Bezpečnostní politika Evropské unie (na pozadí bezpečnosti globální) -
Selektivní výtah z přednášky na Vysoké škole veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze
Doc. JUDr. Bohumil Pikna, CSc. – Policejní akademie ČR Úvodem Současný vývoj bezpečnostní situace v Evropě a též ve světě je ovlivňován několika faktory mezi které náleží zvláště mezinárodní terorismus a přeshraniční organizovaný zločin. K řešení tohoto nebezpečí přijala Evropská unie (někde „EU“ nebo „Unie“) četné nástroje charakteru politického a zvláště pak právní nástroje jako jsou Europol, Eurojust, evropský zatýkací rozkaz a hlavně pak konkrétní protiteroristické nástroje. Očekává se, že současný neuspokojivý vývojový trend celkové bezpečnostní situace na všech úrovních od národní, regionální až po celosvětovou, bude spíše gradovat. Průvodním jevem bude i nadále určitá bezradnost ale i politické chyby a alibismus při řešení tohoto stavu. Toto pojednání je podáno zvláště z pohledu politologického a sociologického, přičemž právním aspektům je věnována rovněž nezbytná pozornost. Jako hlavní odborné prameny pro toto pojednání posloužily zejména výsledky projektu „Bezpečné česko v bezpečné Evropě“, který zastřešoval CESES – Středisko bezpečnostní politiky, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK v Praze. Existuje několik sborníků z mezinárodních konferencí se zajímavými články k tomuto projektu, které představují současně doporučenou literaturu ke studiu.1 Otázky bezpečnosti Unie jsou pojímány z pohledu tzv. vnitřní bezpečnosti a současně i z pohledu bezpečnosti vnější - obě tyto stránky se přitom vzájemně prolínají, doplňují a podmiňují (zvláště teroristickém útoku v USA 11. září 2001 a dalších teroristických útocích v Madridu a Londýně). 1. Rámcové kontury vnitřní bezpečnosti Unie Problematiky vnitřní bezpečnosti EU se týkají zvláště opatření EU na úseku: •
boje s terorismem a organizovaným zločinem,
•
migrace a azylu či
•
konkrétního zajišťování policejní a justiční spolupráce v rámci Unie včetně problematiky vstupu nových členských států do schengenského systému. Přirozeně se některých stránek těchto témat týkají otázky Společné zahraniční a
bezpečnostní politiky EU – II. pilíř. Z tohoto důvodu se výklad předmětného tématu musí pohybovat v tomto věcném ale i právním rámci. Současnou bezpečnostní situaci z mezinárodního úhlu pohledu lze charakterizovat rámcově takto: 1. Oproti původním očekáváním došlo, a což je podstatné stále dochází, ke zhoršování celkové bezpečnostní situace ve světě po skončení studené války koncem 90-tých let. 2. Uvolnění původně bipolárního světa sice představuje minimalizaci vzniku globálního konfliktu či přímé agrese na úrovni velmocí, 3. nicméně na celosvětové úrovni je toto nebezpečí vystřídáno: a) vnitrostátními konflikty, resp. konflikty regionálními (Somálsko, Súdán) - jde typicky o náboženské násilí nebo války s hlavním protagonistou radikálním islamismem, b) nebo se jedná o tzv. asymetrický konflikt státu a nestátního aktéra, kterým je typicky islámský terorismus typu Al-Kajdá, c) dále jde o nebezpečí toho, že se zbraně hromadného ničení („ZHN“) se dostanou do dispozice některých států (Irán), přes které se k nim dostanou i teroristé – tzv. proliferace d) v neposlední řadě zvláště v posledních desetiletích dochází k prohloubení internacionalizace organizovaného zločinu a jeho zdokonalování, sofistikace dokonalejší organizační formy a funkční struktury, jeho bohatství i troufalost gradují, propojenost na státní správu, nebo i propojenost s terorismem - přes drogy a získávání zbraní. 2. Hlavní světová rizika a světoví aktéři Někteří renomovaní oborníci (např. Ulrich Beck) se shodují v tom, že hlavní „osou“ vývoje světa ve 21. století ve smyslu hlavních hrozeb a jejích rysů tzv. světové rizikové společnosti jsou: 1
Podrobné rozpracování dané problematiky lze nalézt v citovaným odborných publikacích (sbornících z mezinárodních konferencích) a zvláště pak ve specializované monografii: PIKNA, B. Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie (právní náhled). Praha, Linde Praha, 2006.
