doc. PhDr. Aleš Sekot, CSc. SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

��

��

��

doc. PhDr. Aleš Sekot, CSc. SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3332. publikaci Odpovìdná redaktorka PhDr. Anna Novotná Sazba a zlom Milan Vokál Návrh obálky Denisa Kokošková Poèet stran 224 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova 1881, Havlíèkùv Brod ã Grada Publishing, a.s., 2008 Recenzoval doc. PhDr. Vladimír Jùva, CSc. ISBN 978-80-247-2562-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6300-2 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

verze R3 opravená, 4.+5. June , 2008

OBSAH

5

Obsah

1. Sport: sociálnì-kulturní fenomén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1.1 Vymezení kategorie sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1.2 Historické ohlédnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 2. Sport a socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.1 Nezastupitelnost socializaèního pùsobení sportu . . . . . . . . 19 2.2 Socializace: vrcholový sport versus rekreaèní sport . . . . . . 28 Výkonnostní vrcholový sport . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Zájmový rekreaèní sport . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 2.3 Sociologická teorie, sport, socializace . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 2.4 Sport jako statusový symbol životního stylu . . . . . . . . . . . . 41 2.5 Fyzická aktivita versus obezita: teorie versus praxe . . . . . . . 51 2.6 Rùst zájmu o zážitkové, rekreaèní a alternativní sporty . . . . 61 2.7 K sociálním aspektùm profesní pozice trenéra . . . . . . . . . . . 69 Ženy versus trenérství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Trenéøi v kontextu sportovní mobility . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Specifika dobrovolného trenérství: finské zkušenosti . . . . . 76 Sportovní trénink versus studium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Trenérství na cestì interkulturní koexistence . . . . . . . . . . . . 79 2.8 Rituály ve sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 3. Sport versus globalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 3.1 Konceptuální východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 3.2 Globální versus lokální = glokální? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 3.3 Globalizace versus internacionalizace sportu . . . . . . . . . . . . 99 3.4 Sportovní migrace: aktuální téma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 4. Násilí ve sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 4.1 Konceptuální východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 4.2 Sportovní etika versus fair play . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 4.3 Agresivita a výtržnosti v hledišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

6

SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

4.4 Fenomén sportovního fandovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 4.5 Násilí na fotbalových stadionech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 5. Sport: Kam kráèí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 5.1 Profesionalizace sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 5.2 Fenomén sportovních hvìzd: hrdinové versus celebrity . . 174 5.3 K problematice sponzoringu ve sportu . . . . . . . . . . . . . . . . 177 5.4 Sport versus olympijská strategie vítìzství: èínský pøístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 5.5 Soudobý olympismus versus sport . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 5.6 Sport: Co lze oèekávat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Jmenný a vìcný rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

SPORT: SOCIÁLNÌ-KULTURNÍ FENOMÉN

7

1. Sport: sociálnì-kulturní fenomén

1.1 Vymezení kategorie sportu Pøedposlední den roku 2007. V prostorách starobylých Hradèan, v bezprostøední blízkosti Pražského hradu, se koná další ze série mediálnì ostøe sledovaných bìžeckých lyžaøských závodù, pøitahujících pozornost divákù, obyvatel a návštìvníkù naší nádherné metropole. Nákladnì jednoúèelovì umìle vytvoøená dráha ze vzdálené šumavské pøírody navezeného umìle vyrobeného snìhu do zcela nekonvenèních urbanistických prostor vyvolává v jednìch nadšení a obdiv k nové formì sportovní divácké atrakce. Pro druhé je naopak ohniskem kritiky zneužívání sportu bezohlednì pro komerèní úèely èerpající nemalé veøejné finanèní náklady, vyžadující jednoúèelovì vynaloženou lidskou energii, pøinášející zøejmé a tušené ekologické problémy a znevažující genius loci historických veøejných prostranství. Ponecháme-li v tomto pøípadì stranou možné názorové støety, jedno je zøejmé: vrcholový sport se stále dynamiètìji dere do zorného úhlu veøejného zájmu s cílem získat co nejvìtší pozornost médií, veøejnosti, sponzorù. Stává se postupnì masovou zábavou a veøejnì pøístupnou atrakcí a pøesahuje tak stále razantnìji do oblastí komunálních struktur, politiky, ekonomie, masové kultury, masových médií, právního systému, ekologických a obèanských iniciativ. Pochopit podstatu a smìøování soudobého svìta, jeho dílèích spoleèností a kultur, aniž bychom si všímali a náležitì docenili úlohu sportu, je témìø nemožné. Žijeme totiž ve svìtì, kde sport je mezinárodním fenoménem, je dùležitý pro politiky a svìtové vùdce, pøispívá k dynamice ekonomického rozvoje, rozšiøuje globální povìdomí cestou mezinárodních sportovních událostí, je nedílnou souèástí lokálních sociálních a kulturních struktur, regionù a národù. Sport je svým potenciálem schopen pøispívat i k vývoji nejchudších oblastí svìta, tvoøí nezastupitelnou souèást masové mediální podívané, podílí se na rozvoji turistického podnikání, je rùzným zpùsobem spojován s øadou sociálních jevù a pro-

8


blémù, jako je zdraví, násilí, kriminalita, sociální rozdíly, pracovní migrace, ekonomický a sociální rozvoj a chudoba. Sport se v prùbìhu konání olympijských her a nìkterých významných sportovních událostí, jako jsou svìtové šampionáty ve fotbalu èi ledním hokeji, stává globálním pojítkem hodnotovì jednotícího zájmu zcela sociálnì, kulturnì èi nábožensky odlišných koutù svìta. Je nezastupitelnou souèástí smysluplnì naplòovaných volnoèasových aktivit obrovských mas lidí. Jeho sociální a komerèní potenciál vstupuje – svými pozitivními pøínosy i spornými dopady – do øádu mocných sil našeho svìta. Sport se mùže stát úèinným nástrojem demagogických idejí diktátorù, stejnì jako symbolem demokratických procesù a prostøedkem mezinárodního usmíøení. Sportovní aktivity bývají spojovány s politickým protestem na cestì boje za lidská práva a sociální spravedlnost. Stejnì tak mùže být sport platformou násilí, fašismu, totalitarismu, individualismu a vypjatého nacionalismu. Sportovní aktivity mohou pro jedny znamenat cíl sám o sobì, radostnou formu usebrání se v životadárném kompenzaèním pùsobení rekreaèní kondièní fyzické aktivity, zatímco pro jiné je nutným stereotypním bolestivým prostøedkem sofistikované pøípravy k dosažení výkonu, vítìzství, odmìny. Témìø každá vláda stojí pøed imperativem podpory sportovní infrastruktury ve jménu zlepšení úrovnì zdraví veøejnosti, podpory vzdìlávání a pracovních pøíležitostí a prevence kriminality. Politický boj a volební skandály spojované s rozhodováním o konání olympijských her dokládají, že sport je významným politickým a ekonomickým fenoménem, vzdáleným pøedstavám o jeho privátní podstatì, fungující pouze na úrovni jeho aktivních úèastníkù a nadšencù (Levermore, Budd eds., 2004). Pokud hovoøíme o kulturní povaze sportu, pak máme na mysli jeho historicky krystalizující hodnotové ukotvení a praktické prùniky do daného zpùsobu života a životního stylu. Stojíme tak pøed odlišnou vazbou kultury a sportu, kupø. v pøípadì francouzské Tour de France, japonským zápasem sumo, kondièním joggingem ve Finsku, krvavých kohoutích zápasù na Bali, nesmírnou masovou popularitou fotbalu v Brazílii èi cílenou olympijskou pøípravou èínských sportovkyò. Výzkum sportu se zpravidla ubírá cestou výzkumných empirických materiálù èi esejistických prací týkajících se obvykle buï jednotlivých dílèích sportù a jejich úrovní èi sportovních organizací. Jsou tak aktualizovány problémy rozkrývající širší témata jako vztahy mezi pohlavími, sociální nerovnosti, vztah k masovým médiím, závislost na ekonomice, dopad na lidská práva, vztah k životnímu prostøedí, souvislostí s lokálním


9

a globálním prostøedím a profesní mobilitou (Cashmore, 2002; Coakley, 2001; Sekot, 2006). Pøitom významným impulzem pro sociologický zájem o sport bývají zejména ta aktuální témata, které se vztahují k historicko-kulturním promìnám spoleènosti v kontextu vývoje sportu, jako kupø. vývoj amatérismu smìrem k profesionalismu, socializaèní dopady klubového života, sociální pozadí fotbalu èi ragby, zdroje násilí na stadionech, diskriminace, postkoloniální sentimenty ve sportu, globální versus lokální èi vztah médií a sportu. Sport je nepochybnì sociologicky barvitou scénou reflektující dynamiku zmìn hodnotového svìta, zájmù a èinností souèasného lidstva. Je nepøehlédnutelným kulturním a sociálním jevem, který dnes svým významem pøekraèuje kteroukoli ze svých historických kontur. Je fenoménem, o jehož existenci jsme cílenì – vedle nejdùležitìjších politických událostí a poèasí – mediálnì globálnì informováni s pravidelností skuteènì železnou. Sport pøitahuje pozornost veøejnosti. Zároveò však jako masovì praktikovaná forma harmonizující pohybové aktivity ztrácí postupnì svùj pùvodní význam a stává se spíše pøedmìtem divácké pozornosti než nedílnou souèástí každodenních forem osobnostnì pøínosných volnoèasových aktivit. Sport, v souladu s hodnotovým zakotvením a smìøováním soudobé postmoderní, na konzumaci mediálních pøedstav a promìnlivosti zážitkù zamìøené spoleènosti, je stále výraznìji spojován s komerèním sponzorským logem na dresech atletù, s arénami, které jsou svìdky významných sportovních událostí, a s mediálním zpravodajstvím, které je zprostøedkovávají. Mediální spoleènosti vydávají obrovské finanèní prostøedky na vysílací práva, sportovní hvìzdy jsou kupovány a prodávány za milionové èástky, mìsta a regiony investují obrovské finanèní sumy k získání práv uspoøádat globálnì významné sportovní události, profesionální sportovní kluby hrají dùležitou roli na burzovním trhu. Sport jako významný sociálnì-kulturní fenomén, se tak stává stále ménì pøehlédnutelnou souèástí našich životù. A to jak na úrovni jeho stále sílící profesionalizace a spektakulární komercionalizace, tak v rovinì každodenních volnoèasových aktivit mas souèasníkù. Sport tak, jak jsme s ním konfrontováni v souèasné každodennosti, bývá popisován z rùzných zorných úhlù pohledu a z odlišných hodnotových pozic. Pro jedny je specifickou rituální obìtí lidské energie, pro jiné bìžným prostøedkem mezilidských vztahù, pro další kompenzací rozdílností v lidském životì èi formou stvrzení osobní identity a individuálních rozdílù. Kritika sportu pak s nelibostí konstatuje jeho rostoucí komercio-

10


nalizaci jako sociální produkt generující vyhrocovanou úèelovou bojovnost na høišti i mimo jeho rámec, jako eufemismus západní kultury èi dravého kapitalismu. Teoreticko-metodologická problematika vymezení sportu je mnohdy komplikována i otázkami povýtce praktické povahy. Mùžeme si tak – jako badatelé èi jako laici – položit otázky typu: Je možno pod kategorii sport subsumovat pohybovì, technicky svojí zamìøeností tak odlišné pohybové aktivity, jako je kupøíkladu kondièní jogging, rekreaèní jízda na kole, honitba, šipky èi automobilové soutìže a tøeba potápìní? Pro sociologii se za mnohdy ryze teoretickými otázkami tohoto typu skrývá širší pozadí sociálních podmínek, organizaèního zázemí a spoleèenských a lidských dùsledkù takových aktivit, utváøejících v koneèném dùsledku naši pevnìjší pozici pøi vymezení kategorie sport. Pøinejmenším jedno je jasné: sport je specifickou lidskou aktivitou, odlišnou od jiných èinností, vyznaèuje se i ozvláštòující sociální dynamikou a má svébytné sociální dùsledky. Vzhledem ke skuteènosti, že jsme naklonìni spíše širšímu pojetí sportu ve smyslu systematických pohybových aktivit necílících pøímo a programovì k dosažení výkonu, vítìzství èi odmìnì, chápeme konceptuálnì sport jako institucionalizovanou pohybovou aktivitu motivovanou zvýšením celkové kondice, osobním prožitkem èi cíleným výsledkem nebo výkonem. Nedílnou souèástí tohoto vymezení je nejen její pohybová složka, nýbrž i dùraz na její institucionální povahu, kdy je zdùraznìno, že jde o obecnì praktikovaný zpùsob jednání sloužící naplnìní urèité reálné èi fiktivní potøeby. Nikoli tedy jakákoli pohybová aktivita, nýbrž ta, která je institucionálnì charakterizována a vnímána jako sportovní. Sociologie sportu pak stojí pøed úkolem popsat a vysvìtlit sociálnì a kulturnì podmínìné postavení sportu ve spoleènosti: Získat pøehled o bohatém spektru vztahù sportu a spoleènosti, klást si kritické otázky týkající se jeho soudobého fungování v sociálním životì, zamìøit se na spoleèenské a kulturním kontexty sportu (Sekot, 2006). Mnohdy rozporuplný, rozhodnì však nesmírnì sociologicky podnìtný, vztah sportu a spoleènosti odráží rùznost základních názorù na svìt, hodnotové smìøování, politické postoje èi ideologická východiska. Pro jedny mùže být sport alfou a omegou aktivnì zamìøeného životního smìøování, pro jiné neodmyslitelnou formou pasivního pøijímání vzrušujících forem rozptýlení a pro další pouze okrajovou stránkou každodennosti. Vrcholový sport mùže v rùzném sociálnì politickém kontextu plnit rùzné poslání. V nedávném období „socialismu“ tak øadou svých kom-


