CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Dohoda o výkonu pěstounské péče
Veronika Ţlebková
Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf
Olomouc
2014
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením ThLic. Michala Umlaufa na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu pouţitých zdrojů.
V Olomouci dne 15. 4. 2014
………………………………… Veronika Ţlebková
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu panu ThLic. Michalu Umlaufovi za odborné vedení absolventské práce. Rovněţ bych chtěla poděkovat sociálním pracovnicím na Městském úřadu ve Valašském Meziříčí za to, ţe mi umoţnily realizovat výzkum a především bych chtěla poděkovat za jejich vstřícný přístup. V neposlední řadě také děkuji všem, kteří se podíleli, byť sebemenším střípkem, na mé práci.
Obsah Úvod ...................................................................................................................... 1 1.
Teoretická část............................................................................................. 3 1.1. Náhradní rodinná péče ............................................................................. 3 1.2. Osvojení ................................................................................................... 3 1.3. Hostitelství ............................................................................................... 5 1.4. Pěstounská péče ....................................................................................... 5 1.5. Pěstounská péče na přechodnou dobu ..................................................... 6 1.6. Omyly a mýty .......................................................................................... 7 1.7. Indikace náhradní péče ............................................................................ 8 1.8. Dilemata náhradní výchovy ..................................................................... 9 1.8.1. Náhradní výchova nebo náhradní péče? ........................................... 9 1.8.2. Náhradní rodič – odbornost nebo lidství? ....................................... 10 1.8.3. Biologický rodič – partner nebo soupeř? ........................................ 10 1.9. Dohoda o výkonu pěstounské péče §47b .............................................. 11 1.9.1. Doba trvání dohody o výkonu pěstounské péče §47c..................... 13 1.9.2. Státní příspěvek na výkon pěstounské péče §47d ........................... 14 1.10.
2.
Vzor dohody o výkonu pěstounské péče – dle metodiky MPSV....... 16
Výzkumná část .......................................................................................... 21 2.1. Metodologická část: Cíl výzkumu, objekt výzkumu a metoda ............. 21 2.2. Analytická část ...................................................................................... 24 2.3. Diskuse .................................................................................................. 28
Závěr .................................................................................................................... 29 Bibliografický seznam ......................................................................................... 32
Úvod Absolventská práce zaměřená na dohodu o výkonu pěstounské péče a naplňování jejích aspektů vznikla na základě mé ročníkové práce a především na základě novelizace zákona č. 359/1999 o sociálně právní ochraně dětí. Část z legislativních změn se setkají s kritikou či špatným legislativním podchycením, proto jsem uznala za vhodné věnovat se tomuto tématu. Na základě tohoto rozhodnutí jsem absolvovala měsíční praxi na odboru sociální problematiky a prevence kriminality na Praze 5, kde jsem se dostatečně seznámila s touto cílovou skupinou. Vzhledem k tomu, ţe jsem si byla vědoma toho, ţe orgán sociálně právní ochrany dětí má ze zákona povinnost uzavírat tyto dohody tak jsem se domnívala, ţe s touto skutečností bude spojených i několik peripetií, jelikoţ ostatní neziskové organizace se mohou sami rozhodnout, zda budou dohody uzavírat či ne. Domnívám se, ţe u této legislativní změny je nutné, aby byly podchyceny všechny nenadálé situace, kterou mohou nastat, ale také si myslím, ţe se musí brát taky v potaz, ţe ne kaţdý se chce ku příkladu vzdělávat a nemá k tomu například ani předpoklady. V rámci své práce jsem se také rozhodla, ţe poskytnu sociálním pracovnicím zpětnou vazbu a pokusím se navrhnout jistá řešení, avšak to bohuţel nebylo moţné uskutečnit. Tato práce však nedává jasnou odpověď jak tyto z části bezvýchodné situace řešit, avšak dává jakýsi náhled na momentální situaci, která je spjatá právě s dohodami o výkonu pěstounské péče. Jedná se tedy o jakési doporučení, na které problematické oblasti spojené s touto dohodou, se zaměřit a dopomoci k tomu je vyřešit. Práce se skládá z teoretické a výzkumné části. V teoretické části se první podkapitoly zaměřují na vymezení náhradní rodinné péče, která je předmětem celé práce. Dále jsem se zaměřila na teoretické vymezení pojmů jako je osvojení, hostitelství, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, ale také jsem se snaţila vymezit základní omyly a mýty spojené s náhradní rodinnou péčí. V dalších podkapitolách jsem se zaměřila na indikace náhradní rodinné péče, ale také dilemata. Následuje parafrázování §47, který se zaměřuje na dohodu o výkonu pěstounské péče. Důleţité je také zmínit, ţe jsem ve své teoretické části popsala vzor dohody o výkonu
1
pěstounské péče, který je volně k dispozici na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Druhá část této absolventské práce je empirická, kde jsou popsány metodologické postupy, které jsem si pro výzkumnou část zvolila. V první části této kapitoly je stručné popsání cíle výzkumu, ale také jsou zde popsány charakteristiky respondentů, kteří se zúčastnili výzkumu. V další části této práce jsem stručně vymezila metodologické postupy, jako jsou rozhovory a analýza dokumentů, ale ještě před realizací empirické části bylo nutné si stanovit výzkumné otázky, které jsou v této části rovněţ uvedeny. Následují výsledky empirického šetření, které jsou doplněny o ukázky z rozhovorů. Poslední část této kapitoly se zaměřuje na diskusi nad získanými výsledky, je rovněţ zaměřena na slabiny výzkumu a také jistá doporučení pro další výzkum.
2
1. Teoretická část V následné teoretické části se zaměřím na základní vymezení pojmů náhradní rodinné péče. Jedná se především o osvojení, hostitelství, pěstounskou péči, pěstounskou péči na přechodnou dobu. V dalších podkapitolách jsem vymezila pojmy jako „omyly a mýty“ spojené s náhradní rodinnou péčí, dále jsem se zaměřila na indikaci náhradní rodinné péče. V neposlední řadě jsem se zaměřila na dilemata spojené s náhradní rodinnou péčí. V dalších kapitolách této péče jsem se zaměřila na cíl této práce, a sice na popis dohody o výkonu pěstounské péče dle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. V neposlední řadě jsem se také v této teoretické části zaměřila na popis aspektů dohody dle vzoru z ministerstva práce a sociálních věci.
1.1.
Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče je soubor všech druhů nekolektivní péče, kdy se rodiče
z různých důvodů nemohou o své dítě/děti starat (Noţířová, 2012, s. 11). „V ČR se tímto termínem rozumí formy náhrady rodiny u dětí bez vlastního funkčního rodinného zázemí, tj. kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, ústavy sociální péče, pečovatelského rodiny (jimiž jsou i „rodiny“ pečovatelek v SOS dětských vesničkách), osvojitelské rodiny, svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodičů (obvykle prarodičů nebo jiných příbuzných) a poručenství. Náhradní výchovná péče má tedy zásadně dvě formy – ústavní a rodinnou“ (Matoušek, 2003, s. 115). Náhradní rodinná péče je chápaná jako dlouhodobá činnost, kdeţto výchova je úzce spjata s věkem dítěte a můţe být také neosobní. Z toho tedy vyplývá, ţe v pojmech náhradní rodinná péče a náhradní výchovná péče je značný rozdíl. (Noţířová, 2012, s. 12). V knize Náhradní rodinná péče pan Matějček popisuje náhradní rodinnou péči jako formu péče o děti, kdy je dítě vychováváno „náhradními“ rodiči v prostředí, které je nejvíce podobné ţivotu v přirozené rodině. (Matějček, 1999, s. 31).
1.2.
Osvojení Osvojení je nejčastější formou náhradní rodinné péče v České Republice.
Osvojení je definováno jako přijetí dítěte za vlastní adoptivními rodiči. Můţe mít dvě 3
formy a sice, zrušitelné a nezrušitelné, u nichţ je nutné psychologické posouzení, zda jsou ţadatelé vhodnými náhradními rodiči (Noţířová, 2012, s. 12). Matějček uvádí, ţe osvojení je vymezeno v zákoně č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Jde o situaci, kdy manţelé nebo jednotlivci opuštěné dítě přijmou za vlastní a mají k němu stejná práva, jako by byli jeho biologičtí rodiče. (Matějček, 1999, s. 33). S osvojením tedy dochází ze strany osvojitelů k vyţivovací povinnosti jako u rodičů vlastních a také jsou povinni mít rodičovskou odpovědnost vůči osvojenému dítěti. Osvojení se uskutečňuje maximálně do věku dítěte, kdy je připraveno započít povinnou školní docházku. Osvojení je tedy nabytí právního vztahu mezi osvojitelem a dítětem, kdy osvojitelé nemají vůči dítěti v převáţné většině ţádný biologický vztah, avšak mají stejné kompetence, povinnosti a práva jako rodiče biologičtí. Osvojenec má rovněţ dědická práva a zanikají vazby s původní rodinou, osvojitelé se také zapisují do rodného listu osvojeného dítěte (Noţířová, 2012, s. 13). Druhy osvojení, jak jsem jiţ výše uvedla, jsou zrušitelné a nezrušitelné. U nezrušitelného osvojení je stanovena maximální věková hranice 1 rok dítěte. U tohoto osvojení se upřednostňují v prvé řadě zájmy dítěte, aby mu byly vytvořeny co moţná nejlepší podmínky pro socializaci a fyzický vývoj, jelikoţ mu to jeho biologičtí rodiče nedokáţou umoţnit (Noţířová, 2012, s. 14). Matějček popisuje „zrušitelnou“ adopci jako takovou, kdy v rodném listu zůstávají uvedení biologičtí rodiče, ale práva a povinnosti přecházejí na osvojitele. Takové osvojení lze zrušit a tím také zanikají veškerá práva a povinnosti. Jednou z podmínek je také to, ţe při zrušitelném osvojení dítě nedosáhlo věku jednoho roku. Nezrušitelné osvojení je tedy moţné pouze u dítěte starší jednoho roku. „Nezrušitelná“ adopce se také označuje jako adopce prostá. V tomto případě jsou osvojitelé zapsáni do rodného listu dítěte. O osvojení rozhoduje soud a musí plnit společenské cíle (Matějček, 1999, s. 33) Probíhá na základě soudního rozhodnutí v případě, ţe zákonní zástupci neprojevují o dítě zájem po dobu nejméně 6ti měsíců, zejména pravidelným navštěvováním, neplnili vyţivovací povinnost, jejich poměry jsou nepřijatelné pro výchovu dítěte nebo po dobu dvou měsíců o dítě neprojevovali zájem (Noţířová, 2012, s. 18). 4
1.3.
