Docházka poslanců EP na schůze výborů

Studie think-tanku Evropské hodnoty

2015-10-18

Docházka poslanců EP na schůze výborů

Martin Roháček

Juniorní analytik think-tanku Evropské hodnoty Dominik Bergmann

Externí spolupracovník think-tanku Evropské hodnoty Jan Kovář

Hlavní analytik think-tanku Evropské hodnoty

Think-tank Evropské hodnoty je nevládní instituce, která prosazuje zvyšování politické kultury v České republice i na evropské úrovni.


2015-10-18 Docházka poslanců EP na schůze výborů

Shrnutí •

Předkládaná studie monitoruje účast poslanců EP na schůzích všech stálých výborů a podvýborů během prvního roku současného, osmého volebního období, tj. 7. července 2014 – 7. července 2015.

•

Průměrná účast poslanců na všech řádných a mimořádných schůzích výborů/ podvýborů EP ve sledovaném období byla 67,85 %.

•

Data za první rok ukazují, že účast poslanců EP na schůzích jednotlivých výborů je vyšší, než je tomu v případě podvýborů.

•

Dále data naznačují, že zastupitelé, kteří vykonávají některou z důležitých funkcí v rámci výboru/podvýboru (předsednictví, místopředsednictví, koordinátor politické skupiny) je obecně vyšší než účast členů řadových členů výboru/podvýboru. Průměrná účast předsedů byla 89,69 %, místopředsedů 72,97 % a koordinátorů 77,64 %. Ve všech případech, jde o znatelně vyšší než průměrnou účast.

•

Politické skupiny (ECR, EFDD, GUE/NGL a ENF), v nichž se soustředí poslanci zvolení za euroskeptické či protievropské strany, vykazují znatelně nižší účast svých členů než politické skupiny (Greens/EFA, ALDE, S&D a EPP) se spíše pozitivním přístupem k evropské integraci. Nízká je také účast nezařazených poslanců.

•

Poslanci zvolení v zemích, které jsou členy EU od roku 2004 či později, mají v průměru o 3,69 % nižší účast než poslanci starších členských států. Poslanci zvolení v zemích eurozóny mají v průměru o 3,11 % vyšší účast než poslanci zemí, v nichž se eurem neplatí.

•

Čeští europoslanci se schůzí výborů a podvýborů účastnili častěji, než je průměrná hodnota (67,85 %), a to v 75,63 %. Ze srovnání průměrné účasti všech členských zemí EU vychází ČR na třetím místě za prvním Chorvatskem a druhým Švédskem.

•

Srovnání se zeměmi Visegrádu vychází pro české poslance také velmi pozitivně, protože poslanci zvolení za další tři státy dosáhly podprůměrné účasti.

•

Z českých politických stran se nad průměrnou hodnotou za ČR (75,63 %) umístily ODS, KDU-ČSL, ANO, ČSSD a Top 09 a Starostové, naopak nižší účast měli poslanci zvolení za KSČM a Svobodné. S výjimkou KSČM a strany Svobodných všechny české politické strany vykazovaly vyšší účast svých poslanců, než byl průměr politické skupiny, jíž jsou členy.

•

Nejvyšší docházku na schůze výborů měli Stanislav Polčák (93,3 %), Olga Sehnalová (92,3 %) a Pavel Svoboda (92 %). Naopak nejnižší účast byla zjištěna u následujících poslanců v sestupném pořadí: Jiří Pospíšil a Miroslav Poche (57,7 %), Jiří Maštálka (31,4 %) a Petr Mach (30,8 %).

•

Mezi poslanci s účastí nižší než 20% se v převážné míře objevují zastupitelé zvolení za euroskeptické strany. Ze všech poslanců, kteří během prvního rolu funkčního období vykonávali svoji funkci a u nichž tedy byla mapována jejich účast, se pouze 3,27 % z nich neúčastnilo schůzí ani ve 20 %.

1



1. Úvod Práci europoslanců sleduje nejen akademická a odborná obec, ale především je z normativního i praktického úhlu pohledu žádoucí, aby ji sledovala voliči. Dnes se setkáváme nejen se studiemi mapujícími aktivitu europoslanců, ale například na VoteWatch.eu mohou všichni v reálném čase sledovat jejich účast na hlasování i loajalitu k politické straně a skupině. V naší studii z roku 2013 jsme pro hodnocení práce českých europoslanců vybrali 9 oblastí jejich aktivit[1] a v loňském roce jsme ještě analýzu rozšířili o další dvě oblasti. Nicméně v žádné dostupné studii nejen v českém prostředí jsme se nesetkali s daty, která by se zaměřovala výhradně na účast poslanců Evropského parlamentu (EP) na jednotlivých výborech a podvýborech, které hrají klíčovou roli pro budoucí podobu legislativních i nelegislativních dokumentů, o kterých hlasuje celý Parlament, a které jsou považovány za legislativní páteř celé instituce.[2] A právě na účast ve výborech se zaměřuje tato studie, která nabízí kompletní přehled účasti nejen jednotlivých europoslanců, ale také mezi sebou porovnává jednotlivé politické skupiny EP, české politické strany, europoslance v závislosti na funkcích ve výborech a jednotlivé členské státy. Studie tak nabízí čtenáři přehled o tom, jestli jím zvolený europoslanec skutečně „chodil do práce“, alespoň co se týče práce ve výborech. Kromě toho také odpovídá na otázku, jak je na tom Česká republika v porovnání s ostatními státy, zda euroskeptické strany častěji absentují na schůzích výboru a zda se výrazně liší účast europoslanců v závislosti na tom, jestli získali některou z klíčových funkcí a jestli existuje rozdíl v účasti mezi novými členskými státy (kam počítáme i ČR) a 15 staršími členskými státy EU.

2. Role výboru v rámci Evropského parlamentu V EP se zvolení zastupitelé sdružují v tzv. politických skupinách1 a nezasedají tedy dle státní příslušnosti, nýbrž podle politické příslušnosti. Někteří poslanci nejsou členy žádné politické skupiny – jsou tzv. nezařazenými poslanci. V současném volebním období je v EP osm politických skupin, tento počet se však jeho průběhu může změnit v závislosti na tom, jak politické skupiny plní kritéria nutná pro jejich založení a existenci.2 Hlavní podstata činnosti poslanců EP se odehrává v rámci tzv. parlamentních výborů, delegací a na plenárním zasedání.3 Před hlasováním na plenárním zasedání projednávají politické skupiny zprávy pocházející z parlamentních výborů a předkládají k nim pozměňovací návrhy. Každý poslanec se tedy po zvolení do EP skrze svoji národní politickou stranu nejprve stává členem politické skupiny a v závislosti na členství ve skupinách je zařazen do výborů a delegací, zaměřujících se na specifické oblasti politiky, respektive na specifické geografické oblasti a vztahy s nimi. 1 Často je pro ně také používán termín frakce v EP. 2 Jednací řád EP stanoví, že se politická skupina musí skládat alespoň z 25 poslanců, zastupujících nejméně 7 členských zemí. 3 Aktivity v rámci těchto struktur však nezahrnují všechny typy činností vykonávaných poslanci EP. Mezi ně spadá také členství v předsednictvu politických skupin, členství ve formálních i neformálních meziskupinách či práce ve volebním obvodu. Viz. Richard Corbett, Francis Jacobs, and Michael Shackleton, The European Parliament, 7th edition ed. (London: John Harper Publishing, 2007).