2
•
hrozba ekologické krize,
•
hrozba globální finanční krize2 a
•
hrozba terorismu (především hrozba islamistického terorismu včetně zneužití zbraní hromadného ničení (ZHN). Důvodem zařazení islámského terorismu, jako nestátního aktéra včetně možného
použití ZHN teroristy je fakt, že představuje hrozbu znásobenou tím, že se „vymyká politickým a státním strukturám a pohybuje se mimo oblast kodifikovaného práva“ (Jacques Derrida). Cíle islámského terorismu mají zároveň i zřetelnou politickou dimenzi, kterou je etablování se jako jedna z rozhodujících sil ovlivňující světový vývoj, se strategií dosáhnout porážky Západu.3 Za hlavní světové aktéry (tradiční a nové) s určujícím vlivem na bezpečnostní situaci ve světě jsou považováni: -
USA,
-
Čína,
-
Rusko,4
-
Evropská unie a
-
mezinárodní terorismus (myšleno islámský). Někteří prognostici hovoří o předpokládaném postupném stírání hranice mezi těmito
hrozbami. K vnitřnímu vývoji v některých zemích přísluší dovětek ohledně možného budoucího vývoje. Například Rusko a jeho tzv. „řízená demokracie“, ale také především Čína a Indie jako svébytné a dlouho existující civilizace, dnes opět na vzestupu, mohou aspirovat na vlastní výklad toho, co představují takové pojmy jako „demokracie“, „svoboda“, „principy právního státu“ (rule of law) či „lidská práva“.5 V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i
2
Prvními dvěma hrozbami se toto pojednání přímo nezabývá a odkazujeme na citovanou literaturu. Pouze pro demonstraci faktu, že jisté známky tohoto procesu lze vysledovat již v současné době mohou sloužit tiskové zprávy z měsíce října 2007 o tom, že Irán zamýšlí prodávat ropu v jiné měně než za dolary což by ekonomice USA zasadilo „tvrdý“ úder. 3 Zvláště srov. BALABÁN. M. Perspektivy, tendence a hlavní aktéři vývoje bezpečnostní situace ve světě do roku 2020. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005, s. 7 an. 4 Podrobněji viz FURST, R. Situace v Číně a její budoucí vývoj; BALABÁN M., Postavení Ruska a jeho vývoj do roku 2020 s výhledem do roku 2020. In Balabán, M., Stejskal, L. (eds) Hlavní aktéři vývoje bezpečnostní situace ve světě v horizontu 2020 s výhledem 2050. Sborník k semináři „Evropská unie jako globální a regionální bezpečnostní aktér“. Praha, 10. listopadu 2006, Praha, CESES, 2006. 5 BALABÁN, M. cit. dílo Perspektivy vývoje bezpečnostní situace ve světě a v Evropě v horizontu 2020 – 2025, s. 45.
3
arabská (islámská) kultura interpretuje tyto pojmy prizmatem Koránu a islámské víry i tradice, které jsou často neslučitelné s euroatlantickým pojetím demokracie. 3. Typologie terorismu a základní protiteroristické koncepce Pokud jde o vztah / relaci terorismus a závažný organizovaný zločin, i když jde v obou případech zpravidla o organizovanou závažnou trestnou činnost, odlišnost je spatřována v rozdílné motivaci: •
pro terorismus je typická politická motivace a
•
pro organizovaný zločin je to motivace založená na ziskovém principu (finanční nebo ekonomický prospěch). Na druhé straně pro oba tyto typy zločinu existují přirozeně i některé shodné rysy
zvláště pokud jde o používané prostředky - násilí, vraždy, vyhrůžky či ozbrojené útoky. V praxi může též existovat i účelové napojení / propojení mezi terorismem a jinými formami zločinu např. ilegální obchod se zbraněmi, drogami nebo diamanty. Získané prostředky pak slouží k financování teroristických akcí. Obecně typologie terorismu může vycházet z určitých preferovaných hledisek a východisek determinovaných úhlem pohledu jakož i požadavky interpretačními. Např. se můžeme setkat s dělením nebo spíše označováním: •
etnický nacionalistický terorismus (ETA),
•
kriminální terorismus, který balancuje mezi běžnou kriminalitou, organizovaným zločinem a hnutími různě motivovaných teroristických organizací (mafie),
•
mezinárodní terorismus, superterorismus nebo terorismus globální,
•
regionální terorismus,
•
individuální terorismus,
•
vnitrostátní terorismus,
•
národní terorismus (Korsika),
•
státní terorismus, a další.6 V odborné literatuře se setkáváme i s jinými přístupy k vymezení typologie terorismu.7
6
Podrobněji viz ŠVRLO, P., SVETLÍK, M., NIŽŇANSKÝ, J. Terorizmus – aktuálna výzva pre 21. storočie. Inštitút bezpečnostných a obranných štúdií. Ministerstvo obrany Slovenskej republiky. Bratislava: 2004, s. 5389. 7 Ohledně různých typologií terorismu srov. například rozdělení terorismu na mezinárodní terorismus, vnitrostátní, státní, náboženský, kriminální, podvratný, narkoterorismus, terorismus počítačový, jaderný, extrémistický, sociální, informační a superterorismus. Srov. BRZYBOHATÝ, M. Terorizmus a aktuálne otázky výcviku protiteroristických jednotiek. Bratislava: Akadémia Policajného zboru v Bratislave, 2000, s. 9. Dále
4
Nicméně pro potřeby tématu tohoto výkladu vývojové formy teroristických jednání vymezujeme tak, že jde o tyto typy terorismu:8 •
vnitrostátní (- nacionální, ndividuální),
•
přeshraniční (- regionální),
•
mezinárodní (- islámský, subverzívní),
•
globální (- mezistátní, nadstátní).9 U této typologie terorismu není vyjádřen pouze teritoriální prvek, ale je zohledněn též
stupeň brutality, bezohlednosti, následků teroristických útoků a hlavně politicko motivační faktor. Označení mezinárodní terorismus vyhovuje již proto, že je používán v dokumentech OSN, např. v rezoluci Rady bezpečnosti č. 1373 z 28. září 2001. Používá se i v USA nebo v legislativě Spojeného království.10 Diferenci mezi globálním a mezinárodním terorismem lze spatřovat spíše v tom, že globální terorismus jako „vyšší“ / „nejvyšší“ forma terorismu mezinárodního obsahuje již některé prvky obdobné „státnosti“ / „nadstátnosti“. Při zkoumání fenoménu 11. září 2001 a navazujících opatření v rámci boje proti mezinárodnímu terorismu zjišťujeme dva základní přístupy, a z nich vyplývající dvě základní pojetí, při řešení tohoto problému: 1. Koncepční pojetí aplikované zvláště ze strany USA spočívající v základní tezi vyjádřené slovy “s teroristy se nejedná, s teroristy se bojuje”, aplikující nekompromisní postoj k terorismu, zásadní odmítání jednat s teroristy a nepřipuštění tak žádných ústupků. 2. Koncepční pojetí “evropského” typu spočívající na co největším, resp. plném dodržování lidských práv v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 a Listinou základních práv Unie, a to i v případě boje s mezinárodním terorismem v jeho vyhrocené podobě po útocích z 11. září, Madridu a Londýně.
