Dopady nového občanského zákoníku do oblasti neţivotního pojištění

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Dopady nového občanského zákoníku do oblasti neţivotního pojištění

Bakalářská práce

Autor:

Jitka Ţiţková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Jaroslava Noţičková

duben 2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne 22.04.2014

Jitka Ţiţková

Anotace práce a klíčová slova Anotace Má bakalářská práce se zabývá problematikou procesních změn v oblasti pojišťovnictví v souvislosti s implementací nového občanského zákoníku. Obsah mé práce je zaměřen především na neţivotní pojištění a pojištění majetku včetně pojištění odpovědnosti za škody. Uvádím přístup České pojišťovny k legislativním změnám a jejich reálné dopady v zaměřených oblastech. Oblast neţivotního pojištění je analyzována v plném rozsahu včetně citace částí paragrafů a příkladů z praxe. V oblasti pojištění majetku analyzuji pouze části, ve kterých proběhly změny v důsledku nového občanského zákoníku. Klíčová slova : Pojišťovnictví, nový občanský zákoník, pojištění majetku a odpovědnosti, pojistná ochrana, neţivotní pojištění, škoda, újma. Annotation My bachelor thesis describes issues of procedural changes in the area of insurance industry in connection with the implementation of the new Commercial Code. Core topics of my interest are non-life and property insurance including responsibility and damage liability. I present attitude of Česká pojišťovna to legislative changes and their actual impacts on the focused issues. The area of non-life insurance has been analysed in full extent including a citation of the Commercial code article sections and examples from practice. The area of property insurance has been analysed in relation to consequent impacts affected by the new Commercial Code changes only. Key words : insurance industry , new Commercial Code , insurance of property and responsibility, insurance protection , non live insurance, damage , detriment.

Obsah Prohlášení ............................................................................................................................................... 2 Anotace práce a klíčová slova................................................................................................................. 3 Úvod ........................................................................................................................................................ 6 Zvolené metody ....................................................................................................................................... 7 1. Změny v právní úpravě pojištění ......................................................................................................... 8

1.1. Historie právní úpravy pojištění v ČR ........................................................................................... 8 1.2. Pojišťovnictví po vstupu České republiky do EU ........................................................................ 11 1.3. Pojišťovnictví v souvislosti s NOZ ............................................................................................... 13 2. Pojištění odpovědnosti ...................................................................................................................... 16

2.1. Charakteristika pojištění odpovědnosti ..................................................................................... 16 2.2. Změny v pojištění odpovědnosti ................................................................................................ 17 2.3. Přechodná ustanovení................................................................................................................ 21 2.4. Skutkové podstaty povinnosti nahradit škodu či újmu se

zaviněním dle NOZ ..................... 23

2.4.1.

Náhoda (§ 2904 NOZ) .................................................................................................... 23

2.4.2.

Porušení dobrých mravů (§ 2909 NOZ) ......................................................................... 23

2.4.3.

Porušení zákona (§ 2910 NOZ) ...................................................................................... 24

2.4.4. Škoda či újma způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého chování (§ 2920 odst. 1 a 2921 NOZ) .............................................................................................................. 24 2.4.5. Škoda či újma způsobená tím, kdo se sám uvede zaviněně do stavu, kdy není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky (§ 2922 NOZ) ............................................. 25 2.4.6.

Škoda či újma způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi (§ 2923 NOZ) ............ 26

2.4.7.

Škoda či újma způsobená zvířetem (2934 NOZ) ............................................................ 26

2.5.

Skutkové podstaty povinnosti nahradit škodu či újmu bez ohledu na zavinění ............... 27

2.5.1.

Škoda či újma způsobená porušením smluvní povinnosti ............................................ 27

2.5.2.

Škoda či újma způsobená provozní činností (§ 2924 NOZ) ........................................... 27

2.5.3.

Škoda či újma způsobená provozem zvlášť nebezpečným (§ 2925 NOZ) ..................... 27

2.5.4.

Škoda na nemovité věci (§ 2926 NOZ) .......................................................................... 28

2.5.5.

Škoda z provozu dopravního prostředku (§ 2927 až 2932 NOZ) ................................... 28

2.5.6.

Škoda způsobená zvířetem (§ 2933, 2935 NOZ) ........................................................... 30

2.5.7.

Škoda způsobená věcí (§ 2936 až 2938 NOZ) ................................................................ 31

2.5.8.

Škoda způsobená vadou výrobku (§ 2939 až 2943 NOZ) .............................................. 33

2.5.9.

Škoda na věci převzaté (§ 2944 NOZ) ............................................................................ 34

4

2.5.10.

Škoda na věcech odložených (§ 2945 NOZ) .................................................................. 34

2.5.11.

Škoda na věcech vnesených (§ 2946 až 2949 NOZ) ...................................................... 35

2.5.12.

Škoda způsobená informací nebo radou (§ 2950 NOZ) ................................................ 37

2.6. 2.6.1.

Způsob a rozsah náhrady škody či újmy ............................................................................ 37 Rozsah náhrady majetkové újmy .................................................................................. 37

2.7.

Rozsah náhrady nemajetkové újmy dle NOZ .................................................................... 39

2.8.

Náhrada nemajetkové újmy pozůstalých a osob blízkých při zvlášť závažném ublížení na zdraví a usmrcení (§ 2959 NOZ)........................................................................................ 45

3. Dopad NOZ do pojištění majetku ...................................................................................................... 46

3.1. Charakteristika majetkového pojištění ...................................................................................... 46 3.2. Definování pojistné ochrany majetku ........................................................................................ 46 3.3. Dopad NOZ do pojištění movitých a nemovitých věcí ............................................................... 48 3.4. Srovnání v přístupu v majetkovém pojištění zákona o .............................................................. 50 pojistné smlouvě (ZPS) a novým občanským zákoníkem (NOZ) ....................................................... 50 4. Přístup České pojišťovny ke změnám v souvislosti

s aplikací NOZ do praxe ............................... 54

4.1. Účastník přípravy legislativních změn ........................................................................................ 54 4.2. NOZ příležitost i hrozba .............................................................................................................. 55 Závěr ..................................................................................................................................................... 57 Seznam použité literatury ...................................................................................................................... 58 Seznam použitých zkratek .................................................................................................................... 59

5

Úvod Předmětem mé bakalářské práce je pojišťovnictví. K 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2013 Sb., který zasáhl řadu oblastí soukromého ţivota i podnikatelské sféry. Jednou s oblastí, které se tato rekodifikace významně dotkla je i oblast neţivotního pojištění. Cílem práce je popsat nejvýznamnější dopady nového občanského zákoníku do oblasti neţivotního pojištění, zejména pojištění majetku a pojištění odpovědnosti. Chtěla jsem porovnat segmenty, kde došlo v souvislosti s přijetím nového zákona k nejvýznamnějším změnám. Fakticky jsem citovala ustanovení paragrafů, kterých se změny nejvíce dotýkají a zároveň pro srozumitelný výklad jsem uvedla praktické příklady. Vyuţila jsem zkušenosti z mé pracovní pozice v České pojišťovně.

6

Zvolené metody Nastudování oblasti pojišťovnictví - především segmentu neţivotního pojištění, pojištění majetku a odpovědnosti za škodu. Zejména v segmentu odpovědnosti za škody ( povinnost nahradit újmu) došlo k výrazným změnám. Pramenem čerpání byl nový občanský zákoník, z něhoţ jsem vybrala a částečně citovala jednotlivé paragrafy, ke kterým jsem přiřadila příklady z praxe. Vyuţila jsem zkušenosti a znalosti z mého dlouholetého působení v České pojišťovně.

7

1. Změny v právní úpravě pojištění 1.1. Historie právní úpravy pojištění v ČR Prvním zákonem v naší historii, který jednotně upravoval smluvní pojistné právo pro celé území tehdejší Československé republiky byl zákon č. 145/1934 Sb., o pojistné smlouvě. Jednalo se o zákon provizorní a jeho autoři počítali s jeho postupnou úpravou v souladu s obdobnými úpravami platnými v jiných evropských státech. I přes jednoduchost, se tento zákon vyznačoval vysokou kvalitou. Následně byl nahrazen zákonem č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě, kterým se vymezil účel pojištění a upravila základní práva a povinnosti účastníků pojištění. I přesto, ţe se v tomto zákonu projevily důsledky změněných politickoekonomických podmínek, lze ho povaţovat za velmi zdařilý. Přijetím občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen OZ) byl zákon o pojistné smlouvě zrušen a tato oblast právní úpravy byla přenesena do několika kodexů - občanského zákoníku, hospodářského zákoníku a zákoníku mezinárodního obchodu. Tato právní úprava přetrvala aţ do novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 509/1991 Sb. ze dne 5. listopadu 1991, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník. Tato novela opět koncentrovala úpravu do občanského zákoníku. Ještě na počátku roku 1990 byl na českém trhu jediný pojistitel. Tato okolnost logicky souvisela s tím, ţe jediným vlastníkem všech výrobních prostředků byl v předchozím období stát. V souvislosti se změnou politické situace, která nastala v Československu po roce 1989, došlo téţ k zásadní změně v organizaci pojišťoven na Československém pojistném trhu. Jen málo oblastí našeho hospodářství prodělalo na počátku devadesátých let tak intenzívní vývoj, jako právě pojišťovnictví. Začala se rozvíjet snaha o právní úpravu v oblasti pojišťovnictví jako samostatné části finančního trhu u nás. Účelem zákonů bylo upravit právně postavení pojišťoven a zajišťoven, podmínky podnikání v pojišťovnictví a státní dozor nad pojišťovnami, který dosud úplně v Československu chyběl. Zákony zajišťovaly rovnost mezi pojišťovnami a zajišťovnami, coţ je běţné ve vyspělých ekonomikách. Skutečný obrat přišel v roce 1991, kdy nabyl účinnosti nový zákon o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb., který s konečnou platností zrušil desetiletí přetrvávající monopol České státní

8

pojišťovny. Státní monopol jediného pojistitele nahradilo ve velmi krátké době konkurenční prostředí. Před rokem 1989 neexistovala v pojišťovnictví ţádná konkurence. Česká státní pojišťovna měla monopol. Obdobná situace neexistovala v ţádném jiném odvětví na finančním trhu. V oblasti bankovnictví nenajdeme nic podobného. V západní Evropě byla situace opačná, existovalo zde velmi konkurenční prostředí, ve kterém bylo nutno soutěţit o přízeň klientů. A právě takové prostředí jsme začali tvořit i u nás. Chtěli jsme se stát moderní společností, která bude vytvářet podmínky pro soutěţení na finančním a pojistném trhu. Česká státní pojišťovna byla nucena zapomenout na minulá léta monopolního suveréna v centrálně plánovaném hospodářství a současně byla postavena před poţadavek začít se opět chovat jako svéprávný ekonomický subjekt bojující o své místo na českém pojišťovacím trhu. Zákon umoţnil začátek svobodného podnikání v pojišťovnictví. Tak jako tomu bylo ve vyspělých zemích Evropy. Zákon stanovil, ţe předmětem podnikání v pojišťovnictví je pojišťovací a zajišťovací činnost a další činnosti s nimi související. Součástí pojišťovací činnosti byla také činnost zaměřená na předcházení škodám, tzv. zábranná činnost. Zákon současně zavedl instituci státního dozoru nad pojišťovnami, který působil v rámci Ministerstva financí České republiky. Nový zákon o pojišťovnictví dal poměrně velkou pravomoc pojišťovnám v oblasti smluvních typů pojištění. Umoţnil tvorbu nových produktů podle konkrétních ekonomických a rizikových podmínek. Pojišťovny dostaly povinnost stanovit ke kaţdému druhu produktu Všeobecné pojistné podmínky (dále jen VPP), neboť do této doby platné všeobecné právní předpisy nebyly dostačující. VPP měly obsahovat především: - vymezení pojistné události, - rozsah a splatnost pojistného plnění, - výši pojistného a jeho placení, - pojistné období a délku platnosti pojistné smlouvy. Právo na podnikání v pojišťovnictví vzniklo udělením povolení – tzv. koncese. Hlavním záměrem koncesního systému bylo zabránit hazardu podnikání v oblasti pojišťovnictví, aby pojišťovna byla schopna plnit dlouhodobé závazky a měla k tomu potřebný kapitál a lidi. Pokud dozorčí orgán zjistil, ţe pojišťovna nemá dostatek odborných pracovníků a ţe není záruka dlouhodobého zabezpečení závazků vůči pojištěným, povolení k podnikání nebylo moţno vydat. Nové zákony také daly moţnost zabezpečit zajištění i domácích rizik na

9

domácím pojistném trhu. Do této doby bylo zajištění realizováno jen ve vztahu k zahraničnímu pojištění. První novou pojišťovnou, která na trhu začala působit, byla Kooperativa, druţstevní pojišťovna. Tato pojišťovna byla zaloţena koncem roku 1990, jako univerzální pojišťovna s oprávněním vykonávat všechny druhy smluvního pojištění na území celé republiky. Ostatní subjekty na trhu následovaly. Nejvíce pojišťoven vzniklo koncem roku 1992 (ke konci roku mělo oprávnění k výkonu pojišťovacích činností cca 20 subjektů). V roce 1992 došlo k faktické demonopolizaci československého pojistného trhu, a to vstupem zahraničních pojišťoven na náš trh. Jako první zahraniční pojišťovna byla v Československu zaregistrována holandská ţivotní pojišťovna Nationale-Nederlanden, Praha. Kromě toho byla v České republice zaregistrována obchodní zastupitelstva několika dalších zahraničních pojišťoven. V grafu 1 uvádím, jak počet pojišťoven na našem trhu neustále narůstal, a to zhruba do roku 1997, kdy se pojistný trh začal postupně stabilizovat. Obrázek č. 1: vývoj počtu pojišťoven ČR v období let 1992-2000

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

zdroj: Česká asociace pojišťoven – pojistný trh v číslech, vlastní úprava

Vznikající nová vrstva společnosti z řad podnikatelů projevovala stále intenzivnější zájem o pojištění svých podniků, ale také s tím spojený poţadavek ţivotního pojištění pro sebe,

10

případně zajištění rodinných příslušníků. Poměrně rychlý růst ekonomiky přinesl i rozvoj motorizmu. Tento si vynucoval úpravu pojištění motorových vozidel, a to jak pojištění odpovědnosti, tak samozřejmě i havarijního pojištění. Rozvoj v sobě přinášel potřebu i jiných druhů pojištění neţ pouze pojištění majetku a odpovědnosti za škody a pojištění osob. Významným krokem v období let 1990-1992 tedy bylo zavedení pojištění podnikatelů. Ve společnosti začaly působit také určité právnické a fyzické osoby, které poskytující právní a odbornou pomoc ( např. advokáti, architekti, auditoři a daň. poradci). Tyto subjekty měly nově téţ zákonem uloţenou povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za škodu, za kterou odpovídají při výkonu své činnosti. Jde o tzv. profesní pojištění, do té doby naprosto nepouţívaný druh pojištění. Tento zákon byl připraven jako velmi stručný, přesto na velmi slušné úrovni. V podstatě vymezoval úlohu státního dozoru v pojišťovnictví. Zákon poslouţil svému účelu, po mnohaletém monopolu určil parametry rozvoje trţního pojištění v České republice. Poté ale nastala doba, kdy bylo potřeba stávající zákonnou úpravu propracovat do kvalitního plnohodnotného zákona, který můţe existovat v trţní ekonomice.

