Doplňky a změny ve 4. vydání základní učebnice Doc. JUDr. Bohumil PIKNA, CSc. - Policejní akademie ČR Relevantní doplnění a změny zapracované do textu učebnice : PIKNA, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast justice a vnitřních věcí) 4. dopracovaného konzolidované vydání. Praha: Linde Praha, listoppad 2007 Str. 7 Obsahu: 3. Komentář vybraných základních práv Listiny 3.1. Zákaz diskriminace 3.2. Právo na řádnou správu 3.3. Právo na přístup k dokumentům KAPITOLA VI. OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ V EVROPSKÉM PRÁVU 1. Oblast komunitárního práva (ES) 1.1. Základní východiska 1.2. Acquis communautaire Společenství 1.3. Pracovní skupina WP 29 1.4. Evropský inspektor ochrany údajů 2. Oblast třetího pilíře 2.1. Právní základ 2.2. Doporučení Rady Evropy pro policejní sektor 2.3. Institucionální zajištění 2.4. Návrh právního aktu k ochraně údajů 3. Aplikace acquis do českého práva 4. Otázka vyváženosti bezpečnostních opatření v legislativě Str. 8 Obsahu: 6. Zvláštní programy v rámci programu Základní práva a spravedlnost (2007) 6.1. Program Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků 6.2. Program Předcházení trestné činnosti a boj proti ní 6.3. Program Trestní soudnictví 1
Str. 11 Obsahu: 5. Další nástroje bezpečnostní spolupráce 5.1. Prümská smlouva 5.2. INTERPOL 5.2.1. K historii Interpolu 5.2.2. Statut, orgány, struktura a cíle Interpolu 5.2.3. Telekomunikační síť Interpolu 5.2.4. Prostředky spolupráce 5.2.5. Role Interpolu v boji s terorismem 5.2.6. Interpol Praha Str. 18 – Za uvodem: 4. DOPRACOVANÉ KONZOLIDOVANÉ VYDÁNÍ Toto 4. vydání základní učebnice obsahuje hlavně aktualizaci a doplnění v návaznosti na neprůchodnost návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu z října 2004 a na vstup dvou nových členských států do Evropské unie. Současně byly zapracovány nové právní akty ES/EU a politické dokumenty Evropské unie. Toto vydání učebnice začíná též sloužit pro výukové účely Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze. Rovněž z tohoto důvodu byly do učebnice zapracovány problematiky – kapitola VI týkající se ochrany osobních údajů v evropském právu a dále byla zapracována některá témata týkající se základních práv Unie. Důvodem dalších změn byly rovněž požadavky didaktické a zároveň i požadavky samotné policejní praxe (tzv. Prümská smlouva, Interpol). Některá témata (volný pohyb osob, vzdělávací aktivity Unie v bezpečnostní oblasti) byly přepracovány tak, aby lépe vyhovovaly studijním potřebám. Změny, které obsahuje toto nové vydání jsou vyznačené na prezentované internetové stránce Policejní akademie ČR – Evropské právo. Žeravice, říjen 2007 Autor
Doplňky v samotném textu učebnice: Str. 50 Rada EU plní těchto šest hlavních funkcí: 2
•
schvaluje akty evropského práva (často spolu s Evropským parlamentem),
•
koordinuje hospodářské politiky členských států Unie,
•
jménem Evropské unie uzavírá smlouvy s jednotlivými státy nebo mezinárodními organizacemi,
•
společně s Parlamentem schvaluje rozpočet,
•
rozvíjí Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku,
•
koordinuje spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí.
Str. 51 Existuje několik Rad,1 složených … COREPER je složen z velvyslanců jednotlivých členských států při Evropském společenství, resp. jejich zástupců. COREPER I se skládá ze zástupců velvyslanců a COREPER II z velvyslanců. Oběma pak předsedá příslušný zástupce státu, který má předsednictví. V praxi je přibližně 90 % všech rozhodnutí provedeno na úrovni COREPERU, nikoliv na úrovni Rady. Funkce Rady EU tak spíše představuje pozici demonstrace legitimity rozhodování v rámci Unie.2 Str. 51 Při hlasování kvalifikovanou většinou je zapotřebí naplnit princip tzv. trojí většiny: •
Obligatorně – pokud jde o návrhy Komise (těch je většina) musí se vyslovit pro návrh nadpoloviční většina členských států. U ostatních rozhodnutí (oblast II. a III. pilíře) musí být podpora dvoutřetinová,
•
a současně návrh získá 255 kladných hlasů z celkových 345, což představuje 74 %.
•
Fakultativně – každý členský stát v Radě (zastoupený ministrem) může po schválení podle obligatorního postupu požádat o ověření, zda kladné hlasy představují alespoň 62 % celkové populace Unie. Není-li tato podmínka splněna, návrh není přijat.
1
Aktuálně má Rada EU těchto devět formací: Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERG); Rada Listoppad 2007, pro ekonomické a finanční záležitosti (ECOFIN); Rada pro justici a vnitřní věci (JHA); Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a záležitosti spotřebitele (EPSCO); Rada pro konkurenceschopnost; Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku; Rada pro zemědělství a rybolov; Rada pro životní prostředí; Rada pro školství, mládež a kulturu. Bližší informace jsou dostupné na
2 Blíže viz Příručka pro státní správu k zapojení do činnosti Evropské unie. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2004, s. 23 an.
