PLATFORMA PODNIKATELŮ PRO ZRS
EXPERTNÍ DOBROVOLNICTVÍ V ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCI ROZVOJOVÁ POLITIKA JE VÍCE NEŽ POMOC. POMOC JE DŮLEŽITÁ, ALE NÁRODNÍ POLITIKY OBCHODU, MIGRACE, FINANCÍ, ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, TECHNOLOGIÍ A BEZPEČNOSTI OVLIVŇUJÍ CELOSVĚTOVÝ VÝVOJ TAKÉ.
Platforma podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci 2014 Politických vězňů 1419/11, 113 42 Praha 1 tel.: 225 279 403 fax: 284 686 464 GSM: 603 826 261
[email protected], www.ppzrs.or
Obsah Co? ........................................ 21 Kdo? ...................................... 21 Kdy? Kde? ............................. 21 Jak? ....................................... 21 Proč? ..................................... 21 Kolik? .................................... 21 Poznatky z konzultací ............... 21 Projektový cyklus ...................... 22 Podpůrná struktura .................. 22 Zázemí v místě pomoci ............. 23 Požadavky zadavatelů .............. 23 Požadavky příjemců pomoci ..... 23 Vznik projektového zadání ....... 24 Příprava mise ............................ 24 Průběh mise ............................. 25 Závěrečné kroky - expert .......... 25 Závěrečné kroky - organizace ... 25
STRUČNÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY ..... 2 EXPERTNÍ PODPORA PODNIKATELŮM V ROZVOJOVÉ ZEMI ................................. 4 SOUČASNÉ MOŽNOSTI SOUKROMÉHO SEKTORU 4 Expertní dobrovolnictví a ZRS ............ 5 České firmy v rozvojových projektech .................................. 5 Evropská praxe rozvojového poradenství ................................ 5 Komerční návaznosti na ZRS....... 7 Podnikatelské partnerství........... 7 Postoje k rozvojovým aktivitám . 7 Podpora podnikání v rozvojové zemi ............................................ 8 Dobrovolnické aktivity mládeže . 8 Tab. 1 Programové země Erasmus+ Strategické partnerství ........................... 9 Expertní dobrovolnictví dle společenské odpovědnosti firem ................................................. 10 Soukromé iniciativy .................. 11 Stáže studentů v soukromých firmách ..................................... 11
VÝBĚR Z ORGANIZACÍ EXPERTNÍHO DOBROVOLNICTVÍ PRO BUSINESS ....... 26
PŘÍSTUP VEŘEJNÉHO SEKTORU .................... 12 Rozvinuté země ........................ 12 Rozvojové země........................ 13
MODEL POUŽÍVANÝ V EU NA VYSÍLÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ DO ROZVOJOVÝCH ZEMÍ ....... 14
Základní rámec ......................... 14 Formy ....................................... 15 Financování .............................. 16 Kontrolní mechanismy ............. 16 Znalostní báze .......................... 16
MOŽNOSTI ZAČLENĚNÍ EXPERTNÍHO DOBROVOLNICTVÍ DO ZRS ČR ............. 18 Veřejné zakázky ........................ 18 Program rozvojového partnerství pro soukromý sektor ................ 18 Program studie proveditelnosti 18 Program vysílání expertů do zemí české ZRS .................................. 19 Aid for Trade............................. 19
METODIKA ROZVOJOVÉHO PORADENSTVÍ .................................... 21
i
Stručný úvod do problematiky
P
rvním krokem k odpovědnému podnikání v rozvojových zemích je podnikatelské partnerství, které ve vhodně zvoleném formátu a s ohledem na charakter podnikání, přináší užitek oběma stranám. Podporou vzniku a fungování podnikatelského partnerství v místě se mnohé členské země EU snaží zároveň podporovat vznik anebo rozšíření obchodních příležitostí. Ve spolupráci s dalšími dárci a neziskovým sektorem, zlepšují ekonomické podmínky dané rozvojové země a postupně dotvářejí místní podnikatelské prostředí tak, aby bylo možné navázat obchodní vztahy s místními partnery a tím zejména přispět k oboustrannému ekonomickému růstu. Jednotlivé členské státy EU se snaží do své bilaterální rozvojové pomoci zapojit národní podnikatelské subjekty, aby posílily prorůstové ekonomické vazby v oboustranných komerčních návaznostech na rozvojovou pomoc, získaly výhody na místním trhu a tak zvyšovaly svou konkurenceschopnost. Ne vždy to musí být na úkor místních podnikatelů a ne vždy je to s rizikem ztráty svého firemního know-how. Obě problematické skutečnosti, akcentované v diskusích o komerčních návaznostech uvedeného typu, lze udržet na přijatelné úrovni pro obě strany. Jsou to totiž otázky správného odhadu rizik a způsobu jejich redukce na minimum. Česká koncepce zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) prozatím neobsahuje výraznou podporu zlepšování podnikatelského prostředí rozvojových zemí. Ve snaze o koherenci hospodářských politik s politikou rozvojové pomoci odkazují odpovědné instituce na proexportní politiku ČR, která se zabývá i podporou exportu do rozvojových zemí. Podpora exportu je určena pro české podnikatelské subjekty, kdežto zlepšování podnikatelského prostředí v rozvojové zemi, přestože v zájmu obchodních vztahů, směřuje k místním podnikatelům - příjemcům pomoci. Komerční návaznost na rozvojové projekty, prosazovaná v poslední době velkými dárci, včetně Evropské komise, představuje příležitost pro podnikatele. Touto cestou vznikající komerční projekty by mělo podporovat rozvojové investování. Přínosem pro české firmy, partnery takových rozvojových investorů, jsou příležitosti jak v dodávkách do investičních projektů, tak při vlastní návratnosti investic, které nemusí být jen kapitálové. Běžná exportní firma, úspěšná na rozvojových trzích, považuje za samozřejmost to, že se jejím partnerům díky společnému obchodování daří lépe a mohou svým výdělkem přispívat k ekonomice své země. Na druhé straně, někteří představitelé donorských institucí považují obchodní případy, navazující na rozvojovou pomoc, jako zneužití rozvojových financí. Tento pohled je zastaralý a v rozporu s prokazatelnou praxí, protože soukromý sektor je nepostradatelným partnerem neziskovému a veřejnému sektoru v rozvojových aktivitách. Obecně platí, že komerční návaznost na projekty zahraniční rozvojové spolupráce představuje rozvojovou přidanou hodnotu v transferu znalostí a dovedností, směřující k ekonomickému prospěchu obou stran, tedy příjemce i dárce pomoci. Platforma podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci (PPZRS) dlouhodobě prosazuje zájmy a právo podnikatelského sektoru účastnit se rozvojově podpůrných aktivit českého státu ve spolupráci s rozvojovými zeměmi zařazenými do české rozvojové politiky. Prosazuje férové podnikatelské partnerství jako předpolí oboustranně dobrých obchodních vztahů, hledá také způsoby podpory rozvojového investování. Výsledky závisí na rozvoji a kultivaci podnikatelského prostředí jak v rozvojových zemích, tak i v českých podmínkách rámujících zahraniční obchodní politiku.
2
Kromě problémů se zajištěním investičního kapitálu pro konečného příjemce – podnikatele, kdy je tento kapitál již komerčně návratný, je nutné rozvojovému partnerovi umožnit přístup k technickým a technologickým znalostem a kompetencím, které vyrovnají partnerské pozice v obchodních a podnikatelských vztazích. To přináší mnoho problémů, protože na rozdíl od obchodu s vyspělými zeměmi není transfer znalostí v rozvojové politice považován za běžnou komerční záležitost. Pokud je navyšování znalostního kapitálu místních podnikatelů a jejich zaměstnanců financováno dárcem a považováno za součást rozvojového projektu, je bezpodmínečně nutné požadovat už při výběrovém řízení, aby dodavatel uváděl hodnotu poskytnutého know-how včetně jeho smluvního zajištění proti krádežím a zneužívání patentovaného znalostního kapitálu jak konkurencí, tak i samotnými příjemci. Na příkladu firmy Microsoft a jejího marného boje proti krádežím jejích produktů zejména v rozvojových a tranzitivních zemích můžeme vidět, že kromě smluv a apelů na etické chování je nutné mít pojistky proti zneužití v samotném know-how. Ne všechny podniky v rozvojové zemi se totiž mohou účastnit konkrétních projektů ZRS a posléze komerčně navazovat na jejich výsledky a výstupy. Na zlepšování podnikatelského prostředí se v rozvojové zemi podílejí i neziskové organizace spolupracující se soukromým sektorem. Stát se na jejich aktivitách podílí určitou dotací a jako investor si kontroluje výsledky a jejich kvalitu včetně dopadů. Tato spolupráce je založena na praktickém vzdělávání konečných příjemců tzv. technické pomoci. V takových bilaterálních programech najdeme dotované finanční a projektové poradenství i transfer technických a technologických znalostí a zkušeností. Dalším rozvojovým prvkem, přehlíženým doposud jak dárci, tak soukromým sektorem, je kapitálová a technologická spoluúčast partnerů z rozvinuté země. Tato práce se proto věnuje jedné z aktivit, kterou zkušení dárci podporují rozvoj podnikání v rozvojových zemích. Jde o krátkodobé vysílání dobrovolníků – expertů, osvědčené v několika zemích EU. Přináší potřebnou pomoc rozvíjejícím se firmám v rozvojové zemi a zároveň pomáhá evropským firmám budovat nové cesty na zahraniční trhy. V České republice již firemní dobrovolnictví funguje a je zahrnuto pod společenskou odpovědnost podniků. Dobrovolnické projekty se stávají součástí podnikového profilu. Jsou obvykle orientované na místní sociální problematiku a případy expertního dobrovolnictví zde zlepšují odbornost českých neziskových organizací. Vysílání dobrovolníků do projektů zahraniční rozvojové spolupráce České republiky (ZRS ČR) zohledňují akreditační pravidla Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV 2005)1, ta však zcela zásadně vylučují podporu podnikání v rozvojové zemi. Příručka je zároveň podkladem pro další studium a marketingovou přípravu podnikové strategie pro zahraniční rozvojové trhy. Je určena pro menší anebo středně velké firmy bez širších znalostí principů oficiální rozvojové pomoci (ODA) a zkušeností s projekty ZRS. Může posloužit jako doplněk podnikatelům se zkušeností v zahraničním obchodu se zeměmi rozvinutými. Zaměřuje se na využití znalostí jako nového produktivního zdroje obchodních příležitostí. Popisuje efektivní propojení těch, kteří vědí, s těmi, kteří vědět potřebují, a to přeměnou osobních odborných znalostí na znalosti technicko-organizační, a to formou komunikace, zapojení a sdílení znalostí.
