MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Dopad arabského jara na turismus v Egyptě a Tunisku Bakalářská práce
Autor: Michaela Nováková Vedoucí práce: Mgr. Daniela Dvořáková Brno 2013
Volná strana pro zadání práce
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Dopad arabského jara na turismus v Egyptě a Tunisku“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne 27. 5. 2013
.................................................... Podpis
Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Daniele Dvořákové za cenné rady a připomínky, které mi pomohly v průběhu psaní této práce. Dále děkuji za podporu svému příteli během tvorby bakalářské práce i celého studia.
Anotace Tato bakalářská práce si klade za cíl analyzovat vývoj turismu v Egyptě a Tunisku po arabském jaru. Účelem je tedy zhodnotit na základě získaných informací a dat dopad arabského jara na turismus v Egyptě a Tunisku a získané poznatky následně porovnat. V závislosti na zjištěných poznatcích dojde k potvrzení či vyvrácení předpokladu, že arabské jaro mělo negativní vliv na turismus ve vybraných zemích ve smyslu úbytku turistů. Dalším cílem práce je zjistit, jakým způsobem se poskytovatelé rekreačních služeb snaží přilákat zákazníky zpět. A poté prozkoumat, zda používají shodné metody v případě Egypta i Tuniska, či se tyto metody liší.
Klíčová slova turismus, arabské jaro, Egypt, Tunisko, komparace
Annotation The aim of the thesis is to analyse the development of tourism in Egypt and Tunisia after the Arab Spring. The purpose is to assess the impact of the Arab Spring on tourism in Egypt and Tunisia on the basis of collected information and data and obtained information subsequently compare. Depending on the identified knowledge will be confirmed or refuted the assumption that the Arab Spring had a negative impact on tourism in selected countries in terms of loss of tourists. Another aim is to determine how travel agencies try to lure customers back to Egypt and Tunisia. Then to examine whether they use the same methods in the case of Egypt and Tunisia or these methods differ.
Key words tourism, Arab Spring, Egypt, Tunisia, comparison
OBSAH Seznam zkratek ................................................................................................................ 8 Seznam grafů ................................................................................................................... 9 Seznam příloh ................................................................................................................... 9 Seznam tabulek ................................................................................................................. 9 1 ÚVOD ......................................................................................................................... 10 2 CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 11 3 METODIKA PRÁCE ............................................................................................... 12 3.1 Definice turismu ................................................................................................. 12 3.2 Geografie a druhy turismu ................................................................................... 14 3.3 Selektivní předpoklady pro rozvoj turismu v Egyptě ......................................... 15 3.4 Lokalizační předpoklady pro rozvoj turismu v Egyptě ...................................... 16 3.4.1 Přírodní podmínky ..................................................................................... 16 3.4.2 Kulturně-historické památky ..................................................................... 17 3.5 Realizační podmínky pro rozvoj turismu v Egyptě ............................................ 18 3.6 Selektivní předpoklady pro rozvoj turismu v Tunisku ........................................ 18 3.7 Lokalizační předpoklady pro rozvoj turismu v Tunisku ...................................... 19 3.7.1 Přírodní podmínky ..................................................................................... 19 3.7.2 Kulturně-historické památky ..................................................................... 20 3.8 Realizační podmínky pro rozvoj turismu v Tunisku .......................................... 21 4 ARABSKÉ JARO .................................................................................................... 22 4.1 Příčiny a důsledky arabského jara v Egyptě ....................................................... 23 4.2 Příčiny a důsledky arabského jara v Tunisku ...................................................... 28 4.3 Provázanost arabského jara mezi Tuniskem a Egyptem ...................................... 31 5 VÝVOJ TURISMU V EGYPTĚ ............................................................................. 33 5.1 Ekonomika a turismus v roce 2010...................................................................... 33 5.2 Organizace turismu ............................................................................................. 34 5.3 Porevoluční vývoj turismu v Egyptě ................................................................... 35 5.4 Cestovní agentury, konkurenceschopnost a vzdělávací programy v rámci podpory turismu ................................................................................................. 37 6 VÝVOJ TURISMU V TUNISKU ............................................................................ 40 6.1 Ekonomika a turismus v roce 2010...................................................................... 40 6.2 Organizace turismu ............................................................................................. 42 6
6.3 Porevoluční vývoj turismu v Tunisku ................................................................. 43 6.4 Cestovní agentury, konkurenceschopnost a vzdělávací programy v rámci podpory turismu .................................................................................................. 44 7 KOMPARACE VÝVOJE TURISMU V EGYPTĚ A TUNISKU PO ARABSKÉM JARU .................................................................................................. 46 8 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 48 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................... 50 10 PŘÍLOHY ................................................................................................................. 59
7
Seznam zkratek AFT
Agentura cestovního ruchu Agence Foncière Touristique
CPR
Kongres pro republiku Congress for the Republic
ETA
Egyptský úřad pro cestovní ruch Egyptian Tourism Authority
ETF
Federace egyptského cestovního ruchu Egyptian Tourism Federation
ETTAKATOL
Demokratické fórum pro práci a svobody Democratic Forum for Labour and Liberties
FTAV
Federace tuniských cestovních agentur Fédération Tunisienne des Agences de Voyages
FTH
Federace tuniského hotelnictví Fédération Tunisienne de l'Hotellerie
HDP
Hrubý domácí produkt
ONTT
Tuniský národní úřad pro cestovní ruch Office National du Tourisme Tunisien
OSN
Organizace spojených národů
PDP
Progresivní demokratická strana Progressive Democratic Party
SCAF
Nejvyšší rada ozbrojených sil Supreme Council of the Armed Forces
TD
Tuniský dinár Tunisian dinar
TDA
Úřad pro rozvoj cestovního ruchu Tourism Development Authority
UNTWO
Světová organizace cestovního ruchu United Nations World Tourism Organisation
USD
Americký dolar United States Dollar
8
Seznam grafů Graf 1 Model organizace cestovního ruchu v Egyptě
str. 35
Graf 2 Vývoj počtu ubytovacích zařízení a jejich kapacit v letech 2006–2010
str. 41
Graf 3 Model organizace cestovního ruchu v Tunisku
str. 42
Graf 4 Dopad arabského jara na turismus v Egyptě a Tunisku
str. 46
Graf 5 Porevoluční vývoj turismu v Egyptě a Tunisku v letech 2011–2012
str. 47
Seznam příloh Příloha 1 Fyzicko-geografická mapa Egypta
str. 59
Příloha 2 Fyzicko-geografická mapa Tuniska
str. 60
Příloha 3 Reklamní kampaň na podporu turismu
str. 61
Seznam tabulek Tab. 1 Vývoj počtu návštěvníků a příjmů z turismu v letech 2006–2010
str. 34
Tab. 2 Vývoj počtu podniků působících v oblasti cestovního ruchu v letech 2006–2010
str. 34
Tab. 3 Vývoj počtu turistů a příjmů z cestovního ruchu v letech 2008–2012
str. 37
Tab. 4 Vývoj počtu návštěvníků a příjmů z turismu v letech 2006–2010
str. 41
Tab. 5 Vývoj počtu turistů a příjmů z cestovního ruchu v letech 2008–2012
str. 44
Tab. 6 Postavení cestovního ruchu Tuniska v celosvětovém měřítku v roce 2010 str. 45
9
1 ÚVOD Turismus tvoří významný pilíř ekonomiky ve všech státech. Ve své práci budu pomocí komparativní metody analyzovat vývoj turismu v Egyptě a v Tunisku po arabském jaru. Tyto státy, které leží na severu Afriky, mají mnoho společných rysů v oblasti cestovního ruchu. Odvětví, týkající se turistiky, jsou významná i z hlediska vzniku nových pracovních míst. Pro obě země je cestovní ruch klíčovým sektorem ekonomiky a jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů do státní pokladny. Například v roce 2008 navštívilo Egypt celkem 12,8 milionů turistů, což poskytlo státu příjmy ve výši téměř 11 miliard amerických dolarů (DZIADOSZ, 2009). Arabské jaro je pojem, který představuje vlny revolucí, protestů a nepokojů v arabských zemích. V Tunisku spustila nepokoje událost, kterou režim prezentoval jako ojedinělý incident. V tuniském vnitrozemí ve městě Sidi Bouzid se 17. prosince 2010 upálil šestadvacetiletý muž Muhamed Buazizí. Jeho čin si vyžádal další vlny protestů, protože s jeho názory se ztotožnili další obyvatelé a začali společně bojovat proti chudobě, korupci a hlavně nízké zaměstnanosti v zemi (ČTK, 2011). Špatné životní podmínky a gradující odpor vůči dlouhodobé vládě Muhammada Husníma
Mubaraka
způsobily
v Egyptě
mnoho
demonstrací
proti
režimu.
Nejrozsáhlejší demonstrace se uskutečnila 28. ledna 2011 v Káhiře. Demonstranti zde zapálili sídlo vládnoucí Národní demokratické strany. Bohužel tato událost si vyžádala lidské životy a tisíce lidí bylo zraněno (NOVÁK, 2011). Tato bakalářská práce se zabývá vlivem arabského jara na turismus ve vybraných zemích. Egypt i Tunisko jsou považovány za vyhledávané destinace, které ročně navštíví několik milionů turistů z celého světa. Záměrem práce je zjistit vývoj turismu po demonstracích, které způsobily v určitém období očekávaný pokles zájmu o tyto destinace. Dalším zkoumaným prvkem budou způsoby, jakými se poskytovatelé rekreačních služeb snaží opět přilákat zákazníky. K oslovení potencionálních zákazníků nestačí možnost návštěvy kulturně-historických památek, ale je třeba zajistit i technickou vybavenost lokalit. Ze zjištěných dat a informací získám společné znaky i rozdíly v metodách, které pro rozvoj dané země používají.
10
2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je komparace turismu ve vybraných zemích se zaměřením na situaci po arabském jaru. Účelem je tedy zhodnotit na základě získaných informací a dat vývoj turismu v Egyptě a Tunisku po uskutečněných demonstracích. Z poznatků lze následně identifkovat společné prvky a rozdíly dopadu všech nepokojů na cestovní ruch. Způsoby, kterými cestovní kanceláře usilují o získání nových zákazníků, jsou také jedním ze studovaných prvků práce. Ze zjištěných poznatků dále zkoumáme, zda v případě Egypta i Tuniska používají stejné metody, či se tyto metody liší. Předpoklad, že dopad arabského jara na turismus je negativní, a to ve smyslu úbytku turistů, můžeme potvrdit nebo vyvrátit. Pokud se myšlenka potvrdí, odhalíme, zda je pokles návštěvníků zřetelný spíše v Egyptě nebo Tunisku. Jestliže bude mít arabské jaro záporný vliv na turismus, představíme návrhy, jako možná řešení tohoto problému. Zejména proto, aby se lidé nebáli cestovat a navštěvovat tyto země. Bakalářská práce je celkově rozdělena na tři části. V rámci kapitoly Metodika práce jsou zahrnuty literární rešerše z oblasti geografie a druhů turismu. Dále jsou zde popsány selektivní, realizační a lokalizační předpoklady pro vývoj turismu v Egyptě a Tunisku. V další části představíme příčiny a důsledky arabského jara a ekonomiku cestovního ruchu Egypta i Tuniska před vypuknutím demonstrací. Poté podrobně popíšeme a zhodnotíme důsledky arabského jara na turismus. V závěrečné fázi této studie buď potvrdíme, nebo vyvrátíme předpoklad a analyzujeme společné shody a rozdíly turismu ve studovaných zemích. Poslední část je také věnována komparaci cestovního ruchu. Nejprve porovnáme situaci před vznikem arabského jara a skutečnosti, které nastaly po jeho zániku, a dále výsledky vzájemně srovnáme mezi státy.
11
3 METODIKA PRÁCE Příčiny a důsledky arabského jara v Egyptě a Tunisku zpracováváme na základě získaných dat a informací. Hodnotit budeme ekonomiku cestovního ruchu sledovaných států, a to jak před začátkem protestů, tak i po jejich odeznění. Důležité je pro nás především období po revolucích, na které je práce zaměřena. Data, která získáme hodnocením, následně použijeme ke komparaci. Komparativní metoda je proces, při kterém dochází k porovnávání dvou předmětů našeho zájmu, pro sociologa
to
mohou
být
dvě
společenské
třídy,
instituce
nebo
komunity
(JANDOUREK, 2008). V našem případě se zajímáme o dva státy, které na základě předešlých poznatků z oblasti turismu porovnáme. Na základě srovnání Egypta a Tuniska může být učiněn závěr. V této práci je klíčovým prvkem potvrzení nebo vyvrácení předpokladu o negativním vlivu arabského jara na cestovní ruch. K bakalářské práci budeme využívat zdrojů a informací z odborných článků, časopisů a studií, které byly zpracovány v netištěné podobě nebo zveřejněny na internetu různými organizacemi zabývajícími se danou problematikou. A to právě z důvodu nedostačujícího množství tištěných odborných publikací k zadanému tématu.
3.1 Definice turismu Turismus je velmi komplikovaný sociálně-ekonomický jev, a proto je obtížné jej přesně definovat. Vývoj tohoto ukazatele je třeba posuzovat v rámci celkového společensko-ekonomického vývoje, který se však v různých částech světa liší (PALATKOVÁ, ZICHOVÁ, 2011, s. 17). Cestovní
ruch
můžeme
například
chápat
jako
prostředek
k budování
sociokulturního pilíře udržitelného rozvoje. Turismus je rovněž považován za nástroj porozumění mezi rezidenty a návštěvníky destinace a za způsob, kterým lze udržovat dobré vztahy mezi národy. Je nutné brát v úvahu i negativní působení turismu v sociokulturní sféře spojené s faktorem, kterým je střetávání odlišných kultur.
12
Pravidla chování subjektů v cestovním ruchu jsou prvkem Globálního kodexu etiky v turismu UNWTO1, který udává zásady tak, aby mohl být turismus považován za nástroj porozumění mezi národy. Pro Egypt i Tunisko je cestovní ruch jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů do státní pokladny, a proto si ho charakterizujeme i v rámci ekonomiky. Turismus bývá často zjednodušován na sektor hotelů, cestovních kanceláří, leteckých společností a stravovacích zařízení. Ekonomické efekty cestovního ruchu lze vymezit do tří oblastí: 1) Přímé efekty turismu 2) Nepřímé efekty turismu 3) Indukované efekty turismu Přímé efekty jsou realizovány v odvětvích, kde dochází k přímému kontaktu mezi poskytovatelem služby a jejím zprostředkovatelem. Jako příklad si můžeme uvést proces zakoupení pobytu v hotelu. Naopak nepřímé efekty turismu nejsou spojeny s bezprostředním kontaktem mezi zákazníkem a spotřebitelem, nýbrž se jedná o směnu v oblasti vztahů mezi dodavateli a odběrateli. Typickým příkladem je poskytování marketingových služeb pro hotely nebo jiné zprostředkovatele rekreačních služeb. Indukované efekty představují příjmy z turismu ze strany soukromého sektoru, veřejného sektoru a domácností. Ekonomiku turismu pak chápeme jako souhrn přímých a nepřímých efektů (PALATKOVÁ, 2011, s. 13). Samotný vývoj cestovního ruchu lze rozčlenit do čtyř etap. Prvopočátky datujeme v rozmezí 5. století př. n. l. až do 16. století n. l. Moderní cestovní ruch, který je považován za druhou vývojovou etapu přiřazujeme k období 17. století až 19. století. Další fází je novodobý cestovní ruch, za který považujeme dobu po první světové válce do roku 1948, a také období v letech 1949 až 1989 (BURIAN, RYGLOVÁ, VAJČNEROVÁ, 2011, s. 24). Poslední etapou je právě současné období po roce 1990, které je ovlivněno zejména významným rozvojem dopravy a nástupem nových informačních technologií (tamtéž, s. 27).