11

penzaèních funkcí pøednì témìø mytologicky usiloval „prokázat“ svoji pøevahu nad kapitalismem, když pro státní reprezentanty znamenal i „otevøené okno do svìta“ a relativnì rychlou a významnou pøíležitost materiálního a civilizaèního postupu za hranici bìžné šedivé reality vìtšiny. Dnes jsme v globální rovinì svìdky jisté formy „ikonizace sportovní podívané“, která ve jménu maximální konzumace virtuálních zážitkù na pùdì masové kultury pøináší na pùdu sportu jak nové možnosti (globální šíøení nových sportù, masmediální pøítomnost u významných sportovních událostí), tak nové problémy (násilí na stadionech, pasivní konzumace sportu, nekritická adorace sportovních idolù, doping, korupèní jednání, fyzické sebepoškozování). Vìøíme však, že zejména globálnì medializovaný sport posiluje interkulturní mírovou koexistenci a pøispívá k akceptování univerzálních hodnot a norem a k respektu k principu osobního sebezdokonalování. Sport stále silnìji absorbuje ty, kteøí se na nìm podílejí, aniž by sami sportovali, a kteøí na jeho pùdì „pouze“ dosahují své parciální cíle. Souèasný sport, jako organizaènì složitý sociální fenomén, integruje v sobì totiž øadu prvkù, znakù a èinností, na kterých se podílejí subjekty z rùzných oblastí lidských èinností, jejichž cíle mohou být diametrálnì odlišné od vlastních sportovních aktivit. Jde o podnikatele, manažery, politiky, právníky a zejména èleny rùzných „realizaèních týmù“, kteøí jsou do znaèné míry závislí na sportovním úspìchu jednotlivých sportovcù èi družstev èi ligových soutìží a sportovních událostí. Ve svìtì racionalizace øízení jde nepochybnì o nevyhnutelný jev, jeho dùsledky ve sféøe kultivace hodnotového svìta sportu a samotných sportovcù však budou patøit k trvalým kontroverzním tématùm zejména vrcholového elitního sportu. Sport je pøímo osudovì provázán s kulturou dané spoleènosti. Je tak výrazem specifických pøedstav, idejí, hodnot a perspektiv, prostøednictvím kterých lidé zaujímají svoje postavení ve svìtì, hledají své místo v nìm, vysvìtlují si jeho fungování, pomìøují míru dùležitosti vìcí kolem sebe. Zvažují, co je a co není správné a pøirozené, co je výhodné a nevýhodné, co mùže pøinést materiální profit a co „pouze“ radost ze zdravého pohybu. Kulturní ideologie je tak systematickým svìtonázorovým pohledem do svìta každodenní logiky života lidí ve spoleènosti. Je fenoménem mìnícím se v souladu s dynamikou spoleèenských zmìn na pozadí rùznosti skupinových a osobních zájmù a idejí. Promìòuje se v neustálém støetávání názorù na smysluplnost a schùdnosti cest spoleèenského vývoje a krystalizace morálních postojù. Sama tato skuteènost udìluje sportu jeho sociologickou relevanci. Sport totiž tvoøí soubor èinností

12


a situací, které buï pøijímají, nebo zpochybòují konkrétní ideologii. Tak, jak je sport tvoøen lidmi, se vyvíjí v širším kontextu dílèích idejí vztahujících se k tìlesnosti a lidské pøirozenosti, v rámci urèitých forem mezilidských vztahù, na pozadí projevù lidských potencí a usilování, prostøednictvím výrazových prostøedkù mužnosti a ženskosti, v centru diskuzí o faktorech dùležitosti èi pomíjivosti v našem životì. Sport se tak v postupném vývojovém procesu formoval i v souladu s danou logikou vztahù mezi pohlavími, tedy konkrétnì vzato postavením mužù a žen v kontextu historických souvislostí vztahu spoleènosti a sportu. Právì tato skuteènost je zejména v anglosaském svìtì dùležitým motivem na téma úlohy mužnosti (maskulinity), èi snad lépe øeèeno mužské dominance ve sportu, kde ženy tradiènì zùstávají v øadì ohledù spíše v podøízeném postavení vùèi mužùm. Již samotný tento fakt se odráží – prostøednictvím dominantních kulturních idejí – v bìžném slovníku oznaèujícím hodnocení pohybových aktivit: Správnì hozený míè kvitujeme u dítìte pozitivnì zabarveným hodnocením „hraje to jak chlap“, zatímco v opaèném pøípadì máme nejèastìji na jazyku pejorativní oznaèení „hraje to jak holka“. Lidé tak v dùsledku historicky zakotveného ideového a hodnotového soudu o pohybové dovednosti a sportovní zdatnosti pøisuzují zpravidla mužùm výkonovì nároèné sporty, které jsou naopak pro „opravdové“ ženy shledávány jako spíše nepøirozené èi nevhodné. I v tomto ohledu se však neustálý vývoj kulturní ideologie projevuje tím, že je zpochybòován tradièní pohled na pøirozenost a ženskost na pùdì sportu. V obdobné míøe to platí i o tøídní, etnické èi rasové logice ve sportu, kdy se zejména v naší souèasné pedagogické praxi má zato, že aktivní sport mùže být úèinným výchovným nástrojem pro utváøení pozitivních charakterových rysù. Vzdor skuteènosti, že sport je s dominantní kulturou a ideologickým systémem provázán v rùzných, mnohdy protichùdnì pùsobících vztazích a závislostech. Síla daného a z globálního pohledu rozrùznìného kulturního prostøedí je natolik silná, že lze jen s velkými obtížemi jednoznaènì zobecòovat zdroje, projevy a dùsledky fungování sportu ve spoleènosti. Sport je provázán s dùležitými oblastmi života spoleènosti. Rodina tak mnohdy pøizpùsobuje svùj životní rytmus tréninkovému a hracímu programu svých èlenù a sledování sportovních televizních událostí mùže naopak narušit èi pøímo rozvrátit rodinný život. A nebo spoleèné sportování èlenù rodiny mùže vzájemné vztahy posílit a udìlit jim novou, jinde a jinak netušenou socializaèní dimenzi. Vztah sportu a ekonomiky odráží


13

rostoucí obrovský pøíliv penìz do vrcholového výkonnostního sportu zejména v bohatých zemích. Výstavba velkolepých sportovních arén, nemalé náklady na sportovní výbavu a výstroj, sportovní sponzoring, sportovní sázky a zejména obrovské a rostoucí pøíjmy sportovních hvìzd jsou fenoménem neodmyslitelnì náležejícím k realitì naší kulturní sféry. Nadnárodní korporace sponzorují olympijské hry ve snaze asociovat produkt jako kupø. Coca-Cola èi Nike s konzumním stylem spotøební spoleènosti, kde sportovní podívaná funguje jako zábava a vzrušení a odbytová základna pro lepší prodej globálnì distribuovaných výrobkù. Stejnì i svìt sportu a masových médií umocòuje kulturnì zakotvené a ideologicky zamìøené pùsobení sportu jako formy zábavy a tvorby globálnì pøejímaných spotøebních hodnot. Na pùdì politiky pak sport mnohdy vyvolává asociace s pocity národního sebevìdomí a státní identity, v mnoha zemích jsou pak sportovní úspìchy využívány èi zneužívány ke zvýšení renomé v globálních politických vztazích. Sport hraje nezastupitelnou úlohu i na pùdì výchovy a vzdìlání, když se stal integrální souèástí školního života pro sta miliony studentù v soudobém svìtì. A to jak v rámci výuky tìlesné výchovy, tak na kolbištích støedoškolských a vysokoškolských soutìží, pøeborù a závodù. Vzájemné vztahy sportu a náboženství upozoròují na mnohdy rozporuplný postoj jednotlivých náboženství k pohybovým aktivitám a sportu obecnì, na úlohu církví pøi sponzorování sportovních aktivit èi na mnohdy spornou deklarativní náboženskou motivaci vrcholných sportovních výkonù. Koøeny prakticky zamìøených myšlenkových impulzù sociologie sportu zpravidla vycházejí z bìžných každodenních potøeb sportu, nikoli z obecných teoretických východisek samotné sociologie. Sociologicky ladìné práce tak v našem kulturním prostøedí mnohdy vznikají zejména na pùdì kinantropologie èi kineziologie (nauka zkoumající pohybové projevy èlovìka) èi vìdy o sportu než na pùdì sociologie. Pro èeskou vìdu to platí snad dvojnásob. Ta, stejnì jako kupø. anglosaská produkce, upøednostòuje spíše praktické výzkumné èi vzdìlávací projekty zamìøené na motorickou výuku, fyziologii cvièení a tìlesný výkonnostní trénink pøed zkoumáním historických, sociálních èi filozofických aspektù vztahu sportu a spoleènosti.

14


1.2 Historické ohlédnutí Sport je sociálnì konstruovaný fenomén, je aktivitou vznikající a vyvíjející se ve vzájemném soužití lidí. Byl tedy historicky vzato utváøen v rámci kulturnì podmínìných sociálních vztahù. Jako takový má nezastupitelné a nesmírnì ilustrativní sociální, politické a ekonomické znaky. V tomto smyslu si mùžeme položit sumu sociologicky relevantních otázek týkajících se spoleèenské podmínìnosti jednotlivých sportovních aktivit, jejich forem organizace, smysluplnosti, poslání a oèekávání. Pøitom i na pùdì sportu platí ono èasem provìøené a tedy moudré rèení: „Èasy se mìní.“ Sport jako sociálnì-kulturní jev se mìní v kontextu místa a èasu. Jeho základní rys však stále pøežívá: Radost ze zdravého pohybu èelící civilizaèním nástrahám každodennosti. Pøipomeòme si na tomto místì tedy alespoò ty klíèové okamžiky, se kterými se sport v historicky probádaném období, poèínaje starovìkými olympijskými hrami, potkal: Období pøed naším letopoètem 776 Archaistické období Olympijských her. Bìžecké závody. 708 Pìtiboj, zápas, box, koòské dostihy. 600 Spojení atletické pøípravy a vzdìlání. Heslo: Ve zdravém tìle zdravý duch. Soutìže cílící k dokonalosti, cti a slávì. 576 Sparta: Specializovaný sportovní trénink vedený trenéry. Atletika se stává souèástí vojenského výcviku. 468 Poèátek zlatého vìku starovìkých olympijských her. 400 Hellada: Úèelová výstavba sportovních stadionù. Plnì profesionalizovaní atleti jsou odmìòováni formou pravidelné mzdy z obecních zdrojù. 338 Poèátek úpadu starovìkých olympijských her. Období našeho letopoètu 393 Køesťanští Øímané zakazují veškeré „pohanské“ slavnosti, vèetnì olympijských her. 900 Evropa: Jezdecké sporty. Rytíøské turnaje. 1000 Japonsko: Míèové hry, zøejmì pøevzaté z Èíny. Sumo. 1100 Nìmecko: Turnaje s celkovou úèastí až 40 000 rytíøù. 1150 Anglie: Soutìže v lukostøelbì. 1400 Evropa (zejména Francie): Turnaje spojené s jezdeckými závody, šermíøské souboje.


15

1450 Skotsko: Rané formy golfu a hokeje. 1500 Evropa: Poøádání mezinárodních rytíøských turnajù spojených se soutìžemi v lukostøelbì a šermu. 1555 Evropa: Míèové hry. 1570 Japonsko: Polovojenské sporty. Jezdectví. Lukostøelba. Šerm. Hod oštìpem. Støelba. Bojová umìní, zejména soutìžení v ji jitsu. 1600 Evropa: Štvanice lovné zvìøe. Zápasy psù, medvìdù, kohoutù. Rùst sázek. Venkovské dostihy. 1787 Anglie: Založení prvního kriketového klubu Marylebone. 1800 Anglie: Dostihy na vyhrazených oplocených závodištích. 1836 Japonsko: Vzpírání. 1858 Spojené státy americké: Založení Národní asociace baseballových hráèù (NABP). 1862 Èechy: Založení tìlovýchovné organizace Sokol. 1862 Slovensko: Založení Bratislavského veslaøského spolku. 1863 Anglie: Kopaná a ragby se rozdìlují do zvláštních sportovních federací. 1867 Anglie: Vytvoøení institucionalizované základny pro box. 1869 Èechy: Tìlocvièný spolek paní a dívek pražských. 1870 Evropa, Severní Amerika, Japonsko: Racionalizace sportu. Rozvoj tréninkových metod, rùst organizovanosti jednotlivých sportovních odvìtví (zejména cyklistika, veslování, lyžování atd.). Americký fotbal se oddìluje od ragby. 1880 Spojené státy americké, Evropa: Všeobecná posedlost cyklistickou vášní. 1882 Èechy: I. Sokolský slet v Praze. 1896 Øecko: Založena novodobá tradice pravidelného poøádání olympijských her. 1928 Úèast žen na atletických olympijských soutìžích. 1931 Dìlnické olympijské soutìže ve Vídni za úèasti 8 000 úèastníkù. 1936 Èerný atlet Jesse Owens získává ètyøi zlaté medaile na „nacistické“ olympiádì v Berlínì. 1964 Jižní Afrika vylouèena z úèasti na olympijských hrách pro svùj rasistický systém apartheidu. 1994 Alžírská atletka Hassiba Bourghiba získala na OH zlatou medaili a stala se symbolem boje proti útlaku žen v islámském svìtì. 1995 Nelson Mandela po vítìzství Jižní Afriky ve Svìtovém poháru v ragby symbolicky vyjádøil touhu po harmonickém multikulturním a multirasovém soužití.