2



V rámci probíhajícího 8. volebního období jsou poslanci rozděleni do 20 výborů, 2 podvýborů a 39 delegací. Počty členů jednotlivých výborů jsou stanoveny v odstavci 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 2. července 2014 o početním složení stálých výborů a pohybují se mezi 25-71 členy.[3] Složení jednotlivých výborů odráží složení plenárního zasedání, takže je přímo závislé na výsledku voleb do EP. Parlament může také zřizovat zvláštní výbory nebo vyšetřovací výbory. V současném volebním období působí jeden zvláštní výbor, a to Výbor pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem. Každý výbor a delegace volí své vlastní předsednictvo, které sestává z předsedy a až čtyř místopředsedů.[4] Schůze parlamentních výborů se konají jednou až dvakrát měsíčně v Bruselu (někdy i ve štrasburském sídle) a jsou stejně jako v případě plenárních zasedání veřejná a živě přenášena na internetu. Poslanci jsou do výborů zařazeni na začátku a znovu potom v polovině každého volebního období EP. Každý poslanec je zařazen alespoň do jednoho výboru, přičemž někteří mohou být členy více výborů, a dále vykonávají funkci náhradníka v jiném výboru. Činnost ve výborech představuje hlavní pracovní náplň europoslance z legislativního úhlu pohledu, i když jejich činnost v rámci výboru není pouze legislativního rázu. V rámci výborů poslanci EP vypracovávají legislativní návrhy a zprávy, předkládají k nim pozměňovací návrhy a hlasují o nich. V parlamentních výborech také projednávají návrhy Evropské komise a Rady a v příslušných případech vypracovávají zprávu, která je předkládána na plenárním zasedání.[5] Otázky týkající se organizace, činnosti, vlivu i jiných aspektů fungování výborů se staly předmětem mnoha odborných studií. Cílem tohoto textu však není přinést jejich přehled, ale zaměřit se právě na jeden z aspektů činnosti poslanců ve výborech, tedy přesněji na předpoklad toho, že v rámci výboru nějakou činnost relevantně vykonávat mohou. Čtenáře lze však na obsáhlou odbornou literaturu odkázat.[6]

3. Metody Tato studie je založena na několika principech metodologického rázu, které budou nyní krátce představeny. Účast poslanců EP na schůzích výborů je sledována pouze během prvního roku současného volebního období.4 Do výběru jsou zahrnuty všechny stálé výbory, a to včetně podvýborů. Naopak zvláštními výbory, v současné době pouze Výborem pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem, se v této studii nezabýváme nejen kvůli jejich nejistému časovému působení, ale také proto, aby bylo možné porovnávat data ze stejných výborů a podvýborů i v budoucnosti. Do celkové statistiky nebyly zahrnuty slyšení ani společné schůze výborů, nýbrž pouze řádné či mimořádné schůze. Pro účely studie byla sbírána data pouze o účasti členů jednotlivých výborů, nikoliv náhradníků. V praxi je poslanec členem některého výboru či výborů a zároveň náhradníkem pro jiný. Docházka na schůze v roli náhradníka však sledována není. U každého poslance je vedle docházky na schůze zároveň zaznamenáno také několik dalších 4. Prvním rokem funkčního období jsou myšleny všechny schůze, začínající ustavující schůzí v červenci 2014 až po závěrečnou, která se uskuteční nejdéle rok po ustavující schůzi. 5. Někteří europoslanci během svého působení změnili frakci, a proto je europoslanec ve statistikách započítán do frakce, ve které byl na konci sledovaného období.

3



kategorií: 1. stát, za který byl europoslanec zvolen, 2. politickou stranu, za kterou byl poslanec zvolen, 3. frakci, do které se europoslanec zařadil5 a 4. funkci poslance ve výboru. V rámci vykonávaných funkcí jsme kromě klasického rozdělní na předsedu výboru, místopředsedy a řadové členy také zaznamenali, kdo ve své frakci působí jako koordinátor pro daný výbor. Důvodem je zjisti, jestli a do jaké míry se liší docházka koordinátorů oproti řadovým členům výborů a jejich předsednictví. Sběr dat probíhal na základě následujícího postupu. Z každé schůze výboru jsou na stránkách EP zveřejněny zápisy (Minutes) obsahující docházkový list, zaznamenávající účast členů výboru.6 Některé schůze však probíhaly ve více dnech. U takových schůzí je účast na ní zaznamenávána každý den zvlášť. Probíhá-li tedy schůze ve dvou dnech, jsou součástí docházkového listu dva záznamy o účasti členů na ní. Počet zaznamenaných účastí odpovídá i počtu zaznamenaných účastí v našem datovém souboru. Jinými slovy, pokud zápis obsahoval v docházkovém listu dva záznamy o účasti, byly zaznamenány dvě účasti, nehledě na to, že se jednalo o jednu, byť vícedenní, schůzi. Takto agregovaná data lze poté jednoduše vyhodnotit a komparovat. Procentuální účast daného poslance je počítána pomocí jednoduchého vzorce.7 Počet schůzí, kterých se poslanec účastnil je násoben stem a následně vydělen celkovým počtem schůzí, které se během funkčního období zastupitele konaly. Stejně tak jsme postupovali při výpočtu průměrné účasti stran, frakcí i států. Někteří členové výborů se během roku měnili. I tito poslanci jsou do studie zahrnuti, avšak je bráno v potaz, že celkový počet schůzí, kterých se mohli účastnit, se liší od zastupitelů, kteří byli ve funkci po celý první rok funkčního období. Počet schůzí, kterých se poslanec mohl zúčastnit, se pak vypočítává z období jeho členství ve výboru uvedeného na jeho profilu na stránkách EP.

6. Některé docházkové listy nebyly během období, kdy jsme data sbírali , k dispozici. V takovém případě byly ke zjištění účasti členů výboru na schůzi využity dostupné protokoly o hlasování. V případě, že nebylo možné zjistit účast na některé ze schůzí z docházkových listů ani z protokolů o hlasování, nebyly tyto schůze zahrnuty do výpočtu průměrné účasti poslanců. 7. Vzorec pro výpočet účasti je U = 100(R/C), kde U je účast poslance v %, R je reálná účast, neboli počet schůzí, na kterých poslanec byl, a C je celkový počet schůzí, které se během funkčního období poslance konaly. Celkový počet schůzí, kterých se poslanec mohl zúčastnit, se u jednotlivých poslanců liší, a to v závislosti na délce jejich členství ve výboru či podvýboru, respektive v závislosti, jestli vykonávali funkci po celý první rok či pouze část současného volebního období.