1
UNWTO je agentura, která spadá pod Organizaci spojených národů a jejím hlavním účelem je řešit problematiku politiky cestovního ruchu.
13
3.2 Geografie a druhy turismu V nadcházející kapitole Geografie a druhy turismu si vymezíme selektivní, realizační a lokalizační předpoklady cestovního ruchu. Pomocí těchto odhadů budeme v závěru kapitoly analyzovat Egypt a Tunisko. Geografie turismu má své vědecké počátky ve 30. letech minulého století, a tudíž je považována za jedno z nejmladších odvětví geografie. Mezi významné geografy, kteří definovali turismus z hlediska geografických aspektů, patří například Peter Mariot. Peter Mariot na základě geografických výzkumů definoval turismus jako společenskou aktivitu
podmiňující
přemisťování
obyvatelstva
do
částí
krajinné
sféry,
charakterizovaných interakcemi krajinných prvků, které jsou schopné vyvolat dočasnou změnu místa pobytu (HAMARNEH, 2012, s. 11). Selektivní předpoklady turismu jsou tvořeny z objektivních a subjektivních odhadů. Do objektivních odhadů řadíme ekonomické, politické, demografické, urbanizační a ekologické předpoklady. Spadá sem tedy dopad turismu na životní prostředí, který nemusí být nutně negativní. Pokud je cestovní ruch státními orgány dobře organizován s dalšími sektory ekonomiky, může mít i pozitivní efekt. Do subjektivních předpokladů zahrnujeme mnoho psychologických pohnutek, které jsou ovlivněny kulturní úrovní obyvatel. Lokalizační předpoklady turismu jsou klíčovým prvkem ve smyslu využití konkrétní oblasti turismem, a to z hlediska přírodních možností a kvality kulturně-historických atraktivit. Lokalizační faktory jsou významné i proto, že se podílí pozitivně nebo negativně na dalším rozvoji turismu. V komplexu lokalizačních předpokladů mají nejvyšší hodnotu kulturně-historické památky. Realizační předpoklady turismu představují podmínky pro efektivní využití lokalizačních předpokladů. Dělíme je na infrastrukturu a suprastrukturu. V dané destinaci utváří infrastrukturu veřejná doprava, parkovací plochy a odpočívadla. Hlavními částmi suprastruktury je sektor ubytovacích služeb a sektor stravovacích služeb, dále následují zařízení, která mají kladný vliv na rozvoj turismu v destinaci (tamtéž, s. 14–18). Co se týká propojení turismu a veřejné správy, je třeba odstraňovat faktory, které zabraňují obyvatelstvu v cestování mezi regiony a státy. Celková bezpečnost, obavy z teroristických útoků, zdravotní ohrožení a politická nestabilita jsou jedny z mnoha omezení (TITTELBACHOVÁ, 2011, s. 13). 14
O druzích cestovního ruchu můžeme hovořit tehdy, pokud vezmeme jako základ posuzování cestovního ruchu účel, pro který účastníci pobývají přechodně na cizím místě. Mezi druhy následně zařazujeme: 1) Rekreační cestovní ruch 2) Sportovní cestovní ruch 3) Dobrodružný cestovní ruch 4) Myslivecký a rybářský cestovní ruch 5) Náboženský cestovní ruch 6) Lázeňský cestovní ruch 7) Zdravotní cestovní ruch 8) Obchodní cestovní ruch 9) Kongresový cestovní ruch Druhy cestovního ruchu se v praxi většinou objevují ve vzájemné kombinaci, přičemž jeden z nich bývá dominantní. Rekreační cestovní ruch se nejčastěji prolíná se sportovním, zdravotním a kulturním cestovním ruchem (HESKOVÁ, 2006, s. 21-22).
3.3 Selektivní předpoklady pro rozvoj turismu v Egyptě Egypt je dle UNWTO spolu s Libyí a dalšími dvanácti západoasijskými státy součástí regionu Střední východ. Oplývá kulturně-historickým a přírodním potenciálem a turismus je pro něj důležitým zdrojem příjmů. Z hlediska selektivních předpokladů můžeme říct, že Egypt patří mezi největší země regionu, a to díky své rozloze 1 001 450 km². Zároveň je nejlidnatější zemí regionu s více než 83,5 mil. obyvatel. Průmysl se v Egyptě podílí 37,7 % na HDP, zemědělství 14,6 % na HDP a služby zaujímají podíl 47,7 % na HDP. Samotný turismus představoval v roce 2011 příjmy ve výši 8,8 mld. USD. Téměř 90 % místních obyvatel vyznává sunnitský islám2, což je státní náboženství. Menšina obyvatelstva vyznává římsko-katolické náboženství, koptské náboženství, anglicko protestantské a ortodoxní řecké. Státní zřízení bylo v době vlády prezidenta Mubaraka považováno za demokratickou republiku. Ve skutečnosti tomu však bylo jinak, díky výjimečnému stavu, který byl v zemi vyhlášen, získal v roce 1982 prezident Mubarak neomezenou moc (HAMARNEH, 2012, s. 131–132). 2
Islám je náboženství, které v 7. století n.l. založil prorok Mohamed a vychází z posvátné knihy jménem Korán.
15
Egypt je podle stávající ústavy prohlášen za demokratickou republiku, ve které se prezident spolu s předsedou vlády dělí o výkonnou moc. V současné době je hlavou státu Mohamed Mursí, který byl zvolen v historicky první přímé volbě prezidenta. Skutečnosti, které se odehrály v Egyptě na konci roku 2012 v návaznosti na arabské jaro, jasně ukazují, že politická situace se bude ještě dlouhou dobu transformovat. Právě stabilní politická situace je jedním z pozitivních předpokladů pro rozvoj turismu (MZV, 2012a). Z demografického hlediska je důležitým ukazatelem průměrný roční přírůstek obyvatelstva, který činí 1,96 %. Výrazný nárůst populace je jedním z mnoha problémů, se kterými se Egypt potýká. Pracovní trh nevytváří dostatek pracovních míst, a proto se zde prohlubuje chudoba a sociální rozdíly. Taktéž počet nevzdělaných obyvatel je velmi vysoký ve srovnání s evropskými zeměmi. Na venkově je dokonce větší část ženské populace bez vzdělání (MZV, 2012b).
3.4 Lokalizační předpoklady pro rozvoj turismu v Egyptě Lokalizační předpoklady jsou v rámci cestovního ruchu velmi významné. O dané lokalizaci rozhodují, zejména pak o jejím funkčním využití, a to z hlediska přírodních možností a společenských atraktivit. Pod přírodní podmínky spadá klima, hydrologie, reliéf, geologie, fauna a flóra. Co se týká společenských atraktivit, platí zde fakt, že kde je větší hustota obyvatelstva, tam se nachází i větší množství atraktivních staveb či událostí (ČERBA, 2005, s. 30).
3.4.1 Přírodní podmínky Egyptská arabská republika leží na severovýchodě Afriky. Egypt tvoří hranici na jihu se Súdánem, na západě s Libyí a na severovýchodě pak s pásmem Gazy a Izraelem. Poušť představuje větší část povrchu Egypta a má vliv na charakter místního klimatu. Pro pouštní klima jsou typické výkyvy teplot mezi dnem a nocí. Přes rok je téměř na většině území sucho a horko, ve vnitrozemí dosahují v létě teploty až 50°C. Zimní teploty jsou mírnější a pohybují se okolo 13–21°C. Z geologického pohledu je země rozčleněna na čtyři oblasti, jež zahrnují údolí a deltu Nilu, Sinajský poloostrov, Libyjskou a Arabskou poušť. Fauna a flóra Rudého moře jsou jedním z mnoha důvodů, které turisty oslovují k návštěvě této destinace. Nádherné písčité pláže, korálové útesy 16
a podmořský svět lákají spousty obdivovatelů. Zhruba 7 kilometrů od města Dahab najdeme slavnou potápěčskou lokalitu zvanou Modrá díra. Průzračné moře a podmořský život s výskytem barevných korálů se nachází ve městě Marsa Alam, které leží na pobřeží Rudého moře. V rámci hydrologie nesmíme opomenout řeku Nil, která protéká celým územím. Ročně využijí plavbu po Nilu milióny turistů, aby navštívili staroegyptské památky (CESTOVNÍ AGENTURA TOURIA, 2013a, s. 1-7).
3.4.2 Kulturně-historické památky Egypt má zapsaných hned 7 památek na seznamu UNESCO3, z toho 6 kulturních a 1 přírodní památku. Významnou destinací je především hlavní město Káhira, kde se nachází mešita al-Azhar, Citadela, Káhirská věž a Egyptské muzeum. Jarní mezinárodní knižní veletrh v Káhiře a Káhirský filmový festival patří mezi nejvýznamnější kulturní akce (HAMARNEH, 2012, s. 133-134). Nejstarší z památek, které jsou součástí sedmi divů starověkého světa, jsou pyramidy v Gíze. Byly postaveny třemi králi z období 4. dynastie Staré říše. V současné době stojí v Egyptě přes 80 pyramid, které byly postaveny v průběhu jednoho tisíce let. Jednou z nejvýznačnějších archeologických lokalit na světě je Údolí králů, které nalezneme na západním břehu Nilu v Luxoru. Je zde celkem 62 hrobek, které patří králům, královnám a hodnostářům Nové říše. Nejslavnější hrobka patřící králi Tutanchamonovi byla objevena v roce 1922 Howardem Carterem (SCARE, 2000, s. 21-56). Na sever od Luxoru se vyskytují Karnacké chrámy. Jedná se o komplex chrámů, vedlejších náboženských staveb, služebních čtvrtí, skladů a zahrad ležících ve třech okrscích. Nejvýznamnější okrsek byl zasvěcen panovníkovi Amon-Reovi (tamtéž, s. 100). Obelisky Thutmose I. a Hatšepsut v Karnaku patří mezi zachovalé staroegyptské památky. Jejich povrch zdobí hieroglyfické nápisy a vrchol obelisku je ve tvaru pyramidy. Za zmínku stojí také Memnónovy kolosy, které znázorňují panovníka Amenhotepa III. stojícího u vchodu do jeho chrámu. Kolosy jsou poměrně dochovány a dosahují výšky 15,6 metrů (tamtéž, s. 263–267). Zmíněné památky považuji v rámci cestovního ruchu za nejvýznamnější, ročně se za staroegyptskými památkami vydá milióny turistů, a právě proto tvoří turismus podstatnou součást egyptské ekonomiky. 3
Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization)
17
3.5 Realizační podmínky pro rozvoj turismu v Egyptě V rámci realizačních podmínek pro rozvoj turismu je v Egyptě důležitá letecká doprava, kterou nejčastěji využívají zahraniční turisté. Z celkového počtu 84 letišť má 10 pravidelné letecké spojení. Mezi nejvýznamnější řadíme letiště v Káhiře, Sharm El Sheikhu, Luxoru, Hurghadě, Tabě, Asuánu, Marsa Alam a v Alexandrii. V zemi je velmi podstatná doprava námořní a říční (HAMARNEH, 2012, s. 135). V Egyptě jsou turistické destinace propojeny vcelku hustou sítí autobusového a vlakového spojení. Hromadná městská doprava funguje bez problému a je zajištěna státními autobusy. Ve městech je možné využít služeb soukromých mikrobusů či relativně levných taxíků. Podstatnou složku realizačních faktorů tvoří služby, zejména pak ubytovací a stravovací zařízení. Ceny egyptských hotelů jsou odvozeny od jejich úrovně a kvality. Uvádí se, že přijatelné hotely jsou pro Evropany od tří až čtyř hvězdiček, kde se cena pohybuje okolo 15–50 USD za den. Za posledních deset let byl v Egyptě zaznamenán obrovský nárůst postavených hotelů, především v turisticky atraktivních destinacích. Například v Káhiře působí 12 hotelových řetězců a každým rokem se počet vystavěných hotelů zvyšuje (VELVYSLANECTVÍ ČR V KÁHIŘE, 2013).
3.6 Selektivní předpoklady pro rozvoj turismu v Tunisku Region Afrika se dle UNWTO člení na Severní Afriku a Subsaharskou Afriku. Tunisko spadá pod subregion Severní Afriky, který má výrazné homogenní rysy v oblastech náboženské a jazykové struktury obyvatelstva (HAMARNEH, 2012, s. 170). Ze selektivních předpokladů turismu si zde uvedeme základní demografické a ekonomické ukazatele. Politický systém a vnitropolitická situace v zemi mají velký dopad na cestovní ruch, a tudíž představíme i některé politické faktory Tuniska (CZECH TOURISM, 2012). Tuniská republika má celkovou rozlohu 162 155 km², z toho tvoří 25 000 km² poušť. V roce 2011 dosahoval počet obyvatel přes 10,6 mil. Jelikož průměrný roční přírůstek zaznamenává každý rok kladné hodnoty, můžeme i do budoucna předpokládat nárůst obyvatelstva. Náboženské vyznání je podobného zastoupení jako v Egyptě, dokonce až 98 % obyvatel se řadí k sunnitskému islámu. Tunisko je republikou prezidentského typu, kde byl hlavou státu dlouhých 23 let autoritářský prezident Zine El Abidine Ben Ali. Po jasmínové revoluci byl však 18
prezident sesazen a v současnosti žije v exilu. Novým prezidentem se stal Mocef Marzouki, kterého zvolilo Ústavodárné shromáždění (BUSSINESINFO, 2012). Na HDP se obdobně jako u Egypta nejvíce podílejí služby, které vykazují 42,7 %. Zpracovatelský průmysl a ostatní průmyslová odvětví zaujímají 35 % na celkovém HDP. Nemůžeme opomenout zemědělský sektor, který představuje 10,9 %, a turismus, z něhož vzešly do státní kasy v roce 2012 příjmy ve výši 2,9 mld. TD4 (MZV, 2012c).