16


1998 Vítìzství Francie na svìtovém mistrovství ve fotbalu bylo symbolizováno jako výraz soudržnosti multietnického soužití francouzské obèanské spoleènosti. 2008 Problematizace volby OH v Pekingu. Období dynamického rozvoje sportu bylo charakterizováno øadou dalších amatérských a profesionálních událostí. Zejména v meziváleèném období dochází k silnému rozmachu výstavby veøejných a univerzitních sportovních zaøízení. Trenérství se stává ve svìtì stále dùležitìjší a propracovanìjší souèástí sportovní pøípravy. Dochází tak postupnì k posilování vlivu trenérù, managerù, vlastníkù klubù a administrativních pracovníkù na úkor motivaèních a rozhodovacích nástrojù samotných výkonných sportovcù. Úsilí o vítìzství a rekordní výkon pøináší i první náznaky užívání výkonnostnì podpùrných prostøedkù. Herní a soutìžní pravidla se postupnì mezinárodnì ujednocují, sponzorské organizace statisticky sledují výsledky a rekordní výkony a komentátoøi v rozhlase a televizi a novináøi postupnì využívají svùj talent ke zvýšení emotivní pøitažlivosti sportovních událostí. Struènì øeèeno, spoleèenský vývoj od dvacátých let minulého století v kontextu sociálnì-kulturního vývoje vyústil do dnešní podoby dominantních forem sportu: 1. Sekularismus: Dnešní sport není v žádné podobì pøímo odvozován od náboženské víry. Je zdrojem rozptýlení a zábavy, nikoli bohoslužbou. Sport je zacílen na osobní prospìch, ne k usmíøení božstev. Ztìlesòuje bezprostøednost materiálního svìta, nikoli mysticismus nadpøirozeného. 2. Rovnostáøství: Dominantní formy dnešních sportù jsou založeny na myšlence rovnosti pøístupù nezávislého na osobním pùvodu èi sociálním zázemí, kdy všichni úèastníci sportovní události èelí stejným soutìžním podmínkám a to bez ohledu na to, kdo jsou a odkud pocházejí. 3. Specializace: Soudobý sport ovládá úèast speciálnì pøipravovaných atletù, kteøí se vìnují tréninku v jednom sportu s výhledem na úèast v konkrétním zápase, závodì èi sportovní události. Odlišují se tak mírou svého sportovního mistrovství a dosahováním vítìzství a rekordních výkonù. Nezbytnou souèástí sportovní úèasti je sofistikovaná sportovní výzbroj a výbava, vèetnì speciální obuvi a obleèení.


17

4. Racionalizace: Sport dnes sestává ze souboru pravidel a taktických plánù zamìøených na specifické cíle vytýèené sportovcùm. Pravidla dále zahrnují principy používání sportovních zaøízení, náøadí, herní techniky a podmínky úèasti. Strategie je nastavena k racionální kontrole tréninkových metod, které zpìtnì ovlivòují zkušenost sportovní úèasti a hodnocení borcù. 5. Byrokratizace: Souèasné formy sportu jsou silnì ovládány byrokratickým principem úèelnosti a úèinnosti správy a výkonu organizace a to jak na místní, tak na národní a mezinárodní úrovni. Lidé pracující ve sportovních grémiích kontrolují a sankcionují chování sportovcù, týmù a událostí. Vytváøejí a prosazují pravidla, organizují sportovní události a stvrzují rekordní výkony. 6. Kvantifikace: Hlavní sportovní odvìtví souèasnosti se vyznaèují spoustou mìøení a statistickým vedením záznamù o výkonech a výsledcích. Vše, co lze vyjádøit v èase, vzdálenosti èi skóre je mìøeno a zaznamenáno. Standardy dosažených údajù jsou vyjádøeny v mìøitelných porovnatelných kategoriích a statistické údaje slouží jako dùkaz dosažených výsledkù. 7. Záznam nejlepších výsledkù: Dnešní výkonnostní sport je zamìøen zejména na utváøení a pøekonávání rekordù. Výkony jsou porovnávány v øádu posloupnosti jednotlivých sportovních událostí a jsou zveøejòovány na individuální, týmové, ligové, místní, státní, národní a kontinentální úrovni. Pøirozenì nejdùležitìjší a nejsledovanìjší jsou svìtové a olympijské rekordy. K povaze dnešního výkonnostního profesionálního sportu náleží i zveøejòování rekordních finanèních èástek za výkony èi týmové pøestupy borcù elitních sportù. Není bez zajímavosti, že naši v zahranièí pùsobící hokejisté a fotbalisté patøí èas od èasu k „rekordmanùm“ právì v tomto smìru. Vcelku tedy mùžeme konstatovat, že soudobý výkonnostní vrcholový sport je charakterizován dùrazem na kvantifikaci: Vše, co mùže být definováno v dimenzích èasu, vzdálenosti, výsledku èi skóre, je mìøeno a zaznamenáno: Stopky hrají ve sportu klíèovou úlohu. Sport nikdy nebyl tak všudypøítomný jako právì v souèasnosti. Nikdy nehrál v životì lidí v tolika spoleènostech tak dùležitou úlohu jako právì dnes. Nikdy také nebyly pohybové sportovní a herní aktivity tak úzce provázány s tvorbou zisku, procesem socializace, patriotismem a osobní kondicí a zdravím. Organizovaný sport se postupnì stává kombinací byznysu, zábavy, výchovy, morálního výcviku, technologických aplikací,

18

* SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

stvrzením spojení národních a korporaèních zájmù. Sport je ale zejména formou pohybových aktivit reagujících na výzvy fyzického výkonù a vzrušující zkušenosti, která je svojí jedineèností v jiných sférách života nedosažitelná. Všechny tyto základní charakteristiky spolu s dominantními znaky výkonnostního sportu èiní ze sportu nezastupitelný fenomén, dùležitý v minulosti, nabývající v nebývalé míøe v souèasnosti na významu a smìøující k novým formálním a funkèním horizontùm v budoucnosti. Nesmíme však problém sportu zjednodušovat tím, že pustíme ze zøetele skuteènost, že ne všechna odvìtví a ne všechny formy sportovní úèasti vykazují svoji komplexností výše uvedené znaky. Sport se právì svojí kulturní zakotveností v konkrétním sociálním, politickém a ekonomickém prostøedí mìní a rozvíjí vlastní alternativní formy vzhledem k tìm právì dominantním. Mùžeme si tedy být témìø jisti, že následující generace budou stát tváøí v tváø zmìnìných sociálním podmínkám a tedy i promìnám pøevládajících forem sportu (Sekot, 2003, s. 32–48). Sport v souladu s daným kulturním a sociálním prostøedím odráží lidskou snahu vytváøet a mìnit. Pro jedny je tak terèem kritických snah o organizaèní zmìnu, pro jiné naopak znamená prostøedí, ve kterém se cítí bezpeènì, a staví se tak proti jakýmkoliv zásadnìjším zmìnám. Badatelé, spojeni spoleèným poutem k sociologii sportu, se mnohdy liší jak v pøedmìtném poli vìdeckého zájmu, tak teoretickým pøístupem ke zkoumané problematice a cíli, které svojí vìdeckou èinností sledují. Pokud vystupují jako vìdeètí specialisté v oboru, mohou vyvolávat nevoli plynoucí z podezøení ze zaprodanosti sociologie sportu zájmùm bohatých a mocných. Tedy zejména tìch, kteøí ovládají vrcholový výkonnostní sport na pùdì masové zábavy a ekonomického profitu. Vìtšina svìtovì proslulých sociologických prací se však sportem jako významným sociálním fenoménem zabývá z kritických pozic usilujících o zlepšení lidských dimenzí spoleèenského klimatu pro rozvoj masového sportu pøístupnému v alternativních formách co nejvìtšímu poètu lidí bez rozdílu statusu, vìku, pohlaví, etnické èi rasové pøíslušnosti, svìtonázorové orientace a kulturní zakotvenosti. Je však nepochybné, že výstavba myšlenkového potenciálu sociologie sportu náleží k neodmyslitelné výbavì našich znalostí o soudobém èlovìku, spoleènosti, svìtì. Již to pøispívá k politické povaze sociologie sportu, která se podílí na utváøení obecnì pøijímaných názorù na sport a jeho úlohy v životì jedince a spoleènosti na poèátku tøetího tisíciletí. Tím také nezastupitelnì rozšiøuje zorný úhel pouèeného pohledu èlovìka na spoleènost, svìt.

SPORT A SOCIALIZACE

19

2. Sport a socializace

2.1 Nezastupitelnost socializaèního pùsobení sportu Sport se vyvíjí v urèitém kulturním klimatu a je výslednicí sociálnì podmínìného hodnotového smìøování, utváøení vzorcù èinností a jednání. Tato skuteènost mùže uvozovat øadu naléhavých otázek: Jakou úlohu hraje sport v životì jedince a jakými cestami spoluutváøí jeho osobnostní rysy a životní styl? Jak lze nahlížet proces sportovní angažovanosti z hlediska životního smìøování? Co vùbec znamená sport v životì moderního èlovìka, jak se liší jeho vliv v rovinì rekreaèního a výkonnostního sportu? Jaký osobnostní dopad mùže znamenat ukonèení sportovní kariéry? Je sport nedílnou a nièím nezastupitelnou souèástí rozvoje jedince a spoleènosti? A zejména: Co si obecnì mùžeme pøedstavit pod pojmem socializace sportem? Socializace (z lat. socialis = družný, spojenecký) je „komplexní proces, v jehož prùbìhu se èlovìk jako biologický tvor stává prostøednictvím sociální interakce a komunikace s druhými sociální bytostí schopnou chovat se jako èlen urèité skupiny èi spoleènosti.“ (Velký sociologický slovník, 1996, s. 1012) Prakticky z hlediska geneze jedince jde slovy A. Giddense o „proces vývoje od stadia bezmocného novorozence až po osobu, která si dobøe uvìdomuje sebe samu a orientuje se ve své vlastní kultuøe“. Formuje tím i povìdomí o sobì samém a o významu a smyslu životního smìøování. Nejde pøitom o jednosmìrný proces vlivu sociálního prostøedí na formování jedince, je interaktivním procesem, prostøednictvím kterého kontaktujeme ostatní, syntetizujeme tok informací a utváøíme tak rozhodovací proces modelující naše vlastní životy a sociální svìt kolem nás. Socializace však není pouhým „kulturním programováním“, bìhem nìhož kupøíkladu dítì vstøebává vlivy, s nimiž pøichází do styku. Každý jedinec má totiž urèité potøeby a nároky, jimiž prostøednictvím zpìtné socializace ovlivòuje chování tìch, kteøí se o nìho starají a socializaènì tak pùsobí. Zpìtná socializace tedy popisuje situaci, kdy

20


ti, kteøí ovlivòují druhé, jsou jimi zpìtnì socializováni: Dìti dnes víceménì bìžnì uvìdomìle ovlivòují rodièe ve formách trávení volného èasu, stravovacích návycích, spotøebních vzorech, nákupních zvyklostech, technických dovednostech, využívání komunikaèních technologií. Pøitom takovéto socializaèní úèinky jsou umocòovány zejména ve spoleènostech procházejících rychlými sociálními a kulturními zmìnami. Právì v tìchto situacích mladá generace uèí starší novým zvykùm a osvojování si nových hodnot. Rovina volnoèasových sportovních aktivit v této souvislosti pøináší stále nové podnìty právì pro tento druh socializace. Moderní medicína i spoleèenské vìdy dnes berou na vìdomí, že lidský vývoj nutno studovat jak z biologické, tak behaviorální perspektivy. V souèasnosti se oba zdroje lidské podstaty vnímají jako vzájemnì závislé. V tradièních spoleènostech jsou stadia životního cyklu kontrolována rodinou, kmenem nebo spoleèností jako celkem. V souèasných urbánních a industriálních spoleènostech není tento proces tak jasný. O pozornost jedince soutìží rùzné a èasto protichùdné zdroje informací sahající od rodiny, školy, pøes vrstevníky až k zájmovým skupinám. Je evidentní, že význaèné postavení mezi tìmito soupeøícími zdroji informací na poli vrcholového divácky atraktivnícho sportu mají masová média. Termín socializace je nespornì velice široký. Je to nálepka pro „komplexní, dlouhodobý a multidimenzionální soubor komunikativních interakcí mezi jednotlivcem a ostatními èleny spoleènosti, které vyúsťují v pøipravenost jedince k životu v sociokulturním prostøedí“ (Defleur a Ballová-Rokeachová, 1996, s. 217). Z individuální perspektivy nás socializace vybavuje schopností komunikovat, myslet, øešit problémy pøi použití postupù obvyklých v dané spoleènosti a hlavnì se osobnì a neopakovatelnì pøizpùsobovat prostøedí, ve kterém žijeme. Ze zorného úhlu spoleènosti pak jde primárnì o vytváøení konformních postojù, díky nimž lze dosáhnout sociálního øádu, pøedvídatelnosti a kontinuity. Referenèní rámec kategorie socializace upozoròuje i na relevantní kategorii resocializace, která oznaèuje „stav opouštìní pùvodních vzorù chování a pøijímání nových vzorù, jako souèásti zásadních životních zmìn v životì jedince“ (Schaefer, Lamm, 1995, s. 610). Svìt sportu nabízí nespornì øadu pøímo uèebnicových pøíkladù resocializace, kdy kupøíkladu vrcholový sportovec po skonèení oslnivé kariéry postupnì pøivyká standardnímu rytmu bìžného obèanského života. Resocializací mùžeme ilustrovat i procesy pøizpùsobování novému kulturnímu prostøedí, hodnotovému smìøování èi hernímu stylu v pøípadech sportovní migrace na mezinárodní úrovni.