4



4. Analýza a výsledky 4.1 Obecné srovnání výborů V současné době existuje v rámci Evropského parlamentu 20 stálých výborů a 2 stálé podvýbory, viz Tabulka 1. Data pro každý z těchto výborů a podvýborů byla sbírána zvlášť s cílem zjistit průměrnou účast jejich členů na řádných či mimořádných schůzích uskutečněných v průběhu prvního roku stávajícího volebního období a učinit jejich srovnání.8 Tabulka 1: Seznam výborů a podvýborů Evropského parlamentu

Počet uskutečněných schůzí se u jednotlivých výborů liší v závislosti na agendě, kterou projednává Evropský parlament. Za sledované období se například v případě Výboru pro zahraniční věci (AFET) konalo 31 řádných a mimořádných schůzí8, zatímco v případě Výboru pro regionální rozvoj (REGI) pouhých 12 schůzí. Mají-li tedy 8. U některých výborů se nepodařilo získat data ke všem řádným či mimořádným schůzím uskutečněných v průběhu sledovaného období, neboť v době, kdy bylo nutné ukončit sbírání dat, nebyly k některým schůzím dostupné docházkové listy. Účast poslanců je v takovém případě počítána ze schůzí, k nimž byly zveřejněny docházkové listy, nebo účast na výboru bylo možné vyčíst ze záznamu o výsledcích hlasování. Mezi výbory, u nichž nebyly k datu ukončení sbírání dat zveřejněny docházkové listy ke všem uskutečněným schůzím, nebo účast na nich nebylo možné vyčíst ze záznamů o výsledcích hlasování, patří AFCO (data byla dostupná pro 13 z 14 uskutečněných schůzí), AFET (data byla dostupná pro 30 z 31 uskutečněných schůzí), DEVE (data byla dostupná pro 17 z 19 uskutečněných schůzí) a LIBE (data byla dostupná pro 17 z 31 uskutečněných schůzí). 9. V naší analýze jsou však zahrnuta data pouze ze třiceti z nich, neboť v době, kdy bylo nutné ukončit sbírání dat, nebyl dostupný docházkový list ze schůze konající se 29. června 2015.

5



poslanci z různých výborů stejnou procentuální účast, může tento podíl reprezentovat různý počet schůzí, kterých se zastupitel zúčastnil. Výsledky analýzy však ukázaly, že počet uskutečněných schůzí nemá prokazatelný vliv na účast poslanců, viz Tabulka 2. Výbory s podobným počtem schůzí se mohou výrazně lišit vzhledem k účasti jejich členů a naopak výbory s podobnou členskou účastí se mohou výrazně lišit vzhledem k počtu konaných schůzí. Neplatí tudíž například pravidlo, že se stoupajícím počtem konajících se schůzí klesá účast členů výboru na nich. Tabulka 2: Výbory a podvýbory - počet členů a schůzí, účast členů

Obdobně si lze všimnout, že nelze hledat prokazatelnou spojitost ani mezi počtem členů ve výboru a jejich účastí na schůzích. Stejně jako v předchozím případě se výbory s totožným či podobným počtem členů mohou výrazně lišit ve výsledné účasti poslanců na schůzích, tak i výbory s podobnou účastí poslanců se mohou lišit vzhledem k počtu svých členů. Celková průměrná účast poslance na schůzích výboru činí 67,85 %, viz Graf 1. Z grafu je rovněž patrné, že většina výborů se pohybuje v rozmezí ± 6 %. Výjimku tvoří pouze Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) s Výborem pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), které převyšují průměr o takřka 9 %, respektive 10 %, a oba podvýbory společně s Výborem pro petice (PETI), jež vykazují naopak výrazně nižší účast. V případě Výboru pro petice (PETI) je účast jeho členů nižší o více jak 10 %, v případě Podvýboru pro bezpečnost a obranu (SEDE) o více jak 12 % a v případě Podvýboru pro lidská práva (DROI) dokonce o více jak 21 %.

6



Graf 1: Průměrná účast poslanců v jednotlivých výborech a podvýborech

Výrazně nižší účast poslanců na schůzích obou podvýborů může svádět k hypotéze, že čím je výbor méně významný, tím nižší je účast členů na schůzích. Ovšem tuto hypotézu nelze na základě zjištěných výsledků potvrdit, a to ani vzhledem k rozlišení mezi výbory a podvýbory. Nehledě na to, že je nesmírně obtížné, ne-li zcela nemožné, najít jednoznačná kritéria významnosti jednotlivých výborů či podvýborů, může se jednat o náhodný jev. Vzniká tím však do budoucna závazek sledovat, zdali i v příštích letech budou podvýbory oproti výborům vykazovat výrazně nižší účast poslanců na schůzích či zda se pořadí výborů podle účasti jejich členů na schůzích bude měnit nebo zůstávat více méně neměnné. Pokud by podobné výsledky vycházely pravidelně i v budoucích letech, bylo by možné hledat obecné faktory ovlivňující účast poslanců.

7



4.2 Srovnání účasti poslanců podle jejich funkce ve výboru Jak již v kapitole o metodologii bylo řečeno, že kromě sledování klasického rozdělení funkcí na předsedu a místopředsedy výboru, se analýza zaměřuje i na koordinátory výborů jednotlivých frakcí, u kterých jsme předpokládali vyšší průměrnou účast. Z těchto tří kategorií měli podle očekávání nejvyšší průměrnou účast předsedové s 89,65 % (Graf 2). Koordinátoři frakcí byli v celkovém srovnání „pracovitější“ než místopředsedové a jejich průměrná účast dosáhla 77,64 % (Graf 4). Průměr účasti místopředsedů, podle našich měření, byl 72, 87 % (Graf 3). Jediným předsedou, který se zúčastnil méně, než 80 % schůzí byl Thomas Händel (Německo) z Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), jehož účast se pohybovala pod 14 %. V tomto případě se však nejednalo o neúčast způsobenou jinými pracovními povinnostmi, či jinou úmyslnou neúčastí. Na začátku volebního období byla Thomasi Händelovi diagnostikována rakovina. Z té se naštěstí dokázal uzdravit a od konce června se schůzí výboru pravidelně účastní.[7] Celkem 5 předsedů dosáhlo stoprocentní účasti: Michael Cramer (TRAN, Německo), Jean Arthuis (BUDG, Francie), Iskra Mihaylova (REGI, Bulharsko), Danuta Maria Hübner (AFCO, Polsko) a Ingeborg Grässle (CONT, Německo). Graf 2: Průměrná účast předsedů

8



Místopředsedové se podle očekávání v průměru také účastnili schůzi častěji než průměrný europoslanec, avšak rozdíl nebyl nikterak zásadní (zhruba 5 %). Pod dvacetiprocentní hranici účasti na svém výboru se z místopředsedů dostal akorát Ryszard Antoni Legutko (AFET, Polsko), naopak 5 místopředsedů bylo na všech mapovaných schůzích výboru: Barbara Spinelli (AFCO, Itálie), Barbara Kudrycka (LIBE, Polsko), Marita Ulvskog (EMPL, Švédsko), Peter Simon (ECON, Německo) a Dominique Riquet (TRAN, Francie). Ačkoliv Česká republika získala 7 místopředsedů, žádný z nich se na stoprocentní hranici nedostal. Graf 3: Průměrná účast místopředsedů

Jak již bylo napsáno v úvodu kapitoly, koordinátoři se v průměru účastnili schůzí častěji než místopředsedové. Žádný z koordinátorů frakcí neměl účast nižší než 20 %, zatímco se stoprocentní účastí při plném počtu schůzí se může pochlubit hned 12 z nich. V tomto výčtu však bohužel opět nefiguruje žádný Čech: Mercedes Bresso (AFCO, Itálie), György Schöpflin (AFCO, Maďarsko), Jutta Steinruck (EMPL, Německo), Soledad Caberóz Ruiz (PETI, Španělsko), Jarosław Wałęsa (PETI, Polsko), Rosa DÁmato (REGI, Itálie), Ivan Jakovčić (REGI, Chorvatsko), Helmut

9



Scholz (INTA, Německo), Neoklis Sylikiotis (ITRE, Kypr), Wim de Camp (TRAN, Nizozemsko), Karima Delli (TRAN, Francie) a Ismail Ertug (TRAN, Německo). Graf 4: Průměrná účast koordinátorů.