3.7 Lokalizační předpoklady pro rozvoj turismu v Tunisku Lokalizační předpoklady cestovního ruchu jsou pro Tunisko velmi důležité z hlediska jeho dalšího rozvoje. Jak již bylo řečeno, rozhodují o funkčním využití určité oblasti cestovním
ruchem
z hlediska
přírodních
nebo
společenských
atraktivit.
Do
společenských atraktivit zahrnujeme nejen stálé objekty, kterými jsou například zámky, hrady nebo divadla, ale i jednorázové akce, jako jsou festivaly a koncerty. Přírodní a kulturně-historické památky, které spadají do světového dědictví seznamu UNESCO, jsou pro danou lokalitu taktéž velmi význačné.
3.7.1 Přírodní podmínky Tunisko je součástí subregionu zvaného Severní Afrika. Na jihovýchodě sousedí s Libyí a na západě s Alžírskem. Protože Tunisko spadá pod subtropický pás, panují zde výrazné rozdíly týkající se klimatických podmínek na jihu a na severu země. V blízkosti Sahary, tedy v jižní části, je podnebí suché s velkými výkyvy teplot. Naopak typicky středomořské počasí s mírnou zimou a teplým létem bez srážek je na severu země. Průměrné teploty se na Sahaře pohybují v průběhu roku kolem 23 °C a v letních měsících dosahují až 50 °C. V severní části země podél pobřeží pak teploty hraničí zhruba na 12 °C v zimě a v létě se teploty pohybují okolo 30 °C. Jižní Tunisko se skutečně diametrálně odlišuje od severního. Vyskytují se zde solná jezera, horské oázy a saharské oázy. Sahara představuje pro turisty nezapomenutelný zážitek obzvlášť při západu nebo východu slunce. Největší solné jezero Chott el Jerid, které je dlouhé 250 km, má díky silné vrstvě soli tak pevné dno, že přes něj dokonce vede silnice. Na severu země se nacházejí skalní štíty, hory, zátoky a především bohatá vegetace. 4
Zkratka TD se používá pro místní měnu a znamená tuniský dinár.
19
Právě zde leží i národní park Lac Ichkeul. Jedinou stálou a významnou řekou pramenící v Tunisku je Medžera, ostatní řeky jsou pouze sezónní. Turisty vyhledávanou oblastí vhodnou pro potápění je okolí Tabarky, kde se rozkládá pás krásného korálového pobřeží vedoucí až k alžírským hranicím (CESTOVNÍ AGENTURA TOURIA, 2013b, s. 1–9).
3.7.2 Kulturně-historické památky Hlavní město Tunis nabízí mnoho kulturně-historických památek a je zároveň jedním z nejstarších měst islámského světa. Velký význam má Národní muzeum Bardo, které je zároveň druhé největší v Africe, kde můžeme zhlédnout ohromující římské mozaiky a sochy (MAGI, FABBRI, 2008, s. 13). Součástí hlavního města je čtvrť, která nese název Staré město, jež je součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve Starém městě je k vidění Velká mešita Jama Ez Zitouna, která bývá také nazývána jako Olivová mešita a palác Dar Ben Abdallah, v němž je vybudováno vlastivědné muzeum. V Tunisu stojí dále za pozornost katolická katedrála Vincent de Paul z 19. století a úchvatný národní park Belvedere (tamtéž, s. 10). Nedaleko Tunisu se nachází historické město Kartágo, jehož název je odvozen z fénického spojení „Qart Hadašt“, což v překladu znamená „Nové město“. Kartágo se rozrůstá okolo kopečku Byrsa, na němž stojí od roku 1890 katedrála svatého Ludvíka. Vedle katedrály je možné navštívit archeologické Národní muzeum. Proslulé římské koloseum, které patří mezi nejvýznamnější a nejzachovalejší tuniské památky, leží v El Jemu. Město El Jem je vzdáleno asi 70 kilometrů od letoviska Sousse. Po Římu a Neapoli je zmíněné koloseum největší a představuje ukázku římského stavitelství. V roce 1979 byly zříceniny této ohromující stavby zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Další památkou na římské období je zachovalé město Dougga, které je umístěno zhruba 90 kilometrů jihozápadně od Tunisu. Byl zde vybudován chrám zasvěcený trojici bohů: Jupiterovi, Minervě a Juoně (CESTOVNÍ AGENTURA TOURIA, 2013b, s. 3–9). Zmíněné
kulturně-historické
památky
a
historická
města
shledávám
za
nejdůležitější pro udržení a rozvoj cestovního ruchu. Jako tomu bylo v případě Egypta, i do Tuniska se ročně podívají milióny turistů, a samotný turismus je tak nedílnou součástí tamní ekonomik
20
3.8 Realizační podmínky pro rozvoj turismu v Tunisku Infrastruktura a suprastruktura jsou základními prvky realizačních předpokladů turismu. V Tunisku, stejně jako v Egyptě, je nejpodstatnější letecká doprava, kterou turisté často využívají. Letištní infrastruktura disponuje 8 mezinárodními letišti a jejich současná kapacita je kolem 19 miliónů pasažérů. Letovisko najdeme například v Tunisu nebo na Djerbě a celkově lze říct, že letištní infrastruktura je v zemi na velmi slušné úrovni. Podstatnou složkou dopravy jsou také obchodní námořní přístavy, kterých je v zemi dohromady 7. Obchodní přístavy jsou klíčové pro zahraniční obchod Tuniska, protože se skrze ně přepravuje až 97% vyváženého a dováženého zboží. Vlakové sítě mají v zemi slušné pokrytí a jsou tvořeny asi 2 256 kilometry. Mezi turisticky vyhledávanými regiony je zajištěna autobusová doprava. Často využívaným a oblíbeným dopravním prostředkem je taxi, které je, stejně jako v Egyptě, poměrně levné (MZV, 2012c). V Tunisku sídlí mnoho známých hotelových řetězců, které působí ve významných letoviscích, co se cestovního ruchu týče. Mezi tato letoviska patří Djerba, Hammamet, Sousse, Monastir, Mahdia, Nabeul a Tabarka. V roce 2011 byla zaznamenána hotelová kapacita v Tunisku přibližně 200 tisíc lůžek. Letovisko Mahdia bylo turisty v tomto roce nejvíce vyhledávanou destinací (VELVYSLANECTVÍ ČR V TUNISU, 2012, s. 25).
21
4 ARABSKÉ JARO Arabské jaro je pojem, který představuje uskutečněné demonstrace, prostesty a vlny nepokojů, které se odehrály v arabském světě. Počátky jsou datovány do prosince roku 2010, kdy se v Tunisku upálil šestadvacetiletý muž Muhamed Buazizí. Poté následovaly další série vzpour obyvatelstva, které otřásly autokratickými režimy po celém arabském světě. O rok později byli vyhnáni tři z dlouholetých diktátorů, a to Zín El-Abidín Bin Alí z Tuniska, Muhammad Husní Mubárak z Egypta, a Muammar Kaddáfí z Libye. Sýrie, Jemen i Bahrajn byly rovněž svědky rozsáhlých nepokojů, jež vyvolala politická situace v zemi. V Maroku, Alžírsku a Jordánsku byli političtí vůdcové taktéž pod tlakem z důvodů přijímání nových reforem. Vysoká nezaměstnanost a pomalý růst HDP na obyvatele, jakožto souhrnné měřítko ekonomické výkonnosti, byly jedny z mnoha faktorů, které protesty zapříčinily (FILIPE, CHOR, 2012, s. 167). Přestože se ekonomika v jednotlivých arabských zemích v letech 2005 až 2010 pohybovala nad celosvětovým průměrem a chudoba v těchto státech byla zaznamenána nižší než v mnoha asijských a latinskoamerických zemích, u obyvatel se prohlubovala nespokojenost s jejich životní úrovní. Již dlouho odborníci naznačovali neschopnost vytvářet dostatek pracovních míst v těchto zemích a poukazovali na sociální nerovnosti a vzrůstající nedostatek potravin. Podle výzkumu bylo prokázáno, že 35 % populace v arabském světě, což představuje zhruba 120 milionů lidí, je silně nespokojených se svými životními podmínkami. Mnoho arabských zemí řeší nespokojenost obyvatelstva tím, že vytvářejí opatření, která mají okamžitý účinek. Mezi tato opatření patří snížení dovozních cel a daní z přidané hodnoty, zvýšení platů mezi pracovníky ve veřejném sektoru a zvýšení plateb celkového sociálního zabezpečení. Ovšem jen zlomek vlád zaměřil své politické reformy a další kroky na chudé obyvatele. Velký důraz byl kladen přednostně na krátkodobá opatření, přechod k demokracii a boj proti korupci. Proces ekonomické transformace, která by vytvářela pracovní místa pro mladé lidi, by měl být podporován mezinárodními a místními soukromými podnikateli, a to zejména v oblasti průmyslu. Posílení bezpečnosti potravin na národní úrovni je možné pouze s výrazným zlepšením obchodních dohod, infrastruktury a podpory zemědělství v zemích se zemědělským potenciálem. Úspěšná strategie vlád arabských zemí bude vyžadovat transparentní vedení, spolupráci mezi různými oblastmi společnosti, včetně občanské společnosti a soukromým sektorem (BREISINGER, AL-RIFFAI, ECKER, 2011). 22
Arabské jaro provázelo jediné heslo „lid chce pád režimu“. V Tunisku se heslo poprvé skandovalo v lednu roku 2011, po útěku tamního prezidenta Bin Alího do Saúdské Arábie. Poté se heslo přeneslo do Egyptské Káhiry, do Manamy v Bahrajnu, do Jemenu a Libye. Počátky syrského povstání se datují na březen, kdy policie zatkla studenty, kteří heslo napsali na zeď ve městě Dará. Ve všech arabských zemích byly požadavky protestujících obyvatel téměř stejné. Všichni se snažili o změny týkající se způsobu vládnutí a zlepšení ekonomické situace. Arabské jaro se do zemí subsaharské Afriky nepřeneslo, přestože se zde v roce 2011 rozpoutalo mnoho protestů. Tyto vlny demonstrací ovšem nemůžeme označit za projevy dlouhodobé nespokojenosti s politikou vládnoucího režimu, jednalo se spíše o protesty způsobené konkrétními činy některých vládců a rostoucími cenami potravin. Opozice se v subsaharské Africe usilovně snažila arabského jara využít, tedy aby podobný osud, který stihl Husního Mubáraka či Bin Alího, potkal i tamější autokraty. Ve výsledku se jim to nepovedlo, protože v zemích subsaharské Afriky, která je rozdělena podle kmenových i náboženských linií, je prakticky nemožné, aby demonstrace mohly propuknout na tolika místech země najednou, jako tomu bylo v Egyptě a Tunisku. Podstatnou roli v úspěšných arabských protestech sehráli nezaměstnaní mladí lidé, studenti a střední třída. A právě těmito společenskými vrstvami subsaharská Afrika neoplývá (KOPŘIVA, 2011, s. 10).