SPORT A SOCIALIZACE

21

Antropologové používají termín enkulturace a odkazují tím na proces uèení, zvnitøòování všech aspektù své kultury. Tedy nejen lidských zvykù a tradic, ale i jazyka, užívání materiálních artefaktù, spoleèných pøesvìdèení, legend, mýtù a spoleèného folkloru. Socializace je procesem osvojování si sociálních rolí (chování, které se od nás v dané situaci v souladu se zaujímáním sociální pozice oèekává) a vzájemné interakce s okolním svìtem. Formuje povìdomí o sobì samém a o významu a smyslu životního smìøování. Socializace však není jednosmìrným procesem vlivu sociálního prostøedí na formování jedince. Je interaktivním procesem, prostøednictvím kterého kontaktujeme ostatní, syntetizujeme tok informací a utváøíme rozhodovací proces modelující naše vlastní životy a sociální svìt kolem nás. Anticipující socializace je tak procesem, jímž si jedinec vstøícnì osvojuje normativní a hodnotový systém a vzorce chování a napodobuje chování a verbální projevy èlenù skupiny, fungující jako míra hodnocení vlastního chování, postojù, aspirací, životního zpùsobu, ambicí, zjevu apod. Mladý sportovní nadšenec se tak mùže vztahovat svými aspiracemi a zámìrnì utváøeným osobním image k trenérovi èi referenèní skupinì sportovních hvìzd. Konkrétní definièní vymezení procesu socializace mají pøirozenì v kontextu plurality teoretických pøístupù mnoho podob. Ať již vymezujeme socializaci jako proces, ve kterém se pluralita jedincù stává konformní vùèi standardùm hodnotové orientace, nebo ji chápeme jako cílené úsilí „zformovat bytost, která se bude i o samotì chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem ostatních èlenù skupiny“ (Keller, 1992, s. 32), vždy je zøejmé, že bez jejího uspokojivého prùbìhu zùstávají individua neschopna vstupovat do bìžných interakcí s druhými èleny skupiny. V takovémto pøípadì vzniká úrodná pùda pro vznik sociálnì narušených jedincù, neschopných respektovat nejenom oèekávané role, nýbrž i základní normy bìžného soužití a stát se tak integrovaným prvkem kolektivních akcí. Socializace není jednorázovou, spoleèensky separovanou akcí, ale celoživotním procesem poèínajícím vštìpováním základních životních hodnot, pøes utváøení pevných sociálních vztahù až k pøejímání nových životních vzorù v kontextu zásadního životního pøechodu. Spoleènost bez socializace není schopna pøedat své základní normy a hodnoty následující generaci a postupnì se rozpadá. Pøitom je tøeba zdùraznit, že socializace vytváøí spojení mezi jednotlivými generacemi. Narození dítìte pøináší zmìnu do života rodièù, kteøí tak zpìtnì získávají nové zkušenosti. Stejnì je tøeba pøipomenout problematiènost socializaèního procesu z pohledu jeho dùsledkù. Ty vyplývají z rozmanitosti stávajících kulturních

22


hodnot a z existujících sociálních nerovností. Napøíklad v procesu socializace prostøednictvím cílené výchovy a kvalitního vzdìlávání vèetnì sportovní pøípravy mají šanci dìti støedních vrstev získávat v rodinì dobré „základy pro život“, které se pak v pozdìjším studiu a profesi uplatní jako výhoda oproti intelektuálnì a pohybovì stejnì disponovaným dìtem z rodin sociálnì slabých. Nejúžeji je s procesem socializace spjata rodina. Rodièe zpravidla v rámci vlastních norem a hodnot usilují, aby se jejich dítì stalo samostatnou suverénní bytostí. V poèáteèních stadiích si právì zde jedinec osvojuje svoji pøíslušnost k pohlaví ve smyslu pøimìøeného chování, postojù a aktivit hochù a dívek. U chlapcù se tak zpravidla oèekává – z hlediska vztahu ke sportu nesmírnì dùležitá – maskulinní tvrdost, u dívek pak spíše nìžnost a poddajnost. Hoši si mnohdy získávají vysoký osobní kredit na základì svých atletických schopností a sportovních dovedností, chladnokrevnosti a vytrvalosti. Dìvèata odvozují svoje uznání a popularitu spíše díky svým sociálním dovednostem a školnímu prospìchu (Schaefer, Lamm, 1995, s. 107). Obecnì vzato se ukazuje, že participace dìtí a mládeže na sportovních aktivitách je ovlivòována dostupností pøíležitostí, podporou rodinných pøíslušníkù, kamarádù, názorových vùdcù a životních vzorù, nejbližší komunitou a koneènì i vnímavostí potencionálního dìtského úèastníka sportovních aktivit. I když se individuální pøedstavy o sportování dìtí v rovinì pøíslušnosti k pohlaví mohou v závislosti na sociální pøíslušnosti a celkové úrovni rodiny lišit, existuje do urèité míry všeobecný vzor charakteristický pro naši kulturní sféru. Dívky tak nejsou od sportovních her sice vyslovenì zrazovány, ale jejich èas pro hry a sportovní èinnost je autoritou vìtšinou více usmìròována a kontrolována než v pøípadì chlapcù. Když kupøíkladu desetileté dìvèe žádá své rodièe o povolení ke høe, mùžeme na základì generované bìžné zkušenosti uslyšet omezující repliky typu: „Hraj si v blízkosti domu“, „s kamarády, které znám“, „neušpiò se“, „dej na sebe pozor“, „buï opatrná“, „vrať se domù vèas“. Tato psychologicky silnì dimenzovaná forma „podmínìného povolení“ neovlivòuje pouze vývoj sportovních dovedností malých dívek, ale navíc mùže sociologicky vzato i omezovat povahu her a neformálních sportovních èinností sdílených s pøáteli v pozdìjším vìku. Chlapci nejsou zpravidla vystaveni takto silné rodièovské kontrole. Do svìta fyzické dovednosti a sportovních her pronikají obvykle již v pomìrnì mladém pøedškolním vìku. S pøibývajícími léty roste i jejich dùvìra v možnosti výhod organizovaného výkonnostního sportu jako zdroje

SPORT A SOCIALIZACE

23

osobního uspokojení a kreditu èi dokonce profesní aspirace. Sport je v pøípadì hochù obecnì chápán jako nedílná souèást vývoje dozrávání v muže. U dívek se výraznìjší úloha sportu v procesu osobnostního zrání zpravidla nepøedpokládá. Tato skuteènost se aktualizuje zejména socializaèním procesem v období adolescence. Zajímavé informace o socializaèních dùsledcích aktivního sportování rùzné úrovnì pøináší zejména americká sociologie. Øada prací tematizujících postavení sportu v socializaèním procesu se odvíjí od „teorie rolí“ inspirovanou funkcionalistickou teorií a dále „teorií odcizení“ prezentovanou pøevážnì teoretiky konfliktu. Jde o pøístupy zkoumající nesmírnì zajímavou problematiku utváøení rasových, tøídních a „genderových“ postojù (J. Harry), vztah socializace a sportovních subkultur (B. Beal, P. Donnelly, K. Young, A. Klein, B. Wheaton, A. Tomlinson), vývoj popularity jednotlivých sportù mezi mládeží (E. C. Devereux), možnosti a meze støedoškolského výkonnostního sportu (N. Fejgin, P. Farrell) a vysokoškolského vrcholového sportu (M. Sperber, E. Blinde) èi kontroverzní otázky týkající se postavení žen ve sportu v kontextu antihomosexuálních postojù spoleènosti (E. Cashmor, J. Harry). Trvalým – protože zøejmì stále ožehavým tématem – je zkoumání vztahu rasy, etnika a sportu (G. L. González, A. S. Evans jr.) a celkovì stále frekventovanìjší analýza socializaèních aspektù vztahù sportu a deviantního chování (J. Coakley, R. Hughes, E. E. Snyder, H. L. Nixon II). Významný editorský vklad systematickému úsilí prezentace výzkumných závìrù dokládajících aktuální problémy vztahu sportu a spoleènosti je tak tøeba pøipsat A. Yiannakisovi a M. J. Melnickovi (Yiannakis, Melnick, eds., 2001) a britským badatelùm a esejistùm E. Cashmorovi a J. Maguirovi (Cashmor, 2000, Maguire, 2005). Socializaèní aspekty na pùdì sportu odrážejí i stimulující význam uznání a obdivu okolí ke sportovním výkonùm dospívajících a nezbytnost udržování kreditu výkonnostního sportovce pro posílení vlastní sebedùvìry a pozitivní odezvy okolí. Prakticky orientovaná sociologie sportu tak dochází k závìru, že orientace na sportovní èinnost u dìtí a mládeže je posilována pocitem jejího individualizovaného významu v prostøedí soutìživého ducha moderní spoleènosti významnìji u hochù než u dívek. Mìní se dále v èase, v závislosti na míøe pøíležitostí a povaze kontaktù s okolním svìtem. Znovu se tak potvrzuje významný vliv daného dobovì podmínìného kulturního kontextu motivù a dopadù sportu na socializaèní procesy (Coakley, 2001, s. 85–93) èi postavení žen ve sportovní arénì (Cashmor, 2000, s. 163–188). Názory studentù Fakulty sportov-

24


ních studií Masarykovy univerzity v Brnì pak do kategorie názorù subsumovaných do otázky „co mi sport dal“ øadí nejèastìji socializaènì významné hodnoty „možnost nìkam se pevnì zaèlenit“, „nìco dokázat“, „systematicky o nìco usilovat“, „schopnost tvrdì pracovat“, „být samostatný“, „upevòovat pevná pøátelská pouta“, „nalézt budoucí profesní uplatnìní“, „respektovat princip fair play“. A to na úèet ztrát trpce pociťovaných z pohledu bìžných standardù prožívání „volného èasu“, „kusu dìtství“, „pravidelného rodinného života“, „možnosti systematického studia“ èi „iluze o vrcholovém elitním sportu“ (Archiv FSpS MU). Téma sport a socializace aktualizuje i nesmírnì zajímavou problematiku „sportovního dùchodu“, tedy odchodu zejména vrcholových výkonnostních sportovcù z arény sportu èi dokonce z olympu sportovní slávy. Obecnì se pøedpokládá, že ukonèení specializované sportovní èinnosti nemusí ještì znamenat pøíkré pøerušení sportovní aktivity, která mùže pokraèovat na pùdì ménì nároèných sportovních èinností, vèetnì rolí trenérských, organizaèních a podnikatelských. Opuštìní sportovní kariéry bývá mnohdy souèástí procesù vyvolaných zmìnou školy, profesní angažovaností, vstupem do manželství, zmìnou bydlištì èi narozením dítìte. Socializaèní problémy související s ukonèením sportovní èinnosti se umocòují v pøípadech zranìní a zejména tehdy, kdy sport je zcela dominantní životní orientací a jeho ztráta není nahrazena odpovídající odlišnou profesní kariérou a novým sociálním prostøedím. V našem sportovním prostøedí tak mùžeme uvést na jedné stranì pøípad celoživotní sportovní vrcholné angažovanosti hokejového reprezentanta, trenéra a významného pøedstavitele èeského hokeje Karla Guta èi lehkoatletické reprezentantky a úspìšné trenérky mladých bìžkyò Jarmily Kratochvílové èi slibnì se rýsující organizaèní pùsobení olympijské vítìzky bìhu na lyžích Kateøiny Neumanové. Na druhé stranì pak lze prezentovat socializaènì problematický proces zlomu životní kariéry v okamžiku ukonèení sportovní dráhy bývalých vynikajících cyklistù Jana Veselého a Jana Smolíka èi vodáckého mistra svìta J. Kozáka. Jednostranná sportovní identifikace tak tvoøí jeden z dùležitých limitujících dopadù socializace a mùže se stát zdrojem životních zklamání, nejistoty, dezintegrace a neschopnosti navazovat smysluplné sociální a osobní kontakty. Naopak promyšlené rozhodnutí ukonèit aktivní soutìžní sportovní kariéru spojené s úsilím získat celoživotnì orientovanou profesi je usnadòováno i schopností realisticky posoudit své sportovní dovednosti s výhledem na vyšší úroveò výkonností soutìživosti. Jsou však známy pøípady sportovcù, kteøí po ukonèení organizované výkon-

