Dopis v lahvi pro rodiče našich klubových dětí
Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby posilující rovné příležitosti dětí a žáků fondem se SVP, CZ.1.07/1.2.00/27.0003 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním a státním rozpočtem České republiky. Přidaná hodnota společenství – „Investice do rozvoje vzdělávání“
Milí rodiče, srdečně Vás zdravím z kanceláře pražské Nové školy, obecně prospěšné společnosti. Vaše dítě navštěvuje školní čtenářský klub, který pro Vaši školu pomáháme organizovat. Ráda bych se s Vámi podělila o několik zjištění. Jak asi víte, Vaše děti se v klubech každý týden scházejí a společně čtou tak, aby je čtení bavilo a zároveň jim i pomáhalo. Umět dobře číst a rozumět tomu, o čem člověk čte, může pomoci dětem při dalším studiu. Ví se, že děti, které čtou, mají i lepší školní prospěch. A navíc, čtení může být velmi zábavné. Je ale těžké o tom děti přesvědčit, když nemají knihy, které je baví. Proto se snažíme dětem zprostředkovat nové pěkné knihy, které se zabývají tím, co děti prožívají. Nesmírně nás těší, když vidíme, že klubová práce děti baví, když hovoří o tom, co se jim v knihách líbí i nelíbí… a když i jejich učitelé českého jazyka mluví o tom, že se děti zlepšují. Budeme moc rádi, pokud se do klubové práce zapojíte i Vy – možností je celá řada. Pokud budete mít zájem, vedoucí Vašeho klubu Vám rádi řeknou, jak se můžete na klubové práci podílet. Osobně Vám budu velice vděčná za jakékoliv dotazy či připomínky, poznámky, názory. Odpovím na všechny maily i telefonáty. V rukou nyní držíte tzv. Dopis v lahvi. Pravidelně ho dostávají vedoucí čtenářských klubů a sdílejí v něm své zkušenosti, čtou si v něm překlady zahraničních materiálů o čtení, prohlížejí fotky z jiných klubů. Tentokrát jsme tzv. Dopis v lahvi věnovali Vám, rodičům. Snažíme se v něm napsat, o čem kluby vlastně jsou, zodpovědět na Vaše možné otázky. Zmiňujeme i výsledky některých výzkumů, které se týkají dětského čtenářství a z nichž při naší klubové práci vycházíme.. Přetiskujeme zde i překlad z webu americké celebrity Oprah Winfrey, která radí nám jako rodičům i učitelům, jak dětem ukázat, že čtení je pěkná a smysluplná činnost. Pro inspiraci k zapojení rodičů do práce klubu otiskujeme i článek Terezy Nakládalové o tom, jak klubovou knihovnu otevřeli i Vám, rodičům.
1
Milí rodiče, přijďte do čtenářského klubu, napište nám, zavolejte…. Těšíme se na Vaše reakce a děkujeme Vám za důvěru, s níž jste nám svěřili své dítě do klubu. S přátelským pozdravem. Irena Poláková, hlavní metodička projektu Školní čtenářské kluby. E-mail:
[email protected] Telefon: 775644466
„Pro děti je každé čtení učením“ ( dětský psycholog Václav Mertin)
Co vás o klubové práci může zajímat? Kde všude se scházejí čtenářské kluby? V ČR se schází celkem 21 čtenářských klubů na 13 školách, např. v Liberci, v Havířově, v Mrákově… Jak vypadají klubové schůzky? Co děti v klubu vlastně dělají? Různě, a v každém klubu trochu jinak. Pravidelně ale usilujeme o tzv. tři pilíře klubové práce: V průběhu klubové práce chceme, aby v prvé řadě děti poznaly radost z četby. 2
• Čteme si přímo v klubu, každý sám, knihu, kterou si vybere – při každém klubovém setkání se snažíme, aby děti měly alespoň deset minut na samostatné čtení či prohlížení knih, a nevěřili byste – i děti, které ještě neumějí číst, tento čas dovedou využít. • Nosíme si knížky domů – děti si půjčují klubové knihy domů. Někdy se svou knihou potřebují pomoci i od Vás, rodičů. • Povídáme si o tom, co čteme nebo si prohlížíme doma – klubové setkání obvykle začíná povídáním o tom, co si doma děti četly či prohlížely. Děti také hrají různé hry a učí se pracovat s textem, aby se z něj dozvěděly to, co potřebují. Srdečně vás zveme, přijďte se podívat. Jsou všechny knihy v klubové knihovničce vhodné pro děti? Jsme přesvědčeni, že ano – vybírali je učitelé ve spolupráci s knihovníky a znalci dětské literatury. Někdy se může stát, že některému rodiči se kniha líbit nemusí – je to podobné jako s televizními pořady – i v tomto případě nezastávají všichni stejný názor. Kniha by měla být taková, aby dávala odpovědi na otázky, které si děti kladou, a současně podněcovala otázky další. Mnohé klubové knihy jsou zábavné, veselé, jiné dobrodružné, některé se ale týkají i těžkých věcí, šikany, nemoci, dokonce i smrti… pomáhají tak dětem se s podobnou situací vyrovnat, a domníváme se, že lépe než filmy, v kterých se téma objevuje. Vybírají si děti k četbě knihy samy? Ano, o to usilujeme – aby si děti uměly vybrat knihu, kterou zvládnou a bude je zajímat. Do klubové knihovničky jsme se snažili vybrat takové knihy, které odborníci doporučují, žádná by tedy neměla být špatná a nevhodná. A právě to, že si děti mohou vybrat knihu samy, je něco, co je ke čtení přitahuje. Pro děti je samotný výběr knihy jedna z nejkrásnějších věcí, které v klubu mohou zažít.
