři námitky jen doplnit text připomínky o informace, které je vhodné uvést, ale autoři nechtěli zatěžovat stovky lidí, aby museli číst neúnosně dlouhý dokument. (I osm stránek je víc než dost, původně se autoři domnívali, že text připomínky nepřekročí tři stránky. Reálná délka textu je způsobena značně nízkou kvalitou hodnoceného konceptu nového územního plánu z hlediska otázek zeleně.) Nejdřív bychom chtěli něco dodat k unikátnosti sídlištního komplexu Jarov - Chmelnice. Vznikl na začátku šedesátých let dvacátého století, kdy se ještě nestavěly panelové domy. Základ obou sídlišť je tedy z cihlových domů (s panelovými stropy) o čtyřech až šesti podlažích. (Proto se také vyjadřujeme o sídlištním komplexu Jarov - Chmelnice, původní typ zástavby je totiž stejný; kdyby obě sídliště neoddělovala frekventovaná ulice Koněvova, byl by komplex pravděpodobně považován za jedno sídliště.) V době jejich vzniku ještě nebylo cílem tvůrců sídlišť umístit co nejvíce lidí na co nejmenší plochu, jak to můžeme vidět u pozdějších panelových sídlišť. Proto je na našich sídlištích poměrně nízká zástavba a značně velké volné prostory vyplněné zelení. Když vezmeme sídliště Prahy v globálu, zjistíme, že takto velká sídliště s podobným charakterem se na ploše města moc nevyskytují. Proto se domníváme, že náš unikátní sídlištní komplex je potřeba posuzovat individuálně a nedávat ho do stejného základního typu struktury jako pozdější panelová sídliště, kde při výrazně vyšší zástavbě většinou mají obyvatelé méně prostoru a zeleně mezi jednotlivými domy. Na panelových sídlištích také většinou neohrožuje zeleň možnost zástavby dalšími obytnými domy, protože u vysokých panelových domů by to obvykle porušovalo normativ vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze o vzdálenosti novostavby od stávající zástavby. Kromě toho, že jsou naše sídliště unikátní, jsou také součástí trochu neúplného zeleného klínu vedoucího až do středu Žižkova. Na zeleň sídliště navazuje park Židovské pece a dále park Parukářka, který končí až hluboko v historické zástavbě Žižkova. Propustnost tohoto klínu sice není dokonalá, ale jelikož je možné na sídlišti Jarov občas zahlédnout zajíce, výjimečně i kunu, dokazuje to, že je sídliště dostupné dokonce i pro savce z volné krajiny. O propustnosti našeho klínu pro ptáky snad nebudou pochyby. Tento klín je tvůrci konceptu nového územního plánu zcela opominut, což by bylo omluvitelné jen v případě, kdyby centrum Žižkova (kde je minimum zeleně) oplývalo nadbytkem zelených ploch. Naše sídliště takřka sousedí s historickou zástavbou Žižkova (také jsou v ochranném pásmu památkově chráněného území) a můžou tedy nedostatek zeleně ve staré zástavbě poněkud kompenzovat. Význam zeleně na našich sídlištích proto není jen lokální, ale dá se vztáhnout na celou Prahu 3. Je tedy nutné udělat všechny možné kroky vedoucí k tomu, aby v našem sídlištním komplexu nebyly ničeny plochy zeleně ničím jiným než stavbami, které jsou pro existenci sídliště skutečně nezbytné. Nová zástavba obytnými domy je tedy naprosto nevhodná. Vybavenost sídlišť školkami, školami a domovy důchodců je v současné době dostatečná, prodejnami potravin také, dostupnost centra města hromadnou dopravou je vyhovující. Jediným problémem by mohl být lokální nedostatek parkovacích míst na určitých místech sídlišť. I tento problém by ale měl být řešen pokud možno tak, aby nebyly narušeny plochy zeleně. Výjimečné případy, kdy to jinak než v zeleni prostě nejde, dostatečně saturuje v rámci ploch parkových (kód ZP) třetí kategorie využití (nepřípustné, popřípadě podmíněně přípustné využití). Nic tedy nebrání uznání námi navrhovaných parků parky. Kdyby
2