SPORT A SOCIALIZACE

25

nostní sportovní kariéry nalézali jen nesnadno další pøimìøené formy sportovního vyžití, jejichž ztráta vždy nepochybnì znamená zásadní zmìnu životního stylu. Sociologicky a psychologicky nesmírnì zajímavá a podnìtná problematika odchodu do sportovního dùchodu má øadu osobnostnì dùležitých stránek, projevù a dùsledkù. Plnì souhlasíme s výzkumnì podloženým názorem amerických badatelù, že pokud aktivní sportovní kariéra rozšiøuje bìžný rámec osobnostní identity, akcentuje míru životních zkušeností, akceleruje bohatost a dynamiku mezilidských vztahù a umocòuje materiální požitky, je proces odchodu ze sportovní scény pravdìpodobnì hladký. Obtíže ale zpravidla nastávají, když sportovec svým zúženým životním obzorem pouze na oblast vrcholového výkonnostních sportu omezuje svoji schopnost a ochotu žít a seberealizovat se mimo subkulturu elitního sportu, tedy v bìžném životì soutìživosti na poli práce (Murphy et al., 1996, 239–246). Zajímavý pøíspìvek hlubšího vhledu do socializaènì významného období ukonèení kariér „globálnì záøících sportovních hvìzd“ tvoøí obraz bývalých vrcholových sportovcù na oficiálních internetových prezentacích. Cestou popisu této stále populárnìjší virtuální formy pøedstavení sedmi skuteèných sportovních globálních celebrit se analýzou rolových modelù dobírá k základnímu poselství jednotlivých prezentací: „Bývalý sportovec tìlem i duší, co nezapomnìl na své okolí.“ (Andre Agassi), „Nejen tenistka.“ (Barbara Schettová), „Klidný ústup ze slávy?“ (Jan Ulrich), „Národní hrdinka.“ (Janica Kostelnièová), „Síla, póza a pøíklad na pùdì amerického fotbalu.“ (Jerome Bettis), „Není èas otáèet se zpìt.“ (Kim Clijstersová), „Velký pøíbìh.“ (Lance Armstrong). A shrnuje: „Zdá se, že sportovci využívají získaného ‚sportovního kapitálu‘ pro podporu a iniciaci dalších aktivit. Tento kapitál pramení právì z jejich úspìchù a ekonomické podpory, které daly vzniknout jejich obrazu hvìzd. S tímto je pevnì spojen další zájem sponzorù a profesionalizovaných sportovních organizací, týmù.“ (Svoboda, 2007, s. 74) Hlubší vhled do problematiky tvorby image a resocializace sportovních ikon je v daném pøípadì i cenným pøíspìvkem k mediální prezentaci sportu, který je tak výraznì ilustrován jako sociální produkt. Je pøirozené, že pøedstavy o dùsledcích aktivní sportovní èinnosti se rùzní v souladu s odlišnostmi jednotlivých kulturních prostøedí. Teze o významném vlivu sportovní èinnosti na utváøení povahových rysù jedince je však obecnì pøijímána témìø bez výhrad. Ti, kteøí v tomto ohledu sdílejí mýtus o sportu jako nástroji pozitivní „tvorby charakteru“, jsou

26


pak spíše naklonìni podporovat své dìti v aktivní úèasti na sportovních programech, když „s nièím nepodloženou jistotou vìøí, že bez sportovní zkušenosti by život neprobíhal ve své možné plnosti a bohatosti.“ (Mathisen, 2002, s. 22) Tato forma logiky utváøení charakteru je pak zpravidla rozhodovací bází pro motivaci a povzbuzování dìtí pro sportovní aktivity a je i základnou vytváøení fondù sportovních programù, budování sportovních zaøízení a sponzorování akcí, jako jsou tøeba i olympijské hry. Výzkumné závìry vìtšiny sociologických šetøení zkoumajících vztah sportovní úèasti a osobnostních rysù jedince však zpravidla narážejí na obtížnost utváøení obecnì ilustrativních závìrù. Vrcholový sport totiž pùsobí na svoje nositele v nestejné míøe a není dále natolik jedineèný a nezastupitelný, aby nemohl být z hlediska socializaèních dopadù kompenzován i jinak. Shrnutí závìrù široké plejády prací vztahujících se k socializaèním úèinkùm sportu tak dovoluje vyslovit i následující hypotézy: 1. Sport je natolik programovì a situaènì rozrùznìn, že nabízí i rùznost zkušeností odrážejících se ve variabilitì socializaèních procesù. 2. Lidé rozhodující se pro aktivní sportovní èinnost jsou již svoji povahou zpravidla odlišní od nesportujících, a proto je nesmírnì obtížné abstrahovat právì ty charakterové rysy, které jsou budovány primárnì sportovní èinností. 3. Sportovní aktivity jsou rùznì hodnoceny rùznými úèastníky a tedy stejné sportovní programy mají pluralitou úèastníkù nestejný hodnototvorný a hodnotící výmìr. Proto i praktické dopady sportovní èinnosti na každodenní život svých nositelù se v souladu s jejich „osobnostním naturelem“ rùzní. 4. Význam, prùbìh a dopad sportovní zkušenosti se v prùbìhu osobnostního zrání mìní zejména v konfrontaci se sílícím vlivem nabývání životních zkušeností. 5. Je v povaze socializace, že i hodnototvorný význam aktivního sportu je odvozován z osobnostnì prožívaných sociálních vztahù a je spoluutváøen i sociálními a kulturními kontexty sportovní participace. 6. Srovnatelné socializaèní rysy na pùdì sportu je možné nacházet i na pùdì jiných aktivit. Proto jedinci sportovnì pasivní mohou nalézat jiné formy socializaènì pøínosných hodnotných èinností, než které nabízí sport.

SPORT A SOCIALIZACE

27

Komparaèní studie zkoumající skupiny sportovcù s „nesportovci“ v souladu s výše uvedenými závìry nedošly proto k pøíslušným prokazatelným odlišujícím socializaèním charakteristikám. J. Coakley se proto domnívá, že sport se z hlediska socializaèních úèinkù projevuje zejména v kontextu: l Pøíležitostí provìøovat a rozvíjet vlastní schopnosti a identitu i mimo rámec sportu. l Pøístupu ke zkušenostem mimo rámec šatny a hrací plochy. l Formování nových vztahù, vèetnì sféry mimo sport. l Pouèení, jak sportovní zkušenost možno prakticky využít i v jiných oblastech života. l Pøíležitostí jednat s jedincem jako s komplexní osobností a nikoli jako jednostrannì rozvinutým sportovcem. l Šancí být kompetentní, zodpovìdný a uznávaný i mimo úzký rámec sportu (Coakley, 2001, s. 92–93). Pokud je sportovní èinnost uskuteèòována na úkor všestrannosti individuálních pøíležitostí, znalostí a vìdomostí, zkušeností a vztahù, pak lze pøedpokládat negativní socializaèní dùsledky. To jistì není pøekvapující. Ani negativní ani pozitivní dùsledky socializace nesouvisejí automaticky primárnì s aktivním sportem. Víme totiž, že celý komplex „sportovní zkušenosti“ je zprostøedkován sociálním a kulturním kontextem, ve kterém žijeme a jsme jím socializováni. Tedy pouhý fakt, že nìkdo aktivnì sportuje nám ještì pouze neúplnì vypovídá o míøe sebeuvìdomìní jedince, úrovni jeho seberealizace, intenzitì mezilidských vztahù a dùležitosti individualizovaných životních hodnot. Sport je tedy natolik silnì sociálnì a kulturnì determinovaný jev, že je nesmírnì obtížné abstrahovat a porozumìt všem pozitivním a negativním faktorùm v komplexu takto dynamického socializaèního procesu. Komplexnost problematiky socializace sportem upozoròuje i na skuteènost, že postupná sportovní specializace pìstuje již v dìtech „profesionální pøístup“. Jinými slovy dìti se uèí být mnohem více zaujatí kvalitním sportovním výkonem a vidinou vítìzství než principy fair play a radostí z pohybu. Tím spíše, že dnešní organizovaný výkonnostní sport zpravidla pøitahuje dìti oceòující výzvu na cíl zamìøených èinností, a to navíc v oblasti zámìrnì orientované na hodnoty vítìzství a vynikajícího výkonu. Sportovní èest je ponechávána spíše do hájemství a kompetencí rozhodèích a trenérù. Radost z pohybu je vyjadøována zejména radostí z dobrého výkonu a vítìzství. Dìti pak mají na pùdì organizované spor-

28


tovní èinnosti zájem o osobní zapojení do bojové akce, prokázání sportovních dovedností a pøesné trefy a stvrzení prohlubujících se pøátelských vztahù. Pozitivní socializaèní vliv sportovních aktivit je pak v tomto smyslu obecnì vzato umocòován: 1. Akèní atraktivností herních pravidel. 2. Zmìnami herních pravidel v souladu s požadavky na zvyšování úèasti každého hráèe. 3. Zvyšováním herního skóre prostøednictvím atraktivnosti herních situací. 4. Smìøováním herních pravidel jako pøíležitosti k naplòování osobní výzvy. 5. Organizováním týmù a her s ohledem na upevòování mnohaèetných forem pøátelských vazeb pøesahujících arénu sportu (Coakley, 1987, s. 43–60). Sport hraje výraznou úlohu pøi utváøení spoleènosti v mnoha oblastech svìta. Ovlivòuje život kolem nás a pro mnohé i „život v nás“. Nejsme však schopni dostateènì pøesnì postihnout odlišitelný dopad sportovní a nesportovní socializaèní zkušenosti na celkovou úroveò života jedince a spoleènosti, na povahu mezilidských vztahù a charakter dané kultury. Fungování sportu mùžeme a musíme zkoumat pouze v urèitém sociálním a kulturním kontextu. V centru sociologického zájmu je zpravidla získávání validních informací o názorech sportovcù, povaze sociálních charakteristik svìta sportu a jeho dopadu na ideologické, politické a ekonomické záležitosti. Sport je spíše místem socializaèní zkušenosti než zdrojem odlišujících socializaèních výsledkù. Sport sám o sobì není pøíèinou zvláštních zmìn v povahových rysech, postojích a chování. Pùsobí vždy v souèinnosti s vlivy specifik daného sociálního a kulturního prostøedí v širším kontextu socializaèních procesù.

2.2 Socializace: vrcholový sport versus rekreaèní sport Naše úvahy nad vztahem sportu a socializace nutno ozvláštnit i skuteèností, že rùzné sportovní oblasti a disciplíny pøinášejí i rùznou povahu zkušeností a tím i odlišný ráz praktických dopadù v životì svých nositelù.

SPORT A SOCIALIZACE

29

Jistì lze souhlasit s konstatováním, že to, s èím se setkáváme na pùdì výkonnostního vrcholového sportu (power and performance model), je zcela odlišné od situace v oblasti neorganizovaného zájmového kondièního rekreaèního sportu (pleasure and participation model). Bude proto užiteèné si tyto dvì sféry sportu blíže specifikovat. Tím spíše, že v souèasnosti se v mnoha zemích zároveò jedná o dvì organizaènì a svojí povahou odlišitelné dominantní formy sportu. V tomto ohledu lze na základì analýz relevantní literatury a v souladu s prakticky reflektovanou povahou soudobého sportu shrnout základní charakteristiky jeho rùzných úrovní.

Výkonnostní vrcholový sport l l

l

l l

l

Zdùrazòuje zejména sílu, rychlost, ovládnutí protivníka, posouvání hranic lidských možností, nezmìrné úsilí o vítìzství a mistrovský titul. Je založen na ideji, že sportovní mistrovství je výsledkem soutìživého úspìchu a výsledkù dosažených na bázi systematické oddanosti tvrdé sportovní pøípravy, umocòované ochotou k obìti a bolesti a zøeknutí se zdraví a duševní pohody. Klade dùraz na vytváøení a pøekonávání rekordních výkonù, vymezováním lidského tìla nikoli jako cíle, nýbrž prostøedku sportovní èinnosti pøi využívání technologie jeho kontroly a monitorování. Praktikuje selektivní systém výsadního postavení tìch fyzicky nejzdatnìjších a sportovnì nejúspìšnìjších. Vytváøí a udržuje hierarchické autoritativní struktury, v jejichž rámci jsou sportovci podøízeni trenérùm a trenéøi dále podøízeni vlastníkùm a správcùm sportovních klubù. Pìstuje antagonistický myšlenkový princip, podle kterého jsou sportovní soupeøi chápáni jako nepøátelé.

Je pøirozené, že míra takto vymezených charakteristik se v souladu s povahou jednotlivých sportù mìní. Výkonnostní sport je v mnoha zemích považován za „míru vìcí“ a kritériem sportu obecnì, zejména na pùdì masových komunikaèních prostøedkù šíøících zábavní produkty masové kultury. To však vyvolává i nesouhlasnou odezvu, a to pøedevším mezi tìmi, kdo rozvíjejí sportovní èinnosti na základì širokého spektra hodnot a zkušeností, bìžnì nazývaných zájmový èi – jak uvidíme – novìji v øadì pøípadù alternativní sport.

30


Vrcholový sport má nespornì významný dopad na sport v obecné rovinì. K jeho negativním dopadùm se správnì pøièítá, že „ odvádí masy lidí od aktivního sportování tím, že jim nabízí pasivní podívanou diváckého sportu“. Zároveò však nabízí pozitivní impulzy aktivního pøístupu ke zdraví a fyzické kondici (Krawczyk, 2004, s. 96). Hluboce promyšlený zájem o specifické charakteristiky moderního sportu v dimenzích jeho základních charakteristik a hodnotových smìøování pøivádí nìkteré souèasné sociology k pokusùm o jeho hlubší precizaci. Hodnotový svìt vrcholového sportu jako subsystém moderní spoleènosti svým organizaèním globálním rozmìrem poøádání svìtových šampionátù a olympijských her, sílícím dùrazem na zaznamenávání svìtových rekordních výkonù je plnì poplatný již zmiòovanému hodnotovému kódu „vítìzství versus prohra“. Globální dimenze vrcholového sportovního soutìžení je dokonce charakterizována jako „totalizace“ soutìživého sportu (Heinilä, 1982). Vrcholový sport je v tomto smyslu vymezován i vzájemnou provázaností kritérií „výhod“ s dalšími tøemi sociálními subsystémy: svìtem byznysu, politikou a masovými médii. Støedem zájmu všech zúèastnìných stran je pak vzájemnì provázené úsilí o co nejvyšší materiální zisk a získávání veøejné pozornosti. Tato vzájemná utilitární propojenost, jak ještì uvidíme, vede k enormnímu kvantitativnímu zájmu sportovního publika o svìtovì rozšíøené sportovní události a dále k znaènému kvalitativnímu rùstu sportovních výkonù a tím i k rùstu výkonnostního oèekávání ve všech sportovních disciplínách. Stále více vrcholových sportovcù je vtahováno do hry o vítìzství, ceny a rekordy, rostoucí masa veøejnosti se stává pøímými èi spíše nepøímými diváky vrcholových sportovních událostí. Pøitom stále více lidí sleduje sportovní události zejména pøed obrazovkami televizních pøijímaèù. Tento veøejnì projevovaný zájem se zpìtnì stává i terèem pozornosti ekonomického, politického a mediálního spoleèenského subsystému, neboť jeho aktéøi mohou oprávnìnì doufat v zisky z jejich investicí do svìta vrcholového sportu. Roztáèí se tak pøedem stìží pøedvídatelný vývoj a cíl kvalitativní a kvantitativní spirály rozmachu vrcholového sportu – jeho koneèné smìøování a hodnotové zakotvení nelze dohlédnout. Hodnotovì hluboce zakotvený princip „vítìzství versus prohra“ je však nepochybnì silným hnacím motorem profitu vrcholového sportu, pozitivní spoleèenský pøínos je však spíše problematický.