3
Str. 66 Pro zavedení eura musí členský stát splnit tzv. maastrichtská kritéria, kterými jsou: •
deficit veřejných financí nesmí překročit tři procenta HDP,
•
celkový veřejný dluh země nesmí přesáhnout 60 procent HDP,
•
průměrná míra inflace se nesmí dostat na víc než 1,5 procenta průměru tří členských států s nejnižší inflací,
•
dlouhodobé úrokové sazby nemohou překročit o víc něž dvě procenta průměr tří členských států s nejnižšími sazbami.
Str. 129 3. Komentář vybraných základních práv Listiny 3.1. Zákaz diskriminace Článek 21 Listiny je tohoto znění: Zákaz diskriminace 1. Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci. 2. V rámci uplatňování Smlouvy o založení Evropského společenství a Smlouvy o Evropské unii a bez dotčení zvláštních ustanovení těchto smluv se zakazuje jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti. Komentář Odstavec 1 se opírá o článek 13 Smlouvy o založení ES a článek 14 Evropské úmluvy o lidských právech stejně jako o
článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech
a
3
biomedicíně ve vztahu ke genetice. Tam, kde se shoduje s článkem 14 Evropské úmluvy, nachází uplatnění podle tohoto článku.4 Odstavec 2 odpovídá článku 12 Smlouvy o založení ES
a
podle toho má
odpovídající uplatnění. Obsahově je toto ustanovení fakticky identické s článkem 13 Smlouvy o založení ES. V porovnání s Evropskou úmluvou o lidských právech můžeme hovořit o
3
Text viz sdělení MZV č. 96/2001 Sb. o přijetí Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně. 4 Podrobněji ke komentářům jednotlivých článků Listiny viz . Dále bylo využito http://europa.eu.int/comm/justice_home/unit/chrte/, stránka „How the Charter was drawn up - The sources of rights“.
4
pokročilejší či preciznější úpravě, neboť Listina obsahuje navíc diskriminační důvody spočívající ve zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci. Rovněž zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti a zásada rovnosti mezi muži a ženami čerpají, resp. jsou recipovány z konkrétních ustanovení primárního práva – Smluv ES/EU, a jsou taktéž obsažena v Evropské úmluvě o lidských právech.5 K tomuto výkladu organicky přináleží rovněž otázka reintegrace občanů třetích zemí. Evropská unie podniká důležité kroky - právní, organizační a věcné - s nemalými finančními náklady a politickým úsilím k tomu, aby se tyto osoby reálně začleňovaly do domácí společenské struktury. Tento proces však neprobíhá vždy jednoduše, neboť jde často o osoby s obtížnou adaptibilitou z důvodů odlišné kultury, resp. i s diametrálně odlišnými životními hodnotami a prioritami a zejména pak sociálním statusem. Nezřídka jde o to, že tyto skupiny osob ani neprojevují dostatečný zájem a energii směrem k začlenění do společnosti státu Unie, ve kterém sídlí a někdy se dokonce staví proti autoritě státu a jeho základním společenským, právním a etickým hodnotám. To pak často vzbuzuje nevoli u občanů Unie, kteří by spíše očekávali vstřícný a „vděčnější“ přístup těchto osob k pomoci, která je jim poskytována rovněž z jejich daní a někdy i na úkor jejich bezpečnosti a pohodlí. Projevem tohoto stavu jsou i různé náhledy domácí společnosti na přistěhovalce a postoje označované za diskriminační. Důležitý dokument v souvislosti s naším výkladem představují - Akční program Společenství pro boj s diskriminací z roku 20066 a směrnice Rady z roku 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.7 3.2. Právo na řádnou správu Článek 41 Listiny je tohoto znění: Právo na řádnou správu 5
K článkům 21 a 23 Listiny týkající se zákazu diskriminace a rovnosti mezi muži a ženami dále srov. Úmluva o politických právech žen z r. 1953 (č. 46/1955 Sb.). Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen z r. 1979 (č. 62/1987 Sb.). Úmluva o stejné odměně zaměstnaných mužů a žen za stejnou práci, přijatá Mezinárodní organizací práce v r. 1951 (Úmluva MOP č. 100). Úmluva o státním občanství vdaných žen z r. 1957 (č. 72/1962 Sb.). Deklarace Valného shromáždění OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace z r. 1963 (dok. OSN A/RES/1904/XVIII) a navazující Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace z r.1966. Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinu apartheidu z r.1973 Sb.(č. 116/1976 Sb.). Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z r. 1966 (č.120/1976 Sb.). 6 Zavádění rovnosti do praxe. Akční program Společenství pro boj s diskriminací. Lucemburk: Úřad pro úřední listy ES, 2006. Více informací na <www.ec.europa.eu/antidiscrimination> 7 Směrnice rady č. 2000/43/ES z 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (32000L0043). Členským státům se mj. ukládá zavedení důkazního břemene (zpět) na odpůrce, jakmile vznikne domněnka diskriminace, a pokud se tato situace prokáže (to neplatí pro trestní řízení).
5
1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. 2. Toto právo zahrnuje především a)
právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout;
b)
právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství;
c)
povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.