Od roku 2000 aţ do

počátku roku 2004 bylo pojišťovnictví upraveno zákonem č.363/1999 Sb., o pojišťovnictví. Tento zákon nabyl účinnosti 1. dubna 2000 a představoval významné přiblíţení české právní úpravy pojišťovnictví legislativě Evropské unie.

1.2. Pojišťovnictví po vstupu České republiky do EU Od 1. května 2004 je Česká republika řádným členem Evropské unie, jedním z členských států, který má právem Evropských společenství (ES) stanoven jak svá základní práva, tak své povinnosti. Vstup do EU byl jednou z hlavních zahraničně-politických aktivit ČR na přelomu století. Česká republika, společně s ostatními členskými státy, navenek vystupuje jako jeden kompaktní celek států se společnými zájmy, jimiţ je především zajištění bezpečnosti státu, ekonomická stabilita a prosperita a pevné zakotvení demokratických principů. Přijetí právních norem EU je pro občany zárukou, ţe v České republice budou plně respektována jejich lidská

11

práva společně s ochranou jejich majetku. Mnohá opatření, která byla přijata v rámci slaďování norem s právem EU, by Česká republika byla nucena dříve či později ve svém vlastním zájmu přijmout. Díky zkušenosti EU však tato reforma proběhla výrazně rychleji a ČR se mohla vyvarovat případných omylů při vytváření vlastní legislativy. Úlohou EU v oblasti pojišťovnictví je především dostatečná ochrana klientů v celém jednotném trhu, která co nejvíce sníţí pravděpodobnost, ţe se občan stane obětí nesolidního či neodborného jednání. ČR přijala řadu opatření, především počátkem 90. let, kdy vznikl zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví. Přijetí zákona otevřelo cestu k budování pojistného trhu, jeho liberalizaci, rozvoji konkurence a k propojení s evropským a světovým pojistným trhem. Nezbytnou součástí tohoto vývoje bylo i zřízení institucí, které k pojistnému trhu v zásadě patří: státního dozoru v pojišťovnictví a České asociace pojišťoven (ČAP). Tato asociace shromaţďovala a zpracovávala od počátku své existence statistické údaje svých členů. Vstupem České republiky do Evropské unie se domácí pojistný trh ocitl ve zbrusu novém a především ostřejším konkurenčním prostředí. Všechny pojišťovny působící na tuzemském trhu jistě neponechaly nic náhodě. Na změnu se delší dobu pečlivě připravovaly. Potřeba udrţet zákazníky a získávat nové se dá spojit s nabídkou lepších, kvalitnějších a rychlejších sluţeb neţ mají ostatní konkurenti. Do EU tak většina pojišťoven na domácím trhu vstoupila připravena na úrovni světových špičkových pojišťoven. Kvalita českého pojistného trhu je na velmi vysoké úrovni a připravenost na vstup do EU u nás byla velmi kvalitní. Přistoupení k jednotnému trhu si vyţádalo sladění tuzemských právních předpisů s předpisy EU. Stát se začal připravovat na vstup postupným přizpůsobováním legislativy podmínkám platným v EU. Od jednoduchých úprav ke sloţitějším předpisům v legislativě. Postupným odstraňováním všech závad, které nám Evropská komise vytkla. Dále pak tvorbou nových zákonů a vyhovujících předpisů do té doby u nás částečně nebo zcela úplně chybějících. ČR se zaručila, ţe náš vstup mezi vyspělé státy Evropy proběhne v naprosté shodě a k datu přistoupení budeme mít všechny potřebné legislativní záleţitosti vyřešeny. Pojišťovny se také, v souvislosti s blíţícím se termínem vstupu, začaly intenzivně připravovat. Vznik nových zákonů probíhal za aktivní účasti zástupců všech pojišťoven působících na

12

tuzemském trhu. Proto bylo poměrně dobře známo všem zúčastněným, jaké dopady budou mít nové zákony pro pojišťovny, jejich zaměstnance a osoby spolupracující. Byl nastartován proces intenzivního vzdělávání pracovníků, ať jiţ formou organizovaných školení nebo vlastním samostudiem. V souvislosti s přípravou zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech, bylo nutno připravit zaměstnance pojišťoven na proces vzdělávání, který byl zakončen odbornou zkouškou. K zajištění funkčnosti jednotného trhu a zajištění rovného přístupu všem poskytovatelům pojišťovacích sluţeb a pro potřeby zákazníků, vznikl zákon, který upravoval postavení pojišťovacích zprostředkovatelů a likvidátorů zákon č. 38/2004 sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Do této doby byla právní úprava zajištěna prostřednictvím občanského zákoníku, ţádný samostatný zákon v ČR neexistoval. Zákonem č.37/2004 Sb., o pojistné smlouvě tehdy platná právní úprava pojistné smlouvy přizpůsobovala oblast soukromého práva podmínkám trţního hospodářství a současně reagovala na členství České republiky v Evropské unii. Změnu právní úpravy si v podstatě vyţádalo široké, takřka kaţdodenní pouţívání tohoto zákona veřejností. A to jak odbornou, tak i laickou.

1.3. Pojišťovnictví v souvislosti s NOZ S mnohaletou přípravou změny legislativy v České republice, a to s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ), došlo samozřejmě také k úpravě v oblasti pojišťovnictví. Speciální zákony, které pojišťovnictví vymezovaly, byly opět převáţně zrušeny. Ustanovení speciálních „pojišťovacích“ zákonů, zejména zákon č. 37/2014 Sb, o pojistné smlouvě byla převedena v plném rozsahu do znění NOZ. Od 1. ledna 2014 je tedy pojišťovnictví opět zakotveno v občanském zákoníku, jak tomu jiţ v minulosti bývalo. Jak jsem jiţ uvedla, mnohaletým vývojem se pojišťovnictví v ČR dostalo na velmi vysokou odbornou úroveň a jedná se o finanční oblast, která podstatnou úpravu v podstatě nepotřebovala. Jiţ se vstupem ČR do EU se pojišťovnictví upravilo dle odpovídajících

13

parametrů, a tak došlo pouze k „překlopení“ do jiného zákona. Základní principy zůstaly zachovány, s NOZ došlo k obecné úpravě tak, aby se oblast pojišťovnictví sladila s ostatními ustanoveními v zákoně zakotvenými. Podstatnou úpravu zaznamenala část týkající se pojištění odpovědnosti, které se věnuji zvlášť v následující kapitole. V oblasti pojištění majetku nedošlo k ţádným výrazným změnám. V NOZ se úpravě pojištění věnuje ustanovení § 2758- § 2872 a přesto, ţe byla víceméně převzata úpravu zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vyţádala si nová úprava změny v produktech a pravidel pro sjednávání pojištění ve všech pojišťovnách. Největší změnu si vyţádala především změna terminologie a s tím související změny v textacích pojistných smluv, na toto navazujících pojistných podmínek a ostatních ustanovení, které jsou v textech pojistných smluv obsaţené. Novým občanským zákoníkem byly zavedeny nové pojmy a instituty jako např.: -

Pojistný zájem ( ust. § 2761 - § 2765 NOZ) jako předpoklad uzavření platné pojistné smlouvy. Existence pojistného zájmu je nově podmínkou pro vznik a trvání pojištění, má především zabránit, aby pojištění nemohlo být zneuţito ke spekulaci. V tomto případě bylo zejména nutno precizovat Záznamy z jednání, které vypracovává zprostředkovatel pojištění.

-

Budoucí pojistný zájem ( ust. § 2763 NOZ), který přichází v úvahu u pojištění majetku, v případě, kdy je pojistná smlouva uzavřena se zřetelem k budoucímu podnikání. Zároveň umoţňuje pojistiteli ujednat v pojistné smlouvě nebo pojistných podmínkách právo na přiměřenou odměnu, pokud budoucí zájem nevznikne a pojistiteli vznikly náklady v souvislosti se zpracováním pojistné smlouvy.

-

Pojištění cizího pojistného nebezpečí ( ust. § 2767 NOZ), který nahradil dříve pouţívaný pojem „pojistné riziko“. Úprava institutu, kdy uzavírá pojištění pojistník ve vlastní prospěch pojistnou smlouvu vztahující se na pojistné nebezpečí, jako moţnou příčinu vzniku pojistné události u třetí osoby v předešlé úpravě zcela chyběla. V tomto případě bylo opět nutno nastavit produkty s ohledem na tento institut.

-

Stanoveny byly např. povinné náleţitosti pojistky (ust. § 2775 – 2778 NOZ).

-

Pojistná událost se nově neohlašuje, ale oznamuje (ust. § 2796 NOZ), s tím ţe nově ji má moţnost oznámit osoba, která se pokládá za oprávněnou.

14

-

Pojistitel má téţ právo na náhradu účelně vynaloţených nákladu, které mu vznikly v souvislosti s nepravdivými nebo zkreslenými údaji týkající se rozsahu oznámené události popř. pokud k tomu existuje rozumný důvod odepřít zálohu na pojistné plnění ( ust. § 2797 NOZ)

-

Ke změně došlo téţ v oblasti úpravy právního jednání a oznámení, které se týkají pojištění ( ust. § 2773 NOZ).

-

Zároveň došlo ke zmírnění povinnosti zájemci o pojištění při jednání o uzavření smlouvy odpovídat pravdivě na dotazy pojistitele. Nově se povinnost zájemce o pojištění odpovědět pravdivě a úplně váţe pouze na podstatné skutečnosti rozhodné pro ohodnocení rizika. Pojistiteli je zároveň uloţena povinnost upozornit zájemce o pojištění, pokud si je vědem nesrovnalostí mezi nabízeným pojištěním a zájemcovými poţadavky ( ust. § 2788 a 2789 NOZ).

-

Precizována byla téţ úprava týkající se změny pojistného rizika ( ust. § 2790-2795 NOZ).

V návaznosti na výše uvedené musely pojišťovny přistoupit nejen ke změně nastavených procesů, ale také k osvětě ve vlastních řadách, a to především v oblasti školení vlastních zaměstnanců a spolupracujících osob. V závěru roku 2013 tedy docházelo v pojišťovnách k masivnímu zaškolování osob v souvislosti s přechodem na NOZ.

15

2. Pojištění odpovědnosti 2.1. Charakteristika pojištění odpovědnosti Pojištění odpovědnosti si sjednává klient pro případ, kdy mu vznikne povinnost nahradit způsobenou škodu nebo újmu. Pojištění odpovědnosti je s účinností od 1. 1. 2014 upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ust. § 2758 a násl.), dále téţ („zákoník“). Některé speciální případy vzniku povinnosti nahradit škodu či újmu jsou upraveny ve zvláštních právních předpisech - nejvýznamnější a z hlediska likvidace škodných událostí nejfrekventovanější je povinnost nahradit škodu či újmu upravená silničním zákonem pro případ vzniku škody či újmy vzniklou v důsledku závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti pozemních komunikací. Je-li sjednáno pojištění odpovědnosti, pak v mezích stanovených pojistnými podmínkami pojišťovna za pojištěného projedná s poškozeným vznesená práva na náhradu škody či újmy, oprávněná práva odškodní, neoprávněná práva na plnění odmítne, event. vstoupí na straně pojištěného do případného sporu o náhradu škody či újmy. Aby pojišťovna mohla provést odškodnění, musí být splněny tyto předpoklady: -

pojištěný je povinen podle právního předpisu nahradit škodu či újmu,

-

v rozhodné době byl platně pojištěn,

-

nejde o případ povinnosti nahradit škodu či újmu, který by byl z pojištění vyloučen,

-

nejde o případ, který by šel nad rámec stanovených limitů pojistného plnění (pojišťovna plní do výše sjednaného limitu pojistného plnění).

Některé speciální případy vzniku povinnosti nahradit škodu či újmu jsou upraveny ve zvláštních právních předpisech - nejvýznamnější a z hlediska likvidace škodných událostí nejfrekventovanější je povinnost nahradit škodu či újmu upravená silničním zákonem pro případ vzniku škody či újmy vzniklou v důsledku závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti pozemních komunikací.

16

Pojištění odpovědnosti je moţno dělit na dobrovolné, povinně-smluvní a zákonné: Dobrovolné smluvní -

je především sjednáváno pojistnou smlouvou, jejímţ základním

předpokladem je dobrovolnost přístupu obou smluvních stran k uzavření pojistné smlouvy. Ani jednu ze stran není moţné přinutit ke sjednání dobrovolného smluvního pojištění. Např. pojištění odpovědnost podnikatele, pojištění odpovědnosti z běţného občanského ţivota, pojištění odpovědnosti z výkonu povolání apod. Povinné smluvní - zákon můţe uloţit fyzické nebo právnické osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Stát k tomuto kroku přistupuje v těch případech, kdy je s určitou činností spojeno zvýšené riziko vzniku škod či újem způsobených provozovateli této činnosti a hrozí riziko, ţe by provozovatel činnosti nemohl v plné míře poskytnout odškodnění poškozeným osobám (např. provoz vozidel, výkon práva myslivosti, poskytování zdravotních sluţeb). Stát také ve většině případů vytváří kontrolní mechanismus k postihování těch osob, které povinnost uzavřít pojistnou smlouvu nesplní. Zákonné - zákon můţe stanovit, ţe pro určitý okruh subjektů vznikne pojištění bez uzavření pojistné smlouvy, na základě existence určité skutečnosti, se kterou zákon vznik pojištění spojuje. Neexistuje tedy pojistná smlouva. Zákon rovněţ stanoví, u které pojišťovny a za jakých podmínek toto pojištění vznikne. V současné době existuje jeden druh zákonného pojištění: Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (zák. č. 65/65 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, vyhl. č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání). Zákonné pojištění je provozováno pouze Českou pojišťovnou, a.s. a Kooperativou pojišťovnou, a.s., Vienna Insurance Group.

