Dobrovolnictví v kulturním sektoru v České republice se zaměřením na divadlo. Bakalářská práce

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie

Dobrovolnictví v kulturním sektoru v České republice se zaměřením na divadlo

Bakalářská práce

Autor práce: Vendula Svobodová Vedoucí práce: JUDr. Lenka Valová Oponent práce: doc. Mgr. Jan Kolegar

Brno 2014

Bibliografický záznam SVOBODOVÁ, Vendula. Dobrovolnictví v kulturním sektoru v České republice se zaměřením na divadlo. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní Fakulta, Ateliér Divadelního manažerství a jevištní technologie, rok 2014. s.[42] Vedoucí diplomové práce JUDr. Lenka Valová.

Anotace Bakalářská práce s názvem Dobrovolnictví v kulturním sektoru v České republice se zaměřením na divadlo pojednává o veřejně prospěšném dobrovolnictví a mapuje aktuální stav v brněnských divadlech. První část práce definuje základní pojmy a popisuje ukotvení dobrovolnictví v legislativě, teorii managementu dobrovolnictví a aktuální situaci v kultuře. Druhá část mapuje dobrovolnické aktivity v brněnských divadlech s předpokladem, že divadelní prostředí zcela nezná možnosti dobrovolnictví. Na závěr navrhuje, jak by v divadelním provozu mohly být využity teoretické metody a zkušenosti ze zavedené praxe v Moravské galerii a Divadelním ústavu.

Annotation Bachelor thesis titled „Volunteering in the cultural sector in the Czech Republic with a focus on theater“ deals with publicly beneficial (community) volunteering and conducts a survey of the current situation in the theater area (area) in Brno. The first part of work defines terms and key concepts and describes the application of volunteering in legislation as well as management theory of volunteering and current situation in culture. The second part of work discusses a volunteer activity in Brno theaters, with the assumption that the theatrical environment is not well acquainted with the possibilities of volunteering. In the conclusion, work suggests how theoretical methods and experience of the established practice in the Moravian Gallery or Theatre Institute could be applied in the theatre operation practice.

Klíčová slova dobrovolnictví, dobrovolný, neziskový sektor, legislativa, management dobrovolnictví, kultura, divadlo, Brno

Keywords Voluntary, volunteering, non-profit sector, legislation, volunteer management, culture, theater, Brno

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 1. září 2014

Vendula Svobodová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce JUDr. Lence Valové a všem brněnským divadlům.

Obsah Úvod ....................................................................................................................................... 1 A) Teoretická část ................................................................................................................. 2 1. Fenomén dobrovolnictví ..................................................................................................... 2 1.1 Definice a tradice ........................................................................................................ 2 1.2 Situace v České republice ........................................................................................... 4 2. Legislativa ........................................................................................................................... 5 2.1 Zákon 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů .............. 5 2.2 Legislativa v zahraničí ................................................................................................ 9 2.2.1 Legislativa ve Velké Británii ............................................................................. 9 3. Formy a druhy dobrovolnictví .......................................................................................... 10 3.1 Dělení z hlediska „ve prospěch koho je dobrovolnická práce vykonávána“ ............ 11 3.1.1 Vzájemně prospěšné ........................................................................................ 11 3.1.2 Dobrovolná služba ........................................................................................... 11 3.1.3 Dobrovolná občanská výpomoc....................................................................... 11 3.1.4 Veřejně prospěšné ............................................................................................ 11 3.1.5 Expresivní dobrovolnictví................................................................................ 11 3.1.6 Servisní dobrovolnictví .................................................................................... 12 3.2 Dělení z hlediska historického vývoje ...................................................................... 12 3.2.1 Evropský model ............................................................................................... 12 3.2.2 Americký model .............................................................................................. 12 3.2.2.1 Dobrovolnické centrum .......................................................................... 12 3.3 Dělení z hlediska „role, kterou dobrovolníci hrají v organizacích“ ......................... 13 3.4 Dělení z hlediska času............................................................................................... 13 4. Veřejně prospěšné dobrovolnictví v neziskových organizacích ....................................... 15 4.1 Potřebnost dobrovolníků v organizaci ...................................................................... 15 4.2 Mýty o dobrovolnictví .............................................................................................. 16 4.3 Management dobrovolnictví ..................................................................................... 17 4.3.1 Koordinátor dobrovolníků ............................................................................... 18

4.3.2 Začlenění dobrovolnického programu - příprava ............................................ 19 4.3.3 Výběr a školení ................................................................................................ 20 4.3.4 Supervize ......................................................................................................... 21 4.3.5 Motivace a evaluace......................................................................................... 21 4.3.6 Financování dobrovolnického programu ......................................................... 22 4.3.7 Smlouvy ........................................................................................................... 23 4.3.8 Pojištění dobrovolníků ..................................................................................... 24 4. 4 Oblasti dobrovolnictví ............................................................................................. 25 5. Dobrovolnictví v kultuře ................................................................................................... 26 5.1 Profesionálně řízené dobrovolnictví v kulturních organizacích ............................... 27 5.2 Dobrovolnictví v jednotlivých kulturních odvětvích ................................................ 27 5.2.1 Péče o kulturní bohatství.................................................................................. 27 5.2.2 Veřejné knihovny ............................................................................................. 28 5.2.3 Muzea a galerie ................................................................................................ 28 5.2.4 Scénické umění ................................................................................................ 29 B) Praktická část ................................................................................................................. 31 1. Případová studie ................................................................................................................ 31 1.1 Případová studie – Moravská galerie ........................................................................ 31 1.2 Případová studie – Institut umění – Divadelní ústav ................................................ 33 2. Výzkum v oblasti dobrovolnictví v divadlech ve městě Brně .......................................... 34 3. Návrh většího využití teoretických metod a praktických zkušeností dobrovolnictví v divadelní oblasti ................................................................................................................. 37 Závěr .................................................................................................................................... 39 Bibliografický záznam ........................................................................................................ 40 Seznam příloh ...................................................................................................................... 44

Úvod Bakalářská práce se zabývá fenoménem dobrovolnictví v kulturní neziskové sféře v České republice s konkrétním výzkumem v divadelní oblasti v Brně. Vychází z hypotézy, že divadelní prostředí potenciál dobrovolnictví plně nevyužívá, a pokud ano, není činnost dobrovolníků v těchto organizacích nijak systematizována, profesionálně organizována a právně ošetřena. Tento stav dobrovolnictví se předpokládá nejen v kulturní sféře, ale i v další řadě oblastí. Proto se práce nejdříve zabývá otázkou, co je to dobrovolnictví, z jakých tradic vychází, jak jej vymezuje zákon a jaký je pohled na dobrovolnictví očima neziskové sféry a odborných dobrovolnických center, které se dlouhodobě snaží tento fenomén začlenit do běžného života lidí a organizací v demokratické společnosti. Vzhledem k těmto poznatkům je v práci zmapována míra dobrovolnických aktivit v kultuře s tím, že jsou vyzdvihnuty dva příklady úspěšných dobrovolnických programů – v Moravské galerii v Brně a v Institutu umění – Divadelním ústavu, které poslouží jako vzor pro navržení modelu většího využití dobrovolníků v divadlech.

1

A) Teoretická část Teoretické část v první polovině hledá definici a vymezení širokého pojmu dobrovolnictví a popisuje ukotvení dobrovolnictví v zákoně. Druhá polovina se věnuje dobrovolnictví v neziskovém sektoru. Je zde rozebrána problematika managementu dobrovolnictví a situace dobrovolnictví v kulturní oblasti se zaměřením na divadlo. Tyto poznatky jsou poté aplikovány v praktické části.

1. Fenomén dobrovolnictví První kapitola teoretické části se věnuje dobrovolnictví jako fenoménu lidské společnosti. Hledá různé pohledy na definici dobrovolnictví a dobrovolníka a dalších pojmů s tím souvisejících. Stručně popisuje tradici a vývoj dobrovolnické práce ve společnosti a její aktuální situaci v České republice. 1.1 Definice a tradice Neexistuje jednotná, daná definice dobrovolnictví. Tento pojem je široký a zahrnuje velké množství pohledů na to, co je to dobrovolnictví. Je zřejmé, že tento fenomén doprovází lidskou společnost od nepaměti. Müllerová (2011, str. 10) uvádí, že kořeny dobrovolnictví lze najít ve filantropii neboli dobročinnosti, altruismu neboli nesobectví. Filantropii slovník cizích slov definuje jako „příležitostné pomáhání slabým, lidumilnost, lidumilství, dobročinnost“ a altruismus je podle něj „nesobecký způsob myšlení, jednání ve prospěch druhých lidí“ (Klimeš, 2002). Počátky projevů veřejně prospěšné filantropie i altruismu v sociální a zdravotnické oblasti lze najít v charitě, dárcovství, ale také v zájmových spolcích, které začaly vznikat spolu s průmyslovou výrobou. Kulturní oblast a vědu vždy podporovali bohatí mecenáši. Na rozdíl od dárce nebo mecenáše, který podporuje potřebné finančními či věcnými dary, dobrovolník vykonává dobročinnou věc osobně, aktivně. „Dobrovolnictví je vědomá, svobodně zvolená činnost ve prospěch druhých, kterou poskytují občané bezplatně. Dobrovolník dává vědomě část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti, která je časově i obsahově vymezena.“ (Müllerová, 2011, str. 10) Podobně definují dobrovolníka Tošner a Sozanská (2006, 2

str. 35). „Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti.“ Frič (2010, str. 9) uvádí, že tři základní rysy dobrovolnictví jsou: nepovinnost, bez nároku na odměnu a ve prospěch druhých. Nepovinnost znamená, že k takovéto aktivitě se jedinec rozhodl sám, z vlastní vůle, nikým nedonucen. Ačkoli jsou v běžné praxi dobrovolníci určitou formou odměňováni, například dostávají za svou práci drobné dárky, proplacení cestovného, volné vstupy na akce apod., rozhodující je motiv dobrovolničení, ten by měl být nezištný, jedinec za své konání neočekává žádnou finanční kompenzaci. Ve prospěch druhých je diskutabilní, jelikož každý někdy dobrovolně poskytl pomoc osobě blízké. Dobrovolnické jednání by tedy mělo být obecně prospěšné a ve prospěch cizích, druhých osob. Je plánované, tzn. nejedná se o spontánní jednání a mělo by se mělo odehrávat se v rámci organizace (Frič, 2010). S dalším vymezením termínu dobrovolnictví přichází Tošner (dobrovolnik.cz, dostupné

z

http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/druhy-dobrovolnictvi/):

„Dobrovolnictví jako veřejně prospěšnou činnost chápeme jako ochotu člověka dát část svého času a sil ve prospěch potřebné organizace nebo člověka, aniž by s příjemcem pomoci byl vázán přátelskými či jinými vazbami. Z dobrovolné činnosti má přínos nejen její příjemce, ale i dobrovolník, kterému přináší nové přátelské vztahy, nové zkušenosti a dovednosti, někdy i částečné řešení problému nezaměstnanosti.“ Tato definice zmiňuje, že ač je dobrovolnictví chápáno jako činnost ve prospěch druhých, cizích osob, dobrovolníkovi také poskytuje užitek a prostor pro seberealizaci. Dobrovolnictví a jeho význam pro společnost vymezuje Všeobecná deklarace o dobrovolnictví, schválená na zasedání Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí v roce 2009. „Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva – touhu po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí

a

spravedlnosti

pro

všechny.“

(dobrovolnik.cz,

dostupné

z http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/vseobecna-deklarace-o-obrovolnictvi/). Je zřejmé, že v moderní, demokratické společnosti se dobrovolná pomoc druhým stala nedílnou součástí občanského života. Podle Jiřího Tošnera z neziskové organizace Hestia, 3

o. s., stav dobrovolnictví odráží stav společnosti a obnovuje důvěru a přetrhané vazby mezi lidmi a zároveň rozvíjí města a kvalitu života v nich. Důkaz zvyšujícího se významu dobrovolnictví v dnešní době také dokládá, že Evropská unie vyhlásila rok 2011 Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství. 1.2 Situace v České republice Úplné počátky dobrovolnictví v českých zemích lze najít v národním obrození, kdy vznikaly vlastenecké spolky, které měly za úkol obnovovat a rozvíjet českou kulturu, vzdělanost a vědeckou sféru. K největšímu rozmachu došlo až za samostatného Československa po první světové válce, rozšířila se forma i oblasti působnosti dobrovolnické činnosti (od soukromých spolků, politicky orientovaných až po náboženské). Omezení této bohaté nabídky dobrovolnictví přinesla až německá okupace a následné budování socialismu. V České republice se o pojmu dobrovolnictví (jak jej chápeme dnes) začalo opět veřejně hovořit až po roce 1989, po přechodu republiky na demokratickou, kapitalistickou společnost. Nedá se říci, že by zde před rokem 1989 dobrovolnictví neexistovalo. Kromě povolených, hlavně sportovních a turistických a jiných spolků, bylo zde veřejné dobrovolnictví spojeno s nucenou, politickou angažovaností. Bylo tedy nesvobodné, tzv. povinně dobrovolné. Po revoluci se vnímání dobrovolnictví proměnilo. Po otevření hranic bylo možné odcestovat na dobrovolnou službu do zahraničí. Došlo k oživení zájmových spolků a sdružení, které na našem území hojně fungovaly za první republiky. Tošner v Průvodci dobrovolnictvím pro neziskové organizace (hest.cz, dostupné z http://www.hest.cz/cs-CZ/dokumenty-ke-stazeni) uvádí: „Je třeba poznamenat, že dobrovolnictví má v českých zemích bohatou tradici. Jeho kořeny sahají až do národního obrození a následně i do období prvního československého státu po roce 1918, kdy dobrovolné organizace a spolky významně ovlivnily sociokulturní úroveň mladého českého státu. Zároveň ale platí, že v současnosti je částí naší společnosti dobrovolnictví chápáno jako něco, co mělo odejít spolu se socialismem.“ Vznik soukromého sektoru, tedy odklon od kolektivního zájmu k individuálním, a zkušenosti občanů se zmíněným politickým, ve své podstatě nedobrovolným dobrovolnictvím zapříčinily počáteční averzi občanů. Jeho význam a potřebnost společnost postupně začala chápat spolu s rozvojem nestátního, 4

neziskového sektoru, který z důvodu nedostatku finančních prostředků byl na dobrovolné práci zpočátku závislý, a vlivem zahraničních, západních modelů svobodné, občanské společnosti. Přes tento fakt, ve srovnání se západní Evropou a Spojenými státy, má česká společnost stále malé povědomí o důležitosti dobrovolnictví (Pospíšilová, 2011), (Tošner, Sozanská, 2006).

