DOBŘEŇ. Odůvodnění územního plánu obce. Pořizovatel: Městský úřad Mělník. odbor výstavby a územního plánu. Projektant: Ing.arch

Odůvodnění územního plánu obce

DOBŘEŇ

Pořizovatel: Městský úřad Mělník odbor výstavby a územního plánu

Projektant: Ing.arch.Martin Sedlák Praha 5, Plaská 4

2007

Autorizace:

Architektonicko-urbanistická část: Ing.arch.Martin Sedlák Přírodní podmínky, životní prostředí a územní vazby: Ing.Ivan Dejmal Technické vybavení území: ONEGAST spol.s r.o. Ing. Jan Císař

Obsah odůvodnění územního plánu Textová část

a) b) c)

d)

e) f)

vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území, včetně souladu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem, údaje o splnění zadání, v případě zpracování konceptu též údaje o splnění pokynů pro zpracování návrhu, komplexní zdůvodnění přijatého řešení a vybrané varianty, včetně vyhodnocení předpokládaných důsledků tohoto řešení, zejména ve vztahu k rozboru udržitelného rozvoje území, informaci o výsledcích vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území spolu s informací, zda a jak bylo respektováno stanovisko k vyhodnocení vlivů na životní prostředí, popřípadě zdůvodnění, proč toto stanovisko nebo jeho část nebylo respektováno, vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa. odůvodnění návrhu z hlediska životního prostředí a infrastruktury

Grafická část 1) koordinační výkres M 1:5000 2) výkres širších vztahů, dokumentující vazby na území sousedních obcí, popřípadě krajů a států 3) výkresy předpokládaných záborů půdního fondu

a) vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území, včetně souladu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem Návrh územního plánu byl koordinován z hlediska širších vztahů. V současné době je zpracována Územní prognóza Mladoboleslavska. Návrh ÚP je s prognózou v souladu. b) údaje o splnění zadání, v případě zpracování konceptu též údaje o splnění pokynů pro zpracování návrhu Dotčené organizace, které vznesly připomínky k zadání ÚP a jejich řešení: 1) Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště středních Čech v Praze vyjádření ze dne 28.4.2005 (2845/2005/b) a vyjádření ze dne 28.6.2005(6570/2005/b) Všechny připomínky NPÚ byly splněny ( plocha parcely 118 byla vypuštěna a nahrazena památkáři akceptovatelnou plochou 148/1, byla vypuštěna ploch za školou v Jestřebici) podle připomínek upravená dokumentace byla projednána na NPÚ dne 7.8.2006(zápis) 2) Správa chráněné krajinné oblasti Kokořínsko vyjádření ze dne 1.4.2005(468/05) Všechny připomínky byly akceptovány a zapracovány do dokumentace a znovu projednány na Správě CHKO Kokořínsko dne 9.8.2006 (zápis) 3) Městský úřad Mělník - Odbor životního prostředí a zemědělství – Oddělení správní vyjádření ze dne 15.3.2005(462/ZP/05/JIHA) Všechny připomínky byly akceptovány a zapracovány do dokumentace a znovu projednány a bylo nové vyjádření (2357/ZP/06/JIHA) 4) Krajský úřad středočeského kraje – Odbor životního prostředí a zemědělství Všechny připomínky byly akceptovány a zapracovány do dokumentace a znovu projednány a bylo nové vyjádření 5) Městský úřad Mělník – Odbor školství a kultury Odd.památkové péče podle připomínek dotčených orgánů upravená dokumentace byla dne 9.8.2006 znovu konzultována na Odd.památkové péče, kde nebyly vzneseny připomínky (zápis) Jiné připomínky od ostatních dotčených nebyly vzneseny. c) komplexní zdůvodnění přijatého řešení a vybrané varianty, včetně vyhodnocení předpokládaných důsledků tohoto řešení, zejména ve vztahu k rozboru udržitelného rozvoje území

Návrh územního plánu nebyl zpracováván ve variantách. Potřeba komplexního zhodnocení tudíž odpadá d) informaci o výsledcích vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území spolu s informací, zda a jak bylo respektováno stanovisko k vyhodnocení vlivů na životní prostředí, popřípadě zdůvodnění, proč toto stanovisko nebo jeho část nebylo respektováno Zpracování vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nebylo požadováno. e) vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa. 1. Struktura a rozsah uvažovaného záboru zemědělského půdního fondu. Pro aktuální rozvoj sídel správního obvodu obce Dobřeň je konceptem územního plánu navrhována plocha o rozloze 60 475 m2, z toho je 52 482 m2 zemědělské půdy. Podrobné údaje o funkčním využití, ploše a struktuře ZPF jednotlivých lokalit navržených k zástavbě jsou uvedeny v následující tabulce: Označení Funkce lokality využití plochy Dobřeň O-R(D)1 Obytná

Plocha záboru celkem

Ostatní a zastav. plocha

6 543

--

O-T(D)1 Obytná O-T(D)2 Obytná Jestřebice O-R(J)1 Obytná

1 340 7 768

7 768

13 570

--

Obytná Obytná

4 710 2 000

--

O-T(J)1 Obytná Střezivojice O-R(S)1 Obytná

7 682

225

O-R(J)2 O-R(J)3

O-R(S)2

Obytná

Celková plocha

11 862

--

5 000

--

60 475

Plocha záboru ZPF v m2 Celkem

Orná půda

TTP

2 210 4 333 1 340

2 210 4 333 --

----

6 225 7 345 4 710 1 390 610 7 457

6 225 7 345 -1 390 610 --

--4 710 ----

-----7 457

382 11 480 4 400 600

382 11 480 ---

--4 400 600

-----

7 993 52 482 33 975

Zahrady a sady

Kód BPEJ

Třída ochrany ZPF

Sazba v Kč/m2

I. V. II.

9,49 0,77 7,83

5.08.50 5.13.10 5.41.77 5.13.10 5.41.77 5.41.77

III. II. V. II. V. V.

6,15 7,83 0,77 7,83 0,77 0,77

5.08.50 5.14.10 5.08.50 5.13.10

III. II. III. II.

6,15 8,08 6,15 7,83

-5.14.00 -5.41.77 1 340 5.13.10 Na lokalitě není ZPF

9 710

8 797

2. Popis lokalit záboru ZPF Lokalita O-R(D)1 v obci Dobřeň je určena pro výstavbu rodinných domů. Nachází se na sevetrním okraji zástavby obce při silnici do Střezivojic. V současnosti je využívána jako orná půda. Jde o 2 225 m2 s hnědou illimerizovanou půdou na svahových hlínách s kódem BPEJ 5.14.00, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do I. třídy ochrany zemědělské půdy, a o 4 364 m2 se svažitou hnědou půdou s kódem BPEJ 5.41.77, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do V. třídy ochrany zemědělské půdy. Lokalita O-T(D)1 v obci Dobřeň je určena pro výstavbu rodinného domu. Nachází se na severozápadním okraji zástavby obce. V současnosti je využívána jako sad. Jde o 5 078 m2 s hnědou illimerizovanou půdou na svahových hlínách s lehčí spodinou s kódem BPEJ