Kromě výše zmíněných europoslanců se každé schůze svého výboru zúčastnili také Bogdan Zdrojewski (CULT, Polsko), Pascal Arimot (REGI, Belgie), Flavio Zanonato (ITRE, Itálie) a Andor Deli (TRAN, Maďarsko).

10



4.3 Srovnání účasti poslanců vzhledem k jejich příslušnosti k poslanecké skupině Poslanci v EP jsou rozděleni do politických skupin nebo vystupují jako nezařazení poslanci. Je tudíž možné provést srovnání účasti poslanců na schůzích výborů a podvýborů také vzhledem k jejich příslušnosti k politické skupině. V současné době působí v Evropském parlamentu osm politických skupin, viz Tabulka 3. Počet jejich členů je určen v závislosti na výsledku voleb do EP. Čeští europoslanci jsou členy šesti z těchto osmi skupin. Své zástupce nemají pouze v řadách skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance a ve skupině Evropa národů a svobody. Tabulka 3: Politické skupiny působící v Evropském parlamentu

Výsledky analýzy ukazují, že poslanci zařazení do nějaké politické skupiny mají lepší účast na schůzích výborů a podvýborů než nezařazení poslanci a zároveň že čtyři z osmi skupin, totiž ALDE, EPP, Greens/EFA a S&D, mají nejen lepší než průměrnou účast činící 67,85 %, ale jejich účast dosahuje v podstatě týchž hodnot (liší se nanejvýš o necelé 1 %). Nejvíce, tj. v 71,33 %, se v rámci sledovaného období účastnili schůzí výborů poslanci patřící ke skupině Zelených/Evropské svobodné aliance. Naopak poslanci dalších čtyř skupin, totiž ECR, EFDD, ENF a GUE/ NGL, vykazují horší než průměrnou účast a mezi jednotlivými politickými skupinami jsou větší rozdíly než v předchozím případě, viz Graf 5. Graf 5: Průměrná účast poslanců podle příslušnosti k politické skupině

11



Ukazuje se tedy, že poslanci skupin, které se staví k evropské integraci pozitivně, vykazují v prvním roce osmého volebního období lepší účast na schůzích výborů a podvýborů než poslanci skupin, které se k integraci Evropy staví spíše kriticky či výslovně negativně a jejichž členové byli zvoleni za národní strany, které lze považovat za euroskeptické či eurofóbní, viz Tabulka 4.10 Nejslabší účast na schůzích výborů a podvýborů měli poslanci skupiny Evropa národů a svobody, tedy skupiny, jejíž poslanci patří mezi nejvýraznější odpůrce EU. O něco častěji se schůzí výborů a podvýborů účastnili poslanci Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice a nejčastěji na schůze z těchto čtyř skupin docházeli poslanci Evropské konzervativní a reformní skupiny. Lze tudíž obecně říci, že čím extrémnější pozici politická skupina představuje, respektive čím extrémnější názory vzhledem k EU zastávají národní strany, za které byli poslanci zvoleni, tím méně se její členové v uplynulém volebním roce účastnili schůzí výborů a podvýborů.

10. V určování, které národní strany jsou euroskeptické či eurofóbní, se opíráme o studii Yvese Bertonciniho a Nicoly Koenigové „Eurosceptism or europhobia: voice vs. exit“ vydanou 27. listopadu 2014 Notre Europe – Jacques Delors Institutem.

12



Tabulka 4: Euroskeptické a eurofóbní strany

13



4.4 Srovnání účasti poslanců vzhledem k jejich státní příslušnosti Poslance EP lze též rozdělit podle jejich státní příslušnosti, respektive podle země, v níž byli do Parlamentu zvoleni. V tomto ohledu bylo naším cílem především zjistit, jak si stojí ČR ve vztahu k ostatním členským státům. V každém případě se tím nabízí také další hledisko, z něhož lze účast poslanců na schůzích výborů a podvýborů posoudit. Výsledky pro české europoslance dopadly velmi příznivě. ČR patří mezi první tři státy, jejichž europoslanci se schůzí výborů a podvýborů účastnili v sledovaném období nejčastěji. Čeští europoslanci převyšují celkovou průměrnou účast všech poslanců (67,85 %) o 7,78 %, a jejich průměrná účast tedy je 75,63 %, viz Graf 6. Podíl na tomto výsledku lze přičítat i úspěchu, s nímž se čeští europoslanci v Evropském parlamentu uchytili (11 z celkových 21 českých europoslanců, tj. 52,38 %, má buď funkci předsedy, místopředsedy, nebo koordinátora), neboť, jak již bylo rozvedeno výše, poslanci mající nějakou funkci v rámci výboru či podvýboru vykazují vyšší účast než řadoví členové.[8] Graf 6: Průměrná účast poslanců podle státní příslušnosti

14



Výsledky však zároveň ukazují, že nelze činit přímou úměru mezi podílem počtu poslanců pocházejících z určitého státu a majících některou ze sledovaných funkcí k celkovému počtu poslanců z dané země a jejich průměrnou účastí na schůzích výboru či podvýboru. Například v případě Chorvatska, jehož europoslanci v uplynulém roce funkčního období vykázali nejvyšší účast (80,44 %) na schůzích výborů a podvýborů a jako jediní překročili 80% hranici, je podíl mezi poslanci majících v rámci výborů funkci předsedy, místopředsedy či koordinátora k celkovému počtu chorvatských europoslanců nižší než v případě ČR (pouze 3 z celkem 11 chorvatských poslanců, tj. 27,27, má některou z těchto funkcí). Obdobně je tomu i v případě Švédska, kde podíl mezi poslanci s funkcí k celkovému počtu švédských europoslanců činí 42,86 % (9 z 21 poslanců), průměrná účast všech švédských europoslanců je však o 0,18 % vyšší než těch českých. ČR je dále jediným ze států Visegrádské čtyřky (V4), jejichž europoslanci svou účastí převyšují průměrnou hodnotu (67,85 %). Oproti Polsku, které se v rámci V4 umístilo na druhém místě a jehož europoslanci se ve sledovaném období účastnili schůzí výborů a podvýborů průměrně v 66,05 %, má ČR 9,58% náskok. Oproti Slovensku, jehož europoslanci se naopak ze států V4 účastnili schůzí výborů a podvýborů nejméně (61,47 %), má ČR dokonce náskok 14,16 %. Maďarští europoslanci se schůzí účastnili v 61,78 % případů, tedy o 13,85 % méně než jejich čeští kolegové. Čeští europoslanci ovšem chodili na schůze výborů a podvýborů častěji i než europoslanci z Německa, a to o pouhých 0,2 %, a Rakouska, a to o 6,83 %. ČR tedy dosáhla nejlepšího výsledku ze všech států středoevropského regionu. Za srovnání jistě stojí účast europoslanců států, které přistoupily k EU v roce 2004 a později se státy, které patří do tzv. staré patnáctky, vzhledem k celkové průměrné účasti poslanců. Pouze 3 (ČR, Chorvatsko a Slovinsko – vyskytují se v první pětici států s nejvyšší účastí jejich europoslanců) z 13 států, které přistoupily v roce 2004 a později, se umístily nad průměrnou hodnotou (67,85 %), naopak zbývajících 10 se nachází pod průměrem. Na druhou stranu, ne všechny státy „staré patnáctky“ mají vyšší než průměrnou účast. Ke státům „staré patnáctky“, které se umístily pod průměrem, patří Francie, Řecko a Velká Británie, tedy státy, v nichž v posledních volbách do Evropského parlamentu získaly značný počet hlasů strany či hnutí stavící se k evropské integraci kriticky či výslovně negativně. V případě Francie se jedná o Národní frontu (24,86 % hlasů), v případě Řecka především o hnutí Syriza (26,58 %)11 a u Velké Británie o Stranu nezávislosti Spojeného království (26, 77 %). Vypočítáme-li si průměrnou účast europoslanců ze zemí „staré patnáctky“ a průměrnou účast europoslanců ze zemí, které do EU přistoupily v roce 2004 a později, ukáže se být rozdíl méně dramatický. Účast poslanců „staré patnáctky“ byla ve sledovaném období 68,92 %, zatímco účast poslanců nových členských zemí byla 65,23 %. Platí tedy, že europoslanci nových členských států mají o něco horší účast na schůzích výborů než jejich kolegové pocházející ze států „staré patnáctky“, rozdíl je však pouze 3.69 %. Zjevně však neplatí, že by účast europoslanců jednotlivých členských států odrážela proces rozšiřování EU nebo jej obracela vzhůru nohama. Státy, jež jsou členy EU od stejného roku, se umísťují na různých pozicích, byť někdy se 11. Další hlasy získala řecká Komunistická strana (6,11 %), Zlatý úsvit (9,39 %) a strana Nezávislí Řekové (3,46 %), viz Bertonicini, Yves & Koenig, Nicole, „Eurosceptism or europhobia: voice vs. exit“, Notre Europe – Jacques Delors Institute, (2014).