3. Každý má právo na to, aby mu Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států nahradila škodu způsobenou jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce. 4. Každý se může písemně obracet na orgány Unie v jednom ze smluvních jazyků a musí obdržet odpověď ve stejném jazyce. Komentář Článek 41 se opírá o právo Společenství, jehož význam se vyvinul pomocí soudních rozhodnutí, která stanovila zvláště zásadu řádné (dobré) správy.8 Co se týče povinnosti institucí a orgánů EU odůvodnit své rozhodnutí
lze se odkázat na článek 253 Smlouvy o
založení ES. V odstavci 3 je zakotveno právo garantované článkem 288 Smlouvy o založení ES. V odstavci 4 je zakotveno právo garantované článkem 21 odst. 3 Smlouvy o založení ES. Podle článku 52 odst. 2 Listiny nalézají tato práva uplatnění v rámci podmínek a limitů stanovených ve smlouvě. Právo na účinnou soudní ochranu, které zde hraje významnou roli, je zaručeno článkem 47 Listiny. Jedná se o tato práva obsažená v tzv. právu na řádnou správu (right for good administration): *
právo, aby instituce a orgány EU rozhodovaly o záležitostech nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě,
*
právo každého být slyšen před přijetím správního opatření, které by se ho mohlo
8
Konkrétní citace judikatury ESD, jakož i podrobnější komentář k těmto vybraným a rovněž i ostatním článkům Listiny viz PIKNA, B. Evropská unie – vnitřní a vnější bezpečnost a ochrana základních práv (na pozadí boje s mezinárodním terorismem). Praha: Linde Praha, 2002, s. 107 – 177. Dále lze využít hlavně pojednání k ochraně základních práv v Unii publikované internetové stránce PA ČR
6
nepříznivě dotknout, *
právo každého na přístup k určitým potřebným dokumentům o něm,
*
povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí,
*
právo na náhradu škody ze strany Společenství,9 a
*
právo komunikovat písemně s institucemi Unie v jednom ze smluvních jazyků. Toto poslední právo ohledně komunikace s institucemi a orgány EU reflektuje
článek 21 Smlouvy o založení ES, který umožňuje komunikovat s institucemi a orgány EU v rámci těchto jazyků buď v jazyce mateřském nebo v jazyce, který osoba nejlépe ovládá. Listina toto právo přiznává „každé osobě“ na rozdíl od článku 21 Smlouvy o založení ES, který je přiznává pouze občanům Evropské unie. Z uvedené charakteristiky vyplývá, že velká část těchto práv jsou obsahově a rovněž i sledovaným účelem blízká právům obsaženým v kapitole VI Listiny pojednávající o otázkách trestně procesních zásad s tím, že
článek 41 Listiny lze začlenit do problematiky
evropského správního práva. Toto právo zakotvené v článku 41 Listiny lze opřít a dovodit rovněž z příslušné judikatury Evropského soudního dvora jako jsou zásada řádné (dobré) správy nebo právo na spravedlivé zacházení ze strany institucí a orgánů EU. Mezi ostatními právy stvrzenými (sankcionovanými) judikaturou Evropského soudního dvora
a zásadami k tomu se
vztahujícími, mohou být zmíněny právo na obhajobu osoby (přístupem ke svému spisu), která je disciplinárně stíhána, právo na obhajobu rovněž v jiné podobě, jakož i stejná práva jako základ profesního tajemství ve vztazích mezi advokátem a jeho klientem a dále rozsudek uznávající tzv. stav nouze. Lze rovněž vzpomenout judikát zmiňující ochranu legitimní důvěry. V tomto ohledu se také na základě inspirace judikaturou Evropského soudního dvora, která rozvinula princip právního společenství,10
tento princip nyní objevuje zakotven
v Listině. Právní společenství zahrnuje právo kterékoliv osoby být slyšena předtím než bude vydáno opatření, které by se této osoby mohlo negativně dotknout, dále právo na přístup ke
9
Otázka náhrady škody je zakotvena v článku 288 odst. 2 Smlouvy o založení ES jako případ mimosmluvní odpovědnosti k náhradě škody ze strany Společenství, přičemž se postupuje v souladu s obecnými právními zásadami společnými právním řádům členských států. 10 Viz ARNOLD, R. Evropská Charta základních práv a svobod. Evropské právo, 2001, č. 10, Příloha, s. 9.
7
všem spisům veřejné správy týkající se této osoby a povinnost odůvodnit jakékoliv rozhodnutí vydané ve vztahu k dané osobě. Výklad této části úzce souvisí s pojmem právního státu, který předpokládá, že státní orgány mohou vycházet ve své činnosti pouze z platného práva a nikoli z pouhé politické moci, jejímž atributem je násilí. Takto je do velké míry vyjádřena a v konečné podobě materializována myšlenka „spravedlnosti“, přičemž se má zde na mysli princip právního společenství představovaný Evropskou unií a jejími orgány. V tomto kontextu je důležité, že „jednotlivé prvky pojmu právního společenství jsou objektivní povahy a jsou často i procesními zárukami“.11 Součástí pojmu právního společenství je zásada určitosti právní normy jako výraz právní jistoty. Jejím výrazem je rovněž zásadní zákaz retroaktivity právních aktů ES. Dalším důsledkem principu právního společenství je zmíněná odpovědnost Společenství za škodu způsobenou jejími institucemi nebo zaměstnanci při výkonu jejich povinností. Problematika realizace práva na řádnou správu a související otázky je obsažena v Evropském kodexu řádné správní praxe z roku 2001.12 3.3. Právo na přístup k dokumentům Článek 42 Listiny je tohoto znění: Právo na přístup k dokumentům Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič. Komentář Toto právo je garantováno článkem 255 Smlouvy o založení ES. Podle článku 52 odst. 2 Listiny nachází toto právo uplatnění v rámci podmínek stanovených ve smlouvě. Článek 42 přiznává rovněž pro fyzické a právnické osoby bydlící nebo sídlící v některém členském státu právo na přístup k dokumentům. Na rozdíl od původního znění tohoto článku, kterým byl přístup garantován k dokumentům Evropského parlamentu, Rady EU a Evropské komise se toto právo týká nejen zmiňovaných orgánů EU, ale je rozšířeno na dokumenty 11
TICHÝ, L., ARNOLD, R., SVOBODA, P., ZEMÁNEK, J., KRÁL, R. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 1999, s. 702. 12 Viz Usnesení Evropského parlamentu o schválení Kodexu řádné správní praxe ze dne 6. září 2001. Dále srov. Evropský kodex řádné správní praxe (Evropský veřejný ochránce práv). Lucemburk: Úřad pro úřední listy ES, 2005. Podrobněji k této problematice srov. VITOVSKÁ, Helena. Listina základních práv Unie, základní aspekty a právo na dobrou správu : diplomová práce, Praha, 2005. 42 s. Policejní akademie ČR. Vedoucí práce Bohumil Pikna.