5.13.10, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do II. třídy ochrany zemědělské půdy. Lokalita O-R(J)1v obci Jestřebice je určena pro výstavbu rodinných domů. Nachází se na severním okraji zástavby obce na východní straně silnice do Dobřeně. V současnosti je využívána jako orná půda. Jde o 7 344 m2 s hnědou illimerizovanou půdou na svahových hlínách s lehčí spodinou s kódem BPEJ 5.13.10, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do II. třídy ochrany zemědělské půdy, a o 6 225 m2 se slabě oglejenou hnědozemí na spraši s kódem BPEJ 5.08.50, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do III. třídy ochrany zemědělské půdy. Lokalita O-R(J)2 v obci Jestřebice je určena pro výstavbu rodinných domů. Nachází se na jihozápadním okraji zástavby obce na severní straně příjezdové silnice od Kokořína. V současnosti je využívána jako louka. Jde o 4 709 m2 plochy se svažitou hnědou půdou s kódem BPEJ 5.41.77, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do V. třídy ochrany zemědělské půdy. Lokalita O-R(J)3 v obci Jestřebice je určena pro výstavbu obytného domu. Nachází se na severním okraji zástavby obce na západní straně silnice na Dobřeň. V současnosti je využívána jako orná půda. Jde o 1 394 m2 plochy s hnědou illimerizovanou půdou na svahových hlínách s lehčí spodinou s kódem BPEJ 5.13.10, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do II. třídy ochrany zemědělské půdy, a o6109 m2 plochy se svažitou hnědou půdou s kódem BPEJ 5.41.77, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do V. třídy ochrany zemědělské půdy. Lokalita O-T(J)1 v obci Jestřebice je určena pro rodinných domů. Nachází se v jižní části obce na západní straně páteřní komunikace. V současnosti je využívána jako zahrady. Jde o 6 057 m2 plochy se svažitou hnědou půdou s kódem BPEJ 5.41.77, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do V. třídy ochrany zemědělské půdy, a o 225 m2 ostatní plochy. Lokalita O-R(S)1 v obci Střezivojice je určena pro výstavbu rodinných domů. Nachází se na severním okraji zástavby obce na východní straně silnice do Vlkova. V současnosti je využívána jako orná půda. Jde o 375 m2 plochy se slabě oglejenou hnědozemí na spraši s kódem BPEJ 5.08.50, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do III. třídy ochrany zemědělské půdy, a o 11 175 m2 plochy s hnědou illimerizovanou půdou na svahových hlínách s kódem BPEJ 5.14.10, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do II. třídy ochrany zemědělské půdy. Lokalita O-R(S)2 v obci Střezivojice je určena pro výstavbu obytných domů. Nachází se na západním okraji zástavby obce. V současnosti je využívána jako louka. Jde o 4 403 m2 plochy se slabě oglejenou hnědozemí na spraši s kódem BPEJ 5.08.50, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do III. třídy ochrany zemědělské půdy, a o 675 m2 plochy s hnědou illimerizovanou půdou na svahových hlínách s lehčí spodinou s kódem BPEJ 5.13.10, která je podle Metodického pokynu OOLP MŽP ČR k odnímání půdy ze ZPF zařazena do II. třídy ochrany zemědělské půdy. 3. Zdůvodnění záboru zemědělské půdy Plochy pro zástavbu obytnými domy vycházejí z aktuálního i předpokládaného zájmu o vhodné pozemky pro výstavbu v sídlech správního obvodu obce Dobřeň. Lokality navazují na stávající zastavěná území, které rozšiřují v logickém směru jak z hlediska konfigurace terénu, tak i z hlediska inženýrských sítí.

U všech lokalit navrhovaných pro obytnou zástavbu nepůjde v celé ploše o zábor ZPF. Ten se bude týkat jen plochy vlastních staveb a zpevněných ploch a na ostatní části pozemků půjde o zachování ZPF v kategorii zahrada nebo o změnu kategorie louka či orná půda na kategorii zahrada. 4. Investice do půdy V ploše navrhovaných rozvojových lokalit nejsou provedeny žádné investice do půdy. 5. Pozemkové úpravy Pro řešené území nejsou pozemkové úpravy v současné době navrhovány. 6. Areály zemědělské výroby. Stávající areály zemědělské výroby nejsou navrhovanými lokalitami ani územním plánem dotčeny ve své funkci a rozloze. Zemědělské pozemky v Jestřebici obhospodařuje soukromý zemědělec Jodl sídlící v obci. Zemědělské pozemky v Dobřeni obhospodařuje soukromý zemědělec Gregor z Vidimi. Zemědělské pozemky ve Střezivojicích obhospodařují soukromí zemědělci Gregor, Vaněk a Linhart sídlící mimo obec. Všichni zemědělci hospodaří na pronajaté půdě. 7. Územní systém ekologické stability (ÚSES) Navrhované rozvojové lokality nezasahují do ploch vymezených skladebných částí ÚSES, ani s nimi nesousedí.

Zeleň v sídlech 1.Stav Ze starší doby se ve všech sídlech zachovala řada vzrostlých listnatých stromů první velikosti, které dosud určují krajinný obraz sídla. Nejvýznamnější z nich jsou chráněny jako památné stromy: Vlkov – na jižním okraji obce dvě lípy srdčité s obvodem kmene 272 a 208 cm; Střezivojice – při silnici na severním okraji obce lípa malolistá, obvod kmene 387 cm, – při cestě u samoty Kostelečky cca 200 let stará hrušeň obecná; Dobřeň – u obecního úřadu cca 300 let stará lípa velkolistá s obvodem kmene 324 cm, – u cesty na S okraji obce 2 lípy malolisté s obvodem kmene 255 a 235 cm, – u křížku 2 lípy malolisté a 2 lípy velkolisté, – u silnice na S okraji obce lípa malolistá s obvodem kmene 237 cm, – u silnice na S okraji obce lípa velkolistá; Jestřebice – v obci při silnici do Dobřeně lípa malolistá s obvodem kmene 313 cm, – v obci na křižovatce památníku padlých lípa malolistá, – na východním okraji obce u čp. 4 lípa malolistá, – na východním okraji obce u čp. 8 lípa malolistá s obvodem kmene 366 cm. V soukromých zahradách se jako stromy hlavní velikosti uplatňují především ovocné dřeviny, především staré exempláře hrušní, třešní a ořešáků. Z neovocných dřevin jde vedle lip o břízy, jírovce, pyramidální topoly a akát, z jehličnanů je častá borovice lesní, modřín opadavý a smrk ztepilý.

V novější úpravě veřejných prostranství a zejména soukromých zahrad je často použito zahradních kultivarů exotických jehličin; vzhledem k venkovskému rázu obce však s esteticky problematickým účinkem.

2. Doporučení Ve venkovské zahradě tradičně převládají ovocné stromy. Ty by měly i nadále tvořit největší podíl v nich rostoucích dřevin. Neovocné dřeviny, užité k úpravě okolí budov a volně rostoucí v zahradách by měly napříště více odpovídat charakteru širšího okolí a povaze sídla. Vzhledem k zachovalému přírodnímu rázu oblasti a venkovskému charakteru sídel řešeného území, je možno jako jednoznačně nežádoucí dřeviny označit exotické jehličnany a zejména jejich zahradní kultivary. Druhově jsou nejméně vhodné zeravy (Thuja sp.), cypřiše (Chamaecyparis sp.) a smrk pichlavý stříbrný (Picea pungens v. argentea). S výjimkou na kokořínsku všudypřítomné borovice lesní (Pinus silvestris) by mělo být i požití ostatních domácích jehličnanů velmi omezené. Z listnatých stromů mohou být dle konkrétních podmínek stanoviště použity dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), dub šípák (Quercus pubescens), buk lesní (Fagus silvatica), javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), jasan ztepilý(Fraxinus excelsior) a bříza bělokorá (Betula alba), topol osika (Populus tremula), jeřáb obecný (Sorbus acuparia), jeřáb muk (Sorbus aria), jeřáb břek (Sorbus torminalis), na vlhčích místech pak vrby (Salix sp.), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol černý (Populus nigra) a střemcha hroznovitá (Padus racemosa). V keřovém patře lze použít běžně sadovnicky užívané domácí i cizokrajné dřeviny jako například šeřík obecný (Syringa vulgaris), pamelník bílý (Symphoricarpos alba), růže (Rosa sp.), zimolez sp. (Lonicera sp.), pustoryl sp. (Philadelphus sp.), trojpuk sp. (Deutzia sp.) tavolník (Spiraea sp.), skalník sp. (Cotoneaster sp.), dřišťál sp. (Berberis sp.), meruzalka sp. (Ribes sp.), zlatice zahradní (Forsythia intermedia), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), čimišník stromkovitý (Caragana arborescens), netvařec křovitý (Amorpha fruticosa), rakytník řešetlákový (Hippophaë rhamnoides), hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia), kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum), škumpa ocetná (Rhus tipina), klokoč speřený (Staphylea pinnata), tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius), komule sp. (Buddleia sp.), šácholan sp. (Magnolia sp.), hlohyně červená (Pyracantha coccinea), kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica) apod. Z keřového patra přirozených porostů v okolí je možno doporučit druhy jako líska obecná (Corylus avellana), hloh obecný (Crataegus oxyacantha), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), svída krvavá (Cornus sanguinea), dřín obecný (Cornus mas), kalina planá (Viburnum opulus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), růže šípková (Rosa canina), skalník celokrajný (Cotoneaster integrima), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), brslen evropský (Euonymus europaeus), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).

f) Odůvodnění návrhu infrastruktury Úvod

Řešené území leží severovýchodně od okresního města Mělníka, v členitém území CHKO Kokořínsko v CHOPAV Severočeská křída, mezi vodním tokem Liběchovka a Pšovka, které jsou pravostrannými přítoky řeky Labe. V řešeném území leží obce Dobřeň, Jestřebice, Střezivojice a samota Vlkov. Obec Dobřeň s přilehlými menšími sídly má celkem 142 stálých obyvatel - Dobřeň 32, Jestřebice 75, Střezivojice 34, Vlkov 1. Na celém území je vysoký podíl rekreantů v rekreačních chalupách a chatách. V sezóně stoupá počet obyvatel v území na cca 500. Obec Dobřeň Jestřebice Střezivojice Vlkov CELKEM