nebyly parkově upravené plochy zcela nelogicky zařazeny v krajinném území (plochy nelesní ZN), které těžko budeme na našich sídlištích hledat, mohly by být různé plochy zeleně uznány i parkově upravenými plochami (a celkově by byla celá situace jednodušší). Pro potřeby stávajících obyvatel sídlišť rozšiřovat parkovací plochy je paradoxně výhodnější, když je plocha určena jako plocha parková ZP (hlavní využití - parky, stávající historické zahrady a hřbitovy včetně souvisejících staveb a zařízení), než plocha bydlení OB. V ploše parkové (kód ZP) jsou sice podzemní garáže se zelení na konstrukci zařazeny až do třetí kategorie, přednost však v rámci staveb mají jen stavby a zařízení pro provoz a údržbu parku a nezbytná dopravní a technická infrastruktura, obytné stavby jsou v kategorii nepřípustné (podle nového územního plánu nelze stanovit výjimku). Výsledně by tedy parkovací plochy měly být hledány především mimo zeleň, pokud to však není možné, jsou podzemní garáže se zelení na konstrukci podmíněně přípustné. Toto vše při požadavku, že nemá klesat procentuální zastoupení zeleně na sídlišti. Naděje na schválení podzemních garáží nezbytných pro potřeby současných obyvatel (a nikoli pro potřeby obytných novostaveb) je tedy vlastně větší než u ploch bydlení v obytném území. V současnosti je populace sídliště značně přestárlá, protože tu dožívá generace, která se sem po postavení sídliště nastěhovala obvykle jako mladá rodina s malými dětmi. Dnes se věk těchto obyvatel sídliště pohybuje většinou mezi sedmdesáti a osmdesáti roky. Jejich děti se často odstěhovaly a založily vlastní rodiny. Snad není potřeba zdůrazňovat, jak je pro tuto generaci důležitá parková úprava sídliště s existencí laviček a odpočívadel, protože je dost častý jev, že už žije jen jeden z manželské dvojice, bydlí v bytě sám, a má proto zvýšenou potřebu kontaktu s ostatními obyvateli jeho generace. Dá se předpokládat, že v průběhu dalších let, kdy by měl platit nový územní plán, dojde k výraznému omlazení sídliště a objeví se větší množství malých dětí, které budou potřebovat hřiště a hřišťátka, která původně na sídlišti byla v dostatečném množství, ale dnes jsou často zanedbaná (a některá už ani neexistují), takže bude třeba je zrekonstruovat a tento doplněk parků udržovat v dobrém stavu (povinnost Úřadu Městské části Praha 3, je smutné, že na ni musíme upozorňovat). V části konceptu ÚP, který tvůrci nazvali Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj, se autoři zmiňují o nutnosti kompenzovat přetrvávající potencionálně negativní vlivy rozvoje města (kapitola 1. 1 - Vyhodnocení předpokládaných důsledků řešení, zejména ve vztahu k rozboru udržitelného rozvoje). Uvádějí vlivy na akustickou situaci, na znečištění prostředí, na režim povrchových a podzemních vod, na ochranu přírody, na zdraví obyvatel atd. Ty z vlivů, které jsme vyjmenovali, pomáhá mimo jiné kompenzovat právě zeleň, některé pak pouze pokud je na větších souvislých plochách. Je proto nutné neničit naše souvislé plochy zeleně novou zástavbou, bylo by to v rozporu s tím, co koncept ÚP deklaruje. Tvůrci konceptu v rámci otázek zeleně sice cosi deklarují, ale v reálu dělají velmi málo praktických kroků, kterými by naplnění svých deklarací zajistili. V rámci tohoto postupu jsou asi jen dvě možnosti: buď odvádějí značně nekvalitní práci, nebo naplnění svých deklarací zajistit nechtějí. Dále bychom se chtěli vyjádřit k některým bodům věcně shodné připomínky: 1) Chtěli bychom se důkladněji vrátit k minimálnímu procentuálnímu zastoupení zeleně v rámci prostorové regulace ploch. Není nám totiž jasné, jak vlastně tvůrci konceptu ono minimální procento stanovovali. Z celkově nízké kvality této části konceptu ÚP usuzujeme, že těžko mohli chodit v terénu a přitom udělat chyby, na které upozorňujeme v textu připomínky. Co pak ale zbývá za možnosti? a) Vycházet z katastru nemovitostí. Je to z hlediska zeleně velice zavádějící a kromě toho odhalené chyby ukazují na to, že tento podklad tvůrci nepoužili. b) Vycházet z leteckých snímků. V tomto případě je možné odhadovat množství zeleně jen hrubě, „od oka“. Znamenalo by to, že chyb, jakou jsme odhalili na sídlišti Jarov, bude po Praze nejspíš řada. c) Vycházet ze současného územního plánu. Tato varianta je naprosto nesmyslná. d) Vycházet z územně plánovacích podkladů. Toto by bylo možné jedině v případě, žy by ani územně plánovací podklady neměly základ v mapování v terénu (jinak by tam nebyly námi odhalené chyby).