2.2. Změny v pojištění odpovědnosti V rámci úpravy náhrady škody či újmy v NOZ je nutno zdůraznit, ţe dosavadní duplicitní právní úprava náhrady škody obsaţená v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku s účinností od 01. 01. 2014 zaniká a náhrada škody (nově škody či újmy) je upravena v NOZ jednotně, jak pro vztahy mezi občany, tak pro vztahy mezi podnikateli, popřípadě podnikateli a občany či jinými subjekty. Změna, která se nejvýrazněji dotkal pojištění odpovědnosti je

17

především změna v pojmosloví. S účinností NOZ se zcela opouští pojem „odpovědnost“ pouţívaný zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. S pojmem odpovědnosti se v NOZ nesetkáme ani v názvu právní úpravy ani v jednotlivých ustanoveních. NOZ nově namísto pojmu „odpovědnost za škodu“ pouţívá spojení „povinnost nahradit újmu“, která obecně zahrnuje náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Pojem odpovědnost je nově pouţíván pouze ve spojení „Pojištění odpovědnosti“. Újmou je chápaná újma majetková i nemajetková. Důvodem této změny je především zpřesnění terminologie a sloučení dosavadní náhrady škody a ochrany osobnosti. Pojem škoda však zcela nemizí. Majetková újma obsahově odpovídá stávajícímu pojmu náhrady škody. Nemajetkovou újmou se rozumí újma, která není pro poškozeného přímou ztrátou na majetku. Typicky zásah do zdraví, cti, soukromí apod. NOZ pojem škoda pouţívá ve smyslu § 495 NOZ „újmy na jmění“ tzn. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů (aktiva i pasiva).

Předpokladem pro vznik povinnosti škůdce uhradit škodu či újmu je: porušení povinnosti (ze zákona nebo porušení povinnosti ze smlouvy) či porušení zásad dobrých mravů nebo právně významná událost vznik škody či újmy, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody či újmy popř. náhoda, v některých případech zavinění. Předpokladem pro vznik povinnosti škůdce uhradit škodu či újmu je -

porušení povinnosti (ze zákona nebo porušení povinnosti ze smlouvy) či

-

porušení zásad dobrých mravů nebo

-

právně významná událost.

Porušením právní povinnosti se rozumí rozpor jednání fyzické nebo právnické osoby s jednáním, k němuţ je v daném případě povinna. Dle dosavadní právní úpravy mohla být tato povinnost stanovena buď právním předpisem (porušení zákona) např. řidič, který při předjíţdění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy - § 17 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nebo mohla vyplývat ze smlouvy. Oba druhy povinností byly podle OZ rovnocenné, neboť ust. § 420 OZ nerozlišovalo, zda byla porušena povinnost uloţená zákonem či sjednaná ve smlouvě. Jestliţe došlo k porušení smluvní nebo zákonné povinnosti, škůdce měl subjektivní povinnost

18

k náhradě škody či újmy (subjektivní odpovědnost). NOZ v tomto směru přináší zásadní změnu dosavadní právní úpravy, kdyţ podle druhu porušení právní povinnosti rozděluje charakter povinnosti k náhradě škody či újmy.

Tabulka č.2 Porušení právní povinnosti dle OZ a NOZ

PORUŠENÍ ZÁKONA PORUŠENÍ SMLUVNÍ POVINNOSTI 420 SE ZAVINĚNÍM (SUBJEKTIVNÍ)

PORUŠENÍ PRÁVNÍ POVINNOSTI OZ

PORUŠENÍ PRÁVNÍ POVINNOSTI NOZ

PORUŠENÍ ZÁKONA 2910 SE ZAVINĚNÍM (SUBJEKTIVNÍ) PORUŠENÍ SMLUVNÍ POVINNOSTI 2913 BEZ ZAVINĚNÍ (OBJEKTIVNÍ)

Zdroj : vlastní

Při porušení smluvní povinnosti je škůdce povinen újmu nahradit i bez svého zavinění.Např. Firma dodá vadnou montáţní linku, která není funkční, čímţ poškozenému vznikne škoda.

19

Povinnost nahradit škodu či újmu má téţ kaţdý, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Pojem dobré mravy není ţádným právním předpisem definován, jeho obsah je určován aţ podle okolností daného případu. Změnou oproti úpravě OZ je porušení dobrých mravů při výkonu práva. S ohledem na podmínku úmyslného jednání, nebude tato škoda likvidní z pojištění odpovědnosti. V tomto případě se bude jednat o úmyslné škody či újmy, které nejsou z pojištění odpovědnosti likvidní. Např. Stavební firma rozkopala přístupovou cestu před obchodem, úmyslně prodluţovala dobu opravy. Obchodu vznikla škoda ve formě ušlého zisku. Právní předpisy stanovují, kdy je s určitou událostí spojen vznik povinnosti nahradit škodu či újmu. Subjekt provozující zákonem definovanou činnost je povinen nahradit vzniklou škodu či újmu, přestoţe újma byla způsobena jednáním, které není v rozporu s právem. Pro vznik této povinnosti nahradit škodu či újmu tedy není rozhodující, zda došlo k porušení právní povinnosti. Příklady objektivní povinnosti nahradit škodu či újmu: -

Z hotelového pokoje neznámý zloděj odcizí ubytovanému hostu oblečení, fotoaparát a mobilní telefon. Za vzniklou škodu bude objektivně povinen k náhradě škody či újmy provozovatel poskytující ubytovací sluţby (§ 2946 a násl. NOZ, škoda na vnesené věci), i kdyţ sám ţádnou právní povinnost neporušil.

-

V továrně společnosti zabývající se výrobou trhavin dojde při výrobě jedné za surovin k náhlému mohutnému výbuchu. Povinnost k náhradě této škody či újmy bude mít tato společnost, i tehdy, pokud vyjde najevo, ţe při procesu výroby byly dodrţeny všechny předepsané výrobní postupy a společnost ţádnou ze svých povinností neporušila (§ 2925 NOZ, škoda či újma způsobená provozem zvlášť nebezpečným).

-

Odcizení zavazadel turisty z úschovny ČD neznámým zlodějem (§ 2944 NOZ, škoda na převzaté věci).

Příčinnou souvislost lze definovat jako vztah příčiny a následku mezi protiprávním jednáním škůdce (popř. zákonem kvalifikovanou událostí) a vznikem škody či újmy. Příčinou škody či újmy můţe být jen ta okolnost, bez jejíţ existence by škodný následek nevznikl. Zavinění je předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu či újmu jen v případě povinnosti k náhradě škody či újmy se zaviněním (dříve subjektivní odpovědnost). Pojem zavinění lze

20

charakterizovat jako vnitřní psychický vztah jednající osoby k protiprávnímu jednání a ke škodě či újmě, která v důsledku tohoto jednání vznikla. V některých případech není škoda či újma zcela následkem jednání povinné osoby, neboť vznik škody či újmy je alespoň částečně důsledkem jednání poškozeného, tj. spoluzavinění. V případě, ţe škodu či újmu způsobí více škůdců, mají škůdci povinnost k náhradě společně a nerozdílně. Poškozený se můţe se svým nárokem obrátit na kteréhokoliv škůdce a ten je povinen mu celou škodu či újmu nahradit, stejně tak se můţe obrátit na dva, tři nebo všechny škůdce, kteří škodu či újmu způsobili. V případě, ţe se tedy poškozený obrátí na jednoho ze škůdců, tento škůdce nemůţe odmítat poskytnutí náhrady s odkazem na to, ţe není poţadována (popř. hrazena) ostatními škůdci. Co se týče vzájemného vypořádání mezi více škůdci, NOZ v § 2916 stanoví pravidlo, ţe tito se mezi sebou vypořádají podle své účasti na způsobení vzniklé škody či újmy.

Občanský zákoník škodu rozděluje na skutečnou škodu a ušlý zisk. Za skutečnou škodu jsou povaţovány i náklady nutné k novému pořízení věci. Součástí skutečné škody jsou i náklady spojené s odstraňováním škodných následků a případně také náklady nutné ke zjištění rozsahu škody. Např. náklad na dopravu poškozené věci do opravny a zpět (musí jít vţdy pouze o nezbytně nutný náklad). Ušlým ziskem se rozumí újma, spočívající v tom, ţe u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnoţení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat. Např. Ušlý zisk provozovatele obchodu v případě uzavření prodejny z důvodu poţáru.

2.3. Přechodná ustanovení Přechodná ustanovení NOZ najdeme v části páté, hlavě druhé, dílu prvním – „Přechodná ustanovení“ v ustanoveních §§ 3028 aţ 3079 NOZ. Základní ustanovení, se kterým je nutno pracovat je § 3028 odst. 1 NOZ, který stanoví, ţe: „tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.“ NOZ zavádí obecný princip neretroaktivity, to znamená, ţe práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti NOZ by se měly posuzovat podle dosavadních právních předpisů. V oblasti náhrady škody NOZ rozlišuje jednak porušení právního předpisu, jednak porušení smluvní povinnosti, z nichţ právo na náhradu škody vzešlo. Výjimku z oblasti principu

21

neretroaktivity přináší ustanovení § 3030 NOZ: „I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se pouţijí ustanovení části první hlavy I.“ To znamená, ţe i v případech uvedených výše, je třeba uţít ustanovení §§ 1 aţ 14 NOZ. Jedná se o obecné zásady NOZ (nutno upozornit na definice „osoby rozumu průměrného člověka“ dle § 4 a „odborníků“ dle § 5 NOZ), uţití předpisů NOZ a vymezení ochrany soukromých práv. Ohledně porušení právních předpisů se uplatní § 3079 odst. 1 NOZ: „Právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuţ došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.“ Obdobně budeme posuzovat také případy, kdy bude zaloţena objektivní povinnost nahradit škodu či újmu, tj. bez ohledu na jeho zavinění. Podle dosavadních právních předpisů bude postupováno posuzována například odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností, odpovědnost za škodu provozovatele na věcech vnesených nebo odloţených nebo odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, a to tehdy pokud k právně relevantní události, která je jedním z předpokladů této objektivní odpovědnosti za škodu, došlo přede dnem nabytí účinnosti NOZ. Dále podle § 3079 odst. 2 NOZ platí, ţe pokud u soudu probíhá řízení o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuţ došlo před nabytím účinnosti NOZ a soud v této věci nerozhodl ke dni nabytí účinnosti NOZ (tj. k 01. 01. 2014), můţe soud na návrh poškozeného, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3 NOZ), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle NOZ.

Ohledně porušení smluvních povinností platí ustanovení § 3028 odst. 3 NOZ: Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakoţ i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.“ Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe pokud bude povinnost k náhradě škody zaloţena porušením smluvní povinnosti, bude se odpovědnostní právní vztah řídit stejným zákoníkem jako smlouva. NOZ současně stanoví, ţe strany si mohou ujednat, ţe se tato jejich práva a povinnosti budou řídit NOZ ode dne nabytí jeho účinnosti. 22

V souvislosti s pojištěním odpovědnosti bylo nutno vyřešit otázku, jak posoudit nároky na náhradu škody či újmy vzniklé po 01. 01. 2014 (tj. po nabytí účinnosti NOZ) z pojistných smluv uzavřených před nabytím účinnosti NOZ, tedy před 01. 01. 2014, sjednaných podle původního občanského zákoníku. Podle stanoviska pracovní skupiny ČAP, projekt Implementace NOZ ze dne 31. 7. 2013: „Z pojištění odpovědnosti sjednaného v reţimu OZ by se z níţe uvedených důvodů měly hradit i nové typy nároků, jak je upravuje NOZ, a náhrada by měla být poskytována v rozsahu (ve smyslu rozsahu náhrady i okruhu poškozených osob), jaký vyplývá z NOZ."1

2.4. Skutkové podstaty povinnosti nahradit škodu či újmu se zaviněním dle NOZ 2.4.1. Náhoda (§ 2904 NOZ) Újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, ţe poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit. Jde o nové ustanovení, které OZ neznal. Ustanovení mění posuzování příčinné souvislosti. Povinnost k náhradě škody či újmy bude nyní v tomto případě zaloţena např. v případě poškození protipovodňové hráze, které při následné povodni povede ke vzniku škod nebo při stavební činnosti je poškozen plot, uteče pes, který pokouše dítě. Podle dosavadní právní úpravy (resp. právní praxe) by existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a škodou či újmou byla značně sporná. Podmínkou povinnosti k náhradě je zde zavinění jednající osoby vyjádřené spojením „dal ze své viny“.

2.4.2. Porušení dobrých mravů (§ 2909 NOZ) Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. Povinnost nahradit škodu či újmu podle tohoto ustanovení má kaţdý, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Pojem dobré mravy není právním předpisem definován. Velmi obecně by bylo moţné dobré mravy charakterizovat jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných morálních zásad. 1

Zápis pracovní skupiny č. 4 projekt Implementace NOZ České asociace pojišťoven, téma Náhrada újmy- rozsah pojistného plnění ze dne 31. 7. 2013

23

Neplatí zde presumpce zavinění škůdce. Je tedy na poškozeném, aby úmyslné jednání škůdce prokázal. V tomto případě nejsou případné škody z pojištění odpovědnosti nabízených na českém pojistném trhu likvidní, neboť se jedná o úmyslně způsobenou škodu, coţ je standardní výluka z pojištění.

2.4.3. Porušení zákona (§ 2910 NOZ) Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Toto ustanovení rozlišuje mezi zásahy do absolutního práva poškozeného a zásahy do jiných práv. Mezi absolutní práva náleţí přirozená práva člověka. Absolutní majetková práva jsou například vlastnické právo, drţba, věcná práva k věci cizí. Podle nového pojetí vlastnictví a věcí je však v podstatě kaţdý vznik škody či újmy zásahem do absolutního práva.