„Pouze ten, kdo poznal radost z četby, čte často a rád.“ 3
„Proč je důležité, aby si děti četly jen tak pro radost“ Závěry z výzkumu Oxfordské univerzity: Děti, které čtou pro radost, dosahují ve škole výrazně lepších výsledků, než jejich spolužáci. V období mezi 10. a 16. rokem věku dělají větší pokroky v matematice a pravopise a mají lepší slovní zásobu než ti, kteří málo čtou. Ve znalostních testech si lépe vedly děti, kterým rodiče ve věku 5 let pravidelně předčítali, než ty, kterým nebylo předčítáno. Je možná překvapivé, že čtení pro radost ovlivňuje i výsledky v matematice. Dobří čtenáři lépe vstřebávají nové informace a lépe jim rozumějí. Děti, které mají přístup ke knihám, čtou častěji a tráví čtením více času.
4
„Proč je společné čtení rodiče a dítěte důležité?“ Závěry z výzkumu Technické univerzity v Liberci: Dětské čtenářství je nejvíce rozvíjeno doma, v rodině. Děti, které doma s rodiči tráví více času společnými činnosti, obvykle čtou více… Pokud děti hovoří o tom, co čtou se svými vrstevníky, většinou jsou opravdovými čtenáři. Zároveň v prostředí, kde se o knihách hovoří, se dítě častěji do knihy podívá, aby nezůstalo pozadu. Dítě, které rádo a často čte, umí v knihách i vyhledat potřebné informace. Vnímá knihu jako zdroj informací. Dítě, které vidí své rodiče číst, obvykle čte samo. Děti nejčastěji čtou knihy, které jim doporučí jejich spolužáci…. Je velmi důležité připravit příležitosti k doporučování si knih. Děti zaujmou takové knihy, v nichž vidí souvislost s vlastním životem. Je důležité, aby si děti vybraly knihy samy.
Kluby se otevírají i rodičům...přijďte nás navštívit Na palubě s rodiči V letošním školním roce jsme se na palubě čtenářského klubu sešli s úplně novými plavčíky. Vybrali jsme si je mezi nejmladšími žáčky školy, prvňáčky. A protože ani oni, ani jejich rodiče dosud o čtenářských klubech neslyšeli a ani netušili, jak tam s dětmi pracujeme, rozhodli jsme se, že na úvodní schůzku pozveme společně s dětmi i rodiče. Přišlo jich šest. Nejprve rodiče jen sledovali, jak s dětmi pracujeme, ale když jsme s dětmi začali skládat papírové lodičky a parníky, nedalo jim to a zapojili se také. Ptali se na vše, co je zajímalo, a po skončení schůzky se některé maminky zeptaly, zda by nevadilo, kdyby občas na schůzku přišly se svými dětmi. No, a od té doby se posádka naší lodi rozrostla o dvě maminky, které na schůzky chodí téměř pravidelně. 5
Přiznám se, že z počátku jsme s kolegyní z jejich přítomnosti v klubu byly trochu nervózní, ale nyní už jejich přítomnost vnímáme jako velkou pomoc a jsou prostě součástí týmu. Zapojují se do práce, půjčují si knihy, pomáhají nám s dětmi, s přípravou pomůcek, zajišťují fotodokumentaci a také nám čas od času upečou něco dobrého ke svačince. A to vše samy od sebe. Nemusíme jim o nic říkat, samy poznají, co je potřeba. Moc si zájmu těchto maminek o naši práci vážíme. A snad je to i důkazem, že v našich klubech je přátelská atmosféra, a čas, který tam děti společně s námi a knihou tráví, je pro ně příjemně prožitý. Mgr. Ivana Sixtová, čtenářský klub ZŠ Jižní předměstí Rokycany
6
Jak jsme budovali knihovnu pro školu i veřejnost Projekt ZŠ a MŠ Hlavečník, okr. Pardubice Pojďme číst! v rámci projektu One World, Many Voices vyhlášeného Americkou obchodní komorou. Jsme velmi malá škola ve velmi malé vesnici. V podstatě takový, ne přírodní, ale společenský úkaz. Míváme přibližně 50 – 80 žáků, ale provozujeme oba stupně základní školy. Naše mateřská obec má něco málo přes 250 obyvatel, a aby toho nebylo málo, nachází se na rozhraní tří krajů mimo železniční trať nebo hlavní tahy silnic. Sociální vyloučenost naší obce se nám paradoxně stala výhodou, když nám zajistila vstupenku do