4.1 Příčiny a důsledky arabského jara v Egyptě Nahromaděná nespokojenost místních obyvatel související s absencí politické svobody a sociální spravedlnosti zapříčinila počátky arabského jara v Egyptě. Protesty začaly 25. ledna 2011, poté obsadily desítky tisíc protestujících náměstí Tahrír a po dobu 15 dní požadovaly odstranění režimu a především sesazení prezidenta Husního Mubáraka. Rychlost, se kterou bylo transformováno náměstí, byla pozoruhodná. Na okrajích byly postaveny barikády oddělující náměstí od zbytku Káhiry. Střední část Tahríru se tak stala prostorem pro demonstranty, ovšem hlavní dopravní tepna vedoucí k náměstí představovala nebezpečné místo, kde se shromažďovali příznivci režimu a chystali se k útokům. V ulicích Káhiry se demonstranti setkávali s násilím ze strany policie, která používala k rozptýlení skupin slzný plyn, vodní děla a munici. Volba náměstí Tahrír pro revoluci byla přirozená, protože je strategicky hlavním dopravním uzlem důležitých 23
prvků státního aparátu. Sídlí zde parlament a několik ministerských budov. V průběhu protestů bylo mnoho demonstrantů zraněno, někteří zemřeli a stovky z nich policie zatkla. Prostřednictvím internetu zorganizovaly stovky tisíc demonstrujících na 28. ledna tzv. Pátek hněvu, kde poté bojovaly proti policii. Ten den ztratila policie v poledních hodinách úplnou kontrolu nad káhirskými ulicemi, několik policejních vozidel vyhořelo a sídlo Národní demokratické strany bylo zapáleno. Policie se stáhla z ulic, tudíž Káhira a mnoho dalších měst se ocitlo bez jakéhokoliv policejního dozoru. Zákaz vycházení byl vyhlášen armádou, která se rovněž snažila nastolit v ulicích pořádek a ochránit vybrané objekty, zejména Egyptské Muzeum a státní televize. Demonstranti všech věkových kategorií, z různých společenských tříd a s odlišným stupněm dosaženého vzdělání sdíleli své rozhořčení, které spojovalo jednoduchý cíl, a to pád režimu. Ve státní televizi však prezident Mubárak prohlásil, že se rozhodl zůstat u moci až do konce září. Další den skupina příznivců režimu napadla náměstí, útočila na demonstranty kameny a kovovými tyčemi. V následujících dnech se Mubárakem nově jmenovaná vláda snažila zastavit revoluci. Vylíčila revoluci jako pokus odpůrců režimu o zničení Egypta. Na náměstí se postupně vytvořily čtyři zdravotnické záchranné objekty a hlavní vchod do náměstí byl chráněn několika řadami barikád, jež byly vyrobeny z ostatků opuštěných policejních vozidel. I přes pokračující útoky se na náměstí shlukovalo stále více obyvatel. Během následujících dní nabývali Egypťané pocit euforie, že již politickou bitvu vyhrávají. Tahrír se stal osvobozeným územím, což bylo pro demonstrující skutečně posilující. Lidé se sjednotili ve snaze o jednoduchý cíl, a to vytvořit nové organizační struktury v zemi. Večer 10. února prezident Husní Mubárak uskutečnil svůj další projev k národu. To zapříčinilo, že se následující den stovky tisíc Egypťanů vrátilo zpět na náměstí, ve snaze vyvinout další tlak na prezidenta. Velké skupiny demonstrantů se dokonce dostaly do prezidentského paláce a státního televizního velitelství. Kolem sedmnácté hodiny odpolední se viceprezident objevil v televizi a oznámil v půlminutové řeči, že Mubárak se rozhodl vzdát svých pravomocí. Od té chvíle převzal moc v zemi orgán nejvyšší armády. Na náměstí Tahrír se rozpoutaly velkolepé slavnosti, které přetrvaly až do nadcházejícího dne. Po 16-ti dnech nepřetržitých protestů bylo náměstí uvedeno do původního stavu. Dne 18. února, který je pojmenován jako Pátek vzpomínky, se více než milion lidí vrátilo na náměstí a uskutečnila se tak největší modlitba v historii Egypta (RASHED, AZZAZI, 2011). 24
Egyptská revoluce je považována za jednu z mála revolucí, které byly dotaženy do pádu režimu. Svržením Mubárakova režimu nastala v zemi nová etapa vývoje. Vzniklo mnoho nových partikulárních politických stran, avšak moc v zemi v podstatě převzala armáda. Řízení státu bylo svěřeno SCAF5, která zahájila stíhání členů bývalého režimu a samotného exprezidenta. Je podstatné podotknout, že důležité články ústavy týkající se neomezené prezidentské moci zůstaly prakticky beze změny. Mladá egyptská generace cítila, že tento vývoj není správnou cestou k demokratizaci, a proto rozpoutala demonstraci na náměstí Tahrír, která byla nejrozsáhlejší demonstrací po pádu Mubáraka. Bohužel si vynutila zásah armády a několik lidí bylo zraněno. Účelem dočasné správy státu byla příprava prvních svobodných parlamentních a prezidentských voleb. Revoluce tedy přinesla pád režimu, ovšem problémy Egypta jsou i ekonomického a sociálního rázu. A právě tyto struktury zůstaly nezměněny a nové vedení státu s nimi bude jistě konfrontováno. Při březnovém referendu o schválení změn ústavy se objevily první možné problémy. Referendum se zaměřilo na nedotčený článek č. 2, který jako státní náboženství uvádí islám a za hlavní zdroj práva považuje šaríu6. Vznikly tak dva tábory, a sice Koptové, jakožto hlavní křesťanská menšina v Egyptě a konzervativní islamisté. Křesťanská menšina vystoupila proti schválení ústavy a požadovala její přepracování, druhá skupina se v obavách, že by došlo ke změně klíčového článku, proti tomu silně vymezila. Konfesní otázka v Egyptě se musí efektivně a citlivě vyřešit co nejdříve, neboť představuje překážku v procesu demokratizace. Další problematikou je oblast týkající se hospodářské situace v zemi, která je velmi špatná. Zhruba polovina obyvatel žije pod hranicí relativní chudoby. I přes reálný růst HDP se mezi širší vrstvy obyvatel bohatství nedostalo. Naopak vzrůstá nezaměstnanost, míra inflace, a také se zvyšuje procento chudých Egypťanů. Nedostatek kvalifikované pracovní síly má špatný dopad na trh práce. Hlavními faktory, které způsobují potíže v ekonomice, jsou rozsáhlé hospodářské korupce a její dlouhodobé neodborné vedení (BURGOVÁ, 2011, s. 9–11). Cílem přechodného období v Egyptě bylo vybudování nového spravedlivého a demokratického systému. Bohužel téhož roku, co prezident abdikoval a předal moc státu do rukou SCAF, vypukly další protesty. Vývoj v zemi se za deset měsíců
5
Nejvyšší rada ozbrojených sil (Supreme Council of the Armed Forces) Šaría představuje systém islámského náboženského práva a zabývá se jak běžnými záležitostmi života, tak i politikou a ekonomikou. 6
25
od počátku revoluce daleko neposunul, přestože v březnovém referendu přijali občané ústavní změny a byla zakázána Národnědemokratická strana. Už v létě okupovali náměstí Tahrír liberálové, socialisté, Koptové, Muslimští bratři a saláfističtí radikálové. Liberálové si nepřáli, aby se náboženství nebo armáda stala součástí politiky. V srpnu příznivci Mubaraka hrozili vypálením vězení, pokud bude exprezident odsouzen (PEROUTKA, 2011). V listopadu bylo zaznamenáno opět tisíce obyvatel v centru Káhiry, kteří se bouřili proti pomalým reformám a požadovali odchod vojenské vlády a jejího maršála Tantávího. Při protestech zemřelo i několik desítek civilistů (ČT24, 2011). Demonstranti hlásali, že nově zvolená přechodná vláda společně s vojenskou radou jsou horší než Mubarakův režim. Ke zklidnění situace nepomohlo ani odstoupení prozatímní vlády nebo posunutí prezidentských voleb o půl roku. Protestující se dožadovali okamžitého přechodu k civilní vládě. Týden před konáním prvních svobodných parlamentních voleb v Egyptě dala popud k nepokojům islámská Strana svobody a spravedlnosti, která se snažila armádu odstavit (PEROUTKA, 2011). Historicky první svobodné parlamentní volby se uskutečnily 28. listopadu 2011. V Egyptě bylo celkem 58 milionů oprávněných voličů, kteří vybírali zástupce do obou komor parlamentu. Ve volbách kandidovalo 40 politických stran a v první etapě zvítězila Strana svobody a spravedlnosti. Vojenské vedení předalo 7. prosince téhož roku prezidentské pravomoci novému předsedovi vlády Kamálovi Ganzúrímu. I ve druhém kole voleb, které proběhly 14. prosince, upevnila své vedení islamistická Strana svobody a spravedlnosti. Závěrečná fáze voleb se konala 3. ledna 2012, kde celkově zvítězila Strana svobody a spravedlnosti se 47 % hlasů, druhá v pořadí následovala islámská Strana světla s 24 %, Nová vafdistická strana dosáhla 9 % a koalice liberálních a levicových stran Egyptský blok získala 7 %. Volby rozhodly o obsazení dolní komory parlamentu, tedy Lidového shromáždění (LUK, 2012a). O obsazení horní komory parlamentu, zvané Šura, se rozhodlo ve volbách, které začaly 29. ledna 2012. Volby opět ovládly islamistické strany. Strana svobody a spravedlnosti získala 105 křesel a 45 křesel získala Strana světla. Dohromady bylo rozděleno 180 křesel v horní komoře z celkových 270. Zbývající zákonodárce jmenoval předseda SCAF maršál Husajn Tantáví (BLAUSTEIN, 2012). V dubnu téhož roku zveřejnili egyptští úředníci seznam kandidátů, kteří usilovali o post nového prezidenta. Na seznamu bylo uvedeno 13 jmen z původních 23 kandidátů. První kolo voleb se uskutečnilo 23. – 24. května. Za silné kandidáty byli 26
považováni předseda Strany svobody a spravedlnosti Mohammed Mursí, bývalý šéf Arabské ligy Amr Músa a expremiér Ahmed Šafík (BBC, 2012a). Ani prezidentské volby se neobešly bez předcházejících vln protestů. V egyptské Káhiře demonstrovali příznivci Mubárakova režimu za účelem oslabení islamistických skupin a během nepokojů bylo zraněno několik vojáků (LEYNE, 2012). Z vyhlášení konečných výsledků prvního kola prezidentských voleb vzešlo, že do dalšího kola postoupili Mohammed Mursí s 24,3 % hlasů a bývalý premiér Ahmed Šafík, kterému postup zajistilo 23,3 % hlasů. Dále komise uvedla účast v prvním kole voleb, která činila 46 %. Ve druhém kole voleb zvítězil Muhammad Mursí s 51,73 % hlasů a stal se tak 24. června 2012 novou hlavou státu (BBC, 2012b). Avšak zvolení nového prezidenta neznamenalo konec nepokojů v Egyptě. Nejrozsáhlejší protesty se uskutečnily pět měsíců od jeho zvolení na náměstí Tahrír. Důvodem pobouření bylo rozhodnutí prezidenta Mursího o přisvojení mimořádných pravomocí, což zkritizovalo i mnoho soudců, právníků a novinářů (LUK, RAI, 2012). Prezident poté dekrety, ve kterých si pravomoci přisvojil, odvolal a zároveň stanovil termín zahájení referenda o návrhu egyptské ústavy. Egypťané nakonec novou ústavu schválili, pro její prosazení hlasovalo 63,8 % zúčastněných voličů, ale volební účast byla velmi slabá, a to necelých 33 % (LUK, 2012b). V rámci druhého výročí začátku povstání proti bývalému režimu prezidenta Husního Mubáraka vyšlo do ulic v mnoha velkých městech tisíce demonstrantů. Nejméně sedm lidí v protestech zahynulo a více než 450 bylo zraněno. Kritici obvinili prezidenta Mursího ze zrady revoluce, která bývalého prezidenta sesunula. Nepokoje se odehrály ve 12 provinciích Egypta a střetávali se v nich prezidentovi příznivci a jeho odpůrci (BBC, 2013a). Od druhého výročí revoluce se Egypt stal opět dějištěm demonstrací, které byly čím dál více násilnějšího charakteru. Výjimečný stav byl vyhlášen dokonce ve třech městech u Suezského průplavu. Lidé se dožadovali změn v ústavě, ve které převažují islamisté a vytvoření vlády národní jednoty (HAB, 2013). Řádné parlamentní volby, jejichž datum konání prezident stanovil na 27. a 28. dubna 2013, vzbudily pobouření ze strany egyptských křesťanů, kteří žádali jejich odložení z důvodů oslav křesťanského svátku Velikonoc. Prezident se nakonec rozhodl volby přesunout o pět dní dříve, aby situaci uklidnil a zároveň sdělil, že nové volby budou probíhat ve čtyřech etapách od dubna do června. Avšak kvůli pochybení horní komory parlamentu, která před schválením změn týkajících se volebního zákona 27
nepředložila tento dokument Nejvyššímu ústavnímu soudu ke kontrole, byly volby odloženy. Muhammad Mursí doufal, že po skončení voleb nastane v zemi konec politické nejistoty po pádu exprezidenta (BBC, 2013b). Zůstává otázkou, jak se situace v Egyptě bude nadále vyvíjet a zda se nově zvolenému prezidentovi a vládnoucím stranám podaří situaci v zemi uklidnit. Snad obyvatelé po dvou letech od počátků revoluce konečně pocítí, že jejich požadavky ohledně sociální spravedlnosti a politické svobody jsou postupně naplňovány.
4.2 Příčiny a důsledky arabského jara v Tunisku V prosinci 2010 vypukly protesty v Tunisku, které byly zároveň předzvěstí období revolucí v celém arabském světě. Lidé toužili nahradit stávající režim, který systematicky podmiňoval zákonnost státu. Tuniská revoluce byla doprovázena snahou kontrolovat vládu, přimět ji k hlubší odpovědnosti a především zajistit, aby upravovala právní poměry pro veřejnost. Moderní přístup k islámskému politickému myšlení byl pro revoluci klíčový a vyznačuje se na rozdíl od jiných tradic islámu akceptováním politické legitimity. Základním cílem modernistického islámského politického myšlení bylo definovat, jak by měla efektivně fungovat správa věcí veřejných v souladu s právem šaría. Lidé považovali za důležité, aby islám posiloval zásadní politické hodnoty, které jsou potřebné k vybudování moderní politiky v Tunisku (FADEL, 2011). Přestože je Tunisko státem na poměrně vysoké úrovni, co se sociálně-ekonomického rozvoje týče, obyvatelé zde postrádali přítomnost občanské společnosti, která by mohla mít vliv na politickou liberalizaci. Neformální politické aktivity jasně přispěly v prosinci 2010 a následně v lednu 2011 k celostátní kampani, která nakonec vedla k revoluci proti nepopulárním a autokratickým vládcům. Revoluci spustil čin mladého prodejce zeleniny jménem Mohamed Bouazizi, který pocházel z jižní části města Sidi Bouzid, což je jedna z nejchudších oblastí Tuniska. Město se potýká s vysokou hranicí nezaměstnanosti a dalšími problémy. Místní policie mladíka zatkla a zabavila mu jeho zboží, kvůli nezaplacenému správnímu poplatku. Poté si Bouazizi stěžoval příslušnému úřadu na hrubé jednání ze strany policie, ale marně, protože tamní úředníci jeho stížnost ignorovali. Na protest proti tomuto chování úřadů a policie spáchal mladík 17. prosince 2010 sebevraždu. Mohamed Bouazizi, který se stal tváří revoluce, symbolizoval osudy milionů tuniských obyvatel. Zejména pak vysokoškolsky vzdělanou mládež, která si v zemi nemůže najít dostatečné uplatnění. 28
Sebeupálením rozpoutal Bouazizi průtrž nepokojů v Sidi Bouzid, které pokračovaly přes jižní Tunisko, až nakonec vyvrcholily v celostátní kampaň. V lidech se prohloubil politický odpor k autoritářské vládě Zin El-Abidin Ben Alího. Vláda
Ben
Alího
představovala
neustálé
kontroly občanské
společnosti
a kooptovala volební systém. Kromě neliberální politické praxe rozšiřoval Ben Alí politické programy, které vedly k občanské poslušnosti, jež občanům nedovolila svobodné rozhodování. Například v roce 2008 byl vydán pakt mládeže, který se snažil tuniské mládeži podat falešné zprávy o demokracii a politické pluralitě. Reakcí Ben Alího na prosincové povstání bylo nařízení bezpečnostním silám, aby protesty potlačily a stovky demonstrantů byly chyceny a poté uvězněny za pokus o převrat. V Tunisku byl vždy jakýkoliv druh organizované činnosti kritizující vládu přísně zakázán. I když organizátoři žádali o povolení zamýšlených protestů, úřady jejich žádosti běžně zakazovaly (CHOMIAK, 2011, s 68–77). Lidé se přesto vzbouřili a rozpoutali řadu demonstrací, které nakonec vedly k odstoupení prezidenta Ben Alího. Ten se vzdal své funkce 14. ledna 2011 a uprchl krátce poté i s rodinou do Saúdské Arábie. Ovšem jeho odvolání si v průběhu střetů mezi bezpečnostními silami a demonstranty vyžádalo desítky životů. Dalším krokem revoluce v Tunisku bylo svržení bývalého premiéra Mohammeda Gannouchího, který byl nahrazen Fouad Mebazaaou (UCDP, 2011a). Přestože byli tuniští islamisté v průběhu lednové revoluce velmi aktivní a podporovali odstranění vládnoucího režimu, do pozdějšího dění v zemi silně nezasahovali. Rašíd Ghanúší, což je představitel Ennahda7, usiloval po revoluci o propojení islamistických tendencí s demokracií. Tuniská asociace demokratických žen se zase snažila o uzpůsobení volebních kvót ve volbách právě pro ženské kandidátky (KOSTROUNOVÁ, 2011, s. 14–16). V návaznosti na arabské jaro je Tunisko prvním státem, který postavil své čelní představitele před soud. Výjimkou zůstává exprezident, který se nachází i se svojí rodinou v Saudské Arábii. Země zřejmě v budoucnu ani nesvolí k jeho vydání, přestože je na bývalého prezidenta podáno více než 180 žalob. První proces týkající se rozkrádání veřejného majetku proběhl 20. června. Obviněna byla i manželka exprezidenta Leïla Ben Alí a oběma hrozil vysoký trest odnětí svobody. Nakonec byli 7
Ennahda je politická strana v Tunisku, která se hlásí k zásadám islámu a zároveň k sociálně tržní ekonomice.