2.4.4.

Škoda či újma způsobená tím, kdo nemůţe posoudit následky svého chování (§ 2920 odst. 1 a 2921 NOZ)

Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stiţen duševní poruchou, je povinen nahradit způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Poškozenému náleţí náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náleţitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled. Podle ustanovení § 2920 a § 2921 NOZ jsou povinni hradit způsobenou škodu či újmu buď výlučně samotní škůdci (nezletilí nebo zletilí stiţení duševní poruchou), nebo výlučně ti, kteří zanedbali nad těmito osobami dohled, nebo ti, kteří zanedbali náleţitý dohled spolu s těmi, kteří škodu způsobili, a to společně a nerozdílně anebo si škodu poškozený nese výlučně sám. V tomto případě lze rozlišit celkem čtyři moţnosti povinnosti nahradit škodu či újmu: -

Výlučná povinnost náhrady samotného škůdce. Škůdce byl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (např. dospělá osoba, která nemá omezenou svéprávnost, jede na kole a porazí chodce)

24

-

Výlučná povinnost náhrady osoby vykonávající dohled. Škůdce nebyl v konkrétním případě schopen ovládnout své jednání a rozpoznat jeho následky a osoba vykonávající jeho dohled, neprokázala, ţe by jeho dohled nezanedbala. Např. matka zanechala šestileté dítě bez dozoru před obchodem, dítě v její nepřítomnosti házelo kamínky na zaparkované automobily a poškodilo je.

-

K náhradě není povinen škůdce ani osoba vykonávající dohled. Škůdce nebyl v konkrétním případě schopen ovládnout své jednání ani posoudit jeho následky a zároveň osoba vykonávající dohled prokáţe, ţe dohled nezanedbala. Škodu či jinou újmu si zpravidla nese sám poškození. Např. tříleté dítě si hraje v parku pod dohledem rodiče s kamínky náhle a neočekávaně prudce jeden z nich vyhodí a zraní kolemjdoucího chodce.

-

Společná a nerozdílná povinnost náhrady škůdce a osoby vykonávající dohled. Škůdce byl v konkrétním případě schopen ovládnout své jednání a rozpoznat jeho následky a zároveň osoba vykonávající dohled neprokázala, ţe dohled nezanedbal. Např. dvanáctileté dítě svěřené do opatrování sousedky jede za jejího doprovodu na kole po chodníku a zraní chodce.

Osoby vykonávající dohled jsou takové osoby, kterým dohled ukládá zákon, úřední rozhodnutí nebo jiná právní skutečnost. U nezletilců se jedná zejména o rodiče, kteří jsou zákonnými zástupci dítěte, osvojitelé, nebo ti, kterým bylo dítě svěřeno, ale také právnické osoby, za předpokladu, ţe tyto osoby mají povinnost pečovat o nezletilce nebo osoby stiţené duševní poruchou a vykonávat nad nimi dohled. Jejich odpovědnost však trvá jen po dobu, kdy jsou uvedené osoby v jejich péči. Především jde o školy, mateřské školy, internáty, domovy mládeţe, dětská oddělení nemocnic a podobně.

2.4.5.

Škoda či újma způsobená tím, kdo se sám uvede zaviněně do stavu, kdy není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky (§ 2922 NOZ)

Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, ţe není s to ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou. Společně a nerozdílně s ním nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto stavu přivedli. Nejčastějším případem takového stavu je stav opilosti, stav po poţití omamných prostředků a látek. Je třeba, aby se

25

škůdce přivedl do tohoto stavu zaviněně (buď úmyslně – napití se na kuráţ nebo alespoň nedbalostně).

2.4.6.

Škoda či újma způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi (§ 2923 NOZ)

Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, ţe jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať jiţ v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby. O nebezpečné vlastnosti se bude jednat v případě duševní či charakterové vlastnosti, ať jiţ vrozené nebo vyvolané např. poţíváním návykových látek. Podmínkou povinnosti k náhradě je vědomost o nebezpečných vlastnostech dané osoby, absence nutné potřeby na straně nebezpečné osoby a také to, ţe ke škodě dojde v místě útulku či při činnosti, která byla nebezpečné osobě svěřena.

2.4.7. Škoda či újma způsobená zvířetem (2934 NOZ) Slouţí-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obţivě, anebo slouţí-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postiţením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáţe-li, ţe při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo ţe by škoda vznikla i při vynaloţení potřebné pečlivosti. Za týchţ podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. Pokud je domácí zvíře pouţíváno k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obţivě, anebo slouţí-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postiţení, jsou stanoveny speciální důvody pro zproštění povinnosti k náhradě škody či újmy jak na straně vlastníka zvířete, tak i na straně osoby vykonávající dozor. V tomto případě je výslovně zakotveno, ţe se vlastník zvířete (nebo i osoba, které bylo zvíře svěřeno) zprostí povinnosti k náhradě škody či újmy, prokáţe-li, ţe při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo ţe by škoda či újma vznikla i při vynaloţení potřebné pečlivosti (s ohledem na zavinění)

26

2.5. Skutkové podstaty povinnosti nahradit škodu či újmu bez ohledu na zavinění 2.5.1. Škoda či újma způsobená porušením smluvní povinnosti Zákonem je straně, která poruší

povinnost ze smlouvy uloţeno nahradit škodu z toho

vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuţ zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně slouţit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, jestliţe prokáţe, ţe mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překáţka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překáţka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá aţ v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti k náhradě v prodlení, ani překáţka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. NOZ v případě porušení smluvní povinnosti nově zavádí koncept objektivní povinnosti nahradit škodu či újmu (objektivní odpovědnost) s moţností liberace. Změna dosavadní koncepce subjektivní povinnosti nahradit škodu či újmu (subjektivní odpovědnost) podle § 420 OZ vychází ze zahraničních vzorů a dosavadní úpravy obchodního zákoníku (§ 373, 374 ObchZ). Např. Firma dodá vadné krmivo, v důsledku kterého dojde k úhynu kuřat.

2.5.2. Škoda či újma způsobená provozní činností (§ 2924 NOZ) Ten, kdo provozuje závod nebo jiné zařízení slouţící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať jiţ byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní pouţitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáţe-li, ţe vynaloţil veškerou péči, kterou lze rozumně poţadovat, aby ke škodě nedošlo. Pokud škůdce dodrţuje standardní postupy pro bezpečné fungování provozu, není povinen škodu nahradit. Toto ustanovení téţ dopadá na provozovatele obchodů a jiných sluţeb, které nevykazují znaky továrního provozu.

2.5.3. Škoda či újma způsobená provozem zvlášť nebezpečným (§ 2925 NOZ) Provozuje-li někdo závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, je povinen nahradit škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit moţnost vzniku závaţné škody ani při vynaloţení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáţe-li, ţe škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo ţe ji způsobilo 27

vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíţí se k tomu. Je-li z okolností zřejmé, ţe provoz významně zvýšil nebezpečí vzniku škody, ačkoli lze důvodně poukázat i na jiné moţné příčiny, soud zaváţe provozovatele k náhradě škody v rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti způsobení škody provozem. Zároveň se má za to, ţe provoz je zvlášť nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka pouţívá nebo se s ní nakládá. Jedná se pouze o závody a jiná obdobná zařízení, která jsou zdrojem zvýšeného nebezpečí. Provoz se povaţuje za zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit moţnost vzniku závaţné škody či újmy ani při vynaloţení řádné péče. Škoda či újma musí být vyvolána zdrojem zvýšeného nebezpečí. Nelze jej tedy pouţít např. na případy uklouznutí na schodech v objektu provozu či pádu stromu v areálu. Liberačními důvody z povinnosti k náhradě škody či újmy jsou vnější zásah vyšší moci, vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby. Ve srovnání s dosavadním ust. § 420a OZ se jedná o významné omezení povinnosti k náhradě škody či újmy. Klíčová je moţnost liberace v případě, kdy škůdce dodrţuje standardní postupy pro bezpečné fungování provozu.

2.5.4. Škoda na nemovité věci (§ 2926 NOZ) Kdo byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiţ se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiţ se drţba nemovité věci znemoţní nebo podstatně ztíţí, nahradí škodu z toho vzniklou. Nový občanský zákoník doslovně přejímá dosavadní právní úpravu. Tj. objektivní odpovědnost za škody způsobené jinému na nemovitosti při provádění nebo zajišťování prací (oprávněných i neoprávněných). Nahrazuje se nejen škoda na nemovitosti, ale i případné znemoţnění nebo podstatné ztíţení drţby věci (jejího uţívání).

2.5.5. Škoda z provozu dopravního prostředku (§ 2927 aţ 2932 NOZ) § 2927 (1) Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaţe je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

28

(2) Povinnosti nahradit škodu se nemůţe provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáţe-li, ţe škodě nemohl zabránit ani při vynaloţení veškerého úsilí, které lze poţadovat. § 2928 Je-li dopravní prostředek v opravě, povaţuje se za jeho provozovatele osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě. § 2929 Místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo pouţije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové uţití dopravního prostředku z nedbalosti umoţnil. § 2930 Nelze-li provozovatele určit, platí, ţe jím je vlastník dopravního prostředku. § 2931 Vznikla-li škoda na věci jejím odcizením nebo ztrátou, nahradí provozovatel tuto škodu, jen pokud poškozený neměl moţnost věc opatrovat. § 2932 Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody. Výše uvedené ustanovení upravují povinnost k náhradě škody či újmy na straně osoby provozující dopravu (tj. dopravců v osobní i nákladní dopravě) a provozovatelů vyjmenovaných dopravních prostředků -

vozidel, plavidel nebo letadel, s výjimkou

prostředků poháněných lidskou silou. Jedná se o obdobu stávající úpravy, které se však rozšiřuje i na nemotorová vozidla a nemotorová plavidla (tj. např. na koňský povoz, psí spřeţení) s výjimkou dopravních prostředků poháněných lidskou silou (např. kolo, loď s pádlem). Výše uvedené subjekty jsou povinny k náhradě škody či újmy vyvolané provozem dopravního prostředku bez ohledu na zavinění. Své povinnosti k náhradě se nemůţe provozovatel zprostit, jestliţe škoda či újma byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se povinnosti k náhradě zprostí, jen jestliţe prokáţe, ţe škodě či újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaloţení veškerého úsilí, které lze poţadovat. Stejně jako v dosavadní právní úpravě je stanoveno, ţe po dobu převzetí vozidla je povinen k náhradě správce stejně jako provozovatel. Nadále platí princip, ţe provozovatel je povinen nahradit škodu či újmu způsobenou ztrátou nebo odcizením věci, jen tehdy, pozbyl-li poškozený moţnost je opatrovat.

Nelze-li určit provozovatele dopravního prostředku, povaţuje se za něj jeho

vlastník. Silniční vozidla se rozdělují na tyto základní druhy: a) motocykly, b) osobní automobily,

29

c) autobusy, d) nákladní automobily, e) speciální vozidla, f) přípojná vozidla, g) ostatní silniční vozidla. Zvláštní vozidla se rozdělují na tyto základní druhy: a) zemědělské nebo lesnické traktory a jejich přípojná vozidla, b) pracovní stroje samojízdné, c) pracovní stroje přípojné, d) nemotorové pracovní stroje nebo nemotorová vozidla taţená nebo tlačená pěšky jdoucí osobou, e) vozíky pro invalidy s motorickým pohonem, pokud jejich šířka nebo délka přesahuje jeden metr, jejich konstrukční rychlost převyšuje 6 km.h-1 nebo jejich maximální přípustná hmotnost převyšuje 450 kg. Pro účely tohoto zákona se zvláštním vozidlem rozumí i mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy nebo vozidlo bez karoserie, ve kterých je zabudován spalovací motor.

2.5.6. Škoda způsobená zvířetem (§ 2933, 2935 NOZ) Vlastník zvířete je povinen nahradit škodu či újmu, i kdyţ zvíře bylo svěřeno jiné osobě. Tato jiná osoba, jíţ bylo zvíře svěřeno, má povinnost nahradit škodu či újmu společně a nerozdílně s vlastníkem. Speciální reţim platí v případě svémocného odnětí zvířete, tj. zejména v případě krádeţe. V těchto případech nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama. Zde se jedná o tzv. absolutní povinnost k náhradě škody či újmy, tj. není moţné se jí zprostit. Výjimkou budou případy, kdy vlastník svým jednáním umoţnil odnětí zvířete. Prokáţe-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, ţe odnětí nemohli rozumně zabránit, povinnosti k náhradě se zprostí (v opačném případě nesou povinnost k náhradě společně a nerozdílně).