Hostitelství Jednou z forem náhradní rodinné péče v ČR je také hostitelská pěstounská péče.
V těchto případech se hostitel domluví se zařízením (dětským domovem), kde dítě vyrůstá a bere si ho např. na víkendy k sobě domů (Noţířová, 2012, s. 14). Dítěti je tedy umoţněn pobyt u hostitelské rodiny na víkend, či prázdniny a je to umoţněno především pro starší děti, které se na střídání rodin čili socializaci v různých rodinách nedokáţou adaptovat (Noţířová, 2012, s. 15).
1.4.
Pěstounská péče Pěstounská péče je vymezena v zákoně o rodině č. 94/1963 Sb. jako souvislá
péče o dítě, která je financovaná a garantovaná státem, o které rozhoduje soud na základě rozhodnutí o svěření do pěstounské péče. Soud především preferuje zájmy dítěte a dbá na to, aby dítě mělo dostatečné rodinné zázemí, jak po psychické tak i materiální stránce. Pěstoun nemá vyţivovací povinnost vůči dítěti, ale můţe dítě svěřené do pěstounské péče zastupovat v obvyklých záleţitostech, ve kterých ovšem nepotřebuje souhlas zákonného zástupce. Je důleţité ještě zmínit, ţe stát sice pěstounskou péči financuje, avšak ne v plném rozsahu (Noţířová, 2012, s. 15). Pěstounská péče je tedy taková, kde je péče poskytovaná dětem, které nejsou „právně volné“ a jsou v např. v ústavních zařízeních. „Právní volnost“ dítěte se uskutečňuje na základě rozhodnutí soudu, kdy jsou primárně zvaţovány zájmy dítěte (Noţířová, 2012, s. 16). Do pěstounské péče se tedy svěřují děti, které nemohou dlouho době vyrůstat v rodině, kterou tvoří jejich biologičtí rodiče, také pokud ústavní péče ohroţuje jejich psychický či fyzický vývoj, a v neposlední řadě také v případě, kdy nemohou být z různých důvodů svěřeny do osvojení (Matějček, 1999, s. 35). Pan Matějček rovněţ rozlišuje pěstounskou péči individuální a skupinovou. Co se týče individuální péče tak ta probíhá v běţném rodinném prostředí, kdeţto skupinová pěstounská péče probíhá v tak zvaných zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách (Matějček, 1999, s. 35). V publikaci Rodina a náhradní rodinná péče se autorky zaměřují na popis SOS dětských vesniček, kde uvádějí, ţe v SOS dětské vesničky zabezpečuje pěstounskou 5
péči především „matka – pěstounka“ s pomocí dalších pracovníků vesničky, zejména tzv. „tety“, coţ je ţena, která se v zařízení připravuje na svou budoucí roli pěstounky. V rámci této přípravy kaţdá ţena podstoupí internátní kurz v délce 13 týdnů, jehoţ součástí jsou jak přednášky, tak i semináře zaměřené na získání teoretických poznatků, ale rovněţ je zde zahrnuta také osobnostní příprava. V rámci období trvajícího přibliţně rok je tato budoucí pěstounka zařazena minimálně na 3 měsíční praxi do některé ze SOS rodin. (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 24). Pěstounská péče můţe být také poskytovaná i prarodiči dítěte, coţ je tzv. příbuzenská pěstounská péče, avšak v těchto případech musí být prarodiče způsobilí především zdravotně. V těchto případech se posuzuje, zda by byla ekonomická situace pro rodinu přijatelná a na základě této skutečnosti se soud rozhodne, zdali dítě svěřit do pěstounské péče prarodičům, či ne. Z toho také vyplývá finanční ohodnocení ze strany státu, jak na výkon pěstounské péče, tak i na potřeby dítěte (Noţířová, 2012, s. 17). Podle zákona o sociálně právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. se vymezuje 5 dávek pěstounské péče a sice, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte, odměna pěstouna a příspěvek na zakoupení motorového vozidla (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 23). Od 1. 1. 2013 po novelizaci zákona náleţí pěstounům další nově zavedená dávka, a sice příspěvek při ukončení pěstounské péče, který činí 25 000,-. Tento příspěvek je jednorázový a nárok na výplatu tohoto příspěvku náleţí jen jednou. (zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí)
1.5.
Pěstounská péče na přechodnou dobu Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena především pro děti a jejich rodiče,
kteří se dostali do dočasně neuspokojivé sociálně-ekonomické situace, popřípadě je zastihla mimořádná událost, při které se o děti nedokáţou dostatečně postarat, ať uţ po finanční tak i po materiální stránce např. hospitalizace v nemocnici nebo nástup do výkonu trestu (Noţířová, 2012, s. 19). Dle Vašátkové a Vyhnálkové je pěstounská péče na přechodnou dobu popisována jako dobu jako doba, po kterou nemůţe rodič z nějakých závaţných důvodů dítě vychovávat, dále jako doba, po jejímţ uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením, coţ
6
se řídí podle §68a, nebo se také můţe jednat o dobu, po kterou o dítě musí pečovat, do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, ţe není zapotřebí souhlasu rodičů k osvojení, rovněţ §68 (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 25). Tato pěstounská péče je poskytovaná na přechodnou dobu, nanejvýš jeden rok. V současné době je mnoho druhů pěstounské péče na přechodnou dobu a jednou z nich je tak zvaná raná pěstounská péče, ve které se upřednostňuje právo kaţdého dítěte narodit se do plnohodnotné rodiny (Noţířová, 2012, s. 19). Dítě, které můţe jít rovnou z porodnice do takovéto pěstounské péče, se zde zdrţuje po dobu nezbytně nutnou, obvykle jde o 2 měsíce, kdy se hledají vhodní pěstouni, popř. osvojitelé a tato doba je nezbytná pro „právní uvolnění“ dítěte. V tomto raném věku je velmi nutná kvalitní péče ze strany náhradních rodičů, jelikoţ dítě i v tak nízkém věku navazuje vazby s okolím a učí se. V případech ústavní výchovy je tato péče nedostatečná, jelikoţ na jednoho pracovníka v ústavní výchově připadá hned několik dětí. V těchto zařízeních je tedy postrádána individuální péče o dítě, která je velmi důleţitá pro budoucí socializaci (Noţířová, 2012, s. 20). Pěstouni, kteří se rozhodnou pro vykonávání pěstounské péče na přechodnou dobu jsou zařazeni do evidence příslušného krajského úřadu (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 25). Noţířová ještě ve své knize popisuje, ţe pěstouni, kteří se rozhodnou pro tento typ péče na přechodnou dobu, musí absolvovat přípravný kurz, rovněţ musí projít psychologickým vyšetřením. Tyto poţadavky, které se posuzují více popisují ve své knize Vašátková a Vyhnálková. Uvádějí, ţe se u ţadatelů posuzuje především charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, předpoklady k výchově dítěte, motivace ţádosti, stabilita manţelského vztahu a prostředí v rodině a také další rozhodné skutečnosti (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 30) V rámci novelizace zákona je finančně podporováno vzdělání i běţných pěstounů (Noţířová, 2012, s. 21).
1.6.
Omyly a mýty Jeden z mýtů a omylů je nedostatečná informovanost a jistý negativní náhled ze
strany médií. Pan Klimeš ve své knize uvádí: „Tím, že se o náhradní rodinné péče málo mluví, stává se ne-běžnou, tedy ne-normální. Je tady velká potřeba hovořit o náhradní
7
rodinné péči či neplodnosti jako o něčem samozřejmém, běžném a nekonfliktním“ (Klimeš, 2002, s. 8). Jedním z dalších problémů je nedostatek sociálních pracovníků, kteří by se věnovali náhradní rodinné péči celkově, tedy ne jen konkrétní agendě. Tím, ţe sociální pracovník nemá dostatečné informace o mnohých dalších sociálních sluţbách, či dávkách tak dochází k tomu, ţe je pěstoun odkazován na další odbory. V těchto případech můţe dojít k tomu, ţe sociální pracovník podá nepřesné nebo zkreslené informace. Jeden z problémů je také to, ţe lidé na vesnicích se bojí něčeho odlišného např. etnika, ale toto nelze zevšeobecňovat (Noţířová, 2012, s. 69). Dalším z mýtů lze uvést také fakt, ţe na vesnici se často traduje, ţe kdo nemůţe zplodit dítě, není pořádný chlap. Za neplodnost se muţi stydí a ve většině případů ji nepřiznají. Také se uvádí, ţe o dítě do pěstounské péče můţe zaţádat pouze manţelský pár (Noţířová, 2012, s. 70). Ze své praxe vím, ţe tomu tak není a o dítě mohou ţádat také partneři, kteří ţijí v nemanţelském svazku, ale v tomto případě můţe poţádat o pěstounskou péči pouze jeden z partnerů. Ale je pravdou, ţe se upřednostňuje spíš manţelský pár, který je pro náhradní rodinnou péči vhodnější. V neposlední řadě se také traduje, ţe ţenám starším 40 let nejsou svěřeny novorozenci. O tom to se v zákoně nehovoří, avšak věkový rozdíl by měl být přiměřený.
