DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI. Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil

DOBRÝ DEN, PROSÍM A DĚKUJI  Když člověk o něco žádá, musí vždy poprosit  Za každou laskavost by měl poděkovat  Když člověk vstoupí někam, kde jsou další lidé, sluší se, aby nahlas pozdravil  Na lidi, které zdraví, by se měl zároveň také dívat a usmát se  Stejně tak by měl pozdravit, když se setká s někým, koho zná, na ulici nebo jiném místě  Dospělým řekne „ Dobrý den“, dětem „ Ahoj“  Pokud se navzájem známe jménem, použijeme ho i při pozdravu – „Ahoj, Martine“  U lidí, které známe podle jejich funkcí, je použijeme při pozdravu - „Dobrý den, paní učitelko“  Správně by měl vždy pozdravit první mladší staršího a muž ženu  Děti mají pozdravit jako první, dospělí by jim měli na pozdrav odpovědět  Pokud někoho zdravíme podáním ruky, pevně stiskneme vždy pravou ruku a díváme se přitom do očí  Starší by měl podat ruku mladšímu, dospělý dítěti, žena muži

Nedomluví se, kdo jenom huláká. zkoušet se to nemá ani na draka. Moudřejší je napřed slušně pozdravit a říct si co, kdo a proč bude chtít. Slušnost totiž není znakem slabosti a drak, i když není dobrák od kosti, se tváří v tvář uctivosti zastydí a přestane plivat oheň na lidi…

Je nepořádek v pořádku?  Každý člověk se musí naučit udržovat pořádek, i když ho nebaví uklízet  Každá věc patří na své místo. Pokud ji neuložím, kam mám, nemůžu ji potom najít  Svoje místo mají šaty, hračky i knížky  Člověk by po sobě měl také uklidit ze stolu, když dojí  Na ulici se nikdy nic neodhazuje, leda do odpadkového koše!!!  Když přijdeš domů ze školy, neházej aktovku, boty a bundu po předsíni; ukliď vše, kam patří  Když je venku bláto, otři si pořádně boty o rohožku  Pomoz s úklidem mladším sourozencům a nabídni se také rodičům, zda nepotřebují s něčím pomoct

Ve všem musí být pořádek a řád. víte, co by se mohlo stát, kdyby se písmena rozházela jak hračky? Tady A, támhle C, v koutě čárky a háčky, O se kutálí kuchyní, S se kroutí pod skříní… Nepřečtete si žádnou pohádku, dokud se neuklidí do řádků.

Co se děje u stolu  Před jídlem by si měl člověk dobře umýt ruce  Než začneme jíst, tak si navzájem popřejeme dobrou chuť  U stolu jíme obvykle příborem  V pravé ruce držíme lžíci a nůž, v levé vidličku. Leváci drží příbor naopak  S příborem při jídle nikdy nešermujeme  Lokty držíme u těla, neopíráme je o stůl  Jíme se zavřenými ústy, pokud možno tiše  Snažíme se se nemlaskat, hlasitě nehltat ani necinkat příborem  Nestrkáme nůž do úst ani ho neolizujeme  Nikdy nemluvíme s plnými ústy!  Pokud je jídlo uprostřed stolu společné pro všechny, nevrháme se na ně a nevybíráme rychle nejlepší kousky  Neodcházíme od stolu, dokud všichni nedojedli, a když někdy musíme, tak se vždy omluvíme

Ptala se vidlička nože: „Kdo nás drží? Panebože, vždyť se námi zavraždí! Já jsem v právě v podpaždí!“ Takže: Pozor při večeři! Ať nůž a vidlička věří, že už jednou provždy míří jen na jídlo na talíři…