29
i ve své nepřítomnosti odsouzeni k trestu odnětí svobody na 35 let a k zaplacení pokuty, která činila 45 milionů eur. V dalším procesu byl Ben Alí souzen za nedovolené držení zbraní a drog. Soudce v tomto procesu vydal rozsudek, ve kterém odsoudil bývalou hlavu státu na dalších 15 let a šest měsíců. Otázkou zůstává, zda můžeme soudní řízení považovat za spravedlivé. Justice, která byla v minulosti napojená na čelní představitele státu, zatím ponechala většinu bývalých pohlavárů na svobodě a někteří byli dokonce zproštěni obžaloby. Po revoluci vyšel najevo celkový majetek Bena Alího v zahraničí, který dosahuje hodnot až několika miliard eur. Není proto divu, že tyto zprávy Tunisany nepotěšily a dožadují se vykonání spravedlnosti. Rovněž nebyli lidé spokojeni s porevolučním vývojem v zemi a prozatímní vládou (PLAVINOVÁ, 2011, s. 27–29). Politický program Ennahda a PDP8 vedené Nejib Chebbím propagovali sociální spravedlnost a pluralitní politický systém, jehož forma by vycházela z islamismu. V březnu roku 2011, byla Ennahda legalizována jako politická strana, která dosahovala podpory odhadem u více než 30 % voličů (CHOMIAK, 2011, s. 77–81). V Tunisku se 9 měsíců po odstoupení Ben Alího konaly první demokratické volby. Volební den byl stanoven na 23. října a samotné volby proběhly v poklidu bez větších potíží. Volební účast byla vysoká a činila téměř 70 % oprávněných voličů. V prvních svobodných volbách zvítězila podle očekávání Ennahda, získala dokonce 41,7 % hlasů. Další v pořadí následovala politická strana CPR9, která získala podporu od 13,8 % voličů a na třetím místě skončila strana Ettakatol10. Po volbách do Ústavodárného shromáždění byl stanoven termín prezidentských voleb. Novým prezidentem byl 12. prosince 2011 zvolen aktivista za lidská práva a lékař Moncef Marzouki, který žil v době vlády Ben Alího v exilu ve Francii (UCDP, 2011b). Následující rok po zvolení nového prezidenta měl být obdobím ozdravování ekonomiky, kterou revoluce silně poznamenala. Důležité bylo nalezení efektivních cest k zahraničním investorům a přijetí vládních programů zaměřených na obnovení hospodářství. Tato očekávání se však splnila jen částečně. Pokračující stávky se vládě nedařily zastavit a tím pádem oživit hlavní odvětví hospodářství. Na obnovení ekonomiky se odrazila negativně i rozpočtová krize EU, jejíž členské země jsou pro Tunisko významnými obchodními partnery.
8
PDP je zkratka pro Progresivní demokratickou stranu (Progressive Democratic Party) CPR je zkratka pro nacionalistický levicový Kongres pro republiku (Congress for the Republic) 10 Ettakatol je socialistické Demokratické fórum pro práci a svobody (Democratic Forum for Labour and Liberties) 9
30
Oproti zápornému vývoji HDP v roce 2011, můžeme označit za pozitivní jeho mírný růst o 2,7 % v roce 2012. Nepatrný, avšak velmi důležitý nárůst, byl evidován v oblastech stavebnictví, strojírenství a po revolučním propadu i v oblasti cestovního ruchu. Jedním z mnoha důvodů propuknutí protestů byla i vysoká nezaměstnanost obyvatelstva ve věku 15–29 let. V porevolučním roce se na pracovním trhu objevilo 10 000 nových pracovních míst, což je ovšem srovnatelné se situací v roce 2011. Vnitropolitická krize a s ní spjaté nejasné kroky prozatímní vlády oslabovaly tuniské hospodářství. To bylo rovněž důvodem pokračujícího sociálního napětí a násilných nepokojů v regionech, které byly těžce zasaženy vysokou nezaměstnaností, zejména v Silianě a Gafse (VELVYSLANECTVÍ ČR V TUNISU, 2013). Po uskutečnění prvních svobodných voleb se rok poté obyvatelé znovu shromáždili v centru hlavního města Tunis, aby protestovali proti vládnoucí straně, která podle nich směřuje k autoritářství. Lze konstatovat, že situace v Tunisku se neuklidnila ani po dvou letech od počátku revoluce. Novou vlnu násilných demonstrací spustila vražda jednoho z nejvýznamnějších představitelů opoziční strany v zemi Šukrího Bilajda. Tisíce Tunisanů se 6. února 2013 sešly před budovou ministerstva vnitra a dožadovalo se odstoupení vlády. I v mnoha dalších městech lidé protestovali, a to přímo před sídly strany Ennahda. Faktem zůstává, že nová ústava, která měla být vypracována do konce roku 2012 a po jejímž vydání se měly uskutečnit řádné parlamentní a prezidentské volby, není stále dokončena. Podle rozhodnutí vlády by se měly řádné volby konat v červnu roku 2013 (LUK, RAI, 2013). Můžeme tedy jen spekulovat, jakých změn se obyvatelé po volbách dočkají a zda se nově zvolenému prezidentovi a vládnoucí straně podaří situaci v Tunisku stabilizovat.
4.3 Provázanost arabského jara mezi Tuniskem a Egyptem Mezi Egyptem a Tuniskem lze v rámci revolučního období pozorovat jisté paralelní procesy. U Egypta je zřetelná návaznost na tuniský vývoj revoluce. Například týden poté, co rezignoval tuniský premiér, armáda rozpustila egyptskou vládu. Egyptská Vysoká rada ozbrojených sil nechala rozpustit státní bezpečnost krátce poté, co tak rozhodla tuniská vláda. Dalším shodujícím se krokem po vzoru Tuniska bylo rozpuštění bývalé vládní strany NDP egyptským správním soudem. Tunisko určilo datum konání všeobecných voleb a rozhodlo i o tom, že se v prvních volbách zvolí ústavní shromáždění. Poté egyptská vojenská rada stanovila datum parlamentních voleb, jejichž 31
cílem bylo zvolit způsob sepsání nové ústavy. Společným prvkem revolučního vývoje bylo také zahájení trestního stíhání proti vysoko postaveným politikům a bývalým prezidentům (HESOVÁ, 2011, s. 5). U obou států je období demonstrací považováno za úspěšné, protože jejich hlavním důvodem byl dlouholetý vládnoucí režim, který se podařilo občanům svrhnout. V prvních demokratických volbách občané rozhodli o sestavení Ústavodárného shromáždění jak v Egyptě, tak i v Tunisku. Poté se konaly prezidentské volby, ve kterých zvítězili Mohammed Mursí v Egyptě a Moncef Marzouki v Tunisku. Co se porevolučního vývoje týče, narozdíl od Egypta nebyla doposud v Tunisku vypracována a schválena nová ústava, která měla být dokončena na konci roku 2012. V obou zemích prozatím vládnou vítězné politické strany, které vzešly z prvních svobodných demokratických voleb. U moci jsou rovněž nově zvolení prezidenti, kteří společně s vládou musí zvládnout porevoluční situaci a zlepšit ekonomiku států, která v období arabského jara utrpěla silný pokles v mnoha sektorech. Pro další vývoj v daných zemích budou klíčové řádné parlamentní volby. V Egyptě proběhnou volby ve čtyřech etapách v rozmezí od dubna do června a v Tunisku plánují jejich uskutečnění na červen 2013. Aby došlo k transformaci ekonomiky ve smyslu vytváření pracovních míst, je potřeba angažovanost ze stran místních a mezinárodních podnikatelů. Lidé musí pocítit svobodu projevu a zlepšení životní úrovně, aby byly cíle revoluce naplněny. Samozřejmě je to otázka několika měsíců, možná i let, než se zemím podaří požadavky občanů zcela naplnit.
32
5 VÝVOJ TURISMU V EGYPTĚ 5.1 Ekonomika a turismus v roce 2010 Cestovní ruch je nejrychleji rostoucím odvětvím podílejícím se na HDP Egypta. Příjmy z cestovního ruchu představují druhou největší položku v celkových příjmech státu hned po zisku z vývozu ropy. V roce 2010 se cestovní ruch podílel na tvorbě HDP 5,3 %, což znamenalo mírný pokles oproti roku 2009, kdy tato hodnota činila 5,5 %. Globální finanční krize a sociální nepokoje v Egyptě ovlivnily nepříznivě cestovní ruch. Ve srovnání s rokem 2009 se v následujícím roce zvýšil příliv turistů o 17,6 % a samotný počet návštěvníků dosáhl 14,1 milionu. Celkový počet nocí, které turisté strávili v ubytovacích zařízeních, byl zaznamenán na 147,4 milionu v roce 2010. Oproti předcházejícímu roku to znamenalo nárůst o 16,5 %. Více než 75 % turistů v Egyptě pochází Evropy, především z Ruské federace, Velké Británie, Německa, Itálie a Francie. Co se týká způsobu dopravy, kterou Evropané nejčastěji volí, jedná se samozřejmě o dopravu leteckou, a to až v 89,8 % případech. Existuje mnoho důvodů, kvůli kterým zahraniční turisté navštěvují Egypt. Máme různé druhy cestovního ruchu, ať už se jedná o kulturní cestovní ruch, sportovní cestovní ruch či zdravotnickou turistiku. Ovšem rekreační turismus zde nadále dominuje a představuje přibližně 93,2 % všech zahraničních návštěv. Do cestovního ruchu bylo v roce 2010 investováno 7,8 % z celkových investic v oblasti služeb. V letech 2009–2010 tyto investice činily 4,4 miliardy EGP, z čehož 92,2 % bylo použito v soukromém sektoru. V rámci cestovního ruchu je důležité zmínit, že v tomto odvětví pracoval v roce 2010 ať přímo, či nepřímo každý osmý Egypťan (OECD, 2012, s. 356–357). V následující tabulce jsou vyčísleny hodnoty týkající se celkového počtu návštěvníků zaznamenaného v Egyptě v letech 2006–2010. Dále jsou uvedeny počty turistů za jednotlivé státy významně se podílející na cestovním ruchu v daných letech. Z tabulky vyplývá, že nejvíce se na cestovním ruchu podílejí turisté z Ruské federace. V roce 2010 navštívilo Egypt dohromady 2 856 000 Rusů. Na závěr jsou v tabulce uvedeny hodnoty představující celkové příjmy z odvětví cestovního ruchu, které byly nejvýraznější v posledním zkoumaném roce. Záměrně je poslední rok zvýrazněn, protože hodnoty zatím nejsou ovlivněny arabským jarem, které v Egyptě propuklo v lednu roku 2011. 33
Tab. 1 Vývoj počtu návštěvníků a příjmů z turismu v letech 2006–2010 Jednotky 2006 2007 2008 2009 Celkový (Miliony) 8,64 10,6 12,3 11,9 počet Ruská federace Velká Británie
2010 14,1
(Tisíce)
998
1 517
1 825
2 035
2 856
(Tisíce)
1 031
1 055
1 202
1 347
1 456
Německo
(Tisíce)
966
1 086
1 203
1 202
1 329
Itálie
(Tisíce)
786
983
1 073
1 048
1 144
Francie
(Tisíce)
372
464
587
551
599
Příjmy (Miliardy 8,13 10,3 z turismu USD) Zdroj: převzatá data z OECD a World Bank, 2012
12,1
11,7
13,6
Tabulka č. 2 zahrnuje oblasti podnikání, které v sektoru turismu působí. Je zde možné pozorovat jejich rozrůstání. V roce 2010 je kromě restaurací a kaváren zaznamenán nejvyšší počet podnikatelských jednotek u jednotlivých odvětví podnikání. Tab. 2 Vývoj počtu podniků působících v oblasti cestovního ruchu v letech 2006–2010 2006 2007 2008 2009 2010 Sektor 1 309 1 370 1 490 1 458 1 473 hotelnictví Restaurace, kavárny a 1 148 1 172 1 182 1 201 1 034 bary Cestovní 1 334 1 406 1 410 1 576 1 861 kanceláře Potápěčská 157 275 355 358 361 centra Zdroj: převzatá data z OECD, 2012
5.2 Organizace turismu Egyptské Ministerstvo cestovního ruchu je národní orgán pro politiku cestovního ruchu. Je odpovědné za vytvoření právního a regulačního rámce v souvislosti s udržitelným rozvojem cestovního ruchu. Pod jurisdikci tohoto ministerstva spadá egyptská centrála cestovního ruchu ETA11, která prostřednictvím 17-ti mezinárodních kanceláří řídí vývoj a diverzifikaci produktů cestovního ruchu. Dále pod jurisdikci ministerstva řadíme TDA12, jež si sklade za cíl zajistit co nejlepší využívání přírodních zdrojů a dosáhnout udržitelného rozvoje v rámci ochrany životního prostředí. S ministerstvem úzce 11 12
ETA je zkratka označující Egyptský úřad pro cestovní ruch (Egyptian Tourism Authority) TDA je zkratka pro Úřad pro rozvoj cestovního ruchu (Tourism Development Authority)
34
spolupracuje ETF13, která zastupuje soukromý sektor a je složena z pěti komor pracujících v oblasti cestovního ruchu. Vazba mezi ETF a Ministerstvem cestovního ruchu je ukázkou spolupráce soukromého a veřejného sektoru (OECD, 2012, s. 357–358). Graf 1 Model organizace cestovního ruchu v Egyptě
Zdroj: OECD, 2012
5.3 Porevoluční vývoj turismu v Egyptě Arabské jaro, a s ním spojené politické nepokoje, měly za následek zpomalení ekonomické aktivity v zemi a negativní dopad se projevil také v cestovním ruchu. Odvětví cestovního ruchu v Egyptě se nikdy neocitlo v takové krizi, jako právě po arabském jaru. Ve srovnání s rokem 2010 byl patrný rozdíl v počtu návštěvníků této destinace. Po dynamickém oživení cestovního ruchu v roce 2010 přišel dramatický propad. Protesty začaly 25. ledna 2011. Ceny ubytovacích zařízení a jejich obsazenost se poté ve velkých městech rapidně snížily. Ministerstvo cestovního ruchu se rozhodlo schválit prodloužení dotací na některých letištích s cílem podpořit charterové lety. I když některé cestovní kanceláře nabízely velké slevy na dovolenou v Egyptě, jiné naopak reagovaly na vzniklou situaci vytvořením jiných nabídek zájezdů na úkor Egypta (BUSINESS MONITOR INTERNATIONAL, 2012, s. 11). 13
ETF je označení pro Federaci egyptského cestovního ruchu (Egyptian Tourism Federation)
35
Údaje týkající se turismu ukázaly, že v 1. a 2. čtvrtletí roku 2011 se počet turistů snížil nejméně o 40 %, což vedlo ke ztrátě příjmů ve výši 3,6 miliardy USD ve srovnání s výnosy z 1. pololetí roku 2010. Jak plynuly měsíce, tak se zmírňoval i pokles návštěvníků. V únoru roku 2011 byl zaznamenán úbytek turistů o 80 %, o 60 % v březnu, o 35 % v dubnu, o 40 % v květnu, o 28 % v červnu a o 26 % v červenci. Konečný počet turistů byl v závěru roku 2011 o 32,6 % menší než v roce předcházejícím a v rámci tržeb představoval tento pokles návštěvníků celkový úbytek o 31,6 %. Vláda poté začala plně podporovat soukromý sektor v daném odvětví a snaží se stále vytvářet pozitivní prostředí pro zahraniční investice. Současná vládní politika zajišťuje účast země ve významných mezinárodních veletrzích v oblasti turismu a snaží se zajistit spolupráci se zahraničními partnery a mezinárodními organizacemi za účelem podpory růstu cestovního ruchu. Egypt se zúčastnil například Mezinárodního dne cestovního ruchu, který se konal 27. září 2011 v Asuánu (OECD, 2012, s. 356). Rok po revoluci se ukázalo, že cestovní kanceláře postupně přesvědčují cestující, že je opět bezpečné vrátit se do země. Egyptské ministerstvo cestovního ruchu vykázalo téměř 20% nárůst příjezdů oproti roku 2011. Od ledna do září roku 2012 bylo evidováno celkem 8,8 milionů zahraničních příjezdů. Ovšem Egypt je stále daleko za čísly z roku 2010, kdy zemi navštívilo 14,1 milionu turistů (INTERNATIONAL BUSINESS TIMES, 2012, s. 2). Jak již bylo zmíněno, revoluční a porevoluční události zapříčinily ztrátu zájmu turistů a silně ovlivnily také podíl turismu na tvorbě HDP. Turistický průmysl je jedním z nejdůležitějších sektorů ekonomiky a i přes negativní dopady způsobené arabským jarem tvoří 11 % HDP. Mezi roky 2011–12 byl zaznamenán propad podílu turismu na tvorbě HDP ve výši 5,9 %. Tento sektor zaměstnává až 2,8 milionu Egypťanů. Ministr cestovního ruchu zhodnotil v lednu 2013 situaci loňského roku. Přestože se v kalendářním roce 2012 zvýšily o 13 % výnosy z turistického ruchu, tak je daná částka o 23 % menší než v roce 2010. Co se týká českých turistů, do Egypta jich podle pražského letiště v roce 2012 odletělo celkem 208 272, což znamenalo nárůst proti předcházejícímu roku 2011, kdy do Egypta zavítalo 158 674 Čechů (BUSSINESINFO, 2013a). V následující tabulce jsou shrnuty nejpodstatnější ukazatele turismu, tedy celkový počet turistů v daných letech a celkové příjmy z tohoto odvětví v USD. Z tabulky je znát, že v rámci tržeb byl na tom Egypt nejlépe v roce 2010 a poté následovala ztráta. Je otázkou, jak se bude situace vyvíjet v roce 2013. Dále jsou v tabulce zmíněny počty 36
nocí strávených turisty v dané zemi. Tučně je zde zvýrazněn revoluční a porevoluční vývoj těchto ukazatelů. Tab. 3 Vývoj počtu turistů a příjmů z cestovního ruchu v letech 2008–2012 Jednotky 2008 2009 2010 2011 Celkový (Miliony) 12,3 11,9 14,1 9,5 počet Celkový počet nocí
(Miliony)
127,371
123,383
2012 11,0
136,370
124,571
131,768
13,6
9,3
10,5
Příjmy z (Miliardy 12,1 11,7 turismu USD) Zdroj: převzatá data z World Bank a Business Info, 2012
Za pozitivní můžeme označit nejnovější dostupné statistiky agentury CAMPAS. Podle statistik navštívilo Egypt v únoru 2013 celkem 845 000 turistů, což znamená o 12 % více, než tomu bylo v únoru 2012, kdy do Egypta přijelo 753 000 návštěvníků. Dále ministerstvo cestovního ruchu uvedlo, že v březnu se opět zvýšil počet turistů a zatím lze konstatovat 15% průměrný růst počtu návštěvníků za 1. čtvrtletí 2013. Ministerstvo také
uvedlo, že se navyšuje i průměrná délka pobytu, kterou turisté v zemi stráví (BADAWI, 2013).