1.7.
Indikace náhradní péče V minulosti byly v ČR zavedené pouze dvě formy náhradní péče a sice, osvojení a
umístění do dětského domova. V současné době se dbá především na správnou socializací dětí a pokud je to moţné tak jsou buď osvojeny, nebo svěřeny do náhradní rodinné péče, jelikoţ je to v zájmu utvoření citových vazeb a také socializace (Matějček, 1999, s. 73). V případě, ţe dítě má jakoukoliv genetickou vadu, či onemocnění je v těchto případech kontraindikována ústavní péče. Z výzkumů jasně vyplývá, ţe v ústavní péči se onemocnění dítěte pouze zhoršuje. S tímto by měli být obeznámeni potencionální pěstouni nebo osvojitelé. Při poučení pěstounů/osvojitelů jsou dány nejlepší podmínky k tomu, aby porozuměli individuálním potřebám dítěte, a tím také dochází 8
k uspokojování potřeb dítěte (Matějček, 1999, s. 75). Na postiţení se orientuje i Archerová ve své knize, ale zabývá se jím z jiného hlediska. Uvádí, ţe pokud dítě strávilo určitý čas v nemocnici nebo absolvovalo nějaká bolestivá vyšetření tak se to mohla pravděpodobně podepsat na jeho důvěře k lidem. (Archerová, 2001, s. 101) Dalším indikátorem je také pohlaví. Statistiky prokázaly, ţe do náhradní rodinné péče je nabízeno více chlapců jak dívek, ale největší zájem je především o děvčata. To ale můţe být způsobeno jistými předpojatostmi, ţe jsou děvčata hodnější, zodpovědnější a vděčnější. V náhradní péči by měl být ale počet dívek a chlapců vyváţený z toho důvodu, ţe napodobuji velkou sourozeneckou skupinu. Co se týče chlapců v náhradní rodině tak dokáţou být matce-pěstounce oporou jak uţ v citové oblasti tak i v tom, ţe dokáţou převzít nějaké muţské práce a po pubertě také „otcovskou“ odpovědnost a autoritu (Matějček, 1999, s. 76). Vnější zjev je dán geneticky a je nutné jej přijímat jako ţivotní danost. Tyto fyzické rysy se dají z části měnit např. úpravou vlasů, oblečení, ale co se týče např. malého či velkého vzrůstu tak ten je dán a neměnný. Také soubor intelektových schopností je neovlivnitelný, ale pokud se náhradní rodiče rozhodnou o adopci či osvojení takového dítěte, musí si uvědomit, ţe nemohou na něj klást nepřiměřené nároky. Většinou tyto děti ale zůstanou v dětských domovech či v ústavní péči a není o ně zájem. Problémy jsou hlavně s postojem okolí, kdy jsou rodiče, kteří si tyto děti osvojí/vezmou do pěstounské péče, odsouzení (Matějček, 1999, s. 78)
1.8.
Dilemata náhradní výchovy
1.8.1.
Náhradní výchova nebo náhradní péče? V knize pan Škoviera popisuje, ţe péče je mnohem vhodnější termín neţli
výchova, jelikoţ v sobě zahrnuje i výchovu. Péči popisuje jako dlouhodobý, celoţivotní proces, který se týká všech a výchova bývá většinou spojována především s dětmi. Pečovat o dítě mnohdy nestačí a můţe mít i neosobní, spíše obsluţný charakter. Ve své knize také uvádí, ţe děti ve výchovných ústavech mnohdy nemají rodiče a nemají dostatečnou péči a především výchovu. Dále uvádí, ţe výchova je jakýmsi společným jmenovatelem práce pěstouna v rodině i vychovatele v některém dětském zařízení. „Výchova zahrnuje i péči, avšak pečovat lze i bez toho, že bychom vychovávali.“ (Škoviera, 2007, s. 23). Dále bych ještě uvedla k tomuto dilematu citaci od pana Komárika: 9
„…v běžně užívaném právním termínu „náhradní výchova“, pod kterým chápeme svěření dítěte do péče a výchovy výchovné instituci nebo člověku, který není biologickým rodičem, může být náhradní jedině péče. Výchova, která je vztahem člověka k člověku, nikdy nemůže být náhradní a výchova sama je buď primární, a to bez ohledu na to, kdo stojí na místě biologických rodičů, nebo jde o převýchovu – to pokud došlo k nějakému selhání primární výchovy.“ (Komárik, 1998, s. 103)
1.8.2.
Náhradní rodič – odbornost nebo lidství? Tuto kapitolu jsem si vybrala především proto, jelikoţ je velmi nutné ji zmínit.
Zabývá se tím, jestli je důleţité mít teoretické znalosti v náhradní rodinné péči. Z novelizace zákona vyplývá, ţe pěstouni mají učenou částku, kterou platí stát na sebevzdělávání. Pan Škoviera zmiňuje, ţe ani dvě vysoké školy neudělají z člověka rodiče, ale náhradní rodičovství je natolik váţná věc, kterou nelze svěřit amatérům. Také zmiňuje, ţe kdyţ náhradní rodič nerozumí tomu, co dítě proţívá tak i navzdory dobré vůle, můţe dítěti velmi ublíţit. Proto je nezbytné, aby se pěstoun vzdělával a lépe porozuměl adaptačním a vývojovým problémům dítěte (Škoviera, 2007, s. 61).
1.8.3.
Biologický rodič – partner nebo soupeř? Ze zákona je také stanoveno, ţe pěstoun musí dítěti zprostředkovávat kontakt se
svým biologickým rodičem, coţ je v některých případech kontraproduktivní. Pan Škoviera ve své knize také uvádí, ţe zprostředkování kontaktu je z pravidla předem dohodnutý a dochází k němu buď doma, nebo na neutrálním území, coţ sniţuje rizika kontaktu a zvýrazňuje formálnost. (Škoviera, 2007, s. 132). Dále tuto kapitolu popisuje tak, ţe dítě se vrací po návštěvě rodičů většinou špinavé a vyhladovělé a pokládá si otázku, proč jsou děti vůbec posílány domů. Rodiče dítěte tvoří jeho minulost a moţná i budoucnost. Samozřejmě je nezbavujeme povinnosti za přítomnost. Také zmiňuje, ţe většina dětí se do náhradní rodinné péče nedostane proto, ţe by se o ně rodiče starat nechtěli, nýbrţ z toho důvodu, ţe to neumějí a v tom bychom jim měli pomoci. V zahraničí je nastaven systém tak, ţe do dětského domova jsou přijati i rodiče, aby s nimi a s jejich dětmi mohli pracovat (Škoviera, 2007, s. 128). V této kapitole také uvádí jisté souvislosti, kdy biologičtí rodiče selhávají ve výchově: nemohou se o dítě starat – jde o objektivní důvody např. úmrtí, váţná choroba, výkon trestu jednoho z rodičů či obou. 10
nechtějí se o dítě starat – buď se dítěte zřeknou, nebo jej odloţí, častěji však napodobují péči, nemají citovou vazbu k dítěti a nenaplňují jeho základní psychologické a fyziologické potřeby. V tomto případě můţe dojít k citové deprivaci dítěte. neumění se o dítě postarat – rodiče sice mají materiální podmínky, které jim umoţňují se o dítě starat, avšak z nějakých důvodů výchovu nezvládají (Škoviera, 2007, s. 129).
1.9.
Dohoda o výkonu pěstounské péče §47b Dohoda o výkonu pěstounské péče se vymezuje zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně
právní ochraně dětí, který od 1. 1. 2013 platí v novém znění. V této novelizaci zákona je také zmíněná dohoda o výkonu pěstounské péče, kterou se budu snaţit v následujících odstavcích dostatečně popsat. Vycházím především ze zákona, kde je tato dohoda podrobně popsána společně s právy a povinnostmi, které mají pěstouni při dodrţování dohody. Dohodu o výkonu pěstounské péče navrhuje uzavření obecní úřad s rozšířenou působností s osobou, která pečuje o svěřené dítě nebo je v evidenci a má trvalý pobyt v jeho obvodu. Tato dohoda upravuje výkon práv a povinností v pěstounské péči. Tato práva a povinnosti jsou popsány v zákonu č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí v §47a. Ve stručnosti popíšu, jaká jsou práva a povinnosti pěstounů nebo osob v evidenci: Poskytnutí trvalé či dočasné pomoci při zajištění osobní péče, tato pomoc spočívá především v zajištění krátkodobé péče: o Pokud je osoba, která o dítě pečuje nebo je v evidenci, uznána dočasně práce neschopnou, anebo pokud ošetřuje osobu blízkou. o Jestliţe se narodí dítě o Jestliţe vyřizuje nezbytné osobní záleţitosti o A také při úmrtí osoby blízké Jestliţe pěstoun pečuje o dítě, které dosáhlo alespoň věku 2 let má právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, avšak v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce.