Obytné domy 11 27 13 1 52

Chalupy 18 60 19 4 101

Chaty 8 34 20 3 65

Plocha katastrálního území Dobřeň je 633,9 ha, k.ú. Jestřebice 801,1 ha a k.ú. Střezivojice 619,5 ha. Veřejná vybavenost: Dobřeň – OÚ, restaurace, obchod Jestřebice – 2 restaurace, 1 obchod, společenský sál, hřbitov Střezivojice - 1 kiosek Z výše uvedeného je patrné, že veřejná vybavenost obcí je pouze základní. Urbanistický návrh rozvoje území předpokládá v obci možnost výstavby až 40 rodinných domů, z toho v Dobřeni 13 RD – přírůstek 27 obyvatel, v Jestřebicích 19 RD - 40 obyvatel a ve Střezivojicích 8 RD - 17 obyvatel. Pro účely bilancí se v nové zástavbě počítá se 2,1 obyvateli na 1 RD, tj. s celkovým přírůstkem 84 obyvatel jako s limitní hodnotou při naplnění záměrů rozvoje ve výhledu.

1. Vodní hospodářství Návrh řešení odpovídá popisu v „Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací Středočeského kraje“, díl 14 – Mělník z června 2004.

Zásobování vodou Současný stav a návrh řešení Obce jsou zásobovány vodou ze skupinového vodovodu Mšeno, jehož zdroje jsou zřízeny v lokalitě Vojtěchov – Stříbrník. Zde je voda upravována a výtlaky dopravována do několika vodojemů v oblasti, kterou skupinový vodovod zásobuje. Jedná se zhruba o prostor ohraničený obcemi Střezivojice, Mšeno, Doubravice, Trnová, Kluky, Boreč, Kladina, Chorušice, Řepín, Nebužely, Střemy, Strážnice, Sitné, Vidim a Nové Osinalice. Největší vodojem skupinového vodovodu Mšeno – Romanov má objem 800 m3. Gravitační vodovod DN 150 pro obec a nejbližší okolí je veden z vodojemu Žluč o objemu 2x 200m3, s kótou hladiny 401,85 m n.m. Vodojem Žluč je situován severně od Šemanovic. Hlavní přivaděč DN 150 – polyetylén směřuje na Jestřebice, z něj odbočuje přes Šemanovice řád DN 100, střídavě z litinových a ocelových trub.Vedlejší větev pokračuje od Šemanovic přes Březinku a Truskavnu ke Kokořínu. Další vodovodní řád vede z vodojemu Žluč do obce

Dobřeň a dále do Střezivojic, jako gravitační vodovod. Výtlačný řád do vodojemu Žluč je veden od Stříbrníku přes Vojtěchov a Dobřeň. Potrubí skupinového vodovodu je ve funkci od 30tých let minulého století, s pouze lokálními náhradami armatur a potrubí. Jeho životnost je prakticky u konce. V zásobování obcí se z hlediska kapacity zdrojů a vodárenských zařízení neprojevují zásadní provozní problémy. Požární vodu řeší obce budováním požárních nádrží ( Dobřeň ).Správcem a provozovatelem veřejných vodárenských zařízení jsou Vodárny Kladno – Mělník, a.s. provoz Mšeno. Potřeba vody v obcích ( bez rekreačních objektů) specifická potřeba q = 230 l/obyv.den, snížení o 40% = 138 l/obyv.den vybavenost = 20 l/obyv.den Celkem 158 l/obyv.den - průměrná denní potřeba - max denní potřeba - max hodinová potřeba

Potřeba vody Dobřeň Jestřebice Střezivojice Vlkov CELKEM

Počet obyv. 32 + 27 75 + 40 34 + 17 1 226

Qp = q . O l /den Qm = Qp.kd kd = 1,4 l / den Qh = Qm.kh kh = 1,8 l / s

Qp (l/den ) 9 322 18 170 8 058 158 35 708

Qm (l/den) 13 051 25 438 11 281 221 49 991

Qh (l/s) 0,27 0,53 0,24 0,005 1,04

Q (m3/rok) 3 403 6 632 2 941 58 13 033

Potřeba vody ve výhledu byla vyčíslena na základě urbanistického návrhu rozvoje obce s tím, že v rozvojových plochách je přírůstkem současného stavu. Systém zásobování pitnou vodou vyhovuje a nebude se měnit ani v budoucnosti Do nových rozvojových ploch budou přivedeny přípojné vodovodní řady z nejbližších stávajících vodovodů. Jako s výhledovou investicí je nutno počítat s postupnou rekonstrukcí stávajících vodovodů. Nouzové zásobování pitnou vodou bude zajišťováno dopravou pitné vody v množství maximálně 15 l/den.obyvatele cisternami ze zdrojů Stříbrník a Medonosy. Zásobení pitnou vodou bude doplňováno balenou vodou. Nouzové zásobování užitkovou vodou bude zajišťováno z vodovodu pro veřejnou potřebu, z obecních a z domovních studní. Při využívání zdrojů pro zásobení užitkovou vodou se bude postupovat podle pokynů územně příslušného hygienika.

Kanalizace Splaškové vody Obec a sídla v řešeném území nemají v současné době vybudován systém odvádění a likvidace splaškových vod. Odpadní vody jsou vesměs zachytávány v jímkách a vyváženy. Žumpy jsou často opatřeny nevyhovujícím přepadem do drenážních podmoků, otevřených koryt i zatrubněných příkopů.

Hlavním recipientem oblasti je vodní tok Pšovka v Kokořínském údolí, který je však od řešených lokalit značně vzdálen. Vzhledem k tomu, že se tato sídla nacházejí v CHOPAV Severočeská křída a v CHKO Kokořínsko, nevyskytuje se zde dostatečně vhodná vodoteč a s přihlédnutím na konfiguraci terénu a velikost těchto sídel, není investičně a provozně výhodné budovat čistírny odpadních vod a kanalizační síť. Proto bude nezbytné zajistit po roce 2015 rekonstrukci stávajících nebo výstavbu nových akumulačních jímek pro zachycování odpadních vod. V roce 2020 budou veškeré odpadní vody akumulované v bezodtokých jímkách likvidovány na čistírně odpadních vod obce Mšeno. Průměrné odtokové množství splaškových vod pro současný stav a návrh v sídlech odpovídá vyčíslené spotřebě vody. Výpočtové bilance jsou zpracovány na podkladu urbanistického návrhu rozvoje obce

Dobřeň Jestřebice Střezivojice Vlkov CELKEM

Počet obyv. 32 + 27 75 + 40 34 + 17 1 226

Qp (l/den ) 9 322 18 170 8 058 158 35 708

Qm (l/den) 13 051 25 438 11 281 221 49 991

Qh (l/s) 0,27 0,53 0,24 0,005 1,04

Q (m3/rok) 3 403 6 632 2 941 58 13 033

Dešťové vody V obcích existují pouze úseky mělké dešťové kanalizace. Dešťové vody jsou odváděny systémem příkopů, struh a propustků a likvidovány vsakem. Navržená koncepce předpokládá, že v sídle nebude zřizována nová dešťová kanalizace. Pro odvádění čistých dešťových vod v centru zastavěného území se počítá se vsakováním na vlastních pozemcích nových rozvojových ploch.. Na okrajích intravilánu bude využito povrchového odvádění dešťových vod příkopy k rozptýlení v terénu a případně zaústění do stávajících drobných vodotečí. V těchto případech je nutno dbát na kvalitu vypouštěných dešťových vod – v případě zvýšeného obsahu splavenin nebo ropných produktů bude nezbytné tyto příměsi před vyústěním zachytit.

Ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok podle zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (s účinností od 1.1.2002). Ochranná pásma jsou vymezena vodorovnou vzdáleností od vnějšího líce stěny potrubí nebo kanalizační stoky na každou stranu u vodovodních řadů a kanalizačních stok do průměru 500 mm včetně - 1,5 m u vodovodních řadů a kanalizačních stok nad průměr 500 mm - 2,5 m Výjimku z ochranného pásma může povolit v odůvodněných případech vodoprávní úřad. V ochranném pásmu vodovodního řadu nebo kanalizační stoky lze

provádět zemní práce, stavby, umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení či provádět činnosti, které omezují přístup k vodovodnímu řadu nebo kanalizační stoce nebo které by mohly ohrozit jejich technický stav nebo plynulé provozování, vysazovat trvalé porosty, provádět skládky mimo jakéhokoliv odpadu, provádět terénní úpravy, jen s písemným souhlasem vlastníka vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatele, pokud tak vyplývá ze smlouvy uzavřené podle §8 odst.2. Zásobování plynem a teplem Objekty v obcích jsou doposud vytápěny kombinovaným způsobem – pevnými palivy a v zanedbatelné míře elektricky. Plyn do řešeného území zaveden není, neboť nejbližší zdroj plynu se nachází až v okresním městě Mělník. Vzhledem ke skladbě odběratelů , kteří by byli v obcích zařazeni pouze do kategorie obyvatelstva a maloodběru není prakticky reálné uvažovat v bližší budoucnosti o zřízení samostatné plynové přípojky do obce. Teoretická možnost gazifikace by přicházela v úvahu při plánovaném napojení Mšena, avšak dodavatel plynu Středočeská plynárenská a.s. s investicí na zásobování Kokořínska nepočítá. Velkoodběratelé se v obcích vzhledem k jejich charakteru a poloze v CHKO nevyskytují. Z důvodů obtížného průkazu ekonomické efektivnosti gazifikace obcí je zásobování teplem v konceptu územního plánu orientováno na využití elektrické energie, případně ZTP (zkapalněné topné plyny), Tím by bylo z ohledu na ochranu ovzduší nahrazeno v současnosti již nevyhovující lokální vytápění pevnými palivy.

Zásobování elektrickou energií Současný stav Napájecí soustava: Řešené území je napojeno na elektrickou energii venkovním vedením 22 kV z rozvodny Mělník 110 /22kV. V Dobřeni, Jestřebicích, Střezivojicích a jejich spádovém území jsou osazeny následující trafostanice, připojené vesměs venkovním vedením: Přehled stávajících trafostanic 22/0,4 kVA

Inv. č. 260533 260505 260531 260506 260509

Název TS Střezivojice - Obec Dobřeň - Obec Vlkov - Samota Jestřebice - K Dobřeni Jestřebice - U kravína

Výkon [kVA] 100 160 50 160 100

V situačním plánu v měř. 1 : 5000 jsou zakreslena stávající zařízení - trafostanice spolu s linkami nadzemního vedení 22 kV.

Současný stav primérní napájecí sítě je uspokojivý, osazené trafory stačí výkonově pokrýt nynější odběr. V minulých letech byla provedena rekonstrukce napájecí sítě včetně transformačních stanic. U transformačních stanic jsou většinou stavební rezervy pro osazení traforů větších výkonů. Sekunderní rozvody jsou vesměs provedeny venkovním vedením s připojením objektů závěsnými kabely. Veřejné osvětlení je provedeno též venkovním vedením. Sloupy venkovního vedení jsou betonové. Správcem energetických zařízení a dodavatelem energie je Středočeská energetická a.s.

Schéma trafostanic v řešené oblasti

Návrh řešení V ÚPnO není v návrhovém období reálná gazifikace sídla. Proto je počítáno s využitím el. energie pro osvětlení, vaření, ohřev TUV a vytápění v obytných domech. Dle pravidel pro elektrizační soustavu ve výpočtu příkonů el.energie je uvažováno s kategorií byt. fondu C-C1, t.j. 15kW/RD. V území některých lokalit bude nutno respektovat ochranné pásmo stávajícího nadzemního vedení VN. OP nadzemního vedení lze zúžit na 2m od krajního vodiče na obě strany v případě, že budou stávající vodiče bez izolace nahrazeny vodiči se základní izolací. Bilance přírůstku příkonu : sídlo Dobřeň Jestřebice Střezivojice celkem

lokalita

kapacita (max.) 13 RD 19 RD 8 RD 40 RD

OT1, OT2, OR1 OT1, OR1, OR2, OR3 ON1, ON2

Pi (kW) 195 285 120 600

Zvýšení příkonu bude pokryto sítí NN ze stávajících trafostanic. Po vyčerpání jejich výkonu bude provedena výměna trafa za výkonově větší nebo celková rekonstrukce příslušné trafostanice. Ochranná pásma energetických zařízení :

Ochranné pásmo (m) podle energetického zákona

Energetické zařízení Vlád.nař.č.80/57 Sb. vybudované: Nadzemní vedení nad 1kV do 35 kV vč. 35 až 110 kV včetně 110 až 220 kV včetně 220 až 400 kV včetně nad 400 kV VN VVN 60 až 110 kV vč. VVN 110 až 220 kV vč. VVN 220 až 380 kV Podzemní vedení do 110 kV včetně nad 110 kV

do 31.12.1994

Zák.č.222/94 Sb. do 31.12.2000

Zák.č.458/2000 Sb. od 1.1.2001

7

7*

12

12

15

15

20

20

30

30

1 3

1 3

10

vymezení pásma :

svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, od krajního vodiče vedení na obě jeho strany

15 20 25

1 1

po obou stranách krajního kabelu

Elektrické stanice venkovní stožárové zděné

30

20

vestavné

20 7 2 1

svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti,od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva, od obestavění

*

OP u napětí nad 1 kV a do 35 kV včetně podle druhu vodiče : 1. pro vodiče bez izolace 7m 2. pro vodiče s izolací základní 2m 3. pro závěsná kabelová vedení 1m § 46 Ochranná pásma (1) Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí. (2) Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky. (4) V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit. (8) V ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice je zakázáno a) zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky, b) provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce, c) provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob, d) provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením. (9) V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m. (10) V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t. (11) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, může provozovatel přenosové soustavy nebo příslušný provozovatel distribuční soustavy udělit písemný souhlas s činností v ochranném pásmu. Souhlas není součástí stavebního řízení u stavebního úřadu a musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen. § 98 Přechodná ustanovení (2) Ochranná pásma stanovená v elektroenergetice a teplárenství podle dosavadních právních předpisů se nemění po nabytí účinnosti tohoto zákona. Výjimky z ustanovení o ochranných pásmech udělené podle dosavadních právních předpisů zůstávají zachovány i po dni účinnosti tohoto zákona. § 104 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Telekomunikace

Místní telekomunikační síť Řešené území je po stránce telekomunikační začleněno do místního telefonního obvodu MTO Vidim, UTO Mělník. V řešeném území jsou provedeny rozvody k jednotlivým účastníkům MTS většinou kabelovým vedením. Český Telecom a.s. - oblastní správa Mělník provedl rekonstrukci místní telefonní sítě v Dobřeni, Střezivojicích a Jestřebicích úložným kabelovým vedením. Požadavky na zajištění dalších telefonních linek bude Telefonica O2 řešit individuálně s konkrétními investory nových objektů postupně po vypracování podrobných investičních záměrů, s využitím ponechaných rezerv v kabelové MTS, s použitím vysokofrekvenčních technologií atp. Dálkové kabely Řešeným územím prochází trasa dálkového optického kabelu v HOST Mělník. Trasa je v řešeném území vedena od Kokořína do Jestřebice, Dobřeně, Střezivojic a dále na Vidim. Radioreléová trasa Řešeným územím neprocházejí trasy radioreléových paprsků

Ochranná pásma telekomunikačních zařízení podle § 92 zákona č.151/2000 Sb. o telekomunikacích : K ochraně telekomunikačních zařízení se zřizují ochranná pásma. Ochranné pásmo podzemních telekomunikačních vedení vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby. Ochranné pásmo podzemních telekomunikačních vedení činí 1,5 m po stranách krajního vedení V ochranném pásmu podzemních telekomunikačních vedení je zakázáno : - provádět bez souhlasu jejich vlastníka zemní práce, - zřizovat stavby či umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení a provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k podzemnímu telekomunikačnímu vedení nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, - vysazovat trvalé porosty. Ochranná pásma ostatních telekomunikačních zařízení vznikají dnem právní moci pásmu územního rozhodnutí o ochranném pásmu. Účastníkem územního řízení o ochranném pásmu podle par. 92 zákona č. 151 / 2000 Sb. o telekomunikacích. (5) Ochranné pásmo nadzemních telekomunikačních vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu a je v něm zakázáno zřizovat stavby, elektrická vedení a železné konstrukce, umísťovat jeřáby, vysazovat porosty, zřizovat vysokofrekvenční zařízení a nebo jinak způsobovat elektromagnetické stíny, odrazy nebo rušení.