k otázkám typologie terorismu a podrobně k jeho jednotlivý typům viz MAREŠ, M., Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií, 2005, s. 35 – 41, 61 an. 8 Podrobně k tomuto výkladu viz PIKNA, B. Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie (právní náhled). Praha, Linde Praha, 2007. 9 Blízko k našemu formálnímu dělení má dělení na terorismus národní, mezinárodní a globální – srov. cit. dílo EICHLER, J. (2006), s. 155 an 10 Srov. pojmy mezinárodní terorismus a mezinárodní terorista (international terrorist) zakotvené v britském zákoně proti terorismu, o trestné činnosti a o bezpečnosti z roku 2001.
5
4. Mezinárodní (islámský) terorismus Ještě na počátku 90. let nebyl terorismus považován za závažnou hrozbu. Hovořilo se o něm (pouze) jako o riziku - také původní zařazení v právu EU bylo pod kategorií organizovaný zločin. Mezinárodní terorismus, označovaný jako terorismus islámský, je projevem nenávisti vůči hodnotám západní civilizace a současně i reflexí islámského světa na jednání hlavně ze strany USA. V únoru 1998 vytvořil bin Ládin mezinárodní islamistickou frontu proti „Židům a křižákům“ a vydal fatvu, ve které se zdůrazňuje: „Každý muslim, který je toho schopný, má osobní povinnost zabíjet Američany a jejich spojence, bez ohledu na to, zda se jedná o civilisty či vojenské jednotky, a to v každé zemi, kde je to možné“.11 Důležitým aspektem daného problému a jeho příčin je skutečnost, že al-Kajdá se otevřeně a cestou krutého násilí staví proti vnucování západních a zejména amerických hodnot islámskému světu – srov. rovněž doktrína USA o tzv. vývozu demokracie. V této souvislosti je vhodné připomenout, že muslimský svět vyznává především „spravedlnost“, a tak se cítí být ponížen tím, že • USA jednostranně podporují Izrael a • také zprofanované režimy v islámském světě a • že se chovají jako bezohlední vítězové v procesu nespravedlivé globalizace.12 5. Faktory charakterizující islámský terorismus Nepřítel - zde se tím nemyslí přímo islám nebo muslimové obecně, ale islámští teroristé a radikálové – má: •
kromě (tiché) podpory v muslimských zemích také
•
obrovskou podporu z řad muslimských komunit po celém světě včetně silných komunit v EU. Duchovní (islámští imáni), právníci a další aktivisté se rovněž velmi dobře vyznají v tom, jak zneužívat liberální právní systém založený na lidských právech a svobodách (trestně procesní práva) ve prospěch realizace svých cílů. Za faktory určující islámský terorismus jako globální hrozbu 21. století se považují:
11
World Islamic Front Statement Urging Jihad Against Jews and Crusaders – http:://www.fas.org/irp/world/para/docs/980223-fatva.htm. 12 Blíže srov. EICHLER, J. cit. dílo (2006), s 166 an.
6
•
jeho teritoriální rozšíření / rozšiřování (Asie, Afrika a též Evropa – Albánie, Kosovo),
•
růst počtu vyznavačů islámu,
•
vyhraněně silná náboženská motivace (islámská ideologie),
•
ekonomická síla (nebo i zdroje pocházející z trestné činnosti – drogy),
•
široká společenská podpora a zázemí v islámských zemích a islámských komunitách v zahraničí (též v rámci Unie),
•
uzavřenost islámské komunity v zahraničí znemožňující kontrolu (státu) a umožňující vnitřní infiltraci radikálních proudů a skupin,
•
konvertování k islámské víře hlavně v Evropě.13
•
v neposlední řadě také globální politická, ekonomická a psychologická dimenze jeho teroristických akcí podporovaná i stále širší medializací,
Islámské radikály a teroristy spojuje strategická priorita projevující se v: •
boji proti nemuslimským státům resp. vládám především proti euroatlantské civilizaci
•
boji proti muslimským zemím spojencům USA (Pákistán, Saudská Arábie)
•
resp. proti sekulárním vládám v muslimských zemích (Turecko, Egypt)
•
boji proti přítomnosti okupačních jednotek USA a jejich spojenců (Irák, Afghánistán)
•
proti nespravedlnosti vůči arabskému obyvatelstvu (palestinský problém). Mezinárodní terorismus můžeme charakterizovat tak, že:
a) stojí mimo právní oblast, kterou cíleně nerespektuje, a b) stojí též mimo oblast státních a oficiálních politických struktur. Jako ideově – politický projekt se začíná vytvářet představa kvaziglobálního integrovaného arabského superstátu (chalífátu). Konečným cílem má být vytvoření „světového chalifátu“ jako státní a ideologické konstrukce. Symbolem tohoto procesu je bin Ládin s organizací al-Kajdá. Tomuto procesu výrazně napomáhá skutečnost, že nedochází ze strany islámských vlád nebo vlivných „neradikálních“ islámských představitelů k jeho jednoznačnému odsouzení.