5.4 Cestovní agentury, konkurenceschopnost a vzdělávací programy v rámci podpory turismu Cestovní kanceláře se v roce 2013 snaží nalákat turisty na atraktivní ceny zájezdů, navíc Ministerstvo cestovního ruchu plánuje otevřít některé doposud nepřístupné hrobky v Gíze. Mezi takové patří hrobka královny Meresankh III. V nabídkách cestovních agentur se znovu objevují poznávací trasy po údolí Nilu, které zahrnují Káhiru a okolí, dále Alexandrii, Luxor a Asuán s protažením k súdánským hranicím, včetně oblíbených plaveb po Nilu. Dále se cestovní kanceláře připravují na příliv turistů z Japonska, protože přepravní kapacita leteckého spojení mezi Káhirou a Tokiem byla zdvojnásobena. Agentury posílily charterové lety, které dopravují návštěvníky z Evropy přímo do letovisek Hurgada a Marsa Alam. Obavy ze strany turistů plynuly z kampaní Muslimského bratrstva, které hovořily například o vyhrazení pláží pouze pro muže a zvlášť pro ženy. Ministr cestovního ruchu ovšem tyto návrhy kategoricky odmítl (ČTK, 2013). Pro Egypt představují turisté z Ruské federace největší zdroj příjmů. Po uklidnění politické situace se rozhodly egyptské orgány v oficiální žádosti požádat 37
Ministerstvo zahraničních věcí v Moskvě, aby ruské cestovní kanceláře obnovily zájezdy a spolupracovaly s nimi v rámci společné strategie pro podporu turismu (ASK ALADDIN, 2013). Egypt doufá, že se mu podaří svůj potenciál v cestovním ruchu posílit a do roku 2017 vydělat vytyčených 25 miliard USD. Na konferenci Arabian Hotel Investment předložil egyptský ministr plán týkající se přilákání turistů, zaměřený na návštěvníky z Japonska, Ruska a Číny. Egypt plánuje snížení letištních poplatků, rozsáhlé turistické kampaně sponzorované výrobním sektorem a zaměří se na ekoturistiku v Šarm aš-Šajchu. Na podporu cestovního ruchu byl dokonce zřízen soukromý fond, z něhož se financují reklamní kampaně v daném odvětví (TOURISMREWIEV, 2012a). Ministerstvo kultury společně se soukromými a veřejnými institucemi sponzorovaly zahájení Egyptského a evropského filmového festivalu v Luxoru. Tento festival vyzdvihnul potenciál Luxoru, který návštěvníkům z celého světa stále nabízí množství historických památek (TOURISM-REWIEV, 2012b). Mezery v konkurenceschopnosti jsou hlavně zaznamenány v oblasti související s investicemi do infrastruktury, dále v rozvoji lidských zdrojů a v ochraně životního prostředí. Vláda přijala krátkodobé a dlouhodobé korekční opatření k posílení konkurenceschopnosti země. Například, v reakci na identifikované mezery v oblasti rozvoje lidských zdrojů Ministerstvo cestovního ruchu spolupracuje s ETF a vytváří vzdělávací programy ke zlepšení dovedností všech pracovníků v odvětví turismu. Ministerstvo cestovního ruchu také zahájilo spolupráci s Ministerstvem školství týkající se rozvoje technického vzdělávání. Některé programy byly zahájeny ještě před vypuknutím arabského jara, tedy v roce 2010. Byl to například program Moderní řízení v oblasti potravin a nápojů. Ve vztahu k životnímu prostředí došlo ke zvýšení povědomí o potřebě čistoty životního prostředí. V rámci udržitelné strategie cestovního ruchu plánuje Egypt zvýšit výnosy z turismu, a to až o 30% v roce 2020. V současné době je průměrná cena, kterou zaplatí turisté za noc v ubytovacích zařízeních 85 USD. Cílem strategie je tedy dosáhnout částky 110 USD za noc v roce 2020. Ke zvládnutí této strategie je potřeba zvládnout mnoho problémů, se kterými se země potýká, od vytváření dostatku produktivních pracovních míst, až po zmírnění chudoby. Vláda Egypta podniká kroky k vytvoření příznivého právního prostředí na podporu investic do odvětví cestovního ruchu. Dále má vláda stanovený cíl týkající se modernizace infrastruktury. Soubor cílů byl vyvinutý tak, aby zajistil v rámci turismu bezpečný a snadný přístup ke službám ze strany 38
návštěvníků a aby došlo ke zkvalitnění těchto služeb. Existuje mnoho mezinárodních a vnitrostátních vzdělávacích a školicích programů s cílem zvýšení kvality pohostinství. Také Egypt má svůj rozvojový projekt v oblasti cestovního ruchu, jehož cíle jsou například: 1) Zlepšit dovednosti zaměstnanců a zajistit lepší úroveň služeb a bezpečnost potravin. 2) Poskytovat odborné vzdělávací programy v souladu s nejlepší mezinárodní praxí. 3) Vytvořit oddělení pro rozvoj lidských zdrojů, které by mělo na starosti školení velkého počtu zaměstnanců, a to v krátkém období a s minimálními náklady podle mezinárodních standardů. 4) Zavést program ke zlepšení dohledu na manažerské dovednosti uplatňované v hotelech a restauracích. 5) Rozvíjet spolupráci ETF s Ministerstvem cestovního ruchu v rámci vytváření zaměstnaneckých příležitostí. (OECD, 2012, s. 358–360)
39
6 VÝVOJ TURISMU V TUNISKU 6.1 Ekonomika a turismus v roce 2010 Ve srovnání s jinými africkými státy a zeměmi arabského světa si Tunisko stále drží přední místa v návštěvnosti. Mezi přímořská letoviska, která jsou pro turisty nejlákavější, patří: Monastir, Mahdia, Djerba, Hammamet, Nabeul a Tabarka a Sousse. Bohužel však vlivem neklidné politické situace došlo na přelomu roku 2010–2011 ke zhoršení bezpečnosti ve městech, která oplývají kulturními památkami, jako například hlavní město Tunis. Arabské jaro a s ním spojené pouliční protesty přímo nezasáhly zmiňovaná přímořská letoviska, avšak politická nestabilita v zemi měla dopad na cestovní ruch, a to právě z důvodu špatné bezpečnostní situace v některých turisticky významných městech (BUSSINESINFO, 2013b). Sektor turistiky představuje odvětví, kterému tuniská vláda přikládá stále větší význam. Cestovní ruch se na tvorbě HDP podílí 7% a patří k rozvíjejícím se odvětvím tuniské ekonomiky. Zkoumaný sektor je důležitý i z hlediska vytváření pracovních pozic. V roce 2010 vykázal počet zahraničních turistů v porovnání s rokem 2009 stagnaci. Přestože počet návštěvníků zůstal téměř stabilní, příjmy z cestovního ruchu zaznamenaly propad o 7,5 %. Více než 50 % turistů, kteří do Tuniska zavítají, pochází z Evropy a jako nejčastější způsob dopravy využívají dopravu leteckou. S výjimkou turistů z Ruské federace, Francie a Velké Británie došlo u zbývajících evropských zemí v roce 2010 k poklesu počtu návštěvníků Tuniska. Co se týká množství strávených nocí turisty v této destinaci, vyšplhal se jejich počet celkem na 36,2 milionu. Což na druhou stranu představovalo nárůst oproti roku 2009 o 4,3 %, znamená to tedy, že turisté své pobyty volili delší. Stejně jako tomu bylo v případě Egypta, i v Tunisku je nejvyhledávanější rekreační typ turismu, ovšem velmi se zde rozvíjí zdravotnický a kulturní cestovní ruch. Objem investic určených pro rozvoj turismu se v roce 2010 zvýšil o téměř 22 % oproti loňskému roku (CENTRAL BANK OF TUNISIA, 2010, s. 6). V nadcházející tabulce jsou zobrazeny hodnoty vyjadřující celkový počet návštěvníků evidovaných v Tunisku v letech 2006–2010. Dále jsou zde vyčísleny hodnoty týkající se množství turistů z vybraných evropských států, jež se významně na cestovním ruchu podílejí. Z tabulky je znát, že nejvíce se na turismu podílejí obyvatelé Francie, v roce 2010 navštívilo Tunisko dokonce 1 385 000 Francouzů. Celkové příjmy 40
z námi zkoumaného odvětví můžeme vidět v závěru tabulky. V roce 2010 vykazovaly příjmy nižší hodnotu než v předcházejících dvou letech. Tento rok je v tabulce zvýrazněn tučně, protože jej můžeme považovat za období, které ještě není zcela ovlivněno arabským jarem, neboť vlny protestů spustila nešťastná sebevražda mladého prodejce zeleniny, která se stala 17. prosince 2010. V následujícím roce protesty pokračovaly a výrazně poté ovlivnily rozvoj cestovního ruchu. Tab. 4 Vývoj počtu návštěvníků a příjmů z turismu v letech 2006–2010 Jednotky 2006 2007 2008 2009 Celkový (Miliony) 6,55 6,76 7,05 6,901 počet Ruská federace Velká Británie
2010 6,903
(Tisíce)
112
141
161
127
188
(Tisíce)
351
313
255
276
354
Německo
(Tisíce)
547
514
522
484
458
Itálie
(Tisíce)
464
445
445
384
353
Francie
(Tisíce)
1 235
1 335
1 395
1 345
1 385
Příjmy (Miliardy 3,0 3,37 3,9 3,52 z turismu USD) Zdroj: převzatá data z Institut National de la Statistique a World Bank, 2010
3,48
V níže zpracovaném grafu je zobrazen vývoj počtu ubytovacích zařízení a jejich kapacit zaznamenaných v Tunisku v letech 2006–2010. Je patrné, že počet hotelových komplexů v přímořských letoviscích se téměř každý rok zvyšoval a s ním i jeho kapacity. Z grafu vyplývá, že v roce 2010 měly hotelové komplexy k dispozici 241 528 lůžek. Graf 2 Vývoj počtu ubytovacích zařízení a jejich kapacit v letech 2006–2010 Vývoj počtu ubytovacích zařízení 2010
856
2009
856
2008
836
2007
834
2006
826
Vývoj kapacit ubytovacích zařízení 241 528 239 890 238 495 235 727 231 838
Zdroj: Vlastní zpracování, převzatá data z Institut National de la Statistique, 2010
41
6.2 Organizace turismu Národním orgánem pro politiku cestovního ruchu Tuniska, jehož hlavním úkolem je vypracovávat právní rámce ve spojitosti s udržitelným rozvojem daného odvětví, je právě Ministerstvo cestovního ruchu. Pod ministerstvem působí úřad ONTT14, který má právní subjektivitu. Cílem ONTT je vytvářet strategie pro rozvoj turismu, dále regulovat a kontrolovat cestovní ruch a zajišťovat školení. Součástí ONTT je 11 regionálních odborů cestovního ruchu a 17 tuniských kanceláří působících v příslušném oboru (PORTAIL DU TOURISME, 2013). Pod jurisdikci ministerstva spadá agentura AFT15, která vznikla za účelem efektivního využívání přírodních zdrojů, a tím se zároveň snaží dosáhnout udržitelného rozvoje v rámci ochrany životního prostředí (AGENCE FONCIÈRE TOURISTIQUE, 2012). S ministerstvem také spolupracuje organizace FTH16, která se zabývá klíčovými otázkami v oblasti pohostinství a předkládá doporučení a návrhy týkající se provozování ubytovacích služeb (FÈDÈRATION TUNISIENNE DE L'HÔTELLEIRE, 2012). V soukromém sektoru působí vedle FTH federace FTAV17 organizující činnosti tuniských cestovních kanceláří. Pod tuto federaci spadá dohromady 650 cestovních kanceláří (FÈDÈRATION TUNISIENNE DES AGENCES DE VOYAGES, 2012). Na níže uvedeném obrázku vidíme model organizace cestovního ruchu Tuniska, kde je znázorněna spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem v odvětví turismu. Graf 3 Model organizace cestovního ruchu v Tunisku Public
Private
ONTT
11 Tourism regional department 17 Tunisian tourist office
Ministry of tourism AFT
FTH
8 Regional department
FTAV
5 Regional department
4 Regional department
Zdroj: Vlastní zpracování, převzatá data z OECD, 2010
14
ONTT znamená v překladu Tuniský národní úřad pro cestovní ruch (Office National du Tourisme Tunisien) 15 AFT je označení pro organizaci zabývající se využíváním přírodních zdrojů (Agence Foncière Touristique) 16 FTH je zkratka pro Federaci tuniského pohostinství (Fédération Tunisienne de l'Hotellerie) 17 FTAV představuje označení pro Federaci tuniských cestovních kanceláří a agentur (Fédération Tunisienne des Agences de Voyages)