Technické vybavení: Zásobování vodou pro stávající i nově navrhovanou zástavbu z hlediska kapacity je pokryto stávajícími vodovody skupinového vodojemu Mšeno – Romanov vedenými z vodojemu Žluč. Z hlediska finanční nákladnosti a vzdálenosti recipientů je uvažováno z hlediska kanalizace přečištění splaškových vod domovními ČOV, u rekreačních objektů chemickými a kompostovacími WC. Se zásobováním plynem a teplem se neuvažuje. Současný stav primérní sítě pro zásobování elektrickou energií je uspokojivý. U transformačních stanic jsou stavební reservy pro osazení větších transformátorů.

g) Odůvodnění návrhu z hlediska životního

e.1. Klima Řešené území spadá do klimatické oblasti B - mírně teplá, klimatické podoblasti B5 mírně teplá, mírně vlhká, vrchovinná. Tato oblast je charakterizována průměrnými ročními teplotami do 7,2 °C a průměrným ročním úhrnem srážek nad 600 mm. V klimatickém členění území státu dle Quitta spadá řešené území do mírně teplé oblasti MT, do okrsku MT 10. Řešenému území je nejbližší klimatická stanice Doksy. Základní klimatická data pro tuto stanici jsou: – průměrná roční teplota je 13,8 °C, – období s průměrnými teplotami nad 5 °C činí 234 dny, – období s průměrnými teplotami nad 10 °C činí 177 dní, – období s průměrnými teplotami nad 15 °C činí 117 dní, – průměrný měsíční běh teplot (v °C): měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. teplota -2,3 -0,9 2,8 7,5 1,7 16,0 17,3 16,6 12,7 8,0 3,0 -0,5 – průměrný roční úhrn srážek je 654,8 mm, – průměrný měsíční běh srážek (v mm): měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. srážky 41,9 36,9 40,3 45,2 72,5 66,7 71,7 77,3 52,3 44,1 50,7 51,9 – průměrná rychlost větru je 3 m/s, – průměrná roční četnost směru větrů: směr S SV V JV J JZ Z S Klid Celkem četnost v % 7,9 2,3 2,4 14,0 9,9 10,0 8,2 15,2 30,1 100 – průměrný roční úhrn slunečního svitu činí 1 476 hodin.

e.2. Topologie Řešené území leží v oblasti k jihu mírně ukloněné, silně erodované planiny ve třetihorách vyzdvižené druhohorní křídové pánve na severovýchodním okraji středočeského

kraje v okrese Mělník. Zahrnuje katastrální území sídel Dobřeň, Jestřebice a Střezivojice s osadou Vlkov, které náleží do správního území obce Dobřeň. Nejvyšším bodem řešeného území je Supí hora na severozápadním okraji katastru Střezivojic s vrcholem v nadmořské výšce 433,6 m. Nejnižším místem je okraj tůně v Kokořínském dole na jihovýchodním okraji katastru Jestřebice ve výšce 237 m nad mořem. Obec Dobřeň je poprvé připomínána roku 1310. Od roku 1995 vesnická památková rezervace.Její střed leží v nadmořské výšce 330 m. Nachází se ve středu řešeného území na jihozápadním okraji plošiny mezi Dobřeňským a Planým dolem. Obec Jestřebice je poprvé připomínána roku 1407. Četné lidové stavby Její střed leží v nadmořské výšce 344 m. Nachází se v jižní části řešeného území. Severní část obce leží na úzké šíji mezi dvěma nevelkými plošinami – plošinou mezi Planým dolem a Vojtěšským dolem na severu a plošinou mezi Vojtěšským dolem , Kokořínským dolem a Černou dírou na jihu. Jižní část obce leží na šíji mezi Šemanovickým dolem a Černou dírou. Obec Střezivojice je poprvé připomínána roku 1402. Od roku 1995 vesnická památková zóna.Její střed leží v nadmořské výšce 386 m. Nachází se v severní části řešeného území. Leží jižně od Strážného vrchu na úzké šíji, ke které se sbíhá několik dolů, které rozdělují okolí obce do celkem pěti malých plošin. Do katastru obce Střezivojice náleží sídlo Vlkov poprvé připomínané roku 1414. Jeho střed leží v nadmořské výšce 358 m. Nachází se na severním okraji řešeného území na šíji mezi krátkými bezejmennými doly na severním okraji zvlněné plošiny mezi Pohádkovým dolem a bočními doly Vlkovské rokle. e.3. Hydrologie e.3.1. Hydrogeologická charakteristika území a spodní voda Kokořínsko, stejně jako celá Česká křídová tabule, má díky své geologické stavbě velmi dobré podmínky pro akumulaci podzemních vod. Základní hydrogeologické znaky jsou určeny hydrickým charakterem středněturonských sedimentů převážně písčité povahy, které z větší části budují Polomené hory. Díky zmíněné dobré propustnosti turonských pískovců, která a je výrazně zvětšena puklinami tektonického původu, patří Polomené hory k jedné z nejvýznamnějších zásobáren kvalitní pitné vody v České republice. Svrchní horizont pískovcového souvrství středního turonu v povodí Pšovky má silně zvodněný obzor podzemních vod s puklinovou i průlinovou vodu a je odvodňován do kvartérní výplně údolí Pšovky, kde vzniká zastřenými výrony sekundární soustředění podzemních vod. Směr toku Pšovky sleduje zlomové linie tektonických poruch. Dnešní zahloubené údolí toku vzniklo propojením jednotlivých trhlin. Místy s dosud otevřenými poruchami, zejména ve střední části toku Pšovky, dochází k unikům povrchové vody do podzemních horizontů. Pro tok jsou typické případy, kdy velké přívalové deště nedotečou do Labe, neboť jsou tektonickými poruchami převedeny do podzemí. Voda, která pronikla do podzemí, se hromadí na nepropustném souvrství spodnoturonského pásma slínovitojílovité povahy. Toto pásmo zároveň vytváří strop vodě artézsky napjaté v pískovcích cenomanského stáří. Zvodně s volně napjatou hladinou v horní části souvrství středního turonu nad slíny spodnoturonského pásma spolu vzájemně horizontálně komunikují. Celé řešené území leží v Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Severočeská křída, která je vyhlášena nařízením vlády ČSR č. 85/ 1981 Sb. ze dne 24. června 1981. e.3.2. Hydrologické členění území a povrchové vody Oblast Vlkova a západní část řešeného území na západ od silnice Kokořín – Jestřebice – Dobřeň – Střezivojice náleží do povodí Liběchovky, která je dílčím povodím Labe. Jde o