30

2.5.7. Škoda způsobená věcí (§ 2936 aţ 2938 NOZ) Kdo je povinen někomu něco plnit a pouţije při tom vadnou věc, nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických sluţeb. Povinnost k náhradě vzniká pouze tehdy, pokud při plnění závazku byla škoda či újma způsobena vadnou věcí. Jedná se o povinnost nahradit škodu či újmu vyvolanou okolnostmi, které mají původ v povaze věci nebo přístroje, jichţ bylo při plnění závazku pouţito. S touto skutkovou podstatou se velmi často setkáváme v oblasti poskytování lékařské péče, pokud je pacientovi způsobena škoda či újma nově pouze vadnými lékařskými pomůckami (inkubátory, stříkačky, přístroje pro vyšetření pacientů). Z praxe jsou však známé případy i z jiných oborů (např. poškození zákaznice v kadeřnictví zhroucením vadné stoličky nebo popálením vadnou kulmou). I zde je vţdy základní podmínkou existence závazku osoby povinné k náhradě škody či újmy vůči poškozenému (např. k provedení léčení, k úpravě účesu v kadeřnictví atd.). § 2937(1) Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, ţe jí je vlastník věci. Kdo prokáţe, ţe náleţitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě. (2) Způsobila-li škodu věc vyhozením z místnosti nebo podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo je povinen k náhradě podle odstavce 1, i osoba, která takové místo uţívá, a nelze-li ji určit, vlastník nemovité věci. Ustanovení § 2937 odst. 1 NOZ upravuje povinnost k náhradě škody či újmy, kterou způsobila věc sama od sebe. Jedná se o povinnost za zanedbání náleţitého dohledu nad věcí. Oproti předchozí skutkové podstatě zde není podmínkou pouţití věci při plnění závazku, ani vadnost věci. V praxi bude moţné tuto skutkovou podstatu aplikovat např. v případě pádu stromu nebo v případě škod způsobených vadami věci. Do reţimu tohoto ustanovení by mohly spadat i škody způsobené poruchami domácích spotřebičů nebo rozvodu vody apod. Změnu dosavadní úpravy představuje ust. § 2937 odstavec 2 NOZ zakládající povinnost nahradit škodu či újmu uţivatele místnosti nebo podobných prostor, případně vlastníka, pokud byla škoda či újma způsobena pádem či vyhozením věci z těchto prostor. Důvodem této úpravy je obtíţné určení osob povinných k náhradě, neboť poškozený v těchto situacích nemůţe zjistit a prokázat, kdo konkrétně pád či vyhození věci způsobil. Současně

31

s vlastníkem či uţivatelem prostor je škodu či újmu povinen nahradit i ten, kdo je povinen k její náhradě dle obecných ustanovení. § 2938 (1) Při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udrţování budovy nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou. (2) Společně a nerozdílně s ním hradí škodu předešlý vlastník, má-li škoda příčinu v nedostatku vzniklém za trvání jeho vlastnického práva, na něj nástupce neupozornil, a došlo-li ke škodě do roka od zániku jeho vlastnického práva. To neplatí, pokud se jedná o takový nedostatek, o kterém nástupce musel vědět. Ustanovení § 2938 NOZ stanoví, ţe vlastník je povinen nahradit škodu či újmu vzniklou při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udrţování. Zákon dále zakládá moţnost společné a nerozdílné povinnosti k náhradě škody či újmy na straně předcházejícího vlastníka, pokud má příčinu v nedostatku vzniklém za trvání jeho vlastnického práva, na nějţ nástupce neupozornil, a došlo-li ke škodě či újmě do roka od zániku jeho vlastnického práva. To neplatí, pokud se jedná o takový nedostatek, o kterém nástupce musel vědět. Ustanovení § 2938 NOZ nevylučuje povinnost k náhradě dalších osob (zejména správce nemovitosti), které by mohly být povinny nahradit škodu či újmu na základě obecných skutkových podstat. Nemovitými věcmi jsou především pozemky, jejichţ součást tvoří i stavby na tomto pozemku. Nadále zůstávají samostatnými věcmi ty stavby, které ke dni nabytí účinnosti NOZ mají odlišného vlastníka neţ pozemek, na němţ stojí. Tento stav potrvá aţ do doby, neţ bude vlastníkem pozemku i stavby stejný subjekt. Za nemovitost je dále třeba pokládat i byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky v budově. Vlastník nemovitosti (resp. bytu či nebytového prostoru) je povinen nahradit škodu či újmu vyplývající z vlastnictví nemovitosti. Podmínkou je porušení právní povinnosti a zavinění (minimálně nevědomá nedbalost). V případě zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udrţování odpovídá vlastník nemovitosti objektivně.

32

Za odpovídající opatření směřující k odvrácení škody však nelze povaţovat jen adekvátní údrţbu nemovitosti, ale např. i umístění výstraţných tabulek varujících chodce před nebezpečným stavem nemovitosti. Obdobně jako pád sněhu ze střechy je nutné posuzovat zřícení stavebních součástí nemovitosti (střešní krytina, omítka, okapy, balkony apod.). Za jiný případ porušení prevenční povinnosti by bylo moţné povaţovat např. nedostatečné vytření mokré podlahy po mytí schodů, pokud v důsledku toho došlo k uklouznutí a pádu třetí osoby, nebo nedostatečné ukotvení zábradlí na zápraţí domu, které bylo příčinou pádu návštěvníka domu. V případě, ţe došlo k porušení právní povinnosti na straně pojištěného vlastníka, je nutné zkoumat existenci jeho zavinění. Zavinění je presumováno (předpokládáno), tj. vlastník je povinen nahradit škodu způsobenou porušením povinnosti tehdy, pokud neprokáţe, ţe vznik škody nezavinil. Existenci či neexistenci zavinění lze dovozovat z toho, zda vlastník nemovitosti učinil obvyklá opatření, o nichţ lze předpokládat, ţe jsou dostatečnou prevencí vzniku škody. Jedná se zejména o provádění pravidelných kontrol a zajištění revizí zařízení nemovitosti (např. komínů, elektrických a plynových rozvodů) nebo např. o včasnou reakci na příznaky hrozící poruchy (zejména odkapávání vody z kohoutku). V případě, ţe vlastník provedl výše zmiňovaná obvyklá opatření, dochází k jeho vyvinění a za vzniklou škodu neodpovídá. Vlastník nemovitosti tedy např. neodpovídá za náhodné prasknutí přívodu vody na WC, k vodovodní baterii nebo za náhodné prasknutí topení.

2.5.8. Škoda způsobená vadou výrobku (§ 2939 aţ 2943 NOZ) NOZ přejímá úpravu, která byla doposud obsaţena v zákoně č.59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, přičemţ nedochází k ţádným významným změnám. I nadále se jedná o součást práv na ochranu spotřebitele, kterou nelze pouţít v případě, kdy by výrobek byl určen nebo uţíván převáţně k podnikatelským účelům. Zůstává zachován i limit 500 EUR (resp. jeho ekvivalent v kursu ČNB k datu vzniku škody či újmy), v jehoţ rámci nese škodu či újmu poškozený. Institut náhrady škody či újmy způsobené vadou výrobku nelze zaměňovat s nároky z vadného plnění (dříve tzv. odpovědnost za vady). Z hlediska pojištění nedošlo k významnějším změnám v produktech nabízených na českém pojistném trhu. Pojišťovny nabízející pojištění odpovědnosti standardně nabízení pojištění

33

povinnosti nahradit škodu či újmu způsobenou vadným výrobkem v základním rozsahu popř. jako připojištění.

2.5.9. Škoda na věci převzaté (§ 2944 NOZ) Kaţdý kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáţe-li, ţe by ke škodě došlo i jinak. Podmínkou povinnosti nahradit škodu či újmu je existence závazku osoby povinné k náhradě (např. k provedení opravy, úpravy, úschovy věci, k uskladnění) a fyzické předání dotčené věci (např. oblek k vyčištění převzatý čistírnou, auto k opravě převzaté autoservisem, kabát převzatý do šatny v divadle, nikoliv však poskytnutí uzamykatelných skříněk v OC, ve fitness). Důvodem pro zproštění se povinnosti k náhradě je prokázání skutečnosti, ţe by ke škodě či újmě došlo i jinak. Tímto se rozumí např. zásah vyšší moci (neočekávaná povodeň) nebo vznik škody či újmy v důsledku vlastností věci (např. samovznícení).

2.5.10. Škoda na věcech odloţených (§ 2945 NOZ) (1) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odloţena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odloţil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáţí nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství. (2) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, ţe právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. (3) Byla-li škoda způsobena na věci odloţené v dopravním prostředku hromadné dopravy, nahradí se jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravního prostředku. Toto ustanovení se vztahuje např. na restaurace či ordinace. Podmínkou však je i nadále to, ţe věci musí být odloţeny na místě k tomu určeném nebo (není-li takové místo určeno) na místě, kam se obvykle odkládají (povinnost nahradit škodu či újmu nebude mít provozovatel zařízení, pokud si host odloţí sako na svou nebo sousední ţidli nebo dáma kabelku na stůl, neboť tyto osoby mají věc stále ve své faktické moci a neztrácí moţnost dispozice a kontroly nad ní). Dosavadní prekluzivní lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody u provozovatele 34

zařízení (do 15 dnů ode dne, kdy se poškozený o škodě musel dovědět) se mění na následky podobné promlčení, tzn. ţe úhrada pozdě uplatněné náhrady nebude pro poškozeného bezdůvodným obohacením. Oprávněnou osobou k uplatnění práva na náhradu škody či újmy není jen ten, kdo věc odloţil, ale i její vlastník. Dle dosavadní úpravy se mohl domáhat náhrady jen ten, kdo věc odloţil (i kdyţ nebyl vlastníkem). Povinnosti nahradit škodu či újmu se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou (například nápisem – „Za odloţené věci neručíme/neodpovídáme“). Liberačním důvodem je prokázání skutečnosti, ţe by ke škodě došlo i jinak (např. zásah vyšší moci, samovznícení věci apod.). Obdobnou povinnost k náhradě škody či újmy zakládá zákon pro provozovatele hlídaných garáţí nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství. Povinnost k náhradě je však nově omezena jen na zařízení, která jsou hlídaná. Provozovatelé těchto zařízení mají povinnost nahradit škodu či újmu na dopravních prostředcích v nich umístěných a jejich příslušenství. Za podniky podobného druhu jsou povaţována zejména hlídaná parkoviště (nikoliv parkoviště u nákupních center, vyhrazená parkovací místa před hotely za předpokladu, ţe nejsou hlídaná). Je však nutné upozornit na to, ţe se jedná pouze o povinnost nahradit škodu či újmu na dopravních prostředcích a jejich příslušenství (např. rezervní pneu, klíče, GPS, autorádio, nástroje k opravě) a nikoli za škody na jakýchkoli jiných věcech, byť by byly např. uloţeny v zaparkovaném vozidle. Dále je nutné odlišit případy, kdy je uzavřena pouze smlouva o pronájmu parkovacího místa, neboť v těchto případech provozovatel parkoviště či garáţí nemá povinnost k náhradě škody či újmy na vozidle. I zde platí patnácti denní lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody či újmy (viz výše), která jiţ není prekluzivní.

2.5.11. Škoda na věcech vnesených (§ 2946 aţ 2949 NOZ) § 2946 (1) Kdo provozuje pravidelně ubytovací sluţby, nahradí škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uloţení věcí, popřípadě na věci,

35

která tam byla pro ubytovaného vnesena. To platí i tehdy, byla-li věc za tím účelem ubytovatelem převzata. (2) Prokáţe-li ubytovatel, ţe by ke škodě došlo i jinak, nebo ţe škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti k náhradě škody se zprostí. K ujednáním o jiných důvodech zproštění se nepřihlíţí. Jedná se o provozovatele hotelů, ubytoven, penzionů, kolejí či kempů. Zůstává dosavadní princip objektivní povinnosti nahradit škodu či újmu. Liberace je moţná v případě prokázání, ţe by ke škodě či újmě došlo i jinak, případně ţe škodu či újmu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází. Ani v tomto případě nepřipadá v úvahu jednostranné omezení či vyloučení povinnosti k náhradě, stejně jako případná dohoda v tomto smyslu. § 2947 Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané ve vozidle, ani na ţivá zvířata, ledaţe je ubytovatel převzal do úschovy. Významnou změnu představuje vyloučení povinnosti k náhradě škody či újmy u vozidel, věcí v nich ponechaných a u ţivých zvířat, nejde-li o převzetí do úschovy. Tímto však není vyloučena případná povinnost k náhradě škody či újmy z titulu provozovatele hlídaných garáţí nebo podobných zařízení. § 2948 (1) Škoda se hradí do výše odpovídající stonásobku ceny ubytování za jeden den. (2) Byla-li věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v provozu pracuje, hradí se škoda bez omezení. Stejně jako u škody či újmy na věcech odloţených, i zde se ruší limity pro peníze, cennosti apod. Nově je výše náhrady limitována stonásobkem ceny ubytování za jeden den. Tato hranice představuje nejvyšší moţnou náhradu i tehdy, pokud ubytování trvá déle, neţ jeden den, tj. limit se nenásobí počtem dnů ubytování. Byla-li však věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo byla-li škoda či újma způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v provozu pracuje, hradí se škoda či újma bez omezení. Zajímavostí je, ţe oprávněnou osobou je pouze ubytovaný, nikoli vlastník vnesené věci, čímţ se tato úprava liší od povinnosti nahradit škodu či újmu na věcech odloţených.

36

§ 2949 (1) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u ubytovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud ubytovatel namítne, ţe právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepouţije, převzal-li ubytovatel věc do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo způsobil-li škodu ubytovatel nebo ten, kdo v provozu pracuje. Dosavadní prekluzivní lhůta (15 dnů) k uplatnění práva na náhradu škody či újmy se mění na následky podobné promlčení, tzn. ţe úhrada pozdě uplatněné náhrady nebude pro poškozeného bezdůvodným obohacením.

2.5.12. Škoda způsobená informací nebo radou (§ 2950 NOZ) Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záleţitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě. Povinnost nahradit škodu či újmu nastává v případě, pokud někdo, kdo vystupuje jako odborník, způsobí škodu či újmu tím, ţe podal za odměnu neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radu. V případě bezúplatné informace či rady se hradí jen škoda či újma způsobená vědomě. Odborníkem v tomto případě můţe být daňový poradce, ale i automechanik.

2.6. Způsob a rozsah náhrady škody či újmy 2.6.1. Rozsah náhrady majetkové újmy Pokud někdo způsobil jinému škodu, můţe po něm poškozeny poţadovat, aby buď uvedl poškozenou věc do původního stavu, nebo aby ji nahradil v penězích. Dosavadní OZ upřednostňoval především peněţitou náhradu škody. Podle NOZ dochází ke změně priorit (pořadí) ve způsobu náhrady škody oproti úpravě v OZ: Občanský zákoník :

1. náhrada v penězích 37

2. poţádá-li o to poškozený a je-li to moţné a účelné pak uvedením do

Nový občanský zákoník :

předešlého stavu

1. uvedením do předešlého stavu 2. není-li to dobře moţné, nebo o to poţádá poškození náhrada v penězích

Z hlediska pojištění však změna priorit v rozsahu náhrady škody nepřináší ţádnou změnu, pojistné plnění se poskytuje v penězích. Uvedené způsoby náhrady se podle NOZ pouţijí pro majetkovou újmu. Pro náhradu nemajetkové újmy NOZ v § 2951 odst. 2 nově upravuje způsob náhrady tzv. zadostiučiněním. Zadostiučinění (satisfakce) nemusí být poskytnuto pouze v penězích, ale můţe jím být cokoliv co je dostatečné k odčinění újmy, pokud tento jiný způsob nezajistí dostatečně účinné odškodnění, musí být zadostiučinění poskytnuto v penězích. Tímto jiným způsobem můţe být například omluva nebo zdrţení se neoprávněných zásahů. Rozsahem náhrady škody či újmy se rozumí kolik má škůdce poškozenému nahradit za majetkovou a nově také nemajetkovou újmu. NOZ vychází ze zásady, ţe pravidelně se hradí jen škoda na majetku. Rozsah náhrady škody podle § 2952 NOZ v případě náhrady majetkové újmy zůstává stejný jako v dosavadní úpravě § 442 odst. 1 OZ a primárně se hradí: -

skutečná škoda

-

ušlý zisk

Za skutečnou škodu je nově povaţován i pouhý vznik dluhu na straně poškozeného, nikoli aţ úhrada dluhu ze strany poškozeného. („Záleţí-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu“). V případě škody na věci se rozlišuje škoda vzniklá: -

poškozením věci

-

zničením věci

-

ztrátou věci

38

-

odcizením věci.