13
Například z 3 milionů muslimů žijících v SRN jich v roce 2006 konvertovalo k islámu kolem 3 tisíc. V této souvislosti lze připomenout v září 2007 zmařené nejnebezpečnější teroristické spiknutí v dějinách SRN. Přitom dva z prvních zatčených byli Němci konvertovaní k islámu a jeden Turek. Všichni tři absolvovali výcvik v Pákistánu a patří k radikální skupině Unie islámského džihádu, jejíž buňky založili v Německu.
7
Závěrem lze konstatovat, že problém nárůstu radikálního islamismu v Unii je za stávajícího mechanismu demokratického vládnutí založeného na přísném dodržování principů rule of law a lidských právech stěží řešitelný. Přitom je třeba vidět, že řešení tohoto problému je rovněž v zájmu přistěhovalců. To proto, že zmíněný problém: -
obsahuje i nebezpečí vůči samotným muslimským komunitám v EU v tom smyslu, že
-
populistické xenofobní a neofašistické strany získávají na „popularitě“ v původní, domácí společnosti.
6. Pracovní vymezení terorismu a jeho projevy Výstižnou výchozí charakteristiku základních rysů (mezinárodního) terorismu obsahuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1566 z 8. října 2004, podle které je aktem terorismu „každý kriminální akt spáchaný se záměrem způsobit smrt nebo vážná zranění s cílem vyvolat v zasažené společnosti pocit strachu, zastrašovat obyvatelstvo…a nutit vlády nebo mezinárodní organizace k nějakým opatřením, nebo je naopak od některých opatření či činů odrazovat.“ Islámský terorismus je charakterizován jako specifická forma ozbrojeného politicky motivovaného násilí založeného na účelové interpretaci islámu používající násilí nebo vyhrůžek za účelem způsobit škody (hmotné a na lidských životech) a zastrašovat tak obyvatelstvo a stát za účelem dosažení svých cílů. Jde tedy o politicky motivované násilí určované zřetelně náboženskými hledisky jedná se o plánované násilné akce s politickým (náboženským) zaměřením, nestátním subjektem bez mezinárodní subjektivity a legitimity, podnikané tedy na nestátní úrovni. Průvodními cíly teroristických činů jsou: vytvořit atmosféru strachu, destabilizovat stát, vynutit si změnu jeho politiky a také přilákat pozornost, hlavně mediální.14 7. Bezpečnost Unie jako součást transatlantické bezpečnosti Stručná geneze bezpečnostní spolupráce v rámci Evropského společenství:15 14
EICHLER, J. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21.století. Praha: MNO ČR – AVIS, 2006, s. 151 an. Dále srov. HENRY PLATER-ZYBERK. Boj proti terorismu v Evropě: Možnosti a rizika. In Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, 2007, s.86 – 91. 15
Podrobně srov. PIKNA, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). 3. podstatně přepracované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. Dále viz PIKNA, B. Evropská unie - vnitřní a vnější bezpečnost a ochrana základních práv (na pozadí boje s mezinárodním terorismem). 1. vyd. Praha: Linde Praha, 2002.
8
•
Původní smlouvy Evropského společenství z roku 1952, 1958 neobsahovaly a neupravovaly spolupráci v bezpečnostní oblasti (pouze oblast ekonomické spolupráce – nikoliv oblast politickou)
•
Pokusy zavést politickou spolupráci ve vojenské oblasti ztroskotaly - EOS, ZEU – 1954
•
Poprvé bezpečnostní oblast byla právně institucionalizována až Maastrichtskou smlouvou o EU z roku 1993, která zavedla třípilířovou strukturu EU tzn. nové dva pilíře představující oblasti politické spolupráce
•
Šlo o kromě dosavadní úpravy převážně ekonomické spolupráce (označované jako I. pilíř) o nové dva pilíře – II. pilíř (Společná zahraniční a bezpečnostní politika) a III. pilíř (spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí)
•
V případě III. pilíře se dnes jedná o spolupráci ve dvou „propojených“ oblastech policejní a justiční v trestních věcech
•
S přihlédnutím k charakteru ohrožení EU dochází ke stále větší propojenosti opatření přijímaných v oblastech vnitřní a vnější bezpečnostní politiky Unie
•
Je třeba vidět, že tyto oblasti jsou navýsost politickými a dotýkají se citlivé problematiky státní suverenity každého státu
•
Proto se státy nerady vzdávají svých pravomocí v této oblasti ve prospěch společných nadnárodních orgánů EU, jsou obezřetné, nedůvěřivé i když jde o spojenecké nebo spřátelené země
•
Zrušení vnitřních hranic Schengenem vlastně znamená volný pohyb rovněž pro kriminální živly, teroristy a působení organizovaného zločinu - proto tzv. bezpečnostní kompenzační opatření.
•
Neznamená to však, že by členské státy před Maastrichtem nespolupracovaly na bezpečnostním úseku – byla zde 60 / 70-tá léta s evropským terorismem a hlavně organizovaný přeshraniční zločin mafiánského typu – srov. „klasický“ terorismus (ETA, IRA, Rudé brigády – Itálie, Řecko, Španělsko, Německo)
8. Bezpečnost Unie v rámci transatlantické spolupráce Bezpečnost EU a jejích členských států získala nový rozměr naléhavosti zejména ve světle teroristických útoků v USA. Za určující charakteristiky pro současnou bezpečnostní situaci v Evropě jsou považovány: a) Četnost a význam mezistátních konfliktů sice klesá avšak
9
•
Největšími hrozbami se stávají nestátní aktéři (islámský terorismus).