její dílčí povodí s následujícími čísly hydrologického pořadí: 1 – 12 – 03 – 023 v oblasti Vlkova, 1 – 12 – 03 – 031 na západ od Střezivojic, 1 – 12 – 03 – 032 na západ od Dobřeně a 1 – 12 – 03 – 035 na západ od Jestřebice. V řešeném území se v oblasti provodí Liběchovky nenachází žádná, stálá ani nestálá vodoteč. Východní část řešeného území na východ od silnice Kokořín – Jestřebice – Dobřeň – Střezivojice náleží do povodí Pšovky, která je dílčím povodím Labe. Jde o její dílčí povodí s následujícími čísly hydrologického pořadí: 1 – 12 – 03 – 004 na severovýchod od Střezivojic, 1 – 12 – 03 – 005 na východ od Střezivojic a Dobřeně a 1 – 12 – 03 – 006 na východ od Jestřebice. V dílčím povodí 1 – 12 – 03 – 005 na východ od Střezivojic a Dobřeně se ve dně Planého dolu nachází vodoteč Žebrák s nestálým průtokem, která teče po východní hranici řešeného území a ve Vojtěchově se zprava vlévá do Pšovky. V dílčím povodí 1 – 12 – 03 – 006 na východ od Jestřebice protéká Kokořínským dolem po východní hranici řešeného území říčka Pšovka, která pramenní v dole mezi Horní a Dolní Houskou za severní hranicí řešeného území. Do řešeného území vstupuje na jeho severovýchodním okraji u soutoku s potokem Žebrák ve Vojtěchově a opouští jej na jižním okraji Tůně jižně od osady Hlučov. Před Mělnickou Vruticí se do Pšovky vlévá Řepínský a za ní Jelenický potok. Do Labe se vlévá v Mělníce. Na Pšovce bylo více než dvacet mlýnů a pil. Poslední z nich byly funkční ještě v 50. letech. Využití vodní síly záviselo na dostatečných průtocích vody, a proto se tok pravidelně čistil. Po zrušení mlýnů se přestalo říční koryto Pšovky udržovat a došlo tak k zanesení toku a zamokření přilehlé poříční zóny v úzké údolní nivě. Na zamokřených pozemcích se nemohla uplatnit mechanizace a to nakonec vedlo k zanedbání a opuštění většiny luk. Luční porosty se postupně změnily na ostřicové louky, mokřady a rákosiny. Na řadě míst se na jejich místo navrátily rekonstrukčně původní porosty klimaxových mokřadních olšin. V řešeném území zaujímají mokřady Pšovky celou severní polovinu nivy ve dně Kokořínského dolu. e.3.3. Revitalizace říčních systémů Na žádost Správy CHKO Kokořínsko nechalo Ministerstvo životního prostředí ČR v roce 1995 firmou Aquatis a.s. Brno zpracovat „Koncepci revitalizace systému povodí toků Liběchovka a Pšovka“. Nejdůležitější závěry této studie shrnuje „Plán péče o CHKO Kokořínsko“ následovně: – koryta obou toků a jejich přítoků mají převážně přírodě blízký charakter s velkým množstvím mokřadů; v takových místech by mělo být cílem zachování současného stavu a na vhodných místech citlivě volenými drobnými zásahy zlepšení současné situace (likvidace skládek, rybí přechody, průsakové tůně, obtočné menší vodní nádrže, malé tůně pro rozmnožování obojživelníků, odbahnění některých stávajících nádrží, úpravy vedoucí k diverzifikaci koryt apod.), – největším problémem v obou povodích je eroze (především ze zemědělských pozemků), která by měla být řešena v rámci revitalizačních opatření co nejdříve ve spojitosti s další činností (ÚSES, komplexní pozemkové úpravy); nejdůležitějšími praktickými opatřeními financovanými v rámci uvedeného programu budou změny hospodaření na erozí postižených pozemcích, výstavba a obnova protierozních zídek v roklích, obnova cestní sítě, doplnění rozptýlené zeleně s protierozní funkcí apod.

e.4. Geomorfologie a geologie Z hlediska geomorfologického členění území České republiky náleží řešené území do provincie Česká vysočina, subprovincie (soustavy) VI. Česká tabule, oblasti (podsoustavy)

VI.A Severočeská tabule, celku VI.A-1 Ralská pahorkatina, podcelku VI.A-1A Dokeská pahorkatina, okrsku VI.A-1A-a Polomené hory a podokrsku VI.A-1A-a1 Kokořínská vrchovina. Polomené hory tvoří typ erozně denudačního reliéfu, podmíněného svrchněkřídovými sedimenty a třetihorními neovulkanity. Jde o strukturní stupňovinu, rozčleněnou hustou sítí kaňonovitých údolí. Uspořádání údolní sítě je z velké části závislé na průběhu puklin, kterými je celé území hojně porušeno. Jde o pukliny krušnohorského směru (JZ - SV), sudetského tzv. "lužického" směru (SZ - JV) a zejména jizerského směru (SSV - JJZ). Nejtypičtější kaňony sledují dík úklonu území k jihu směr sever - jih, postranní rokle pak východ západ. V řešeném území jsou Polomené hory tvořeny druhohorními kvádrovými pískovci středního turonu. Pískovce mají různé příměsi tmelů. Plošiny jsou kryty často mocnými vrstvami kvartérních spraší. Polomené hory představují specifický typ pískovcového reliéfu, který je charakteristický rozsáhlými plošinami a zahloubenými údolími s příkrými svahy, ze kterých vystupují skalní stupně často v několika poschodích. Na údolí připadá přibližně polovina plochy oblasti a jsou hlavním předmětem ochrany v CHKO, neboť určily ráz jak přírodního, tak i sociálního prostředí tohoto území. Povrchové tvary pískovců jsou pak předmětem speciální ochrany. Jde o unikátní makrotvary (skalní města a podobně), mezoformy (známé pokličky) a velmi mikrotvary (voštiny, pseudoškrapy, železité inkrustace) vyvinuté ve vypreparovaných kvádrových pískovcích. Na četných místech odkryvu pískovcových skal jsou stopy po minulé nahodilé místní těžbě stavebního kamene. Na vrcholu vulkanického suku vrchu Špičák jižně od Dobřeně je jáma starého opuštěného lomu na lomový kámen. Z výsledků regionální surovinové studie zpracované Ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR v roce l992 vyplývá, že se v řešeném území nenacházejí žádná ložiska nerostných surovin. Do severozápadního okraje řešeného území severně od obce Vidim zasahuje neschválené prognózní ložisko černého uhlí, přináležející do Roudnické pánve, které je v registru nerostných surovin Geofondu vedeno pod číslem Q 906160004. e.5. Pedologie Na spraších, které pokrývají pískovcovou tabuli, se vyvinuly hlubší středoevropské hnědozemě, které jsou zde zastoupeny černozemními hnědozeměmi včetně illimerizovaných a slabě oglejených forem. Jsou vysoce úrodné a intenzívně zemědělsky využívané. Na lehkých zvětralinách pískovců na hranách roklí na okrajích tabulí jsou mělké hnědé půdy a nevyvinuté hnědé půdy. Jsou to písčité, místy písčitohlinité, převážně lehké, minerálně chudé až velmi chudé půdy, s nízkým obsahem humusu. Na dně roklí jsou půdy holocénních náplavů. V suchých roklích mají dvojí ráz. V závěru roklí to jsou převážně hlinité nivní půdy na nivních uloženinách. Při horním konci a v krátkých postranních údolích jsou lehké hnědé písčitohlinité půdy. V úplném závěru roklí je půdní horizont často tvořen čistým pískem .V nivě Pšovky v Kokořínském dole jsou nivní rašeliništní půdy na hlinitopísčitém aluviálním podkladu. Lesní půdy v řešeném území jsou hnědé, mírně podzolované lesní půdy na pískovcích. Jsou to lehké písčité mělké půdy, jejichž matečnou horninou jsou kvádrové pískovce středoturonských souvrství. Na strmých svazích roklí jsou většinou nevyvinuté skalní půdy. Vzhledem ke geomorfologii území je půda na okrajových plochách zemědělsky využívaných tabulí postihována vodní erozí, která za přívalových dešťů strhává ornici a odplavuje ji na dno roklí.

e.6. Biogeografické členění Řešené území náleží do fytogeografické oblasti mezofytikum - M. (Mesophyticum), do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum - Českomor. M. (Mesophyticum Massivi Bohemici), do podobvodu Českomor. M. 51. Polomené hory. Podle nejnovější biogeografické regionace (Dr. M. Culek, 1994) leží řešené území v Provincii české, v 1. Podprovincii hercynské, v bioregionu 1.33 Kokořínský. Dle staršího biogeografického členění území republiky na sosiekoregiony, spadá řešené území do sosiekoregionu II. 9 Ralská pahorkatina. e.7. Původní přirozená společenstva Na daném území jde o společenstvo olšin - svaz Alno-Padion, ve vlhkých údolních polohách roklí a dolů. Dnes odlesněné plošiny zaujímalo společenstvo dubohabrových hájů – svaz Carpinion betuli. Porosty blízké tomuto společenstvu se zachovaly v lemech lesů na údolních svazích, kde jsou původním, na mnoha místech dochovaným společenstvem Borové doubravy – svaz Pino-Quercetum. Na neosvětlených stráních hlubokých údolí, kde se projevuje zvrat vegetačních pásem, se místy dochovaly porosty náležející do společenstva květnatých bučin – svaz Eu-Fagion. Sem je historicky uváděn i smrk ztepilý jako původní druh, doprovázející spolu s jedlí bělokorou bukové porosty. Svaz Alno-Padion je zde zastoupen vegetační jednotkou střemchová jasenina (PrunoFraxinetum). Stromové a keřové patro tvoří vrba bílá (Salix alba), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), střemcha hroznovitá (Padus racemosa), brslen evropský (Euonymus europaeus), bez černý (Sambucus nigra). Dále je zastoupen javor mléč (Acer platanoides) a lípa srdčitá (Tilia cordata). Pro bylinné patro je charakteristická ostřice oddálená (Carex remota), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), kuklík potoční (Geum rivale) a prvosenka vyšší (Primula elatior). Společenstvo dubohabrových hájů je charakterizováno dubem letním a zimním (Quercus robur a Q. petraea), habrem obecným (Carpinus betulus), s přimíšeným javorem babykou, klenem a mléčem (Acer campestre, A. pseudoplatanus a A. platanoides), bukem lesním (Fagus silvatica), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), břízou bílou (Betula alba), třešní ptačí (Cerasus avium), lípou srdčitou (Tilia cordata), hrušní obecnou (Pirus communis), jedlí bělokorou (Abies alba) a borovicí lesní (Pinus silvestris) ve stromovém patře. Pro keřové patro jsou charakteristické líska obecná (Corylus avellana), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum). Z obvodových plášťů do porostů pronikají, Brslen evropský (Euonymus europaeus), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), hloh obecný (Crataegus oxyacantha), svída krvavá (Swida sanguinea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a růže šípková (Rosa canina). Pro bylinné patro jsou charakteristické srha laločnatá (Dactylis glomerata), ostřice lesní a pýřitá (Carex silvestris a C. pilosa), lipnice hajní (Poa nemoralis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), chrastavec doubravní (Knautia drymeia), třezalka chlupatá, (Hypericum hirsutum), barvínek menší (Vinca minor), pryskyřník zlatožlutý (Ranunculus auricomus), svízel lesní (Galium sylvaticum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), sasanka hajní (Anemone nemorosa), mařinka vonná (Asperula odorata), jaterník podléška (Hepatica nobilis), konvalinka vonná (Convallaria majalis), lecha jarní (Lathyrus vernus), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) a krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa). Hlavními dřevinami svazu Pino-Quercetum jsou dub zimní (Quercus petraea), řidčeji dub letní (Quercus robur), borovice lesní (Pinus silvestris) a bříza bílá (Betula alba). Vtroušeně jsou zastoupeny buk lesní (Fagus silvatica), smrk ztepilý (Picea excelsa), topol osika (Populus tremula), javor klen (Acer pseudoplatanus) a habr obecný (Carpinus betulus). V keřovém patře jsou vedle zmlazujících dřevin stromového patra výrazněji zastoupeny jeřáb