3
Pak by bylo ale poněkud nesmyslné z takových podkladů vycházet a výsledky práce si v terénu neověřit. e) Vycházet z jakéhokoliv dalšího podkladu, který nemá základ v mapování v terénu. Tady platí totéž, co u předchozího bodu. Sečteno a podtrženo - z jakých podkladů vycházeli tvůrci dokumentu, podle kterého se bude řídit rozvoj Prahy po cca 15 let? Kontrolovali vůbec výsledky své práce, kterou předložili veřejnosti? Pokud jde o naše výsledky sčítání zeleně na sídlišti Jarov, došlo oproti procentu uvedenému v přiložené připomínce k poklesu z 50,9% na 50,82% (tím se poněkud upravují všechny výpočty procentuálního zastoupení zeleně v přiložené připomínce - nejde však o velké rozdíly). Stalo se tak díky tomu, že v době, kdy už byla připomínka dokončena a práce byla ve fázi sbírání podpisů na přiložené podpisové archy, autoři zjednodušené inventarizace zeleně kontrolovali svoji práci. (Což nemohli udělat dříve, protože měli na vypracování této inventarizace silně neadekvátně krátkou dobu viz stížnost v přiložené věcně shodné připomínce.) Při kontrolování procentuálního zastoupení zeleně na plochách často prováděli „kontrolu křížem“ (pracovník kontroloval jiné plochy, než jaké předtím inventarizoval). Tento typ kontroly značně zpřesňuje výsledky, protože reviduje případnou tendenci odchylek při stanovování procentuálního zastoupení zeleně u jednotlivých pracovníků (někteří lidé mají tendenci nadhodnocovat, jiní podhodnocovat atd.). Výsledná hodnota je tedy o necelou desetinu procenta nižší než původní výsledky práce, ale na druhou stranu jsme si víceméně jisti, že procento zeleně na sídlišti Jarov skutečně přesahuje 50%, a to je podstatou příslušné dílčí připomínky. (Je třeba si uvědomit, že značné procento parcel, a to i dost velkých, nemá na své ploše vůbec žádnou zeleň. Při výpočtu celkové plochy bez zeleně tvoří takové parcely základ - kromě opomenutí parcelu zapsat či překlepu v její rozloze nelze udělat žádnou chybu. Uvedené dvě možnosti chyb jsme se snažili kontrolou eliminovat. Velké parcely zeleně také většinou nedávají prostor pro výraznější chyby procento zastavěné plochy je u nich obvykle natolik malé, že větší chyba není možná. Případné odchylky na menších parcelách pak také nemohou být příliš velké, protože čím menší plocha, tím přesnější výpočet je možné provést.) Vzhledem k podobnému charakteru obou sídlišť považujeme za pravděpodobné, že na sídlišti Chmelnice bychom došli k podobnému výsledku. Při práci na sídlišti Jarov jsme respektovali hranice stanovené konceptem nového ÚP pro území s prostorovou regulací V1-8/40, i když jsme hranice místy považovali za značně nelogické (s výjimkou parcel 2931/252 a 2931/298, kde jde s naprostou jistotou o chybu konceptu ÚP). Jak tvůrci konceptu ÚP vysvětlí fakt, že z pásu zeleně, který je na jedné straně ulice Květinková, počítají do sídliště jen trojúhelníkovitý útvar na samém konci pásu? Jak vysvětlí, že při vymezování celkově velmi problematického parku u ulice Habrová nerespektovali hranice parcel a do parku zahrnuli jen části parcel zeleně místo parcel celých? (Nerespektování celistvosti parcel musí z územního plánu dělat mnohem nepřehlednější materiál, než jaký by z něj udělalo uznání parků na území našeho sídlištního komplexu, kdy vždy započítáváme parcely zeleně jen celé.) 2) Pokud jde o vyhlašování parků, koncept ÚP působí až absurdně. Park, který jako jediný na území našich sídlišť tvůrci konceptu ÚP uznali, je z části parkoviště, z části garážemi atd. Mnohem hodnotnější plochy zeleně v našich sídlištích tvůrci prostě ignorují. Opět se tu naskýtá otázka - jde o silně nekvalitní práci, nebo o záměr? Pokud bychom připustili variantu, že jde o záměr, mohl by to být vlastně jediný záměr - mít možnost na sídlišti stavět takřka bez jakéhokoliv omezení. Jedenáctiprocentní rezerva, o kterou reálné množství