b) Klíčovou politickou a vojenskou silou Aliance jsou USA, které formálně mají rovné postavení v rámci NATO, avšak v rovině praktické zde vládne faktická asymetrie – jako odraz ekonomických a vojenských možnosti USA c) Neochota členských států EU nést větší náklady na obranu a bezpečnost d) Důsledkem poddimenzování obranných výdajů Unie je •
Akcelerující a ztěží dostižitelný technologický a vojenský náskok USA - v roce 2006 byly tyto výdaje USA větší než výdaje zbytku světa
e) Nejednotná politická vůle členských států Unie •
rozpory ve II. pilíři (Irák), viditelná orientace některých nových členských států na USA (Polsko, Velká Británie, ČR)
•
problém společné evropské identity.
f) Základem kolektivní obrany Evropy zůstává NATO (21 členských států jsou členy Aliance) – přitom USA jsou schopny provádět svou bezpečnostní politiku i bez spojenců. g) Od konce 90-tých let je zřetelný posun vůle v Unii k větší autonomii v otázkách bezpečnosti a obrany – výsledkem tohoto trendu Evropská bezpečnostní a obranná politika Unie („EBOP“) – rozdíly ale existují v prioritách členských států Unie což oslabuje akceschopnost postupů (účinnost a rychlost) •
Účinnost EBOP je však podmíněna skutečnou politickou vůlí členských států k výraznějšímu posílení politické integrace EU (předání části suverenity na celounijní úroveň)
•
Důležitým počinem bylo přijetí Evropské bezpečnostní strategie (2003) …
•
Tento popsaný stav umožňuje predominantní postavení USA při řešení bezpečnostních problémů světa; relativně samostatný postup často bez ohledu na své spojence
h) Vytváří se tak asymetrický model fungování mezinárodních vztahů… •
Dochází k diskusím o nadřazenosti LP nad suverenitou státu ve snaze změnit hlavní principy mezinárodního práva – viz tzv. humanitární intervence (Jugoslávie, Afghánistán, Irák 2003)
10
9. Nejvýznamnější bezpečnostní hrozby Za nejvýznamnější hrozby, pojmenované mj. i v Evropské bezpečnostní strategii, jsou považovány:16 a) Terorismus – hlavně islámský, ale také nacionální (ETA, IRA, Korsika) či ideologický (Kolumbie) b) Proliferace zbraní hromadného ničení (ZHN) - technologie (Irán) c) Regionální konflikty – vedou k rozsáhlé migraci, extremismu, terorismu, zhroucení státních struktur d) Zhroucení (resp. rozpad) státu – nárůst zločinu, korupce, ale i terorismus (Súdán, Somálsko) e) Organizovaný zločin – drogy, obchod s lidmi a se zbraněmi, praní peněz, finanční kriminalita, napojení na terorismus f) Ozbrojený mezinárodní konflikt – ale riziko jeho vypuknutí se v současné době jeví jako minimální g) Nelegální imigrace h) Další rizika : Epidemie a pandemie; Živelné a ekologické katastrofy. Lze shrnout, že mezi aktuální bezpečnostní hrozby pro EU řadíme kromě terorismu (vnitrostátního, přeshraničního a mezinárodního) též: •
vysoce sofistikovaný organizovaný zločin
•
ale i příliš liberální přistěhovaleckou a azylovou politiku Unie
•
nedostatečnou kohezi a spolupráci mezi zpravodajskými službami (policejní vcelku funguje dobře)
•
různé akcenty členských států na jednotlivé aspekty bezpečnostní politiky Unie, odrážející preferenci jejich vlastních státních zájmů.
10. Protiteroristické nástroje EU Pro účely boje s mezinárodním terorismem přijala EU řadu nástrojů včetně průvodních opatření institucionálních a organizačních, které mají zvyšovat účinnost spolupráce v rámci Unie včetně její rychlosti a pružnosti. Protiteroristické nástroje EU lze v zásadě rozdělovat na: a)
politické nástroje
16
K tomuto výkladu blíže srov. FRANK, L. Regionální bezpečnost jako součást evropské a transatlantické bezpečnosti. In Bezpečnostní budoucnost České republiky – otázky, výzvy, problémy. Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2005, s. 109-130.
11
b)
právní nástroje.17
Politické nástroje přijímají příslušné orgány EU k zajištění komplexního zvládání úkolů způsobem představujícím vytyčování cílů a programových úkolů. Pokud jde o opatření v boji proti terorismu, přijala EU politické nebo právní nástroje -
buď výhradně k tomuto specifickému účelu
-
nebo nástroje, které se terorismu týkají v širších souvislostech. Jedná se o tyto politické nástroje Unie, dokumenty přijaté po 11. září 2001:
1.
2.
Základní dokumenty komplexního charakteru, kterými jsou hlavně a)
Evropská bezpečnostní strategie
b)
tzv. Haagský program s Akčním plánem k jeho provádění
Specifické protiteroristické dokumenty, kterými jsou hlavně: a)
Prohlášení k boji proti terorismu (Madrid)
b)
Akční plán EU na boj proti terorismu
c)
Prohlášení Rady k útokům v Londýně
d)
Strategie EU pro boj proti terorismu s Akčním plánem (2006)
e)
Strategie EU na boj proti radikalizaci a náboru teroristů s AP
3. Zvláštní sektorové dokumenty pro oblast civilní ochrany: a)
Program solidarity EU (CBRN)
b)
Ochrana kritické infrastruktury proti terorismu.
Pokud jde o přijaté právní nástroje – tyto jsou zaměřeny zvláště do oblastí policejní a justiční spolupráce, civilní ochrany a na úsek prevence. Za nejdůležitější právní nástroje Unie zaměřené na boj s terorismem, nebo s ním úzce související, lze považovat hlavně: a) Europol b) Eurojust a) Úmluva EU o právní pomoci ve věcech trestních b) Společné vyšetřovací týmy c) Evropský zatýkací rozkaz d) Opatření proti praní peněz e) Opatření k určení teroristických organizací a teroristů f) Právní nástroje v oblasti civilní ochrany.