obecný (Sorbus acuparia) a krušina olšová (Frangula alnus). Pro bylinné patro jsou charakteristické borůvka černá (Vaccinium myrtillus), brusinka obecná (Vaccinium vitisidaea), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), dvouhrotec čeřitý (Dicranum polysetum), metlice křivolaká (Deschampsia flexulosa), kostřava ovčí (Festuca ovina), hasivka orličí (Pteridium aquilinum), rozrazil lékařský (Veronica officinalis) a celík zlatobýl (Solidago virgaurea). Stromové patro svazu Eu-Fagion tvoří vedle buku lesního (Fagus silvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus) a ojediněle též jilm horský (Ulmus glabra), lípa srdčitá (Tilia cordata) jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea excelsa) a habr obecný (Carpinus betulus). Mezi hlavní zástupce bylinného patra patří mařinka vonná (Asperula odorata), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), kopytník evropský (Asarum europaeum), jaterník podléška (Hepatica nobilis) lipnice hajní. (Poa nemoralis). e.8. Floristické poměry Vegetaci Kokořínska ovlivňuje sousedící oblast termofytika České kotliny a geomorfologie jeho území se střídáním lokalit s teplomilnými a chladnomilnými druhy. Ochranářsky hodnotné jsou typy vegetace vázané na slunné svahy v blízkosti skalních hran, úpatní polohy spraší, stinné soutěsky a kapavé skály s výskytem specifického ekosystému, nazývaného provizorně skalní přepadavá mechoviště. Zachované mokřadní louky jsou stanovištěm řady chráněných rostlin (Dactylorhiza majalis, Menyantes trifoliata, Potamogeton alpinus, Ranunculus lingua, Trollius altissimus). Díky dlouhodobému zanedbání se však část někdejších lučních porostů změnila na zamokřené ostřicové louky, pcháčové mokřady a rákosiny. Mnohé části údolních niv zaujaly rekonstrukčně původní porosty mokřadních olšin. e.8.1. Přehled současných rostlinných společenstev Porosty listnatých lesů a vrbových křovin náleží do asociací: - Alnetea glutinosae, do svazů Carici elongatae-Alnetum, Carici acutiformis-Alnetum, Rubus saxatilis-Alnus glutinosa, Salicetum pentandro-cinereae a Salici-Franguletum; - Querco-fagetea, do svazů Pruno-Fraxinetum, Stellario-Alnetum, Arunco silvestris-Alnetum, Melampyro-Carpinetum, Aceri-Carpinetum, Melico-Fagetum, Dentario enneaphylli-Fagetum, Fagus silvaticaGaleobdolon luteum, Luzulo-Fagetum, Lithospermo-Quercetum, Cynancho-Quercetum, Viscario-Quercetum a Potentillo albae-Quercetum; - Quercetea robori-petrea, do svazů Luzulo albidae-Quercetum a Vaccinio vitis-ideae-Quercetum; - Robinetea. Porosty jehličnatých lesů náleží do asociací: - Pulsatilo-pinetea, do svazu Brachypodium pinnatum-Pinus silvestris; - Vaccinio-picetea, do svazů Cladonio-Pinetum, Dicrano-Pinetum, Trientalis-Pinus silvestris a Pinus silvestris-Sphagnum sp. Porosty křovin na sušších stanovištích náleží do asociací: - Citisetea scoparii-striati, do svazu Sarothamnus scoparius; - Rhamno-prunetea, do svazů Prunetum fruticosae, LigustroPrunetum, Rhamno-Cornetum, Antherico-Coryletum, Senecioni-Sambucetum racemosae, Salicetum capreae a Sambucetum nigrae. Porosty pionýrské vegetace skal a písčin náleží do asociací: - Aspleietea rupestris, do svazů Aspelnietum trichomanis-rutae-murariae, Polypodium vulgare-Dryopteris dilatata, Cystopteris fragilis, Chrysosplenium oppositifol.-Conocephalum conicum a Gymnocarpium dryopteris-Phegopteris connectilis; - Parietarietea judaicae, do svazu Corydalis lutea; Koelerio-corinephoretea, do svazů Spergula morissonii-Acetosella vulgaris, Airetum praecocis, Thymo-Corynephoretum a Plantago lanceolata-Festuca trachyphylla; - Sedoscleranthetea, do svazů Alysso alyssoidis-Sedetum albi a Herniario-Sedetum. Porosty keříčkové vegetace náleží do asociace Calluno-ulicetea, do svazů Rhodococco-Vaccinietum, Calluno-Vaccinietum, Cladonio-Callunetum, Convallario-

