Název studijního předmětu
Zdravý životní styl
Téma
Prevence
Název kapitoly
Typy prevence
Autor - autoři
Doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D.
1. Motivační úvod ke kapitole „Dobrý lékař nemocem předchází, průměrný je léčí a špatný se zabývá už jen komplikacemi.“ (citát ze staré Číny)
Milí studenti ošetřovatelství, jedním z charakteristických rysů moderního ošetřovatelství je jeho preventivní charakter. Sestra v plánu péče o pacienta či klienta identifikuje potencionální problémy a včasnou péčí jim předchází. Sestra tak mobilizuje jak jednotlivce, tak rodiny i komunity k péči o své zdraví. Zdravý životní styl sám o sobě představuje účinnou prevenci vzniku a rozvoje řady nemocí, např. nemocí kardiovaskulárních i nádorových. Proto je vhodné, aby v předmětu, který se zabývá zdravým životním stylem v kontextu ošetřovatelství, byla zařazena také kapitola prevence. Ambicí kapitoly tedy není systematická informace o konkrétní prevenci u jednotlivých nemocí, či jejich skupin, protože ta by měla být samozřejmou součástí Vašeho studia jednotlivých oborů (psychiatrie, dermatovenerologie, vnitřní lékařství, pediatrie atd.), ale spíše představení šíře prevence a vzbuzení zájmu o ni.
2. Studijní cíle Objasnit primární prevenci Vysvětlit sekundární prevenci Definovat screening Charakterizovat terciární prevenci Cílem je uvést takový výklad pojmů primární, sekundární a terciární prevence, který je v souladu s celosvětovým pojetím všech druhů prevence v jednotlivých odbornostech.
3. Obsah kapitoly Prevence poškození zdraví znamená předcházení nemocem a jejich důsledkům. Prevence je integrální součástí poskytované zdravotní péče v různých oborech, ve své podstatě je zaměřená proti nemocem a je vedena snahou nemocem předcházet. Nejedná se však pouze o nemoci, ale i o poruchy, nehody, úrazy. Obecným východiskem prevence je předpoklad, že je ze zdravotních, sociálních, psychologických, etnických i ekonomických hledisek výhodnější, než zákroky proti již vzniklým defektům. Podle toho, kdy jsou preventivní opatření v průběhu nemoci prováděna, se rozeznávají tři úrovně prevence-primární, sekundární a terciární. Primární prevence Primární prevence se realizuje v období, kdy nemoc ještě nevznikla. Zahrnuje nejdůležitější preventivní postupy směřující k zamezení vzniku nemoci. Účelem primární prevence je tedy zabránit vzniku nemoci. Toho je možno dosáhnout buď odstraněním příčiny nemoci, nebo vytvořením takových podmínek, aby se nemoc nemohla uplatnit. Primární prevence se dělí na nespecifickou (obecnou) prevenci, zaměřenou na celkový zdravotní stav člověka, a specifickou prevenci (profylaxi), proti vzniku konkrétní nemoci či choroby (např. očkování). Mezi hlavní aktivity primární prevence patří výchova ke zdraví. Primární prevence je často prováděna i mimo zdravotnickou sféru na úrovni „komunity“ a tato opatření mají obvykle vytvářet vhodné celospolečenské podmínky pro realizaci primární prevence u dané nemoci. Velkou příležitostí pro uplatnění primární prevence jsou zdravotní služby první linie, kdy zdravotní sestra může instruovat pacienta např. o vhodných dietních opatřeních, o pitném režimu apod. ať už formou ústní tzv. krátké intervence (krátké frakcionované podávání stručných informací) nebo pomocí edukačních písemných materiálů – letáků, nástěnek, krátkých videosekvencí v čekárně apod. Příklady Příkladem odstraňování příčin nemocí (rizikových faktorů) je poradenství pro pacienta, aby přestal či nezačal kouřit, aby konzumoval jídla s nízkým obsahem nasycených tuků a cholesterolu a vysokým obsahem vlákniny, aby pravidelně a přiměřeně cvičil a užíval bezpečné sexuální praktiky. Příkladem vytvoření podmínek, za kterých se nemoc nemůže uplatnit, je očkování proti infekčním nemocem.