17
Podrobněji k tomuto výkladu viz PIKNA, B. Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie (právní náhled). Praha: Linde Praha, 2006, s………..
12
11. Evropská bezpečnostní strategie Vypracováním bezpečnostní strategie EU (12. prosince 2003) potvrdila Unie svůj záměr skoncovat s tím, aby byla považována pouze za velmoc čistě ekonomického, nikoli však bezpečnostního rozměru. Dala najevo své odhodlání vystupovat jako velmoc svého druhu, která klade důraz na globální přístupy k bezpečnosti. Svou bezpečnostní strategii však nekoncipuje jako doktrínu vojenské intervence18 čímž se liší od přístupu USA, neboť nesdílí jejich vyhraněnou ideologii rogue states a osy zla a preferenci vojenské odpovědi na bezpečnostní hrozby. Naopak Evropská strategie staví na nezbytnosti fungujícího multilateralismu – tj. kombinovat politický dialog, diplomatický nátlak, mechanismy sledování a vyhodnocování situace a v nezbytných případech i donucovací opatření včetně vojenského zásahu ovšem s mandátem OSN jako podmínky sine qua non. I přes toto výrazné přístupové odlišení se jedná o strategické spojenectví EU - USA se stejnými hlavními prioritami, ale odlišnými způsoby jejich dosahování. Oba tyto odlišné přístupy mají své výhody i nevýhody s tím, že z dlouhodobého hlediska a rovněž i z pohledu dodržování mezinárodního práva má přístup EU spíše větší naději na úspěch. Snaží se totiž nereagovat na pouhé následky a vnější projevy terorismu (útoky), ale jde po jeho kořenech a příčinách za současného zaměření na hledání dlouhodobých východisek a řešení. V tomto směru EU spolupracuje a podílí se na akcích OSN jejíž akceschopnost ovšem je oslabena současnou „verzí“ fungování a rozhodování Rady bezpečnosti OSN. K otázce přístupů EU a USA lze ještě dodat, že za nejzávažnější „hrozbu mezinárodního míru a bezpečnosti“ považují obě strany proliferaci ZHN, které by se mohly dostat do rukou tzv. zhrouceným státům a tím i teroristům. Na rozdíl od USA nepovažuje Unie zmiňované bezpečnostní hrozby za čistě vojenské s tím, že jejich řešení vyžaduje kombinaci různých nástrojů (politických, diplomatických atp.). Jinak řečeno, cesta k oslabování a eliminaci bezpečnostních hrozeb současného světa a k posilování jeho bezpečnosti má vést přes multilateralismus, přes mnohostrannou spolupráci nejvýznamnějších mezinárodních organizací. V návaznosti na uvedené skutečnosti v přístupu k hrozbě mezinárodního terorismu klade Unie rozhodující důraz na tyto směry preventivního působení: 18
Podrobněji EICHLER, J. Možnosti a limity bezpečnostní strategie Evropské unie. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká
13
•
Posilování mezinárodní spolupráce
•
Zamezování přístupu teroristů k finančním a jiným ekonomickým zdrojům
•
Zvyšování připravenosti k prevenci teroristických úderů
•
Zajišťování bezpečnosti mezinárodní dopravy a zlepšování hraniční kontroly
•
Zdokonalování schopností nezbytných pro zvládání důsledků případných teroristických úderů
•
Soustředění pozornosti na ty faktory, které usnadňují nábor do teroristických organizací (jde zejména o bariéry a vzájemné předsudky mezi různými kulturami a náboženstvími, dialog mezi kulturami). Z uvedeného vyplývá, že Evropská bezpečnostní strategie má v mnohém styčné body
s přístupem USA, ale v něčem se liší, a to i výrazněji. 12. Doktrína human security pro Evropu V souvislosti s výkladem ohledně pojmu „bezpečnost“ je třeba zmínit důležitý dokument, který postuluje tzv. Doktrínu lidské bezpečnosti pro Evropu. Jedná se o zprávu členů Studijní skupiny pro evropské bezpečnostní kapacity obsahující zásady, kterými by se měla řídit evropská bezpečnostní politika od nejvyšší politické úrovně až po úroveň řadových vojáků, policistů a humanitárních pracovníků při zahraničních misích EU. Dokument se obsahově týká oblasti II. pilíře, přičemž vnitřní bezpečnosti Unie se týká pouze zprostředkovaně. Zpráva obsahuje problematiku uplatňování shora uváděné Evropské bezpečnostní strategie v praxi a snaží se dokázat, že Evropa / EU potřebuje zvýšit svou schopnost aktivně přispívat ke globální bezpečnosti. Potvrzuje také, že žádná z nových hrozeb není čistě vojenská, ani nelze žádné z nich včetně terorismu čelit čistě vojenskými prostředky.19 Lidskou bezpečností (human security) se zde rozumí „osvobození jednotlivců od základních nejistot a ohrožení způsobovaných hrubým porušením lidských práv“.20 Doktrína ve formě zprávy, jako doporučující politický dokument, kromě utvoření „Sboru rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti“ (15 tisíc osob od policie, armády a civilního bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005, s. 67 – 75. 19 K přístupu a vymezení pojmu „human security“ z jiného pohledu srov. STEJSKAL, J. Human security v kontextu rozšířeného pojetí bezpečnosti. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republikyotázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005, s. 174 – 181.