zeleně překračuje minimální procentuální zastoupení zeleně uvedené v konceptu ÚP, by k tomu byla vhodným doplňkem. V připomínce se zmiňujeme o stavbě, které se říká kauza Osiková-Buková. Ti, kdo projekt nového traktu domu vymysleli, jej prosazují „hlava nehlava“. Již jsme se od nich dočkali aktivit, za které by se nemuseli stydět dřívější mocipáni socialistického systému. Například byla schválena naprosto bezdůvodná výjimka, která umožňuje, aby novostavba o celých dvanáct metrů nedodržovala normativ minimální vzdálenosti od stávající zástavby. Například Radniční noviny MČ Praha 3 otiskly naprosto neobjektivní článek týkající se kauzy, který napadá jednu konkrétní osobu takovým způsobem, že by bylo klidně možné uvažovat o žalobě proti autorovi článku. Když ona napadená osoba chtěla v těchže
4
novinách odpovědět, nebylo jí to dovoleno. A tak dále. A ke všemu to není jediná stavba, kterou současní zastupitelé a radní Prahy 3 na našich sídlištích plánují. Nelze se nám tedy divit, že za jedinou spolehlivou ochranu našich hodnotných ploch zeleně považujeme jejich prohlášení za parky. Když tento krok tvůrci konceptu ÚP odmítnou udělat, dokáží, že u nás skutečně stavět chtějí. Nelze se potom divit ani další radikalizaci našich sídlišť a dalším aktivitám obyvatel proti těm, kdo o našich sídlištích rozhodují. Takřka žádný obyvatel našeho sídlištního komplexu si nepřeje, aby tu byly stavěny další budovy. Počet podpisů pod připomínkou je dost vysoký, ale to jsme přitom ve stanoveném (naprosto nedostačujícím) termínu stihli oslovit jen asi polovinu obyvatel Jarova a Chmelnice (sbírání podpisů pod osmistránkový dokument je značně složitější než sbírání podpisů pod jednoduchou petici). Je zřejmé, že kdybychom nebyli tísněni magistrátem stanoveným nepřiměřeným termínem a mohli oslovit i druhou polovinu stálých obyvatel našich sídlišť, dosáhli bychom přibližně dvojnásobného výsledku. 3) Dalším krokem, kde se nabízí varianta záměru, je vyřazení dvou parčíků z plochy zeleně (konkretizace viz připomínka). Pokud jde o parčík u ulice U Kněžské louky, před několika lety tam již byl pokus o prosazení nové stavby na ploše parčíku. Tehdy byla sepsána petice obyvatel okolních domů proti změně územního plánu a záměr nakonec nebyl zrealizován. Teď tento parčík vyřazují tvůrci konceptu z plochy zeleně a zařazují ho do plochy bydlení. Co si o tom asi pomyslí lidé, kteří sepisovali před několika lety petici proti změně územního plánu? Pochopitelně to, že vyjmutí parčíku z ploch zeleně je prvním krokem k realizaci již jednou zamítnutého záměru. Budou si to myslet i v případě, kdyby to nebyla pravda (pod vlivem zkušeností s praktikami Městské části Praha 3 si asi také málokdo bude myslet, že to zastupitelé a radní Prahy 3 myslí se zelení na Praze 3 dobře) a silně to zvýší jejich nespokojenost s našimi současnými komunálními politiky. 4) Pokud bude člověk i nadále uvažovat o variantě, že chyby v konceptu ÚP nejsou chyby, ale záměr, je velice varující vyhlášení parku u ulice Habrové. Nesmyslnost tohoto záměru je vysvětlena už v připomínce, takže tady se omezíme na to, že tento park vzbuzuje dojem, že reálné úbytky zeleně jsou možná na mnoha místech Prahy nahrazeny jen iluzorně, a to zelení, která byla zelení již v době tvorby současného územního plánu, nebo zelení, která byla uznána za zeleň již v současném územním plánu (např. jako izolační zeleň, kterou koncept nového ÚP vlastně ruší). Aby toho nebylo málo, náhradou za reálný úbytek zeleně jsou například také parkoviště a garáže, které tvoří součást „velice hodnotného“ nového parku, vytvářejícího „charakteristický kompoziční celek“. 5) Dále bychom chtěli srovnat text, který je v rámci stanovování zásad prostorové regulace v části týkající se minimálního podílu zeleně u závazné a nezávazné části konceptu nového územního plánu. Závazná část: 3. 