Příkladem prevence na celospolečenské úrovni je například zákaz reklamy tabákových výrobků, podpora výroby a prodeje zdravotně vhodných potravin, chlorování nebo fluoridace pitné vody, zákony nařizující používání bezpečnostních pásů ve vozidlech apod. Příkladem
obecných
doporučení
v rámci
primární
prevence
onkologických
a
kardiovaskulárních nemocí jsou tato doporučení: Zanechání nebo omezení kouření. Zvýšení podílu vlákniny v potravě. Omezení spotřeby červeného masa. Omezení konzumace alkoholu. Udržování ideální tělesné hmotnosti. Pravidelná pohybová aktivita. Omezení stresových situací. Ochrana před nadměrným sluněním. Bezpečné sexuální chování. Ochrana před expozicí karcinogenům. Příkladem běžné preventivní intervence v rámci primární prevence je poučení klienta před cestou do zahraničí - poskytnout poradenství k režimovým opatřením na cestě a k prevenci komplikací, doporučit vybavení cestovní lékárničky, umět poradit v oblasti potřebných očkování, zajistit nebo doporučit příslušné specializované pracoviště. (Pro zájemce o tuto problematiku dop. krátkou informaci na téma: péče o vyjíždějící do zahraničí, dostupnou na: https://courseware.upol.cz .) Sekundární prevence Spočívá ve včasné diagnostice a účinné léčbě. Zaměřuje se na včasné objevení latentních stadií choroby, nejlépe v tzv. asymptomatickém stadiu nebo v době, kdy je ještě možný návrat k normě (reverzibilní stav). Účelem sekundární prevence je tedy včasná detekce nemoci a zabránění jejímu dalšímu rozvoji. Bývají sem zařazovány ty preventivní prohlídky, jejichž smyslem je zjistit nemoc již v počátečním stádiu. Jde o snahu předejít nežádoucímu průběhu
nemoci a zabránit komplikacím či chronicitě. V současné době platí v návaznosti na zákon 372/2011 Sb. o zdravotních službách vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 70/2012 Sb. o preventivních prohlídkách, která stanoví druhy prohlídek, jejích náplň a poskytovatele, kteří je provádějí. Sekundární prevence je náplní také pracovnělékařských prohlídek v rámci pracovnělékařských služeb (dříve závodní preventivní péče). Zájemce o problematiku pracovnělékařských služeb odkazujeme na téma Závodní preventivní péče dostupné na https://courseware.upol.cz. Nicméně je dlužno říci, že jak prohlídky všech zdravotních pojištěnců (podle vyhl. 70/2012 Sb.), tak prohlídky zaměstnanců (podle vyhl. 79/2013 Sb.) mají být využívány nejen k včasnému záchytu nemoci (tedy k sekundární prevenci), ale i k prevenci primární, tedy k edukaci o zdravém životním stylu, o předcházení nemocem, o eliminaci rizikových faktorů poškození zdraví. Aby byla sekundární prevence laiky pochopena a akceptována, vyžaduje silnou osvětu a mediální podporu. Zdravotničtí pracovníci by měli být schopni vysvětlit význam cílených preventivních činností, jako jsou vyš. kůže, vyšetření prsů, vyšetření konečníku, vyšetření moči a jiná. A také by měli v rámci své kompetence tato vyšetření provádět. Rovněž by měli vychovávat pacienty v tom smyslu, aby věnovali pozornost varovným známkám, o kterých by měli lékaře informovat. Takovými známkami jsou: Nehojící se nebo krvácející eflorescence na kůži Hmatné rezistence, bulky neznámého původu Neustupující chrapot nebo kašel Změny ve vyprazdňování stolice nebo moči Přítomnost krve ve stolici nebo v moči Neobvyklá nebo trvalá bolest Nevysvětlitelný úbytek hmotnosti Déletrvající teploty Neobvyklá sekrece, výtoky Vleklé poruchy trávení, polykání
Příklad Příkladem sekundární prevence může být například vyšetření krevního tlaku v ordinaci lékaře při obligátní návštěvě pacienta u lékaře nebo při návštěvě pacienta z jiného důvodu, vyšetření markerů virové hepatitidy u skupiny osob ve styku s nemocným apod. Screening Je metoda, která se užívá v sekundární prevenci k včasnému odhalení nemoci. Používá diagnostické testy k vyhledávání rizikových nebo nemocných osob mezi zdánlivě zdravými lidmi bez příznaků daného onemocnění. Příklad Za screening lez například označit mamografické vyšetření prsu jednou za dva roky u žen, které dosáhly 45 let věku. V České republice každoročně onemocní rakovinou prsu více než pět tisíc žen. Díky fungujícímu screeningovému programu se však většinu těchto onemocnění daří nalézt včas, s velkou nadějí na