11
Pěstoun má také právo alespoň jednou za 6 měsíců na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci. Pěstoun má rovněţ právo na zajištění nebo zprostředkování bezplatné moţnosti zvyšovat si dovednosti a znalosti s čímţ souvisí také povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodin za 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Má také právo na pomoc při plnění povinnosti, coţ je udrţování, rozvíjení a prohlubování sounáleţitosti dítěte s osobami dítěti blízkými, především s rodiči a musí umoţnit dítěti v pěstounské péči styk s rodiči, pokud nestanoví soud jinak. Pěstoun má povinnost umoţnit sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče a musí spolupracovat se zaměstnancem, který je pověřený sledovat vývoj dětí. Další z velmi důleţitých poţadavků, které jsou zmíněny v zákoně je uzavření dohody o výkonu pěstounské péče do 30 dnů ode dne nabytí právní moci, kdy je první dítě svěřeno do pěstounské péče. Pokud dohoda není do této doby uzavřená tak obecní úřad s rozšířenou působnosti, ve kterém má osoba pečující nebo vedená v evidenci zařazená do evidence osob pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností svým rozhodnutím. Dohoda o výkonu pěstounské péče musí být v souladu s rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče a musí být rovněţ v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte, pokud byl zpracován. Při uzavírání dohody se přihlíţí především k zájmům a individuálním potřebám dítěte a také k individuálním potřebám osoby pečující nebo osoby v evidenci, pokud jsou spojeny s výkonem péče o svěřené dítě. Dohodu můţe uzavřít osoba, jeţ nemá trvalý pobyt v obvodu obce s rozšířenou působností buď s krajským úřadem, nebo s pověřenou osobou, avšak pro toto uzavření je nutné mít souhlas pověřeného úřadu obce s rozšířenou působností. Jestliţe pěstoun takto uzavře dohodu o výhonu pěstounské péče, pověřená osoba musí bezodkladně informovat příslušný obecní úřad a musí předloţit opis dohody. Obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, nebo pověřená osoba, která uzavřela dohodu o výkonu pěstounské péče má ze zákona povinnost sledovat naplňování dohody o výkonu pěstounské péče prostřednictvím 12
svých zaměstnanců, kteří musí být v osobním styku s osobou pečující nebo s osobou v evidenci a dětmi svěřenými do jejich péče, a to minimálně jednou za 2 měsíce. Zaměstnanec je povinen zpracovat jednou za 6 měsíců zprávu o osobě pečující nebo osobě v evidenci, která nemá trvalý pobyt v obvodu obce. Tuto zprávu předá obecnímu úřadu, v jehoţ obvodu má tato osoba trvalý pobyt. V lednu 2014 nastaly změny v zákoně o sociálně právní ochraně dětí, které upřesňují, ţe osoba pečující nebo osoba v evidenci uzavírá jedinou dohodu o výkonu pěstounské péče bez ohledu na počet svěřených dětí. Další změnou v zákoně, respektive dodatkem je, ţe pokud jsou oba manţelé pečující či osobami v evidenci tak společně uzavírají jedinou dohodu o výkonu pěstounské péče bez ohledu na počet svěřených dětí. Také se upřesňuje, ţe není brán ohled na skutečnost, zda některé nebo všechny svěřené děti jsou svěřeny do jejich společné péče. Tyto skutečnosti neplatí v případě dětí svěřených do výlučné péče jen jednoho z manţelů, pokud manţelé spolu nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně neţijí a obecní úřad obce s rozšířenou působnosti na ţádost jednoho z manţelů rozhodně, ţe se ke skutečnosti, ţe oba manţelé jsou osobou pečující nebo osobou v evidenci, nepřihlíţí.
1.9.1.
Doba trvání dohody o výkonu pěstounské péče §47c V zákoně se téţ uvádí doba trvání dohody o výkonu pěstounské péče: Je to doba, po kterou trvá pěstounská péče. Rovněţ platí po doby, kdy bylo dítě svěřeno dočasně do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Toto rozhodnutí o svěření dítěte do péče můţe udělit soud. Dále je uvedeno, ţe tato dohoda platí pro osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, s rozhodnutím krajského úřadu. Dohoda téţ platí pro fyzické osoby, které jsou poručníky, kteří o dítě osobně pečují, anebo v případě, ţe probíhá soudní řízení o ustanovení poručníka dítěte, ke kterému nemá vyţivovací povinnost. V zákoně jsou téţ zmíněny podmínky, za kterých můţe obecní úřad s rozšířenou
působností, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče: 13
Jedná se o závaţné, opakované porušování povinností, ke kterým se osoba pečující nebo v evidenci zavázala v dohodě o výkonu pěstounské péče. Jestliţe osoba pečující nebo v evidenci opakovaně maří sledování naplňování dohody. Pokud osoba v evidenci odmítne přijetí dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu bez závaţného důvodu. Osoba, která je vedena v evidenci nebo je pečující o dítě můţe vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče bez udání důvodu. Jestliţe smluvní strana, která vypověděla dohodu o výkonu pěstounské péče, má povinnost o tomto rozhodnutí informovat příslušný obecní úřad, kde má osoba v evidenci či osoba pečující o dítě, trvalý pobyt. Pokud se obecní úřad s rozšířenou působností dozví o vypovězení dohody, musí do 30 dnů vydat rozhodnutí, které upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností. V zákoně je také dáno, ţe výpovědní lhůta skončí nejpozději po uplynutí 30 dnů, ode dne, kdy byla výpověď doručena druhé straně, ovšem ne dříve, neţ bude uzavřena nová dohoda o výkonu pěstounské péče. Dále se v zákoně uvádí, ţe pokud obecní úřad s rozšířenou působností vydá rozhodnutí, na základě kterého doporučí uzavření dohody o výkonu pěstounské péče do 30 dnů a upraví práva a povinnosti pěstounů, končí výpovědní lhůta dnem nabytí právní moci.
1.9.2.
Státní příspěvek na výkon pěstounské péče §47d V rámci zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí je téţ vymezen
státní příspěvek na výkon sociální péče. Tento příspěvek je určen na pokrytí nákladů vynakládaných na zajišťování pomoci osobám pečujícím, osobám v evidenci nebo svěřeným dětem a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí. Na státní příspěvek na výkon pěstounské péče má nárok obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba, které uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče do 30 dnů ode dne nabytí právní moci. Výše státního příspěvku činí: 48 000,- za kalendářní rok, pokud dohoda o výkonu pěstounské péče trvala po celý kalendářní rok. 14
Jednu dvanáctinu z částky 48 000,-, coţ činí 4 000,- za kaţdý kalendářní měsíc anebo jeho část v průběhu kalendářního roku, v němţ bylo vydáno pravomocné správní rozhodnutí, nebo trvala dohoda o výkonu pěstounské péče. O přiznání státního příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce, v jejímţ obvodu má ţadatel přihlášený trvalý pobyt. Aby byl státní příspěvek na výkon pěstounské péče přiznán, musí ţadatel podat ţádost, na základě které bude Úřad práce rozhodovat o přiznání toho příspěvku. Nedílnou součástí ţádosti musí být: Uveden seznam všech osob, které pečují o dítě nebo jsou v evidenci, se kterými ţadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče nebo pokud opravil jejich práva a povinnosti pravomocným správným rozhodnutím a dobu, na kterou byla tyto práva a povinnosti upraveny. Dále musí ţadatel uvést jméno/jména, příjmení osob/y pečující nebo v evidenci a pokud je to nutné, musí také uvést datum narození, dále také musí uvést adresu trvalého bydliště na území České republiky anebo adresu v cizině. Ţadatel téţ musí předloţit kopii dohody o výkonu pěstounské péče nebo pravomocného správního rozhodnutí. Státní příspěvek o výkonu pěstounské péče se vyplatí do 60 dnů od právní moci rozhodnutí o jeho přiznání a přiznává se za kalendářní rok. Příjemce, který státní příspěvek na výkon pěstounské péče pobírá, je povinen oznámit krajské pobočce Úřadu práce rozhodné skutečnosti do 15 dnů, které jsou nedílnou součástí pro přiznání tohoto příspěvku, zejména zrušení správního rozhodnutí, ale především ukončení dohody o výkonu pěstounské péče. Krajská pobočka Úřadu práce rozhoduje o změně výše příspěvku nebo jeho pozastavení. Jestliţe krajská pobočka Úřadu práce zjistí, ţe obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba pobíraly státní příspěvek i po skončení dohody o výkonu pěstounské péče nebo i po zrušení správního rozhodnutí, je příjemce povinen vrátit část státního příspěvku za kalendářní měsíce, které následovaly po ukončení dohody anebo zrušení správního rozhodnutí, ale jen tehdy, pokud dohoda nebo správní rozhodnutí trvaly v kalendářním roce po dobu kratší 6 měsíců. Nárok na státní příspěvek lze přiznat zpětně, nejdéle však
15
3 měsíce od uzavření dohody nebo od právní moci správního rozhodnutí (zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí).
1.10.