dvou čtenářských projektů. Prvním z nich je známý projekt Brána ke vzdělání: Školní čtenářské kluby. Druhý pak, pro nás přirozené vyústění prvního, projekt One World, Many Voices financovaný Americkou obchodní komorou. Zde jsme požádali o finanční dotaci na zbudování školní knihovny pro veřejnost. V první fázi bylo potřeba zjistit vkus a zájem potenciálních čtenářů, aby knihovna byla naplněna tituly, které bude někdo opravdu číst. Děti vytvořily dva druhy dotazníků, jeden pro dospělé, druhý pro děti. Dotazníky pak distribuovaly do všech tříd včetně mateřské školy. Všude zvládly krátce vysvětlit, o co nám v projektu jde. Pro distribuci do obce jsme potřebovali spolupráci obecního úřadu. Navázat tuto spolupráci bylo vlastně jedním z dílčích cílů projektu. Pan starosta nám ochotně vyšel vstříc, daroval nám obálky, které mu zbyly z voleb, sepsal pro nás počty osob v jednotlivých domech – zvlášť děti a dospělé – a slíbil, že si pro nás najde volnou chvilku a přijde do školy na besedu. Během několika hodin a díky Edovi z 5. ročníku, který tomu obětoval část víkendu, jsme doručili dotazníky i do schránek občanů obce Hlavečník, s instrukcí kam vyplněné dotazníky mají odevzdat – úřad, škola, obchod. Děti a jejich rodiče spolupracovali skvěle. Sice se nám občas objevil dotazník, kde bylo napsáno, nečtu nic apod., ale stále jsme přeci o vyjádření vlastního názoru.
7
Vyhodnocování dotazníků se ujala třídní učitelka Martina a já (mimo jiné obě vedeme čtenářský klub v naší škole). Těm, kdo si přáli konkrétní titul, jsme se snažily vyjít vstříc, a pokud byl k mání, tak jsme ho objednaly, ostatním jsme vybraly my v rámci jejich oblíbených žánrů. Knihy dorazily v mnoha krabicích. Naštěstí se blížil konec roku, a tak jsme spolu s dětmi měly čas rozbalovat, třídit, barevně označovat na hřbetu podle kategorií, lepit loga a čísla knih, evidovat, kontrolovat. Práce bylo hodně a slavnostní zahájení se blížilo... Hotová knihovna už stála nějaký ten čas ve vestibulu školy a zela prázdnotou. Lepší reklamu jsme ale nemohly vymyslet, každou chvíli se někdo ptal, na co to tam je, a ač při pravidelných shromážděních školy jsme to již několikrát řekly, rády jsme znova vysvětlovaly a snažily se předat trochu nadšení pro projekt. Asi týden před slavnostním zahájením knihovny jsme rozdaly pozvánky, kde stálo datum dne D – 25. červen. Ten den jsme konečně zaplnily knihovnu knihami, zakryly ji závěsem, abychom ji mohly slavnostně odhalit. Děvčata z třetího ročníku mazala jednohubky a páťáci s Martinou sepisovali pravidla pro půjčování knih, která dříve sami vymysleli. Aby cesta ke čtenářství byla co nejméně komplikovaná, mohou si všichni půjčovat knihy bez ptaní, ale pouze pokud kniha neopustí budovu školy. V případě, že si ji kdokoliv chce půjčit domů, musí si ji nechat zapsat u kohokoliv z projektové třídy. Pravidla visela na zdi, pod kterou si děti zřídily výpůjční pult, jednohubky ležely na stolech a náš geniální klavírista, deváťák Petr Kroščen, zahrál několik svižných skladeb. Třeťačky strhly závěs a knihovna začala svůj provoz. Musím přiznat, že i mne samotnou překvapilo, kolik dětí se místo na jednohubky vrhlo na knihy. Zde se ukázalo, že půjčování a čtení knih se dá naučit a je návykové. V čele půjčujících bylï převážně členové čtenářských klubů. Mnoho dětí také půjčovalo knihy pro své rodiče, sourozence, babičky. Doufejme, že je to cesta, jak sem i je samotné přivést. Nyní čekáme, jak bude knihovna pokračovat. V případě, že se tato otevřená forma osvědčí, chceme postupně přesouvat fond školní 8