15



některé z nich umisťují vedle sebe (například Belgie a Lucembursko, Španělsko a Portugalsko, či Bulharsko a Rumunsko). Není tomu ale tak, že by státy přistoupivší v 70. letech vykazovaly vždy vyšší účast svých europoslanců než státy přistoupivší v letech 80. či 90. ani obráceně. Mezi rokem přistoupení státu a účastí jeho europoslanců na schůzích výborů a podvýborů nelze na základě získaných výsledků shledat žádnou obecně platnou souvislost. Rozdíly mezi zeměmi v účasti jejich europoslanců na schůzích výboru nelze vysvětlit ani pomocí rozlišení na státy eurozóny a ty, v nichž se eurem neplatí. Z 15 států nacházejících se nad průměrem je 11 z nich členem eurozóny, tzn., že tyto země zaujímají v rámci států s nadprůměrnými hodnotami podíl 73,33 %, zatímco země neplatící eurem pouhých 26,67 %. Nicméně první 3 příčky obsadily právě státy, v nichž se eurem neplatí. V rámci eurozóny tvoří země, jejichž europoslanci se vyznačují nadprůměrnou účastí, podíl 57,89 % (11 z 19), zatímco v rámci zemí, v nichž se eurem neplatí, tvoří země s nadprůměrnou účastí svých europoslanců podíl 44,44 % (4 z 9). Naopak mezi státy s podprůměrnými hodnotami se umístilo 8 zemí eurozóny, tzn., že mezi nimi tvoří podíl 42,11 %, a 5 zemí neplatících eurem, tvořící podíl 55,56 %. Ukazuje se tedy, že zatímco z poměru zemí eurozóny a zemí neplatících eurem v rámci států s nadprůměrnými hodnotami se může zdát, že europoslanci zemí eurozóny se schůzí výborů a podvýborů účastní výrazně častěji než europoslanci zemí neplatících eurem, neboť poměr je zhruba 3:1, při přepočtu na počet států v těchto dvou skupinách již nejsou rozdíly tak výrazné (poměr se mění přibližně na 3:2). Rozdíl účastí mezi europoslanci států eurozóny a europoslanci států, v nichž se eurem neplatí, se ukáže ještě zanedbatelnější, vypočítáme-li si jejich průměrnou účast. Poslanci EP zemí eurozóny se v průměru účastnili v 68,91 %, zatímco jejich kolegové ze zemí, v nichž se eurem neplatí, v 65,80 %, rozdíl je tedy 3,11 %

4.5 Individuální srovnání českých poslanců O tom, že se čeští europoslanci dokázali ve výborech EP úspěšně uchytit jsme psali již dříve[9] a z této studie vyplývá, že patří i mezi nejpoctivější, co se docházky týká. Dvě třetiny z nich se navíc dostali přes hranici nadprůměrné účasti i v českém srovnání. Výrazně podprůměrnou docházku měli pouze Petr Mach ze Svobodných (30,77 %), který je navíc i koordinátorech své frakce pro Výbor pro ústavní záležitost a Jiří Maštálka (31,37 %), který v obou výborech, kterých je členem (IMCO, JURI) navštívil zhruba každou třetí schůzi. Podprůměrnou účast zaznamenal i Miroslav Poche (ITRE) z ČSSD, Jiří Pospíšil (IMCO) zvolený za TOP 09 a Starostové a místopředseda Miloslav Ransdorf (ITRE) z KSČM. Ostatní europoslanci dosáhli průměrného až velmi pozitivního výsledku. Na první pohled dosáhl nejlepšího výsledku Stanislav Polčák z TOP 09, nicméně rozdíly mezi nejlepšími europoslanci jsou malé a jedna účast/neúčast na schůzi by pořadí prohodila. Faktem zůstává, že 5 europoslanců se dostalo přes 90% hranici a několik dalších se tomuto výsledku blížilo. Kromě výše zmíněných europoslanců tak Češi ve srovnání dosáhli poměrně dobrého výsledku. Bližší informace o účasti nabízí Graf 7.

Graf 7: Průměrná účast českých europoslanců

16



Nadprůměrný je také výsledek českých poslanců EP, pokud jej srovnáme na základě jednotlivých funkcí. Sedm místopředsedů svých výborů: Jaromír Štětina, Jan Zahradil, Martina Dlabajová, Pavel Poc, Miloslav Ransdorf, Stanislav Polčák a Michaela Šojdrová dosáhli průměrné účasti 77,04 % (průměr místopředsedů je 72,97 %). I koordinátoři frakcí Dita Charanzová, Kateřina Konečná a Petr Mach mají v průměru 80,26 % (77,64 % je průměr EU). Nutno opět podotknout, že vysoký výsledek má Česká republika díky oběma dámám. I předseda Pavel Svoboda měl nadprůměrnou účast 92 % oproti 89,69% průměrné účasti předsedů výborů.