Nově se speciálně stanoví rozsah náhrady nemajetkové újmy při poškození věci podle § 2969 NOZ a kromě ceny obvyklé a účelně vynaloţených nákladů se hradí i tzv. cena zvláštní obliby. Náhrada ceny zvláštní obliby je omezena jen na případy, kdy škůdce poškodí věc ze svévole nebo škodolibosti. Svévole i škodolibost jsou kvalifikované formy úmyslu (např. kdo zlomí na cizím pozemku strom, o kterém ví, ţe jej vlastník zasadil při narození syna a léta jej s láskou pěstuje; zničení jediné verze rodinných fotografií). Tyto škody nejsou z pojištění odpovědnosti likvidní, neboť se jedná o úmyslně způsobenou újmu, coţ je standardní výluka. Novinkou je také náhrada při poranění zvířete. Podle § 2970 NOZ není omezení výše náhrady obvyklou cenou, ale výší nákladů, které by v obdobné situaci vynaloţil kaţdý rozumný chovatel. Např., zda určitý konkrétní typ zranění nebo onemocnění zvířete je obvykle léčen či nikoli (a zvíře je utraceno).

2.7. Rozsah náhrady nemajetkové újmy dle NOZ Povinnost nahradit nemajetkovou újmy je zcela nově upravena v § 2894 odst. 2 NOZ „Nebyla-li povinnost odčinit nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu“). Kromě některých nároků na náhradu škody na zdraví (bolestné, náhrada ZSU, jednorázové odškodnění pozůstalých) se v praxi téţ jednalo o náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva na ochranu osobnosti dle §§ 11 – 16 OZ. Podle § 11 OZ měla kaţdá fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména ţivota a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakoţ i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle § 13 odst. 1, 2 se mohla fyzická osoba zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění uvedené výše zejména proto, ţe byla ve značné míře sníţena důstojnost fyzické osoby nebo její váţnost ve společnosti, měla fyzická osoba téţ právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

39

Podle shora citovaného ustanovení NOZ se nemajetková újma na rozdíl od újmy majetkové nenahrazuje vţdy, ale pouze pokud: -

tak stanoví zvlášť zákon nebo

-

to bylo výslovně ujednáno

Podle § 2951 odst. 2 se nemajetková újma nahrazuje zadostiučiněním. Základním pravidlem pro určení výše zadostiučinění je podmínka přiměřenosti náhrady nemajetkové újmy ve vztahu ke způsobené újmě. NOZ v § 2957 stanoví obecné výkladové pravidlo pro určení výše a způsobu přiměřeného zadostiučinění při odčinění újmy způsobené člověku na jeho přirozeném právu, které musí být určeny tak, aby byly odčiněny okolnosti zvláštního zřetele hodné: -

úmyslné způsobení újmy,

-

způsobení újmy pouţitím lsti, pohrůţky, zneuţití závislosti poškozeného na škůdci,

-

násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost,

-

diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závaţné důvody,

-

obava poškozeného ze ztráty ţivota nebo váţného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

Nároky na nemajetkovou újmu jsou v NOZ výslovně upraveny v následujících ustanoveních: § 2956 („Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“). Za přirozená práva se povaţují zejména ţivot a zdraví člověka, důstojnost, čest, soukromí atd. § 2959 „Při usmrcení nebo zvlášť závaţném ublíţení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manţelu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněţitou náhradou vyvaţující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ V pojištění odpovědnosti se bude standardně odškodňovat pouze nemajetková újma způsobená v souvislosti s újmou na zdraví nebo usmrcení, nároky na nemajetkovou újmu z jiných důvodů jsou podle pojistných podmínek standardně vyloučeny a pojistitelé přistupují k jejich připojišťování, pouze pro individuální posouzení rizikovosti. Nejčastěji bude toto

40

riziko poptáváno zejména v rámci pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení, a to zejména i s ohledem na medializované případy z minulosti ( např. záměna novorozenců v třebíčské porodnici v roce 2006). § 2958 („Při ublíţení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněţitou náhradou, vyvaţující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překáţka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztíţení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“). Toto ustanovení nahrazuje dosavadní úpravu náhrady při škodě na zdraví a usmrcení v § 444 OZ, která se počítala podle bodového hodnocení s moţností dalšího navýšení a v případě usmrcení pevně stanovenou jednorázovou částkou podle vztahu pozůstalých osob k usmrcenému. NOZ je v otázkách náhrady újmy na zdraví či usmrcení zásadně postaven na principu, podle kterého je třeba zásahy do zdraví a ţivota člověka posuzovat zcela individuálně případ od případu a má být pouze na soudci nikoli na právním předpise nebo dokonce na podzákonném právním předpise, aby stanovil výši náhrad. Jednotlivé pojišťovny byly tak nuceny vytvořit vlastní metodiku pro stanovení bolestného a ztíţení společenského uplatnění. § 2969 odst. 2 „Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.“ S ohledem na skutečnost, ţe se jedná o úmyslně způsobenou škodu, nebudou práva poškozených na náhradu „ ceny zvláštní obliby“ z pojištění odpovědnosti likvidní, neboť se jedná o standardní výluku. § 2971 „Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichţ škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důleţitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublíţit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrţeníhodné, nahradí škůdce téţ nemajetkovou újmu kaţdému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.“ Podle tohoto ustanovení má nárok na nemajetkovou újmu způsobenou vyjmenovanými způsoby poměrně široký okruh osob, které nejsou jen osobami blízkými ve smyslu § 22 odst. 1 NOZ, ale kaţdý kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí. Právě

41

z důvodu širokého okruhu moţných poškozených je v rámci pojištění obecné i profesní odpovědnosti tento druh nároku zpravidla vyloučen. V případě újmy na zdraví se kromě další nemajetkové újmy hradí, zadostiučinění v podobě peněţité náhrady za vytrpěné bolesti a ztíţení společenského uplatnění, to pouze pokud poškozením zdraví současně vznikla překáţka lepší budoucnosti § 2958 NOZ. Při újmě způsobené zvlášť závaţným ublíţením na zdraví nebo usmrcením se v rámci nemajetkové újmy hradí duševní útrapy manţelu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké § 2960 NOZ. V případech újmy na zdraví či na ţivotě se poskytují i další nároky, které nemají povahu zadostiučinění a lze je zpravidla přesně vyčíslit. Úprava těchto náhrad podle NOZ z velké části kopíruje současnou úpravu. Náhrada za vytrpěné bolesti (tzv. bolestné) (§ 2958 NOZ) – jedná se o náhradu za vytrpěné bolesti vzniklé v důsledku poškození zdraví, jeho léčením, nebo odstraňováním jeho následků. Léčením není jen doba vlastního provádění ošetření a léčebných zákroků, ale také doba mezi nimi. Mezi tyto bolesti se řadí také bolesti vytrpěné například při rehabilitaci nebo plastické operaci. Náhrada za ztíţení společenského uplatnění (§ 2958 NOZ) se poskytuje tehdy, jestliţe poškození zdraví má prokazatelně nepříznivé důsledky pro poškozeného, pro uspokojení jeho ţivotních a společenských potřeb nebo pro plnění společenských úkolů. Tyto nepříznivé důsledky musí trvale a výrazněji ztěţovat moţnost společenského uplatnění (například zohyzdění, omezení moţnosti volby výkonu povolání, volby ţivotního partnera, účasti na jiných formách společenského uplatnění (například kultura, sport). Ustanovení § 2958 NOZ nahradilo úpravu náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění, která byla vypočítána pomocí bodového ohodnocení s možností dalšího navýšení, jejímž základem bylo lékařské posouzení, které se řídí zásadami obsaženými ve vyhlášce č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Hodnota bodu se v průběhu času měnila. K 31. 12. 2013 činila hodnota bodu 120,- Kč.

Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztíţení společenského uplatnění stanovovala hodnotu bodu na 30,-Kč, vyhláškou č. 76/1981 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztíţení společenského uplatnění, ve znění

42

vyhlášky č. 84/1967 Sb. se změnila výše bodu na 15 Kč. Vyhláška č. 54/1993 Sb., kterou se mění vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztíţení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 84/1967 Sb. byl bod ohodnocen na 30,-Kč. Tato problematika je nově upravena velmi obecně tak, že náhrada by měla „plně vyvaţovat vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy“

vč. překáţky lepší budoucnosti poškozeného. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Spravedlivý a rozumný výklad takové úpravy, která postrádá jakákoliv bliţší kritéria pro stanovení výše náhrady, vyţaduje podrobnější konkretizaci a nastavení základních východisek, aby soudní praxe mohla dospět k vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím.2 Na základě výše uvedeného publikoval dne 14. 4. 2014 na svém webu Nejvyšší soud ČR Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztíţení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), která byla vytvořena ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí. Zároveň dne 12. 3. 2014 Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu doporučilo ostatním soudům, aby Metodiku k § 2958 o. z. vyuţívaly při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztíţení společenského uplatnění podle § 2958 o. z., a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených. Zároveň je nutno podotknout, ţe se jedná o obecně závaznou metodiku, ale pouze o doporučení, které není závazné.3 Metodika vychází z poloţkového seznam klasifikací poškození zdraví, s tím ţe bylo doporučeno hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němţ vznikl nárok/vznikla bolest. Průměrná mzda za rok 2013 činila 25.128,- Kč, tj. hodnota jednoho bodu činí 251,28 Kč, vznikla-li bolest v roce 2014. Metodika Nejvyššího zároveň dále zcela mění systém o odškodňování ztíţení společenského uplatnění. Ve výši odškodnění je zohledněno nejen odborné lékařské zatřídění újmy, ale zároveň je ztíţení společenského uplatnění posuzováno z hlediska rozsahu postiţení ve vztahu 2

Web Nejvyššího soudu, Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztíţení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/Metodika 3

Metodika Nejvyššího soudu sestává ze čtyř částí: A. Preambule (úvod, obecný výklad), B. Přehled bolesti (bodové hodnoty bolesti), C. Aktivity a Participace (část Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ve verzi upravené pro účely hodnocení ztíţení společenského uplatnění), D. Technická část (tvorba posudků a kvalifikace znalců).

43

průměrnému poškozenému, z pohledu stránek ţivota, v nichţ pro trvalé zdravotní následky ztrácí moţnost se společensky uplatnit a naplňuje tak zákonem stanovenou podmínku „lepší budoucnosti“, dále jsou brány na zřetel okolnosti konkrétní případu- individualita konkrétního postiţeného. Nový systém odškodňování je zaloţen na stanovení rozsahu omezení (vyřazení) pomocí procentního vyjádření. Pro úplnost uvádím, ţe zachována byla stávající práce, ţe trvalé následky by měly být hodnoceny aţ v době ustálení zdravotního stavu tj. nejdříve po roce.

S ohledem na skutečnost, ţe jiţ po 1. 1. 2014 bylo nutno odškodnit řadu drobných úrazů, vytvořili si jednotliví pojistitelé vlastní metodiku pro ohodnocení bolestného a je otázkou, do jaké míry budou povaţovat novou metodiku za závaznou. Náklady spojené s péčí o zdraví (§ 2960 NOZ) Jedná se o výdaje, které poškozený vynaloţil na to, aby dosáhl zlepšení svého zdravotního stavu nebo vyléčení, např. vydatnější strava, náklady spojené s přibráním pečovatelky při bezmocnosti, výpomoc třetí osoby v domácnosti a podobně. ´ Náklady spojené s péčí o zdraví zahrnují dosavadní nárok na náhradu nákladů léčení (§ 449 OZ) a dále i tzv. náklady na výpomoc v domácnosti, o nichţ dosud i v soudní praxi panovaly pochybnosti, pod jaký typ nároku je zařadit, resp. zda vůbec takový nárok existuje.

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 2862 odst. 1, 2 NOZ) Náhrada činí rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného před poškozením a nemocenským. Tento druh nároku se v novém občanském zákoníku nemění. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a při invaliditě (§ 2963 NOZ) Tato náhrada činí rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Nový občanský zákoník z velké části pouze přebírá dosavadní úpravu, resp. soudní judikaturu (nezohlednění výdělku dosahovaného zvýšeným úsilím). Náhrada za bezplatné práce v domácnosti nebo závodu (§ 2965)

44

Ustanovení § 2965 NOZ zakládá nový nárok. „Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněţitým důchodem, oč přišla“. Jedná se o zcela nový nárok, který lze přirovnat k dosavadním nákladům na výpomoc při péči o poškozeného a jeho domácnost. Oprávněnou osobou však není ten, kdo utrpěl škodu na zdraví, ale jakékoli jiné osoby, pro něţ poškozený bezplatně pracoval, ať jiţ v domácnosti či v rámci podnikatelské činnosti. Musí se jednat o práce, které byly prováděny opakovaně a nikoli jen po časově omezenou dobu. Nárok na náhradu bude podmíněn i tím, ţe jiná osoba prokáţe zajištění náhrady pro poskytovanou činnost (např. přijetí zaměstnance, objednání dodavatele sluţeb).