Vzor dohody o výkonu pěstounské péče – dle metodiky MPSV Tento vzor je určen především pro osoby pověřené výkonem sociálně-právní
ochrany dětí, zejména nestátní neziskové organizace a příspěvkové organizace krajů a obcí. Co se týče dohody o výkonu pěstounské péče jako takové tak není jasně dána dohoda, kterou by poskytlo ministerstvo. Tento vzor je určen jen pro inspiraci, nikoli jako závazné pokyny, kterými by se osoby pověřené nebo v evidenci museli řídit. V první části tohoto vzoru dohody o výkonu pěstounské péče jsou uvedeny údaje o osobě pověřené nebo v evidenci, ale také údaje o pěstounovi/pěstounech, kteří tuto dohodu uzavírají. Dále následuje úvodní ustanovení, kde jsou zmíněny děti, které byly svěřené do pěstounské péče právě osobám, které dohodu uzavírají. Zde je také uvedeno, ţe pěstouni souhlasně prohlašují, ţe dohoda byla uzavřena v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte, který vyplynul z případové konference. Ve vzoru je rovněţ uvedeno, jak podávat stíţnosti na klíčového pracovníka, popřípadě zaţádat o změnu klíčového pracovníka. V tomto ustanovení je uvedeno, ţe poskytovatel se s pěstouny dohodl, kdo bude klíčovým pracovníkem, která s pěstouny bude řešit veškeré záleţitosti vyplývající z dohody. Dále se uvádí, ţe po projednání s pěstouny můţe poskytovatel určit nového klíčového pracovníka. Poskytovatel je téţ povinen určit nového klíčového pracovníka v případě, ţe stávající klíčový pracovník je v pracovní neschopnosti déle neţ jeden měsíc, nebo mu byl ukončen pracovní poměr, avšak o těchto okolnostech musí poskytovatel pěstouny bezodkladně vyrozumět. Také je uvedeno, ţe pěstouni byli při podepisování dohody seznámení s podávání stíţností u pověřeného pracovníka. Pěstouni mají také právo podat kdykoliv změnu klíčového pracovníka i bez udání důvodu a to písemně pověřenému pracovníkovi. Poskytovatel této ţádosti musí vyhovět, ledaţe by zaměstnanec vykonávající práci „klíčového pracovníka“ neměl volnou kapacitu přijímat nové klienty. V další části vzoru dohody je uvedena základní časová dostupnost sluţeb. Zde je uvedeno, ţe pěstouni mohou svého klíčového pracovníka kontaktovat v pracovní dny,
16
kdy je určena pracovní doba a také telefonní číslo klíčového pracovníka. V případě, ţe klíčový pracovník čerpá dovolenou, musí o této skutečnosti obeznámit pěstouny. Ve vzoru je téţ uvedeno kde se nachází kontaktní centrum, také otevírací doba a je zde uvedeno, ţe pěstouni se mohou dostavit i bez ohlášení a to i anonymně. Dále je uvedena krizová linka, kam se mohou pěstouni obracet a mohou zde řešit jakoukoliv naléhavou situaci, která je neodkladná (např. úraz pěstouna). Nedílnou součástí tohoto vzoru jsou téţ práva a nároky pěstounů. Zde se uvádí, ţe je klíčový pracovník povinen být v pravidelném kontaktu s pěstounem, s rodinou a dětmi svěřenými do pěstounské péče, kteří mají moţnost konzultovat průběh výkonu pěstounské péče. V této části je téţ zmíněna pomoc při zajištění osobní péče o svěřené dítě. Poskytovatel se zavazuje poskytnout pomoc v případech: ţe je pěstoun v dočasné pracovní neschopnosti, nebo ošetřuje osobu blízkou, při narození vlastního dítěte, při vyřizování záleţitostí, které jsou nezbytné nebo při úmrtí osoby blízké. Téţ je vymezeno, ţe je tato pomoc poskytována bezplatně a tuto ţádost uplatní pěstoun u klíčového pracovníka. Pokud klíčový pracovník není dosaţitelný, pak se pěstoun obrátí na krizovou linku. Tyto výpomoci ze strany poskytovatele jsou dále podrobně vymezeny. V případě, ţe pěstoun je v dočasné pracovní neschopnosti, poskytovatel je povinen zajistit mu bezplatnou osobní asistenci, formou terénní sluţby v domácnosti. Sluţba můţe být zajištěna rovněţ formou hlídání dětí v dětské skupině, kterou zřizuje poskytovatel. Na svůj náklad poskytovatel odveze a přiveze dítě do této dětské skupiny. Téţ je zmíněna maximální výše stravného za den. V případě, ţe to vyţaduje situace, můţe být dítě umístěno do zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, to platí, pokud je pěstoun např. hospitalizován v nemocnici déle neţ 1 týden. U výpomoci při narození vlastního dítěte pěstounky poskytovatel pomoc poskytuje jen výjimečně v případech zhoršeného zdravotního stavu, kdy není schopna se postarat o děti a domácnost, a to pouze po dobu 2 měsíců. Výpomoc při vyřizování nezbytných záleţitostí se rozumí pomoc při jednání na správních úřadech, účast u soudu apod., na nichţ povinnost účasti vyplývá pěstounovi z právního předpisu. Pokud je předem známo datum vyřizování nezbytných záleţitostí je pěstoun povinen tuto událost oznámit co nejdříve klíčovému pracovníkovi. Při úmrtí osoby blízké poskytovatel zajistí pomoc v rozsahu nejvýše dvakrát 8 hodin, především z důvodu vybavení pohřbu a účasti na něm.
17
V dalším odstavci je zmíněná respitní péče, která je zajišťována celodenně v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce. Tato respitní péče přísluší oběma pěstounům, avšak musí jí čerpat současně. Je poskytována bez ohledu, kolik mají pěstouni dětí ve své péči. Jestliţe pěstoun podá ţádost o čerpání respitní péče, je poskytovatel povinen vyhovět, coţ oznámí do 1 týdne od obdrţení ţádosti spolu s návrhem vhodné celodenní nebo vícedenní péče přiměřené věku a potřebám dětí v pěstounské péči. Jestliţe poskytovatel neumoţní respitní péči, je povinen za kaţdý den nečerpaného respitu, o který bylo poţádáno, uhradit smluvní pokutu ve výši 1000,-. Pokud pěstouni nezaţádají o respitní péči, je poskytovatel povinen navrhnout pěstounům alespoň 2 moţné termíny. Náklady na přímou péči po dobu respitu nese poskytovatel. Pěstouni jsou povinni uhradit náklady na cestovné, náklady na bydlení, stravné apod. Sedmá část dohody je zaměřena na zprostředkování odborné pomoci. Zde je uvedeno, ţe pěstouni nebo dítě svěřené do pěstounské péče mají právo společně či samostatně vyuţít osobní konzultace v rozsahu 2 hodin za 2 kalendářní měsíce. Ve stejném rozsahu mají pěstouni rovněţ právo poţádat o jinou zvláštní pomoc v oblastech týkajících se péče o svěřené dítě. Jestliţe pěstoun nevyčerpá tento limit 2 hodin za 2 kalendářní měsíce, převádí se tento nevyčerpaný nárok do dalšího období. V další části vzoru jsou uvedeny povinnosti pěstounů, coţe je mimo jiné i zvyšování znalosti a dovedností neboli vzdělávací plán, který je vymezen i v zákoně č. 359/1999 Sb. Pěstoun je povinen se průběţně vzdělávat v rozsahu 24 hodin za 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Vzdělávání nesmí být na újmu svěřeným dětem a toto doplňující vzdělání navazuje na vzdělání základní, jehoţ rozsah je předmětem dohody. Vzdělávací plán se stanoví na období jednoho kalendářního roku, je sestavován poskytovatelem společně s pěstouny a je součástí dohody o výkonu pěstounské péče. Poskytovatel je povinen určit, jakým způsobem bude zajištěná péče o svěřené děti, v době vzdělávání a tuto péči poskytne na svůj náklad, jelikoţ je povinen zajistit výpomoc, která je nárokem pěstounů. Základní vzdělávání je vţdy hrazeno poskytovatelem, včetně jízdného, náklady na ubytování pěstounů popřípadě svěřených dětí. Doplňující vzdělání je rovněţ hrazeno poskytovatelem, ale v případě, ţe se domluví s pěstouny, je moţný podíl na úhradě vzdělávání ze strany pěstounů.
18
V uvedených povinnostech je téţ zprostředkování kontaktu dětí v pěstounské péči s rodiči. Ve vzoru je uvedeno, ţe pěstouni mají povinnost prohlubovat sounáleţitost dítěte s rodiči a s dalšími osobami, jemu blízkými. Toto zprostředkování kontaktu je lze moţné učinit v případě, kdyţ je v souladu se zájmem dítěte a jestliţe soud neurčil jinak (zákaz styku či omezení). Pěstouni mají povinnost podporovat osobní identitu dítěte ve vztahu k rodině jeho původu, a jestliţe jsou splněny podmínky tak pěstouni zprostředkují kontakt písemně, osobně nebo telefonicky. Poskytovatel má povinnost poskytnout pěstounům pomoc při realizaci kontaktu dětí s rodiči. U tohoto kontaktu bude vţdy přítomen odborný pracovník poskytovatele, jestliţe o to pěstoun poţádá, který bude průběţně vyhodnocovat setkání dětí s rodiči. Jestliţe nastane jakýkoliv problém, mají pěstouni moţnost se obracet na odborného pracovníka. Nedílnou součástí vzoru je téţ sledování naplňování dohody, které sleduje klíčový pracovník. Klíčový pracovník je v kontaktu s rodinou, a to nejméně jedenkrát za dva měsíce, kdy rodinu navštěvuje a v pravidelných intervalech hovoří o samotě, na neutrálním místě (škola, prostory provozovatele apod.) s dětmi, které jsou svěřeny do pěstounské péče. Klíčový pracovník je povinen kaţdých šest měsíců zpracovat zprávu o průběhu pěstounské péče, kterou předá příslušnému obecnímu úřadu s rozšířenou působností a s obsahem zprávy pěstouny obeznámí. Pěstouni mají právo poţádat o doplnění zprávy anebo mohou mít připomínky k této zprávě. Pěstouni jsou povinni umoţňovat předem ohlášené návštěvy v domácnosti a mají povinnost sdělovat klíčovému pracovníkovi všechny důleţité informace, související s výkonem pěstounské péče. Společná ustanovení vzoru dohody se týkají sluţeb, které mohou pěstouni vyuţívat. Zmíněny jsou především měsíční klubová setkání náhradních rodin, poradensko – relaxační pobyty pro náhradní rodiny, ale také dětská setkání pro děti v náhradní péči. Dále jsou uvedeny jiţ zmíněné povinnosti pěstounů, a sice plnit opatření vyplývající z individuálního plánu ochrany dítěte, umoţnit klíčovému pracovníkovi návštěvy v domácnosti, které jsou předem ohlášené, vést pravidelné záznamy a sledovat vývoj dětí, ale také dodrţovat pravidla pro bezpečnou péči o děti. V závěrečných ustanoveních je zmíněna výpověď dohody, kdy pěstouni mohou dohodu vypovědět bez udání důvodů, ale o této skutečnosti musí informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností. Poskytovatel můţe dohodu vypovědět v případě, ţe 19
nastává opakované nebo závaţné porušování povinností, které z dohody vyplývají, dále v případě, ţe je mařeno sledování naplňování dohody, zejména při neumoţnění ohlášené návštěvy, ale i jiné. Jestliţe dojde k jednání, jehoţ opakování by vedlo k ukončení dohody, je poskytovatel o této skutečnosti pěstouny písemně upozornit. Výpovědní lhůta započne ode dne doručení druhé straně a skončí v den uzavření dohody nové. V posledním odstavci je uvedena účinnost dohody, coţ započne ke dni jejího podpisu. Dále jsou vyhrazeny kolonky na podpis obecního úřadu obce s rozšířenou působností, obecního úřadu, krajského úřadu nebo pověřené osoby a také kolonky vyhrazeny pro podpis pěstounů (pracovní materiál MPSV).1