2. Legislativa V právním státě je také nutné dobrovolnictví chápat jako občanskoprávní vztah. Rozvoji dobrovolnictví po roce 1989 pomohla i legislativa. „V roce 1990 byl Federálním shromážděním přijat zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Později byly přijaty i další potřebné zákony, jako č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech.“ (Brzobohatá, 2011). V současné době jediný platný zákon, který ošetřuje pouze dobrovolnictví je zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů. 2.1 Zákon 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů Popud k sepsání tohoto zákona přišel v roce 2001, který Organizace spojených národů vyhlásila Mezinárodním rokem dobrovolnictví. Zákon je platný od 1. ledna 2003. Dobrovolnictví je v České republice právně ošetřeno pouze tímto zákonem, který se nevztahuje na všechny způsoby dobrovolnictví v celé šíři, ale pouze na tzv. dobrovolnickou službu. Z důvodu přijetí nového občanského zákoníku, který platí od ledna 2014, byl zákon o dobrovolnické službě novelizován s platností od 5. června 2014 zákonem č. 86/2014 Sb. Zákon vymezuje následující pojmy. Dobrovolnická služba, podle zákona činnost, při níž dobrovolník poskytuje pomoc (§ 2). a) lidem v tíživé životní situaci nebo lidem potřebným, (sociálně slabým, nezaměstnaným, postiženým, imigrantům, seniorům apod.), b) v ekologické a humanitární oblasti, c) v rámci mezinárodních, nevládních, neziskových organizací. 5

Důležité je citovat, že za „dobrovolnickou službu se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti, anebo v pracovněprávním vztahu, služebním poměru nebo členském poměru.“ Dále se dělí na krátkodobou a dlouhodobou (více jak 3 měsíce). Dobrovolník je fyzická osoba, které musí být více jak 15 let, pokud vykonává dobrovolnickou službu v ČR a více jak 18 let, pokud mimo území ČR. Dobrovolník musí mít s vysílající organizací podepsanou písemnou smlouvu, pokud je služba dlouhodobá nebo pokud ji vykonává v zahraničí (dlouhodobě či krátkodobě). Je zde opět zdůrazněno, že dobrovolník nesmí být členem, zaměstnancem ani ve služebním poměru s organizací, pro kterou dobrovolnickou službu vykonává. Dobrovolnická služba je pro dobrovolníky zprostředkována prostřednictvím vysílají a přijímající organizace. Vysílající organizace je veřejně prospěšná právnická osoba sídlící na území České republiky. Musí mít ke své činnosti akreditaci, udělenou akreditační komisí Ministerstva vnitra, akreditace se nově od června roku 2014 uděluje na dobu čtyř let. Akreditované dobrovolnictví podle tohoto zákona má na starosti konkrétně Oddělení prevence kriminality a dobrovolnické služby, které bylo zřízeno v roce 2003 za tímto účelem. Toto ministerstvo také organizaci kontroluje a v případě porušení zákona má právo akreditaci odebrat. Vysílající organizace pro dobrovolníky zprostředkovává jejich službu, kterou vyjednává s přijímající organizací. Nově má povinnost na vyžádání vystavit dobrovolníkovi osvědčení o službě, pokud se jedná o službu dlouhodobou. Formulář k tomuto osvědčení je součástí novely zákona. Vysílající organizace může mít následující formy (v souladu s novým občanským zákoníkem): spolek (dříve občanské sdružení), obecně prospěšná společnost, nadace, nadační fond, ústav, sociální sdružení, církev, náboženská společnost. Dále musí být bezúhonná, to znamená, že nesmí být odsouzena za žádný úmyslný trestný čin (§ 6). Vysílající organizace musí jednou ročně zveřejňovat o své činnosti zprávy. Vysílající organizace má právo zažádat Ministerstvo vnitra o dotace na krytí pojistných smluv (důchodových i zdravotních) pro dobrovolníky a na část své činnosti, výdaje spojené s evidencí dobrovolníků, s jejich přípravou pro výkon služby a se zajištěním výkonu 6

dobrovolnické služby (§ 11). Vysílající organizace dostává od ministerstva tyto dotace ve formě zálohy a na konci kalendářního roku dojde k přesnému vyúčtování, výše dotace může být maximálně 70 % nákladů jednoho projektu dané organizace. Na tyto dotace nemá organizace nárok, pokud dostane finanční nebo jiný „penězi ocenitelný“ příspěvek od přijímající organizace. Dotační řízení pro akreditované organizace je vyhlášeno dvakrát do roka. Přijímající organizace může být fyzická osoba nebo veřejně prospěšná právnická osoba, spadá sem nestátní neziskový sektor, státní správa, samospráva. Podle nového občanského zákoníku, může mít přijímající organizace jako hlavní činnost podnikání s právnickou formou a.s. nebo s.r.o., s podmínkou, že je veřejně prospěšná a dobrovolník nebude svou dobrovolnickou práci pro tuto organizaci vykonávat v rámci její podnikatelské činnosti. Smlouvu o podmínkách dobrovolnické služby uzavírá přijímající organizace s vysílající organizací, ale může uzavřít smlouvu o službě také s dobrovolníkem. Smlouva uzavřená mezi dobrovolníkem a vysílající organizací má následující povinné položky: základní informace o dobrovolníkovi a organizaci (jméno a příjmení, rodné číslo, datum narození, trvalé bydliště, název a sídlo vysílající organizace), povaha služby (kde, jak dlouho a jaká činnost bude vykonávána, ubytování, způsob stravování dobrovolníka). Dále jsou vyžadovány údaje podle povahy vykonávané služby, například účast na předvstupní přípravě, výpis z rejstříku trestů, potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka apod. Ve smlouvě také musí být ošetřeno zrušení služby nebo předčasné ukončení služby ze strany dobrovolníka. Dobrovolník za výkon služby nemá nárok na odměnu, pouze na cestovní náhrady v rámci výkonu služby. Pokud je trvání služby dlouhodobé, vysílající organizace platí za dobrovolníka důchodové pojištění stanovené alespoň z minimálního vyměřovacího základu (§ 5), má-li tato služba v průměru více jak 20 hodin týdně. Další smlouva, kterou je povinna vysílající organizace uzavřít, je pojistná smlouva, která kryje újmy na majetku či zdraví způsobené dobrovolníkem nebo dobrovolníku. Podstatné je zde, aby tato újma byla krytá, musí být v rámci vykonávané služby a nesmí být způsobena úmyslně dobrovolníkem. Při službě mimo ČR zajišťuje pro dobrovolníka vysílající organizace také zdravotní pojištění. Do třetice vysílající organizace 7

má službu smluvně zajištěnou s přijímající organizací, v této smlouvě jsou podrobně dohodnuty podmínky a povaha služby. Je zde také ošetřeno, aby předmět služby nebylo podnikání nebo aby dobrovolník v přijímající organizaci nezastupoval práci zaměstnance této organizace. Podle výzkumu Ministerstva vnitra má o akreditaci zájem čím dál více neziskových organizací pro své projekty. Podle statistického přehledu o udělených akreditacích vysílajícím organizacím, uvedeném na webu Ministerstva vnitra v období 2010 – 2012 (aktuálnější informace k dispozici nejsou), získalo dotaci celkem 140 organizací na 205 projektů. Žádala nejvíce občanská sdružení na dlouhodobé projekty, týkající se zdravotně postižených a projektů pro péči o děti a rodinu. Zákon o dobrovolnické službě jistě umožnil další profesionalizaci dobrovolnictví, pomohl bořit mýtus, že dobrovolnictví znamená amatérismus. Zasloužil se o záruku určité standardní kvality v rámci dobrovolnické činnosti. Jeho nevýhoda spočívá v zaměření se pouze na jeden určitý typ dobrovolné činnosti, což je pro rozvoj dobrovolnictví mimo zahraniční i tuzemskou pomoc v zejména v humanitárních službách značně omezující. Na základě dotazníkového šetření mezi neziskovými organizacemi a vyhlášení roku 2011 evropským rokem dobrovolnictví začal Odbor prevence kriminality od roku 2008 připravovat zásadnější novelu zákona o dobrovolnické službě. Poslední novelizace byla schválena roku 2014, s platností od 5. června. Konečné znění zákona po novelizaci však není natolik radikální, jak bylo původně plánováno. Neziskové organizace se v dotaznících vyjádřily, že by uvítaly větší zobecnění pojmu dobrovolnictví v zákoně, ještě větší profesionalizaci dobrovolnické práce tak, aby dobrovolník mohl plně zastoupit odborníka – zaměstnance, dobrovolnickou službu pro podnikatelské subjekty a umožnění členům dobrovolničit pro vlastní organizaci a nakonec prodloužení akreditací ze tří na pět let. Jak dále uvádí ve své zprávě Gjuričová (2008) původně Odbor prevence kriminality, který měl novelu na starosti, navrhnul rozdělit zákon na obecnou a speciální část. Obecná část by začínala preambulí, díky které by v očích zákona pojem dobrovolnictví dostal širší vymezení, a všechny zúčastněné strany by dostaly větší volnost pro dobrovolnickou praxi. Návrh preambule zněl: „Dobrovolnictví je respektovaná, veřejně prospěšná činnost konaná 8

dobrovolníky svobodně a bez nároku na odměnu. Dobrovolník a příjemce veřejně prospěšné činnosti mohou po oboustranné dohodě vzájemně vymezit svá práva, povinnosti a míru ochrany s využitím ustanovení zákona o dobrovolnické službě a v souladu s dobrými mravy tak, aby bylo sníženo riziko újmy zúčastněných osob.“ (Gjuričová, 2008). Ve speciální části měla být zachována stávající zákonná úprava se zásadnějšími změnami. Důležité plánované změny, které úprava zákona nepřinesla, jsou: zrušení taxativního výčtu oblastí dobrovolnictví, povolení dobrovolnictví v zahraničí od 15 let, blíže definovat, jaké předpoklady musí dobrovolník splňovat pro výkon jednotlivých prací (tzn. míra odbornosti). 2.2 Legislativa v zahraničí Podle informací dostupných na webu Ministerstva vnitra kromě České republiky zákon o dobrovolnictví zatím přijaly tyto země: Belgie, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko a Makedonie. Další země, jako například Chorvatsko nebo Bosna a Hercegovina, na podobných zákonech pracují. „Všechny zákony mají podobnou strukturu, liší se v jednotlivostech a v kladení důrazu na některé oblasti související s dobrovolnickou službou. Společným všem zákonům je důraz na oddělení a odlišení dobrovolnické služby od činností vykonávaných v rámci pracovního poměru. Podobná je také úprava náležitostí smluv uzavíraných mezi organizacemi a dobrovolníky.“ (Gjuričová, 2008) 2.2.1 Legislativa ve Velké Británii Níže je zmíněna legislativní situace dobrovolnictví ve Velké Británii. Jelikož dobrovolnictví má v anglosaských zemích velkou tradici a je hluboce zakořeněno v občanském životě britské společnosti. Ve Velké Británii zatím nebyl přijat zákon o dobrovolnictví. V jednotlivých zemích (Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko) Spojeného království existují úmluvy mezi danou zemí a vládou o dobrovolnictví s názvem Úmluva o vztazích mezi vládou a dobrovolnickým a komunitním sektorem (Compact on Relations between Government and the Voluntary and Comunity sector ) uzavřené roku 1998. Podle zprávy Jana Němce 9

o právní úpravě dobrovolnictví v Evropské unii byly tyto dohody uzavřeny jako projev podpory dobrovolnických aktivit v neziskovém sektoru ze strany státu. Staly se jakýmsi rámcem pro rozvoj a fungování dobrovolnictví v zemi. Dobrovolnická praxe (např. uzavírání smluv, pojištění, bezpečnost práce apod.) se zde jinak řídí obecně platnými zákony. Například na uzavírání smluv mezi organizacemi a dobrovolníky se vztahuje zákoník práce. Pokud má dobrovolník s organizací uzavřenou smlouvu, je zde tedy v očích zákona v pozici zaměstnance, ač bez nároku na finanční odměnu. Z toho vyplývají práva a povinnosti organizace i dobrovolníka, například sjednání úrazového pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu. Mimo zákonnou úpravu se běžně dobrovolnictví řídí, jak je v Británii zvykem, podle nepsaných dobrých mravů a tradice, například je zvykem hradit dobrovolníkům náklady spojené s dobrovolnickou činností, které nejsou zatíženy daňovou povinností, pokud se jedná o rozumnou částku (cestovné apod.), nebo zajistit dobrovolníkovi bezpečnost práce. Tyto zvyky nejsou přímo vyžadovány zákonem pro dobrovolníky bez statutu zaměstnance. Pro působení cizinců jako dobrovolníků ve Velké Británii se rozlišuje mezi občany států Evropské unie (dále jen EU) a občany jiných států. Imigrační zákon platný z roku 1996 zakazuje práci cizincům bez pracovního povolení, proto zahraniční dobrovolníci ze států mimo EU musí požádat o pracovní povolení a tzv. „dobrovolnické vízum“. Poté mohou pracovat pouze v některých státem uznaných charitativních organizacích. To neplatí pro občany států patřících do EU, ti mohou být pouze vyzváni k prokázání finanční soběstačnosti jako důkaz, že nepřijeli do Británie za výdělkem (Jan Němec, 2007).

3. Formy a druhy dobrovolnictví Jelikož neexistuje shoda v jednotné definici pojmu dobrovolnictví, je zde i vícero pohledů na rozlišení jednotlivých druhů a forem dobrovolnictví, podle různých kritérií. Dle zvolené literatury, zabývající se touto tematikou, jsou níže vybrány některé z nich, pro tuto práci nejpříznačnější. 10

3.1 Dělení z hlediska „ve prospěch koho je dobrovolnická práce vykonávána“ Müllerová (2011, str. 11 – 12) rozlišuje čtyři základní formy. 3.1.1 Vzájemně prospěšné Jedná se o typ dobrovolnictví uplatňovaný v různých spolcích, komunitách, sdruženích. Hlavním rysem je „realizace svých vlastních cílů“ v rámci těch zájmových skupin a dobrovolnictví „postavené na dobrovolné práci svých členů“. 3.1.2 Dobrovolná služba Dobrovolná služba je závazek se dlouhodobě – na dobu několika měsíců i let – věnovat dobrovolné pomoci obvykle mimo svoji zemi. Tato služba probíhá buď krátkodobě ve formě workcampů, nebo v rámci dlouhodobých pobytů hlavně zahraničí, ale může být vykonávána i v tuzemsku, na zdravotnických a jiných misích. Na tuto formu dobrovolnictví se také vztahuje zákon o dobrovolné službě. 3.1.3 Dobrovolná občanská výpomoc Zde se jedná o základní spontánní jednání občanů. Motivací k dobrovolnictví je předpoklad reciproční pomoci. Do této formy patří sousedské výpomoci či okamžitá pomoc lidem v akutní nouzi. 3.1.4 Veřejně prospěšné Posledním

formou

je veřejně

prospěšné

dobrovolnictví.

Oproti

vzájemně

prospěšnému dobrovolnictví, kde je obvykle počátečním impulsem příslušnost k zájmové skupině či spolku, u veřejně prospěšného dobrovolnictví je na prvním místě potřeba být užitečný svému okolí a své komunitě. Jedná se o dobrovolnictví, které se uplatňuje zejména v neziskovém nestátním sektoru v široké škále oblastí, od sociální, zdravotní, ekologické až po kulturní, a jeho význam a dopad je celospolečenský. Tošner (2014, hest.cz) uvedené čtyři formy dobrovolnictví dělí do dvou skupin. 3.1.5 Expresivní dobrovolnictví Jedná se o tzv. individualizované dobrovolnictví, je určeno spíše pro seberealizaci dobrovolníka. Je vykonáváno nejčastěji prostřednictvím epizodických, krátkodobých 11

„výletů“ a členstvím v zájmových spolcích. Ze čtyř výše jmenovaných forem sem patří dobrovolnictví vzájemně prospěšné, dobrovolná občanská výpomoc a dobrovolná služba. 3.1.6 Servisní dobrovolnictví Zde se jedná o tzv. kolektivní dobrovolnictví, jeho účelem je spíše sounáležitost a je vykonáváno pravidelnou dlouhodobou spoluprací s institucemi. Patří sem dobrovolnictví veřejně prospěšné, popřípadě některé dlouhodobé dobrovolné služby. 3.2 Dělení z hlediska historického vývoje Tošner a Sozanská (2006, str. 38) dále rozlišují dvě podoby dobrovolnictví podle data a místa vzniku a jejich dnešního modelu fungování, do kterého v průběhu času dospěly. 3.2.1 Evropský model Evropský neboli komunitní model dobrovolnictví se objevil dříve než americký. Jak napovídá jeho název, tento model vznikl a funguje hlavně v Evropě. Je založen na vzájemných přátelských vztazích, osobních poutech zúčastněných a jejich konkrétním společném zájmu. Komunita těchto lidí se postupem času profesionalizovala a dnes se z nich také stávají dobrovolnické organizace specializované na jednu oblast, které se věnují. Nejčastějším příkladem jsou charitativní organizace při církvích. 3.2.2 Americký model Americký neboli manažerský model je vývojově mladší a jeho začátky najdeme ve Spojených státech. Je založen na odbornících, kteří prostřednictvím profesionálního centra zprostředkovávají dobrovolnickou pomoc v různých oblastech. Do České republiky se dostal až po roce 1989 s nestátním neziskovým sektorem. Dnes je tento model zastoupen nejčastěji spolky (dříve občanská sdružení), jinými slovy dobrovolnickými centry. 3.2.2.1 Dobrovolnické centrum Dobrovolnické centrum je nezisková organizace. Nejznámější a nejdéle působící u nás jsou Dobrovolnické centrum Hestia a Dobrovolnické centrum v Ústí nad Labem. Úkolem dobrovolnického centra je hlavně propagace a rozvoj dobrovolnictví. Informují veřejnost i organizace, které mají zájem o dobrovolné, neplacené pracovníky, pořádají 12