8
orgánů, institucí a subjektů obecně, bez ohledu na jejich podobu (viz vysvětlení k článku 42 podaném v návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu). Podstatnou součástí transparentnosti, tj. snahy přijímat rozhodnutí co nejotevřeněji a nejblíže občanovi, je právě uznání práva na přístup k dokumentům orgánů a dalších subjektů EU. V souladu s článkem 255 odst. 2 a 3 Smlouvy o založení ES byly přijaty příslušné právní předpisy ES stanovící podmínky přístupu veřejnosti k dokumentům těchto orgánů.13 Z hlediska budoucího vývoje v této oblasti je důležité společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady EU k citovanému nařízení ES,14 ve kterém se uvádí, že rovněž „instituce a obdobné orgány vytvořené zákonodárcem by měly zavést předpisy upravující přístup k jejich dokumentům, které by byly v souladu s tímto nařízením.“ Je třeba vidět, že toto právo na přístup k dokumentům je širší nežli pouhý přístup k textům samotných právních aktů ES/EU, například na internetu (CELEX – JUSTIS) nebo v Úředním věstníku EU, což nepředstavuje problém. Citovaný článek 255 SES je třeba interpretovat při paralelní aplikaci článku 1 Smlouvy o EU, který stanoví prvořadou zásadu vyjádřenou slovy: „Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanovi.“ Z tohoto citovaného článku by mělo logicky vyplynout, že sleduje perspektivu rozvoje zásady otevřeného rozhodování v návaznosti na celkový rozvoj a prohlubování demokratických zásad na úrovni Unie / Společenství. Přitom citovaný článek 1 Smlouvy o EU dotýkající se cílů a účelu Evropské unie je zasazen vedle dalších stěžejních ustanovení, které odkazují na demokratické tradice členských států Unie. Lze říci, že zásada otevřeného rozhodování orgánů Unie je v nastávající fázi rozvoje Evropské unie velmi aktuální a prioritní a fakticky na stejné úrovni jako zásada subsidiarity - i když tyto zásady mají různou právní povahu.15 V této souvislosti lze uvést judikát Evropského soudního dvora ve věci Hautala z roku 1999, který interpretuje zásadu proporcionality a řádné (dobré) státní správy, stejně jako zásadu co nejširšího možného přístupu k dokumentům.16
13
Srov. hlavně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 z 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (32001D1049). Rozhodnutí Rady č. 2001/840/ES z 29. listopadu 2001, kterým se mění jednací řád Rady (32001D0840). Rozhodnutí Komise č. K (2001) 3714 z 5. prosince 2001, kterým se mění její jednací řád (32001D0937). 14 Společné prohlášení k nařízení (ES) č. 3049/2001 Evropského parlamentu a Rady z 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (32001C0627(01). 15 Blíže k tomuto tématu CURTIN. Deirdre M. Citizens’ Fundamental Right of Acces to EU Information: An Envolving Digital Pasepautout? Common Market Law Review 37, No 1 February 2000. Printed in the Netherlands, pgs. 7 - 41. 16 Viz judikát ESD ve věci 14/98 Hautala z 19. července 1999, SbSD 1999.