1
http://www.mpsv.cz/files/clanky/14399/priklad_vykon_PP.pdf 20
2. Výzkumná část 2.1.
Metodologická část: Cíl výzkumu, objekt výzkumu a metoda Cíl empirické části se zaměřuje na „zmapování naplňování aspektů pomocí
případové studie z pohledu sociálních pracovníků a pěstounů.“ Orgán sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí byl zvolen účelově, jelikoţ vedoucí odboru byla jediná, která s účastí ve výzkumu, souhlasila. Jedná se o odbor sociálních věcí, kde je zaměstnáno několik pracovníků, a jsou rozděleni do různých agend. Právě dvě pracovnice, včetně vedoucí odboru, se zabývají dohodami o výkonu pěstounské péče. Obě tyto pracovnice souhlasily s empirickým šetřením v zařízení. Sociální pracovnice pracují jednak s pěstouny, ale i s osvojiteli a lidmi, kteří pečují o svěřené dítě, kteří mají za povinnost uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péči. V následující tabulce se pokusím popsat základní charakteristiky respondentů, kteří byli v rámci empirického šetření, zkoumáni. Kaţdému z těchto respondentů jsem přiřadila zkratku, kterou v další části uvedu u ukázek. Zkratka
Zařazení
Pohlaví
Věk
Vzdělání
SP1
Sociální
Ţena
52
SŠ
Ţena
35
VŠ
pracovnice SP2
Sociální pracovnice
P1
Pěstoun
Muţ
45
SŠ
P2
Pěstoun
Muţ
59
SOU
21
Obě tyto výzkumné jednotky byly vybrány účelově, jelikoţ pouze tito respondenti souhlasili s empirickým šetřením. Jednalo se tedy o 4 rozhovory, přičemţ dva z nich byly realizovány na městském úřadě ve Valašském Meziříčí a dva z nich byly realizovány přímo v domácnosti u pěstounů. Empirické šetření je tedy realizované v rámci kvalitativního výzkumu, o kterém se zmiňuje Hendl ve své publikaci: „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění, založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé druhy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách. Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoli informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek“ (Hendl, J. 2008, s. 48). Ve výzkumu jsem pouţila dvě metody, a sice rozhovory s respondenty, které byly následně zafixovány na audio záznamu. Jednalo se o polostrukturované rozhovory, jejichţ cílem bylo zmapování naplňování aspektů ze strany orgánu sociálně právní ochrany dětí. Druhá metoda byla zaměřená na analýzu dokumentů, především dohod o výkonu pěstounské péče, které byly uzavřeny s orgánem sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí. V této části se zaměřím na popis hloubkového rozhovoru. Můţeme jej definovat, jako nestandardizované dotazování, pomocí několika otevřených otázek. Hloubkový rozhovor je vymezen jako metoda, jejímţ účelem lze získat vylíčení ţitého světa dotazovaného, avšak musíme respektovat interpretaci významu popsaných jevů. Pomocí hloubkového rozhovoru lze získat pochopení jednání, jakým disponují členové určité skupiny. Otevřené otázky dávají badateli prostor, aby porozuměl pohledu jiných lidí, aniţ by omezoval jejich pohled pomocí výběru poloţek v dotazníku, tuto metodu jsem pouţila i ve své empirické části. (Švaříček, Šeďová, 2007, s. 159 – 160). Pro tento výzkum jsem si zvolila polostrukturovaný rozhovor, jeţ vychází z předem připraveného seznamu témat a otázek. Záměrem tohoto rozhovoru bylo také to, aby byly na začátku stanoveny oblasti, na které se bude rozhovor zaměřovat a dále stanovení otázek, které byly vytvořeny jako otevřené. Před realizací empirické části bylo nutné stanovit si výzkumné otázky, které byly následující: Daří se orgánu sociálně právní ochrany dětí splňovat aspekty uvedené v dohodě o výkonu pěstounské péče? 22
V čem vnímají pracovníci a pěstouni úskalí? Další metodou, která byla v rámci empirického šetření pouţita, byla analýza dokumentů. Miovský analýzu popisuje jako analýzu jakéhokoliv materiálu, který je relevantním zdrojem informací k dosaţení cíle studie. Jedná se tedy o analýzu jiţ existujícího materiálu. Výzkumník tedy nevytváří nové zdrojové materiály, ale naopak pracuje s jiţ vzniklým materiálem. V případě širokého definování se jedná o kvalitativně – interpretační analýzu nezahrnující pouze listiny a části textu, ale také veškerá předmětná svědectví, jeţ mohou slouţit jako pramen k vysvětlení lidského jednání (Miovský, 2006, 98 - 99). V případě analýzy dokumentů v této absolventské práci se jednalo o analýzu dohod o výkonu pěstounské péče, které jsou uzavřeny s pěstouny v rámci orgánu sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí. V následující části popíšu metodu analýzy dat, kterou jsem si zvolila pro empirickou část této práce. Také se pokusím objasnit, jakým způsobem probíhalo zpracování dat, konkrétně se jedná o fixaci dat. Zpracování dat a jejich příprava pro analýzu V rámci zvolené metody bylo nutné převést získaná data z netextové do textové podoby, coţ bylo moţné provést na základě metody zvané transkripce. Transkripce je velmi významnou operací, která má pro výzkum podstatnou důleţitost. Prostřednictvím transkripce je moţno předcházet např. zkreslovaní dat, ztrátě důleţitých dat nebo naopak posílit interpretační východisko. Miovský také uvádí, ţe transkripce má pro badatele důleţitý význam při analýze témat zaměřené na diskurs (Miovský, 2006, s. 206). Technikou úprav dat jsem zvolila podle Miovského (2006, s. 211) barvení textu, které je mnohem jednodušší a přehlednější. Barevně jsme zvýraznila pasáţe, které se týkaly určitých tematických celků. Šlo tedy o to, ţe jsem kaţdému tematickému okruhu přiřadila specifickou barvu, kterou jsem následně označila místa, která se zaměřovala na jednotlivé oblasti. Metody analýzy dat Podle Miovského (2006, s. 219) prochází analýza dat několika stádii, které jsem pouţila i u empirické části absolventské práce. Jedná se o kódování, kdy připojujeme 23
klíčová slova anebo symboly k částem textu. Tím se usnadní práce s textem. Jde tedy o proces identifikace a systematického označování jednotlivých významových celků podle vytvořených kritérií. Nutno také zmínit, ţe analýza dat prochází fázemi, jako je archivace kódovaných dat, komentování a doplňování dat, propojování dat, vyvozování závěrů a verifikace, grafické mapování a budování teorie. Pro tuto absolventskou práci byl zvolen deskriptivní přístup, který je zaloţen na předpokladu, ţe procesy utřídění, klasifikace a deskripce jsou samy o sobě a hlubší analýza kvalitativních dat, která jde za tyto fáze a je velmi spekulativní.
2.2.