školení koordinátorů, provádějí výzkumy na poli dobrovolnictví a vytvářejí metodiky profesionální práce s dobrovolníky. Jsou také kontaktní institucí s médii a se státní správou a samosprávou ve věci dobrovolnictví (Tošner, 2003). 3.3 Dělení z hlediska „role, kterou dobrovolníci hrají v organizacích“ Další zajímavé dělení přináší Frič a Pospíšilová (2010), rozdělují dobrovolnickou činnost na tři typy podle potřeby a míry využití dobrovolníků v organizaci. • Fungování organizace je přímo závislé na dobrovolnické činnosti Pro organizaci jsou dobrovolníci zásadní složka. V podstatě plní poslání organizace, ta by se bez jejich účasti neobešla. Vedle stálých zaměstnanců tvoří dobrovolníci většinu členů organizace. Tento typ je nejčastěji zastoupen v humanitární a ekologické oblasti. • V organizaci vedle sebe rovnocenně pracují dobrovolníci a zaměstnanci Dobrovolnictví je pro organizaci důležité, ale není elementární. Pro organizaci je finančně výhodnější na určité činnosti zaškolit dobrovolníka než platit zaměstnance. V praxi jsou to hlavně sociální a zdravotnická zařízení. • Fungování organizace pracuje s dobrovolníky, ale není na nich závislá Zde dobrovolnická činnost nepředstavuje pro organizaci nepostradatelnou složku, mohla by bez větších finančních nákladů fungovat i bez nich. Dobrovolníci jsou pro organizaci jakýmsi zpestřením, popřípadě usnadňují některé její aktivity. Organizace si je mohou najímat, protože potřebují pro svůj další vývoj nové, svěží pohledy a inspiraci zvenčí, ale nejsou pro její chod nutností. 3.4 Dělení z hlediska času Dobrovolnictví je nutné dělit i z hlediska časového trvání, toto rozdělení platí pro všechny typy a formy dobrovolnické činnosti. Müllerová (2011) i Tošner a Sozanská (2006) rozlišují tři typy. • Jednorázové, příležitostné dobrovolnictví Jedná se o aktivní zapojení jedince (nesplést si s dárcovstvím), například při benefičních koncertech, sbírkách. Jednorázovou dobrovolnickou pomoc není nutné 13

příliš formalizovat, většinou stačí ústní dohoda mezi dobrovolníkem a druhou stranou. Müllerová (2011) dále rozlišuje následující: • Dobrovolnictví pravidelné krátkodobé – jakákoli dobrovolnická činnost do 3 měsíců trvání • Dobrovolnictví pravidelné dlouhodobé – jakákoli dobrovolnická činnost nad 3 měsíce trvání Naproti tomu Tošner a Sozanská (2006) k jednorázovému dobrovolnictví doplňují: • Dlouhodobé dobrovolnictví Dlouhodobé dobrovolnictví znamená závazek pravidelně a na delší dobu docházet vykonávat dobrovolnickou činnost do určité organizace, většinou v místě svého bydliště nebo pobytu (např. studenti ve městě svého studia, které není jejich trvalým bydlištěm). Doporučuje se s dobrovolníkem uzavřít smlouva, popř. dohoda, ve které se vymezí kompetence, povinnosti a práva obou stran, a pojištění odpovědnosti za škody. • Dobrovolná služba Pojem dobrovolná služba již byl zmíněn, Tošner a Sozasnká (2006) ji chápou jako dlouhodobou (několikaměsíční nebo víceletou) misi v zahraničí. Uzavření smlouvy mezi tuzemskou vysílající organizací a dobrovolníkem a mezi zahraniční přijímající a vysílající organizací je samozřejmostí, stejně tak jako různé druhy pojištění, úrazové, odpovědnosti atd. Dobrovolná služba je finančně velice nákladná, pro dobrovolníka i pro vysílající organizaci (výdaje na cestu, pobyt, zdravotní a sociální pojištění atd.). Zprostředkování tohoto typu služby se v České republice věnuje například organizace INEX-SDA. Více způsobů rozdělení dobrovolnictví, které zde byly vyjmenovány, slouží k další specifikaci této práce. Tošner a Sozanská (2006) zmiňují, že organizace s největším využitím dobrovolníků jsou ty, jejichž hlavním cílem není generace zisku, logicky tedy 14

v neziskovém sektoru, konkrétně to jsou spolky (dříve občanská sdružení), obecně prospěšné organizace, církevní organizace, nadace. V menší míře potom státní neziskový sektor a jeho příspěvkové organizace. Zbytek teoretické části se již bude věnovat veřejně prospěšnému dobrovolnictví v neziskovém sektoru.

4. Veřejně prospěšné dobrovolnictví v neziskových organizacích Touha být nápomocný, užitečný, snadný způsob realizovat se v oblasti svého zájmu, to jsou některé z již zmiňovaných důvodů, proč se lidé věnují veřejně prospěšnému dobrovolnictví. Nabízí se otázka, jaké výhody i nevýhody a nutné změny to přináší do samotných organizací a s čím se musí při začlenění dobrovolníků potýkat. V této kapitole je popsána potřeba dobrovolnické práce z hlediska organizací a následná metodika práce s dobrovolníky, modernějším termínem je označována jako management dobrovolnictví. „Zní to paradoxně, ale pro to, aby byla dobrovolná pomoc účinná, je potřeba její efektivní, profesionální organizování. Dobrovolnictví ve světě dosáhlo takového rozsahu, že se vytvořil nový obor – management dobrovolnictví.“ (Tošner, Sozanská, 2006) 4.1 Potřebnost dobrovolníků v organizaci Organizace, která uvažuje o začlenění dobrovolníka do svého provozu nebo do které přišel dobrovolník sám s tím, že by se chtěl zapojit, si podle Müllerové musí položit následující otázky: Potřebujeme vůbec dobrovolníky? K čemu a jak je ve své organizaci potřebujeme? Co na ně řeknou stálí zaměstnanci? Jakou práci a s jakou odpovědností můžeme dobrovolníkovi svěřit? Komu svěřit dohled nad dobrovolníkem? Tošner (2006) i Müllerová (2011) představují několik elementárních zásad, které by si měla každá organizace před začleněním dobrovolníka do svých řad uvědomit. „Vstup dobrovolníka do organizace představuje systémovou změnu a otevření se okolnímu světu.“ Je potřeba s tím předem počítat a hlavně obeznámit s touto změnou všechen stálý personál, tedy stálé zaměstnance. Dobrovolníci jsou elementem přicházejícím z venku, přinášejí s sebou nové impulsy, inspirace, nové pohledy, které zaměstnanci organizace mohou vítat, ale také odmítat. Počáteční obavy jsou přirozená věc, a proto je nutná počáteční osvěta na pracovišti. Pokud 15

s nápadem dobrovolnictví přichází některý ze zaměstnanců, je naopak velmi důležité získat pro tento krok podporu vedení. „Každá změna i k lepšímu se musí naplánovat a změny vysvětlit a nacvičit.“ (Tošner, Sozanská, 2006) Organizace si také musejí uvědomit, že dobrovolníci jsou element, který stojí zároveň vně i vevnitř, do dané instituce přinášejí své kontakty, které se jí mohou hodit, zároveň ji tak propagují a podílejí se na tvorbě její public relations – vztahů s veřejností. Co tedy významně pozitivního dobrovolnictví do již zavedených institucí přináší? Dle Müllerové je nejvýznamnějším přínosem zpětná vazba od lidí, kteří přicházejí zvenčí a možnost vychovat si nového, potenciálního zaměstnance, pokud se podaří zajistit v rámci dobrovolnické činnosti spokojenost na obou stranách. 4.2 Mýty o dobrovolnictví Podle Müllerové (2011) je největší bariérou rozvoje veřejně prospěšného dobrovolnictví v organizaci prostá špatná informovanost. Malé povědomí o dobrovolnictví vytváří bariéry, se kterými se organizace rozhodnuté začlenit dobrovolníky musejí nutně potýkat. Dle Müllerové (2011) i Tošnera a Sozanské (2006) to jsou tyto obecně přijímané mýty: Dobrovolnictví není oběť. Podle výzkumu, který provedla organizace Hestia, je typický dobrovolník člověk ze střední třídy, pravicově orientovaný, ale s humanistickým, sociálním cítěním a dalšími volnočasovými aktivitami. Dobrovolnictví není zcela zadarmo. Dobrovolníci sice za svou práci nedostávají mzdu, ale je běžnou praxí proplácení cestovného, drobných dárků, občerstvení nebo pomůcek nutných pro výkon dobrovolnické činnosti. Tyto náklady nejsou pro organizaci zvlášť zatěžující. Podstatnější a větší výdaje, na které se musí organizace připravit, půjdou na počáteční zaškolení dobrovolníků a hlavně výdaje na osobu, která bude mít dobrovolníky na starosti – koordinátora. Ten představuje nejdražší položku pro organizaci v zapojování dobrovolníků. Aby jeho funkce splňovala svůj účel, měl by se jí ideálně věnovat na plný úvazek (více viz kapitola 4.3.1 Koordinátor dobrovolníků). Přesto Tošner a Sozanská (2006) zdůrazňují, že u všech typů zapojení dobrovolníků platí, že při dobré organizaci se vynaložené náklady vrátí v ekonomicky vyčíslitelné hodnotě vzniklé jejich činností, a to nepočítáme s hodnotami penězi těžko vyjádřitelnými, které jejich pomoc přináší. Dobrovolníci nejsou levná pracovní síla. S dobrovolníkem je nutná vzájemná dohoda na činnosti, kterou bude vykonávat. Měla by se 16

vyjasnit počáteční očekávání a představy jak ze strany dobrovolníka, tak organizace. Podle Tošnera (2014) je nejčastější příčinou brzkého rozvázání spolupráce právě odlišné očekávání obou stran. Dobrovolníci mají o práci romantické představy a naopak organizace mnohdy chtějí po dobrovolnících, aby suplovali zaměstnance nebo vykonávali neoblíbenou činnost. „Dobrovolná pomoc nemůže být vnucena, nařízena, musí vyvěrat z potřeb a motivace dobrovolníků, zaměstnanců i vedení organizace a musí respektovat potřeby klientů či charakter služeb, které organizace poskytuje.“ (Tošner, Sozanská, 2006) Posledním mýtem, kterému se v podstatě věnuje celá tato práce, je toto: Dobrovolnictví není amatérismus. Tedy pro úspěšnou a zejména dlouhodobou spolupráci s dobrovolníky v organizaci je nezbytné jejich profesionální řízení – management dobrovolnictví. 4.3 Management dobrovolnictví Na začátku je potřeba zdůraznit, že v souvislosti s pojmem management dobrovolnictví se zde hovoří o tzv. systematickém dobrovolnictví, to znamená, že dobrovolnictví v organizaci existuje oficiálně, je etablované v samotné struktuře organizace a termínem dobrovolnický program se myslí jakýkoli oficiální program, který si organizace nastaví, může i nemusí být akreditován Ministerstvem vnitra podle zákona 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. Nakonec je zde předpoklad, že prvotní iniciativa přišla zevnitř (z organizace), nikoliv z venku (stává se, že do různých institucí přicházejí lidé sami s požadavkem/nabídkou dobrovolničení). Pokud přišel prvotní impulz ze strany dobrovolníka, je samozřejmě na organizaci, zda ho přijme na zkoušku, popřípadě se jím nechá inspirovat v rozvoji této aktivity, poté je také na místě hovořit o managementu dobrovolnictví. Management dobrovolnictví Tošner (2006) definuje jako souhrn metod, nástrojů a zásad formálního dobrovolnictví uplatňovaných v neziskových organizacích. (Dá se předpokládat, že tato metodika by teoreticky, s nějakými odlišnostmi, měla být platná i v ziskové oblasti. Literatura ale v souvislosti s tímto pojmem zmiňuje pouze neziskovou sféru.) Účelem managementu dobrovolnictví v organizaci je podle Müllerové (2011) vytvoření takových podmínek na pracovišti pro dobrovolnictví, aby nové impulsy, které 17

dobrovolníci přináší, a jejich činnost byly pro organizaci v souladu a podílely se na naplňování cílů dané organizace. „Důraz na profesionální vedení dobrovolníků neznamená stabilizaci neměnného systému, ale naopak vytvoření pružného rámce, který podporuje svobodné uplatnění dobrovolníka.“ (Müllerová, 2011) Profesionální řízení dobrovolnictví je podobné jako řízení běžných zaměstnanců. Odchylky zde z podstaty jejich pozic ale jsou. Tošner a Sozanská píší: „Profesionál má kromě vzdělání, praxe a motivace další formální předpoklady pro výkon své činnosti dané pracovněprávní legislativou Zaměstnanec ví, co je jeho pracovní náplní, jakou dostane za práci odměnu, jakou má pracovní dobu, kdo je jeho nadřízený a podřízený, jaká má práva a povinnosti, včetně nároku na dovolenou a pracovní pomůcky.“ (Tošner, Sozanská, 2006) Naproti tomu dobrovolníci nejsou v systému organizace nijak pevně ukotveni, proto jejich řízení vyžaduje stejnou, ne-li větší pečlivost a absolutně nutnou vzájemnou domluvu a průběžnou zpětnou vazbu od obou stran – dobrovolníka a jeho supervizora. „Zkušenosti ukazují, že dobrovolník je citlivým testem funkčnosti a smysluplnosti organizace. Jinak řečeno – úspěšnost dobrovolnického programu závisí na kvalitě managementu a zejména na kvalitě řízení lidských zdrojů.“ (Müllerová, 2011) Například Drucker (1994) ve své knize uvádí, že v moderní neziskové organizaci je pojem dobrovolník přežitkem, protože dobrovolníka chápe spíše jako pomocníka. V případě profesionálně řízeného dobrovolnictví v organizaci zaujímají dobrovolníci pozici kolegů stálých zaměstnanců, a proto, by měl být podle Druckera (1994) používán příznačnější termín „neplacený spolupracovník“. Řízení všech pracovníků organizace, placených i neplacených, vyžaduje dle Tošnera a Sozanské (2006) tyto hlavní aktivity: příprava, výběr, supervize a evaluace. Všechny tyto činnosti by měl zajišťovat koordinátor dobrovolníků, který tedy za ně nese hlavní odpovědnost. 4.3.1 Koordinátor dobrovolníků „Koordinátor dobrovolníků je klíčovou postavou dobrovolnického managementu.“ (Müllerová, 2011) Představuje důležitý spojovací článek mezi dobrovolníky a zbytkem organizace (vedení, další pracovníci), mezi organizací a veřejností ve věci komunikace 18

a propagace dobrovolnictví, a mezi organizací a dobrovolnickými centry. Koordinuje celý proces dobrovolnického managementu a jeho práce zahrnuje prvky personalistiky a sociální práce. Funkční koordinátor je placená pozice. Při čistě ekonomickém pohledu na tuto pozici je placený koordinátor, který má starosti kolem desítky dobrovolníků, podle Tošnera i Müllerové, pro rozpočet finančně výhodnější než náklady vynaložené na adekvátní počet zaměstnanců, kteří by zastali práci jinak vykonávanou dobrovolníky. „Dokonce se dá spočítat, že náklady vynaložené na koordinátora se vrátí v hodnotě, která přepočítaná na peníze tvoří, podle druhu dobrovolné činnosti, dvoj- až čtyřnásobek nákladů na ně vynaložených.“ (Müllerová, 2011) Pozici koordinátora dobrovolníků by měla zastávat jedna osoba (popř. více osob, záleží na rozsahu dobrovolnického programu a velikosti instituce) na plný úvazek, s potřebným zaškolením. Výjimky podle Müllerové (2011) mohou nastat v malých organizacích, kde koordinátora může zastat osoba, která má i jinou náplň práce v dané instituci, ale není vhodné, aby nastala situace, kdy je koordinace nad rámec pracovní náplně zaměstnance. V takovémto případě ji zaměstnanci vykonávají ve svém volném čase a kvalita dobrovolnického programu na tom tratí. Přípravné a školící programy pro koordinátory intenzivně pořádají některá dobrovolnická centra, například dobrovolnické centrum HESTIA. V případě, že organizace s dobrovolníky již pracuje dlouhodobě, je možné pozici koordinátora obsadit také dobře vyškoleným dobrovolníkem. (Tošner, Sozanská 2006) Müllerová (2011) doporučuje, aby koordinátor neřídil dobrovolnictví zdola, měl by být součástí vedení organizace nebo aspoň vedení úseku, na kterém je dobrovolnictví realizováno. 4.3.2 Začlenění dobrovolnického programu - příprava Poté, co si organizace vyjasní a vymezí potřebu formálního dobrovolnictví, hned následným krokem při integraci systematického dobrovolnictví do organizace je vytvoření plánu dobrovolnického programu, zmapování stávající situace a navržení nutných změn. Tošner a Sozanská (2011) hovoří v tomto kontextu o dvou rozdílných problémech z praxe: „Naše zkušenosti potvrzují, že v některých případech organizace nemají zájem o dobrovolnický program, který vyžaduje evidenci dobrovolníků, jejich výcvik a supervizi, protože samy svoji hlavní činnost takto strukturovanou nemají. Někdy se také stává, že 19