3. 4. Kód podílu zeleně (1) Na vymezených plochách je stanoven minimální procentuální podíl zeleně na rostlém terénu. (2) Nižší podíl zeleně je nepřípustný, popřípadě podmíněně přípustný za podmínky, že velikost posuzované plochy celého stavebního záměru je menší než 0,25 ha, případně že neklesne pod současný podíl zeleně v rámci celé plochy s vymezeným kódem. (Je citován celý text, týkající se kódu podílu zeleně v kapitole 3. 3. 4 „Závazné části“ konceptu nového územního plánu. V rámci zařazení v textu jde o kapitolu 3.3 Prostorová regulace. V této kapitole se již tvůrci konceptu k definici a specifikaci kódu podílu zeleně nevracejí. Nevracejí se k ní ani v dalším textu „Závazné části“, pokud se tak nestalo v části, kterou jsme kvůli nedostatku času nestihli prostudovat, což ale považujeme za nepravděpodobné.) Výklad textu: Pokud je stavební záměr menší než 2500 metrů čtverečních (což je skoro každý záměr stavby nového domu), nemusí být dokonce dodržen ani kód plochy týkající se minimálního zastoupení zeleně na celém území s daným kódem struktury. Jen stavby větší musí tento kód dodržet. Text
5
hovoří o tom, že minimální procentuální podíl zeleně na rostlém terénu musí být stanoven, ale ani slovo o tom, že musí být dodržen.
Nezávazná část: Podíl zeleně ... Cílem regulace na stabilizovaných plochách je zachování minimálně stávajícího podílu zeleně. Podíl zeleně, uváděný v procentech, představuje minimální podíl zeleně na dotčených pozemcích celého stavebního záměru, nižší podíl zeleně je přípustný za podmínky, že jsou tyto pozemky menší než 0,25 ha nebo že podíl zeleně neklesne pod stávající podíl v rámci celé plochy s vymezeným podílem; stávající podíl zeleně se však již nemůže dále snižovat. Výklad textu: Tento text vyznívá poněkud jinak, protože je tu napsáno, že cílem je zachování minimálně stávajícího podílu zeleně na stabilizovaných plochách a že stávající podíl zeleně se již nemůže dále snižovat. Je to ovšem formulováno nejednoznačně, protože v poslední větě není specifikováno, jestli se nemůže snižovat stávající podíl zeleně na celém území s příslušným kódem prostorové regulace, nebo jen na místě stavby. Je nutné tuto větu přeformulovat, aby vyznívala jednoznačně, (tedy že není možné snižovat stávající podíl zeleně na celém území s příslušným kódem prostorové regulace, jinak by ani tato formulace nezaručovala dodržení minimálního procentuálního podílu zeleně na celém daném území) a přeřadit ji do závazné části ÚP. Pokud jde o část, kde se píše, že minimální podíl zeleně na dotčených pozemcích celého stavebního záměru nesmí být menší než jaký minimální podíl zeleně stanovuje příslušný kód pro celé území, je to buď silně nedomyšlené, nebo je to výsměch obyvatelům Prahy. Chce-li někdo stavět v ploše zeleně, tuto podmínku splní velmi jednoduše tím, že zabere větší plochu pro svůj stavební záměr, na příslušném podílu zeleně provede symbolické výsadby, tím tuto plochu zeleně zařadí do stavby a má problém vyřešen. Opět se tu nabízí otázka: jde o hrubé, sotva odpustitelné chyby tvůrců konceptu nového ÚP, nebo o záměr? Není těch chyb už nějak mnoho na to, aby člověk mohl věřit tomu, že jde jen o chyby? A co si asi budou myslet obyvatelé Prahy, pokud na tuto výzvu opravy konceptu ÚP tvůrci konceptu nezareagují tím, že ho uvedou do pořádku? Jsou snad jejich cílem nové hromadné demonstrace nespokojených obyvatel Prahy a soudní řízení, jejichž cílem by bylo platnost nového ÚP zrušit? 6) Dalším nesmyslným krokem je zařazení parkově upravených ploch do území krajinného, plochy nelesní (kód ZN). Je zcela nesmyslné nezařadit parkově upravené plochy do území rekreačního, protože k rekreaci slouží. Smysl tohoto nelogického zařazení parkově upravených ploch do krajinného území není v konceptu ÚP uspokojivě vysvětlen, proto se nabízí opět možnost záměru: do rekreačního území mají patřit jen parky, které musí být širší než 25 m a tvořit onen problematický charakteristický kompoziční celek, aby mohly být ostatní parkově upravené plochy odmítány s poukazem na to, že v kompaktní části zástavby Prahy nemůže být vyhlášeno krajinné území („to dá přece zdravý rozum, že?