14
personálu) obsahuje mj. soubor sedmi zásad pro operace v situacích vážného ohrožení týkající se cílů i prostředků zasahování. Patří mezi ně •
priorita lidských práv
•
jasně definovaná politická autorita multilaretalismus / ,, postup “zdola-nahoru”
•
zameření na regiony (spíše než státy)
•
používání právních nástrojů a přiměřené použití síly. Zpráva klade obzvláštní důraz na na čtvrtý z vyjmenovaných principů: na
komunikaci, konzultace, dialog a partnerství s místními obyvateli, jež umožňují účinnější varování před nebezpečím, usnadňují sběr zpravodajských informací, mobilizaci místní podpory a zavádění přijatých opatření a zvyšují jejich udržitelnost. Kladem tohoto dokumentu je způsob argumentace na přesvědčivých praktických příkladech ze zásahů v případech použití vojenské síly nebo civilních misí ze strany EU. Závěrem: Konflikt s radikálním islamismem a islámským terorismem bude mít dlouhodobý charakter. Islámskému (a především arabskému) světu se nepodařilo zvládnout nástup modernity a její globalizační rozměr. Lze říci, že petrifikace náboženských hodnot na kterých stojí islámská společnost vlastně zabránily politické modernizaci (demokracie, politický pluralismus, občanská participace na vládnutí) což mělo i své dopady na ekonomický rozvoj. I přes tyto skutečnosti musí být veden stálý politický dialog s islámským světem hlavně za využívání mezinárodních organizací a v neposlední řadě i podpory (finanční i politické) těm státům a silám, které mohou pozitivně ovlivňovat vývoj v těchto zemích. Klíčovou roli v tomto snažení budou i nadále sehrávat především čtyři již zmiňovaní světoví aktéři – USA, Čína, Rusko a Evropská unie, které spojuje společný zájem na eliminaci této hrozby i když je patrná rozdílnost přístupů v přijímaných opatřeních. Na pozadí mohou být často i v nemalé míře protichůdné (regionální i globální) bezpečnostní priority a politické a ekonomické zájmy. Prvním předpokladem na cestě k eliminaci islámského terorismu je ovšem uspokojivé řešení palestinsko-izraelského problému na který se teroristé odvolávají jako na zásadní podmínku sine qua non. Neméně důležitými budou očekávané / předpokládané 20
Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu. Barcelonská zpráva Studijní skupiny pro evropské bezpečnostní kapacity. Zpráva předložena vysokému představiteli EU pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javieru Solanovi v Barceloně 15.září 2004. Úvodní část „Shrnutí“.
15
pohyby v islámských zemích jako jsou Pákistán, Saudská Arábie, Egypt, které jsou strategickými spojenci USA. Přitom je potvrzováno, že právě z těchto zemí se rekrutuje nejvíce vůdců a aktivních kádrů pyramidy soudobého terorismu.21 Nelze ovšem předpokládat, že dokonce i vyřešení některých důležitých nazrálých problémů by znamenalo konec islámského terorismu, který sleduje cíle přesahující tyto úvahy. V politice USA převážila nakonec doktrína o potřebě vývozu demokracie (pomocí síly), maskovaná například obavami ze ZHN v rukou Saddáma Husajna.Viděno z toho úhlu, vývoz demokracie je pragmatickým vývozem bezpečnosti ovšem do oblasti, kde pro ni neexistují podmínky v reálu. Na rozdíl od amerického silového přístupu - v evropském politickém prostředí převážil naopak pacifismus odrážející přesvědčení, že mír je možné vyjednat téměř za každých okolností. Je ovšem třeba přiznat, že ve střetu s realitou selhaly oba tyto řekněme krajní ideologické přístupy, které se zakládaly na těchto premisách:22 •
představa USA - že jako jediná globální velmoc může si dovolit své národní (bezpečnostní) zájmy včetně prosazování demokracie ve světě uskutečňovat i pomocí vojenského zásahu, a to dokonce bez ohledu na mezinárodní právo, resp. i názory spojenců či mezinárodního společenství;
•
přístup EU - mající sice velké ambice v mezinárodní politice avšak zároveň kvůli „sobectví“ jednotlivých členských států není schopná přetavit svou hospodářskou sílu do společné obranné a zahraniční politiky, která by představovala skutečnou vojenskou sílu. Z tohoto důvodu spoléhá Unie spíše na vyjednávání a aplikaci mezinárodního práva. Na rozdíl od přístupu USA, kde má značnou váhu ideologizace boje proti terorismu
vycházející z mesiášského komplexu, z principů boje Dobra se Zlem, z teologizace hrozeb a z vytváření novodobých politických mýtů („říše zla“, „osa zla“, tzv. darebácké státy, atp.), vychází EU z přesvědčení, že terorismus je fenomén komplexní, věcné, materiální i duchovní, společenské i politické povahy. EU jej nevidí jen jako projev čistě mocenského či ozbrojeného násilí s tím, že postup proti terorismu není válkou a ani válkou proti němu nelze bojovat.23 21
Blíže srov. EICHLER, J. cit. dílo (2006), s. 187 an. Srov. PEHE, J. Válka v Iráku: ideologie a realita. In Maalouf, B. (eds.) Válka v Iráku a Evropská unie (Sborník z mezinárodní konference, pořádané Vysokou školou veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze…dne 8.dubna 2006. Plzeň, Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2006, s. 12 –15. //136 s. ISBN 8086898-83-0// 23 Srov. KROBATH, J. Česká republika a aktuální politicko-bezpečnostní hrozby v perspektivách blízké budoucnosti. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník 22
16
Lze učinit „kompromisní“ závěr mající spíše podobu kondicionálu, že boj s terorismem nelze vyhrát pouze nějakou silovou vojenskou akcí a je třeba jej pojímat jako dlouhodobé multidimenzionální působení: •
prostředky nevojenskými (policejní a zpravodajské)
•
nástroji politickými, diplomatickými a ekonomickými
•
preventivním působením na eliminaci negativních jevů, kterými teroristé zdůvodňují své útoky a
•
vojenskými zásahy jako nejzazším prostředkem.
statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura
17
POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA •
BALABÁN, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005.