management organizace chce s dobrovolníky spolupracovat, ale nemá potřebné zkušenosti. Myslí si, že zavedení dobrovolnictví je jednoduchá a krátkodobá záležitost. Vedení si neuvědomuje, že špatně připravený systém může dobrovolníky odradit a program může zanechat u všech zúčastněných negativní zkušenost.“ Do přípravy plánu by měla být zapojena celá organizace, z důvodu hladšího začlenění dobrovolníků by měli dostat příležitost k vyjádření všichni insideři. Mapuje se, jak funguje, v horším případě nefunguje vnitřní komunikace a jaké panuje naladění k takovéto strukturální změně. Poté se plánuje, jak a kde mohou být dobrovolníci využiti, zde je elementární klíč k úspěchu – zjistit postoje a pohledy stálých pracovníků. Tošner a Sozanská (2006) zmiňují další z praktických problémů: „Většinu neziskových organizací, které vznikly na dobrovolném základě, není třeba přesvědčovat o tom, že dobrovolnictví je přínosem, Častější bývá problém, jak je přesvědčit, že právě organizované dobrovolnictví tento přínos může mnohonásobně zvýšit.“ 4.3.3 Výběr a školení Pod výběrem se myslí jak výběr dobrovolníků, tak výběr jejich uplatnění, tedy činnosti. Tyto kroky jsou dle Müllerové (2011) provedeny v tomto pořadí: nejprve je vybrána činnost – odráží zejména potřeby organizace, ale také fantazie a požadavky zájemců o dobrovolnictví (viz předešlé kapitoly), následně, někdy zároveň, jsou vybíráni vhodní dobrovolníci. Nabídka realizace pro dobrovolníky nemusí být uzavřená a neměnná, měla by postupem času reflektovat vývoj organizace, její měnící se potřeby, nově nabyté zkušenosti a také impulzy z řad již zapojených dobrovolníků. Při náboru dobrovolníků se zohledňuje charakter a náročnost činnosti. Nábor může probíhat pomocí letáků, využití lokálních médií (rádio, tisk), spoluprací se školami, ale nejefektivnějším médiem je internet, konkrétně sociální sítě a kombinace více způsobů náboru, v tomto případě platí přímá úměra, čím větší informovanost o náboru, tím větší efekt. „Když necíleně oslovíte stovky lidí, na vaši ukázkovou akci jich přijde padesát, výcviku se jich účastní patnáct a deset jich zůstane pro dobrovolnou činnost u vás.“ (Tošner, Sozanská, 2006) Po náboru následuje počáteční schůzka, kde se vyjasní všechna očekávání a podmínky obou stran, až poté je dobrovolník oficiálně přijat a může začít jeho školení a integrace. Schůzka je skupinová nebo individuální, záleží na množství uchazečů. 20

Müllerová (2011) nabízí otázky, které jsou při explikační schůzce vhodné položit: „Proč se chcete stát dobrovolníkem?“, „Co od této dobrovolné činnosti očekáváte?“, „Kolik času můžete této činnosti věnovat?“, „Chcete se zúčastnit dlouhodobých, krátkodobých, nebo jednorázových akcí?“, „Máte nějaké speciální dovednosti, schopnosti nebo zkušenosti, které byste mohl využít?“, „Jaká činnost vás zajímá – přímý kontakt s lidmi, manuální činnost, administrativní výpomoc?“. Školení také odráží charakter zvolené činnosti, může proběhnout v rámci jednoho sezení nebo jako víkendový kurz. Zaškolení má dvě části, jednak je nutné seznámit dobrovolníka s obecnými podmínkami programu a základními informacemi o organizaci, poté s odbornými specifiky jeho činnosti. Pokud se jedná o zvláště choulostivou náplň práce (v nemocnicích, s dětmi, postiženými apod.), je možné psychologické posouzení dobrovolníka. Následuje seznámení s místem jeho pracoviště a jeho novými kolegy. Zaměstnanci, se kterými bude dobrovolník v úzkém kontaktu, mohou být přítomni již při výběru dobrovolníků. 4.3.4 Supervize „Supervizi dobrovolníků si představujeme jako komunikaci dobrovolníka, respektive skupiny dobrovolníků, se supervizorem v neohrožujícím prostředí, které umožní dobrovolníkům konzultovat svoje postoje a pocity pramenící z jejich činnosti.“ (Tošner, Sozanská 2006) Stejně jako u předešlých procesů, i u supervize platí, že je prováděná s ohledem na druh vykonávané činnosti. Při méně náročných aktivitách zastává roli supervizora koordinátor, při složitějších a kompetentnějších aktivitách je za účasti koordinátora supervize uskutečněna třetí osobou. Supervize splňuje dvě hlavní úkoly: evaluaci dobrovolníka a předcházení ztráty jeho motivace a následný odchod z programu. 4.3.5 Motivace a evaluace Nejmarkantnější rozdíl mezi zaměstnancem a dobrovolníkem, se kterým musí koordinátor počítat, je podle Tošnera a Sozanské (2006) v míře formálnosti. To znamená, že zaměstnanec, jak již bylo zmíněno, má svou pozici definovanou pracovněprávním vztahem, ze kterého mu plyne jasná finanční odměna. Dobrovolník je, jak užívá tento termín Tošner a Sozanská (2006), ve vztahu závazku k organizaci, zajištěném písemnou či 21

ústní smlouvou. Klíč k trvání tohoto závazku je v motivaci dobrovolníka, pochopitelně jiné než finanční. Müllerová uvádí, že pro dobrovolníky je podporou ocenění, možnost profesního postupu, uznání, pocit, že jsou součástí organizace a pocit určité kompetence, možnost učinit rozhodnutí, stanovit cíl, podílet se na řešení problému. Naopak dobrovolníky velmi demotivuje deziluze v očekávání oproti realitě, absence sounáležitosti a důležitosti pro organizaci, nulová zpětná vazba, nulová podpora nebo komunikace, nulový prostor pro kreativitu, zadaná práce je příliš rutinní a neposkytuje dovednostní růst. Evaluace probíhá ideálně průběžně ve formě zpětné vazby a pravidelně po určitém časovém období nebo po skončení jednorázové akce, jíž je dobrovolník účasten. Je důležité zdůraznit, že prospěšná evaluace je oboustranná, zpětná vazba vede od dobrovolníka ke koordinátorovi, respektive organizaci, a naopak. Nesmí se zapomenout ani na drobné ocenění, nejlépe při každoroční společné schůzce dobrovolníků s vedením a zaměstnanci organizace. Součástí hodnocení, které slouží zároveň jako motivace, je vyčíslení nebo vyjádření „přínosu dobrovolníka pro organizaci jako celek“ (Tošner, Sozanská). Potřeba objektivního zhodnocení je také nutná v případě, že pro svůj dobrovolnický program organizace žádá o grant. Vyčíslení a objektivní vyjádření přínosu programu nedomyslitelně přispívá k celkové propagaci fenoménu dobrovolníka a k argumentaci ekonomického významu dobrovolnictví. 4.3.6 Financování dobrovolnického programu Dotace na dobrovolnický program mohou od státu dostat pouze organizace akreditované Ministerstvem vnitra. Neakreditované programy jsou nuceny vyčlenit část svého rozpočtu na dobrovolnictví, pokusit se o sehnání sponzora, popřípadě spolupracovat s nějakým lokálním dobrovolnickým centrem. Dobrovolnická centra nabízejí záštitu nad programy dobrovolnictví v organizacích. Rozsah záštity, tedy jaké aktivity spadají do působnosti center, záleží na domluvě s organizací, která dobrovolníky přijímá. Dobrovolnické centrum se tedy může finančně spolupodílet, nebo plně hradit náklady na dobrovolníky, zejména na koordinátora, který představuje největší finanční výdaj v dobrovolnickém rozpočtu (Tošner, 2003). 22

Celkové náklady představují zejména následující položky: mzda koordinátora, režijní náklady na dobrovolníka, pojištění dobrovolníků, cestovné v rámci dobrovolnické služby. „Všechny výše uvedené náklady jsou hrazeny z grantů získaných dobrovolnickým centrem. Je nutno zdůraznit, že přijímající organizace nemusí mít s činností dobrovolníků v jejich zařízení náklady žádné.“ (Tošner, 2003) Kromě zmíněných dotací pro akreditované organizace a kromě jednorázové, mimořádné dotace pro Evropský rok dobrovolnictví 2011, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, určené pouze na podporu vzdělávání v oblasti dobrovolnictví (msmt.cz) zde není žádná další možnost finanční podpory státu pro organizace začínající s dobrovolníky. 4.3.7 Smlouvy Co se týká uzavírání smluv s dobrovolníky, jsou možné dvě varianty – smlouva písemná i smlouva ústní. „Vždy budou existovat dobrovolníci, kteří bez jakékoli smlouvy, pouze na základě ústního příslibu, budou poctivě a pravidelně pomáhat.“ (Tošner, Sozanská 2006) Rozhodnutí a uvážení, zda je písemná smlouva nutná, je na každé organizaci. Posuzuje se charakter dobrovolnického programu, jeho náročnost, rozsah – kolik dobrovolníků

program

obsáhne,

nutnost

dokumentace,

ne/vyžadované

pojištění

dobrovolníků. Písemné smluvní zajištění v případech náročnější činnosti, například práce s lidmi v sociálních a zdravotních službách, je vhodné uzavřít a v případě státem akreditovaného dobrovolnického programu je zákonem vyžadováno. Tošner a Sozanská (2006) v této souvislosti upozorňují, že pokud si organizace vede databázi dobrovolníků s jejich osobními údaji a tato databáze neslouží pouze pro vnitřní potřeby organizace, je zde zákonná povinnost databázi zaregistrovat podle zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Pokud je s dobrovolníky uzavírána smlouva v rámci akreditovaného programu, řídí se organizace zákonem 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě (viz kapitola 2.1). Neakreditované dobrovolnictví se dle Hroncové (2010) řídí novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. a organizace s dobrovolníky uzavírá tzv. příkazní smlouvu, ve které se dobrovolník zavazuje pro příkazce (organizaci) vykonat dobrovolnickou činnost, povaha činnosti je ve smlouvě uvedena, dále jsou ve smlouvě upraveny práva a povinnosti dobrovolníka (tzv. kodex dobrovolníka), doba a místo výkonu činnosti, způsob ukončení 23

a doba trvání smlouvy, společná ustanovení, ve kterých se vyjasní odpovědnosti obou stran a závěrečná ustanovení. Ve smlouvě také musí být řečeno, že dobrovolník nemá nárok na odměnu, pouze na uhrazení nákladů souvisejících s jeho činností. Dle Tošnera a Sozanské (2006) vždy zvažujeme, které články a ustanovení do dobrovolnické smlouvy dát. Jde o to, aby její obsah i rozsah byl přiměřený rozsahu a obsahu dobrovolné činnosti, aby složitost smlouvy dobrovolníka neodrazovala. V případě dlouhodobých programů doporučují využít pro uzavření smlouvy tzv. zkušební dobu, kdy se podepíše kontrakt na jeden až tři měsíce a po uplynutí této doby je spolupráce prodloužena nebo ukončena. Organizace, která kontrakty s dobrovolníky neuzavře, se tak nachází dle Hroncové (2010) mimo režim zákona. Vystavuje se tak riziku vzniku možných problémů, dobrovolník v organizaci funguje, v očích zákona tzv. „na černo“. 4.3.8 Pojištění dobrovolníků Stejně jako pro smluvní zajištění dobrovolnické činnosti, tak i pro pojistné smlouvy v režimu akreditovaného dobrovolnictví platí, že se řídí podle zákona 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě (viz kapitola 2.1). V případě dobrovolnictví bez akreditace Tošner a Sozanská (2006) doporučují zajistit dobrovolníkům pojištění odpovědnosti za škodu a úrazové pojištění, opět rozhodnutí pojistit dobrovolníky závisí na každé organizaci zvlášť a charakteru činnosti. Úrazové pojištění je vhodné při výkonu rizikovějších aktivit, v nemocnicích, při pomoci při přírodních katastrofách. Pojištění odpovědnosti za škody je žádoucí ve valné většině dobrovolnických aktivit (Tošner, Sozanská 2006). Úrazové pojištění kryje následky úrazů a akutních onemocnění vzniklých při výkonu nebo v přímé souvislosti s dobrovolnickou činností, je možné z něj hradit například náklady na následné léčení. Organizace si zjistí, zda dobrovolník již nemá úrazové pojištění jako občan. Pojištění odpovědnosti za škody je dvojí. Lze pojistit odpovědnost za škody způsobené dobrovolníkem při výkonu jeho činnosti způsobené organizaci nebo osobám, které byly přímo účastny dobrovolnické činnosti, nebo pojištění odpovědnosti za škody způsobené dobrovolníkovi v rámci výkonu jeho činnosti. Pojistnou smlouvu je možné uzavřít na různá časová období a různé pojistné částky. Tošner (2014, hest.cz) na webu centra HESTIA zmiňuje, že není snadné najít pojišťovnu, která je ochotná pojistit dobrovolnické aktivity, 24

proto je možné se obrátit na toto dobrovolnické centrum a nechat si jím pojištění zprostředkovat, například u Hasičské vzájemné pojišťovny, a.s. 4. 4 Oblasti dobrovolnictví Neziskové organizace, které se ve větší či menší míře snaží o profesionální řízení dobrovolníků, existují v široké škále oblastí lidské společnosti. Tošner a Sozanská (2006, str. 41 – 43) uvádějí nejfrekventovanější oblasti, které dobrovolnictví využívají. • Ochrana životního prostředí „Ochránci životního prostředí patří k nejlépe organizovaným organizacím s celostátní působností a propojením na mezinárodní sítě. Zapojují se do řešení problémů také jako politický subjekt, například v problematice jaderných elektráren, vedení dálnic krajinou atd. Problémy, které řeší, přesahují rámec České republiky.“ (Tošner a Sozanská, 2006) V této oblasti působí organizace, jako je Hnutí DUHA, Greenpeace, Český svaz ochránců přírody atd. • Humanitární oblast a ochrana lidských práv Rozvoj dobrovolnictví v této oblasti přišel až po otevření hranic v roce 1989, čeští dobrovolníci pomáhají při záplavách nebo v zahraničí, v oblastech zasažených válkou nebo jinými konflikty, kde jsou nejvíce postiženi civilní obyvatelé. Z českých organizací věnujících se činnosti v této oblasti to jsou to například ADRA, Člověk v tísni, Český červený kříž. • Sociální a zdravotní oblast Dobrovolníci jsou nejvíce zastoupeni a potřební právě v sociálních a zdravotnických službách. Tyto služby za minulého režimu plně zajišťoval stát, po revoluci přešla část do nestátního neziskového sektoru, proto je zde v současnosti dobrovolnická pomoc nezbytná. „Je to oblast, kde využití dobrovolníků vyžaduje profesionální přístup, protože dobrovolníci zde vstupují do institucí, jež fungují jako uzavřené systémy, ve kterých může dobrovolník zdánlivě působit jako cizorodý prvek. V těchto zařízeních je třeba nejen připravit dobrovolníky na jejich činnost, ale především je třeba připravit

organizaci

na

přijetí

dobrovolníků, 25

včetně

vyškolení

vlastních

koordinátorů.“ Z nejznámějších organizací to jsou Nadace Olgy Havlové, Česká katolická charita, Společnost DUHA. • Sport a vzdělání Dobrovolnictví ve vzdělávacím procesu a ve sportu v České republice působí v rámci volnočasových zájmových kroužků, spolků a oddílů. Zde se jedná výhradně o tzv. dobrovolnictví vzájemně prospěšné. „Veřejně prospěšné dobrovolnictví ve školství kromě prvních vlaštovek, jako je projekt Nadace ROS, realizovaný AGNES a HESTIA v několika českých městech a zaměřený na dobrovolnictví dětí a mládeže propojené s životem škol, na svůj rozvoj ještě čeká.“ (Tošner a Sozanská, 2006) Ze všech vyčtených oblastí právě kultura stále ještě málo využívá potenciálu dobrovolníků, situace se ale začíná rok od roku zlepšovat (Müllerová, 2011). Dobrovolnictví v kulturní oblasti se věnuje zbytek teoretické části a následná praktická část.