1
http://www.mpsv.cz/cs/732
3
1
Kapitola
Expertní podpora podnikatelům v rozvojové zemi Současné možnosti soukromého sektoru Aby bylo možné správně zařadit dobrovolnou pomoc expertů z rozvinutých zemí podnikatelům v zemích rozvojových, bylo nutné prozkoumat způsoby dobrovolnictví směřovaného do zahraničí. Nejrozšířenější způsob firemního dobrovolnictví je poskytování krátkodobé pomoci organizované obvykle neziskovou organizací znalou místního prostředí, která připraví projekt šitý na míru podniku. Pomoc zaměstnanců firmy pak přispěje k řešení nějaké z potřeb místní komunity. Projekty jsou zaměřené nejvíce na vzdělávání, ochranu životního prostředí, přenos a rozvoj sportovních činností v místě. Náklady na dobrovolnou práci hradí firma v rámci svých aktivit společenské odpovědnosti. Obecně, dobrovolnické programy patří mezi formy ZRS a pocházejí zejména z členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD. Dobrovolnictví pro rozvojové země za posledních dvacet let prošlo změnami, které někde vedly až k rezignaci na podobné programy. Několik členských zemí OECD DAC2, včetně Německa, Norska a USA, mají specializované agentury na implementaci dobrovolnických programů, zatímco další země, jako např. Nový Zéland a Spojené království podporují neziskové organizace, které vysílají dobrovolné pracovníky do rozvojových zemí. V souladu s rozvojem praktické ZRS zaměřené na budování místních kapacit v partnerských zemích, více než na nákup expertiz od přistěhovalců, mnohé členské země OECD-DAC postupně měnily své dobrovolnické programy. Finsko svůj oficiální program ukončilo poté, co evaluace ukázala, že náklady byly vysoké a účinnost neprokazatelná. Austrálie představila již v r. 1998 program "Mladí velvyslanci pro rozvoj", který vysílá mladé Australany na krátkodobé stáže (3 - 12 měsíců) do rozvojových zemí Asie a Tichomoří. Program má přes určitou kritiku stále výborné výsledky a připravuje se jeho další zlepšení3. Irsko, které zajišťovalo dříve dobrovolnický program řízený specializovanou státní agenturou, zahájilo v r. 2004 iniciativu "Dobrovolník 21" aby identifikovalo a prosadilo současný přístup k dobrovolnictví, jakým je krátkodobé dobrovolnictví a používání informačních technologií podporujících virtuální dobrovolnictví a ementoring. OECD varuje před úplným rušením dobrovolnických programů v příručce pro praxi rozvojové pomoci4, a doporučuje spolupráci s neziskovým sektorem na jejich realizaci, a aby programy byly centrálně rozvíjeny v konzultacích s partnerskými vládami a konzistentní s jejich cíly na snižování chudoby. Jestliže jsou tyto aktivity prováděny v zemi, kde už dárce bilaterálně působí, měly by i tyto programy být koherentní se strategií oficiální rozvojové pomoci, vyhýbat se duplicitám a nezhoršovat koordinační problematiku. V každém případě a zejména tam, kde není již implementována bilaterální spolupráce, by měl fungovat adekvátní systém monitoringu a evaluace dopadů. 2
DAC – Development Aid Committee
3
https://www.devex.com/news/dfat-dismisses-claims-over-thorny-aussie-volunteer-program-82869
4
DAC Guidelines and Reference Series Managing Aid Practices of DAC Member Countries, OECD 2005.
4
Dosavadní účast českých podniků na projektech zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), financovaných projektech z veřejných zdrojů, je především na konkrétních zakázkách České rozvojové agentury, odpovědné za implementaci ZRS ČR. Obvykle technicky orientované zakázky obsahují širší požadavky na dodávku než běžné exportní případy. Kromě dodávky konkrétního výrobku či služby, je zde nutná technická asistence příjemcům projektu tzv. uživatelům dodávky. To vyžaduje odlišný přístup oproti případu, kdy zákazník objednává konkrétní dodávku na základě svých komerčně podložených zájmů. V rozvojovém projektu je zákazníkem dárce pomoci, tj. zadavatel projektu. Příjemcem a uživatelem dodávky je určitá instituce či komunita v konkrétní rozvojové zemi. Zda bude dodávka později komerčně využita v zájmu udržitelnosti výstupů, záleží na charakteru projektu. Ne vždy je uživatel technické dodávky zároveň konečným příjemcem pomoci. Například městskou čistírnu vod bude provozovat město, ale konečnými příjemci pomoci budou obyvatelé tohoto města. Na rozdíl od ostatního nákupu české veřejné správy, dodávky do projektů ZRS vždy směřují do zahraničí a jsou součástí nekomerčního projektu. Uživatelé dodávky i příjemci pomoci celkově se chovají jinak než platící zákazník. Kromě jejich předpokládané odpovědnosti za využití rozvojové investice, nemají vždy dostatečnou technickou znalost potřebnou pro aktivní užití technického řešení dodávaného v rámci projektu. Například údržba čistírny odpadních vod dodané v rámci projektu zlepšujícího hygienické podmínky života obyvatel ve městě. Expertní dobrovolnictví a ZRS České firmy v rozvojových
Pro úspěch projektu ZRS s technickými prvky poskytuje dodavatel expertní poradenství významného rozsahu bez nároku na jakoukoliv odměnu. Toto však není považováno za expertní dobrovolnictví. Dle průzkumu mezi realizátory dodávek do projektů ZRS, většina z nich udává, že bez dodatečné technické a sociální práce s příjemci výstupů projektu není možné dodávku úspěšně realizovat včetně akceptace nového řešení lidmi, na které je projekt zacílen. Na rozdíl od běžné praxe tzv. víceprací účtovaných dodatečně veřejné správě v ČR, rozvojové projekty nelze tímto způsobem zneužívat. Tento odpovědný přístup všech zainteresovaných stran, tj. České rozvojové agentury jako zadavatele, kvalifikovaného realizátora dodávky a konečného příjemce pomoci, přináší dle příjemců pomoci, velmi dobré výsledky.
Technickou pomoc, pokud není součástí oficiální rozvojové pomoci a tedy zajištěna velmi dobře Evropská praxe rozvojového poradenství odměňovanými experty, zajišťují v EU programy expertního dobrovolnictví. Odměnou expertovi za bezplatnou technickou pomoc bývá získání lepší znalosti místního prostředí, navázání nových kontaktů a důležité reference do dalších oficiálních soutěží o zakázku. Kombinace různých vazeb mezi expertem a konkrétní firmou pak může přinést dokonce příležitosti vstupu na nový trh, či získání důvěryhodného obchodního partnera.
Dobrovolná práce je vždy na rozhodnutí konkrétního experta. Firma mu pouze poskytuje volno ať placené či neplacené. Praxe ukazuje, že podniky úspěšné mise svých expertů oceňují a snaží vysílající organizaci vycházet vstříc či dokonce jejich činnost sponzorovat. Experti totiž mnohdy přinášejí důležité obchodní a marketingové informace, poptávky po nabídce, popřípadě návrhy na účast svého podniku na některém z rozvojových projektů připravovaných v dané
5
zemi. Příklady úspěšných misí, včetně konkrétních dopadů na komerční návaznosti jsou uvedeny například na webových stránkách belgické organizace dobrovolných expertů, EXCHANGE 5. Obecně je zájem podniků o expertní dobrovolnictví větší v zemích s určitou obchodní či koloniální zkušeností v místě pomoci – UK, Belgie, Nizozemí, Dánsko, Německo. Tyto země jsou také významnými dárci rozvojové pomoci a mají obchodní a rozvojové politiky nejlépe propojeny. Tato, v porovnání s ČR výrazná koherence, však nevznikala lehce a ani bez mnoha pokusů a omylů. Částečně je oficiální rozvojová pomoc těchto zemí historickou konotací. Proto také dospěla u vybraných zemí k velmi úspěšným obchodním vztahům, které napravily minulé koloniální nerovné podmínky. Pro české vymezení se nabízí jiný výběr zemí. Z přehledu zemí, zařazených do Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce 6, je mezi podnikateli největší zájem o Balkán. Diskuse o teritoriálním rozsahu české ZRS přesahuje téma této příručky a bude pokračovat při formulaci nové Koncepce ZRS ČR pro období po r. 2017.
Podnikatelská svoboda spojená s odpovědností za vlastní podnikání však směřuje k odklonu od oficiální rozvojové pomoci. Členské země EU proto mají bilaterálně chápané rozvojové banky, které se soustředí na investory v rozvojových zemích, ale zároveň tak rozšiřují obchodní a investiční příležitosti i pro podnikatele domovské země. Struktura podpůrných nástrojů pro podporu rozvojového investování se v zemích EU prolíná s podporou zahraničního obchodu. Zahraniční obchod rozvinutých zemí je částečně založen na výhodách plynoucích ze zahraničních investic v rozvojových zemích. Pohled na přímé zahraniční investice, které jsou vítány všemi zeměmi bez rozdílu, je u rozvojové konstituence odlišný. Negativní dojem, ovlivněný rozsáhlými investicemi nadnárodních korporací, se velmi pomalu mění. Odmítání kladného vlivu zahraničních investic na ekonomický růst země v povědomí neziskových a odborových organizací trvá. Tak jsou často znevažovány malé investice nutné pro navázání podnikatelského partnerství anebo investice rozvojových partnerů v místě. Z průzkumu mezi podnikateli v r. 2014 plynou tyto postoje: Zapojení soukromého sektoru do rozvojové agendy je revoluční a vítaná změna v přístupu stran zainteresovaných na rozvojové pomoci. Přes 68 % respondentů se zajímá v nejširší míře o tuto tématiku. Občasné dotazníky účastníkům seminářů a diskusí pořádaných Platformou podnikatelů pro ZRS ukazují, že v českém podnikatelském prostředí vzniká zasvěcená množina podnikatelů s relevantním přístupem k principům rozvojové pomoci.