vyléčení. Screeningové vyšetření by ženy měly podstoupit, jakmile dovrší věk 45 let. Navštíví-li ženy v tomto období svého praktického lékaře nebo gynekologa, napíše jim doporučení na akreditované screeningové pracoviště, kde jim bude provedena tzv. screeningová mamografie (mamograf je speciální přistroj, využívající k vyšetření prsu tzv. měkké rentgenové záření). Vyšetření není nijak zatěžující a nevyžaduje žádnou speciální přípravu. Výsledek vyšetření nahlásí pracoviště zpět praktickému lékaři či gynekologovi a ten podle nálezu zajistí vše potřebné. Pokud je vše v pořádku, měla by žena na toto vyšetření absolvovat i nadále ve dvouletém intervalu. Veškeré potřebné informace o vyšetření, mapu akreditovaných center i odbornou poradnu naleznete na: http://www.mamo.cz/. Příklad Screening karcinomu děložního hrdla jednou ročně pro všechny dospělé ženy patří také k významné sekundární prevenci. Screening karcinomu děložního hrdla je další ze screeningových programů věnovaných ženám pro vyhledávání jednoho z nejčastějších a zároveň i nejvíce nebezpečných gynekologických nádorů. Gynekolog provede ženě při vyšetření v zrcadlech stěr z děložního hrdla, natře jej na sklíčko a screeningová laboratoř jej prohlédne pod mikroskopem. Výsledek pak opět odešle příslušnému gynekologovi, který pak zajistí vše potřebné. Toto vyšetření by žena měla absolvovat jednou ročně. Opravdu je velmi
důležité chodit pravidelně, neboť se tak můžete tomuto zákeřnému onemocnění, na které ročně zbytečně umírá přes 400 žen, úspěšně vyhnout. Další informace naleznete na www.cervix.cz. Příklad Screening karcinomu tlustého střeva – ženy i muži od 50 let věku mají nárok na test na okultní krvácení a od 55 let jednou za 10 let nárok na screeningovou kolposkopii. Na tomto programu lze velmi dobře poznat, kolik lidských životů by mohlo být ušetřeno, kdyby jej klienti absolvovali. V České republice na kolorektální karcinom ročně umírá přes osm tisíc mužů a žen. Včasné screeningové vyšetření a jednoduchý zákrok přitom mohou tomuto smrtelnému onemocnění zcela zabránit. Vyšetření spočívá v následujících úkonech. Při dosažení 50 let věku by měl člověk zbystřit a každoročně žádat u svého praktického lékaře nebo gynekologa vyšetření na tzv. okultní (skryté) krvácení v zažívacím traktu. Spočívá v odběru vzorků stolice do speciálních obálek nebo lahviček. Krev ve stolici může být totiž prvním signálem přítomnosti nádoru. Od 55 let má člověk možnost zvolit místo opakovaného vyšetření stolice tzv. primární screeningovou kolonoskopii. Při ní gastroenterolog zavede do konečníku tenkou ohebnou rourku (endoskop) a prohlédne detailně sliznici tlustého střeva. Vyšetření sice vyžaduje trpělivost, ale za pocit jistoty to rozhodně stojí. Vyšetření se pak opakuje v intervalu 10 let. Žádanku na vyšetření vystavuje praktický lékař nebo gynekolog, případně se člověk může za odborným gastroenterologem do tzv. centra pro screenignovou kolposkopii vydat sám. Seznam těchto specializovaných ambulancí a další informace o screeningovém programu naleznete na stránkách: www.kolorektum.cz. Příklad Novorozenecký screening. Každý novorozenec ihned po narození projde spektrem vyšetření, při nichž se zjišťuje, zda netrpí některou ze závažných vrozených či dědičných chorob. Odběrem několika kapek krve z patičky na speciální papírek 48–72 hodin po narození se v současné době vyšetřuje 13 vzácných chorob, kam patří např. vrozené selhání funkce štítné žlázy (kongenitální hypotyreóza), vrozené selhání funkce nadledvin (kongenitální adrenální hyperplazie), onemocnění látkové výměny (fenylketonurie a devět dalších poruch) a vrozená porucha vazkosti hlenu dýchacích cest (cystická fibróza). Novorozenecký screening umožní vyhledat novorozence se zvýšeným rizikem onemocnění, provést včasnou diagnostiku tohoto onemocnění v období, kdy klinické příznaky ještě nejsou zjevné, a zajistit tak včasnou léčbu, dříve než onemocnění způsobí nenapravitelné škody. U dětí s pozitivním testem na vrozené