5 Dobrovolnictví v kultuře Dobrovolnictví (v tomto případě vzájemně prospěšné) v kulturní oblasti začíná u ochotnických, zájmových spolků, které se na našem území těšily velké oblibě za první republiky. Veřejně prospěšné dobrovolnictví se začalo v tomto sektoru spontánně rozvíjet s obnovou demokracie, po roce 1989. Reagovalo na potřeby nestátního neziskového sektoru a fungovalo v neformální podobě. Zájem institucionalizovat a více formalizovat dobrovolnictví v kultuře, stejně jako se to dělo v jiných oblastech, přišel až s rokem 2010, respektive 2011 – s Evropským rokem dobrovolnictví. V roce 2011 například Institut umění – Divadelní ústav vydal publikaci Dobrovolníci pro kulturu, dobrovolnická činnost v neziskových organizacích, Česká kancelář programu Culture pořádala několik seminářů o dobrovolnictví v kultuře. Ministerstvo kultury vydalo v roce 2010 Metodické doporučení pro dobrovolníky v kultuře a umění. Tento obsáhlý dokument v podstatě obsahuje definici

26

základních pojmů v dobrovolnické problematice, management dobrovolnictví a legislativu. Z toho plyne, že obecná metodika práce s dobrovolníky je přenositelná i do kulturní oblasti. 5.1 Profesionálně řízené dobrovolnictví v kulturních organizacích O propagaci a zavedení profesionálně řízeného dobrovolnictví v kulturní oblasti se velkou měrou zasloužila dobrovolnická centra, v tomto není kultura a umění odlišné od ostatních společenských oblastí, konkrétně Dobrovolnické centrum Ústí nad Labem, které bylo jako první u nás akreditováno v oblasti kultury. Získalo akreditaci jako vysílající organizace dobrovolníků do muzeí, galerií a knihoven (zdroj: dcul.cz). Müllerová (2011) uvádí, že z hlediska smluvního a organizačního zajištění dobrovolnictví v kultuře mají neziskové organizace v praxi tři možnosti. Spolupracovat s dobrovolníky tzv. „na černo“, neoficiálně, bez smluvního zajištění, nebo uzavřít s dobrovolníkem příkazní smlouvu a řídit dobrovolnický program na vlastní pěst, bez státní a jiné podpory. Třetí, nejvýhodnější způsob je spolupráce s akreditovaným dobrovolnickým centrem. V tomto třetím případě se dobrovolnické centrum řídí podle zákona 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. Smlouvu s dobrovolníkem uzavírá vysílající organizace, tedy dobrovolnické centrum, to se také může postarat o administrativu, metodologii či případné školení koordinátora.

5.2 Dobrovolnictví v jednotlivých kulturních odvětvích Dobrovolníci působí v kultuře v několika oborech, každá má svá specifika, co se týká dobrovolnických aktivit. Metodické doporučení pro dobrovolníky v kultuře definuje 4 hlavní obory: památková péče – kulturní dědictví, veřejné knihovny, muzea a galerie (spadají do jedné skupiny), scénické umění. 5.2.1 Péče o kulturní bohatství Tato oblast je nejvytíženější, co se týká dobrovolnických aktivit, má nejdelší tradici. Dobrovolníci se vždy starali o zachování kulturního dědictví. Pod tímto pojmem Gregorioniová (2010) vidí hmotné i nehmotné dědictví. Do hmotného řadí movité i nemovité památky, patří sem lidová, církevní i technická architektura, umělecké, historické předměty, obrazy, umělecké sbírky a další artefakty. Pod nehmotné dědictví 27

spadají zvyky, tradice, ústně předávaná literatura. V České republice se nevládní péči o kulturní bohatství začalo jako první věnovat (stále aktivní) hnutí Brontosaurus, založené roku 1974. Hnutí pravidelně pořádá víkendové workshopy a vícedenní workcapmy, se zapojením rodin a dětí. Specifikem dobrovolnické činnosti v této oblasti je nutnost odborného dohledu na celý průběh práce od lektorů, památkářů, aby nezkušeným zásahem nedošlo spíše k větší škodě než užitku (Müllerová, 2011). 5.2.2 Veřejné knihovny V knihovnických službách v menších a středně velkých městech je více rozšířeno spíše komunitní dobrovolnictví. Veřejně prospěšné dobrovolnictví se v knihovnictví uplatňuje ve větších městech. Z pohledu organizační stránky mají dobrovolníci s knihovnou uzavřenou příkazní smlouvu. Jako příklady z praxe lze uvést Severočeskou vědeckou knihovnu v Ústí nad Labem (dobrovolnický program zajištěn Dobrovolnickým centrem Ústí nad Labem), Městskou knihovnu Louny, Knihovnu Kroměřížska, která dlouhodobě zapojuje nezaměstnané absolventy středních škol, nebo program Senioři vítáni, který byl jedním z prvních dobrovolnických programů v knihovnách v České republice (zdroj: dcul.cz). 5.2.3 Muzea a galerie Po ochraně kulturního dědictví je muzejní a galerijní oblast také velmi hojně využívána dobrovolníky, většinou však neoficiálně. Co je pro tyto instituce nové a na co si zatím těžko zvykají, jsou strukturální zásahy do již velmi systematizované a často rigidně organizované instituce, které profesionálně řízené dobrovolnictví vyžaduje. Podle publikace Dobrovolníci pro kulturu bylo zjištěno, „že 63 % muzejních institucí má již s dobrovolníky nějakou zkušenost a že 97 % muzeí má zájem o činnost dobrovolníků“ (Müllerová, 2011). Tato procenta jsou výsledkem dotazníkového šetření, které bylo provedeno v rámci projektu Posílení vnímání sféry ochrany movitého kulturního dědictví jako součásti neziskového sektoru v České republice (pracovní název Muzea a dobrovolníci) realizovaného třemi subjekty – Asociací muzeí a galerií ČR, Českým výborem ICOM a Národním dobrovolnickým centrem HESTIA mezi lety 2004 a 2006. Na základě 28

zmíněného dotazníkového šetření byly stanoveny čtyři kroky, které zavedení fungujícího oficiálního dobrovolnictví v muzeích a galeriích potřebuje: • Sestavení metodologie práce s dobrovolníky zaměřené na „sbírkotvornou instituci“ a poskytnutí této brožurky institucím zdarma • Vzdělávací programy v oblasti managementu dobrovolnictví pro tyto instituce • Pravidelná informovanost o možnostech dobrovolnictví v muzeích a galeriích na internetu • Spuštění pilotních projektů pro spolupráci muzeí a dobrovolníků, které budou sloužit jako případové studie (Müllerová, 2011) Již tehdy projekt poukázal na základní problémy, které však v oblasti práce s dobrovolníky v kultuře přetrvávají dosud – terminologickou neujasněnost pojmů a neexistenci systémových řešení uvnitř institucí z řady hledisek (management, odbornost muzea, specifické dovednosti koordinátora aj.) (Müllerová, 2011). Oficiální dobrovolnický program zavedlo například Muzeum města Ústí nad Labem, Moravské zemské muzeum, Moravská galerie v Brně, Centrum současného umění DOX. 5.2.4 Scénické umění Ve srovnání s muzejní a galerijní oblastí využívá scénická oblast – divadlo, tanec a hudba dobrovolnictví mnohem méně. Přitom díky značné podfinancovanosti této sféry umění by zapojení dobrovolníků bylo jednou z možností, jak tento problém řešit. Pokud jsou ve scénické oblasti dobrovolníci využíváni, pak se jedná o dobrovolnictví většinou neformální v menších uměleckých souborech a divadlech, jako je například Divadlo letí nebo Orchestr Berg. Nejčastěji dobrovolníci v divadlech vykonávají administrativní a propagační činnost. Přitom jedním z důvodů, proč chtějí dobrovolníci působit právě ve scénické oblasti, je možnost dostat se do zákulisí a být účasten vzniku divadelních a tanečních představení. Nejčastější důvody proti dobrovolnictví, které divadla uvádí: neznalost divadelního provozu ze strany nově příchozího, s tím související nedostatek času stálých zaměstnanců a strach z nespolehlivosti potenciálních dobrovolníků (Müllerová, 2011). Pro srovnání dále Müllerová (2011) vyzdvihuje dva příklady z anglosaské praxe. 29

Profesionální divadlo Castillo z New Yorku, ve kterém má pouze devět členů uzavřenou pracovní smlouvu, zbytek činností zajišťují dobrovolníci, přitom někteří z nich v divadle zastávají kompetentní vedoucí pozice. V profesionálním divadle Arcola z Londýna je počet aktivních dobrovolníků každoročně kolem dvou set. Tento fakt lze vysvětlit dlouholetou tradicí dobrovolnictví v anglosaské společnosti. Müllerová (2011) zmiňuje paradox hojného počtu ochotnických, amatérských souborů, které v České republice působí, ve srovnání se špatnou situací dobrovolnictví ve velkých divadelních institucích v České republice. Výjimku a prvního z českých odvážlivců je nutné jmenovat: Národní divadlo Brno v roce 2010 přišlo s velkým projektem, kdy do představení Oldřich a Božena v režii Pavola Juráše zapojilo kolem sta dobrovolníků, kteří figurovali jako kompars během představení. V tomto případě je však již sporné, zda motivem k dobrovolnictví nebyla spíše realizace vlastních cílů než potřeba prospěšnosti a užitečnosti svému okolí. Jedná se tedy o hraniční případ mezi vzájemně prospěšným a veřejně prospěšným dobrovolnictvím. Statistika využití dobrovolníků v kamenných divadlech, stagionech nebo tanečních a divadelních souborech není k dispozici, nedisponuje jí ani Ministerstvo kultury ani Institut umění – Divadelní ústav.

30

B) Praktická část Výzkumná otázka práce byla, zda zná divadelní prostředí možnosti dobrovolnictví, pokud ano, jak je využívá a jakým způsobem by mohly být v divadle aplikovány poznatky z praxe. Pro tento účel jsou v praktické části popsány dvě případové studie zavedeného dobrovolnického programu v kulturní neziskové organizaci. Jako vzor veřejně prospěšného dobrovolnictví v kulturní oblasti byla vybrána Moravské galerie a Institut umění – Divadelním ústav. Dále jsou v praktické části prezentovány výsledky výzkumu fungování dobrovolnictví v divadlech působících ve městě Brně. Na závěr je uveden návrh, jak by se mohla divadelní oblast v rámci dobrovolnických aktivit inspirovat a využít zkušenosti z těchto dvou úspěšně fungujících programů.

1. Případová studie Uvedené informace byly získány z webových stránek obou institucí a na základě osobní schůzky s koordinátorkou Dobrovolnického programu v Moravské galerii v Brně a na základě telefonického rozhovoru a e-mailové komunikace s koordinátorkou dobrovolnického programu v Institutu umění – Divadelním ústavu.

1.1 Případová studie – Moravská galerie Moravská galerie zavedla formální dobrovolnický program na podzim 2010. V předešlých letech dobrovolníky galerie využívala, ale jejich působení v instituci nebylo systematicky řízené a oficiálně zavedené. S nápadem formálního programu přišel (dnes již bývalý) zaměstnanec, inspirován zkušeností v zahraniční kulturní organizaci. Zavedení dobrovolnického programu se stalo jedním z cílů galerie jako celku, také díky klíčové podpoře tohoto nápadu ze strany vedení. Samotná příprava programu trvala celkem pět měsíců. Dobrovolnický program je v Moravské galerii veden jako projekt, tedy i celý jeho proces se řídí podle zásad projektového řízení, to znamená, že na začátku bylo stanoveno poslání, cíle projektu, způsoby dosažení cílů. „Tímto způsobem mohlo dojít v relativně krátkém čase k internímu vytvoření strukturované nabídky pracovních příležitostí pro 31

dobrovolníky, ustanovení role koordinátora a definování náplně jeho práce a vytvoření oficiálních dokumentů dobrovolnického programu.“ (Müllerová, 2011) Moravská galerie přiznává, že i přes tak svědomité pojetí přípravy a organizace programu museli jeho zastánci na začátku také čelit velké nedůvěře ze strany části zaměstnanců. Někteří trochu nadneseně vyjádřili své obavy „z nekoordinovaného vpádu masy lidí, která rozmetá odborná pracoviště galerie, zničí vzácné exponáty a způsobí propuštění poloviny zaměstnanců“ (Müllerová, 2011). Galerie také vypracovala podmínky fungování programu, způsoby, jakým bude dobrovolníky motivovat a odměňovat. Program byl propagován na webových stránkách galerie, kde má vytvořenou samostatnou stránku a byly rozneseny informační letáky. Způsob zapojení do programu probíhá tak, že uchazeč vyplní přihlášku umístěnou na webu galerie, kterou odešla na kontaktní e-mailovou adresu koordinátorky, uchazeč je pozván na pohovor, a pokud se obě strany domluví na spolupráci, je podepsána příkazní smlouva. Přijímací proces je završen obdržením průkazu dobrovolníka. Dobrovolník je přidělen, po vzájemné domluvě všech tří stran, na zvolené oddělení k jednomu pracovníkovi.

Koordinátor již

provádí

pouze supervizi,

ta spočívá

v pravidelných schůzkách koordinátorky a všech zaměstnanců, kteří s dobrovolníky spolupracují – mají je oficiálně „na starosti“. Každoročně jsou dobrovolníci pozváni na vánoční večírek, kde je jim před celou organizací oficiálně poděkováno. Mají také volné vstupy na všechny výstavy. Při opuštění programu každý dobrovolník vyplní evaluační dotazník. Podle slov koordinátorky Pavly Obrovské zastává tuto pozici již od samého začátku, „nápor“ lidí byl pro galerii nečekaně velký, program funguje již čtvrtým rokem a zájem uchazečů je pořád stejný, ne-li větší než na začátku. Počáteční obavy zaměstnanců se podařilo odstranit nabídkou zapojení se již do počátečních příprav, měli možnost sami navrhnout možnosti zapojení nováčků. Tato participace nebyla povinná a jsou některá oddělení, která s dobrovolníky vůbec nepracují. Nefrekventovanější je naopak oddělení vnějších vztahů, dále registr sbírek, archiv, knihovna, restaurátorské dílny a kurátorské oddělení. Vedení se řídilo interním heslem „s dobrovolníky dobrovolně“. To vystihuje další podstatný klíč úspěchu dlouhodobého formálního programu, podmínka dobrovolnosti na obou stranách – dobrovolníka i zaměstnance/organizace. Nejčastěji uváděná motivace 32

k zapojení se do programu ze strany dobrovolníků bylo „ nahlédnutí do reálného provozu galerie, získání zkušeností a trávení volného času“. Někteří uchazeči přicházeli už s přesnými požadavky na konkrétní činnost, např. „chtěla bych pracovat ve sbírce s užitým uměním, protože...“. Dobrovolníci přichází z řad studentů, seniorů a v menší míře i nezaměstnaných. V číslech se jedná o desítky dobrovolníků na cca dvě stovky zaměstnanců a pouze ¼ všech dobrovolníků má trvalé bydliště ve městě Brně. Je důležité říci, dobrovolnický program v galerii není akreditovaný. Plánovaní, řízení i financování projektu galerie nastavila vlastními silami a prostřednictvím konzultací s nestátními dobrovolnickými centry. Problém, se kterým se koordinátorka nejvíce potýká, je nedostatek času, jelikož vykonává tuto pozici nad rámec svých hlavních pracovních činností, nemůže se dostatečně věnovat dalšímu rozvoji programu. Moravská galerie je zároveň organizace zřízená Ministerstvem kultury a tudíž je vyloučena z dalších grantových řízení, nevztahuje se na tuto instituci ani možnost akreditovaného programu. Jedním z možných řešení je, aby o grant zažádala Společnost přátel Moravské galerie, ale tento návrh řešení je zatím čistě teoretický. Druhá možnost je obsazení pozice koordinátora zkušeným a motivovaným dobrovolníkem, který by měl zájem o další „kariérní“ postup v Moravské galerii. 1.2 Případová studie – Institut umění – Divadelní ústav Další institucí, která spustila svůj dobrovolnický program je Institut umění – Divadelní ústav. Dobrovolnický program funguje v Institutu umění – Divadelním ústavu (IDU) od roku 2011. Od toho roku do současnosti spolupracují na základě příkazní smlouvy o dobrovolnické činnosti s více než 40 dobrovolníky. Program má na starosti koordinátor, ten zabezpečuje administrativní práce – shromažďování dat, volných pozic, přípravu smluv, interní komunikaci s vedoucími oddělení, předání motivačních balíčků. Zájemci o dobrovolnickou práci vyplní a zašlou na e-mail dotazník/formulář dobrovolníka, kde je několik základních informací (osobní, kontaktní, dále specifikující typ práce, oddělení, činnost, časové vymezení spolupráce – dlouhodobá/krátkodobá spolupráce, periodicita – které hodiny, dny by mohli pracovat a další) Po zapsání do evidence dotazník koordinátor přeposílá vedoucím jednotlivých oddělení (dle zaslaného dotazníku). Po vzájemné domluvě se připraví smlouva, kde se specifikuje typ činnosti a čas práce a kde je 33

také uveden konkrétní supervizor dobrovolníka. Dále je uzavřeno s dobrovolníkem pojištění, které se uzavírá přes společnost HESTIA, o.s. Jedná se o úrazové zdravotní pojištění. V Institutu pracují dobrovolníci nejvíce na Oddělení sbírek a archivu, Oddělení Pražského

quadriennale

(organizační,

produkční

a

administrativní

výpomoc

na

jednorázových akcích – vernisáže výstav, sympozia, nebo hlavní program Pražského quadriennale), také na Oddělení mezinárodní spolupráce, Institutu umění a v Kanceláři Culture (organizační, produkční práce), v Informačně dokumentačním oddělení (digitalizace kartoték), v knihovně a kabinetu pro studium českého divadla. Momentálně je uzavřena dlouhodobá smlouva s 5 dobrovolníky do konce roku 2014. Přínosy koordinátor vidí v tom, že například několik dobrovolníku přešlo do placených pozic, dobrovolníci někdy prokazují větší pracovní nasazení než zaměstnanci, dále dávají příležitosti zejména ženám na mateřské dovolené, seniorům. Problémy shledává v občasné nespolehlivosti a nedochvilnosti. Poslední dva roky se hlásí více dobrovolníků, než může organizace využít. Co se týče motivace – Institut umění nabízí dobrovolníkům několik výhod: dárkový balíček, vstupy zdarma na výstavy či na jiné akce pořádané institutem (dobrovolník se prokáže ID kartičkou dobrovolníka, kterou obdrží po uzavření smlouvy), slevy na publikace vydané Institutem umění. Je nutné říci, že celý program je financován jen z provozních nákladů institutu. Stejně jako v případě Moravské galerie je Institut umění – Divadelní ústav příspěvková organizace Ministerstva kultury.