VÍC NEŽ POHLED ZMŮŽE OHLED  Na světě nejsme sami, žijeme mezi ostatními lidmi. Všichni patříme k sobě, a proto bychom se k sobě měli hezky a ohleduplně chovat  Měli bychom se zajímat o lidi, zvířata i věci kolem nás. Svět totiž patří nám všem. Aby nám na něm bylo dobře, musíme být vnímaví k ostatním  Dívej se pozorně kolem sebe, dávej pozor, abys nikomu neublížil, přilož ruku k dílu, když vidíš, že je to potřeba  V tramvaji, v autobuse, ve vlaku vždy uvolni místo starším  V dopravních prostředcích a vůbec všude tam, kde se shromažďují lidé, nedělej hluk, nepouštěj si nahlas hudbu, nebav se o soukromých věcech do mobilu, ostatní by to mohlo rušit  S batohem se otáčej opatrně, abys do nikoho nevrazil  Stejně tiše a ohleduplně se chovej v domě, kde bydlíš. Nezapomeň, že tam žijí i jiní lidé, a třeba si zrovna potřebují odpočinout, nebo mají po noční směně  Nepředbíhej ve frontách, nesnaž se namáčknout se jako první do dveří, raději ohleduplně pusť ty, kteří tam byli před tebou  Když vejde do místnosti starší člověk, vstaň  Nedělej jiným lidem nic, co nechceš, aby oni dělali tobě

Po světě se jenom rovně nechodí. Nejde to. A taky se to nehodí! Stejně jako obcházíte močály, obejděte místa, kam vás nezvali. Nešlapte za ploty cizích zahrádek, potom bude pohoda a pořádek. Když sám nechceš brečet, tak bez řečí se postarej, ať nikdo kolem nebrečí.

Všichni za jednoho, jeden za všechny

 Vždycky nám všem bude líp, pokud si budeme navzájem pomáhat, budeme slušně jednat a naslouchat tak, abychom se uměli s ostatními dohodnout  Měli bychom si také všímat ostatních  Někdy se člověk neodváží požádat o pomoc, přestože ji potřebuje. V takovém případě neváhej a nabídni se s pomocí ty  Pokud budeš pomáhat ostatním, i oni ti vždycky rádi pomohou  Tví rodiče nebo babička s dědečkem určitě někdy potřebují s něčím pomoct. Zkus se někdy nabídnout s úsměvem a bez říkání, a uvidíš, jakou budou mít radost  Někdo ale naopak nechce, aby mu ostatní pomáhali, rád si věci dělá sám. I to je potřeba respektovat

Ukazovák zvedne víc než malíček, dva prsty natáhnou auto na klíček a když se pět prstů s dlaní spojí v hrst, zvednou vodu, což neumí žádný prst. nejedná se o trik ani o zázrak. Stačí, když si těch pět řekne, co a jak a pak si vzájemně trochu pomohou… Učí se to už i prsty u nohou!

Svět není černobílý  Lidí je na světě hodně a všichni nejsou stejní  I když nám vzhled a chování některých lidí mohou připadat velmi zvláštní, nemůžeme proto předpokládat, že takoví lidé jsou horší než my sami  Je důležité, aby se lidé snažili si navzájem porozumět  Neodsuzuj nikdy nikoho předem  Nedej na zlé skřetí řeči a na pověry, spoléhej na vlastní rozum  Neposlouchej pomluvy a nerozšiřuj je o ostatních  Pokud se ti nelíbí, jak se někdo chová, upřímně, ale slušně mu to rovnou vysvětli  Nikdy nesveď na jiného vinu za něco, co jsi sám způsobil, i když tě čeká trest a hanba  Zastaň se toho, kdo se neprávem stal terčem pomluv, předsudků nebo pověr 

Kdo se bojí černých koček u cesty, pro kominíka má knoflík u vesty, čeká, až mu někdo štěstí přinese, ten patrně nikdy z místa nehne se. Nechte kočku stulit se vám do klína, nehledejte štěstí v sazích z komína, věře si a odežeňte pověry v pátek třináctého, nebo v úterý…