2.8. Náhrada nemajetkové újmy pozůstalých a osob blízkých při zvlášť závaţném ublíţení na zdraví a usmrcení (§ 2959 NOZ) Ustanovení § 2959 NOZ upravuje tuto problematiku následovně: „Při usmrcení nebo zvlášť závaţném ublíţení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manţelu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněţitou náhradou vyvaţující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Nové ustanovení mění dosavadní způsob určování jednorázových náhrad pozůstalým tak, ţe jiţ nebude poskytována paušální částka s moţností domáhat se další náhrady v rámci kompenzace z důvodu porušení práva na ochranu osobnosti. Oproti současnému právnímu stavu dochází k rozšíření okruhu oprávněných osob i na osoby blízké mimo společnou domácnost zesnulého. Definice osoby blízké je obsaţena v ust. § 22 odst. 1 „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manţel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, ţe osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale ţijí“. Duševních útrapy je škůdce povinen odčinit nejen v případě úmrtí, ale téţ v případě trvalé újmy na zdraví, pokud poškozený trvale ztratil schopnost sebeobsluhy a vyţaduje proto péči třetí osoby. Duševní útrapy se odškodňují jednorázově.

45

3. Dopad NOZ do pojištění majetku 3.1. Charakteristika majetkového pojištění Pojištění majetku si sjednává klient pro případ, kdy dojde k poškození nebo zničení věci ţivelní událostí, krádeţí vloupáním nebo loupeţným přepadení. Pojištění je s účinností od 1. 1. 2014 upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ust. § 2758 a násl.), dále téţ („zákoník“). Majetkové pojištění je základním pilířem pojištění a lze jej dále rozdělit na pojištění movitých věcí, nemovitých věcí, technická rizika, havarijní pojištění, pojištění zásilek (KARGO) a zemědělské pojištění. Kaţdý typ nabízí širokou nabídku ochrany.

3.2. Definování pojistné ochrany majetku Pojištění na vyjmenovaná pojistná nebezpečí. Princip tohoto pojištění vychází z pojmenování konkrétního pojistného nebezpečí, kterým se klient, sjednávající pojištění, cítí být ohroţen. Rozsah těchto nebezpečí je určen individuální potřebou pojištěného a rámce moţností konkrétního typu pojištění. Základní rozsah je pro kaţdý druh pojištění stanoven v pojistných podmínkách.

Ţivelní pojištění Ţivelní pojištění je nejstarším druhem majetkového pojištění. Původně byl určen pouze ke krytí škod způsobených následkem poţáru a postupem času i dalších ţivelních nebezpečí. Zahrnuje pojištění věcí nemovitých (staveb) a věcí movitých (technologická zařízení, inventář, zásoby, věci movité atd.). Ţivelní pojištění lze sjednat jak pro věci vlastní tak pro věci cizí, které jsou např. předmětem leasingových smluv apod..Pojištění věcí cizích musí však být v pojistné smlouvě výslovně uvedeno a musí být zřejmé, ţe pojistník má na pojištění cizích věcí pojistný zájem. Ţivelní pojištění se v prvé řadě sjednává pro pojistná nebezpečí v rozsahu flexa, coţ je poškození nebo zničení věci poţárem, výbuchem, úderem blesku a nárazem nebo zřícením letadla. Název flexa vznikl sestavením počátečních písmen anglických slov: Fire-oheň, Lighting-blesk, Explosion-výbuch, Aircraft-letadlo. Toto základní riziko můţe být na přání klienta rozšířeno o další pojistná nebezpečí, která mohou jeho majetek ohroţovat. Obecně jsou tato připojištění nazývána pojištěním sdruţeného ţivlu, avšak tento pojem není mezi pojišťovnami sjednocen. V praxi se tak setkáváme s různými pojmenováními. Výklad jednotlivých pojmů je obsaţen v pojistných podmínkách vztahujících se pro tento druh pojištění.

46

Pojištěn rizika odcizení Pojištění krádeţe nebo loupeţe je druhem pojištění, které poskytuje pojistnou ochranu pro případ odcizení věcí krádeţí vloupáním nebo loupeţí. Za odcizení se však nepovaţuje přivlastnění si věci nezjištěným způsobem. Laicky řečeno prostá krádeţ je z tohoto druhu pojištění (aţ na výjimky) vyloučena. Odcizení krádeţí vloupáním se rozumí přivlastnění si věci tak, ţe se jí pachatel zmocnil nelegálním způsobem s pouţitím násilí. Odcizení věci loupeţí se rozumí, ţe bylo proti oprávněné osobě pouţito násilí nebo pohrůţky bezprostředního násilí.

Pojištění strojů Strojní pojištění je moţno charakterizovat jako kompletní „úrazový“ program pro kterýkoliv stroj. Kryje totiţ nepředvídané a náhlé fyzické škody na pojištěných předmětech, které vyţadují opravu nebo výměnu jednotlivých částí. Pojištění strojů je důleţité pro všechny provozovatele strojů a to nejen pro průmyslové podniky s rozsáhlými výrobními nebo plně automatizovanými závody, ale především pro malé a střední firmy. Pro tyto firmy můţe mít poškození strojního zařízení váţné finanční a ekonomické důsledky. Na účinné ochraně financovaných objektů však mají samozřejmě zájem i instituce poskytující úvěry na nákup strojních zařízení (např. leasingové společnosti a banky poskytující úvěr na nákup technologie nebo stroje). Pojištění elektronických zařízení Tento druh pojištění je určen pro ta zařízení, u nichţ hodnotový podíl elektroniky většinou přesahuje 50% podíl celkové hodnoty a zařízení jsou vyuţívána v průmyslových podnicích nebo v podnikatelské sféře. Věci, které jsou sice elektronické, ale tvoří občanskou vybavenost (např. domácnost) se tímto typem nepojišťují. Padesátiprocentní podíl elektroniky ja zvaţován především proto, abychom jasněni určili, zda pouţít pojištění strojní nebo pojištění elektroniky. Pojištění stavebně montáţní Základní koncepcí tohoto pojištění je nabídnout pojištěnému klientovi přiměřenou a úplnou ochranu v průběhu montáţe nebo stavby budovaného díla. Pojišťovna na sebe přebírá rizika z poškození nebo zničení staveb a konstrukcí budovaného díla, montáţních a stavebních strojů, zařízení staveniště. Pokud je sjednáno připojištění odpovědnosti tak pojišťovna přebírá i riziko z odpovědnosti za škodu vzniklou jinému v souvislosti se stavebně montáţními pracemi na staveništi.

47

Havarijní pojištění vozidel Rizika vzniklá v souvislosti s dopravní nehodou, střetem vozidel, ale také s ţivelními událostmi nebo třeba s rizikem vandalismu a krádeţe. Havarijní pojištění je velice rozšířený druh pojištění, se kterým se v praxi setkal skoro kaţdý člověk. Pojištění lze sjednat jako všerizikové nebo pouze výběr rizik s připojištěním. V praxi se setkáváme s pojištěním především nových vozidel, v případě pořízení vozidla na leasing nebo úvěr je sjednání havarijního pojištění podmínkou poskytnutí úvěru.

3.3. Dopad NOZ do pojištění movitých a nemovitých věcí Předmětem pojištění majetku je obecně majetek. NOZ neobsahuje výčet toho co je majetek a pouze jej definuje jako souhrn všeho, co osobě patří (§ 495). Protoţe tento pojem je velmi široký (např. i dluhy), zuţuje se majetkové pojištění většinou pouze na pojištění věcí a to dokonce jen některých. NOZ nově obsahuje podrobnou úpravu rozdělení věcí. Následující obrázek č.5 zobrazuje rozdělení věcí na hmotné a nehmotné, movité a nemovité a jejich vzájemné kombinace: Obrázek č.5 Schéma dělení věcí dle NOZ

HMOTNÉ

AUTOMOBIL

NEHMOTNÉ

POHLEDÁVKA

VĚCI

A zároveň: AUTOMOBIL MOVITÉ

VĚCI

Zdroj : vlastní

POZEMEK

NEMOVITÉ

48

Dle NOZ je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouţí potřebě lidí (§ 489). Naopak věcí není právo, jehoţ povaha to nepřipouští (§ 979), projevy osobní povahy (autorské dílo, vynález), právnická osoba. Věcí dále není lidské tělo ani jeho části, třebaţe byly od těla odděleny (§ 493), nebo ţivé zvíře (§ 494). Ţivé zvíře má zvláštní význam a hodnotu jiţ jako smysly nadaný ţivý tvor. Věc hmotná – ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samotného předmětu i ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje. Věc nehmotná – práva, jejichţ povaha to připouští (§ 979) a jiné věci bez hmotné podstaty (podíl ve společnosti, předměty průmyslového práva a jiného duševního vlastnictví). Pojištění majetku se téměř výlučně omezuje na pojištění věcí hmotných. Věci nemovité jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením (např. metro, doly, sklípky, samostatná studna), jakoţ věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. V této souvislosti je nutno připomenout skutečnost, ţe NOZ nepouţívá pojem nemovitost, ale pouze termín věc nemovitá. Rovněţ jiţ v textu NOZ nenalezneme (vyjma přechodných ustanovení) pojem „katastr nemovitostí“, ale pouze spojení „veřejný seznam“. Veškeré další věci, ať jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité věci (§ 498(1)). Věcná práva k pozemkům a podzemním stavbám (zástavní právo, právo zpětné koupě, právo zpětného prodeje, předkupní právo) jakoţ i právo stavby (§ 1241) je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí a také podléhá ustanovení o nemovitých věcech. Věcí nemovitou je téţ věc, o níţ stanoví právní předpis, ţe není součástí pozemku a nelze takovou věc přenést z místa na místo (jeskyně, loţisko nerostů), inţenýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení (§ 509). Jednotka (§ 1159) zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl společných částí nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Součást věci (§ 505) je vše, co se k ní podle povahy náleţí a co nemůţe být od věci odděleno, aniţ se tím věc znehodnotí.

49

Součástí pozemku, tedy věci nemovitou, je prostor nad povrchem i pod povrchem pozemku, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení včetně toho co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech (topení, dveře, okna) a rostlinstvo na pozemku vzešlé. Stavba tedy přestává být věcí v právním smyslu a stává se nově součástí pozemku.

3.4. Srovnání v přístupu v majetkovém pojištění zákona o pojistné smlouvě (ZPS) a novým občanským zákoníkem (NOZ) V majetkovém pojištění oproti pojištění odpovědnosti nedošlo s příchodem NOZ k nijak zásadním změnám. Nejvýznamnější změnou je tak pojetí definice věci movité a nemovité viz bod 4.2, které bylo nutno zohlednit v pojištění majetku, zejména všeobecných a doplňkových podmínek, ostatních smluvních dokumentů. Zároveň bylo nutno nastavit nová pravidla likvidace. Zejména bylo nutno vypořádat se s pojištěním věcí nemovitých, protoţe tento pojem je velmi široký a stavby, které mají být ve většině případů předmětem pojištění, jsou dle NOZ nově pouze součástí pozemku, který je věcí hlavní. Novinkou je téţ pojetí tzv. hromadné věci (§ 501 NOZ) jako souboru jednotlivých věcí náleţící téţe osobě, povaţovaný za jeden předmět jako takový nesoucí společné označení, který se pokládá za celek (závod, stádo dobytka, knihovna). Je-li pojištěna hromadná věc, vztahuje se pojištění na všechny věci, které k hromadné věci náleţí při vzniku pojistné události (§ 2850 odstavec 1 NOZ). Ustanovení o pojistné částce nebo limitu pojistného plnění, o pojistné hodnotě, o podpojištění a přepojištění se vztahuje na celou hromadnou věc. Vztahuje-li se pojištění na několik hromadných věcí, určí se pojistná částka nebo limit pojistného plnění na kaţdý soubor samostatně. Nově lze sjednat pojištění jakéhokoliv majetku jako tzv. pojištění „škodoví“ nebo „obnosové“. NOZ neupravuje výslovně, jakým způsobem lze pojištění majetku sjednat, z toho dovozuje moţnost volby pojistitele, potaţmo pojistníka). Tato změna klade nároky na konstrukci produktů, vhodnost obnosového modelu nutno posoudit z pojistně technického

50

hlediska. V současné době pojistitelé nabízející pojištění majetku na českém pojistné trhu nabízejí nadále pojištění jako pojištění škodové. Další výrazná změna, která měla dopad do oblasti pojištění majetku je změna vlastnictví pojištěného majetku. Nová právní úprava přichází se zásadou „superficies solo cedit“ – povrch ustupuje pozemku. To znamená, ţe stavby zřízené na pozemku nebudou samostatnou věcí nemovitou, ale budou pouze součástí pozemku, na kterém se nachází (§ 506 odst. 1 NOZ, podrobněji k součásti věci dále). Jinými slovy, stavby přestanou býti nejen nemovitostmi, ale také věcmi. Stanou se součástí pozemku, na kterém stojí. To znamená, ţe v praxi bude moţno právně nakládat pouze s pozemkem jako věcí nemovitou, nikoliv se stavbou jako jeho součástí. Všechny dispozice s pozemkem se tak budou týkat i stavby. Například pokud vlastník pozemku zřídí zástavní právo k tomuto pozemku, bude zástavou nejen pozemek, ale také stavba na něm zřízená. Výše uvedené se týká případů, kdy vlastník pozemku si na svém pozemku postaví stavbu – ta se tedy stane součástí tohoto pozemku. Pokud budou vlastník stavby (spojené se zemí pevným základem) a vlastník pozemku osoby odlišné, okamţikem účinnosti NOZ se stavba nestane součástí pozemku, ale zůstane i nadále věcí nemovitou. V tom případě má vlastník pozemku, na kterém je stavba zřízena, předkupní právo k této stavbě, vlastník stavby má pak předkupní právo k pozemku. Pokud se tak například vlastník stavby rozhodne tuto stavbu převést na jinou osobu, bude ji muset nejdříve nabídnout ke koupi vlastníkovi pozemku. Cílem tohoto ustanovení tedy je, aby se stavba stala opět součástí pozemku, neboť stanou-li se pozemek i stavba vlastnictvím téhoţ vlastníka, přestane být stavba samostatnou věcí, a stane se součástí pozemku, na kterém je zřízena. Nebylo-li výslovně ujednáno, ţe pojištění změnou vlastnictví nebo spoluvlastnictví pojištěného majetku nezaniká, zanikne pojištění dnem oznámení této změny pojistiteli (§ 2812). ZPS upravoval zánik pojištění ke dni prodeje věci, resp. u nemovitostí ke dni zápisu do katastru. Nově, na rozdíl od ZPS, poskytl-li pojistitel po vzniku pojistné události pojistné plnění, nepřechází na něj vlastnické právo na vydání toho, co na pojistném plnění poskytl. (§ 2852 odstavec 2) .