2. Výzkum v oblasti dobrovolnictví v divadlech ve městě Brně Hlavní výzkumná otázka byla, zda brněnská divadla mají nějakou zkušenost s dobrovolnictvím. Kvalitativní výzkum proběhl formou osobních setkání nebo telefonických rozhovorů s kompetentními zaměstnanci a osobami, které pracují v profesionálních divadlech ve městě Brně.

34

V rámci brněnských divadel byly osloveny: a) příspěvkové organizace města Brna: • Národní divadlo Brno, • Centrum experimentálního divadla (pod které spadá Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo a Divadlo U stolu), • Městské divadlo Brno, • Divadlo Radost, • Divadlo Polárka (které je součástí Kulturního a vzdělávacího střediska „U Tří kohoutů“ zřizované městskou částí Brno-střed); b) divadelní spolky (podle zákona č. 40/1964 sb., občanský zákoník – starého občanského zákoníku s právní formou občanské sdružení) • Buranteatr, • Divadlo Feste; c) stagionové divadlo • Divadlo Bolka Polívky, s.r.o. (Přesto, že Divadlo Bolka Polívky podle své právní formy nespadá do neziskového sektoru, z důvodů většího počtu zkoumaných vzorků je také zahrnuto do celkových výsledků.) Divadlům byly pokládány následující otázky: • Máte nebo měli jste nějakou zkušenost s dobrovolníky? ◦ Pokud ne, dokážete si představit dobrovolnický program ve své organizaci? • Pokud ano: ◦ Kolik jich bylo za jaké časové období? ◦ Přicházejí sami nebo iniciativa je z vaší strany? Pořádáte nábor dobrovolníků? ◦ Jakou práci vykonávali? ◦ Co od dobrovolnictví očekáváte? ◦ Měli nějakou osobu – koordinátora, který je měl na starosti? ◦ Uzavřeli jste s nimi smlouvu nebo pojištění?

35

◦ Jak hodnotíte spolupráci? Plánujete v zapojení dobrovolníků do organizace pokračovat?

Vzhledem k faktu, že některá z dotázaných divadel nechtěla zveřejnit poskytnuté informace, jsou závěry zobecněny. Výsledky výzkumu ukazují, že v brněnských divadlech lze využití dobrovolníků rozdělit na dvě základní skupiny. Do první skupiny patří divadla s právní formou příspěvkové organizace, která dobrovolnické aktivity nevyužívají a ani o této věci neuvažují, jelikož to považují za příliš riskantní a bojí se případných zbytečných problému, které by mohly vzniknout příchodem nových elementů bez smluvního zajištění. Argumentovali také tím, že pro ně, jako příspěvkové organizace, podle jejich slov „žádní dobrovolníci uvnitř instituce nepřipadají v úvahu“. Druhá většinová skupina divadel uvedla, že zkušenosti s dobrovolnictvím mají. Avšak dobrovolnictví v žádném z dotazovaných divadel nebylo nijak oficiálně organizované, systematizované, ve všech případech se jednalo neformální typ dobrovolnictví bez účasti koordinátora dobrovolníků. Stejně tak žádný z respondentů neuzavírá s dobrovolníky smlouvu ani nezajišťuje pojištění odpovědnosti, pojištění úrazové ani si o nich nevede evidenci. Co se týká samotných dobrovolníků, tak ve valné většině případů se jednalo o jednoho až tři vysokoškolské studenty uměleckých škol nebo divadelních oborů, popřípadě středoškolských studentů, kteří se plánují na podobné vysoké školy po maturitě hlásit. Tito jedinci přicházejí s nabídkou dobrovolnické pomoci do divadel z vlastní iniciativy, někteří z divadel odcházeli zároveň s absolutoriem studia, jiní po úspěšné dobrovolnické zkušenosti v divadlech zůstávali a přecházeli do stavu zaměstnance, pokud to dovolila kapacita divadla. Jen málo z nich vydrželo v divadle vykonávat dobrovolnickou činnost více než rok (přesný počet nelze stanovit). Dobrovolnictví zde vykonávají jako praxi při studiu, která se jim bude hodit do budoucího profesního života. Všechna divadla z této druhé skupiny shodně odpověděla, že se většímu zapojení, podle jejich slovy „schopných a spolehlivých“, dobrovolníků nebrání, některé respondenty v průběhu dotazování začaly napadat případné možné aktivity, které by mohly potenciální dobrovolníci zastat navíc ke stálým 36

zaměstnancům (například větší pomoc s administrativou managementu divadla, pomoc technikům a kulisákům apod.). Pouze jedno z dotázaných divadel odpovědělo, že do budoucna plánují po vzoru Moravské galerie hlubší propojení dobrovolnictví s divadelním provozem, rozšíření využití dobrovolníků s profesionálnější organizací jejich aktivit, ale konkrétní kroky a koncept nejsou zatím zcela naplánovány. Dobrovolníci v divadlech nejčastěji fungovali v administrativě a propagaci.

3. Návrh většího využití teoretických metod a praktických zkušeností dobrovolnictví v divadelní oblasti Z výzkumu vyplývá, že pokud se má dobrovolnictví v divadelní oblasti rozvíjet, je nutná formální organizace a koncepční plán. V případě menších divadel (jeden soubor v jedné budově) není potřeba příliš formalizovaný dobrovolnický program, bylo by vhodné například ve spolupráci s některým dobrovolnickým centrem uzavřít alespoň smlouvu o dobrovolnické činnosti a podle druhu vykonávané práce pojištění odpovědnosti za škody a úrazové pojištění. Dobrovolníci mohou během náročnější práce způsobit úraz sobě nebo škodu organizaci či škodu třetí osobě. I přesto, že dobrovolník v organizaci oficiálně není veden jako pracovník nebo neplacený pracovník, podle občanského zákoníku 89/2012 Sb. za škody, které způsobí dobrovolník na třetí osobě nebo majetku třetí osoby, nese odpovědnost daná organizace, která ovšem může náhrady za tyto škody na dobrovolníkovi vymáhat. V této věci je nutné vysvětlit možná rizika práce bez smlouvy a pojištění samotným dobrovolníkům, jelikož z výzkumu také vyplynulo, že některým vyhovuje na dobrovolnické práci absence písemně podložených závazků. Divadlům by pomohlo, zejména finančně, kdyby se sama aktivně zapojila do náboru dobrovolných pracovníků do jejich řad, ze zkušenosti muzeí a galerií vyplývá, že stačí vyvěsit nabídku s kontaktem kompetentní osoby na webové stránky a zájemci se pak většinou ozvou sami. Metodicky připravený dobrovolnický program je vhodný ve větších organizacích, které spravují více budov a působí v nich více uměleckých souborů. V tomto případě se 37

dají aplikovat postupy a poznatky ze zkušeností Moravské galerie a Institutu umění – Divadelního ústavu, jako je důkladná příprava programu, do které se mohou zapojit všichni zaměstnanci, stálá supervize ze strany koordinátora, také poskytnutí takových podmínek práce a začlenění dobrovolníků, aby se v organizaci mohli cítit jako její plnohodnotná součást. Ve spolupráci s některým z dobrovolnických center je možné přizpůsobit metodiku profesionálně řízeného dobrovolnictví konkrétnímu divadelnímu provozu. Stejně jako v jiných institucích i ve větších divadlech platí, že při zavádění dobrovolnického programu je klíčová podpora vedení divadla a motivovaný koordinátor. V začátcích divadla také musejí počítat s počáteční velkou časovou i finanční investicí do programu. Ve věci financování programu je také dobré kontaktovat dobrovolnická centra a poradit se s nimi o dostupných možnostech, jelikož tato akreditovaná centra mají na rozdíl od divadel možnost státní podpory dobrovolnictví.

38

Závěr Nedá se říci, že veřejné mínění a vztah české společnosti k fenoménu dobrovolnictví je vyloženě negativní, převládá zde spíše lhostejnost a přirozeně zakořeněná nedůvěřivost lidí k veřejným dobrovolnickým aktivitám, ovlivněná pokřivením tohoto fenoménu minulými totalitními režimy. Přesto se dobrovolnictví v současné době postupně revitalizuje upevňováním dobrovolnických programů v neziskovém sektoru, záslužnou činností dobrovolnických center a zahraniční zkušeností pracovníků neziskového sektoru. Tento celkový stav dobrovolnictví u nás se odráží i v kulturní sféře, potažmo v divadelní oblasti. Počáteční předpoklad výzkumné otázky bakalářské práce, že česká divadla neznají a tudíž nevyužívají všechny možnosti dobrovolnických aktivit, se na vzorku profesionálních divadel v Brně ukázal jako pravdivý. Zejména v divadlech je dobrovolnictví ve srovnání s muzei, galeriemi a péčí o ochranu kulturních památek teprve v začátcích. Dobrovolnictví v divadlech nemá systematické, dlouhodobé a plánované ukotvení. Ukázalo se, že tomu tak není z důvodu nezájmu profesionálního divadelnictví o veřejně prospěšné dobrovolnictví, ale spíše v neznalosti všech výhod, přínosů a budoucích

možností

práce

s

dobrovolníky.

Ve

změně

a

posunu

dopředu

v dobrovolnických aktivitách v divadle by mohla být více nápomocnou větší osvěta dobrovolnických center zamířená právě na tento obor. Výsledky bakalářské práce také ukázaly, že k pozitivní změně je nezbytná rozsáhlejší novelizace zákona o dobrovolnické službě. Nebo spíše rozšíření tohoto zákona o další typy dobrovolnických aktivit a větší rozsah oblastí jejich uplatnění. Stávající legislativa sice výrazně napomohla zkvalitnění dobrovolnických služeb v sociální a zdravotnické oblasti poskytnutím státní akreditace a pro některé neziskové organizace možnosti dosažení na další zdroj k financování svých aktivit. Zároveň, díky svému velmi úzkému vymezí pojmů dobrovolník a dobrovolnictví, přispěla k už tak velkém zmatku v chápání toho, co ještě je a co už není dobrovolnictví. Závěrem lze říci, že metodika práce s dobrovolníky je univerzální, tudíž přenositelná do kulturního, tedy i divadelního prostředí. 39

Bibliografický seznam Seznam citovaní literatury

BRZOBOHATA, Zuzana. Historie a současnost dobrovolnictví v České republice. In: Brzobohata.cz [online]. 2011 [cit. 2014-08-13]. Dostupné z: http://www.brzobohata.cz/fileadmin/user_upload/ERD/historie_a_soucasnost_dobrovolnict vi_v_cr.pdf FRIČ, Pavol a Tereza POSPÍŠILOVÁ. Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století [online]. Praha: Hestia, 2010, 263 s. [cit. 2014-08-12]. ISBN 978809-0369-689. GJURIČOVÁ, Jitka. DOBROVOLNICTVÍ NENÍ AMATÉRISMUS vývoj legislativní úpravy dobrovolnictví v zahraničí a v ČR. In: Mkcr.cz [online] 2008. [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/dobrovolnicka-sluzba500539.aspx?q=Y2hudW09NA%3d%3d KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 7. vyd., V SPN vyd. 2., rozš. a dopl. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 2002, 829 s. ISBN 80-723-5272-5. M LLEROVÁ, Magdalena a Kateřina DOLEŽALOVÁ. Dobrovolníci pro kulturu dobrovolnická činnost v kulturních or anizacích. 1. vyd. Praha: Česká kancelář programu Culture nákladem Institutu umění-Divadelního ústavu, 2011, 128 p. ISBN 80-700-8268-2. TOŠNER, Jiří. Oblasti dobrovolnictví. Dobrovolnik.cz [online]. 2014 [cit. 2014-30-08]. Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/druhy-dobrovolnictvi/ TOŠNER, Jiří. Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace. In: Hest.cz [online]. 2003 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.hest.cz/cs-CZ/dokumenty-ke-stazeni 40

TOŠNER, Jiří a Olga SOZANSKÁ. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v or anizacích. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, 149 s. ISBN 80-736-7178-6. Všeobecná deklarace o dobrovolnictví. Dobrovolnik.cz [online]. 2014 [cit. 2014-30-08]. Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/vseobecna-deklarace-odobrovolnictvi/ Ministerstvo kultury České republiky [online]. 2010 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/ Dobrovolnik [online]. 2014 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/ Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2014 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/ HESTIA [online]. 2014 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.hest.cz/cs-CZ/ Moravská alerie v Brně [online]. 2010 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.moravska-galerie.cz Institut umění - Divadelní ústav [online]. 2014 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.divadelni-ustav.cz/cs/clanky/kategorie/institut-umeni-2

41

Seznam použité literatury a dalších zdrojů DRUCKER, Peter Ferdinand. Řízení neziskových or anizací praxe a principy. 1. vyd. Praha: Management Press, 1994, 184 s. ISBN 80-856-0338-1. HRONCOVÁ, Marcela. Moderní nezisková or anizace základy jejího řízení, metodika a praktické rady v kostce. Praha: Ateliér vzdělávání, 2010, 55, [7] s., [24] l. obr. příl. ISBN 978-80-904519-0-2. NĚMEC, Jan. Právní úprava dobrovolnictví ve vybraných zemích Evropské unie. In: Psp.cz [online]. 2007 [cit. 2014-08-23]. Dostupné z: www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=20951 POSPÍŠILOVÁ, Tereza. Dobrovolnictví v České republice před rokem 1989, diskurzy, definice, aktualizace. Praha, 2011. Výzkum. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, Praha. Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/dobrovolnicka-sluzba500539.aspx?q=Y2hudW09NA%3d%3d v účinném znění ke dni 1.1.2013. Zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník.účinný ke dni1. 1. 2014

GREGORINIOVÁ, Jindřiška. Metodické doporučení Ministerstva kultury Čr pro dobrovolnictví v kultuře a umění. In: Mistnikultura.cz [online]. 2010 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.mistnikultura.cz/metodika-

42

Rozhovor s koordinátorkou dobrovolnického programu v Moravské galerii v Brně, Pavla Obrovská, 1. 4. 2014

Emailová a telefonická komunikace s koordinátorkou dobrovolnického programu v Institutu umění - Divadelním ústavu, Erika Frančáková, 30. 7. 2014

43

Seznam příloh Příloha č. 1: Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů Příloha č. 2: Smlouva o dobrovolnické činnosti Příloha č. 3: Kodex dobrovolníka Příloha č. 4: Informace o pojištění dobrovolníků prostřednictvím HESTIA, o.s. pro rok 2010