Jak se daří kazisvětům  Na světě je spousta věcí, o kterých si můžeme myslet, že pro nás nemají žádný užitek  To ale neznamená, že bychom je snad mohli ničit  Ke svému okolí se musíme chovat ohleduplně  Rozhodně není dobrý nápad rozbíjet kamenem lampy veřejného osvětlení anebo sprejem ničit stěny autobusové zastávky. Tak by se z našeho krásného světa stal svět smutný a ošklivý  Když máš na někoho vztek, nevybíjej si ho na něm ani na ničem jiném. Radši si běž zakopat do míče, projeď se na kole, nebo si párkrát bouchni do polštáře, tomu to neublíží  Pokud máš najednou potřebu něco zničit, uvědom si včas, kolik ta věc stála peněz, kolik to dalo práce ji vyrobit, a jak by bylo tobě, kdyby ti někdo schválně něco rozbil  Nenič, to by dovedl každý, ale něco vytvořit, to už se musí panečku umět

„Co neznám, to nemůže být k užitku,“ řekne hlupák. Dupne botou na kytku, zničí stromy, o nichž nikdy neslyšel, i jízdní řád autobusu do Pyšel. Je však velká spousta těch, co slyšeli, že kytky léčí, i kde jsou Pyšely… Ti pak nad tou zkázou vzdychnou v lítosti: „Proč se hlupák nechce léčit z hlouposti?“

Hamty hamty, ať mám víc než tamty   Lakota a hamižnost patří mezi špatné lidské vlastnosti  Člověk, který se nechce s nikým podělit o to, co mu patří, je lakomý  Člověk, který se stará jen o to, aby měl víc než ostatní, je hamižný. Jeho žárlivost ho dělá jen nešťastného  Lidé, kteří myslí jen na sebe a neradi se dělí, bývají osamělí, bez přátel  Ostatní lidé se jim obvykle raději vyhýbají, protože se v jejich společnosti necítí dobře  Naopak lidé laskaví a ochotní se podělit mívají spoustu přátel a bývají oblíbení  Neváhej se rozdělit s ostatními, když něco máš, například sladkosti, zůstane ti pak dobrý pocit nejen v bříšku  Podělit se ale můžeš i o to, z čeho máš radost, nebo z čeho je ti smutno  Závist je velký nepřítel člověka, nikdy si ji nepouštěj k tělu

Kdo se v neděli s nikým nedělí, může strádat už třeba v pondělí a pak žasne, kam se poděli ti, co se vždy s každým rozdělí. Nikde nejsou, prostě zmizeli. Sklízíte to, co jste zaseli: Svět nám patří, ale ne celý… Myslete na to i v neděli!

Kdo má krátké nohy?  Když člověk neříká pravdu, opravdu se tím snaží vyhnout nepříjemné situaci nebo trestu. Stát se to může každému z nás, ale vždycky je lepší jít s pravdou ven. Lež má totiž krátké nohy  Statečnost neznamená jen zvítězit nad drakem nebo přeplout na plachetnici přes oceán  Mnohdy se statečný člověk pozná nejlépe tak, že má odvahu nelhat a dokáže přiznat, když něco pokazil. Takového člověka pak lidé obdivují  Člověku, který lže často, nikdo nevěří, ani když pak náhodou řekne pravdu  Úspěch založený na lži nikdy nevydrží dlouho  Důvěra je největší poklad, který si musíme střežit  Když máme dobrého kamaráda, je krásné, že si můžeme ve všem vždycky důvěřovat. Pokud se dozvíme, že nám kamarád v něčem lže, může to naše kamarádství pokazit. Důvěra je základem dobrého přátelství a dobrých vztahů s ostatními

Lháři věří, že se lhaním vyhrává. Lhář však svou lží i sám sobě nalhává, kde všude byl a co všechno dovedeaž zjistí, že tu žádný vlak nejede. Zabloudil a nikde ani živáčka, cesta zpátky samý sráz a zatáčka, boty dřou a studí kabát z ostudy… Lež je třpytem v oku zrádné obludy.