42
6.3 Porevoluční vývoj turismu v Tunisku Protesty, které se v Tunisku odehrály v prosinci roku 2010, pokračovaly i v následujícím roce a způsobily silné ztráty v mnoha ekonomických sektorech. Odvětví turismu bylo politickými nepokoji zasaženo v mnoha směrech. V I. čtvrtletí roku 2011 byl zaznamenán pokles zahraničních návštěvníků o téměř 42 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, kdy do země přicestovalo 927 000 turistů. Menší návštěvnost destinace byla evidována nejvíce ze strany Evropanů. Konkrétně zemi navštívilo o 58 % méně Němců a o 50 % méně Italů, Francouzů a také Britů. Příjmy z cestovního ruchu za I. čtvrtletí roku 2011 vykazovaly 48 % ztrátu oproti předcházejícímu roku (CENTRAL BANK OF TUNISIA, 2011a, s. 4). Hlavní ukazatele cestovního ruchu se snižovaly i v dalších měsících. Počet nocí, jež turisté strávili v ubytovacích zařízení, klesl v červnu revolučního roku dokonce o 76 % oproti stejnému měsíci v roce 2010. Záznamy zachycující počet zahraničních turistů obsahovaly o 1,8 milionu návštěvníků méně za I. pololetí roku 2011 a oblíbená přímořská letoviska vykazovala výrazné ztráty (CENTRAL BANK OF TUNISIA, 2011b, s. 5). Ke konci léta byla obsazenost hotelů o polovinu menší, než tomu bylo v loňské sezóně. Řada hotelů kvůli obrovským ztrátám zastavila svoji činnost a byla nucena propustit několik zaměstnanců. Co se týká přímé zaměstnanosti, ztratil sektor cestovního ruchu od počátku roku dohromady 22 319 pracovníků. Po neúspěšné letní sezóně se ministerstvo snažilo podporovat kulturní cestovní ruch a saharskou turistiku. Více než rok po vypuknutí revoluce se začala situace v oblasti cestovního ruchu zlepšovat a cestovním kancelářím se dařilo prodávat více zájezdů. Za pozitivní lze vnímat nárůst o 80 % v počtu strávených nocí turisty v hotelových komplexech, evidovaný za prvních pět měsíců roku 2012. Počet návštěvníků ze zahraničí rostl každým měsícem a s ním se zároveň zvyšovaly také příjmy z daného odvětví (KALBOUSSI, 2011). Českých turistů, kteří v roce 2011 přicestovali do Tuniska, bylo asi 67 188. Což ve srovnání s předcházejícím rokem, tedy před revolucí, znamenalo pokles návštěvnosti o 12,4 %. V následující tabulce lze vidět změny hodnot v letech 2008–2012 týkajících se příjmů z turismu, množství strávených nocí turisty v letoviscích a konečný počet turistů. Z tabulky vyplývají obrovské ztráty ve všech třech položkách, zejména mezi lety 43
2010–2011. Je evidentní, že se situace rok po revoluci zlepšila, přesto odvětví turismu stále tápe za dosaženými hodnotami před arabským jarem. Tab. 5 Vývoj počtu turistů a příjmů z cestovního ruchu v letech 2008–2012 Jednotky 2008 2009 2010 2011 Celkový (Miliony) 7,05 6,901 6,903 4,785 počet Celkový počet nocí
(Miliony)
35,049
31,557
32,136
20,637
Příjmy z (Miliardy 3,9 3,52 3,48 2,53 turismu USD) Zdroj: převzatá data z World Bank, Business Info a Portail du Tourisme, 2013
2012 5,44
29,956
3,17
Přes určité zlepšení politické nestability v Tunisku se stát stále snaží turisty nalákat zpět. Nejnovější statistiky zveřejněné Národním úřadem tuniského cestovního ruchu vykazují pokles příjmů za první čtvrtletí roku 2013 o 4,2 % ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. Rovněž počet návštěvníků nepřesáhl hodnot, kterých bylo dosaženo v prvním čtvrtletí roku 2012. Francouzský trh cestovního ruchu, který byl pro Tunisko jeden z nejvýznamnějších zdrojů příjmů, se nedokázal prozatím vrátit na úroveň předrevolučních let. Hlavním cílem Ministerstva cestovního ruchu je obnovit obraz Tuniska jako bezpečné a pohostinné země (ASHARG, 2013).
6.4 Cestovní agentury, konkurenceschopnost a vzdělávací programy v rámci podpory turismu Cestovní agentury se podobně jako tomu bylo i v Egyptě snaží nalákat zahraniční turisty na atraktivní ceny zájezdů. Rozšiřují turistické balíčky týkající se kulturních památek a dalších možností výletů. Ministerstvo cestovního ruchu zahájilo několik propagačních kampaní v různých zahraničních trzích na podporu turismu. Tunisko se rozhodlo pomocí kontroverzní kampaně přilákat turisty z Británie a dalších evropských zemí. Tato reklamní kampaň byla založena na faktu, že Tunisko není nebezpečné a situace je zde stabilnější. Slogan, který bylo možné vidět na londýnských autobusech, zněl následovně: „V Tunisku prý s lidmi nezacházejí v rukavičkách.“ Komentář je umístěn k obrázku muže, který masíruje ženu viz Příloha 3. Další slogan zní: „Tunisko je prý v troskách“ a je zobrazen u fotografie archeologického naleziště. Kampaně se tedy snaží ukázat, že situace v Tunisku je klidnější, avšak slogany se neobešly bez kritiky ze strany médií (TOURISM-REWIEV, 2011). 44
Mezi africkými zeměmi zaujímá Tunisko v oblasti turistiky 1. místo podle indexu konkurenceschopnosti. Mezi arabskými zeměmi je potom na 2. místě hned za Spojenými arabskými emiráty. Tabulka 6 vyobrazuje postavení Tuniska v celosvětovém měřítku v dané oblasti v roce 2010. Dále můžeme vidět umístění ostatních afrických a arabských zemí včetně Egypta, který je zde spolu s Tuniskem záměrně zvýrazněn. Tab. 6 Postavení cestovního ruchu Tuniska v celosvětovém měřítku v roce 2010 Země Postavení Spojené arabské emiráty 18. Tunisko 34. Katar 36. Bahrajn 47. Maroko 52. Egypt 58. Alžírsko 93. Zdroj: převzatá data z Bussinies Info, 2012
Po revoluci se tuniská vláda snaží vytvářet opatření, která by vedla ke zlepšení infrastruktury a usiluje o lepší společenské a politické prostředí. Vláda také pokračuje v iniciativách na podporu zahraničních investic. Přímé zahraniční investice již zaznamenaly v porevolučním vývoji nárůst o 24,1 % a prostřednictvím nich se podařilo vytvořit celkem 7501 nových pracovních míst, což by mohlo vést ke zmírnění sociálních nepokojů. Růst tuniského leteckého odvětví by měly zajistit dohody s mnoha evropskými národy o letecké dopravě. Tunisko se zaměřuje na zdravotní cestovní ruch a zajišťuje přístup k levným, ale přesto vysoce kvalitním zdravotnickým službám. Příkladem jsou luxusní rezidence pro rodinné příslušníky s širokou nabídkou procedur s cílem uspokojit rostoucí požadavky turistů v oblastech zdraví a wellness. Tunisko zajišťuje stejně tak jako Egypt vzdělávací programy na podporu a rozvoj turismu. Jednotlivé programy mají za úkol nejen zefektivnit úroveň služeb, ale i schopnosti zaměstnanců. (TRADE ARABIA, 2013).
45
7 KOMPARACE VÝVOJE TURISMU V EGYPTĚ A TUNISKU PO ARABSKÉM JARU Arabské jaro mělo podle očekávání negativní dopad na cestovní ruch studovaných zemí. Negativní dopad je identifikován ve smyslu úbytku turistů, což se následně odráží ve výši příjmů z daného sektoru. V rámci komparace vývoje cestovního ruchu po revoluci je patrnější větší úbytek turistů v Egyptě oproti Tunisku. V roce 2011 byl v Egyptě zaznamenán pokles zahraničních návštěvníků o 31,6 %, zatímco v Tunisku o 30,7 %. Co se týká příjmů z cestovního ruchu, byly prokazatelnější ztráty taktéž v Egyptě. Celkové výnosy z turismu zde byly nižší o 32,6 % a v Tunisku tato položka vykazovala ztrátu o 27,3 %. Můžeme konstatovat, že výsledky se o mnoho procent mezi těmito státy neliší. V následujícím grafu jsou zobrazeny výsledky před vypuknutím arabského jara a jeho dopad na oblast turismu, který byl u obou zemí znatelný. Graf 4 Dopad arabského jara na turismus v Egyptě a Tunisku Celkové příjmy v USD (Miliardy) - Egypt
Celkové příjmy v USD (Miliardy)- Tunisko
Počet turistů (Miliony)- Egypt
Počet turistů (Miliony) - Tunisko 9,3
2011
2,53 9,5 4,785 13,6
2010
3,48 14,1 6,903
Zdroj: Vlastní zpracování z dat World Bank, Business Info a Portail du Tourisme, 2013
Rok po rozpoutání revoluce se v obou státech politická situace zklidnila a společně s ní se začala ekonomika postupně ozdravovat. Sektor cestovního ruchu vykázal v roce 2012 významný růst ve všech jeho měřitelných položkách. Výrazněji vzrostly výnosy z turismu v Tunisku, a to o 25,2 %. Egyptskému cestovnímu ruchu se zvýšily příjmy o 12,9 %, což je při srovnání s Tuniskem pouze poloviční navýšení. Dále se podařilo nalákat oběma státům více zahraničních návštěvníků. Přestože byl v této oblasti úspěšnější Egypt, u něhož se prokázal nárůst turistů o 15,8 %, na příjmech se to 46
neodrazilo. Do Tuniska se v tomto roce podívalo o 13,7 % více zahraničních cestovatelů. V níže zpracovaném grafu je k vidění porevoluční vývoj turismu obou států. Z grafu vyplývá, že Tunisko i přes menší nárůst turistů skutečně dosáhlo výraznějšího vzrůstu výnosů. Graf 5 Porevoluční vývoj turismu v Egyptě a Tunisku v letech 2011–2012 Celkové příjmy v USD (Miliardy) - Egypt
Celkové příjmy v USD (Miliardy)- Tunisko
Počet turistů (Miliony)- Egypt
Počet turistů (Miliony) - Tunisko 10,5
3,17
2012
11 5,44 9,3
2011
2,53 9,5 4,785
Zdroj: Vlastní zpracování z dat World Bank, Business Info a Portail du Tourisme, 2013
Z uvedených dat je patrné, že se rok po revoluci daří poskytovatelům rekreačních služeb nalákat turisty zpět do těchto zemí. Uskutečněné kampaně v rámci podpory a rozvoje turismu byly úspěšné pro oba státy, protože v roce 2012 se celkové příjmy i příliv turistů ze zahraničí značně zlepšily. Je třeba dodat, že nejen cestovní agentury, ale i Ministerstva cestovního ruchu daných zemí se význačně podílela na obnovení turistického odvětví. Metody, prostřednictvím kterých se snaží cestovní kanceláře prodávat více zájezdů do těchto destinací, se v podstatě neliší. Kanceláře nabízejí potencionálním zákazníkům atraktivní ceny zájezdů a rozšiřují možnosti výletů za kulturně-historickými památkami. Je důležité říct, že i přes pozitivní výsledky z roku 2012, nedosahuje cestovní ruch obou zemí takových hodnot, jako tomu bylo před arabským jarem. Proto je potřeba ještě více posílit kampaně podporující cestovní ruch a zefektivnit vzdělávací programy v rámci rozvoje turismu.
47
8 ZÁVĚR Hlavním smyslem této bakalářské práce bylo analyzovat vývoj turismu ve vybraných zemích se zaměřením na situaci po arabském jaru a na základě získaných poznatků provést komparaci. Podstatou práce bylo vyvrácení či potvrzení předpokladu, že arabské jaro mělo negativní dopad na cestovní ruch ve smyslu úbytku turistů. Díky srovnání výsledků týkajících se porevolučního vývoje turismu v Egyptě a Tunisku byly vyvozeny společné prvky a rozdíly, kterými se obě země snaží přilákat turisty zpět. V kapitole Metodika práce jsou zpracovány literární rešerše z oblasti geografie a druhů turismu. Kapitola zahrnuje také podrobný popis selektivních, realizačních a lokalizačních předpokladů pro vývoj turismu v Egyptě a Tunisku. Obě země můžeme charakterizovat
jako
turisticky
vysoce
atraktivní.