9
Problematika veřejného přístupu k informacím Unie a jejím dokumentům nabyla na významu zejména s ohledem na značný pokrok v informačních technologiích. Zvláště elektronická média umožnila a zjednodušila širší veřejný přístup občana k těmto informacím. Důsledkem tohoto vývoje je neustálý rozvoj internetové sítě všech výkonných a legislativních orgánů Unie obsahující rozsáhlé informace nejen o činnosti, struktuře a úkolech toho kterého orgánu, ale i o nejdůležitějších diskutovaných dokumentech. Z přijatých právních předpisů ES v dané záležitosti vyplývá, že utajované dokumenty nebo jejich části i nadále nespadají pod obecnou zásadu přístupu k dokumentům, ale představují
jednu ze specifických výjimek k obecné zásadě
otevřenosti. To se týká zvláště některých dokumentů přijatých v rámci spolupráce v oblastech justice a vnitřních věcí a v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tyto výjimky však musí být zvažovány s ohledem na vlastní povahu konkrétního dokumentu vztahující se k vnější a vnitřní bezpečnosti a vztahům se třetími zeměmi, kde může být žádoucí důvěrnost a utajenost obsahu textu.Tato výjimka se však aplikuje pouze tehdy, kdy důvod je dostatečně závažný a představuje odůvodnění pro postup, kdy zájem na utajení musí mít přednost před obecným zájmem (občana) na přístupu k dokumentu. Vzhledem ke shora uvedenému však vyplývá, že tato výjimka by neměla být aplikována vždy automaticky a paušálně, dokonce ani v případě, kdy cizinec požádá o přístup k dokumentům týkajících se oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky nebo soudní a policejní spolupráce. Typicky se může jednat o problém s dokumenty acquis Schengenu utajovaného charakteru v souvislosti se začleněním schengenského acquis do rámce Evropské unie. Z důvodu legislativně právního pod článek 255 SES nespadá problematika Europolu, Prümské smlouvy nebo množství dokumentů zpracovávaných různými pracovními skupinami na úseku justice a vnitřních věcí. Str. 130 KAPITOLA VI. OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ V EVROPSKÉM PRÁVU Viz samostatné pojednání pod bodem 6 této internetové schránky Str. 149 6. Zvláštní programy v rámci programu Základní práva a spravedlnost (2007) 10
Za účelem úspěšné realizace prostoru svobody, bezpečnosti a práva v duchu Haagského programu17 byly s platností od 1. ledna 2007 přijaty tyto tři zásadní právní akty, jakožto součást obecného programu Základní práva a spravedlnost (někdy též označeno jako Bezpečnost a ochrana svobod):18 a) rozhodnutí Rady, kterým se na období 2007 – 2013 zavádí zvláštní program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků a jiných rizik spojených s bezpečností“,19 b) rozhodnutí Rady, kterým se na období 2007 – 2013 zavádí zvláštní program „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“,20 c) rozhodnutí Rady, kterým se na období 2007 – 2013 zavádí zvláštní program „Trestní soudnictví“.21 Návrhy předmětných rozhodnutí Rady byly předloženy Komisí již v dubnu 2005 s tím, že tyto tři zvláštní programy jsou součástí nového fiannčního výhledu na období 2007 – 2013. 6.1. Program Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků První program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků a jiných rizik spojených s bezpečností“ představuje jako jediný z těchto tří nástrojů komunitární předpis ES. Navazuje (bere do úvahy) základní prvky ochrany osob a kritické infrastruktury v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva, Akční plán EU v boji proti terorismu z roku 2004, Program solidarity EU v oblasti následků teroristických hrozeb a útoků z roku 2004, Evropský program na ochranu kritické infrastruktury (EPCIP) z roku 2005, novou strategii Unie pro boj proti terorismu z roku 2005 (aspekty prevence, ochrany, stíhání a reakce), a dále bere do úvahy mechanismus Společenství na podporu zesílené spolupráce v oblasti civilní ochrany a přirozeně též Haagský program z roku 2004. 17
Dokumenty, na které se odvoláváme jsou předmětem konkrétních pojednání v dalších kapitolách této učebnice. 18 Materiál Rady EU, 5443/1/07, Brusel 9. února 2007, Věc: Nové finanční rámce na období let 2007 – 20013; Obecný program v oblasti bezpečnosti a ochrany svobod – zvláštní program v oblasti prevence, připravenosti a zvládání následků teroristických útoků a jiných rizik spojených s bezpečností - zvláštní program v oblasti předcházení trestné činnosti a boji proti ní. Obecný program v oblasti základních práv a spravedlnosti – zvláštní program v oblasti trestního soudnictví. 19 Rozhodnutí Rady č. 2007/124 z 12. února 2007, kterým se na období 2007 – 2013 zavádí zvláštní program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků a jiných rizik spojených s bezpečností“. (Úřední věstník EU č. L 58, 24. 2. 2007, s. 1). 20 Rozhodnutí Rady, kterým se na období 2007 – 2013 zavádí zvláštní program „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“. Předkládací materiál Rady EU, 16945/3/06, 8. února 2007. 21 Rozhodnutí Rady, kterým se na období 2007 – 2013 zavádí zvláštní program „Trestní soudnictví“. Předkládací materiál Rady EU, 16945/3/06, 8. února 2007.
11
Tímto právním aktem sleduje Společenství přispět k přijetí nezbytných opatření k tomu, aby zabránilo teroristům útočit na hodnoty demokracie, právního státu, otevřené společnosti, svobody občanů a společností a omezilo dopady útoků. Cílem tohoto rozhodnutí je přispět k podpoře úsilí členských států Unie k prevenci, připravenosti a ochraně osob a kritické infrastruktury proti rizikům spojeným s teroristickými útoky a jinými souvisejícími riziky v oblasti bezpečnosti. Cílem programu je přispívat k zajištění ochrany v takových oblastech, jako je krizové řízení, životní prostředí, veřejné zdraví, doprava, výzkum a technologický rozvoj a ekonomická a sociální soudružnost, oblasti terorismu a jiných rizik, spojených s bezpečností v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Dokument kromě jiného definuje pojmy „prevence a připravenost“, „zvládání následků“ a „kritická infrastruktura“ s tím, že prvořadou odpovědnost za ochranu kritické infrastruktury mají členské státy, majitelé, provozovatelé a uživatelé, kteří jsou definováni jako organizace, které provozují a využívají infrastrukturu za účelem podnikání a poskytování služeb. Členské státy mají proto prvořadou odpovědnost za provádění posuzování rizik a hrozeb. Akce Evropské komise spolu s odpovídajícími nadnárodními projekty jsou zásadními opatřeními k dosažení integrovaného a koordinovaného přístupu Společenství. Současně se umožňuje třetím zemím a mezinárodním organizacím podílet se na nadnárodních projektech. Přijaté postupy mají zajistit vzájemné doplňování s jinými programy Společenství a Unie, jakými jsou například Fond solidarity Evropské unie a finanční nástroj pro civilní ochranu, mechanismus na podporu zesílené spolupráce v oblasti civilní ochrany nebo sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj. 6.2. Program Předcházení trestné činnosti a boj proti ní V pořadí druhý program „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ představuje unijní nástroj přijatý v rámci třetího pilíře na základě Smlouvy o EU. Rozhodnutí (EU) bere v úvahu, že k ochraně svobody a bezpečnosti občanů a společnosti před trestnou činností by měla Unie zavést nezbytná opatření, která jsou zaměřena na účinné a efektivní předcházení všem formám trestné činnosti, jejich odhalování, objasňování a stíhání, především v přeshraničních případech. Do úvahy jsou brány dokumenty a nástroje Unie jako je Haagský program, prohlášení o terorismu ze září 2001 a března 2003 či Evropská protidrogová strategie z prosince 2004.