SPORT A SOCIALIZACE

31

Zájmový rekreaèní sport Kondiènì rekreaèní sport se odvíjí jako aktivita volného èasu kombinací vztahù mezi lidmi, mezi tìlem a duchem a mezi fyzickou aktivitou a prostøedím, pøitom: l Dùraz je kladen na osobní projev, prožitek, dobrý zdravotní stav, vzájemné porozumìní a podporu spoluhráèù i protihráèù. l Soustøedìnost na posilování (nikoli samoúèelnou sílu) jako výslednice tìlesných aktivit pøinášejících radost a pocit duševní a tìlesné pohody. l Otevøenost úèasti je založena na pøizpùsobení rùznosti fyzických dovedností. l Demokratická rozhodovací struktura je charakterizována kooperací, sdílením moci a reciprocitou vztahù trenér – sportovec. l Interpersonální podpora je odvozována od principu soutìže s nìkým, nikoli proti nìkomu, protihráèi nejsou nepøátelé, ale ti, kteøí udìlují soupeøení povahu vzájemného testování (Coakley, 2001, s. 94–95). Volnoèasový èi zájmový rekreaèní sport je svojí povahou subsystémem moderního sportu, který zahrnuje všechny druhy sportovních aktivit, které nejsou odvozovány ambicí vítìzství, rekordù a materiálních odmìn. Úspìch na regionální èi lokální úrovni je pak nejvyšší aspiraèní úrovní zájmového sportu. Zpravidla však nesmìøuje k žádné úrovni soupeøení, vyjma té, která se vztahuje k osobì samotného sportujícího jedince. Pøíkladem mùže být jogging cílící k pøekonání pøedcházejícího výkonu, cykloturistika dosahující vìtšího kilometrového výkonu než pøedešlá kondiènì rekreaèní trasa a nebo úsilí o udržení fyzické kondice zejména u starších sportujících. Princip vítìzství èi prohry je však mnohdy – spíše nepøímo a neuvìdomìle – pøítomný i v tomto primárnì nesoutìžním typu sportu. Volnoèasový sport se oddìlil od moderního systému sportu až v kontextu vzniku fenoménu volného èasu v prùbìhu devatenáctého století a pøiøadil se tak k sportovním subsystémùm fungujícím kupø. ve školství, armádì èi zdravotnictví. Proto se obecnì pøijímá fakt, že to byl právì rekreaèní volnoèasový sport, nikoli vrcholový sport, který inicioval diferenciaci systému sportu (Schimank, 2005, s. 18). Pøitom i na bázi této hodnotové platformy sportovní participace se utváøí tak významné a nezastupitelné individuální charakterové vlastnosti jako je sebeovládání, duch týmové spolupráce, schopnost vcítìní se a ochota tvrdì pracovat. Pøirozenì však existují velké rozdíly hodnotových dopadù rekreaèních

32


volnoèasových sportovních aktivit v kontextu odlišnosti relevantního sportovního prostøedí. Poèínaje improvizovaným fotbalovým kláním venkovských klukù a konèe technickou a komerèní sofistikovaností fitcenter. Pøitom prvek úsilí po vítìzství èi výkonu je pøítomný i v této formì sportovní aktivity. Vsítit branku, zvítìzit nad kondièním soupeøem v pøátelském zápase èi zvýšit svalovou kapacitu patøí k povaze rekreaèního sportu stejnì jako touha po zmìnì individuálních aktivit a potøeba relaxace. Pøitom cílená úèelová touha po exaktních výsledcích kupø. kondièního cvièení ve fitness centrech mùže smìøovat k podkopávání autonomie tohoto subsystému moderního sportu již tím, že se bude stále zøetelnìji identifikovat s kompetitivní sportovní orientací. Touha po vítìzství pak odlišuje vrcholový a rekreaèní sport „pouze“ v tom, že v prvním pøípadì tvoøí sportovní úspìch centrální hodnotu životního smìøování, zatímco ve druhém pøípadì sportující mají i další osobní priority a ambice – zejména profesionální a rodinné. Bez dùležitostí není ani fakt, že úèastníci rekreaèního sportu jsou – v dimenzích ekonomické terminologie – nikoli „prodávající“, nýbrž „kupující“ – konzumenti na trhu sportu. Kondièní rekreaèní sport tak absorbuje ty, kteøí jsou motivováni èlenstvím sportovních èi kondièních klubù, a tìch, kteøí pìstují sport na individuální bázi. Tím se také mìní pùvodní socializaèní báze rekreaèního sportování. Slábne dùraz na zvyšování komunální sounáležitosti spoleènì sportujících a naopak sílí tendence uspokojovat individuální potøeby mas lidí absorbovaných diferencovaným systémem svìta sportu. Stranou nelze ponechat ani fakt, že vzestup organizované èlenské základny rekreaèního sportu posiluje finanèní sílu sportu v obecné rovinì a pøispívá tak i k jeho spoleèenské prestiži. Na druhé stranì však mùže oslabit hodnotové akcenty vítìzství typické pro vrcholový sport a hrát dùležitou roli v možných tendencích budoucího vývoje sportu v obecné rovinì. Zájmový rekreaèní sport mùže mít znaky soutìživosti, ale primárnì je zamìøen na pozitivní mezilidské kontakty a na osobní vyjádøení radosti pohybových sportovních aktivit. Obì zmiòované dominantní skupiny sportù však nevyèerpávají úplnou paletu sportovních aktivit. Mnohdy jde i o smìšování prvkù obou uvedených forem odrážejících pluralitu názorù na poslání sportu. Nejvìtší pozornosti se však dostává svojí atraktivitou právì vrcholovému výkonnostnímu sportu. Je pochopitelné, že formy sportovní úèasti se také jak svým aktivním výmìrem, tak hodnotovým pùsobením v nestejném míøe podílejí na socializaèních procesech. V zásadì mùžeme konstatovat, že z pohledu základních sociálních a hodnotových charakteristik je vrcholový sport vytržen z bìžného

SPORT A SOCIALIZACE

33

sociálního kontextu, zatímco volnoèasový rekreaèní sport je v nìm hluboce zakotven. V konfrontaci obou tìchto dominantních forem sportu dochází i ke ztrátì smyslu pro adekvátní chápání poslání sportu, což mùže vést i k vitálnímu nebezpeèí pro jeho další existenci.

2.3 Sociologická teorie, sport, socializace Skuteènost, že výkonnostní sport hraje dominantní roli v soudobé postindustriální spoleènosti, logicky navozuje otázku o jejích pøíèinách. Proè tedy právì vrcholová výkonnostní forma sehrává na pùdì sportu tak dùležitou úlohu? Odpovìï na tuto zásadní otázku je pøirozenì silnì podmínìna pøíslušným teoretickým ideologickým zakotvením. Funkcionalisté pøi pohledu na kteroukoli z oblastí spoleènosti vèetnì sportu zdùrazòují aspekt pøínosu k celkové sociální stabilitì. Sport v tomto smyslu chápou jako témìø náboženskou instituci, využívající rituál a obøad k posilování spoleèenských hodnot. Sport pak podle této teorie principem výuky významnì pøispívá k socializaci mladých lidí ve sféøe soutìživosti a patriotismu. Pøedstavitelé vrcholového výkonnostního sportu se stávají nositeli modelových rolí a jsou støedem obdivu a úcty. Sport takto pøispívá k adaptabilitì sociálního systému udržováním fyzického blahobytu a funguje dále jak pro sportovce, tak zejména pro diváky jako bezpeènostní ventil tlumící napìtí a agresi sociálnì pøijatelnou formou. Zejména vrcholový, globálnì medializovaný sport z tohoto pohledu sbližuje pøíslušníky spoleènosti a celé národy a zvyšuje tolik potøebný a nezastupitelný pocit jednoty a solidarity lokálních, regionálních èi národních skupin èi spoleèenství. Teorie konfliktu naopak svými základními paradigmaty zdùrazòuje, že sport pøedstavuje a zrcadlí pøedevším velký byznys, kde profit hraje dùležitìjší úlohu než zdravý rozvoj sportovcù. Vrcholové sportovní aktivity tak nejsou prostøedkem všestranného osobnostního rozvoje, nýbrž cíleným nástrojem uspokojování touhy po zisku a obdivu. Vrcholový sport na pùdì elitních medializovaných sportovních událostí je z tohoto pohledu dále nepøijatelný i tím, že uvolòuje napìtí divákù davovým sportovním fandovstvím, tedy nepøimìøeným zpùsobem, a orientuje v masovém mìøítku obyvatelstvo na umìle vytváøené hodnoty vzdalující je od reálného svìta každodenních starostí.

34


Sílící vliv rùznì zamìøených proudù kritické teorie pak vychází ze sociologicky zdùvodòované teze, že sport jako souèást kultury je využíván (a také pøípadnì zneužíván) právì tìmi, kteøí mají v rukou nejúèinnìjší nástroje mocenských zájmù (B. Bea, D. E. Foley). Sport je tak výrazem jejich jednostranného pohledu na svìt. Sport má v tomto smyslu sloužit vztahùm, orientacím a hodnotám, které reprodukují jejich privilegované spoleèenské postavení. A právì soudobý vrcholový výkonnostní sport vyhovuje zájmùm mocných a bohatých. Arénu elitního sportu chápou pøedstavitelé kritických teorií jako nepøípadný, tøebaže legitimní nástroj získávání mimoøádných odmìn a uznání tak, jak jsou mimoøádnì odmìòováni a obdivováni i usilovnì a úspìšnì pùsobící jedinci v dalších oblastech spoleèenské struktury. Tím demokratická spoleènost svébytným zpùsobem zdùvodòuje existenci sociálních nerovností, když privilegia jsou uznávána inteligentním a tvrdì pracujícím a chudoba je „výsadou“ nedostatku vùle a pracovitosti. Kritická teorie zpravidla trpce konstatuje, že dùležitou souèást tohoto modelu tvoøí dùraz na soutìžení, jako pøirozeného nástroje spoleèenského progresu a prostøedku spravedlivé distribuce bohatství a moci. Víra v tento princip pak stvrzuje stávající pravidla fungování spoleènosti. Mimoøádné oceòování vrcholových sportovcù je tak zdùvodòováno stejným principy jako dosahování neopodstatnìných výsad v jiných oblastech života spoleènosti. Právì pøevládající dùraz na vztah mocenských vztahù a soutìživosti usnadòuje pochopení mimoøádného významu vrcholového výkonnostního sportu v Severní Americe, Evropì a dalších, nejen ekonomicky vyspìlých (a tedy i kompetitivních) zemích svìta, Èeskou republiku nevyjímaje. Vrcholový sport je totiž založen na kulturním vzorci oslavy vítìze a idealizování dominance jednìch nad druhými, pøevahy úspìšných nad neúspìšnými. Vrcholový sport koresponduje s myšlenkou, že soutìživost je nejpøirozenìjší forma distribuce odmìn a moci a že tedy bohatí a mocní si své postavení zasluhují. V tomto smyslu není pøekvapující, že organizovaný vrcholový výkonnostní sport zaujímá dominantní postavení zejména tam, kde existují výrazné rozdíly v postavení jednotlivých vrstev a skupin obyvatelstva, jak je tomu tøeba ve Spojených státech amerických. Právì zde mocné a bohaté nadnárodní korporace vìnují roènì miliardy dolarù na sponzorování vrcholového elitního sportu v úsilí šíøit obecnì sdílené povìdomí o životì jako neustálém kolobìhu konkurenèních tlakù. Takto vynakládané finanèní náklady pak míøí mnohem dál než k horizontu možných ziskù ze sportu samotného. Cílí k vytváøení veøejného mínìní opøeného o hodnotový svìt individuálního úspìchu,