Státy
oplývají
mnoha
kulturně-historickými památkami, z nichž jsou některé zařazeny v seznamu UNESCO. Následující kapitola je věnována arabskému jaru a obsahuje jeho příčiny a důsledky. U obou států byly příčiny vzniku demonstrací velmi podobné. Hlavním důvodem byl dlouholetý vládnoucí režim, který se podařilo občanům Egypta i Tuniska svrhnout. Období revolucí je tedy považováno za úspěšné, ovšem svrhnutí režimu a následné demokratické volby s sebou nesly mnoho dalších nepokojů. V obou zemích prozatím vládnou vítězné politické strany, které vzešly z prvních svobodných demokratických voleb. Nyní musí nově zvolené vlády uklidnit porevoluční situaci a snažit se posílit ekonomiku států, která v období arabského jara utrpěla silný pokles v mnoha sektorech. V rámci kapitol Vývoj turismu v Egyptě a Vývoj turismu v Tunisku jsou zpracována data týkající se následujících oblastí: vývoj turismu před vypuknutím arabského jara, dále organizace samotného turismu, porevoluční vývoj turismu a způsoby, kterými se snaží oba státy nalákat turisty zpět. Práce je zaměřena na situaci po arabském jaru, a proto je jí dále věnována kapitola, kde je provedena komparace vývoje turismu v Egyptě a Tunisku právě po uskutečněných protestech. Předpoklad, že arabské jaro mělo negativní dopad na cestovní ruch studovaných zemí ve smyslu úbytku turistů lze potvrdit, neboť byl prokázán velký pokles návštěvníků. Zahraniční turisté neprojevovali po revoluci příliš velký zájem o tyto destinace, což způsobilo silné ztráty. Egypt zaznamenal pokles zahraničních návštěvníků o 31,6 % a Tunisko o 30,7 %. S počtem turistů jsou úzce spjaty samozřejmě i příjmy z tohoto odvětví, tudíž obě země přišly o část zisku z cestovního ruchu. Konkrétně to bylo v případě Egypta o 32,6 % a v případě Tuniska byla evidována 27,3% ztrátovost. Ze závěrečné komparace byly 48
dále vyvozeny poznatky charakterizující rozdíly v úspěšnosti zemí nalákat turisty zpět. V tomto směru se lépe dařilo Egyptu, protože rok po revoluci dokázal zvýšit návštěvnost destinace o 15,8 %, zatímco u Tuniska byl nárůst o 13,7 %. I přesto však Tunisko dokázalo zvýšit své příjmy z cestovního ruchu o 25,2 %, čemuž se Egypt zdaleka nepřiblížil, neboť zde vzrostly výnosy o 12,9 %. Metody, kterými se státy snažily posílit odvětví cestovního ruchu, se v podstatě nelišily. Ministerstva cestovního ruchu financovala programy určené pro rozvoj cestovního ruchu a cestovní kanceláře nabízely atraktivní ceny zájezdů do těchto destinací.
Ministerstva obou států dále zahájila několik propagačních kampaní v
různých zahraničních trzích na podporu turismu. Cílem kampaní bylo poukázat na to, že je situace v Egyptě i Tunisku klidnější a stabilnější, a proto se turisté nemusí obávat o své bezpečí. Vlády studovaných zemí zároveň podnikají kroky k vytvoření příznivého právního prostředí na podporu investic do odvětví cestovního ruchu. Egypt i Tunisko mají dále stanovené cíle týkající se například modernizace infrastruktury nebo zavádění školicích programů s účelem zvýšení kvality pohostinství. Je velmi důležité, aby státy v udržitelných strategiích pokračovaly co nejefektivněji, aby mohly plnit své plány v rámci přílivu turistů a zvýšení příjmů z cestovního ruchu.
49
9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie BURIAN, M., RYGLOVÁ, K., VAJČNEROVÁ I. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 216 s. ISBN 978-80-2474039-3.
HAMARNEH, I. Geografie turismu. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-4430-8. HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2006. 224 s. ISBN 80-7168-948-3. JANDOUREK, J. Průvodce sociologií. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2397-6.
MAGI, G., FABBRI, P. Art and History: Tunisia. Casa Editrice Bonechi, 2008. 128 s. ISBN 88-4762-177-1.
Organisation for Economic Co-operation and Development. OECD Tourism Trends and Policies 2012. Paris: OECD publishing, 2012. 426 s. ISBN 978-92-64-17755-0. PALATKOVÁ, M. Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3750-8. PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J. Ekonomika turismu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 208 s. ISBN 978-80-247-3748-5. SCARE, CH. Sedmdesát divů světa: Osudy slavných stavebních památek. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Slovart, 2000. 306 s. ISBN 80-7209-190-5. TITTELBACHOVÁ, Š. Turismus a veřejná správa. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 200 s. ISBN 978-80-247-3842-0. 50
Dokumenty a studie v elektronické podobě BREISINGER, C., AL-RIFFAI, P., ECKER, O. Economics of the Arab awakening. [online]. International Food Policy Research Institute, 2011. [cit. 2013-02-27]. Dostupné z:
BUSINESS MONITOR INTERNATIONAL. Egypt tourism report 2012. [online]. Business Monitor International, 2012. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z:
CENTRAL BANK OF TUNISIA. The economic situation periodical. [online]. Central Bank of Tunisia, 2010. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z:
CENTRAL BANK OF TUNISIA. The economic situation periodical. [online]. Central Bank of Tunisia, 2011a. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z:
CENTRAL BANK OF TUNISIA. The economic situation periodical. [online]. Central Bank of Tunisia, 2011b. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: CESTOVNÍ AGENTURA TOURIA. Egypt. [online]. Touria, 2013a. [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: CESTOVNÍ AGENTURA TOURIA. Tunisko. [online]. Touria, 2013b. [cit. 2013-0403]. Dostupné z: ČERBA, O. Geografie cestovního ruchu. [online]. Fakulta aplikovaných věd, 2005. [cit. 2013-03-26]. Dostupné z:
51
FADEL, M. Modernist Islamic Political Thought and the Egyptian and Tunisian Revolutions of 2011. [online]. Canada: University of Toronto, Faculty of Law, 2011. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z:
CHOMIAK, L. The making of a revolution in Tunisia. [online]. BRILL, 2011. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z:
INSTITUT NATIONAL DE LA STATISTIQUE. Annuaire statistique de la Tunisie 2006-2010. [online]. Institut National de la Statistique, 2010. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z:
INTERNATIONAL BUSINESS TIMES. One Year on Since Arab Spring Egypt Tourism Rebounds. [online]. International Business Times, 2012. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z:
RASHED, M. A., EL AZZAZI, I. The Egyptian revolution: A participant's account from Tahrir Square. [online]. Anthropology Today, 2011. [cit. 2013-03-05]. Dostupné z:
UCDP.
Timeline
Arabian
spring.
[online].
Uppsala
University,
2011a.
[cit. 2013-03-19]. Dostupné z:
UCDP. The Tunisian Uprising. [online]. Uppsala University, 2011b. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z:
52
Tištěná a internetová periodika BURGOVÁ, H.: Arabské revoluce 2011: Quo vadis, Egypte? Mezinárodní politika. 2011, vol. 39, č. 6, s. 9–11.
FILIPE, R., CHOR D.: Why was the Arab World Poised for Revolution? Schooling, Economic Opportunities, and the Arab Spring. The Journal of Economic Perspectives. 2012, vol. 26, č. 2, s. 167 HESOVÁ, Z.: Arabské revoluce 2011: Arabské dny hněvu. Mezinárodní politika. 2011, vol. 39, č. 6, s. 5. KOPŘIVA, P.: Perspektivy dopadů „arabského jara“ na subsaharskou Afriku. Mezinárodní politika. 2011, vol. 40, č. 10, s. 10. KOSTROUNOVÁ, J.: Kam se poděla „vůně jasmínu“? Mezinárodní politika. 2011, vol. 39, č. 6, s. 14–16. PLAVINOVÁ, A.: Spravedlnost na tuniský způsob. Mezinárodní politika. 2011, vol. 39, č. 6, s. 27–29.
Internetové stránky AGENCE FONCIÈRE TOURISTIQUE. L'Agence Foncière Touristique. [online]. 2012. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: ASHARG, A. Tourism in Tunisia Still Struggling. [online]. 2013. [cit. 2013-05-18]. Dostupné
z:
%20Business>
ASK ALADDIN. March, 2011 Egypt Travel Newsletter. [online]. 2013. [cit. 2013-0518]. Dostupné z:
53
BADAWI, N. CAPMAS: Number of tourists visiting Egypt increases by 12%. [online]. 2013. [cit. 2013-05-05], Dostupné z:
BBC. Egyptian army deployed in Suez after anniversary unrest. [online]. 2013a. [cit. 2013-03-10], Dostupné z:
BBC. Egypt court suspends April parliamentary elections. [online]. 2013b. [cit. 201303-11], Dostupné z:
BBC. Egypt poll: Islamist Mursi and ex-PM Shafiq in run-off. [online]. 2012b. [cit. 2013-03-10],
Dostupné
z:
18240294>
BBC. Thirteen to stand in Egypt presidential election. [online]. 2012a. [cit. 2013-0310], Dostupné z: BLAUSTEIN, M. Egypt: Islamisté drtivě zvítězili i ve volbách do horní komory parlamentu. [online]. 2012. [cit. 2013-03-10], Dostupné z: BUSSINESINFO. Egypt: Ekonomická charakteristika země. [online]. 2013a. [cit. 2013-05-05], Dostupné z:
BUSSINESINFO. Tunisko: Ekonomická charakteristika země. [online]. 2013b. [cit. 2013-10-05], Dostupné z: BUSSINESINFO. Tunisko: Základní informace o teritoriu. [online]. 2012. [cit. 2012-12-27], Dostupné z: 54
CZECH TOURISM. Turistický potenciál regionů. [online]. 2012. [cit. 2012-12-27], Dostupné z: ČT24. Demonstrantům sliby Tantávího nestačí. [online]. 2011. [cit. 2013-03-10], Dostupné z: ČTK. Nepokoje v Tunisku přesvědčily prezidenta. Po 23 letech se vzdá úřadu. [online]. 2011. [cit. 2012-12-15], Dostupné z: ČTK. Turistů ubylo. Egypt se pokusí je nalákat zpět. [online]. 2013. [cit. 2013-05-18]. Dostupné z:
DZIADOSZ, A. Egypt tourism numbers to fall less than feared. [online]. 2009. [cit. 2012-12-15], Dostupné z: FÈDÈRATION TUNISIENNE DES AGENCES DE VOYAGES. La Fédération Tunisienne des Agences de Voyages. [online]. 2012. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: FÈDÈRATION TUNISIENNE DE L'HÔTELLEIRE. La Fédération Tunisienne de l'Hôtellerie. [online]. 2012. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: HAB. Egypt zase na nohou, lidé v ulicích protestují proti Mursího vládě. [online]. 2013. [cit. 2013-03-10], Dostupné z:
KALBOUSSI, R. Tourism Sector Shows Large Losses. [online]. 2011. [cit. 2013-0511], Dostupné z: 55
LECCOS. Egypt. [online]. 2013a. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: LECCOS. Tunisko. [online]. 2013b. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z:
LEYNE, J. Egypt violence damages Islamists' election hopes. [online]. 2012. [cit. 201303-10], Dostupné z: LUK. Egyptští islamisté zřejmě ovládnou půlku parlamentu. [online]. 2012a. [cit. 201303-10], Dostupné z: LUK. Egypťané odkývali novou ústavu, hlasovala jich ale necelá třetina. [online]. 2012b. [cit. 2013-03-10], Dostupné z: LUK. Postmubarakovský Egypt volí parlament, výsledky v lednu. [online]. 2011. [cit. 2013-03-10], Dostupné z: LUK., RAI. Dokud Mursí neodvolá, egyptské protesty nepřestanou. [online]. 2012. [cit. 2013-03-10], Dostupné z: LUK., RAI. V Tunisu zavraždili lídra opozice, policie rozhání rozzuřený dav. [online]. 2013. [cit. 2013-03-23], Dostupné z:
MINISTERSTVO
ZAHRANIČNÍCH
VĚCÍ
ČESKÉ
REPUBLIKY.
Egypt:
Vnitropolitická charakteistika. [online]. 2012a. [cit. 2013-03-25], Dostupné z: 56
MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Egypt: Základní informace o teritoriu. [online]. 2012b. [cit. 2013-03-25], Dostupné z: MINISTERSTVO
ZAHRANIČNÍCH
VĚCÍ
ČESKÉ
REPUBLIKY.
Tunisko:
Ekonomická charakteristika země. [online]. 2012c. [cit. 2013-04-03], Dostupné z: NOVÁK, M. Káhira v plamenech, Mubarak slíbil novou vládu. Svou. [online]. 2011. [cit. 2012-12-15], Dostupné z: PEROUTKA, F. Dočká se Egypt svobodných voleb? [online]. 2011. [cit. 2013-03-10], Dostupné z:
PORTAIL DU TOURISME. Office National du Tourisme Tunisien. [online]. 2013. [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: TOURISM-REWIEV. Egypt investuje do filmu a cestovního ruchu. [online]. 2012b. [cit.2013-05-18]. Dostupné z: TOURISM-REWIEV. Egypt se poohlíží po nových trzích cestovního ruchu. [online]. 2012a. [cit.2013-05-18]. Dostupné z: TOURISM-REWIEV. Tunisko láká turisty kontroverzní kampaní. [online]. 2011. [cit.2013-05-18]. Dostupné z:
57
TRADE ARABIA. Tunisia tourism springs back after uprisings. [online]. 2013. [cit.2013-05-18]. Dostupné z: VELVYSLANECTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V KÁHIŘE. Egypt: Informace pro cesty a pobyt. [online]. 2013. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: VELVYSLANECTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V TUNISU. Ohlédnutí za vývojem tuniské ekonomiky
v
roce
2012.
[online].
2013.
[cit.
2013-03-20].
Dostupné
z:
VELVYSLANECTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V TUNISU. Souhrnná teritoriální informace
Tunisko.
[online].
2012.
[cit.
2013-04-04].
Dostupné
z:
WORLD BANK. International tourism, receipts. [online]. 2013. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: < http://search.worldbank.org/data?qterm=tunisia%20tourism&language =EN>
WORLD BANK. International tourism, receipts. [online]. 2013. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: < http://search.worldbank.org/data?qterm=egypt+tourism&language=EN &format=>
58
10 PŘÍLOHY Příloha 1 Fyzicko-geografická mapa Egypta
Zdroj: LECCOS, 2013a
59
Příloha 2 Fyzicko-geografická mapa Tuniska
Zdroj: LECCOS, 2013b
60
Příloha 3 Reklamní kampaň na podporu turismu
Zdroj: TOURISM-REWIEV, 2011
61