12
Důležitý nástroj zde představuje nařízení Rady č. 2001/427/SVV z 28. května 2001,22 kterým byla zřízena Evropská síť pro předcházení trestné činnosti. Obecným cílem programu je přispět k vysoké úrovni bezpečnosti občanů předcházením organizované i neorganizované trestné činnosti a bojem proti ní, zejména proti terorismu, obchodu s lidmi a trestným činům proti dětem, nedovolenému obchodu s drogami a nedovolenému obchodu se zbraněmi, korupci a podvodům. Pokud jde o konkrétní cíle – program se skládá ze čtyř témat: d) předcházení trestné činnosti a kriminologie, e) vymáhání práva, f) ochrana a podpora svědků, g) ochrana dětí. Program je určen donucovacím orgánům, jiným veřejným nebo soukromým subjektům, činitelům a orgánům včetně místních, regionálních a celostátních orgánů, sociálních partnerů, univerzit, statistických úřadů, nevládních organizací, subjektů spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem a odpovídajících mezinárodních orgánů. 6.3. Program Trestní soudnictví V pořadí třetím je zvláštní program „Trestní soudnictví“, který byl jako předchozí program přijat nástrojem třetího pilíře rozhodnutím Rady a představuje tak unijní, mezivládní nástroj. Rozhodnutí bere do úvahy hlavně Haagský program (zlepšit vzájemnou důvěru v rámci soudnictví) a dále rámcový vzdělávací program AGIS. Mezi obecné cíle tohoto programu patří: •
podporovat soudní spolupráci, a tak přispět k vytvoření autentického evropského prostoru práva v trestních věcech, založeného na vzájemném uznávání a vzájemné důvěře;
•
podporovat slučitelnost vnitrostátních předpisů v míře nezbytné pro zlepšení soudní spolupráce, podporovat omezování stávajících právních překážek při této spolupráci v zájmu posilování koordinace vyšetřování a zlepšení slučitelnosti stávajících soudních systémů členských států Unie, s cílem zajistit tak potřebnou provázanost na vyšetřování prováděné donucovacími orgány;
• 22
zlepšit výměnu informací a podporovat vzdělávání soudců včetně napojených profesí;
Úřední věstník EU č. L 153, 8. 6. 2001.
13
•
dále zlepšovat vzájemnou důvěru v zájmu zajištění ochrany práv obětí a obžalovaných. Mezi konkrétní cíle programu patří podpory vzájemného uznávání soudních
rozhodnutí a rozsudků, podpora sbližování trestního práva hmotného a zavádění minimálních norem v trestním právu procesním, dále zlepšení výměny informací hlavně z národních trestních rejstříků (zavedení evropského počítačového systému) a působení na posílení spolupráce s Eurojustem Pokud jde o „vzájemné doplňování“ program usiluje o součinnost a vzájemné doplňování tohoto programu s ostatními nástroji Unie a Společenství, zejména se zvláštním programem „Civilní soudnictví“, jakožto součástí obecného programu Základní práva a spravedlnost a s obecnými programy Bezpečnost a ochrana svobod a Solidarity a řízení migračních toků. Všechny tři uváděné programy mají některá ustanovení stejná / obdobná jako jsou: -
finanční podpora Společenství může mít právní formu grantů nebo veřejných zakázek,
-
rozhodnutí se nepoužijí na záležitosti upravené (novým) finančním nástrojem pro civilní ochranu,
-
usilování o součinnost, soudružnost a vzájemné doplňování těchto tří programů a také s dalšími (v programech citovanými) nástroji Unie a Společenství,
-
Evropská komise zajistí při realizaci těchto programů ochranu finančních zájmů Společenství zejména prostřednictvím OLAF (podrobněji viz kapitola XIV).
U posledních dvou unijních programů platí: -
Evropské komisi je nápomocen výbor (s jednacím řádem) složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise. Výbor přijímá stanovisko k návrhu opatření předloženého Komisí postupem stanoveným v článku 205 odst. 2 Smlouvy o založení ES t.j. většinou podle přidělené váhy hlasů členským státům.
-
od 1. ledna 2007 se nahrazuje odpovídající ustanovení rozhodnutí Rady č. 2002/630/SVV z 22. červenmce 2002, kterým se stanoví rámcový program pro policejní a soudní spolupráci v trestních věcech (AGIS)23 (k programu AGIS srov. kapitolu XI).
Str. 242
23
Úřední věstník EU č. L 2003, 1. 8. 2002.