51

Ke dříve jiţ definovanému institutu podpojištění, byl v NOZ doplněn i nový pojem přepojištění. (§ 2853). (1) Převyšuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu pojištěného majetku, mají pojistitel i pojistník právo navrhnout druhé straně, aby byla pojistná částka sníţena při současném poměrném sníţení pojistného pro další pojistné období, následující po této změně. Nepřijmeli strana návrh do jednoho měsíce ode dne, kdy jej obdrţela, pojištění zaniká. (2) Převyšuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu majetku a bylo-li ujednáno jednorázové pojistné, má pojistitel právo domáhat se sníţení pojistné částky pod podmínkou, ţe bude poměrně sníţeno i pojistné a pojistník má právo se domáhat sníţení pojistného pod podmínkou, ţe bude poměrně sníţena i pojistná částka. ZPS tento princip neupravoval a mohl být ujednán pouze v rámci dohody. Novým institutem, o kterém se jiţ zmiňovala je i pojištění cizího pojistného nebezpečí (§ 2767) : (1) Uzavře-li pojistník ve vlastní prospěch smlouvu vztahující se na pojistné nebezpečí jako moţnou příčinu vzniku pojistné události u třetí osoby, můţe uplatnit právo na pojistné plnění, pokud prokáţe, ţe třetí osobu s obsahem smlouvy seznámil a ţe ta, vědoma si, ţe právo na pojistné plnění nenabude, souhlasí, aby pojistník pojistné plnění přijal. (2) Vyţaduje-li se souhlas pojištěného, popřípadě jeho zákonného zástupce, a neprokáţe-li pojistník souhlas v ujednané době, jinak do tří měsíců ode dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění uplynutím této doby. Nastane-li v této době pojistná událost, aniţ byl souhlas udělen, nabývá právo na pojistné plnění pojištěný. Tento princip klade velké nároky na administrativní zpracování při příjmu cizích věcí do pojištění, neboť absence souhlasu pojištěného znamená ve svém důsledku zánik pojištění, coţ není v zájmu ani jedné ze stran. Problematickým se jevilo téţ ustanovení § 1354 NOZ, které obsahuje novou úpravu postupu v případě, ţe je zastavená věc pojištěna. Podle této úpravy pojistitel plní přímo zástavnímu věřiteli za předpokladu, ţe mu zástavní věřitel včas prokáţe, ţe na věci vázne jeho zástavní právo, případně bude-li existence zástavního práva pojišťovně zástavcem nebo zástavním dluţníkem včas oznámena. V běţné praxi pojišťoven však můţe být pojistné plnění vypláceno i na základě jiných zajišťovacích instrumentů, jako je vinkulace pojistného, zástavní právo k budoucímu pojistnému plnění, nebo postoupení pohledávky z pojistného plnění (smluvní

52

zajišťovací instrumenty). V případě smluvních zajišťovacích instrumentů (postoupení pohledávky z pojistného plnění, vinkulace či zástavní právo k pojistnému plnění) nakládá oprávněná osoba se svou pohledávkou na pojistné plnění, postupuje ji svému věřiteli, instruuje pojistitele, aby plnil na účet věřitele, či ji zatěţuje zástavním právem. V případě, ţe jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení § 1354 NZ (tedy v případě, ţe je pojistiteli včas prokázána, resp. oznámena existence zástavního práva k pojištěné nemovitosti pojistiteli), stává se zástavní věřitel osobou, která je ze zákona přímo oprávněna inkasovat pojistné plnění (je osobou obdobnou oprávněné osobě, „vlastníkem“ pohledávky k pojistnému plnění). V tomto okamţiku jiţ tedy původní oprávněná osoba nemůţe disponovat s pohledávkou na pojistné plnění a nelze ani provést dispozice, které provedla dříve (např. plnit na účet uvedený ve vinkulaci). Vzhledem k tomu, ţe právo zástavního věřitele podle ustanovení § 1354 NOZ vzniká ze zákona a okamţik jeho vzniku nelze smluvně ovlivnit, pořadí okamţiku jeho vzniku vůči jiným, smluvním zajišťovacím instrumentům by proto nemělo mít vliv na jeho prioritu. Právo zástavního věřitele podle ustanovení § 1354 NOZ by proto mělo mít přednost před právy jiných osob na základě smluvních zajišťovacích instrumentů.4

4

Stanovisko pracovní skupiny č. 4 České asociace pojišťoven, projekt Implementace NOZ – téma : Zástava pojištěné nemovitosti, zástava pohledávky k pojistnému plnění, vinkulace pojistného plnění a souběh zajišťovacích instrumentů ze dne 31. 7. 2013.

53

4. Přístup České pojišťovny ke změnám v souvislosti s aplikací NOZ do praxe 4.1. Účastník přípravy legislativních změn Přesto, ţe NOZ převzal ve svých ustanovených upravujících pojištění úpravu zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, byla oblast pojišťovnictví jedna z oblastí, který byla novou úpravnou nejvýznamněji zasaţena. Jedním z důvodů je téţ skutečnost, ţe na pojištění se v případě uzavírání smlouvy se spotřebitelem vztahují ustanovení k ochraně spotřebitele podle paragrafu §1810 – §1851 NOZ. Rozsah povinností a omezení pojistitele je tedy širší neţ doposud, neboť byla zvýšena ochrana spotřebitele při uzavírání pojistných smluv. S tím je spojena i problematika analýzy potřeb a záznamů z jednání je úzce propojena s právní úpravou zprostředkování pojištění. Z hlediska NOZ má zaznamenávání potřeb pojistníka souvislost mimo jiné s povinností pojistitele dle ust. § 2789 upozornit pojistníka na nesoulad mezi jeho poţadavky a nabízeným pojištěním. Nová právní úprava stanovuje specifikace pro pojistné smlouvy. Před uzavíráním pojistné smlouvy je třeba věnovat pozornost řádnému seznámení pojistníka s tím, ţe pojištění se řídí také pojistnými podmínkami či ujednáním mimo samotný text pojistné smlouvy a s jejím obsahem. Nově se zavádí povinnost seznámit klienta formou předsmluvních informací s podmínkami, které představují srozumitelné a transparentní vysvětlení základních pojistných principů. Je to z toho důvodu, ţe podle NOZ by mohlo dojít k nerovnováze smluvních stran, neboť pojišťovnictví je specifická oblast. Pojišťovací zprostředkovatel tak nesmí zneuţít svou kvalitu odborníka v neprospěch slabší strany, kterou můţe být zájemce o pojištění. Česká pojišťovna, a.s. stejně jako ostatní pojistitelé byla nucena přepracovat veškeré smluvní dokumentace, zejména vzorových šablony pojistných smluv, pojistných podmínek, pojistek. Vytvořeny byly nové dokumenty jako tzv. předsmluvní informace.

Přehledněji jsou

vyjmenovány zejména předměty pojištění, pojistná rizika a výluky z pojištění. V minulosti byli často klienti v pojistných smlouvách odkázáni na textové články v pojistných či doplňkových podmínkách, které nemuseli zaznamenat a mohlo tak dojít k mylnému výkladu. Coţ splňuje poţadavky právní úpravy, ale na druhé straně pro klienta je někdy zavádějící.

54

Nové úpravy ve znění pojistných smluv, všeobecných pojistných podmínek a ostatních dokumentů plně vyhovují poţadavkům nového občanského zákoníku a Česká pojišťovna vedla všechny kroky k tomu, aby pro zprostředkovatele bylo sjednání pojištění jednoduché a zároveň pro klienta srozumitelné. Zároveň byla snaha nepouţívat pojmy pouţívané občanským zákoníkem v rámci textů pojistných smluv v jiném (i kdyţ dříve pouţívaném) významu, aby se ujednání nestalo pro klienta překvapivým. Česká pojišťovna se začala na přechod do reţimu NOZ připravovat v dostatečném časovém předstihu. Všechny změny včetně nové terminologie se musely promítnout do pojistných podmínek, produktových směrnic, metodiky obchodu a vzdělávání interní sítě. Odborné školení s přípravou na očekávané změny pro zaměstnance v oblasti produktové, rozvojové, likvidace, správy pojištění a především obchodní sluţby.

4.2. NOZ příleţitost i hrozba Novela občanského zákoníku je příleţitostí i hrozbou. NOZ stejně jako kaţdá novinka přináší celou řadu zlepšení i obtíţe. Pro pojišťovny se jedná nejen o významnou administrativní zátěţ, ale i finanční zátěţ, kdy bylo nutno věnovat spoustu času, úsilí a nákladů, aby všechny poţadavky NOZ byly zapracovány do produktů jednotlivých pojišťoven, se zohledněním nuancí jednotlivých produktů a odvětví. Veškeré změny bylo nutno adekvátně zapracovat do veškeré smluvní dokumentace, pojistných podmínek, vzorových smluvních ujednání, ale i do nastavených procesů sjednávání a správy pojistných smluv. Zvýšený důraz byl kladen na jednoduchost, jasnost, srozumitelnost pro klienty, aby byla zachována ochrana spotřebitele jako slabší strany. Zrevidovat bylo nutno téţ likvidační postupy, zejména pro pojištění odpovědnosti, kdy bylo nutno vytvořit zcela novou metodiku odpovídající nové úpravě povinnosti nahradit škodu či újmu a zohledňující nové instituty dle NOZ. Na druhou stranu NOZ dal příleţitost zrevidovat procesy, postupy a pojistné podmínky tak, aby se produkty staly v očích potenciálních a stávajících klientů přehlednější, příznivější. Vytvořeny byly téţ nové formuláře vyuţívané pro sjednávání pojistných smluv ( předsmluvní 55

informace, záznam z jednání, informační broţury, letáky). S přelomem roku došlo tak v podstatě ke změně veškerých produktů pojištění majetku a odpovědnosti jak retailových, tak podnikatelských nabízených na českém pojistném trhu. Je nutno říci, ţe nový občanský zákoník je určitě krokem správným směrem. Zavádí daleko větší ochranu spotřebitele a činní proces sjednání pojistné smlouvy transparentnějším. Současně je potřeba, abychom byli připraveni na skutečnost, ţe nový občanský zákoník bude velkým tématem pro soudní rozhodovací praxi. Podle odborných odhadů se judikatura obecných soudů, zohledňující novou právní úpravu v oblasti odškodňování, bude stabilizovat během následujících deseti let. Finální stabilizace judikatury prostřednictvím nálezů Ústavního soudu ČR však můţe být ještě delší. Proces implementace NOZ tak zcela jistě neskončil s 31. 12. 2013, ale bude jistě pokračovat i v budoucích letech s ohledem na změny, které přinese judikatura.

56

Závěr Bakalářskou práci jsem rozdělila do čtyř částí. V první části shrnuji historii právních úprav v oblasti pojišťovnictví, tak jak k ní docházelo od roku 1990, kdy na českém trhu začal rozvoj trţního prostředí. V souvislosti s tím došlo k legislativním změnám, které se postupně implementovaly i do oblasti pojišťovnictví. Pojišťovnictví se rozvíjelo podle potřeb trhu aţ do současné doby. V druhé části jsem se jiţ věnovala aktuální právní úpravě pojišťovnictví. Celou kapitolu jsem věnovala pojištění odpovědnosti, neboť právě v tomto segmentu s účinností NOZ došlo ke změnám nejvýraznějším a nejčetnějším. Třetí část věnuji neţivotnímu pojištění, pojištění majetkovému. Na rozdíl od pojištění odpovědnosti v pojištění majetku nedošlo k tak výrazným úpravám, aby měly zásadní dopad do tohoto druhu pojištění. Čtvrtou část věnuji největšímu pojistiteli na českém trhu. Shrnuji přístup České pojišťovny, ke všem legislativním změnám s dopadem do pojištění. Česká pojišťovna s ostatními partnery v oblasti pojišťovnictví začala spolupracovat jiţ ve fázi příprav změny legislativy. Znamenalo to promítnutí všech změn včetně nové terminologie do pojistných podmínek, produktových směrnic, procesů sjednávání pojistných smluv a investice do vzdělání obchodní distribuce. Jsem přesvědčená o tom, ţe Česká pojišťovna se připravovala pečlivě a snaţila se obsáhnout všechny legislativní dopady do všech oblastí, tak aby splňovali poţadavky nového občanského zákona. Teprve čas a praxe ukáţe kvalitu práce všech specialistů, kteří se podílejí na procesech pojištění. V podstatě tento proces probíhá neustále. Je nutno říci, ţe nový občanský zákoník je cesta správným směrem. Zavádí větší ochranu spotřebitele a činní všechny procesy pojištění transparentnějšími.

57

Seznam pouţité literatury 1. DAŇHEL, Jaroslav. Pojistná teorie. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 332 s. ISBN 80-864-1984-3 2. MARVAN, Miroslav, Josef CHALOUPECKÝ. Dějiny pojišťovnictví v Československu. 3. vyd. Praha: GSW, 1997, 426 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-887-3901-2. 3. Pojistný obzor: Časopis českého pojišťovnictví. Praha: Pulso, roč. 2013, č. 2., roč. 2014, č.1 4. Nový občanský zákoník č.89/2012 Sb. 5. Občanský zákoník č.40/1964 Sb. 6. Zákon o pojistné smlouvě č.37/2004 Sb. 7. Zákon o pojišťovnictví č.363/1999 Sb. 8. Interní materiály České pojišťovny, a.s. 9. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. občanský zákoník 10. FIALA, JUDr. Roman. 10. Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví: bolest a ztíţení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku. [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: www.nsoud.cz 11. Stanovisko pracovní skupiny č. 4 České asociace pojišťoven: projekt Implementace NOZ – téma: Zástava pojištěné nemovitosti, zástava pohledávky k pojistnému plnění, vinkulace pojistného plnění a souběh zajišťovacích instrumentů. 2013. 12. Stanovisko pracovní skupiny č. 4 České asociace pojišťoven: projekt Implementace NOZ – téma: Náhrada újmy- rozsah pojistného plnění. 2013.

58

Seznam pouţitých zkratek OZ

Občanský zákoník č.40/1964 Sb.

NOZ Nový občanský zákoník č.89/2012 Sb. ZPS

Zákon o pojistné smlouvě

VPP

Všeobecné pojistné podmínky

EU

Evropská unie

ES

Evropské společenství

ČR

Česká republika

ČAP

Česká asociace pojišťoven

ČD

České dráhy

ČNB Česká národní banka

59