17



4.6 Srovnání účasti českých poslanců podle jejich stranické příslušnosti Do EP se v posledních volbách dostali zástupci celkem 7 různých stran a hnutí. Za hnutí ANO úspěšně kandidovali Pavel Telička, Dita Charanzová, Petr Ježek a Martina Dlabajová. Prostřednictvím kandidátky TOP 09 a Starostové svůj mandát získali Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Jaromír Štětina a Luděk Niedermayer. Další stranou, která v EP získala 4 mandáty, se stala ČSSD, kterou zastupují Pavel Poc, Olga Sehnalová, Miroslav Poche a Jan Keller. Tři mandáty získala KSČM, jejíž mandáty připadly Miloslavu Ransdorfovi, Kateřině Konečné a Jiřímu Maštálkovi a KDU-ČSL, za kterou jsou zvoleni Tomáš Zdechovský, Pavel Svoboda a Michaela Šojdrová. ODS zastupují Jan Zahradil a Evžen Tošenovský. Posledním českým zástupcem byl zvolen Petr Mach. Rozdíly mezi většinou českých stran jsou minimální. Nejvyšší průměrná účast byla naměřena u ODS, následovanou KDU-ČSL, hnutím ANO a ČSSD. Mírně ztrácí TOP 09 a Starostové. Naopak podprůměrnou účast mají komunisté, což je způsobeno především nízkou účastí Jiřího Maštálky v obou svých výborech. Výrazně zlepšit výsledek KSČM nedokázala Kateřina Konečná, která měla více než 90% účast. Poslední s velkým odstupem zůstali Svobodní, jejichž výsledek pochopitelně koresponduje s účastí jejich předsedy Petra Macha. Obecně se tak dá říci, že strany, které se vůči EU více vyhrazují, vykazují nižší účast na jednáních parlamentních výborů. Výjimku však tvoří euroskeptická ODS. Strany s nadprůměrnou účastí jsou také ty, které jsou v české vládě nebo ve vládní koalici působily v minulém volebním období. Graf 8: Průměrná účast českých politických stran

18



Výsledky českých stran také poměrně korespondují s výsledky jejich frakce. Rozdíly mezi ALDE, S&D a EPP byly marginální a stejně tak i malé rozdíly byly mezi českými stranami zařazenými do těchto frakcí. Jedinou výjimku tvoří opět ODS, jejíž frakce ECR dosáhla podprůměrného výsledku. Všechny české strany, které se do těchto zmíněných frakcí zařadily, patří v jejich rámci k nadprůměru. Naopak české strany, které mají ve srovnání podprůměrnou účast, jsou pod průměrem i v rámci své frakce. Výsledek komunistů je výsledku GUE/NGL podobný, Petr Mach patří v rámci své frakce EFDD k silnému podprůměru. Bližší srovnání nabízí Tabulka 5. Tabulka 5: Čeští europoslanci podle stran a frakcí

19



4.7 Přehled poslanců s účastí nižší než 20 % Docházet na schůze výborů a podvýborů EP je součástí pracovních povinností poslance. Poslanec se nemusí účastnit každé schůze osobně, ale může se nechat zastoupit svým náhradníkem a za jeho neúčast mu nehrozí žádné sankce kromě té, že nebude příště zvolen. Pokud se však schůzí neúčastní pravidelně, ztrácí jeho členství v daném výboru na hodnotě. Určit hranici, kolik neúčastí poslance na schůzích výborů a podvýborů ještě nemá výraznější negativní dopad na hodnotu jeho členství a kolik již ano, je značně problematické. U některých poslanců se navíc může jednat o politický projev. Z těchto důvodů jsme ke stanovování zmíněné hranice přistupovali s opatrností a stanovili jsme ji na 20 %. Domníváme se, že bude panovat širší shoda nad tím, že účastní-li se poslanec méně jak jedné pětiny schůzí výborů či podvýborů, jichž je členem, nepodílí se na jejich fungování významným způsobem a jeho členstvím v nich ztrácí svou hodnotu. Z celkových 764 poslanců, ke kterým byla ve sledovaném období získávána data ohledně jejich účasti na schůzích výborů a podvýborů, jichž jsou členy, a vypočítávána jejich účast na nich, se účastnilo méně jak 20 % schůzí pouze 25 poslanců a poslankyň, tedy jen 3,27 %, viz Tabulka 6. Tabulka 6: Poslanci s účastí nižší než 20 %

20



Většina poslanců a poslankyň z toho seznamu jsou členy pouze jednoho výboru či podvýboru. Výjimkou je pouze Margot Parker, která je členkou Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) a v obou těchto výborech její účast nepřesáhla hodnotu 20 %, a Florian Philippot, který je rovněž členem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO), jehož schůzí se účastnil v 3,85 %, a Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO), jehož schůzí se účastnil v 23,08 %. Nejvíce poslanců s účastí nižší než 20 % pochází z politické skupiny EFDD, celkem 5 poslanců, což v rámci tohoto seznamu představuje 20 %, viz Graf 9, a vzhledem k celkovému počtu poslanců této skupiny 11,11 %, viz Graf 10. Druzí nejpočetněji zastoupení jsou poslanci ze skupiny ECR a ENF. V obou případech se jedná o 4 poslance, což představuje 16 % z celkového počtu poslanců s účastí nižší než 20 %. V poměru k celkovému počtu poslanců ENF a poslanců ECR, se jejich podíl nicméně liší. Zatímco v případě poslanců ENF se jedná o 10,26 %, v případě poslanců ECR se jedná jen o 5,41 %. Nezařazení poslanci a politické skupiny ALDE a EPP pak mají shodně po třech poslancích, tj. 12 %, což vzhledem k celkovému počtu poslanců ve skupině činí u ALDE 4,29 % a u EPP 1,38 %. U nezařazených poslanců je však tento poměr výrazně vyšší, totiž 21,43 %. Dva poslanci z této listiny patří ke GUE/ NGL, představují tudíž 8 % z celkového počtu poslanců na listině a 3,85 % z celkového počtu poslanců GUE/NGL. Na posledním místě, nepočítaje Greens/EFA, kteří na listině nemají žádného svého poslance, se umístila skupina S&D s jedním poslancem, který představuje 4 % této listiny a 0,53 % z celkového počtu poslanců S&D. I v této souvislosti se tudíž ukazuje, že poslanci zastávající negativní postoj k evropské integraci jednak vykazují horší účast než jejich kolegové, kteří se k ní staví pozitivně, ale také se jejich účast častěji, a to zvláště vzhledem k jejich celkovému počtu, pohybuje pod 20% hranicí. Jejích podíl na činnosti výborů EP, a tedy i na legislativním procesu, se tím proto snižuje. Graf 9: Podíl poslanců s účastí menší než 20 % vzhledem k jejich příslušnosti k politické skupině

21



Graf 10: Podíl poslanců s účastí pod 20 % na celkovém počtu poslanců z dané frakce

Ve vztahu k státní příslušnosti poslanců s účastí nepřesahující 20 % se vzhledem k jejich absolutnímu počtu se umístila Francie a Velká Británie, které mají po čtyřech poslancích, což v přepočtu na celkový počet europoslanců z těchto zemí činí 5,41 % v případě Francie a 5,48 % u Velké Británie, viz Graf 11 a Graf 12. Avšak v poměru k celkovému počtu europoslanců pocházející ze stejné země má největší zastoupení Litva, z níž pocházejí celkem 3 poslanci s nižší účastí než 20 %, což vzhledem k celkovému počtu litevských europoslanců činí 27,27 %, tedy více jak jednu čtvrtinu. Tím Litva vybočuje z ostatních zemí, jejichž europoslanci se na listině nacházejí. V ostatních případech nepřekročí podíl poslanců s účastí nižší než 20 % v poměru k celkovému počtu poslanců z dané země 10 %.