14
Nové členské státy Evropské unie (kromě Kypru, Bulharska a Rumunska) a také Švýcarsko se mají připojit k schengenskému prostoru od 1. ledna 2008. Kontroly na letištích budou zrušeny v březnu 2008. Kypr se má připojit po zavedení SIS II. Znamená to volné cestování po celé Unii s tím, že na vnitřních hranicích nebudou prováděny kontroly a hraniční přechody tak ztratí svůj původní smysl. Přes hranice tak bude možné projet bez zastavení a bez nutnosti ukazovat občanský průkaz nebo pas. Pohraniční policie bude stažena do vnitrozemí a posílí např. dopravní policii. Do schengenského systému jsou plně zapojeny rovněž dvě nečlenské země Unie Norsko a Island a se Švýcarskem a Lichtenštejnskem byly podepsány asociační dohody. Švýcarsko přistoupení odsouhlasilo referendem v červnu 2005. Dnes již Evropská unie otevřela dveře schengenské spolupráci i státům ESVO / EHP. V omezeném rozsahu se účastní schengenské spolupráce také Spojené království a Irsko zmíněné kontroly na hranicích s nimi však zůstávají zachovány. Předpokládaným zapojením do schengenského prostoru Švýcarska a Lichtenštenska se odstraní ostrov hraničních kontrol osob uprostřed Evropy. V návaznosti na výsledky jednání s Evropskou unií přijdou na řadu kandidátské země a potencionální kandidátské státy Chorvatsko, Turecko, Makedonie, Srbsko a Černá hora, Albánie, Bosna a Hercegovina. Str. 262 5. Další nástroje bezpečnostní spolupráce 5.1. Prümská smlouva V souvislosti s naším tématem nelze nevzpomenout tzv. Prümskou smlouvu z května 24
2005 sjednanou mezi sedmi členskými státy Unie o prohloubení přeshraniční spolupráce včetně spolupráce v boji s terorismem a přeshraniční kriminalitou. I když se tato smlouva nedotýká přímo evropského práva a je tedy mimo rámec práva ES/EU, je otevřená přístupu každého členského státu Unie. Z tohoto pohledu připomíná tato smlouva původní schengenskou úpravu před Amsterodamem. Přitom se počítá s tím, že bude po třech letech po jejím vstupu v platnost předložena iniciativa ohledně převedení této smlouvy do právního rámce Evropské unie (článek 1).
24
Smlouva mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Rakouskou republikou o prohloubení přeshraniční spolupráce, zejména za účelem potírání terorismu, přeshraniční kriminality a nelegální migrace (tzv. Prümská dohoda) uzavřená v Prümu 27. května 2005. (Dokument Rady č. 10900/05). Dostupné na
15
Spolupráce na základě této smlouvy tak probíhá mimo orgány a instituce EU, což znamená, že je mimo jejich kontrolní funkce včetně Evropského parlamentu. Ve vztahu k právu Unie smlouva proklamuje přednost unijní úpravy včetně té, která bude přijata v budoucnu s tím, že obecně neovlivňuje závazky přijaté v rámci jiných mezinárodních smluv (bilaterálních či multilaterálních). Dokument zakotvuje tyto formy spolupráce: •
přístup smluvních stran prostřednictvím kontaktních míst k některým údajům v databázích DNA a v databázích daktyloskopických otisků a stop,
•
získávání molekulárně genetického materiálu a předávání profilů DNA,
•
přístup do databáze registru vozidel,
•
předávání informací a osobních údajů do zahraničí v souvislosti s akcemi velkého rozsahu s přeshraničním prvkem,
•
předávání informací za účelem zabránění teroristickým trestným činům,
•
bezpečnostní doprovody pro leteckou bezpečnost,
•
opatření k potírání nelegální migrace,
•
společné formy nasazení,
•
opatření při hrozícím nebezpečí,
•
poskytování pomoci při událostech velkého rozsahu, katastrofách a závažných haváriích. Smlouva obsahuje odkazy na respektování základních práv, jak vyplývají z Listiny
základních práv Unie, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i ze společných ústavních tradic zúčastněných států. Cílem této smlouvy je zintenzivnit spolupráci v oblasti boje proti terorismu, nelegální migraci a přeshraniční kriminalitě, a to především zlepšením mechanismu výměny informací včetně zajištění náležitého stupně ochrany osobních údajů. Ustanovení k ochraně údajů (kapitola 7) se pak odvolávají na Úmluvu Rady Evropy z 28. ledna 1981 o zpracování osobních údajů při respektování Doporučení č. R(87) Výboru ministrů Rady Evropy z roku 1987 upravující užívání osobních údajů v policejním sektoru. Za zmínku stojí, že v případě práva dotčených osob na informace včetně práva na opravu či vymazání informací o nich vedených se smlouva odvolává na obecnou, základní směrnici č. 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, tedy na komunitární právní předpis ES (článek 40).
16
Smlouva mj. zavádí opatření za účelem zlepšení výměny informací pokud jde o DNA a otisky prstů. Zvláště problematika DNA v relaci na princip dostupnosti informací podle Haagského programu je předmětem polemik nejen pokud jde o technickou stránku předávání, ale také pokud jde o otázku právní. 5.2. ITERPOL Viz samostatné pojednání pod bodem 8 této internetové stránky Str. 376 Současný rámec evropské spolupráce v oblasti civilní ochrany je založen na těchto třech právních nástrojích (programech): •
Mechanismus zesílené spolupráce Společenství v oblasti civilní ochrany.
•
Finanční nástroj pro civilní ochranu.
•
Rámec společenství pro spolupráci na úseku znečištění moří.