Analytická část
Dohoda o výkonu pěstounské péče a její aspekty V rámci empirického šetření bylo zjištěno, ţe dohoda o výkonu pěstounské péče je nastavena velmi obecně. V rámci orgánu sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí je uzavřeno 23 dohod a 9 dohod je uzavřeno s jinou organizací. V prvním odstavci dohody o výkonu pěstounské péče je uvedeno, ţe v případě, jestliţe nastane některá z překáţek v zajištění osobní péče o svěřené děti, zajistí pečující osoba krátkodobou péči o svěřené děti přednostně osobami ze svého nejbliţšího sociálního okolí. Jestliţe tato skutečnost nebude moţná, tak orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD) zprostředkuje krátkodobou péči po nezbytně nutnou dobu prostřednictvím Komunitního a vzdělávacího centra Emcéčko ve Valašském Meziříčí, případně jiným subjektem, který je způsobily k tomu, vykonávat takovou sluţbu. Toto zprostředkování krátkodobé péče musí být vykonáno nejpozději do 24 hodin od uplatnění ţádosti osoby pečující o zajištění pomoci. V dalším odstavci je stanovena povinnost OSPODu poskytnout pomoc osobě pečující při zajištění celodenní péče o svěřené děti (dále jen respitní péče) v rozsahu 14 kalendářních dnů v kaţdém kalendářním roce. Konkrétní termín a způsob zajištění péče musí být dohodnut mezi OSPOD a osobou pečující. Ţádost o čerpání respitní péče v rozsahu do 3 kalendářních dnů je potřeba uplatnit nejpozději 1 měsíc před plánovaným čerpáním. Ţádost o čerpání respitní péče nad 3 kalendářní dny, je třeba uplatnit nejpozději 2 měsíce před začátkem čerpání. Uplatnění tohoto práva osobami pečujícími musí být vţdy v souladu s potřebami a zájmy svěřeného dítěte s přihlédnutím k jeho věku, úrovni socializace a vztahům dítěte. 24
Ve třetím odstavci je zmíněno, ţe OSPOD zajistí svěřeným dětem a osobě pečující v případě potřeby či zájmu, nejméně jednou za 6 měsíců poskytnutí odborné terapeutické pomoci prostřednictvím subjektu, který je schopen zajistit potřebnou pomoc dle vyhodnocení potřeb svěřených dětí, případně osoby pečující v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte. V odstavci čtvrtém je zmíněno, ţe osoby pečující se zavazují, ţe budou podporovat a prohlubovat sounáleţitost dětí s členy biologické rodiny a umoţní styk dítěte s těmito osobami, je-li takový kontakt v souladu se zájmem dítěte a neučinil-li soud jiné opatření (omezení či zákaz styku). Dále je zde také uvedeno, ţe jestliţe osobní styk s rodiči neprobíhá, jsou přesto osoby pečující povinny podporovat pozitivní identitu dítěte ve vztahu k rodině jeho původu. V případě, ţe by situace vyţadovala asistovaný kontakt, zavazuje se OSPOD asistenci a odpovídající prostor pro asistovaný kontakt zajistit. V pátém odstavci této dohody je uvedeno, ţe se osoby pečující zavazují k tomu, aby si zvyšovali své odborné znalosti a dovednosti v oblasti výchovy, a sice v rozsahu minimálně 24 hodin za období 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. V tomto odstavci se také OSPOD zavazuje k tomu, aby osobě pečující předal nejpozději do 30. 3. kaţdého roku seznam obsahující doporučené vzdělávací programy, které muţe osoba pečující absolvovat, přičemţ pro rok 2013 sdělil OSPOD seznam vzdělávacích programů do 31. 8. 2013. Dále se také uvádí, ţe osoby pečující sdělí OSPOD vţdy nejpozději do 30. 10. kaţdého kalendářního roku, jaké vzdělávací programy jiţ absolvovali, případně jaké programy a v jakém rozsahu budou ještě absolvovat. V případě, ţe osoby pečující budou mít zájem zvyšovat své znalosti a dovednosti jiným způsobem, musí se tato skutečnost projednat předem. OSPOD se tímto zavazuje uhradit osobám pečujícím náklady související se vzděláváním do výše nákladů srovnatelných s cenou vzdělávacích programů doporučených OSPOD. Po uplynutí 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců od uzavření dohody, předloţí osoba pečující OSPOD doklad o splnění této povinnosti. Šestý odstavec odkazuje na to, ţe se osoby pečující zavazují spolupracovat s OSPOD při sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče. Minimálně jednou za 2 měsíce umoţní zaměstnanci OSPOD být v osobním styku s osobou pečující a se svěřenými dětmi. Také se mimo jiné zavazují, ţe budou OSPOD neprodleně 25
informovat o všech podstatných skutečnostech a změnách rozhodných pro výkon péče o svěřené děti, a to do 5 dnů od jejich vzniku. Poslední část této dohody se zaměřuje na závěrečná ustanovení, kde je upřesněno, ţe se dohoda vyhotovuje ve čtyřech stejnopisech, přičemţ osoba pečující obdrţí jeden stejnopis a tři stejnopisy budou slouţit pro potřeby OSPOD. Dále je zde uvedeno, ţe dohoda nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Tato dohoda se můţe měnit pouze formou písemného dodatku podepsaného oběma smluvními stranami. V neposlední řadě je také uvedeno, ţe osoba pečující můţe dohodu písemně vypovědět. Výpovědní lhůta činí 30 dnů a počíná běţet dnem následujícím po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Úskalí související s dohodou o výkonu pěstounské péče Z empirického šetření vyplývá, ţe se jednak sociální pracovnice, ale i pěstouni setkávají s nedostatečnou motivací. Tato motivace se objevuje především u dlouhodobých pěstounů, kteří mají na příklad v péči dospívající dítě. Ale tato motivace také souvisí i s pracovním nasazením pěstounů. Dále bylo zjištěno, ţe pokud pěstouni neplní své povinnosti tak mohou být sice sankciováni a organizace s nimi mohou vypovědět dohodu, ale orgán sociálně právní ochrany má povinnost s pěstouny smlouvy uzavírat. „…víte, já chodím do zaměstnání, ale bohužel nestíhám skloubit vzdělávání právě s prací. Navíc je celkem těžké se domluvit s mým zaměstnavatelem, aby mi dal půl dne volno.“ (P1) „Vemte si to tak, já mám před důchodem a v pěstounské péči mám vnučku, která bude za rok dospělá. Prostě nějak nechápu, proč bych zrovna teď se měl vzdělávat a k čemu mi to bude, když mi příští rok končí pěstounská péče.“ (P2) „…my se snažíme zajistit tak vzdělávací kurzy, aby to vyhovovalo většině, ale ne vždy přijde dostatek pěstounů. Jde taky o přednášejícího. Pokud přijde málo pěstounů tak je zbytečné, abychom ho platili, pokud není vysoká účast. Snažíme se to ale řešit tak, že jsme přistoupili k tomu, že pěstouny obvoláváme a svým způsobem je „uháníme,“ aby přišli.“ (SP1)
26
„…taky se jedná o to, že ti pěstouni celý život vychovávají děti, dělají to nezištně a najednou po nich někdo chce, aby se vzdělávali. Já chápu to, že nejsou z toho moc nadšení a nejsou tolik motivovaní. Představte si, že by jste velkou část svého života starala o děti a najednou by chtěli, aby jste se vzdělávala a určitě by jste si pokládala otázky, jestli to náhodou neděláte špatně.“ (SP2) Spolupracující organizace Orgán sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí spolupracuje s organizacemi v uţším, ale i širším okolí. V oblasti Valašského Meziříčí spolupracuje s Asociací náhradních rodin ČR, které nabízejí různé sluţby. Mezi hlavní sluţby by se dalo zařadit například Klubová setkávání náhradních rodin vzdělávání náhradních rodičů, víkendové setkávání náhradích rodin, večerní setkávání s odborným programem, arteterapeutické dílny pro rodiče s dětmi, ale i doprovázení náhradních rodin. Další se spolupracujících organizaci je Charita Valašské Meziříčí, která poskytuje terénní sociální sluţby, ale zcela jistě by také poskytovala respitní péči, ale z rozhovoru vyplývá, ţe respitní péči ještě ţádný z pěstounů nevyuţil. Chrita Valašské Meziříčí poskytuje také sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi. Orgán sociálně právní ochrany rovněţ spolupracuje s občanským sdruţením Rodina u nás o. s., které je specifikováno na náhradní rodinnou péči, a s touto organizací mají někteří pěstouni uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče. Orgán sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí spolupracuje tak se zlínským obecně prospěšnou společností STROP. S touto organizací spolupracovala především v rámci asistovaného setkání, které se uskutečnilo ve Zlíně za přítomnosti zaměstnanců z obecně prospěšné společnosti a sociálních pracovnic z orgánu sociálně právní ochrany dětí. „Častokrát jsme spolupracovali právě se STROPem, kvůli asistovaným setkáním. S paní, která tuto službu vede, nemáme sebemenší problémy. Spíš se hodně zajímá o to, jestli bychom souhlasili s různými kroky, pro které se rozhodla a chce po nás zpětnou vazbu.“ (SP1) „My jsme právě tady v pozici zprostředkovatele služeb, takže musíme využívat služeb okolních neziskových organizací.“ (SP2)
27
2.3.