SPORT A SOCIALIZACE

35

asertivity a touhy dosáhnout co nejvyšší postavení na pomyslném žebøíèku odmìn, moci a slávy. Navíc kupøíkladu velkorysé sponzorování olympijských her firmou Coca-Cola èi General Motors má vytváøet globálnì šíøený a osobnostnì stimulující pocit, že radost a zábava závisí právì na konzumaci tìchto produktù. Vzpomeòme namátkou na reklamu firmy Pepsi-Cola „Nevaž se – odvaž se“, kde dynamika života v pohybu je spojována s konzumací jistì nijak zdraví prospìšného, leè globálnì distribuovaného nápoje. Životní styl je tak spojován s podnikovým logem, které je nástrojem prodeje životního zpùsobu založeném na konkurenèním úspìchu a spotøebì. Pro nìkteré sociology je takovýto stav možným významným signálem ideologicky nebezpeèného procesu hegemonizace. Bylo již øeèeno, že postulování jednoznaèných socializaèních úèinkù sportu je vzhledem ke složitosti konkrétního sociálního a kulturního prostøedí nesmírnì obtížné. Empiricky a prakticky zamìøená americká sociologie však pøináší øadu pozoruhodných zjištìní, která se týkají nesmírnì zajímavé oblasti vztahu spoleènosti a sportu a kterou je sledování vlivu sportovního prostøedí na utváøení sebeuvìdomování a sebehodnocení jedince. Pro nás mohou být zajímavé nìkteré závìry z prostøedí, které v našich podmínkách sice nejsou typické, ale svými výraznými charakteristikami mohou naznaèovat možné socializaèní smìøování organizovaného sportuve specifickém, sociálnì èi etnicky nestandardním prostøedí. K nejpozoruhodnìjším patøí analýza dopadu systematické sportovní pøípravy na utváøení životních obzorù mladé generace žijící poèátkem devadesátých let v afroamerickém ghettu v Chicagu (Wacquant, 1992, s. 221–254). Ukazuje se tak, že sociální svìt systematické tréninkové pøípravy boxerù je velmi komplexní. Je totiž v daném prostøedí utváøen v kontextu sociálního prostøedí etnicky minoritního ghetta s jeho významnou „maskulinní poulièní kulturou“. Cílená sportovní pøíprava však odvádí mladé boxery od poulièní kriminálnì ladìné destrukce a naopak pøináší pozitivní úèinky pravidelného intenzivního tréninku orientovaného na fyzické, vizuální a mentální znaky úspìšného boxera. Mladí sportovci tak namísto zmarnìného èasu poulièních part vìnovali svoje síly a osobní zápal plnì boxu, ke kterému upøeli své veškeré snažení. Žít pro systematickou boxerskou pøípravu znamenalo být odlouèen od nebezpeèných vlivù zahálèivých a bezcílnì žijících vrstevníkù. Pro tuto skupinu sportujících byl box skuteènì výraznou socializaèní zkušeností, kterou však nelze plnì pochopit bez komplexní provázanosti s každodenností daného sociálního kontextu.

36


I øada dalších výzkumných závìrù dokládá, že sport je místem významných forem socializace. Pochopení jejich základních zdrojù a hybných sil však pøedpokládá i pochopení daného kulturního prostøedí. A zpìtnì to znamená, že pochopení svìta sportu usnadòuje komplexní porozumìní svìta, v nìmž žijeme. Významnou souèástí socializaèních úèinkù sportu jsou i výzkumné studie zamìøené na problematiku vrcholového sportu zorným úhlem možných ideologických prùnikù. Ohniskem zájmu je postižení dopadù všeobecnì rozšíøených pøedstav a idolù svìta sportu do oblasti mediálnì prezentovaných kulturních symbolù. Jedná se o téma rozpracovávané s oblibou americkou kriticky zamìøenou sociologií, která upozoròuje, že mediálnì prvoplánovì utváøené image „sportovních ikon“ mùže být skrytou formou manipulace veøejným mínìním. Pøípad legendárního èerného basketbalisty Michaela Jordana je tak ukázkou snah prezentovat úspìšného sportovce jako „kulturní ikonu“, kterou „bílá Amerika“ prokazuje neomezené možnosti dosahování (nejen) sportovních úspìchù pro všechny bez rozdílu rasy a kulturního prostøedí (Andrews, 1996, 2004). Toto téma pøipomíná i globálnì organizovanou reklamní kampaò firmy Nike, která oslavovala Jordana jako „typického Amerièana“ a v jistém smyslu tak zastírala existenci rasového napìtí a zdùrazòovala naopak kulturnì jednotící marketingové zámìry podporující masový nákup sportovní obuvi a sportovního obleèení. Socializaèní aspekty sportu hrají pochopitelnì významnou úlohu i v kontextu konkrétní sportovní kariéry. Ta je dána zejména sportovní výkonností, promítající se do ètyø stadií sportovní kariéry související také se zmìnami v motivaèní struktuøe: 1. Zaèátek sportovní kariéry je možno nazvat stavem prvotní expanze. Je charakterizován prvními pokusy o provádìní sportovní èinnosti. Hlavní roli zde sehrávají motivy biologické, mezi nimiž dominuje potøeba tìlesného pohybu a potøeba pozitivního vzrušení. 2. Stadium výbìrového sebeuplatnìní pøináší sportovní specializaci, když zaèínají pøevládat motivy spoleèenského uplatnìní nad prožitkovým uspokojením. Sílí touha po úspìchu a vítìzství. 3. Sportovní mistrovství se vyznaèuje jasnou pøevahou motivu sebeuplatnìní s rostoucí motivací osobního úspìchu, spoleèenské prestiže a ekonomických výhod.

SPORT A SOCIALIZACE

37

4. Involuce motivaèní struktury pøináší v závìru sportovní kariéry trvalý pokles výkonnosti jako sociálnì psychologický problémem ústupu ze slávy a ztráty materiálních výhod (Nekola, 2000, s. 14–17). Skuteènost, že rùzné druhy sportù pøinášejí témìø nesrovnatelné úrovnì forem zkušeností a vyvolávají nestejné osobností a sociální dopady, je z hlediska podstaty socializaèních procesù zcela pøirozená. To, co probíhá na poli vrcholového sportu, je jistì odlišné od situace na pùdì sportovních volnoèasových aktivit. V této souvislosti bude nezbytné alespoò rámcovì vymezit sport i za horizont jeho sociálnì dominujících forem a upozornit tak i na jeho další socializaènì stimulující formy. Vedle vrcholového a výkonnostního sportu, který je bìžnì spojován i s elitním sportem a který tìsnì souvisí se sportem profesionálním, mùžeme vymezit i sport klubový, rekreaèní, masový, alternativní, fitness sport, rizikový a dobrodružný èi také „adrenalinový“, požitkáøský a koneènì i kosmetický sport (Slepièková, 2000, s. 26–27). Je pøirozené, že motivace, výkon a dopady tìchto rùznì tìlesnì, èasovì, finanènì a spoleèensky nestejnì nároèných sportovních aktivit mají i rùzné socializaèní úèinky. Bude proto vhodné si tyto jednotlivé formy sportovních aktivit alespoò rámcovì vymezit: l „Adrenalinové“ sporty nesou v sobì silné znaky rizika a cílí k uspokojení touhy po dobrodružství a napìtí pøi soubìžném fyzickém výkonu. Jedná se zejména o zpravidla organizaènì, technicky a tedy i finanènì nároèné sportovní èinnosti, jako je kanoistika na divoké vodì, rafting (sjíždìní nároèných vodních tokù na nafukovacím èi plastovém èlunu), parašutismus a vysokohorské horolezectví. l Fitness sport je úèelovì zamìøen na tìlesnou zdatnost, tedy na ty vlastnosti èlovìka, které lidem umožòují vykonávat tìlesnou èinnost s dùrazem na rozvoj aerobní a silové zdatnosti, pohyblivosti a žádoucích tìlesných proporcí. Jde o èinnosti novìji zpravidla provozované v technicky vybavených zaøízeních soukromého sektoru nebo bìží o individuální tìlesné aktivity, jako je jogging, plavání a cyklistika. l Klubový sport, organizaènì vázaný na sportovní kluby a federace, je charakteristický rùzností motivù poèínaje soutìžním vzrušením, úsilím o maximální výkon, touhou po relaxaci a konèe kupø. potøebou spoleèenských kontaktù. l Kosmetický sport je silnì provázán se dvìma výše uvedenými typy a je jednostrannì a programovì zamìøen na dokonalý osobní vzhled. Marketingové komunikaci se tak nabízí pozoruhodný (protože ekono-

38

l

l


micky výnosný) „tržní výklenek“ budovaný na narcistické touze po krásné „sexy“ postavì, vypadat sportovnì, být osmahlý a zdravì vypadající, dìlat dobrý dojem zdatnosti, pøitažlivosti a zajímavosti. Ve høe jsou nejen speciální kosmetické „laboratoøe“ a odborné poradenské firmy, ale i bìžná solária, vybavení lázeòských služeb, masážní salony a novìji „solné jeskynì“. Požitkáøské sporty jsou motivovány touhou po prožitku výjimeèné, bìžnì nedosažitelné a svojí povahou exkluzivní zábavy a potìšení cílícího ke zlepšení tìlesné kondice èi spíše zlepšení fyzického vzhledu. Tyto èinnosti sportovní povahy jsou na pùdì nìkterých populárních turistických destinací známy jako S-sporty, pojmu vzniklého jako akronym slov zaèínajících anglicky na s (sun, sea, sand, show, sex, speed, satisfaction) a vyjadøující mnohdy pod odborným vedením praktikované rekreaèní radovánky nároènìjší turistické klientely. Rekreaèní sport je zamìøen na èinnosti ve volném èase pøinášející soubìžnì odpoèinek, zábavu a znovunabytí fyzických a psychických sil. K dominantním znakùm mùžeme pøièítat svobodnì volený program cílící k tìlesné regeneraci, zdraví a rozvíjení harmonizujících mezilidských vztahù.

Uvedené „dílèí“ formy sportu vykazují rùznou úroveò fyzické, organizaèní a finanèní nároènosti. Jedno je však rozhodnì spojuje. Stojí vnì hlavních forem sportu, kterým je dnes vrcholový výkonnostní sport, a jsou tak provozovány ve volném èase, mimo rámec výkonu profese a bez programové primární zamìøenosti na výkon, vítìzství a nebo dokonce odmìnu. Nepatøí zpravidla k rozhodujícímu stimulujícímu socializaènímu prostøedí, ale jsou významné právì jako výraz svobodnì volené formy trávení volného èasu a hodnotového smìøování. Doplòují tedy pestrou mozaiku socializaèního prostøedí zejména ve smyslu výslednic jeho smìøování. Aèkoli nemùžeme jednoznaènì a prokazatelnì potvrdit (alespoò v bìžných situacích každodenního života) pøímý vztah mezi provozováním sportu a pozitivními socializaèními dopady, je zøejmé, že žádoucí prùbìh socializaèního procesu s vazbami na sport nepochybnì souvisí. Pøitom je evidentní, že samotná fyzická zkušenost ještì sama o sobì nemusí být tím nejvìtším pøínosem socializaci na pùdì sportu. Být rychlejší než ostatní, trefit se do branky èi vyhrát závod není z pohledu socializace tak dùležité, jako zpìtná vazba od tìch, kteøí hrají v životì jedince dùležitou roli. Právì prostøednictvím tìchto vazeb a vztahù se utváøí i prakticky

SPORT A SOCIALIZACE

39

stimulující chápání vítìzství a prohry, úspìchu èi neúspìchu, tedy kategorií dále rozvíjených a praktikovaných v každodenním životì mimo arény sportu. Vztah sportu a spoleènosti se promítá do povìdomí lidí nejen životnì ozvláštòujícími socializaèními úèinky, nýbrž i specifickým fungováním sportovní frazeologie. Ta prakticky funguje jako významný nástroj sportovní komunikace. Znalci basketbalu tak jistì porozumí praktickému významu výrazù jako „hra v hrušce“, „dopíchnutý koš“, „mrtvý míè“ èi „živý míè“, které barvitì symbolizují konkrétní herní situaci. Stejnì i pro volejbalového fanouška nejsou neznámé pojmy „hra bagrem“, „dobrý a špatný pøíjem“, „zasmeèovat rychlík“. Ještì všeobecnì známìjší a významovì srozumitelnìjší jsou frazeologické variace z fotbalu: „postavit zeï“, „probít se do pokutového území“, „vysunout hrot“. Hokej zná symboliku „trestná lavice“, pohybové hry mají „pøeskakování šibenic“, horolezci oceòují výkon výrazem „lézt komín“ èi „lézt stìnu“, gymnasté zacvièí „váhu“ nebo pøedvedou „most“. Boxeøi si pro lepší komunikaci zpøesòující jednotlivé váhové kategorie vedle „papírové váhy“ vypùjèili pojem dokonce ze svìta fauny, když specifikují „muší váhu“. Tenisté snad nikoli jen pøipomínkou gentlemanství zpøesòují výklad pravidel „èistou hrou“. Není bez zajímavosti, že pùvodnì spíše symbolická frazeologie se stala souèástí odborné terminologie a usnadnila tak lepší porozumìní i pro laickou veøejnost. Sportovní komunikace pøináší vznik výstižných výrazù odrážejících kulturní vnímání vtipnì ladìné konverzace. Mùžeme se tak setkat s pojmy jako „vymést pavuèinu“, „orazítkovat tyè“, „trefit šibenici“, „pøihrát do ohnì“, „míchat puk“, „zabít rychlík“, „mít svoji parketu“, „dát eso“, „dìravý blok“, „zabít høebík“ (Felix, 1993). Socializace sportem je komplexní proces, který mùže pøispívat i k reprodukci stávajícího výsadního postavení pøíslušnosti k pohlaví. Platí to zejména pro situaci, kdy muži koncentrují ve svých rukou rozhodující moc a výsady. Pøitom však platí, že úspìch na poli sportu ještì nemusí být pøímoèaøe reflektován úspìchem v ostatních oblastech osobního života. V mnoha pøípadech je sport zdrojem uznání, obdivu (èi dokonce závisti), ale soubìžnì mùže komplikovat utváøení harmonizujících èi èistì osobních vztahù. Sport umožòuje vyvíjet nevšední fyzickou zdatnost, ale mùže zároveò vést k chronickým zdravotním problémùm. Sportovní kariéra se mnohdy stává nikoli cílem, ale utilitárním prostøedkem ekonomické prosperity a nedokáže pøitom pøispívat k pøirozenì utváøené a osobnostnì harmonizující sociální pozici a jí odpovídající sumì sociálních rolí.