•
BALABÁN. M. Perspektivy, tendence a hlavní aktéři vývoje bezpečnostní situace ve světě do roku 2020, s. 7 an. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005.
•
BALABÁN, M. Postavení Ruska a jeho vývoj do roku 2020 s výhledem do roku 2020. In BALABÁN, M., STEJSKAL, L. (eds) Hlavní aktéři vývoje bezpečnostní situace ve světě v horizontu 2020 s výhledem 2050. Sborník k semináři „Evropská unie jako globální a regionální bezpečnostní aktér“. Praha, 10. listopadu 2006, Praha, CESES, 2006.
•
BALABÁN, M., STEJSKAL, L. (eds.) Hlavní aktéři vývoje bezpečnostní situace ve světě v horizontu 2020 s výhledem 2050. Sborník k semináři „Evropská unie jako globální a regionální bezpečnostní aktér“. Praha, 10. listopadu 2006, Praha, CESES, 2006.
•
BRZYBOHATÝ, M. Terorizmus a aktuálne otázky výcviku protiteroristických jednotiek. Bratislava: Akadémia Policajného zboru v Bratislave, 2000.
•
DIENSTBIER, J., DIENSTBIEROVÁ, J., HAD, M., MATĚJKA, Z., STACH, S., ŠTOURAČOVÁ, J. Stabilita Balkánu a Evropská unie. Příspěvek České republiky. Praha: Rada pro mezinárodní vztahy, 2006. 181 s. ISBN 80-210-4172-2
•
EICHLER, J. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21.století. Praha: MNO ČR – AVIS, 2006. 303 s. ISBN 80-7278-326-2
•
EICHLER, J. Možnosti a limity bezpečnostní strategie Evropské unie. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005.
•
EICHLER, J. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha: MNO ČR – AVIS, 2006. 303 s. ISBN 80-7278-326-2
•
EICHLER, J. Možnosti a limity bezpečnostní strategie Evropské unie. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke
vojenských informací a služeb, listopad 2005, s. 144 an.
18
konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005. •
FURST, R. Situace v Číně a její budoucí vývoj. In Balabán, M., Stejskal, L. (eds) Hlavní aktéři vývoje bezpečnostní situace ve světě v horizontu 2020 s výhledem 2050. Sborník k semináři „Evropská unie jako globální a regionální bezpečnostní aktér“. Praha, 10. listopadu 2006, Praha, CESES, 2006.
•
FRANK, L. Regionální bezpečnost jako součást evropské a transatlantické bezpečnosti. In Bezpečnostní budoucnost České republiky – otázky, výzvy, problémy. Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2005. 199 s. ISBN 80-7278-306-8
•
FRANK, L. Regionální bezpečnost jako součást evropské a transatlantické bezpečnosti. In Bezpečnostní budoucnost České republiky – otázky, výzvy, problémy. Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2005. 199 s. ISBN 80-7278-306-8
•
HENRY PLATER-ZYBERK. Boj proti terorismu v Evropě: Možnosti a rizika. In Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. 152 s. ISBN 978-8087041-17-8
•
KROBATH, J. Česká republika a aktuální politicko-bezpečnostní hrozby v perspektivách blízké budoucnosti. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republikyotázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005.
•
MAREŠ, M., Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií, 2005.
•
MÜLLER, D. Evropská unie a Spojené státy americké – bezpečnostní dimenze transatlantických vztahů. Závěšický, J. (eds.) Evropská unie a její bezpečnost (Vybrané problémy evropské bezpečnosti). Brno: Masarykova univerzita, 2006.
•
PIKNA, B. Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie (právní náhled). Praha, Linde Praha, 2006.
•
PIKNA, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). 3. podstatně přepracované a rozšířené vydání. Praha : Linde, 2006. 476 s. ISBN 80-7201-619-9
19
•
PIKNA, B. Evropská unie - vnitřní a vnější bezpečnost a ochrana základních práv (na pozadí boje s mezinárodním terorismem). 1. vyd. Praha : Linde Praha, 2002. 473 s. ISBN 80-7201-383-1
•
PEHE, J. Válka v Iráku: ideologie a realita. In Maalouf, B. (eds.) Válka v Iráku a Evropská unie (Sborník z mezinárodní konference, pořádané Vysokou školou veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze…dne 8.dubna 2006. Plzeň, Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2006. 136 s. ISBN 80-86898-83-0
•
STEJSKAL, J. Human security v kontextu rozšířeného pojetí bezpečnosti. In Balabán, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky- otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perspektivy“). Praha: Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, listopad 2005.
•
ŠVRLO, P., SVETLÍK, M., NIŽŇANSKÝ, J. Terorizmus – aktuálna výzva pre 21. storočie. Inštitút bezpečnostných a obranných štúdií. Ministerstvo obrany Slovenskej republiky. Bratislava: 2004.
•
ZÁVĚŠICKÝ, J. (eds.) Evropská unie a její bezpečnost (Vybrané problémy evropské bezpečnosti). Brno: Masarykova univerzita, 2006.
•
ZEMAN, P. Spolupráce zpravodajských služeb v EU a její limity. In Závěšický, J. (eds.) Evropská unie a její bezpečnost (Vybrané problémy evropské bezpečnosti). Brno: Masarykova univerzita, 2006.
20