Nejvhodnější zapojení soukromého sektoru do rozvoje podnikatelského prostředí mimo rozvojové projekty zvolené účastníky konference „Průzkum trhu a podpora podnikání v rozvojových zemích“: • • •
5 6
Podnikatelské partnerství v rozvojové zemi Studie proveditelnosti Rozvojové investice
www.exchange.be http://www.mzv.cz/file/501254/Koncepce_ZRS.doc
6
Mnohé z výstupů rozvojových intervencí v zemi příjemce pomoci vedou k podnikatelským aktivitám zainteresovaných stran, k tzv. komerční Komerční návaznosti na návaznosti na projekty rozvojové pomoci. Od sociálního podnikání ZRS zahrnujícího i produkčně-prodejní řetězce typu „fair trade“, až po výrobní podniky s majetkovými či obchodními vazbami na zemi dárce, nebo na určitý společný trh více zemí. Různorodé kombinace podnikání místní komerční návaznosti doplňují zakázky veřejné správy firmám z rozvinutých zemí. Ty obvykle vycházejí díky znalosti místního prostředí a referencím, které tyto firmy získaly v minulosti svou dodavatelskou účastí na konkrétním rozvojovém projektu. Výběrové řízení v místě bývá pro zahraniční společnosti těžší z mnoha důvodů daných okolnostmi, rozsahem poptávky, způsobem financování, kvalitou veřejné správy atd. Pokud jsou intervence dárců v rozvojové zemi dobře připravené a mají solidně identifikované rozvojové potřeby i s ohledem na absorpční kapacitu podnikatelského prostředí, může jeden zdánlivě nekomerční rozvojový projekt vyvolat řadu pozitivních ekonomických reakcí. V tomto směru je největší výzvou podpora ekonomických aktivit v nejméně rozvinutých a tedy nejchudších zemích. Celosvětově viditelným příkladem pro podporu podnikání v rozvojových zemích je program „Aid for Trade“, iniciativa Světové obchodní organizace (WTO) 7 a jeho dlouhodobá snaha přispět ke konkurenceschopnosti malých a středně velkých podniků a k zapojení nejchudších zemí do hodnotových řetězců. Pro účely firemního poradenství a školení stran zainteresovaných na rozvoji podnikání v chudých zemích vytvořila WTO spolu s Organizací spojených národů samostatnou instituci, Mezinárodní obchodní centrum 8 , které zajišťuje široké znalostní zázemí, dostupné také všem státům, které zařadily AFT do své ZRS a jsou zároveň členy WTO.
Podpora podnikatelského partnerství a snaha zvýšit úroveň Podnikatelské partnerství podnikatelských vazeb na bezpečné a ekonomicky rovnovážné vztahy je jedním z bodů poslání Platformy podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci. Mít partnera v zemi, kam směřuje firemní expanze je vždy jednou z hlavních podmínek obchodních úspěchů. Partner je nutný pro všechny aktivity, ať už je to vstup na místní trh distribucí anebo investicí do společného podniku atp. Vytvoření podnikatelského partnerství v rozvojové zemi, rozdílné celkovou kulturou, která ovlivňuje chování účastníků trhu i pravidla vytvářená veřejnou správou, je důležité nejen pro získání lepších znalostí z místa, ale vzájemná spolupráce a podpora přináší užitek oběma stranám a kultivace vztahů obou partnerů na rovnocenný je významným rozvojovým přínosem pro místního partnera a jeho okolí. Podporu vytváření takových rozvojových partnerství zahájila v r. 2014 také ČRA 9. Předstupněm vytváření podnikatelských partnerství je svým způsobem také rozvojové poradenství. Ne vždy naváže expertní dobrovolník takový vztah se svým klientem, že mohou pokračovat komerčními vztahy, ale příklady z praxe ukazují, že na první poradenskou misi mnohokrát obě strany navázaly ať už další, již nedotovanou spoluprací, získáním důležitých referencí pro exportní ale i importní obchodní případy atp. Pokračováním vztahů pokračuje i výměna důležitých informací různého typu, které napomáhají oběma stranám k netypickým marketingovým pozitivům.
Postoje k rozvojovým aktivitám
Dotazníkové šetření v průběhu několika projektů věnovaných Platformou podnikatelů pro ZRS podnikatelskému partnerství potvrdilo, že podnikatelé zásadně rozlišují zájem o působení v projektech rozvojové spolupráce a snahu pomáhat chudým zemím z dobré vůle. Vlastník firmy s více zaměstnanci musí rozlišovat svůj firemní postoj
World Trade Organisation: http://www.wto.org/english/tratop_e/devel_e/a4t_e/aid4trade_e.htm International Trade Centre: http://www.intracen.org/itc/about/how-itc-works/ 9 Viz dále kapitola č. 2, s. 18. 7 8
7
vycházející z odpovědnosti k firmě a snaze udržet její existenci beze ztrát na vlastní prosperitě i pověsti – tam je nutné prosazovat ekonomický a konkurenčně schopný prodej svých produktů a nerozlišují se zdroje, z kterých jsou tyto nákupy hrazeny. Tentýž vlastník firmy má však také svůj občanský postoj k pomoci z dobré vůle, který může vyjadřovat darem, dobrovolnou prací, šířením důvodů proč pomáhat a zlepšovat svět. Tyto dva postoje nelze slučovat jinde, než v rámci společenské odpovědnosti firem, kde však firemní postoj bude mít vždy převahu nad občanskými postoji zaměstnanců, přestože jsou dohromady velmi těsně provázané a jedině tak mohou dosáhnout pozitivních výsledků. Mladí absolventi středních a vysokých škol ochotní dobrovolně pracovat po určitou dobu v rozvojových zemích na projektech neziskových organizací považují svou účast za důležitou pro zemi, kde pracují a zároveň předpokládají, že zkušenost získaná ze zahraničního neturistického pobytu jim přinese zhodnocení studia nově nabytými znalostmi a zkušenostmi. Tento potenciál mladých dobrovolníků není v ČR zatím zcela využíván. Zahraniční rozvojová spolupráce prioritně nepodporuje podnikatelský sektor, přesto se většina světových velkých Podpora podnikání v rozvojové zemi dárců snaží přispět k rozvoji podnikatelského prostředí. Vznikají programy systémově orientované na dobré vládnutí a tvorbu trhů, potřebných pro vnitřní i zahraniční obchod. Zde jsou nejvíce poptávány různé konzultační a technické služby. Poptávka po know-how a projektovém poradenství je velmi rozsáhlá a zasahuje všechny rozvojové obory. Poradenské práce jsou velmi dobře honorovány. České firmy se těchto výběrových řízení zúčastňují pouze v omezeném počtu, protože podmínky zadavatele obvykle zahrnují požadavek na dlouhodobější znalost místního prostředí, tj. dodavatelskou praxi především.
Většina expertů působících v dobrovolnickém poradenství v programech podpory podnikání uvádí, že hluboká znalost místního prostředí není nutnou podmínkou pro technickou pomoc v úzkém odborném problému. Klasický model poradenství pro podniky v rozvojové zemi je založen na poptávce po expertech, kteří pomohou řešit konkrétní problém v oboru, ve kterém mají dlouhodobou praxi. Znamená to, že na obou stranách, přestože z různých zemí a kultur, jsou osoby hovořící stejným odborným výrazivem. Kromě dalších rozvojových aspektů uvedených dále je podmínkou také to, že místní firma si odborníka z místní nabídky služeb nemůže finančně dovolit. Ve většině případů je úroveň vzdělání příjemce pomoci nižší, nebo je podpořeno nedostatečnou praxí. Expert se však rychle orientuje v problému a dokáže svou pomoc této úrovni přizpůsobit, navrhne řešení včetně relevantního doplnění školením apod. Zpětná vazba přivezená dobrovolným poradce zpět do své země představuje informační přidanou hodnotu nejen pro firmu, ve které pracuje, ale také přináší důležité poznatky využitelné samotným dárcem dotace této aktivity. Zprávy o cestě, řešeném problému na místě a závěry z mise jsou cennými doplňkovými podklady pro identifikaci rozvojových potřeb daného teritoria i místní komunity, což je velmi užitečné pro následnou tvorbu návrhů oficiálních projektů ZRS. Samozřejmě, je nutné chránit cenné knowhow, na kterém je postavena obchodní filosofie mateřské společnosti, přesto zbývá dostatek užitečných poznatků a získaných informací, potřebných pro širší využití při hodnocení možných dopadů a případné formulování projektů ZRS.
Dobrovolnické aktivity mládeže
Získat praktickou zkušenost během či těsně po skončení studií, je pro absolventa školy cenná podpora při hledání práce. Univerzity s programy zaměřenými na rozvojové země pomáhají svým studentům vyjíždět na studijní cesty a účastnit se různých
8
typů dobrovolnických programů 10. Připravují pro ně stáže ve spolupráci s různými relevantními partnery tak, aby mohli získat pracovní zkušenosti dle svého profesního zaměření. V zemích EU může každý student získat podporu z programu ERASMUS podle svého profesního zaměření 11 . Mladí lidé se tak mohou dostat i do méně rozvinutých zemí a dobrovolně pracovat v konkrétních projektech neziskových organizací, které zde působí 12. Cesty a pobyty jsou z fondu ERASMUS financovány. Kromě projektů zajišťování pracovních pobytů pro mládež, zahájila Evropská komise program Strategického partnerství ERASMUS+, který se soustředí na různorodé oblasti práce s mládeží. Cílem je podpora rozvoje, přenosu a/nebo implementace inovativní praxe na organizační, místní, regionální, národní nebo evropské úrovni. V projektech je kladen velký důraz na šíření výstupů z projektů 13. Jedná se především o projekty, které by mohly směřovat právě ke zlepšování úrovně technických znalostí mládeže v zemích, které jsou programové jak v české Koncepci ZRS, tak v programu ERASMUS+ Strategická partnerství – viz tabulka č. 1.
Tab. 1 Programové země Erasmus+ Strategické partnerství
Zdroj: Erasmus + Programme Guide 2014.
Jednou z výjimečných příležitostí dobrovolnické práce je účast na dobrovolnickém programu OSN. ČR přispívá do programu určitou částkou a na oplátku nám úřad pro dobrovolníky (UNV14) poskytuje určitý počet míst pro dobrovolnickou práci v projektech v rozvojových zemích. Odpovědným ministerstvem, stejně jako v koordinaci ZRS ČR a dalších aktivit oficiální rozvojové pomoci, je Ministerstvo zahraničních věcí (MZV ČR). Tomu pak odpovídají i požadavky na typy projektů, do kterých se mohou čeští dobrovolníci hlásit. Výsledkem je, že mladí dobrovolníci získávají takové zkušenosti, které lze uplatnit v pozicích na MZV ČR, nebo v některé z neziskových organizací zabývajících se humanitární pomocí apod. Další bilaterální programy fungují s podporou veřejných prostředků po celém světě15. Nejširší záběr a dlouhou historii stále se zlepšujících dopadů má německý výměnný program „weltwärts“ určený pro mladé lidi od 18 do 28 let16.