44

Příloha č. 1: 198/2002 Sb. ZÁKON ze dne 24. dubna 2002 o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě) Změna: 436/2004 Sb. Změna: 495/2005 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ DOBROVOLNICKÁ SLUŽBA §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu organizovanou podle tohoto zákona a vykonávanou dobrovolníky bez nároku na odměnu. (2) Tento zákon se nevztahuje na a) činnosti upravené zvláštními právními předpisy, i když tyto činnosti splňují znaky dobrovolnické služby stanovené tímto zákonem, b) činnosti, které nesplňují znaky dobrovolnické služby stanovené tímto zákonem, i když jsou vykonávány dobrovolníky. Vymezení pojmů §2 (1) Dobrovolnickou službou je činnost, při níž dobrovolník poskytuje a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů

mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. (2) Za dobrovolnickou službu uvedenou v odstavci 1 se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, služebním poměru nebo členském poměru. (3) Dobrovolnická služba je podle své povahy krátkodobá nebo, je-li vykonávána po dobu delší než 3 měsíce, dlouhodobá. §3 (1) Dobrovolníkem může být fyzická osoba a) starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území České republiky, b) starší 18 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí, která se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu. (2) Dobrovolník vykonává dobrovolnickou službu na základě smlouvy1) uzavřené s vysílající organizací; v případě dlouhodobé dobrovolnické služby nebo v případě krátkodobé dobrovolnické služby, k jejímuž výkonu je dobrovolník vysílán do zahraničí, musí být tato smlouva písemná. (3) Je-li fyzická osoba v pracovněprávním vztahu, služebním poměru, členském poměru nebo je-li žákem nebo studentem, vykonává jako dobrovolník dobrovolnickou službu mimo svůj pracovněprávní vztah, služební poměr, členský poměr, školní vzdělávání nebo studium. (4) Výkon vojenské činné služby nebo civilní služby je překážkou výkonu dobrovolnické služby. §4 (1) Vysílající organizací podle tohoto zákona je právnická osoba se sídlem v České republice, která dobrovolníky vybírá, eviduje, připravuje pro výkon dobrovolnické služby a uzavírá s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické služby za podmínky, že má udělenu akreditaci (§ 6). (2) Přijímající organizací podle tohoto zákona je osoba, pro jejíž potřebu je dobrovolnická služba vykonávána, způsobilá uzavřít smlouvu s vysílající organizací a schopná dostát závazkům z této smlouvy. (3) Vysílající organizace může vedle smluv uzavíraných s přijímajícími organizacemi uzavřít smlouvy i s dobrovolníky o výkonu dobrovolnické služby v její prospěch. Podmínkou je, že předmětem těchto smluv uzavíraných s přijímajícími organizacemi a s dobrovolníky je týž druh dobrovolnické služby a že dobrovolník není členem vysílající organizace ani k ní nemá jiný právní vztah. V těchto případech pro vztah mezi dobrovolníkem a organizací, v jejíž prospěch dobrovolník dobrovolnickou službu vykonává, platí přiměřeně ustanovení o právech a povinnostech vysílající i přijímající organizace a ustanovení o právech a povinnostech dobrovolníka.

Smlouvy §5 (1) Pro výkon krátkodobé dobrovolnické služby, nejde-li o dobrovolnickou službu, k jejímuž výkonu je dobrovolník vysílán do zahraničí, musí být mezi dobrovolníkem a vysílající organizací sjednáno alespoň místo, předmět a doba výkonu dobrovolnické služby, a podle povahy dobrovolnické služby též poskytnutí pracovních prostředků a ochranných pracovních prostředků dobrovolníkovi, popřípadě předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího než 3 měsíce a potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka ne starší než 3 měsíce [odstavec 2 písm. b) bod 3]. (2) Smlouva mezi dobrovolníkem a vysílající organizací o výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby nebo krátkodobé dobrovolnické služby, k jejímuž výkonu je dobrovolník vysílán do zahraničí, musí vždy obsahovat a) jméno, příjmení, rodné číslo nebo, není-li přiděleno, datum narození, místo trvalého pobytu dobrovolníka a název a sídlo vysílající organizace, b) ujednání 1. o účasti na předvstupní přípravě organizované vysílající organizací; součástí předvstupní přípravy musí být podle povahy dobrovolnické služby i informování dobrovolníka o možných rizicích spojených s výkonem dobrovolnické služby, která by mohla ohrozit život nebo zdraví dobrovolníka, 2. podle povahy dobrovolnické služby o předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího než 3 měsíce a o předložení písemného prohlášení, že v době sjednání smlouvy není proti dobrovolníkovi vedeno trestní řízení, 3. podle povahy dobrovolnické služby o předložení potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka ne starší než 3 měsíce, ve kterém registrující lékař na základě posouzení zdravotního stavu dobrovolníka vymezí činnosti, které s ohledem na svůj zdravotní stav není dobrovolník schopen vykonávat, 4. podle povahy dobrovolnické služby o předložení potvrzení o seznámení dobrovolníka s prevencí infekčních nemocí včetně antimalarické prevence (profylaxe), vyžadují-li to podmínky území, ve kterém má dobrovolník působit, jako podmínkách pro účast v dobrovolnické službě, c) místo, předmět a dobu výkonu dobrovolnické služby v rámci určitého programu nebo projektu dobrovolnické služby, d) způsob stravování a ubytování dobrovolníka, e) závazek dobrovolníka vrátit poměrnou část výdajů vynaložených vysílající organizací, pokud předčasně ukončí výkon dobrovolnické služby z jiných než zřetele hodných důvodů, f) podle povahy dobrovolnické služby ujednání o náhradách výdajů spojených s nezbytnou přípravou na účast dobrovolníka v určitém programu nebo projektu dobrovolnické služby, o náhradě nákladů spojených s cestou na místo působení v zahraničí a zpět, o kapesném ke krytí běžných výdajů na místě působení, o poskytnutí pracovních prostředků a osobních ochranných pracovních prostředků, g) podle povahy dobrovolnické služby rozsah pracovní doby, doby odpočinku, podmínky pro

udělení dovolené a důvody, za kterých lze výkon dobrovolnické služby předčasně ukončit. (3) Smlouva mezi dobrovolníkem a vysílající organizací o výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby může obsahovat rovněž ujednání, že dobrovolník před vysláním k výkonu dobrovolnické služby podá přihlášku k účasti na důchodovém pojištění, splňuje-li podmínky podle zvláštního právního předpisu,2) a závazek vysílající organizace platit za něho pojištění na důchodové pojištění stanovené alespoň z minimálního vyměřovacího základu,3) je-li dlouhodobá dobrovolnická služba vykonávána alespoň v rozsahu překračujícím v průměru 20 hodin v kalendářním týdnu. (4) Dobrovolníkovi za výkon dobrovolnické služby nenáleží odměna. (5) Při sjednání rozsahu pracovní doby, doby odpočinku, podmínek pro udělení dovolené a pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy a při sjednání výše kapesného se použijí přiměřeně předpisy o cestovních náhradách. Vysílající organizace §6 (1) Vysílající organizaci uděluje akreditaci Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo"). Ministerstvo uděluje akreditaci na návrh akreditační komise složené po 1 zástupci Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Rady vlády pro nestátní neziskové organizace; akreditační komise je poradním orgánem ministerstva. (2) Ministerstvo udělí akreditaci podle odstavce 1 organizaci, která je občanským sdružením, obecně prospěšnou společností, církví nebo náboženskou společností nebo právnickou osobou církve nebo náboženské společnosti evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností4), pokud doloží, že je schopna s ohledem na kvalifikační složení svých orgánů, zaměstnanců nebo členů, konkrétní projekty nebo programy dobrovolnické služby a finanční způsobilost organizovat přípravu a provádění dobrovolnické služby a plnit další povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Akreditace se uděluje na dobu 3 let. (3) Ministerstvo vede seznam vysílajících organizací, kterým udělilo akreditaci. Tento seznam je veřejným seznamem přístupným elektronicky. Jeho součástí je i vymezení jednotlivých druhů dobrovolnické služby a jejich zaměření, jejichž organizování a zajišťování vysílající organizace provádí. §7 (1) Vysílající organizace je povinna uzavřít před vysláním dobrovolníka k výkonu dobrovolnické služby pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník při výkonu dobrovolnické služby způsobí sám nebo mu bude při výkonu dobrovolnické služby způsobena. Dobrovolník odpovídá pouze za škodu způsobenou úmyslně. (2) Vysílající organizace před vysláním dobrovolníka k výkonu dobrovolnické služby do

zahraničí sjedná podle povahy dobrovolnické služby a podmínek státu, v němž má být dobrovolnická služba vykonávána, v tomto státě zdravotní pojištění dobrovolníka. (3) Vysílající organizace odpovídá dobrovolníkovi za to, že vykonává-li dobrovolnickou službu mimo obec svého trvalého pobytu, bude podle povahy dobrovolnické služby řádně a ve zdravotně nezávadném prostředí ubytován a že dobrovolnickou službu bude v závislosti na její povaze vykonávat v podmínkách neohrožujících jeho život nebo zdraví. (4) Vysílající organizace smí uzavřít smlouvu podle § 5 s dobrovolníkem, který v době, v níž má být smlouva uzavřena, nedosáhl věku 18 let, jen s písemným, úředně ověřeným souhlasem jeho zákonného zástupce nebo se souhlasem jeho zákonného zástupce zapsaným u vysílající organizace do protokolu; bez tohoto souhlasu je smlouva neplatná. (5) S dobrovolníkem mladším 18 let nesmí být sjednán výkon takové dobrovolnické služby, která by byla nepřiměřená anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem jeho věku nebo při níž by byl vystaven zvýšenému nebezpečí úrazu nebo jinému poškození zdraví; dobrovolník v tomto věku nesmí být vyslán k výkonu dobrovolnické služby do zahraničí. (6) Vysílající organizace je povinna při výběru dobrovolníků, s nimiž uzavře smlouvu, a při sjednávání podmínek výkonu dobrovolnické služby uplatnit rovné zacházení, s výjimkou případu, kdy to povaha dobrovolnické služby neumožňuje. §8 (1) Vysílající organizace uzavře před vysláním dobrovolníka na místo jeho působení písemnou smlouvu s přijímající organizací, v níž s ohledem na povahu určitého programu nebo projektu dobrovolnické služby navzájem dohodnutého s přijímající organizací, sjedná zejména podmínky výkonu dobrovolnické služby, předmět a dobu výkonu dobrovolnické služby, způsob ubytování a stravování dobrovolníků, jejich vybavení pracovními prostředky a osobními ochrannými pracovními prostředky, způsob ověřování průběhu dobrovolnické služby vysílající organizací za účelem kontroly dodržování smlouvy a hodnocení práce dobrovolníků. Součástí smlouvy mezi vysílající a přijímající organizací musí být rovněž ujednání o povinnosti přijímající organizace informovat vysílající organizaci o rizicích, která mohou ohrozit život nebo zdraví dobrovolníka, vzniklých v průběhu výkonu dobrovolnické služby, a přijmout neprodleně opatření, která tato rizika vyloučí, a v případě neodstranitelných rizik omezí. (2) Vysílající organizace nesmí uzavřít smlouvu s přijímající organizací, jejímž předmětem činnosti je podnikání, anebo na výkon takové dobrovolnické služby, jejímž účelem by bylo nahradit činnosti vykonávané jinak u přijímající organizace osobami v pracovněprávním vztahu, služebním nebo členském poměru, anebo zajišťované pro přijímající organizaci jinými osobami v rámci jejich podnikání. (3) Vysílající organizace jsou povinny vhodným způsobem zveřejňovat roční výroční zprávy o své činnosti nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku. §9 (1) Pokud ministerstvo zjistí, že vysílající organizace, která má udělenu akreditaci, přestala

splňovat podmínky stanovené tímto zákonem pro udělení akreditace (§ 6 odst. 2) nebo přes upozornění ze strany ministerstva nadále neplní povinnosti stanovené tímto zákonem, akreditaci této organizace po projednání v akreditační komisi zruší; přitom dbá, aby tím nebylo dotčeno splnění závazků vyplývajících z uzavřených smluv. (2) Zanikne-li vysílající organizace, s níž má dobrovolník uzavřenu smlouvu podle § 5, přecházejí práva a povinnosti z této smlouvy na jejího právního nástupce, a není-li ho, na stát; ministerstvo poté bez zbytečného odkladu smluvně převede tato práva a povinnosti na jinou vhodnou vysílající organizaci. (3) Ministerstvo je oprávněno z vlastního nebo jiného podnětu ověřovat, zda vysílající organizace plní podmínky stanovené tímto zákonem; postupuje přitom podle zákona o státní kontrole. § 10 Využívání dobrovolnické služby státem a územními samosprávnými celky Státní orgány, organizační složky státu, orgány a organizační složky územních samosprávných celků mohou využívat dobrovolnickou službu v mezích své zákonné působnosti k účelům stanoveným v § 2; v tomto případě mají postavení přijímající organizace podle tohoto zákona. Mohou rovněž, zejména při organizování dobrovolnické služby do zahraničí, bezúplatně zprostředkovat uzavření smlouvy mezi vysílající organizací se sídlem v České republice a přijímající organizací. § 11 Dotace (1) Ministerstvo může poskytnout vysílajícím organizacím dotaci ke krytí a) pojistného placeného na základě pojistné smlouvy uzavřené vysílající organizací podle § 7 odst. 1, b) části výdajů spojených s evidencí dobrovolníků, s jejich přípravou pro výkon dobrovolnické služby a se zajišťováním výkonu dobrovolnické služby, c) pojistného na důchodové pojištění placeného podle § 5 odst. 3 za dobrovolníka, a to ve výši pojistného stanoveného z minimálního vyměřovacího základu,3) pokud je dlouhodobá dobrovolnická služba vykonávána alespoň v rozsahu překračujícím v průměru 20 hodin v kalendářním týdnu. (2) Dotace podle odstavce 1 je v průběhu kalendářního roku vysílajícím organizacím poskytována zálohově, a po skončení kalendářního roku ji vysílající organizace zúčtují podle skutečně vynaložených výdajů, počtu skutečně vyslaných dobrovolníků k výkonu dobrovolnické služby a skutečně zaplaceného pojistného na důchodové pojištění ve výši podle odstavce 1 písm. c). Vysílající organizace sdělí ministerstvu na základě jeho výzvy údaje potřebné pro výpočet výše dotace a zálohy na ni.

(3) Dotace podle odstavce 1 se za příslušný kalendářní rok neposkytne vysílající organizaci, pokud sjedná nebo obdrží úplatu nebo jinou penězi ocenitelnou výhodu od přijímající organizace. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění § 12 V § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb. a zákona č. 155/2000 Sb., se tečka za písmenem m) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno n), které zní: "n) osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu na základě smlouvy s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra, v rozsahu překračujícím v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu, pokud není dobrovolník plátcem pojistného podle § 5 nebo za něj není plátcem pojistného stát podle předchozích písmen a) až m).". ČÁST TŘETÍ Změna zákona o důchodovém pojištění § 13 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 166/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb. a zákona č. 353/2001 Sb., se mění takto: 1. V § 6 odst. 1 se tečka za písmenem c) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které včetně poznámky pod čarou č. 6a) zní: "d) výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací podle zvláštního právního předpisu;6a) za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem. 6a) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě).". 2. V § 6 odst. 2 se věta první nahrazuje touto větou: "Pojištění jsou účastny též ostatní osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění.". 3. V § 107 se odstavec 4 zrušuje. ČÁST ČTVRTÁ zrušena

§ 14 zrušen ČÁST PÁTÁ Změna zákona o daních z příjmů § 15 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb. a zákona č. 210/2002 Sb., se mění takto: 1. V § 4 odst. 1 se tečka za písmenem zi) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zj), které včetně poznámky pod čarou č. 4h) zní: "zj) plnění poskytované v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby podle zvláštního právního předpisu.4h) 4h) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě).". 2. V § 19 odst. 1 se tečka za písmenem zb) nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zc), které zní: "zc) příjmy plynoucí v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby poskytované podle zvláštního právního předpisu.4h)". ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí § 16 V § 20 odst. 15 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 117/2001 Sb., se za slovo "účely" vkládají slova ", bezúplatné

nabytí majetku v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby poskytované podle zvláštního právního předpisu13b)". Poznámka pod čarou č. 13b) zní: "13b) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě).". Dosavadní poznámka pod čarou č. 13b) se označuje jako poznámka pod čarou č. 13c), a to včetně odkazu na poznámku pod čarou. ČÁST SEDMÁ ÚČINNOST § 17 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003. Klaus v. r. Havel v. r. v z. Rychetský v. r. ____________________ 1) Občanský zákoník. 2) § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 3) § 3 odst. 3, § 5b a 16 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 495/2005 Sb.

Příloha č. 2: Smlouva o dobrovolnické činnosti podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb.