40


Mnohdy se tak zejména v pøípadì vrcholových sportovcù setkáváme s tím, že sportovní participace svými socializaèními dopady pøináší v pøípadì mužù zvyšování sociálního statusu, vytváøí neintimní racionalizované pøátelské vztahy, udržuje spíše „patriarchální“ vztahy se ženami a posiluje maskulinní pøedstavy o pøírodní a biologické pøedurèenosti mužských výsad. Pohlaví v rámci této úvahy vystupuje jako sociální konstrukce a sport jako vysoce stimulující socializaèní prostøedí. Odlišné socializaèní dùsledky vykazuje zpravidla sportovní socializace žen. Kritická feministická teorie spolu s øadou tzv. gender studií naznaèuje specifika sportovní situace žen opìt v kontextu bohatì strukturované americké a kanadské spoleènosti. Souhrnnì lze konstatovat urèitou odlišnost vztahu obou pohlaví ke sportu. Mezi sportovní veøejností a sportovními odborníky bìžnì pøevládá názor, že ženy zpravidla pøi vší své hráèské dovednosti a tvrdosti neztrácejí zpravidla eticky dimenzovaný smysl pro péèi o druhé, prostoupený vztahy týmové sounáležitosti. Všechny projevy a charakteristiky socializace sportem obsahují její nezastupitelné dílèí aspekty. Tak kupøíkladu samotná aktivní sportovní úèast je sociální èinností s pøíslušnými vztahy a vazbami na širší spoleènost. Jedná se tak nikoli o problémy vztahující se výhradnì ke kategoriím sport a socializace, ale zejména o velká sociologická témata, jako jsou lidská èinnost, kulturní praxe, mocenské vztahy èi sociální stratifikace. Sport je tedy souèástí širšího kontextu sociálních vztahù, zahrnujících pohlaví, sociální skupinu èi vrstvu, etnikum, rasu a sexuální orientaci. Sport je nedílnou souèástí obecnìjšího sociálního a kulturního prostøedí a nemùže tedy být abstrahován od pøíslušných ekonomických, politických a kulturních souvislostí. Nemùžeme také pominout jedineènost lidské individuality a lidského chování. Proto i úèast na sportovních aktivitách je sociálnì konstruovaný proces, zprostøedkovaný pøevládajícími kulturními, sociálními, politickými a ekonomickými vztahy a vìdomím kolektivní reflexe jeho úèastníkù. Pouze prostøednictvím odhalování dynamiky plurality sociálních souvislostí sportu lze lépe porozumìt vztahùm sportovní praxe k sociálnímu a kulturnímu svìtu. Beze zbytku to platí i o dnešní transformující a dynamicky se rozvíjející èeské spoleènosti. Zkoumání vztahu sportu a spoleènosti na pozadí socializaèních procesù v souhrnu vìtšiny badatelských závìrù naznaèuje, že sport je spíše možnou arénou èi dìjištìm socializaèní zkušenosti než její specifickou výslednicí. Význam sportovní zkušenosti je spolupodmiòován a spoluutváøen i širšími kontexty sociálního a kulturního prostøedí. K nejpøínosnìjším výzkumùm socializaèních úèinkù sportovní zkušenosti patøí ty,

SPORT A SOCIALIZACE

41

které se vztahují ke klíèovým obdobím osobnostního zrání jedince. A tím je nespornì i socializaèní a hodnotové zrání na pùdì organizovaných sportovních aktivit.

2.4 Sport jako statusový symbol životního stylu Sociologické diskuze na téma sport si lze stìží pøedstavit bez zohlednìní relevantních sociálních kontextù. Mùžeme sice obecnì pøijmout tezi, že lidé stojí vždy v urèitém vztahu k možnostem sportování, pøitom však nikdy nesmíme zapomenout na pojmy jako možnosti a meze. Tedy na fakt, že v prùseèíku místa, èasu a okolností se jedná o rùzné možnosti pro rùzné skupiny a jednotlivce. Tato omezení vyplývají jak ze specifik individuálních dispozic jedince, tak zejména ze sociálnì kulturních podmínek. V øádu faktorù, jako jsou tøídní pøíslušnost, pohlaví, etnikum, vìk, zdravotní stav a lokální podmínky, sehrávají na pùdì sportu významnou roli možnosti a meze sociální pøíslušnosti. Rùzní lidé totiž mají rùzné možnosti svobodného rozhodování a jsou tak rùznou mìrou omezováni praktickými dopady existence sociálních nerovností. Zejména podíl na moci, schopnost rozhodovat o sobì i druhých, je dùležitým faktorem možností a mezí sportovní participace. Konec minulého století pøinesl øadu zajímavých zjištìní týkajících se vztahu sportu a sociální stratifikace, které lze v naší kulturní sféøe do jisté míry zobecnit následovnì (Jarvie, 2006, s. 300–310): 1. Rostoucí význam sociálnì profesionálního statusu a vzdìlání je doprovázen snížením významu geografického prostøedí. 2. Rostou celkovì možnosti pøístupu ke sportování. 3. Kvalita a kvantita sportování je silnì sociálnì podmínìná. 4. K tøídnì podmínìným exkluzivním druhùm sportu patøí golf, plachtìní, tenis, lyžování, sociálnì nižší vrstvy naopak preferují box, zápas, rybolov a cyklokros. 5. Vyšší sociální vrstvy bìžnì praktikují sporty jako squash, jogging, tenis, golf, vodní sporty, lyžování, jóga, curling, kriket, vysokohorská turistika. 6. Nižší sociální vrstvy využívají otevøenost pøístupu zejména k fotbalu, lednímu hokeji, rybaøení, tanci, basketbalu. 7. Možnosti aktivního sportování stále do znaèné míry závisí na sociální pozici jedince.

42


8. K tzv. demokratickým (bìžnì pøístupným) formám sportu náleží chùze, plavání a cyklistika. 9. Muži obecnì preferují zejména fotbal, ragby, golf, rybaøení a cyklistiku. 10. Ženy dávají pøednost zejména aerobiku, tanci, józe, plavání, bruslení a gymnastice. 11. Nejmenší popularitu mezi muži má aerobik, jóga, tanec a gymnastika. 12. Nejmenší zájem žen na pùdì sportu je o fotbal, rybaøení, ragby, golf a squash. 13. Vyvážený zájem vykazují obì pohlaví o badminton. Nepochybnì pevné místo ve spektru indicií spolupodmiòujících vazby na svìt sportu patøí tedy sociologií nerovností akcentovaná tøídní pøíslušnost. V této souvislosti mùžeme pøipomenout i jeden z aktuálních pedagogických dùrazù soudobé sociologie, kde se pøipomíná, že „tøídní podmínky, požadavky a zájmy leží v centru výchovnì-vzdìlávací politiky (Fitz, Davies, Evans, 2006, s. 10). To však neznamená odmítnutí dùležitosti i jiných kategorií sociálního vylouèení. K tìm pøièítáme další aktuální a aktualizované sociální charakteristiky, jako je rasa, etnikum, talent, handicap, geografické prostøedí, sexuální orientace, tedy široký komplex determinant pùsobících obecnì v životì èlovìka. Setkáváme se tak i s názorem, že tøídní pøíslušnost urèuje nad rámec výbìru èi volbu postojù a úèasti ve sféøe sportu i „schopnost fyzické kapacity, schopnost realizace výbìrù a preferencí a jejich kultivaci“ (Evans, 2004, s. 102). Jinde je využíván Bourdierùv koncept habitus k demonstrování vztahù mezi socioekonomickým statusem a sportovním diváctvím. Poznamenává se, že „sportovní literatura jasnì naznaèuje, že sociální status je významným èinitelem ovlivòujícím zapojení do sportu“ (White, Wilson, 1999, s. 246), a to v tom smyslu, že nerovnosti na tomto poli jsou dány i výší pøíjmù. Na sportování a pohybové aktivity je možné nahlížet jednak jako na èinnosti spolupodmiòující harmonický prùbìh procesu socializace, jednak jako na èinnosti, které pøispívají generování sociálního statusu, když fungují i jako nepøehlédnutelné signály stratifikaèního systému jako statusové symboly. Nedávné reprezentativní šetøení tak ukázalo, že ve stratifikaèní mapì èeské spoleènosti je aktivní provozování jednotlivých sportù do rùzné míry spojeno se spoleèenským postavením respondentù. Pøestože nejvìtší vliv na aktivní provozování sportù mají demografické charakteristiky (vìk a pohlaví), lze nezanedbatelný význam pøipsat

SPORT A SOCIALIZACE

43

i sociálnímu postavení (Špaèek, 2007). Pøitom je tøeba zdùraznit, že sociální diferenciace spoleènosti je spojena s diferenciací životního stylu. Jednou z významných souèástí životního stylu je sportování a pohybové aktivity. Právì z této skuteènosti mùžeme odvodit otázku vztahu sociálního postavení a sportovních aktivit. Již klasická sociologie správnì upozornila, že vyšší vrstvy spoleènosti se mohou vymezovat vùèi ostatním pomocí symbolického významu, který je pøikládán nìkterým èinnostem a postojùm. Bystrý pozorovatel fungování spoleèenské struktury moderní prùmyslové spoleènosti konce 19. století T. Veblen tak pøi vymezení ekonomické neproduktivní zahálèivé tøídy øadí do její charakteristické struktury èinností vedle vládnutí, válèení, úèasti na náboženských obøadech i sport (Veblen, 1999, s. 79–81). Ten byl jako èinnost obecnì spojován s neproduktivními zábavami aristokracie a boháèù. Možnosti a meze provozování sportu nejsou dnes primárnì spojeny s èasovými dispozicemi, ale vztahují se výraznì k rozdílnosti pøístupu k finanèním prostøedkùm. Mají tedy co do èinìní s tím, co nazýváme životní úroveò, když jsou však dále silnì stimulovány i povahou životního stylu, zejména s pøístupy naplòování volného èasu. Sport, jako socializaènì a sociálnì-kulturnì významná volnoèasová aktivita, tak mùže nabývat rùznou povahu symbolického významu, spojovaného s rùznou úrovní fyzické nároènosti. Pøitom oblast sportu je možné vnitønì diferencovat ve smyslu odlišného symbolického významu, který nesou jednotlivé jeho druhy a úrovnì. Rámec výzkumù stratifikaèního systému si pak mùže všímat diferencujících znakù kontaktních, kolektivních èi organizovaných sportù nižších vrstev oproti individuálním, bezkontaktním a neorganizovaným sportùm vyšších vrstev (Bourdieu, 1984). Jeden z prvních pøíspìvkù kvantitativních analýz relevantních dat o èeské populaci, podávájící letmý, spíše explorativní vhled do sociální stratifikace sportu v našem prostøedí, vznikl v rámci širšího projektu MŠM „Sdílené hodnoty a normy chování jako pøekonávání negativních dopadù sociální diferenciace v ÈR“. Rámec reprezentativního dotazníkového šetøení 1222 respondentù se zamìøil na zkoumání fenoménu trávení volného èasu èeské populace ve dvou rovinách (Špaèek, 2007): 1. Vztah sociálního postavení versus sportovní a pohybové aktivity. 2. Vztah sociálního postavení versus preference sportovní divácké televizní podívané.

44


Povaha výzkumného šetøení odhlédla od intenzity aktivní úèasti na šetøených volnoèasových aktivitách, neboť z hlediska symbolického významu aktivity nehraje její intenzita zásadní roli. Respondenti volili ze spektra deseti sportovních aktivit populárních v Èeské republice, jejichž preference je procentuálnì vyjádøena: l jízdu na kole 55,6 % l pìší turistiku 51,2 % l plavání 48,0 % l sjezdové lyžování 18,9 % l bìh na lyžích 17,1 % l fotbal 16,8 % l posilování (fitness) 15,0 % l aerobik 9,3 % l tenis 9,2 % l volejbal 8,1 % Dalším klíèovým tématem prezentovaného šetøení byla míra preference sledování sportovních poøadù v televizním vysílání. Respondent vždy volil z nabídnutých sedmi sportù dva, které nejèastìji sleduje. Výsledky lze procentuálnì uvést v následujícím poøadí sledovanosti: l hokej 39,9 % l fotbal 38,6 % l krasobruslení 7,3 % l atletika 6,9 % l motoristické sporty 6,7 % l zimní sporty 5,3 % l tenis 4,9 % Zjištování statusového symbolu sportu probíhalo cestou analýz nezávisle promìnných ukazatelù, když mezi standardní, spíše kontrolní, sociodemografické údaje respondentù patøil vìk a pohlaví respondenta. Jako indikátor sociálního postavení byl použit mezinárodní index sociálnì-ekonomického statusu (ISEI), který kombinuje vzdìlání, zamìstnání a pøíjem respondenta. Souvislost mezi sociálním postavením a provozováním èi sledováním rùzných sportù v kontextu všech tøí nezávisle promìnných (pohlaví, vìk a sociální postavení) se ukázaly být podstatnými faktory pro rozlišení toho, zda se respondenti vìnují jednotlivým sportùm nebo pohybovým aktivitám. Podstatné výstupy tohoto šetøení

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

doc. PhDr. Aleš Sekot, CSc. SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

Recommend Documents