Viz Programy studijních pobytů státních i soukromých univerzit v členských státech EU. o možnostech stáží: http://www.mladezvakci.cz/ 12 Vzdělávání a vysílání dobrovolníků: www.inex-sda.cz 13 http://www.naerasmusplus.cz/cz/projekty-spoluprace-mladez/ 14 http://www.polytechna.eu/narodni_kontaktni_misto 15 Viz kapitola č. 1, s. 4. 16 https://www.giz.de/en/mediacenter/14505.html 10
11Informace
9
Sociálně odpovědné chování firem 17 není v českých podmínkách přijímáno jednoznačně. Běžný český podnik Expertní dobrovolnictví dle společenské si prozatím sousloví „corporate social responsibility“ odpovědnosti firem nespojuje s filantropickými a dobrovolnými aktivitami, které běžně provádí v zájmu svého dobrého jména a pro zlepšování prostředí tam, kde funguje a kam dodává své produkty či služby. Být společensky odpovědnou firmou je v zájmu podniku samotného – odpovědné chování zvyšuje produktivitu práce a loajalitu zaměstnanců a přináší podniku dlouhodobě udržitelnou konkurenční výhodu 18. Tyto argumenty cituje i Národní akční plán společenské odpovědnosti organizací v ČR 19, který připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a byl přijat vládou počátkem roku 2014. Předpokladem úspěchu je však systematický přístup, kdy odpovědné chování navazuje na obchodní strategii, hodnoty a poslání podniku. Jde o to, volit takové aktivity, které odpovídají charakteru podniku a očekávání klíčových zainteresovaných stran. Přesto nelze podniky do tohoto přístupu nutit a diktovat jim, jak mají společenskou odpovědnost chápat, či které své dobročinné aktivity zařazovat do kategorie CSR v dotaznících hodnotitelů českého podnikatelského prostředí 20. Národní akční plán k CSR nezmiňuje aktivity českých firem v zahraničí. Text se tématu rozvojové spolupráce nejvíce přibližuje v doporučení přistupovat k CSR strategicky tak, aby společenská odpovědnost vycházela z hlavní činnosti organizace, tedy z toho, co ovládá nejlépe, čímž posiluje svou konkurenceschopnost. Dodávky firem do projektů ZRS, pokud nejsou dobrovolné a čistě na vlastní náklady, nejsou a nemohou být projevem dobročinnosti ani nebudou součástí CSR aktivit. Každá dodávka do projektu ZRS, kterou firma získala na základě zakázky jako vítěz výběrového řízení, představuje obchodní případ, přestože je specifický svými požadavky na způsob dodání.
Pokud jakákoliv služba či výrobek směřuje za hranice domovské země producenta, je a vždy bude svou charakteristikou patřit do vývozní struktury, tedy exportu. Z tohoto pohledu tedy nerozlišujeme zdroj financí. Poptávka po technické asistenci přijde většinou po skončení projektu a jeho financování. Pomoc při řešení různých problémů s již dodanou technikou, jejím dalším využíváním po skončení projektu či dokonce s následnými problémy při snaze o komerční návaznost na rozvojový projekt, je pak v některých případech řešena expertní dobrovolnictvím. Toto lze označit za typické rozvojové poradenství na bázi dobrovolnictví. Diskuse na půdě OECD/DAC 21 o zapojení soukromého sektoru do rozvojové pomoci řeší také vysokou znalostní přidanou hodnotu, kterou dobrovolní poradci poskytují podnikům v rozvojových zemích bez nároku na odměnu. Vzhledem k dotovanému krytí jejich nákladů na cestu ke klientovi státem, je tato technická pomoc součástí oficiální rozvojové pomoci a je velmi důležité, aby její koordinátor 22 prosadil tuto hodnotu do započítávání prostředků z veřejných zdrojů v rámci statistik OECD 23/DAC.
Znalostní hodnota poskytnutá v rámci podpory rozvoje podnikání konkrétnímu příjemci je vysoká a může být kalkulována podle cenové mapy konkrétní země, popřípadě podle cen, za které by stejný poradce pracoval ve své zemi pro platícího klienta. Corporate social responsibility (CSR) www.hest.cz 19 http://www.byznysprospolecnost.cz/pages/serve.php?file=1396943097_0_strategicky-dokument_narodni-akcni-plan-spolecenskeodpovednosti-organizaci-v-Ceske-republice.pdf 20 http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Densk%C3%A1_odpov%C4%9Bdnost_firem 17 18
21
http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/mnohostranna_zrs_cr/oecd_dac/index.html
V ČR je oficiálním koordinátorem humanitární a rozvojové pomoci Ministerstvo zahraničních věcí, Odbor humanitární a rozvojové spolupráce (MZV-ORS). 23 http://www.oecd.org/dataoecd/21/21/34086975.pdf 22
10
Hodnota expertních znalostí vznikala postupně, a ve skutečnosti bude vždy převyšovat běžné konzultační ceny, vycházející z nabídky a poptávky. Informace, znalosti a dovednosti nejsou zbožím v klasickém významu a jejich hodnota, zejména pro účely rozvojových statistik by měla být určována dle Beckerova přístupu k ekonomické analýze přínosů a nákladů mezilidských vztahů a sociálních dopadů nekomerčních aktivit atd. Běžné obchodní případy směřující k solventním zákazníkům ve třetích zemích jsou klasické exportní případy a nejsou součástí žádného rozvojového programu. Přesto i zde se velmi často stává, že zdroj financování může částečně pocházet z některých podpůrných fondů. České firmy velmi často poskytují technicko-sociální pomoc v rámci poprodejního servisu svému zákazníkovi, aniž by byla zahrnuta v ceně. Tradice českého zahraničního obchodu, který byl po dlouhá léta úspěšnější spíše ve třetím světě, vychází ze zásad partnerského přístup k zákazníkovi. Hranice mezi snahou pomoci zákazníkovi využít všech výhod dodaného produktu a snahou o komerční návaznost na uzavřený obchod je velmi nezřetelná a záleží opět na úrovni technických znalostí klientových zaměstnanců. Každopádně se oboustranné dobré vztahy vyplácejí oběma stranám. České dobrovolnictví se po r. 1989 pomalu rozvíjelo do dnešní podoby, kdy občanská společnost dobrovolnické práce potřebuje a využívá je zejména Soukromé iniciativy v sociálních službách. Zároveň také organizace věnující se osvětě v dobrovolnictví i ve spojení s CSR, poskytují potřebné poradenství a pracují na zlepšování celkového systému poskytování dobrovolné práce pro druhé. Tento základní prostor již umožňuje vznik různých soukromých iniciativ, které mnohdy skutečně směřují do zahraniční. Příkladem je například obecně prospěšná společnost SIRIRI, kterou založilo v roce 2006 šest lidí. Mezi zakladateli jsou zástupci řádu bosých karmelitánů vedle podnikatelů, zkušených v soukromé sféře. Spojuje je chuť pomáhat zemi, jíž se pomoci nedostává a také osobní vazba na Středoafrickou republiku. Dobrovolné práci na pomoc rozvojovým zemím se v ČR věnuje také neziskové sdružení INEX-SDA. Smyslem činnosti je umožňovat lidem, aby prostřednictvím dobrovolné práce pomáhali tam, kde je potřeba, a věnovali svůj volný čas aktivitám, které nejen prospějí dobré věci, ale obohatí i je samotné. Soustředí se především na mladé lidi a studenty, ale v poslední době připravuje i tréninkové cykly pro zaměstnance firem, které mají zakázky v rozvojové zemi. Obvyklý model INEX-SDA pro vysílání dobrovolníků na práci v rozvojové zemi spočívá ve spolupráci s partnerem v místě, který se dokáže o skupinu dobrovolníků postarat v pracovním kempu, kde se učí poznat místní prostředí a pracovat na konkrétních projektech. Příklady lze najít na stránkách www.inexsda.cz. Dalším příkladem byla soukromá iniciativa několika studentů, která pomohla vzniku Asociace rozvojové spolupráce (ARS). Několik let získávala prostředky od soukromých subjektů na své rozvojové projekty mimo oficiální ZRS ČR a podařilo se jí navázat užitečnou spolupráci s rakouskou iniciativou ICEP 24. Konzultace s neziskovými organizacemi, které se zabývají vysíláním expertů – dobrovolníků na pomoc podnikům Stáže studentů v soukromých firmách v rozvojových zemích ukázala, že doplňování misí mladým nezkušeným absolventem nedosahuje očekávaných výsledků, spolupráce se nedaří, protože do expertovy zátěže se obvykle nedaří včlenit ještě péči o mladšího kolegu z hlediska předávání zkušeností. Kromě toho jsou dotace a sponzorské dary omezeny pouze na náklady zajištění cesty jednoho experta na projekt. Opačným směrem se stáže studentů v západních firmách rovněž nedaří zajišťovat ve větší míře, přestože by byly velmi účinné. Podmínkou pro stážistu obvykle je vrátit se zpět s nově nabytou zkušeností do země svého původu, na což většina není ochotna přistoupit. Česká republika poskytuje každoročně
24
http://www.icep.at/no/partner.html
11
vysokoškolská stipendia zájemcům z vybraných rozvojových zemí. Absolventi by měli mít možnost získat po skončení svého studia ještě praktickou zkušenost na konkrétním pracovišti. Tato praxe se však prozatím neuplatňuje. Překážkou může být i snaha absolventů vydat se za prací do dalších zemí EU, nebo nedostatek financí na krytí nákladů po skončení stipendijní podpory.