Diskuse Z empirického šetření, konkrétně z analýzy dohod vyplývá, ţe orgán sociálně
právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí má velmi obecně sepsanou dohodu o výkonu pěstounské péče. Tento fakt mi byl potvrzen jednak ze strany sociálních pracovnic, ale jednak se mi potvrdil po analýze dohod z orgánu sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí. Nicméně z analýzy vyplývá, ţe mají jasně stanovené práva a povinnosti jak ze strany OSPOD tak i ze strany pěstounů. Co se týká odstavce o respitní péči tak v rámci výzkumu bylo zjištěno, ţe tento aspekt nebyl naplněn, jelikoţ pěstouni v těchto případech vyuţívají pomoci přátel či širší rodiny. Nicméně sociální pracovnice uvedla, ţe v rámci příspěvku k dohodě o výkonu pěstounské péče byly pro děti svěřené do péče propláceny dětské tábory, avšak pouze v případě, kdy byly všechny děti svěřené do péče na takovém delším prázdninovém táboře. Z dohody také vyplývá, ţe pěstoun je povinen prohlubovat sounáleţitost dětí s biologickými rodiči a podporovat pozitivní identitu rodiny. Tento aspekt v dohodě je zcela naplňován a v průběhu empirického šetření bylo zjištěno, ţe OSPOD musel několikrát zprostředkovat asistované kontakty ve spolupráci se zlínskou organizací STROP. Také mají jasně stanovená data, ve kterých mají předloţit program vzdělávání pěstounů a pěstouni mají rovněţ stanovená data, kdy mají předloţit seznam absolvovaných vzdělávacích kurzů, kterých se v předchozím kalendářním roce zúčastnili. Nicméně také z empirického šetření vyplývá, ţe tato povinnost sice ze strany pěstounů je splněna, ale je velmi obtíţné pěstouny ke vzdělávání motivovat. Bohuţel si v tuto chvíli netroufám navrhnout řešení, avšak si myslím, ţe je tento výzkum vhodný pro hlubší zkoumání a pro následný návrh řešení. Dále bylo sociální pracovnicí uvedeno, ţe poskytují v rámci OSPOD odbornou terapeutickou pomoc. Tato skutečnost je naplňována s pomocí psychologa, který je má v organizaci uzavřenou dohodu o provedení práce. V rámci empirického šetření bylo dále zjištěno, ţe se sociální pracovnice potýkají s nedostatečnou motivací ze strany pěstounů. Toto spočívá jednak v nezájmu o vzdělávání, ale také z toho, ţe většina pěstounů chodí do zaměstnání, tudíţ nemohou skloubit zaměstnání a povinné vzdělávání. Jedná se také o to, ţe spousta pěstounů má v náhradní péči jiţ léta děti a tudíţ nerozumí důvodu, proč je po nich v tuto chvíli vzdělávání vyţadováno, a domnívají se, ţe výchovu prováděli špatně. Sociální pracovnice tuto situaci řeší tím, ţe se snaţí kontaktovat pěstouny a tím pádem se snaţí co nejvíce zaplnit realizované vzdělávací kurzy. Sociální pracovnice rovněţ uvedly, ţe 28
jednu pěstounku, která je v pokročilém věku a má v péči své vnuky, dováţejí autem, aby se mohla zúčastnit. Nevím, zdali je toto řešení situace vhodné, jelikoţ můţe docházet ke zneuţívání. Ale na druhou stranu příspěvek spojený s dohodou o výkonu pěstounské péče umoţňuje proplacení vyloţených nákladů na cestovné. Otázkou však je, zdali by nebylo výhodnější tyto finance věnovat na jiné sluţby, které by mohla pěstounka vyuţít. Co se týká nesplnění povinností ze strany pěstounů tak bylo zjištěno, ţe mohou být sankciováni, ale orgán sociálně právní ochrany dětí má povinnost s pěstouny dohodu uzavřít. Z toho tedy vyplývá, ţe i kdyby nějaká nezisková organizace s pěstounem dohodu rozvázala tak to nic nemění na situaci, ţe právě orgán sociálně právní ochrany dětí je povinen s tímto pěstounem dohodu uzavřít. Tato situace se mi zdá poněkud bezvýchodná, avšak si nedokáţu navrhnout řešení této situace. Bylo by moţné, aby pěstouny, které neplní své povinnosti, sankciovali ve formě niţších státních příspěvků na výkon pěstounské péče, ale je otázkou zdali by toto sankciování bylo efektivní. Dále sociální pracovnice uvedly, ţe zatím nezprostředkovaly respitní péči, jelikoţ toto řeší pěstouni v rámci širší rodiny či přátel. Další ze zjištěných informací v rámci empirického šetření jsou spolupracující organizace s orgánem sociálně právní ochrany dětí. Sociální pracovnice uvedly, ţe často spolupracují se zlínskou obecně prospěšnou společností STROP, která se zaměřuje na náhradní rodinnou péči. Tato organizace byla nápomocná při zprostředkování asistovaného kontaktu dětí s biologickými rodiči. Sociální pracovnice uvedly, ţe většina pěstounů tento asistovaný kontakt nevyuţívá, ale právě v případech, kdy musel být zprostředkován kontakt ve Zlíně, se jednalo o matku, která byla závislá na alkoholu. Sociální pracovnice uvedly, ţe matka přišla na setkání opilá, tudíţ bylo nezbytné, aby bylo zprostředkováno asistované setkání.
Závěr Ve své absolventské práci jsem se zaměřila na dohodu o výkonu pěstounské péče a naplňování jejich aspektů. Konkrétně se jednalo o případovou studii, která byla zaměřena na orgán sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí, který dohody o výkonu pěstounské péče uzavírá. Pro zřetelnější popis této práce jsem se zaměřila na popis jednotlivých aspektů dohody, ale také na úskalí, která jsou s těmito dohodami spojena. Tato dohoda vnikla na základě novelizace zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí a domnívám se, ţe zavedení této dohody je spojeno s legislativními 29
nedostatky, čili proto shledávám toto téma za aktuální a mělo by se mu věnovat více pozornosti. Nezbytnou součástí realizace empirické částí bylo stanovení výzkumných otázek, avšak tento krok musel předcházet celé realizaci. Následující výzkumné otázky přiblíţí zaměření na určité oblasti ve výzkumu: Daří se orgánu sociálně právní ochrany dětí splňovat aspekty uvedené v dohodě o výkonu pěstounské péče? V čem vnímají pracovníci a pěstouni úskalí? Výzkumného šetření se zúčastnili dvě sociální pracovnice, včetně vedoucí odboru sociálních věcí. Tyto sociální pracovnice uzavírají dohody o výkonu pěstounské péče jak s pěstouny tak i s osvojiteli a jinými osobami pověřenými náhradní rodinou péčí. Dále se empirického šetření zúčastnili dva pěstouni, kteří mají uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče právě s orgánem sociálně právní ochrany dětí. V rámci empirického šetření vyplynulo, ţe velký problém souvisí s motivací pěstounů ke vzdělávání, které je jednou z povinností vyplývající z dohody. Tato nedostatečná motivaci pramenila především v nemoţnosti skloubit zaměstnání a vzdělávací kurzy, ale také s počtem let, po které měl pěstoun svěřené dítě do náhradní rodinné péče. Respektive se jednalo o degradaci pěstouna a pocit, ţe náhradní rodinnou péči vykonává špatně. Dále se osvědčily asistované kontakty dítěte s biologickým rodičem, které byly realizovány s pomocí organizace STROP ve Zlíně. Jednotliví respondenti uvedli, ţe jsou spokojeni s dohodou o výkonu pěstounské péče, ale pokud by nemuseli tak vzdělávací kurzy nenavštěvují. Co se týká sociálních pracovnic tak ty uvedly, ţe je velmi těší spolupráce s organizací STROP ve Zlíně, jelikoţ pracovnice, která s nimi spolupracuje, má zájem o danou oblast a poskytuje a přijímá zpětnou vazbu kdykoliv se rozhodně udělat nějaké rozhodnutí. V souhrnu empirické části tedy vyplývá, ţe dohoda má legislativní nedostatky, které se budou muset v budoucnu řešit. Také vyplývá, ţe pěstouni jsou nedostatečně motivování ke vzdělávání, coţ jim vyplývá z povinností, které jsou uvedeny v dohodě o výkonu pěstounské péče. Respondenti také uvedli, ţe jsou spokojeni s prací orgánu sociálně právní ochraně dětí a nic by na to neměnili.
30
Výsledky empirického šetření by mohly slouţit jako inspirace sociálním pracovníkům, kteří se potýkají se stejnými problémy, avšak spíš bych si dokázala představit, kdyby se tato problematika zaměřila na širší oblast a snaţilo se najít nějaká relevantní východiska z těchto situací. Tyto výsledky ovšem nedávají jasnou odpověď na to, jak se dá tato situace řešit, ale tato práce můţe slouţit jako shrnutí a jakási inspirace pro další výzkum, který se na tuto problematiku bude zaměřovat.
31
Bibliografický seznam Seznam literatury ARCHEROVÁ, C. (2001). Dítě v náhradní rodině. Praha: Portál. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. KOMÁRIK, E. (1998). Pedagogika emocionálne a sociálne narušených. Bratislava: Humanita, 1998 MATĚJČEK, Z. (1999). Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál. MATĚJČEK, Z., KOLOUCHOVÁ, J. (2002). Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál. MATOUŠEK O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing a. s. NOŢÍŘOVÁ, J. (2012). Náhradní rodinná péče: [vymezení základních pojmů, vývoj náhradní rodinné péče v ČR, zprostředkování náhradní rodinné péče, omyly a mýty, multidisciplinární pohled]. Praha: Linde. ŠKOVIERA, A. (2007). Dilemata náhradní výchovy. Praha: Portál. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. VAŠÁTKOVÁ, J., VYHNÁLKOVÁ, P. (2008). Rodina a náhradní rodinná péče. Olomouc: Hanex. Internetové zdroje Pracovní materiál - Odbor rodiny a ochrany práv dětí Ministerstvo práce a sociálních věcí
ČR
[hlavní
webová
stránka
MPSV].
Dostupné
z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/14399/priklad_vykon_PP.pdf [posl. akt. neuvedeno] [cit. 24. 5. 2013].
32
Zákon
č.
359/1999
Sb.
o
sociálně
právní
ochraně
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359 [cit. 24. 5. 2013].
33
dětí,
dostupné
z:
Anotace Tato práce se zaměřuje na případovou studii na městském úřadu ve Valašském Meziříčí, respektive na orgánu sociálně právní ochrany dětí. Jedná se o evaluační studii v dané organizaci, kde je zkoumáno naplňování aspektů dohody ze strany orgánu sociálně právní ochrany dětí ve Valašském Meziříčí. Páce je rozdělená do dvou částí, přičemţ první část je teoretická a je zaměřena na teoretické vymezení náhradní rodinné péče. Druhá část je praktická, kde se zaměřuji na zodpovězení cíle absolventské práce. Jedná se o práci zaloţené jak na úsudku sociálních pracovníků, tak i na mínění pěstounů, kteří dohodu o výkonu pěstounské péče uzavírají. Klíčová slova: náhradní rodinná péče, pěstounská péče, hostitelství, osvojení
34
Abstact This thesis focuses on a case study on the municipality in Valašské Meziříčí, respectively, on the authority of social and legal protection of children. It is an evaluation study of the organization, where it is examined aspects of the implementation of the agreement by the authority of social and legal protection of children in the Valašské Meziříčí. Pace is divided into two parts, the first part is theoretical and is focused on the theoretical definition of foster care. The second part is practical, with focus on answering the objectives of the thesis. This is a work based on the opinion of social workers and foster parents who concluded agreement on foster care. Keywords: foster care, foster care, hosting, adoption
35