“). Cílem by tedy mohla být minimalizace uznaných ploch zeleně v Praze. Z myšlenky, že všechny námi uvedené chyby by mohly být záměrem, nás (tvůrce námitky) vysloveně mrazí. 7) Autoři konceptu nového územního plánu se pokusili o definici parku a domníváme se, že se jim to příliš nepodařilo (viz text přiložené věcně shodné připomínky). Už fakt, že lesoparkem se stává les, do kterého umístíme ony zmiňované charakteristické parkové prvky (chodníky, lavičky, koše, odpočívadla, někdy hřiště či hřišťátka, v Ďáblickém háji můžeme najít i umělé jezírko), ukazuje, že v tomto případě by charakteristickým kompozičním celkem byl les. V jiném případě jsou to volné plochy trávníků se soliterami uvnitř trávníkových ploch i bez nich, obklopené keřovými a stromovými výsadbami (Riegrovy sady, Stromovka). A nejen historické zahrady mohou mít pravidelný charakter, park na náměstí Jiřího z Poděbrad se do historických zahrad dá zahrnout dost těžko, ale víceméně pravidelný je. (Ani u pravidelných historických zahrad není naprostá pravidelnost příliš častá, protože
6
se málo z nich dochovalo v přesně původní podobě. A někdy ani nebylo záměrem autora projektu historické zahrady vytvořit přesně pravidelnou zahradu, např. kvůli tvaru plochy pro zahradu určené). Lázeňský park je pak v definici víceméně navíc. Lázně bývají městečka, lázeňské parky bývají přístupné veřejnosti, jsou to tedy vlastně městské parky (jen většinou mívají nadprůměrnou uměleckou hodnotu). Kromě toho se Prahy vůbec netýkají, protože tu nemáme lázně, a tedy ani lázeňské parky. Výsledně tedy máme otázku - oslovili tvůrci konceptu nějakého renomovaného zahradního architekta, aby jim s řešením problematiky zahrad a parků v Praze pomohl? Uvedená definice vypadá spíš na výsledek práce laika, který se nad ní ještě ke všemu ani příliš nezamyslel. 8) Již v průběhu sbírání podpisů pod věcně shodnou připomínku přišli někteří obyvatelé sídliště Chmelnice (Chmelnici autoři připomínky tolik neznají, protože všichni bydlí na Jarově) s návrhem, že by se za park dala uznat ještě jedna plocha zeleně na sídlišti Chmelnice. Hlavní parcela zeleně sice nedosahuje 0,5 ha, ale místo dřívější 10 m široké komunikace již existuje na vedlejší parcele jen cesta pro pěší a zeleň a na tuto parcelu pak navazují další plochy zeleně. Jde o parcely č. 2832/1, 2841, 2842/1, 2834/3, celková výměra 6480 metrů čtverečních. Při součtu jejich plochy zjistíme, že jsme se skutečně dostali nad 0,5 ha a navržená plocha má charakteristické parkové doplňky, tedy je parkem. Bohužel již nebylo možné tento fakt zanést do věcně shodné připomínky, proto ho zapisujeme do tohoto textu, protože se jakožto autoři námitky domníváme, že by tento čtvrtý park na Chmelnici měl být vyhlášen také. K chybě (opomenutí tohoto parku) došlo kvůli nepřesnosti katastrální mapy, kterou jsme si bohužel opět z nedostatku času neověřili v terénu, protože jsme měli čas obejít jen ty plochy, které jsme podle katastrální mapy za potenciální parky vytipovali. Autoři doplňujícího textu námitky: Mgr. Petr Nekola, Pod Lipami 59, Praha 3, narozen 6. 5. 1970, zástupce veřejnosti zmocněný k tvorbě námitky na základě přiložené věcně shodné připomínky; Ing. Radka Nekolová, nar. 24. 12. 1970, garantující odbornou správnost částí textu týkajících se zeleně a zahradní architektury, absolventka oboru zahradní a krajinářská architektura na Vysoké škole zemědělské v Brně (dnešní MZLU) v roce 1994
Datum a podpis zástupce veřejnosti: Mgr. Petr Nekola
7
....................................................