Přístup veřejného sektoru Multilaterální organizace zaměřené na rozvojové země podporují vzdělávání obecně. Najdou se i specializované projekty pomoci rozvojovým zemím, které Rozvinuté země za pomoci expertů pomáhají jednotlivým vládám nastavit systém vzdělávání, kde má podnikatelské vzdělávání své důležité místo. Projekty jsou koordinovány s programy podpory dalších velkých dárců, kteří se věnují tvorbě a rozvoji podnikatelského prostředí, inkluzi menšin do tržního prostředí. Např. podpora žen podnikatelek, jejich právo na majetek, přístup k financím atp. Systémově orientované projekty jsou důležité pro zlepšování podnikatelského prostředí ve vztahu k daným podmínkám a zdrojům konkrétní země. Pokud jsou takové projekty přijaty místními zainteresovanými stranami, podnikatelské podmínky se zlepšují a vzniká více příležitostí pro podnikání. Zde je příležitost pro expertní dobrovolnictví, jako jednoho z prvních kroků k nutnému podnikatelskému partnerství směřujícímu k otevírání místní ekonomiky 25. Rozvojové poradenství podnikatelům je v různých formách a rozsahu zařazováno rozvinutými zeměmi do své bilaterální rozvojové pomoci, se zaměřením programů odpovídajícím národním politikám ZRS a teritoriálním zájmům v rámci vztahových státních politik, tj. zejména zahraniční a obchodní politiky. V členských zemích EU jsou programy podpory podnikání obvykle iniciovány velkými asociacemi zaměstnavatelů a oborovými podnikatelskými sdruženími. Hlavním záměrem je hledání možnosti zlepšení oboustranných podmínek pro obchod a podnikání ve třetích zemích, včetně bezpečných investic svých členských firem v rozvojových zemích. Zároveň je zde silný akcent na spolupráci s veřejnými sektorem odpovědným za zahraniční politiky. V kombinaci se zásadami společenské odpovědnosti firem a tradice dobrovolnictví v občanské společnosti vychází kombinace dotovaných aktivit zajišťovaných nestátním subjektem, ale kontrolovaným hlavním dárcem, obvykle ministerstvem zahraničí. Tento způsob zapojení soukromého sektoru do rozvojové spolupráce je v bývalých kolonialistických zemích tradiční a vychází z klasických modelů dobrovolné práce. Přesto jsou programy expertního a podnikatelského dobrovolnictví hrazeny v plném rozsahu z rozpočtu oficiální rozvojové pomoci jen v Nizozemí a Dánsku. Financování nákladů expertních dobrovolníků z veřejných prostředků je veřejnou správou stále považován za určitý ústupek od původního významu dobrovolnictví, kdy se očekává, že dobrovolník svou účast v programu plně hradí z vlastních prostředků. Další námitka proti dobrovolnému poradenství je, že dobrovolný poradce pomáhá svému klientovi v podnikatelském záměru.
Rozdíl mezi dobrovolnickým poradenstvím pro podnikatele v České republice a ty podnikající v rozvojové zemi, jsou dopady těchto programů. V ČR hledá poradce podnikateli optimální řešení problému v zaběhnutém systému. V rozvojové zemi se podílí na kultivaci soukromého sektoru a rozvoji podnikatelského prostředí.
Jak dokládá vizualizace vztahů mezi otevřeností trhu a růstem hrubého národního produktu: http://wits.worldbank.org/visualization/openness-to-trade-dashboard.html 25
12
Rozlišování toho, co je a není dobrovolnická práce, je další překážkou pro hledání vhodného modelu pro rozvojové dobrovolnické poradenství také v ČR, kde zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, kde není zařazena výjimka pro zahraniční rozvojovou pomoc na podporu soukromého sektoru. Nové celosvětově udržitelné rozvojové cíle, které mají od r. 2016 nahradit a doplnit tzv. miléniové cíle, obsahují zvláštní bod, který se vztahuje i na další rozvoj zemí rozvinutých. Kromě potřebného snížení korupce, zlepšení hospodaření s veřejnými prostředky a dodržování etiky soužití všech členů společnosti, je zde odkaz i na stálou kultivaci podnikatelského prostředí a podmínek k podnikání ve všech zemích světa 26. Podstata návrhu rozvojových cílů také pro rozvinuté země je uvedena na specializovaných stránkách Organizace spojených národů 27
Výsledky dlouhodobého zaměření programů velkých dárců pomoci na Afriku lze pozorovat i v oblasti rozvoje podnikatelského sektoru. Expertní poradenské Rozvojové země a školicí programy jsou dnes místní veřejnou správou podporovány v mnoha afrických zemích a to i finančně. V posledním desetiletí kvalita těchto programů financovaných z Evropského rozvojového fondu roste, částečně vlivem snahy celosvětového rozvojového společenství zlepšovat procesy pomoci rozvojovým zemím 28. Je doložitelné, že rostoucí kvalita projektů a jejich implementace je daná také díky poptávce soukromého sektoru, zaměstnavatelských a podnikatelských sdružení, a to podle úrovně a stavu místního podnikatelského prostředí. Poradenské a tréninkové programy pro soukromý sektor podporuje také Africká unie 29 i její významný partner na půdě EU, kterým je Sekretariát zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří 30 se sídlem v Bruselu. První programy na podporu podnikání s vyžadovanou finanční spoluúčastí státu, vytvořila a stále implementuje Světová banka. Jsou zaměřeny na nejnižší tržní úrovně. Postupně se na podobném základě přidali i ostatní dárci, včetně Evropské komise. Programy rozvoje soukromého sektoru, tzv. PSDP 31, jsou v současnosti směřovány kromě Afriky, Karibiku a Tichomoří, také do střední a východní Evropy, kde jsou zajišťovány především přes regionální kanceláře UNDP 32 nebo EBRD 33. Programy jsou svým charakterem předstupněm k rozvojovému poradenství, protože znalostně zaměřené projekty jsou v konkrétních sektorech zaměřeny na firmy tak, aby se účastníci školení a tréninku naučili, jak udržet svou pozici na trhu a byli schopni vyvážet své produkty, popřípadě spolupracovat se zahraničními obchodními a investičními partnery. Zkušenost z programů realizovaných Centrem pro rozvoj podnikání 34 ukazuje, že záleží nejen na přístupu rozvojového státu, ale také na tom, kdo program v zemi realizuje. Zaměstnavatelské sdružení či obchodní komora s kvalitními členskými firmami a smysluplným programem služeb pro své členy je úspěšnější, než úředníci veřejné správy či představitelé regionálního zastoupení zmíněných institucí UNDP anebo EBRD v místě.
Přestože podnikatelská sdružení jsou zakládána kvůli prosazování zájmů svých členů, celosvětově uznávaný status obchodní komor přináší jejich spontánní propojování výhody pro daleko širší okruh podnikatelů, než jen pro členskou základnu. Proto také nemohou být vyhraněně politicky
26
https://sustainabledevelopment.un.org/sdgsproposal
27 www.sustainabledevelopment.un.org
Paris Declarations (2005) http://www.oecd.org/dac/effectiveness/34428351.pdf Accra Agenda for Action (2008), Bussan Partnership for effective development cooperation (2011) 29 www.au.int 30 www.acp.int 31 „Private sector development programs“ 32 United Nations Development Programme: www.undp.org 33 European Bank for Reconstruction and Development: http://www.ebrd.com/who-we-are/how-ebrd-is-funded.html 34 http://www.cde.int/sites/default/files/documents/cde-saf_newsletter_12.11.2014.pdf 28
13
orientované. To zaručuje rozvojovým projektům nižší riziko zneužití financí anebo výstupů představiteli vládnoucí politické strany. Podle výzkumu japonského politologa Masakiho 35 se zejména v Africe objevuje snaha autokratických politických elit směřovat rozvojové finance do projektů v místech, kde působí opozice, nebo kde nemají dostatek příznivců mezi voliči a podpůrci.
Důležitým předstupněm rozšíření expertního poradenství soukromému sektoru v rozvojových zemích, ať už na dobrovolné či dotované bázi, je kultivace a budování kapacit zaměstnavatelských sdružení, prostředníků mezi jednotlivými příjemci technické pomoci a vysílajícími organizacemi.
Model používaný v EU na vysílání dobrovolníků do rozvojových zemí Většina zkoumaných modelů orientovaných na rozvoj podnikání se soustředí na Základní rámec technickou pomoc, která neznamená předání celkového know-how zkušenější z firem, ale pouze pomoc s řešením konkrétních problémů v rámci daného technického oboru, které potřebuje rozvojový podnikatel vyřešit. Na základě poradcova objektivního přístupu může podnikatel lépe pochopit jádro problému a spolu s poradcem najít nejvhodnější řešení. Tento přístup plně odpovídá metodám technické pomoci, kdy základním pravidlem je přinášet příjemci takové informace a zaučení, které může již samostatně aplikovat ve své činnosti. Na rozdíl od obvyklé technické části implementace projektů rozvojové pomoci je rozvojové poradenství užitečné také v široké zpětné vazbě a zvyšuje úroveň znalostí jak konkrétního experta a jeho kolegů, tak i společné znalostní báze vysílající neziskové organizace. Ta může získanou zpětnou vazbou obohatit již získané poznatky expertů z minulých misí a dále je zkvalitňovat pro další využití. Produktivita znalostí vyžaduje systematickou, organizovanou aplikaci znalostí na již existující znalosti, kompetence a dovednosti. Dle teorie řízení znalostí existují tři základní způsoby produkce nových znalostí 36:
1. Zdokonalování stávajících znalostí a postupů, neustále vylepšování, produkování z " dobrých" na " lepší" . 2. Zužitkování jako nepřetržité využívání stávajících znalostí v nových a nových oblastech, k vyvíjení nových a odlišných produktů, služeb a postupů, exploatace znalostí v jiném oboru a pro jiné zákaznické segmenty. 3. Inovace založené na nových znalostech jako dosahování skutečně zásadních a převratných novinek, směrujících novými a jinými směry než doposud. Zásadou je, že všechny tři způsoby je nutno rozvíjet společně.
35
Masaki,T: The Political Economy of Aid Allocation in Africa: Evidence from Zambia. AidData, World Bank 2014
36
http://cs.wikipedia.org/wiki/Management_znalostí
14
Expertní dobrovolné poradenství zajišťuje nezisková organizace, iniciovaná národním koordinátorem ZRS, obvykle založená sdružením podnikatelů, nebo neziskových Formy organizací, orientovaných na ekonomický růst a zlepšování podnikatelského prostředí v rozvojové zemi. Zakladatelé spojují své vlastní prostředky do základního fondu, ke kterému se připojují další sponzoři podporující kvalitu podnikání v rozvojových zemích, což je zejména: •
Zmírňování a odstraňování chudoby zlepšováním podnikatelského prostředí
•
Rozvoj pracovního trhu
•
Rozvoj trhů obecně
•
Rozvoje oborů důležitých pro ekonomický rozvoj země
•
Rozšíření obchodních příležitostí se zahraničím
Expertní dobrovolné organizace jsou zakládány za účelem rozvojového poradenství firmám v rozvojových zemích. Vzhledem k charakteru a koherenci národních politik jsou směřovány do zahraničí dle národní strategie konkurenceschopnosti země. Tyto subjekty můžeme považovat za představitele dlouhodobé podpory podnikání založené na spolupráci veřejného, neziskového a soukromého sektoru. Podmínkou však je spolupráce všech zainteresovaných stran, přestože činnost směřuje k pozdější komerční návaznosti na národní politiku ZRS. Není to však podmínkou, a pokud organizace zajišťuje projekty pomocí metodiky vytvořené dle mezinárodně uznávaných zásad rozvojové pomoci, podíl projektů s komerční návazností nepřesahuje jednu třetinu. Celkové dopady poradenství jsou tedy v zájmu ostatních partnerů podporujících výhradně ekonomický růst místní společnosti, zlepšování životních podmínek běžných obyvatel a celkové úrovně jejich života.