Institut umění - Divadelní ústav se sídlem: Celetná 17, 110 00 Praha 1 IČ: 00023205 jednající: Ing. Pavlou Petrovou., ředitelkou (dále jen „Organizace“) a Jméno a příjmení Datum narození: bytem: (dále jen „Dobrovolník“)

se níže uvedeného dne, měsíce a roku dohodli dle § 51 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v platném znění na této smlouvě o dobrovolnické činnosti

I.

Předmětem této smlouvy je závazek dobrovolníka vykonávat v níže specifikovaném rozsahu pro organizaci bezplatně níže specifikovanou činnost a závazek organizace vytvořit dobrovolníkovi vhodné podmínky k činnosti.

II.

Na základě této smlouvy se dobrovolník zavazuje pro organizaci vykonávat bez nároku na odměnu tuto činnost:

Předmět činnosti: _____________________________________________________

Den zahájení činnosti: ________________ Den ukončení činnosti: __________________ Smlouva je tedy uzavřena na dobu určitou ode dne zahájení činnosti do dne ukončení činnosti.

Doba provádění činnosti: ____________________________________________________

Organizace pověří _____________________ (supervizora) vedením dobrovolnické činnosti během celého jejího průběhu.

Organizace dobrovolníka pověří takovou činností, aby se seznámil/a s chodem výše uvedeného oddělení a/nebo celé instituce. S vědomím edukativního či filantropického významu činnosti bude Organizace vycházet dobrovolníkovi vstříc při naplňování jeho osobních preferencí.

III.

Dobrovolník je povinen: -

-

Provádět činnost dle předchozího odstavce svědomitě, řádně, včas v souladu s touto smlouvou a pokyny odpovědného pracovníka organizace a zachovávat zásady bezpečnosti, předcházet škodám resp. těmto zabraňovat a o vzniklých škodách neprodleně organizaci informovat. Zachovávat mlčenlivost o všech osobních údajích, se kterými v průběhu své činnosti v Organizaci přijde do kontaktu podle zákona č. 100/2000 Sb. a zachovávat mlčenlivost o veškerých skutečnostech představujících obchodní tajemství dle ust. § 17 a násl. obchodního zákoníku.

-

Informovat organizaci o všech skutečnostech relevantních předmětu této smlouvy a jejímu plnění.

Dobrovolník svým podpisem dává souhlas s využitím svého rodného čísla v souvislosti s pojištěním své osoby u pojišťovny HVP, a. s.

IV.

V případě, že se dobrovolník nebude řídit touto smlouvou (zejm. nebude respektovat docházku), poruší vnitřní předpisy Organizace, o kterých bude informován, nebo nebude provádět zadané úkoly odpovědně, má organizace právo spolupráci okamžitě ukončit.

Dobrovolník má právo vypovědět smlouvu s okamžitou platností, je však povinen informovat o svém rozhodnutí svého supervizora aspoň 2 dny předem.

V.

Organizace je povinna: -

-

Zajistit dobrovolníkovi pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jiné osobě úrazem, nemocí, poškozením, zničením nebo pohřešováním (ztrátou) věci a pro případ úrazu, kdy je pojištěn život nebo zdraví pojištěné osoby (dobrovolníka) na riziko smrti úrazem a trvalých následků úrazu, to vše při výkonu dobrovolnické činnosti. Seznámit dobrovolníka s bezpečnostními a protipožárními předpisy o ochraně zdraví při práci. Po skončení spolupráce dodat dobrovolníkovi stručné zhodnocení práce a potvrzení, že dobrovolnická činnost byla vykonána. Organizace nehradí zdravotní pojištění dobrovolníka.

VI.

Organizace se zavazuje uhradit dobrovolníkovi veškeré náklady, které předem v písemné podobě odpovědný pracovník organizace schválil, například cestovní náklady a náklady s nimi spojené v případě, že je výkon dobrovolnické činnosti realizován mimo sídlo organizace.

VII.

Tato smlouva je vyhotovena ve dvou exemplářích, z nichž každá strana obdrží jedno vyhotovení. Smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu obou smluvních stran.

Smluvní strany prohlašují, že si její text řádně přečetly a že k jejímu podpisu přistupují vážně, svobodně, nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, což stvrzují svými podpisy.

V Praze dne

....................................

...............................

Dobrovolník

Organizace

Příloha č. 3:

KODEX DOBROVOLNÍKA

   

Dobrovolníkem je každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí. Dobrovolníkem se může stát v podstatě kdokoliv, protože každý z nás umí něco, co může nabídnout druhým. Důvodů, proč se lidé stávají dobrovolníky, je velké množství. Dobrovolná činnost jim může přinést pocit užitečnosti, nové zkušenosti, kontakty, nové dovednosti a mnoho dalšího. V každém případě je důležité, aby činnost dobrovolníka probíhala pod záštitou organizace, která poskytne dobrovolníkovi potřebné zázemí.

PRÁVA A POVINNOSTI DOBROVOLNÍKA:

      

      

Právo dostat úplné informace o poslání a činnosti organizace, ve které chce dobrovolník pomoci. Právo dostat úplné informace o činnosti, kterou by měl dobrovolník vykonávat, včetně její obsahové a časové náplně. Právo na činnost, která bude naplňovat očekávání dobrovolníka. Kontakt a spolupráce s koordinátorem dobrovolníků nebo jinou osobou, která je pověřena kontaktem s dobrovolníky v dané organizaci. Kontakt a spolupráce s osobou, která dobrovolníkovi činnost zadává a zpět ji od něj přijímá. Právo na zaškolení, výcvik či trénink. Právo na supervizi (setkání, kdy dobrovolník může sdělit své pocity, zkušenosti, problémy i úspěchy) - individuálně či ve skupině společně s jinými dobrovolníky působícími v organizaci. Právo říci „ne“, pokud činnost nebude vyhovovat zájmům a schopnostem dobrovolníka. Právo vědět, zda vykonaná činnost byla efektivní – možnost účastnit se hodnotícího procesu. Právo být za dobře vykonanou činnost morálně ohodnocen. Právo na potvrzení/osvědčení v průběhu (nejméně při 50 hodinách činnosti) či po ukončení dobrovolnické činnosti. V případě neuspokojivé spolupráce právo opětně kontaktovat Dobrovolnické centrum, o.s. se žádostí o nabídku dalších dobrovolných aktivit. Dobrovolník se zavazuje, že bude sjednanou činnost vykonávat osobně, podle svých schopností a znalostí. Dobrovolník je povinen řídit se pokyny pověřeného zástupce organizace.





 

    

Dobrovolník se zavazuje, že se bude při své činnosti řídit principy organizace a bezpečnostními předpisy organizace. Odchýlí-li se od těchto předpisů, zodpovídá za případnou způsobenou škodu. Dobrovolník zachovává úplnou mlčenlivost o informacích získaných o klientech (osobní údaje, zdravotní stav, majetkové poměry apod.) nebo při své činnosti v organizaci (informace získané ze supervizních a evaluačních setkání, především skutečnosti týkající se druhých dobrovolníků, informace týkající se svěřených dokumentů a právních dokumentů, informace o spolupracujících organizacích). Dále se zavazuje neposkytovat sdělovacím prostředkům žádné informace o „programu či službě“ bez dohody s DC, s výjimkou obecných informací a jeho cílech. Dobrovolník se účastní všech školení a výcviků potřebných pro výkon své činnosti v organizaci. Je spolehlivý; plní úkoly, ke kterým se zavázal a nezneužívá projevené důvěry. Požádá o pomoc, kterou při své činnosti potřebuje. Zná a bere na vědomí své limity (časové, zdravotní atd.). Je „týmovým hráčem“. Ztotožňuje se s posláním organizace, pro kterou činnost vykonává a dle toho ji navenek prezentuje.

Příloha č. 4:

HESTIA, o. s. Na Poříčí 12, Praha 1, 110 00 tel.: 224 872 075-7, fax: 224 872 076 e-mail: [email protected], http://www.hest.cz

Informace o pojištění dobrovolníků prostřednictvím HESTIA, o.s. pro rok 2010 A. OBECNÉ INFORMACE 1. Pojistné smlouvy 1.1 Všechny uvedené pojistné smlouvy jsou uzavřené mezi HESTIA, o.s. a Hasičskou vzájemnou pojišťovnou, a.s. 1.2 Pojištění zprostředkujeme organizacím, které s HESTIA uzavřou dohodu o spolupráci. Předpokladem spolupráce je, že s dobrovolníky jsou uzavřeny dohody vymezující obsah i formu jejich činnosti a tato činnost je evidována pro případ prokazování, že škoda nastala při dobrovolné činnosti.

1.3 Z hlediska ochrany osobních údajů je třeba, aby v dohodě s dobrovolníkem byl text: „Svým podpisem dávám souhlas s využitím mého rodného čísla v souvislosti s pojištěním mé osoby u pojišťovny HVP a.s.“. 1.4 Texty pojistných smluv, resp. pojistných podmínek vám na požádání zašleme.

2. Správa dobrovolníků pro potřeby pojištění (podrobně viz nápověda ne webu) 2.1 Správu vašich dobrovolníků a programů, výběr typů pojištění, vytváření seznamů dobrovolníků a jejich odesílání provádíte v elektronické formě na adrese: http://www.dobrovolnici.hest.cz 2.2 Na základě výše uvedené dohody o spolupráci máte individuální přístup na tento web pro vámi určené uživatele, obvykle koordinátory jednotlivých dobrovolnických programů. Každý váš uživatel má přístup k vaší databází dobrovolníků i programů chráněný heslem, které si může kdykoli změnit, resp. můžete požádat o zavedené dalšího uživatele.

2.3 Webová aplikace umožňuje zařazovat dobrovolníky do vašich dobrovolnických programů a zároveň pro ně volit odpovídající typ pojištění. Při změně můžete poslat k nejbližšímu možnému termínu pouze seznam toho programu, ve kterém se vám změnila skladba či počet dobrovolníků. 2.4 Pouhý odchod dobrovolníka nehlaste – neobsazené pojistné se nevrací. Pokud vám v průběhu roku přibudou noví dobrovolníci, máte možnost poslat změnový seznam k nejbližšímu termínu podle druhu pojistky – neobsazené a zaplacené místo se opět využije. Pokud změny nejsou, nemusíte nic posílat. 2.5 Pojistné je počítáno vždy za aktuální počet dobrovolníků v aktuálních termínech. Změnové seznamy dobrovolníků v průběhu roku musí obsahovat vždy VŠECHNY aktuálně činné dobrovolníky. 2.6 Vyplněné seznamy odesíláte přímo z webové aplikace e-mailem na přednastavenou adresu: [email protected]. Pro vaši kontrolu je na webu v položce „Programy“ u odeslaného seznamu uvedeno datum a hodina odeslání. 2.7 Stále platí, že seznamy dobrovolníků musí být doručeny do HESTIA nejpozději dopoledne poslední pracovní den před předpokládaným datem platnosti pojištění. Webová aplikace eviduje datum a hodinu odeslání seznamu. 2.8 Originály seznamů (s výjimkou krátkodobé pojistky) již NEMUSÍTE odesílat v papírové podobě. Webová aplikace umožňuje uložení seznamů v pdf formátu pro vaši kontrolu či archivaci.

3. Fakturace pojistného 3.1 Sazba pojistného je vždy za kalendářní rok (mimo krátkodobé pojištění). Doplatky pojistného v průběhu roku se počítají podle aktuálního počtu nových dobrovolníků a zbývajícího počtu měsíců. 3.2 Částku pojistného vám vyfakturujeme, jakmile obdržíme souhrnnou fakturu z pojišťovny. 3.3 Za zpracování jednoho seznamu dobrovolníků účtujeme 90 Kč (+ 19% DPH), za práci ekonomky, poštovné a poplatky bance.

4. Pojistná událost 4.1 Pro všechny druhy pojistek platí, že v případě pojistné události se budete řídit informacemi na adrese www.hvp.cz, kde v položce „Pojistná událost“ najdete všechny potřebné informace a formuláře. 4.2 Kopii oznámení pojistné události pošlete vždy také na adresu: HESTIA, o.s., Na Poříčí 12, 110 00 Praha 1. 4.3 Pojištěný – dobrovolník HESTIA i partnerské organizace – se podílí spoluúčastí na každé škodní události do výše 1.000,- Kč.

4.4 Všechny druhy pojištění se týkají škodních událostí, ke kterým došlo na území České republiky a odpovědnosti za škodu, která vznikla pojištěnému na území České republiky.

B. DRUHY POJISTEK Pojistná smlouva č.: 000-0618-010, (tzv. STARÁ)

uzavřená pro případ odpovědnosti pojištěného (dobrovolníka) za škodu, způsobenou jiné osobě úrazem, nemocí, poškozením, zničením nebo pohřešováním (ztrátou) věci při výkonu dobrovolné činnosti. Pojistné činí 90 Kč za dobrovolníka a kalendářní rok. V průběhu pojistného období je možno 6x ročně zasílat seznamy – pojišťovna obdrží seznamy dobrovolníků k 1.1. a dále případné změny k 1.3., 1.5., 1.7., 1.9. a 1.11. běžného roku. =================================================================================================================================

Pojistná smlouva č.: 001-0088-018, která vyhovuje zákonu o dobrovolnické službě (tzv. NOVÁ) uzavřená pro případ odpovědnosti pojištěného (dobrovolníka) za škodu, způsobenou jiné osobě úrazem, nemocí, poškozením, zničením nebo pohřešováním (ztrátou) věci a pro případ úrazu, kdy je pojištěn život nebo zdraví pojištěné osoby (dobrovolníka) na riziko smrti úrazem a trvalých následků úrazu, to vše při výkonu dobrovolné činnosti. Pojistné je 336 Kč za dobrovolníka a kalendářní rok. V průběhu pojistného období je možno 12x ročně provádět změny – pojišťovna obdrží seznamy dobrovolníků k 1.1. a dále případné změny k prvnímu dni každého dalšího měsíce. =================================================================================================================================

Pojistná smlouva č.: 001-0091-018 (včetně Sml. ujednání NP/6/2005) (tzv. ZVÍŘÁTKOVÁ) o pojištění odpovědnosti dobrovolníků vlastnící zvířata využívaná pro zooterapii a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem nebo jiným zvířetem uvedeným ve smlouvě. Pojištění je možno uzavřít pro dobrovolníka se psem, kočkou, králíkem či morčetem. Pojistné v kategoriích A, B, C, D činí 360 – 864 Kč za psa a rok, resp. 240 – 576 Kč za kočku, králíka a morče (vždy až 3 zvířátka) a rok. Podrobnosti o pojistných částkách a limitech plnění viz „Smluvní ujednání odpovědnosti občanů, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem“, které vám na požádání zašleme. Seznam pojištěných dobrovolníků a zvířat musí obsahovat jméno a příjmení, rodné číslo vlastníka nebo opatrovatele, druh zvířete, rasu/barvu, jméno zvířete, č. známky, kategorii pojistné částky a k ní odpovídající pojistné. V průběhu pojistného období je možno 12x ročně provádět změny – pojišťovna obdrží seznamy dobrovolníků a zvířat k 1.1. a dále případné změny k prvnímu dni každého dalšího měsíce.

=================================================================================================================================

Dodatek č. 7 poj. sml. č.: 000-0618-010, (tzv. KRÁTKODOBÁ)

pro krátkodobé akce v rozsahu 1 den, 2 – 3 dny, 4 – 30 dnů, odpovídající zákonu o dobrovolnické službě a kryjící: 01 pojištění odpovědnosti dobrovolníka za škodu způsobenou organizaci pojistníka a třetí osobě, 02 pojištění odpovědnosti organizace pojistníka za škodu způsobenou dobrovolníkovi, 03 úrazové pojištění dobrovolníka. Pojištění je možno uzavřít na kteroukoliv výše uvedenou položku či jejich kombinace. Pojistné částky se podle počtu dnů a druhu pojištění pohybují od 5 do 45 Kč na osobu, při minimálním pojistném na jednu akci ve výši 100 Kč. Seznam odešlete z webové aplikace nejpozději den předcházející dni zahájení programu. Bude automaticky doručen do HVP a zároveň do HESTIA. Účinnost pojištění nastává následujícím dnem po doručení seznamu dobrovolníků e-mailem pojišťovně. Pokud s dobrovolníkem již máte uzavřenou smlouvu, nemusíte mu dávat k podpisu originál seznamu. Originál seznamu poté zašlete poštou na adresu: HVP, a.s., Římská 45, 120 00 Praha 2.

___________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Přeji vám všem, abyste pojistné platili „zbytečně“.

V Praze 6.11.2009

Jiří Tošner