22



Graf 11: Podíl poslanců s účastí nižší než 20 % vzhledem k jejich státní příslušnosti

Graf 12: Podíl poslanců s účastí nižší než 20 % na celkovém počtu poslanců z dané země

23



4.8 Výsledky pro jednotlivé výbory 4.8.1. Výbor pro zahraniční věci (AFET) Graf 13: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci

Graf 14: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich funkci

24



4.8.2. Výbor pro rozvoj (DEVE) Graf 15: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


25



4.8.3. Výbor pro mezinárodní obchod (INTA) Graf 17: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


26



4.8.4. Výbor pro rozpočet (BUDG) Graf 19: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


27



4.8.5.Výbor pro rozpočtovou kontrolu (CONT) Graf 21: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


28



4.8.6. Výbor pro hospodářství a měnu (ECON) Graf 23: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


29



4.8.7. Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) Graf 25: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


30



4.8.8. Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) Graf 27: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


31



4.8.9. Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) Graf 29: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


32



4.8.10. Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) Graf 31: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


33



4.8.11. Výbor pro dopravu a cestovní ruch (TRAN) Graf 33: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


34



4.8.12. Výbor pro regionální rozvoj (REGI) Graf 35: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


35



4.8.13. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) Graf 37: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


36



4.8.14. Výbor pro rybolov (PECH) Graf 39: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


37



4.8.15. Výbor pro kulturu a vzdělání (CULT) Graf 41: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


38



4.8.16. Výbor pro právní záležitosti (JURI) Graf 43: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


39



4.8.17.Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) Graf 45: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


40



4.8.18. Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO) Graf 47: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


41



4.8.19. Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) Graf 49: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


42



4.8.20. Výbor pro petice (PETI) Graf 51: Průměrná účast členů výboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci


43



4.8.21. Podvýbor pro lidská práva (DROI) Graf 53: Průměrná účast členů podvýboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci

Graf 54: Průměrná účast členů podvýboru vzhledem k jejich funkci

44



4.8.22. Podvýbor pro bezpečnost a obranu (SEDE) Graf 55: Průměrná účast členů podvýboru vzhledem k jejich příslušnosti k frakci

Graf 56: Průměrná účast členů podvýboru vzhledem k jejich funkci

45



5. Závěr Ve studii jsme se zaměřili na účast poslanců na schůzích EP jako na jedno z kritérií, kterým lze měřit jejich aktivitu. Do naší analýzy jsme zahrnuli všechny stálé výbory a podvýbory. Účast na schůzích jsme mapovali za období jednoho roku od první ustavující schůze, tj. od 7. 7. 2014 do 7. 7. 2015, a to pouze pokud se, kromě schůze ustavující, jednalo o schůze řádné a mimořádné. Kromě celkové průměrné účasti poslanců na schůzích všech výborů a podvýborů, bylo naším cílem udělat na unijní úrovni srovnání jednotlivých výborů a podvýborů, účasti poslanců vzhledem k jejich funkci ve výboru a vzhledem k jejich příslušnosti k politické skupině. Na mezinárodní úrovni bylo naším cílem učinit srovnání účasti poslanců podle jejich státní příslušnosti, kde jsme se především zaměřili na postavení ČR k ostatním členským státům, ale také nás zajímalo, zdali výsledky nelze popsat pomocí nějakého obecného pravidla. Třetí úrovní, kterou jsme vzali v potaz, byla úroveň národní, kde jsme se srovnávali účast jednotlivých českých europoslanců, ale i k jejich příslušnosti k politickým stranám. Na základě získaných dat bylo zjištěno, že celková průměrná účast poslance EP na schůzích výborů a podvýborů byla v sledovaném období 67,85 %. Průměrná účast členů u jednotlivých výborů byla většinou (13 z 20) nad touto hodnotou, naopak průměrná účast členů obou podvýborů byla nižší a ani v jednom případě nepřesáhla 60% hranici. Vzhledem k významným funkcím, které v rámci výborů či podvýborů mohou jejich členové mít, tj. funkci předsedy, místopředsedy či koordinátora, se ukázalo, že členové s funkcí mají obecně vyšší účast než členové bez funkce. Nejvyšší účasti dosahovali předsedové, následování koordinátory a poté místopředsedy. Průměrná účast předsedů byla 89,69 % a nad touto hodnotu se umístila většina předsedů výborů či podvýborů (16 z 22). Průměrná účast místopředsedů byla v sledovaném období 72,97 %, avšak místopředsedové většiny výborů a všech podvýborů docházeli na schůze méně často. Častěji docházeli místopředsedové pouze 9 (z 20) výborů. Celková průměrná účast koordinátorů byla 77,64 %, přičemž účast koordinátorů obou podvýborů byla pod touto hranicí, stejně jako účast koordinátorů dalších 8 (z 20) výborů. Za srovnání politických skupin vzhledem k účasti jejich poslanců se ukázalo, že 4 z nich (Greens/EFA, ALDE, S&D a EPP) se umístily nad celkovým průměrem (67,85 %). Naopak účast poslanců ze zbývajících politických skupin (ECR, EFDD, GUE/NGL a ENF), stejně jako nezařazení poslanci, docházeli na schůze méně často. Výsledky tedy prokázaly, že poslanci politických skupin, v nichž se soustředí členové národních stran, které lze klasifikovat jako euroskeptické či eurofóbní, měli ve sledovaném období nižší účast než jejich kolegové s pozitivním přístupem k evropské integraci. Tento výsledek se nám potvrdil i při sestavování přehledu poslanců, jejichž účast na schůzích byla nižší než 20 %. Ze získaných dat se rovněž ukázalo, že europoslanci zvolení v ČR ve srovnání se svými kolegy z ostatních členských států, chodili na schůze ve sledovaném období častěji, a to v 75,63 %. ČR patří mezi první tři státy s nejvyšší účastí europoslanců. Z umístění jednotlivých zemí dále vyplynulo, že nelze dělat jednoznačnou souvislost mezi datem přistoupení dané země k EU a účastí jejích europoslanců. Platí sice, že europoslanci států, které přistoupily v roce 2004 a později mají v průměru nižší účast než starší členové EU, rozdíl v jejich účasti je však pouze 3,69 %. Podobně tomu bylo i vzhledem k srovnání států eurozóny s ostatními členskými státy EU. Europoslanci států eurozóny chodili ve sledovaném období na schůze častěji než jejich kolegové ze států, v nichž se eurem neplatí, rozdíl je ale opět malý, a to 3,11 %. Ani v