Expertní poradenství je neseno poptávkou podnikatelů z rozvojové země, tj. konečným příjemcem pomoci. Na rozdíl od smíšených obchodních komor, které se orientují na obchodní a investiční vztahy svých členů. Smíšené obchodní komory mají svou důležitou úlohu ve sbližování obchodních partnerů, vyhledávají obchodní příležitosti pro své členy a pomáhají jim navazovat kontakty a podporovat vznik pro ně přijatelných obchodních či investičních podmínek. Některé se věnují filantropickým projektům, které podporují přítomnost svých členů na místním trhu37. Projekty jsou obvykle orientované na místní podnikatele a jejich struktury tak, aby se zároveň uplatnil zájem investorů či zahraničních obchodníků, například v chápání právních podmínek podnikání, etických a podnikatelských otázek atp. Poradenské organizace založené soukromými subjekty vytvářejí základní kapitálový fond, ke kterému připojuje také stát určitou dotační sumu dle dohodnutých zásad technické pomoci.
Tato finanční spoluúčast dává státu podpořit vytváření příležitostí pro zahraniční obchod a investice 38 a zároveň právo směřovat technickou pomoc a kontrolovat dopady expertního poradenství dle národní politiky zahraniční rozvojové spolupráce.
Například: http://www.privateinvestorsforafrica.org/ http://www.rijksoverheid.nl/documenten-en-publicaties/toespraken/2013/01/18/35th-anniversary-of-the-netherlands-seniorexperts-programme-pum.html 37 38
15
Všechny z prozkoumaných organizací 39 založených v členských státech EU financují své aktivity podle dlouhodobě ověřeného modelu minimálních nákladů. Orientují se pouze Financování na pokrytí nejnutnějších výdajů spojených s přípravou a vysláním experta. Malá část získaných prostředků slouží k zajišťování akvizic zájemců o odborné konzultace v místě a získávání finančních prostředků od sponzorů. Vedení organizace odpovídá za hospodaření správní radě složené z představitelů institucí, které organizaci založily. Správní rada sleduje každoroční průběh hospodaření, informace o vydaných prostředcích jsou běžně k dispozici všem zainteresovaným stranám.
Struktura vlastníků je tedy z oblasti občanské společnosti, komerční subjekty figurují v organizaci pouze na přehledu sponzorů, či expertních partnerů. Důležitou složkou je státní příspěvek na expertní dobrovolnictví, který je složen z několika zdrojů, tj. rozpočtů hospodářsky důležitých ministerstev určených na: • rozvoj podnikatelského prostředí, • podporu zahraničních investic, • zvyšování konkurenceschopnosti, • ochrana proti klimatickým změnám, • a účast soukromého sektoru na implementaci politiky ZRS. Úspěšné organizace expertního dobrovolnictví získávají sponzorské dary od Kontrolní mechanismy občanů, občanských sdružení, neziskových organizací se zájmem o konkrétní země, od mnoha malých a středně velkých firem, které se již dříve programu nějakým způsobem účastnily atd. Pro tuto skupinu jsou důležité informace o plánovaných a realizovaných projektech poradenské technické pomoci. Jedním z kontrolních mechanismů je tedy perfektně aktualizovaný web a pravidelné rozesílání odkazů na nově vyhlášené poptávky po poradcích. Hlavní sponzoři a partnerské organizace mají k dispozici výroční zprávy, účetní audit a pravidelné zprávy správní radě o činnosti organizace. Pro kontrolu výsledků jednotlivých projektů jsou připravovány počáteční formulace projektu, tj. expertovy mise a k nim se po skončení mise připojuje závěrečná zpráva, která je součástí vyúčtování nákladů na projekt. Po určitém realizačním období tří až pěti let zadávají významní sponzoři evaluaci projektů a jejich dopadů. Výsledky jsou důležité pro další sponzoring, ale angažovaná ministerstva je dále využívají pro vlastní strategie účasti na rozvojové pomoci, popřípadě na tvorbě či rušení programů spolupráce. Získávají totiž aktuální informace přímo z místa a získaná fakta využívají k objektivní argumentaci pro uznání či odmítnutí rozvojových potřeb deklarovaných rozvojovými partnery.
Pravidelné mapování situace expertními dobrovolníky v místě pomoci přináší nezkreslenou zpětnou vazbu pro tvorbu národních programů zahraniční rozvojové spolupráce pro oblast rozvoje podnikatelského prostředí v partnerské zemi. Zakladatelská sdružení a strategičtí partneři vkládají do vytvářené organizace expertního dobrovolnictví kromě kapitálu také odborné znalosti plynoucí Znalostní báze z vlastní činnosti. K tomuto základu, postupem let, přidávají osoby odpovědné za management další znalostní poznatky, kontakty, doporučení a závěry analýz rizik v konkrétních teritoriích, oborech a na konkrétních trzích. Znalostní báze je doplňována stálým monitoringem místního vývoje ekonomiky a politického prostředí. Kromě zaznamenaných informací 39
Viz přehled významných organizací expertního dobrovolnictví pro rozvoj podnikání v příloze č. 1
16
vznikají další znalosti pravidelnými poradami osob odpovědných za přípravu projektů a podkladů pro konkrétní poradce. Pro každou organizaci pracuje několik expertů dobrovolníků také v centrále. Jsou to teritoriální a oboroví experti. Podílejí se na vyhodnocování a výběru požadavků přicházejících od žadatelů pomoci. Jejich sdílená zkušenost a kompetence jsou zárukou kvalitního výběru a přípravy projektu expertní mise.
17
2
Kapitola
Možnosti začlenění expertního dobrovolnictví do ZRS ČR
Současný stav podpory podnikání v prioritních rozvojových zemích vychází z reakce na postupné změny postojů Evropské komise k zapojení soukromého sektoru do agendy rozvojové pomoci a uznání jeho rozvojového vlivu na ekonomický růst 40. Nástroje na podporu tohoto zapojení ovládá Česká rozvojová agentura (ČRA) 41 a představují tyto formy: Po centralizaci systému oficiální zahraniční rozvojové spolupráce ČR s rozvojovými zeměmi se staly způsobem, jak umožnit českým firmám zapojit se Veřejné zakázky do realizace rozvojových projektů bez nutnosti formulovat celé projektové návrhy tak, jak to vyžadoval decentralizovaný systém před r. 2008. V poslední době vstupují do výběrových řízení i neziskové subjekty, čímž tento způsob přestává být specifickým nástrojem pouze pro české firmy. ČRA se také dlouhodobě připravuje na vyhlašování nákupních záměrů do projektů ZRS přímo v místě implementace, čímž se dále rozšíří okruh dodavatelů do projektu. Řešení však bude vyžadovat výraznou snahu na legislativním poli 42.
Je určen pro spolupráci českých subjektů s místními partnery v rozvojových zemích. Záměrem je řešit reálné a přesně definované Program rozvojového partnerství společenské téma, tzv. rozvojovou potřebu. Svým charakterem pro soukromý sektor více zapadá do podpory rozvoje českých podniků směřujících obchodně do zahraničí, tedy do podpory exportu. Existuje předpoklad, že se výčet subjektů rozšíří na neziskové organizace podporující rozvoj podnikatelského prostředí v partnerské zemi v souvislosti se společenskou odpovědností firem na obou stranách rozvojové linky. Tento typ projektů by pak mohla ČRA kombinovat s Programem transformační spolupráce MZV ČR 43, který je nástrojem na podporu demokratického hnutí v zemích s autoritářskými státními systémy a prozatím ve své klasické podobě zcela vylučuje účast soukromých subjektů na jím financovaných projektech. Nástroj navazuje na rozvojové partnerství a je určen pro identifikaci a přezkum deklarované proveditelnosti rozvojověProgram studie proveditelnosti ekonomických projektů financovaných ČRA v jejich přípravné fázi. Studie by měly posloužit jako nezbytný podklad pro zajištění investičních prostředků pro implementaci projektu s již investiční návratností.
http://ec.europa.eu/news/external_relations/140514_cs.htm http://www.czda.cz/cra/soukromy-sektor.htm 42 Zákon o veřejných zakázkách č. 40/2004 Sb se nevztahuje na zakázky jsou-li zadávány v návaznosti na mezinárodní smlouvu uzavřenou mezi členským státem Evropské unie a jiným než členským státem Evropské unie nebo jinými než členskými státy Evropské unie, za účelem realizace nebo využití společného projektu smluvními stranami. § 4, odst.1 písmeno e) 43 http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/lidska_prava/transformacni_spoluprace_1/index.html 40 41
18
Oba výše uvedené nástroje podpory představují první části budoucího systému na podporu zahraničních investic a mohou na expertní dobrovolnictví volně navázat v rámci sdílení poznatků na jejich zobecněné úrovni zpětné vazby. ČRA představila v r. 2014 ještě program přenosu transformační zkušenosti, který se svým modelem, až na rozsah financování pobytu experta, nejvíce podobá západním nástrojům expertního dobrovolnictví. Program je určen prioritně na technickou asistenci veřejné správě přenosem transformační zkušenosti. V současnosti má Program vysílání expertů do zemí ČRA v databázi necelou padesátku zaregistrovaných expertů, české ZRS kteří se k programu přihlásili. Uplatnění expertů soukromého sektoru je v tomto zaměření omezené, ale není vyloučené. Transformační zkušenost českých podnikatelů je pro veřejnou správu využitelná v oblasti těch systémových změn, které ovlivňují podmínky vzniku a existence soukromého sektoru. Před r. 1989 potlačovaný, ale se změnami státního zřízení rozvíjející se soukromý sektor se stal důležitou transformační silou postkomunistického vývoje českého státu. Kromě orientace v systémových změnách je českým firmám vlastní rovněž zkušenost se zahájením podnikání v kapitalistickém systému, zejména v souvislosti se zahraničními komerčními vazbami, včetně zkušenosti s přijetím pravidel hospodářské soutěže dle požadavků Evropské unie, která jsou dále prosazovaná i v implementaci české rozvojové politiky.