knihovny do té projektové ve vestibulu. Námitky některých dospělých, že se nám knihy poztrácí a budou rozkradeny, sice akceptujeme, ale ze zkušenosti čtenářského klubu víme, že volnost v půjčování nezavdává příčinu k odcizení, spíše naopak. Rozhodně cesta ke čtenářství stojí za různá rizika a oběti. Na úplný závěr bych ještě ráda poděkovala paní Chvojkové a paní Tiché za to, že přišly ve svém volnu balit ty kvanta knih, a také všem jejich dětem, zvláště Dominikovi a Adéle, které udělaly také velký kus práce. Tereza Nakládalová, čtenářský klub Hříbata, ZŠ a MŠ T. G. M. Hlavečník, okr. Pardubice
9
Nejsme jediní, kdo se zabývá čtením dětí – několik rad, jak můžeme jako rodiče i učitelé dětem pomoci: Rady jak naučit číst děti s radostí Převzato z webu americké celebrity Oprah Winfrey � Obklopte děti knihami, časopisy a jiným čtivem, s tématy, která je skutečně zajímají (dinosauři, auta, víly apod.) � Staňte se čtenářským vzorem, prostě čtěte. A pokud nemáte čas, čtěte vše kolem sebe, nápisy na budovách, názvy ulic atd. Děti tak rády napodobují vše, co dělají dospělí. � Nechte děti číst texty, které jim přinášejí radost. Nápisy na krabici od cereálií, titulky novin, návod k počítačové hře, komentáře videa. Ukažte jim, že čtení nejsou jen knihy. Dovolte jim i časopisy, které vám třeba můžou připadat stupidní. � Nechte děti číst nahlas a pomáhejte jim. Třeba tím, že čtete spolu s nimi, že jim předčítáte a necháváte je věty zopakovat. Nechte je zažít, že ne televize, ne rádio, ale jejich předčítání, je zvuk, který ostatní poslouchají. � Dávejte dětem knihy stejným způsobem, jako dáváte hračky. Kniha krásně zabalená v atraktivním papíře upoutá pozornost a může u dětí vyvolat pocit, že je to něco vzácného. Umožněte dětem ukládat si obdržené knížky na nějaké pěkné místo, které patří jenom jim. I to je pro děti přitažlivé – věci, které jsou jen jejich. � Nechte děti číst vlastním tempem, „netlačte na pilu“. Začínající čtenáři často chtějí číst své oblíbené knihy stále dokola. Dopřejte dětem tento čas, kdy se utvrzují ve spojení slova a významu. Nespěchejte, nenuťte je číst jinou knihu, pokud nechtějí. � Čtěte dětem před spaním, i když jsou dost staré na to, aby si četly samy. Knihy, které dětem čtete, nechávejte u jejich postelí (proč si třeba nevyrobit nějakou pěknou krabici na knihy, kterou budete nechávat pod postelí?) Nejlepší bude, když ze čtení před spaním vytvoříte návyk, který dětem vydrží do dospělosti. 10
� Prázdiny jsou především odpočinkem od učení. Zároveň však dobře víme, že děti zapomenou mnohé z toho, co se naučily. Nemějte strach, pokud budou o prázdninách číst, udrží se většinou na stejné úrovni, na jaké byly před prázdninami. A nezapomeňte číst s nimi, pak jim bude jasné, že čtení je opravdu velmi užitečná činnost. � Děti milují dobrodružství. Takové malé dobrodružství mohou zažít při návštěvě knihkupectví nebo knihovny. Zařiďte jim průkazku a dopřejte jim svobodu ve vybírání, ať už si budou chtít půjčit cokoliv, ať už si knihu jen prolistují. Důležité také je, abyste si i vy vybírali knihy pro sebe. Na závěr: Vaše radost ze čtení bude nakažlivá a to, že svým dětem fandíte na jejich čtenářské cestě, se jim jistě stane největší motivací. Hodně štěstí! Více se dozvíte na: http://www.oprah.com/oprahsbookclub
Jak můžete klubovou práci více poznat? Přijďte se do klubu podívat Využijte dne otevřeného klubu či po domluvě přijďte kdykoliv jindy. Jste srdečně vítaní. Staňte se našimi přáteli na Facebooku Na projektovém facebookovém profilu „Školní čtenářské kluby“ pravidelně zveřejňujeme novinky z klubového života. Máme i klubové stránky: www.ctenarskekluby.cz Podívejte se na krátké televizní představení klubové práce v pořadu Sama doma. Internetový záznam najdete zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747samadoma/213562220600127/obsah/285926-projekt-ctenarskekluby/
11