selhání funkce štítné žlázy (kongenitální hypotyreóza) je navíc prováděn screening sluchu. U dětí se rovněž provádí novorozenecký screening vrozené katarakty – šedého zákalu. Screening na vrozenou kataraktu je jednouché vyšetření, jež se provádí u novorozenců 3. až 4. den po porodu, ještě před propuštěním z novorozeneckého oddělení. Během pobytu v porodnici je u všech dětí prováděno screeningové vyšetření kyčelních kloubů, na které navazují další odborná vyšetření kyčelních kloubů ortopedem v 6. – 9. týdnu a 12. – 16. týdnu věku dítěte. Více naleznete na webových stránkách: www.novorozeneckyscreening.cz. Terciární prevence Zaměřuje se na prevenci následků nemocí, např. vad, dysfunkcí a handicapů. Jejím záměrem je omezit na nejnižší míru následky nemocí a jejich pracovní i sociální důsledky. Zahrnuje léčbu, rehabilitaci, rekonvalescenci a zabránění recidivám. Cílem je obnovení fyzických, psychických a sociálních funkcí člověka a zlepšení nebo alespoň udržení úrovně kvality jeho života. Účelem terciární prevence je tedy zabránit vzniku komplikací nemoci, případně jejímu dalšímu zhoršování, které by vedlo k imobilizaci a invaliditě pacienta. Důležitost prevence se všeobecně zdůrazňuje a většina lidí chápe, že je lepší nemocem předcházet, než jimi trpět. Je ovšem skutečností, že dobře míněná preventivní opatření lidé přijímají mnohdy s nechutí, zatímco třeba i nepříjemnou léčbu vítají. Do určité míry to souvisí s tím, že zdraví lidé se obvykle nechtějí příliš zabývat svým zdravím a pokud nemají žádné zdravotní obtíže, považují zdraví za samozřejmost, zatímco nemocní lidé pomoc vyhledávají daleko aktivněji. Kvartérní prevence Některé zdroje uvádějí tzv. kvartérní prevenci, která znamená předvídání a předcházení důsledkům progredujícího a nevyléčitelného nádorového onemocnění, které mohou zkracovat zbytek života nebo snižovat jeho kvalitu. I když nejsme zvyklí hovořit o prevenci u pokročilých a nevyléčitelných případů nádorových nemocí, je zapotřebí preventivního myšlení i preventivních postupů i v této fázi.
4. Shrnutí kapitoly Primární prevence je souhrn činností, které mají za cíl zabránit vzniku poškození zdraví. Princip spočívá ovlivňování rizikových faktorů.
Sekundární prevence je souhrn činností, které vedou k včasnému rozpoznání (příp. i vyhledání) onemocnění, které již vzniklo a jeho léčba. Cílem je detekce presymptomatických stadií onemocnění, neboť léčba zahájená v časnějším stadiu nemoci je účinnější a vede k lepší prognóze. Terciární
prevence
je
souhrn
činností
zaměřený
proti
vzniku
komplikací
již
diagnostikovaného a léčeného onemocnění, s cílem zabránit jeho opakování a progresi poškození zdraví Screening je vyšetřování předem definované skupiny lidí za účelem vyhledávání nemocí v jejich časných stádiích, kdy pacient ještě nemá potíže a příznaky. Cílem screeningu je brzké rozeznání nemoci.
5. Otázky, úkoly Definujte primární prevenci, uveďte příklady, pokud možno jiné, než jsou v textu Charakterizujte sekundární prevenci, uveďte příklady, pokud možno jiné než jsou v textu Co rozumíme terciární prevence? Zamyslete se nad možnými konkrétními formami edukace v oblasti primární prevence praktického lékaře a zkuste je písemně navrhnout.
6. Pojmy k zapamatování Primární prevence Sekundární prevence Terciární prevence Screening
7. Literatura ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R. Výchova ke zdraví. Vybrané kapitoly. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. s. 126. ISBN 978-80-247-3213-8. FAIT, T. a kol. Preventivní medicína. Praha: Maxdorf, 2008. S. 551. ISBN 978-80-7345-1608 KIKALOVÁ, K., KOPECKÝ, M. Úvod do studia prevence závislostí dětí a dospívajících. Olomouc: Vyd. UP, 2024, s. 46. SBN 978-80-244-3928-0, KŘÍŽ, J. Podpora zdraví-vývoj a perspektivy. Hygiena, 2008, roč. 53, č. 1, s.19–22. ISSN 1802-6281. KUČERA, Z., HAVELKOVÁ, J. Podpora zdraví-vývoj teoretických základů. Zdravotnictví v ČR, 2005, č. 3, s. 89-95. ISSN 1213-6050. MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. s. 291. ISBN 978-80-247-1998-6. PROVAZNÍK, K., KOMÁREK, L. Manuál prevence v lékařské praxi, souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003,2004. 736 s. ISBN 80-7168-942-4. NÁRODNÍ REFERENČNÍ CENTRUM. Výklad různých forem prevence. [cit 2014-06-05]. Dostupný na: http://kvalita.nrc.cz/standardy/IGA106503/02_Prilohy/Priloha_3/Priloha_3j_Vyklad_ruznych_forem_prevence.pdf -----------------------------------------------000000000000--------------------------------------