Text metodiky programu přenosu transformační zkušenosti připouští i využití představitelů soukromého sektoru, avšak pouze v případě, kdy není vhodný odborník veřejné správy k dispozici. Přitom jsou podnikatelská sdružení v mnoha případech schopna poskytnout kumulovanou zpětnou vazbu a odborně konzultovat veřejné správě podmínky funkčního podnikatelského prostředí a předcházení rizik. Podpora podnikatelského prostředí je tedy zaměřením programu dotčena pouze přes vytváření podmínek pro řádné fungování správy věcí veřejných. Naštěstí je k dispozici doposud ve významu podceňovaný program podpory obchodu, iniciovaný Světovou obchodní organizací 44.
Podle koordinátora rozvojové pomoci, Ministerstva zahraničních věcí ČR, by měl Aid for Trade program Aid for Trade v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu pomáhat svými projekty při vytváření obchodních politik, podpůrných podmínek a regulatorního rámce obchodu a pomáhat tak státní administrativě při stanovení pravidel a strategií a odstraňování administrativních bariér vedoucích k postupné a přínosné liberalizaci obchodu 45.
Tím, že se objevil částečně duplicitní program transformačních zkušeností řízený ČRA, může současná praxe Aid for Trade pokračovat v podobě přijatelnější pro realizátory ze soukromého sektoru a dále se soustředit na rozvoj místních produkčních kapacit a transfer technologií včetně služeb souvisejících s jejich instalací. Viz kapitola č. 1, s. 6. Viz rozhovor ředitelky MZV-ORS zde: http://www.publicon.cz/Sluzby/vydavatelstvi-1/csr-forum-2-2014/rozvojovym-zemimnejvic-pomuze-funkcni-podnikatelske-prostredi.html 44 45
19
Přestože do soutěží o zakázku pro projekty ZRS nevstupuje velké množství firem, najdeme v ČR dostatečné množství těch, které mají zkušenost se zahraničním obchodem ve třetím světě. Tato zkušenost v obecné rovině zahraničního obchodu se zde vždy pojí s technickou erudicí, kterou dodavatel technologií nutně potřebuje, aby byl schopen dostát svým dodavatelským závazkům. Přenos technického know-how a schopnost učit své partnery používat technická zařízení je pro české techniky praxe dostatečně běžná v zemích na stejné či lepší úrovni technické vyspělosti. V rozvojových zemích se však podmínky liší podle stupně běžné technické vzdělanosti. Technická asistence pro implementaci anebo revitalizaci technologického projektu zde nemůže být vytržena z kontextu podmínek, ve kterých se podnikatelská aktivita odehrává. Zde vzniká vysoká přidaná hodnota dopadů projektů Aid for Trade na tržní prostředí a rozvoj soukromého sektoru v místě technické pomoci a vysoce přesahuje hodnotu prostředků investovaných státem do těchto projektů. Ostatně, jak doporučují také M. E. Porter a M. R. Kramer ve své formulaci sdílené hodnoty:
Firmy, angažované v rozvojové agendě, rozhodně potřebují změnu postojů představitelů veřejné správy a neziskového sektoru k hodnotám předávaným v rámci technického know-how, které protihodnotou vždy přesahují investované veřejné prostředky 46.
M. E. Porter - M. R. Kramer:Creating Shared Value. Harvard Business Review 2011. https://hbr.org/2011/01/the-big-idea-creatingshared-value
46
20
3
Kapitola
Metodika rozvojového poradenství
Metodický souhrn zpracovaný z podkladů získaných během implementace projektu budování kapacit členů sdružení PPZRS byl připraven pro základní orientaci všech potenciálních účastníků expertního poradenství na dobrovolné bázi. Podstatou expertního dobrovolnictví je poskytnutí vlastních znalostí a zkušeností celoživotně nabytých v oboru, ve kterém expert působí. Znalosti poskytuje dobrovolně a vhodným způsobem potřebné straně bez nároku na odměnu. C O ?
Metodika se věnuje expertnímu rozvojovému poradenství na dobrovolné bázi, které se specificky věnuje podnikatelům v rozvojových zemích, nejlépe těm, kteří vykazují existenční stabilitu, mají určitý technický, nebo technicko-manažerský problém a zároveň nedosahují takových příjmů, aby si mohli dovolit zaplatit expertní konzultaci za běžné tržní ceny. Poradenství probíhá v místě působení příjemce pomoci a je časově omezené na K D Y ? K D E ? maximálně tři týdny. Předpokládané země pro českou expertizu jsou priority Koncepce české zahraniční rozvojové spolupráce ČR (ZRS). K D O ?
Pobyt experta je předem dohodnut a připraven na straně příjemce i vysílající organizace tak, aby se práce na konkrétním řešení mohla zredukovat na ověření faktů, prozkoumání problémů na místě a zpracování konečného návrhu. Vymezení aktivit jsou dány Koncepcí ZRS ČR. J A K ?
Aby mohl být v budoucnosti soukromý sektor účelně zapojen do rozvojové agendy, je potřebné zkvalitnění podnikatelského prostředí a postupné vyrovnávání rozdílů mezi podnikatelskými subjekty na obou stranách rozvojové linie. To odpovídá obecným koherenčním záměrům dárců rozvojové pomoci, tj. pomoci partnerským firmám stát se rovnocennými firmám z vyspělých zemí a přispět tak k ekonomickému růstu rovněž na obou stranách. P R O Č ?
Počet expertů je omezen pouze jejich ochotou se programu zúčastnit. Náklady na jednu misi jsou předem určeny, vycházejí z odborných odhadů a limity nelze měnit. Počet požadavků pomoci je omezen získanými prostředky na program. Vysílající organizace zajišťují expertům prostředky na cestovní náklady včetně očkování a cestovního pojištění. V místě mise poskytuje příjemce pomoci expertovi ubytování a stravování, případně zajišťuje jeho cestovní potřeby v průběhu mise. K O L I K ?
Poznatky z konzultací
Experty s technickou a manažerskou kompetencí lze vysílat do malých a středních podniků, které existují alespoň dva roky, mají čitelnou strukturu a ekonomické zdraví alespoň základní úrovně, tj. nejsou zadlužené pod hodnotu majetku společnosti a nejsou ve vysoké ztrátě. Formuláře žádostí
21
o poradenskou službu určitým způsobem předem vyřazují podniky, které nesplňují tato požadovaná vymezení. Tím se likviduje mnohé zklamání a nedorozumění hned zpočátku, včetně vysokých očekávání. Každá z misí má vysokou přidanou hodnotu, která vysoko převyšuje náklady na cestu včetně kapesného, zdravotní a cestovní pojištění a na nezbytnou zdravotní prevenci. Hodnota znalostí a pozitivních dopadů na další vývoj podnikatelských aktivit příjemce, ani hodnota navázaných či zprostředkovaných obchodních vztahů se v současnosti nevyčísluje v žádné z konzultovaných institucí. Efekty pro firmu, kde je expert zaměstnán, jsou v mnoha případech komerčně využitelné ať už dodavatelsky, investičně či partnersky při společném vstupu na další trhy v daném regionu.
Programování by mělo připravit strategii pomoci podnikatelům expertním dobrovolnictví vždy na určitou Projektový cyklus dobu, nejlépe v návaznosti na novou národní Koncepci ZRS. Specifika požadavků na výběr nejvhodnějších zemí pro rozvojové poradenství jsou dána stavem podnikatelského prostředí v uvažovaných zemích, rozsahem trhu relevantních oborů a absorpční kapacitou v přijímající zemi. Identifikace potřeby probíhá přes místního prostředníka, kterým může být konkrétní osoba nebo podnikatelské sdružení s širším zájmem o rozvoj podmínek obchodu a ekonomického růstu. Prostředník dle zadání programové strategie vyhledává potřebné firmy a informuje je o možnosti získat poradenskou službu a za jakých podmínek. Poskytuje základní informace o formě pomoci a radí v případě zájmu, jak vyplnit dotazník pro další formulaci v centrále. Asistuje při přípravě a během pobytu experta v místě pomoci. Měl by být také schopen ověřit údaje poskytnuté žadatelem o pomoc. Formulace projektu vychází z podnikatelova popisu problému a připojují se k němu návrhy územního a oborového koordinátora, kteří rovněž působí v centrále. Vytvořený tým odpovědných osob, včetně experta vybraného z nabídky samotným žadatelem pomoci, připraví informační podklady, ke kterým lze připojit již známé závěry z podobných projektů. Rizika jsou analyzována ex-ante a přípravným týmem zpracovány návrhy na jejich redukci. Vlastní realizace projektu má několik fází. První je přípravná analýza získaných informací a administrativní příprava cesty a vyjednání podmínek expertova pobytu. Následuje expertova cesta do místa pomoci, kde expert ověří doposud shromážděná fakta a navrhne řešení. Pokud čas dovolí, pomáhá podnikateli – příjemci pomoci, řešení ověřit. Třetí fází je zpracování závěrečné zprávy shrnující průběh mise a popis navrženého řešení. Třetí fáze implementace projektu je volně propojena s monitoringem průběhu a hodnocením výsledků mise zainteresovanými stranami. Závěrečná evaluace úspěšnosti a dopadů jednotlivých misí je prováděna souhrnně dle zadání hlavního sponzora, tedy instituce, která poskytla dotaci na expertní mise. Obvykle, pokud se nevyskytly závažné problémy, evaluace probíhá po třech letech od poskytnutí dotace. Organizace rozvojového poradenství vyžaduje operační ústředí řízené osobou odpovědnou za jednání s úřady o Podpůrná struktura dotaci, podpisy dohod s partnery, sponzory a vytváření strategií rozvoje aktivit organizace. Ředitel organizace řídí celou administrativu organizace a deleguje pravomoci směrem k zajišťování jednotlivých projektů. Koordinátoři projektů jsou obvykle autory pracovních pokynů, monitorují kvalitu zaměstnanců a projektů, pracují na pokynech pro hodnocení a standardizují postupy. Kontrolují všechny strany
22