46



jednom případě však neplatí, že by europoslanci států, jež jsou členy od roku 2004 či později, vykazovali zákonitě horší účast než europoslanci starších členských států, ani že by europoslanci států eurozóny vždy účastnili častěji než poslanci ostatních členských států. Mezi účastí poslanců a tím, jakou měnou se platí ve státech, v nichž byli zvoleni, tudíž nelze též hledat souvislost. Na národní úrovni se ukázalo, že většina českých europoslanců docházela na schůze výborů a podvýborů nejen častěji než je celkový průměr (67,85 %), ale také častěji než je průměr pro všechny české europoslance (75,63 %). Naprostá většina z českých europoslanců (16 z 21) se účastnila ve více jak 70 % a pouze 2 (Jiří Maštálka (KSČM) a Petr Mach (Svobodní)) nebyli přítomni ani na polovině konaných řádných a mimořádných schůzích. Žádný z českých europoslanců se však neúčastnil méně než ve 20 %. Ze srovnání českých politických stran v závislosti na docházce jejich europoslanců na řádné a mimořádné schůze výborů a podvýborů rovněž vyplývá, že většina českých stran (6 ze 7) překonala průměr politické skupiny, do níž spadá. Jedinou výjimku tvoří Svobodní reprezentovaní poslancem Petrem Machem, jehož docházka je hluboko pod průměrem frakce, totiž 30,77 % vůči 63,02 %. Z českých stran nejvyšší účast na schůzích vykazovali poslanci zvolení za ODS, následováni KDU-ČSL, ANO, ČSSD, TOP09 a Starostové a KSČM. Kromě KSČM a Svobodných všechny strany přesahují celkový průměr všech europoslanců (67,85 %) i celkový průměr českých europoslanců (75,63 %). S výjimkou ODS se tudíž i v rámci ČR ukazuje, že poslanci stran s negativním postojem k evropské integraci vykazují nižší účast.

47



Reference [1]

http://www.evropskehodnoty.cz/europoslanci/studie-pracovali-cesti-europoslanci/

[2] Christine Neuhold, "The "Legislative Backbone" keeping the Institution upright? The Role of European Parliament Committees in the EU Policy-Making Process," European Integration online Papers (EIoP) 5(2001). European Parliament, "European Parliament decision of 2 July 2014 on the numerical strength of the committees (2014/2702(RSO))," [cited 1 September 2015] http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-// EP//TEXT+TA+P8-TA-2014-0001+0+DOC+XML+V0//EN. [3]

European Parliament, "European Parliament decision of 2 July 2014 on the numerical strength of the committees (2014/2702(RSO))". [4]

Richard Corbett, Francis Jacobs, and Michael Shackleton, The European Parliament, 7th edition ed. (London: John Harper Publishing, 2007), 126-50; European Parliament, "Committees," [cited 20 March 2014] http:// www.europarl.europa.eu/aboutparliament/en/00aab6aedf/V%FDbory.html; Neill Nugent, The Government And Politics of the European Union, 7th ed. (London: Palgrave MacMillan, 2010). [5]

Pieter Bouwen, "The Logic of Access to the European Parliament: Business Lobbying in the Committee on Economic and Monetary Affairs," Journal of Common Market Studies 42(2004); Shaun Bowler and David M. Farrell, "The Organizing of the European Parliament: Committees, Specialization and Co-ordination," British Journal of Political Science 25, 2 (1995); Charlotte Burns, "Co-decision and Inter-Committee Conflict in the European Parliament Post-Amsterdam," Government and Opposition 41, 2 (2006); Charlotte Burns, "Consensus and compromise become ordinary – but at what cost? A critical analysis of the impact of the changing norms of codecision upon European Parliament committees," Journal of European Public Policy 20, 7 (2013); Corbett, Jacobs, and Shackleton, The European Parliament; Rory Costello and Robert Thomson, "The policy impact of leadership in committees: Rapporteurs' influence on the European Parliament's opinions," European Union Politics 11, 2 (2010); European Parliament, "Committees"; European Parliament, "European Parliament decision of 2 July 2014 on the numerical strength of the committees (2014/2702(RSO))"; Frank M. Häge, "Committee Decision-making in the Council of the European Union," European Union Politics 8, 3 (2007); Thomas König, Bjorn Lindberg, Sandra Lechner, and Winfried Pohlmeier, "Bicameral Conflict Resolution in the European Union: An Empirical Analysis of Conciliation Committee Bargains," British Journal of Political Science 37, 2 (2007); Virginie Mamadouh and Tapio Raunio, "The Committee System: Powers, Appointments and Report Allocation," JCMS: Journal of Common Market Studies 41, 2 (2003); Gail McElroy, "Committee Representation in the European Parliament," European Union Politics 7, 1 (2006); Christine Neuhold, "The "Legislative Backbone" keeping the Institution upright? The Role of European Parliament Committees in the EU Policy-Making Process," European Integration online Papers (EIoP) 5(2001); Nugent, The Government And Politics of the European Union; Mark Rhinard, "The Democratic Legitimacy of the European Union Committee System," Governance 15, 2 (2002); Léa Roger and Thomas Winzen, "Party groups and committee negotiations in the European Parliament: outside attention and the anticipation of plenary conflict," Journal of European Public Policy (2014); Pierpaolo Settembri and Christine Neuhold, "Achieving Consensus Through Committees: Does the European Parliament Manage?," JCMS: Journal of Common Market Studies 47, 1 (2009); Michael [6]

48



Shackleton, "The European Parliament’s New Committees of Inquiry: Tiger or Paper Tiger?," JCMS: Journal of Common Market Studies 36, 1 (1998); Alexander Strelkov, "Who Controls National EU Scrutiny? Parliamentary Party Groups, Committees and Administrations," West European Politics 38, 2 (2015); Richard Whitaker, "National Parties in the European Parliament: An Influence in the Committee System?," European Union Politics 6, 1 (2005); Thomas Winzen, "Technical or Political? An Exploration of the Work of Officials in the Committees of the European Parliament," The Journal of Legislative Studies 17, 1 (2011); Nikoleta Yordanova, "Plenary 'Amendments' to Committee Reports: Legislative Powers of the European Parliament Committees," SSRN eLibrary (1995); Nikoleta Yordanova, "The Rationale behind Committee Assignment in the European Parliament: Distributive, Informational and Partisan Perspectives," European Union Politics 10, 2 (2009). [7] http://www.thomas-haendel.eu/de/article/8238.wieder-an-bord.html.

[8]

http://www.evropskehodnoty.cz/europoslanci/studie-pracovali-cesti-europoslanci/ http://www.evropskehodnoty.cz/wp-content/uploads/2015/04/MEPs_u.pdf.

[9]

http://www.evropskehodnoty.cz/wp-content/uploads/2015/04/MEPs_u.pdf.

49



© Evropské hodnoty o.s. 2015 Think-tank Evropské hodnoty je nevládní instituce, která prosazuje zvyšování politické kultury v České republice i na evropské úrovni. Politikům předkládáme odborná doporučení a systematicky sledujeme a hodnotíme jejich práci. Za základní prvky vysoké politické kultury považujeme aktivní občany, zodpovědné politiky a soudržnou společnost, která sdílí hodnoty svobody a demokracie. Od roku 2005 se jako nevládní nezisková organizace, která není spojena s žádnou politickou stranou, věnujeme výzkumné a vzdělávací činnosti. Vedle vydávání odborných publikací a komentářů pro média, pořádáme konference, semináře a školení pro odbornou i širší veřejnost. Na svých akcích zprostředkováváme dialog mezi politiky, odborníky, novináři, podnikateli i studenty.

POLITICKÁ KULTURA • ČESKO V EVROPSKÉ UNII • VNITŘNÍ BEZPEČNOST

THINK-TANK EVROPSKÉ HODNOTY Vlkova 36, 130 00 Praha 3

[email protected] www.evropskehodnoty.cz facebook.com/Evropskehodnoty

Docházka poslanců EP na schůze výborů

Recommend Documents