3.1. Finanční nástroj pro civilní ochranu (2007) Zmíněný druhý Akční program s původní platností do konce roku 2004 byl následně prodloužen do konce roku 2006. Tento předpis byl nahrazen rozhodnutím Rady z března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu („Finanční nástroj“ nebo „Rozhodnutí“), které se vztahuje na období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013. Tímto rozhodnutím se zřizuje finanční nástroj pro civilní ochranu na podporu a doplnění úsilí členských států Unie chránit, a to především obyvatelstvo, ale také životní prostředí a majetek včetně kulturního dědictví v případě pohrom a teroristických činů, a na podporu Mechanismu zesílené spolupráce mezi členskými státy v oblasti civilní ochrany. Účelem tohoto finančního nástroje je vytvoření předpisu ES, na jehož základě může být poskytována finanční pomoc, a to jako příspěvek ke zlepšení účinnosti odezvy na závažné mimořádné události: •
zejména v rámci Mechanismu zesílené spolupráce mezi Společenstvím a členskými státy při asistenčních zásazích (rozhodnutí č. 2001/792/ES,Euratom),
•
i jako příspěvek k posílení opatření prevence a připravenosti na všechny druhy mimořádných událostí jako jsou přírodní a člověkem způsobené pohromy, teroristické činy včetně chemického, biologického, radiologického a jaderného (CBRN) terorismu a technologické, radiologické nebo ekologické havárie včetně opatření, která byla již přijata na základě původního akčního plánu.
17
Finanční nástroj, jehož uživatelem je shora citovaný Mechanismus zesílené spolupráce při zásazích („Mechanismus“) by měl přispět k vytvoření systémů, které by Mechanismus podpořily účinným a integrovaným systémem detekce a včasného varování, který může členské státy a Společenství varovat před pohromami, které by mohly zasáhnout území členských států. Členské státy v této souvislosti odpovídají za poskytnutí vybavení a dopravy pro pomoc v oblasti civilní ochrany, kterou nabízejí v rámci Mechanismu včetně odpovídající logistické podpory. Komise však hraje roli při podpoře členských států tím, že usnadňuje společné využívání zdrojů dopravy a vybavení členských států. Finanční pomoc na základě tohoto rozhodnutí se v oblasti odezvy v rámci Mechanismu vztahuje na tyto akce: •
vysílání odborníků na vyhodnocení a koordinaci při poskytování pomoci;
•
podpora členských států v získání přístupu ke zdrojům vybavení a dopravy. Významnou koordinační úlohu zde hraje bezpečný společný komunikační a informační
systém pro případy mimořádných událostí (CECIS), jakož i nástroje umožňující komunikaci a sdílení informací mezi monitorovacím a informačním střediskem Mechanismu (MIC) a kontaktními místy členských států a jiných účastníků v rámci Mechanismu. Prostřednictvím CECIS probíhá celá krizová komunikace. Z důvodu soudružnosti se finanční nástroj nevztahuje na akce, které spadají do oblasti působnosti rozhodnutí Rady č. 2007/124 z 12. února 2007, kterým se na období 2007 – 2013 zavádí zvláštní program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků a jiných rizik spojených s bezpečností“, jakožto součást obecného programu Bezpečnost a ochrana svobod25 nebo která souvisejí s udržováním práva a pořádku a se zajištěním vnitřní bezpečnosti (členského státu). Na druhé straně tento finanční nástroj zahrnuje reakce na mimořádné události havarijního znečištění moře prostřednictvím Mechanismu zesílené spolupráce.26 Umožňuje se rovněž účast třetích zemí na tomto finančním nástroji (kandidátským a též i ostatním) s tím, že v případě zásahu ve třetích zemích by měla být zajištěna koordinace a soulad s akcemi mezinárodních organizací a agentur, zejména těch, které jsou součástí systému OSN.
25
Úřední věstník EU L 58, 24. 2. 2007, s. 1. Platnost rozhodnutí č. 2850/2000/ES z 20. prosince 2000 o stanovení rámce Společenství pro spolupráci v oblasti havarijního nebo záměrného znečišťování moře skončila k 31. prosinci 2006.
26
18
Předpis obsahuje rovněž opaření k předcházení nesrovnalostem a podvodům ve smyslu ochrany finančních zájmů Společenství podle příslušných právních předpisů ES/EU včetně uplatňování pravomocí OLAF. Předmětné rozhodnutí obsahuje v preambuli doložku k zásadě subsidiarity a proporcionality tohoto znění: „Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy jednajícími samostatně, a může jich být s ohledem na rozsah a účinky akcí, jež mají být financovány na základě tohoto (finančního) nástroje, a na prospěch, pokud jde o snížení počtu lidských obětí a raněných a zmírnění environmentálních, hospodářských a hmotných škod lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o (založení) ES. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů“. Na rozdíl od svého předchůdce akčního programu je tento nový finanční nástroj šířeji využitelný s tím, že umožňuje členským státům žádajícím o finanční podporu na dopravu jejich pomoci uhradit nejméně 50% obdržených finančních prostředků nejpozději do 180 dnů po zásahu. Pokud jde o rozpočtové zdroje je finanční referenční částka pro provádění finančního nástroje na období let 2007 až 2013 stanovena na 190 milionů eur. Rozhodnutí se vztahuje rovněž na státy EHP. Str. 380 POZNÁMKA: V současné době je v konečném stádiu schválení nového předpisu, který nahradí stávající Mechanismus Společenství v oblasti civilní ochrany, jehož platnost vypršela koncem roku 2006. Již připravený návrh rozhodnutí o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství27 by měl být schválen do konce roku 2007. Tento návrh nového Mechanismu přímo souvisí s rozhodnutím Rady z března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu. Str. 400 c) Vojenský výbor EU složený z vojenských expertů s poradní funkcí.
27
Materiál Rady EU z 16. června 2007, 10482/07, ve věci: Návrh rozhodnutí Rady o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství (přepracovaná verze).
19