zainteresované na projektu konkrétní mise, zda respektují pokyny a koordinují projekty v některých regionech. Podpůrná struktura organizace by se měla dále opírat o experty dobrovolníky, kteří kromě praxe z misí pracují také na dalších zadáních v ústředí. Územní koordinátoři, znalci aktuálního stavu určitého regionu, spolupracují s koordinátory projektů a místním zástupcem, místními sítěmi a žadateli. Jejich role je důležitá v průběhu celého projektu a úzce spolupracují s koordinátorem projektu. Sektoroví koordinátoři obvykle konzultují specifičnosti a formality určitého odvětví s projektovým týmem a připravují poptávkovou odbornou informaci, zasílanou organizací do sítě expertů a podpůrných společností. Místní zástupci zajišťují zázemí projektu v místě, včetně expertova pobytu. Jsou v kontaktu s místními podniky, organizacemi a jejich sítěmi. V rozvojové zemi je náročné najít vhodného místního zástupce. Musí mít kvalitní reference, transparentní historii svých aktivit a zároveň dobré postavení ve společnosti, protože jeho role je reprezentativní, nikoliv výdělečná. Místní zástupci dobře znají místní podnikání do hloubky, jsou schopni pomoci definovat specifické potřeby podniku, identifikovat konkrétní problémy z hlediska řízení rizik apod. Předložit projekty, pomoci s přípravou a sledovat během i po zásahu odborníka. Místní zástupce, kromě monitoringu a komunikace s místními podnikateli, zajišťuje zpětnou vazbu pro ústředí organizace a projektový tým. Zázemí v místě pomoci Spolupracuje informačně již v přípravné fázi každé mise, která je teritoriálně relevantní a zároveň připravuje příjemce pomoci na to, jak by měl expertův pobyt probíhat. Je odpovědný za uzavření dohody mezi příjemcem pomoci a ústředím o sdílení nákladů na expertovy potřeby. Příjemce se v dohodě zavazuje poskytnout expertovi nezbytné pobytové zázemí včetně stravování a zajištění běžných sociálních potřeb. Místní koordinátor obvykle vítá experta při příjezdu, seznámí ho s příjemcem. Měl by být přítomen v místě projektu prvních několik dní, aby mohl expertův pobyt doladit v případě potřeby. Zároveň sleduje vývoj prací, neboť jeho úkolem je také projekt monitorovat v jeho průběhu a následně prověřovat dopady mise. Zadavatelem v modelu expertního dobrovolnictví je hlavní sponzor, kterým by vždy měl být státní koordinátor oficiální rozvojové pomoci. Jeho Požadavky zadavatelů požadavky směřují k cílům oficiální bilaterální strategii spolupráce se zeměmi vybranými dle národní politiky ZRS. Požadavky jsou proto zdůvodněny mezinárodně uznávanými standardy rozvojové pomoci. Hlavním záměrem je redukce chudoby a podpora ekonomického rozvoje partnerské země. S tím souvisí výběr oborů, které jsou rovněž prioritní v národní politice ZRS, a proto také nejlépe odpovídají národní nabídce expertiz. Obecně tedy zadavatel očekává, že zadání pro mise expertního poradenství bude zohledňovat obecné cíle podpory podnikání a bude se soustředit na rozvojové potřeby partnerské země. Na vysílající organizaci pak bude, aby tato kritéria zohlednila ve své žádosti o dotaci. Pokud místní zástupce pracuje správně a s erudicí, požadavky příjemců nepřesahují uskutečnitelnou míru Požadavky příjemců pomoci pomoci. Příjemce potřebuje, aby se s expertem dokázal domluvit na běžné společenské úrovni, aby prokazatelně rozuměl problému, který žadatel o pomoc popsal ve své žádosti. Zkušenosti belgických i holandských expertů potvrzují, že znalost oboru, ve kterém žadatel podniká, má větší váhu, než znalost místního prostředí jak podnikatelského, tak kulturního. Vždy je však potřebné, aby měl expert zahraniční zkušenost s přenosem technického know-how a komunikativní schopnosti.
23
Aby byla dodržena zásada spoluúčasti příjemce v plném rozsahu, záleží také na něm, kterého z nabízených expertů vybere. Místní zástupce obdrží z ústředí přehled několika expertů a jejich životopisů, nejméně tří osob, vhodných pro řešení daného úkolu. Konečné rozhodnutí o tom, který expert bude problém řešit, je na příjemci. Teoreticky by tento mechanismus měl zabránit jakékoli konkurenční soutěži ze strany expertů. Pokud má mise očekávané dopady, mohou příjemci znovu požádat o poradenskou pomoc, například při přechodu na další podnikatelskou fázi. Zároveň stále platí, že pomoc získají, jen pokud si prokazatelně nemohou dovolit komerčního poradce.
Místní zástupce je v kontaktu s úřady odpovědnými za fungování podnikatelského prostředí v místě, stejně jako s Vznik projektového zadání úřady odpovědnými za příjem rozvojové pomoci. Komunikuje také s institucemi, které jsou součástí tržního prostředí, jako jsou např. celní úřady. Spolupracuje s místními obchodními komorami a získává tak přehled o místních podnicích. Z uvedeného monitoringu a konzultací s ústředím pak vytipuje firmy s rozvojovým potenciálem, nabídne jim poradenskou pomoc a vysvětlí její principy včetně toho, že příjemce poradenské pomoci v případě nutné investice bude mít jednodušší přístup k investičnímu kapitálu od některé z rozvojových finančních institucí. Pokud se podnikatel rozhodne o pomoc požádat, vyplní příslušné dokumenty, kde je kromě základní identifikace firmy popsán problém k řešení, včetně okolností, za jakých patrně vznikl. Zkušenosti ukazují, že už v této fázi je velmi užitečná konzultace s koordinátory oboru i území. V ústředí žádost zařadí do databáze projektů pod identifikační číslo. Počet proveditelných misí bude vždy záviset na množství získaných prostředků, rozpočet na projekt by měl mít daný limit nákladů, který nesmí být překročen. Zkušenosti z Belgie a Nizozemí hovoří o vysokém převisu poptávky po poradenských službách dobrovolných expertů. Hodnocení žádostí, které by mělo zvážit například tato kritéria: •
Žadatelův profil – podnikatelské aktivity, úroveň ekonomického zdraví firmy, schopnost nést náklady na expertův pobyt, reference, atp.;
•
Formulace vlastní žádosti a očekávané výsledky;
•
Místní socio-ekonomické podmínky;
•
Rovnováha mezi náklady-očekáváním;
•
Produkty a služby a situace na trhu;
•
Proveditelnost možných řešení, znalosti a technologie k dispozici v místě;
•
Současná dostupnost vhodných expertů;
•
Politické situace v místě.
Projektový tým, jakmile je žádost o konzultace schválena, zváží všechny okolnosti a pokusí se vyhledat správné kandidáty. Používá databázi expertů, stále aktualizovanou vedením organizace, využívá i své vlastní kontakty a další dostupné informační kanály. Potenciální kandidáty pak informuje oborový i teritoriální koordinátor o žadateli a jeho problému tak, jak je popsán v žádosti. Společně prodiskutují technické specifikace, místní a regionální kontext. Souběžně je připravena dohoda o poskytnutí služby a sdílení nákladů na expertův pobyt. Podpisem dohody je stvrzeno zadání. V této fázi začíná administrativa s praktickým zajištěním expertovy cesty a organizací pobytu spolu s místním zástupcem organizace. Projektový tým připraví předběžný plán prací a rozpis průběhu mise.
Příprava mise
24
Vlastní expertova mise by měla být zahájena průzkumem daného problému, Průběh mise porovnáním se shromážděným fakty. Je nutné vyjasnit všechny otázky, které nebylo možné zodpovědět bez místního seznámení se s fakty. Předběžný plán je vodítkem i z hlediska časového průběhu, protože mise má limitovaný čas, který nelze překročit z mnoha organizačních a rozpočtových důvodů. Důležitou součástí expertovy mise je komunikace s osobami zainteresovanými různým způsobem na řešené potřebě. Poslední třetinu pobytu věnuje expert návrhu vlastního řešení. Závěrem, ve spolupráci s žadatelem, vypracuje akční plán, je-li potřeba, zaškolí odpovědné osoby, případně pomůže ověřit anebo zahájit ty kroky, které povedou k řešení či zlepšení žadatelova problému. Součástí akčního plánu by měla být také kritéria pro dlouhodobý monitoring, ze kterého lze vycházet pro další fáze pomoci. Místní zástupce by měl také obdržet kopii akčního plánu, aby mohl sledovat průběh a předpokládané dopady projektu.
Závěrečné kroky - expert
Expert zpracuje závěrečnou zprávu o své misi, která představuje druhou část vysoké přidané hodnoty projektu, když za první považujeme přínos řešení a konzultací žadateli. Tato zpráva je zároveň poskytnuta žadateli. Doporučené složení závěrečné zprávy ověřené praxí:
Krátký přehled aktivit (agendy); Expertův přístup k řešení a metodika; Popis problémů a jejich řešení; Zásadní poskytnuté rady a pokyny k proveditelnosti řešení; Akční plán a předpokládané dlouhodobé výsledky. Na základě akčního plánu se expert podílí na monitoringu a hodnocení postupné implementace plánu. Vysílající organizace použije expertovu závěrečnou zprávu pro doložení Závěrečné kroky - organizace a zdůvodnění celkového vyúčtování nákladů na misi. Ze všech projektových závěrečných zpráv pak zpracuje přehled a statistiku a informuje sponzory a hlavních dárce finančních prostředků. Zprávy z misí jsou uloženy do projektové databáze a v případě potřeby z nich čerpají oboroví koordinátoři. Koordinátoři také závěrem hodnotí expertovy výsledky, přidávají informace k jeho kvalifikaci do životopisu pro další využití. Organizace zadává zpracování evaluace průběhu projektu místnímu koordinátorovi ve spolupráci s příjemcem poskytnuté pomoci. Výsledky evaluací slouží organizaci ke zlepšování administrativních postupů obecně, ale také k dalšímu prohlubování znalosti místních podmínek podnikatelského prostředí, což může posloužit při příštích ex-ante analýzách rizik atp.
25
Příloha 1
Výběr z organizací expertního dobrovolnictví pro business Název
Web
Země původu/ založeno
Rozvojové země
Comhlámh
www.comhlamh.org
Irsko/1975
Keňa, Nigerie, Zimbabwe, Jižní Afrika
France Volontaires
www.france-volontaires.org
Francie/2009
Středozemí, Mali, Niger
PUM - Netherlands senior experts Woord en Daad
https://www.pum.nl www.woordendaad.nl
Nizozemí/1980 Nizozemí/1971
80 zemí Afrika, Asie, Střední a Jižní Amerika
International Citizen Services Business volunteering hub
www.volunteerics.org www.vso.org
UK/1970 UK/2015
Keňa, Uganda, Ghana, Zambie, Tanzanie, Nikaragua, Afrika, Asie,
Exchange vzw
www.exchangevzw.be
Belgie/2001
Afrika, Vietnam
26