Vaccinietum myrtilli, Molinia arundinacea-Calluna vulgaris a Vaccinium mirtillus-Sphagnum sp. Mokřadní porosty náleží do asociací: - Lemnetea, do svazů Lemnetum minoris, Lemnetum trisulcae a Lemno-Spirodelletum; - Potametea, do svazů Ceratophylletum demersi, Nupharo lutei-Nymphaetum albae, Polygonetum amphibii, Potamogeton natans, Potametum lucentis, Myriophylletum verticillati, Elodeetum canadensis, Potametum crispi, Potametum alpini a Batrachietum circinati; - Phragmiti-magnocaricetea, do svazů Scirpetum lacustris, Phragmitetum communis, Glycerietum maximae, Sparganietum ramosi, Sparganium emersum, Equisetetum fluviatilis, Typhetum latifoliae, Typhetum angustifoliae, Acoretum calami, Eleocharitetum palustris, Ranunculus lingua, Cardamino-Beruletum erecti, Veronica beccabunga, Menyanthes trifoliata, Callaetum palustris a Calamogrostis canescens; Caricetum paniculatae, do svazů Caricetum rostratae, Caricetum distichae, Caricetum acutiformis, Caricetum gracilis a Phalaridetum arundinaceae; - Montio-cardaminetea, do svazu Cardimino-Chrysosplenietum alternifolii; - Scheuchzerio-caricetea, do svazů Valeriano dioicae-Caricetum davalianae, Eleocharitetum pauciflorae a Carex flacca-Carex panicea. Porosty mezofilních trávníků náleží do asociací: - Molinio-arrhenatheretea, do svazů Arrhenatheretum, Trifolio-Festucetum, Potentillo albae-Festucetum rubrae, Polygala comosaBriza media, Cerastium arvense-Dryopteris filix-mas, Molinietum coerulae, Polygonum bistorta-Veronica longifolia, Angelico-Cirsietum oleracei, Geranio palustris-Filipenduletum, Scirpetum sylvatici; - Festuco-brometea, do svazů Potentilla arenaria-Corynephorus canescens, Asperulo glaucae-Festucetum duriusculae, Fragario-Festucetum, Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati, Pulsatillo pratensis-Globularietum elongatae a SalvioSanguisorbetum; - Agropyretea, do svazů Falcario-Agropyretum, Melico transsilvanicaeAgropyretum a Sedo-Poetum compressae. Porosty vysokobylinných lemů lesních porostů náleží do asociací: - Mulgedioaconitetea, do svazů Cynancho-Calamagrostietum arundinaceae a Athyrium filix-feminaGymnocarpium dryopteris; - Trifolio-geranietea, do svazů Peucedano cervariae-Geranietum sanguinei, Silene nutans-Peucedanum oreoselinum, Trifolio-Agrimonietum, VicetoxicoOriganetum a Galium boreale-Selinum carvifolia; - Epilobietea angustifolii; - Galio-urticetea, do svazů Petasitetum hybridi, Petasitetum albi, Balloto nigrae-Chenopodietum boni-henrici, Balloto nigrae-Leonuretum cardiacae a Urtico-Artemisietum vulgaris. Porosty ruderální vegetace náleží do asociací: - Chenopodietea, do svazu MatricarioAnthemidetum cotulae; - Artemisietea vulgaris, do svazů Lapula myosotis a PotentilloArtemisietum absinthii; - Plantaginetea majoris, do svazů Potentilletum anserianae, Potentillo anseriane-Festucetum arundinaceae, Junco inflexi-Menthetum longifoliae, PotentilloCaricetum flaccae, Lolio-Plantaginetum a Coronopo-Polygonetum; - Secalinetea. e.9. Fauna Bezobratlí živočichové v byli dosud na Kokořínsku zkoumáni jen příležitostně. Pozornost byla věnována hlavně některým skupinám hmyzu. Při nedávném průzkumu několika skupin bezobratlých však bylo objeveno kromě vzácných a ohrožených druhů i několik druhů uvedených v Červeném seznamu IUCN. Například společenstvo měkkýšů obývající mokřady Pšovky je jedno z nejcennějších v ČR. Průzkumy ukazují zejména unikátnost a cennost mokřadů, lesostepních biotopů, reliktních borů a zbytků listnatých lesů. Prakticky v každé zkoumané skupině bezobratlých jsou nalézány druhy vzácné a ohrožené a velice často i druhy zatím z území Čech nedoložené. Ichtyologický výzkum Pšovky je zaměřen především na studium početné populace sekavce písečného (Cobitis taenia). Kromě sekavce se zde vyskytuje mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus), plotice obecná (Rutilus rutilus), hrouzek obecný (Gobio gobio), okoun říční (Perca fluviatilis). Další druhy ryb, vyskytující se v Pšovce, jsou vázány na

rybníky a tůně. Jsou to: štika obecná (Esox lucius), perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus), amur bílý (Ctenopharyngodon idella), lín obecný (Tinca tinca), ouklej obecná (Alburnus alburnus), cejn velký (Abramis brama), podoustev říční (Vimba vimba), sumec velký (Silurus glanis) a candát obecný (Stizostedion lucioperca). V území byla zjištěna přítomnost osmi druhů obojživelníků: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek obecný (Triturus vulgaris.), čolek horský (Triturus alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Z plazů se vyskytují: slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis) ještěrky živorodá (Lacerta vivipara), zmije obecná (Vipera berus) užovky hladká (Coronella austriaca) a užovka obojková (Natrix natrix), která obývá většinu mokřadů. Na území Kokořínska je prokázáno hnízdění více než l00 druhů ptáků. Bohatství druhů je dáno členitostí území s množstvím různých typů biotopů. Z řádu dravců zde hojně hnízdí káně lesní (Buteo buteo), poštolka obecná (Falco tinnunculus) a méně hojně krahujec obecný (Accipiter nisus). Vzácně hnízdí jestřáb lesní (Accipiter gentilis), moták pochop (Circus aeruginosus), včelojed lesní (Pernis apivorus), ostříž lesní (Falco subbuteo) a moták pilich (Circus cyaneus). Další zastižení dravci - luňák hnědý (Milvus migrans), káně rousná (Buteo lagopus), dřemlík tundrový (Falco columbarius) na Kokořínsku pravděpodobně nehnízdí. V minulosti hnízdil na Kokořínsku raroh velký (Falco cherrug) a naposledy v roce l962 také sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který se v posledních letech nepravidelně objevuje i v hnízdním období. Ze sov na Kokořínsku hnízdí sýček obecný (Athene noctua), puštík obecný (Strix aluco), kalous ušatý (Asio otus), sova pálená (Tyto alba) a výr velký (Bubo bubo). Z řádu hrabavých se zde vyskytuje bažant obecný (Phasianus colchicus), koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Z řádu měkkozobých je zde hnízdí holub doupňák (Columba oenas) a z řádu lelků lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Z řádu srostloprstých ledňáček říční (Alcedo atthis) a nepravidelně i duduek chocholatý (Upupa epops). Pěvci jsou zastoupeny na poměrně běžnými druhy. K významnějším pěvcům patří konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus), bramborníček hnědý ( Saxicola rubetra), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), lejsek šedý (Muscicapa striata), lejsek malý (Ficedula parva) a krkavec velký (Corvus corax). Dále se zde vyskytuje několik běžnějších druhů ptáků, vázaných na vodní biotopy: kachna divoká (Anas platyrhynchos), lyska černá (Fulica atra), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), potápka malá (Podiceps ruficollis), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a čáp bílý (Ciconia ciconia). Na Kokořínsku žijí běžné druhy savců, které se vyskytují na většině území naší republiky. Významnější je výskyt 10 druhů netopýrů a vzácnějšího vrápenece malého (Rhinolophus hipposideros). Z nepůvodních druhů savců byli na Kokořínsku vysazeni daněk evropský a muflon. e.10. Lesy Na nepřístupných místech skalek jsou patrně původní porosty reliktních borů. V inverzních polohách zastíněných srázů pak i zbytky porostů submontánních bučin. Většina lesních porostů jsou však sázené kultury, založené koncem 19. a začátkem 20. století. Lesní porosty CHKO Kokořínsko patří do lesní pěstební oblasti 18 - Severočeská pískovcová plošina. V rámci této pěstební oblasti spadá řešené území do borové lesní oblasti. Lesy řešeného území náleží do lesního hospodářského celku (LHC) Mělník. Platnost lesního hospodářského plánu (LHP) pro tento LHC skončila v r. 1996. V současnosti je k závěrečnému schválení připraven nový LHP. Všechny lesní porosty LHC Mělník na území CHKO jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení, neboť se nacházejí v pásmu imisního ohrožení kategorie B a C. Z hlediska

podmínek pro hospodaření je tato kategorizace dostatečná a proto zde nebyly rozlišeny a vyhlášeny porosty v kategorii lesů ochranných. Z hlediska zájmů ochrany přírody je však nutné tuto kategorizaci provést. e.11. Zemědělský půdní fond e.11.1. Struktura ploch a půdního fondu v řešeném území Struktura plochy / k.ú. Dobřeň Jestřebice Rozloha katastru celkem 633,90 801,08 Zemědělský půdní fond 149,06 195,56 Orná půda 125,97 161,08 Zahrady 3,45 12,28 Sady 0,69 3,55 Louky 11,23 10,56 Pastviny 7,72 8,09 Lesní půda 455,61 554,92 Vodní plochy 0,03 9,20 Zastavěné území 2,84 5,06 Ostatní plochy 26,36 36,34

Střezivojice 619,56 133,18 117,36 4,41 2,26 5,43 3,72 454,23 0,09 3,10 28,96

CELKEM 2054,54 477,80 404,41 20,14 6,50 27,22 19,03 1464,76 9,32 11,00 91,66

e.11.2. Vyhodnocení a popis půdního fondu Kvalitní zemědělské půdy ve I. a II. třídě ochrany ZPF zaujímají rozlohu 448,5 ha. Středně kvalitní půdy ve III. třídě ochrany ZPF zaujímají rozlohu 49,5 ha. Méně kvalitní a nekvalitní půdy ve IV a V. třídě ochrany ZPF zaujímají rozlohu 55,6 ha. Jde tedy o oblast kvalitních zemědělských půd. Z hlediska zemědělské výroby řešené území náleží do řepařské oblasti R 3 s průměrnými podmínkami pro pěstování cukrovky, pšenice a sladovnického ječmene při vysoké kvalitě produkce. Většina zemědělských půd řešeného území je geneticky vázána na sprašové překryvy druhohorní křídové tabule. Slabě oglejené hnědozemě na spraších se vyskytují v okrajových polohách plošin na Jde o 6,0 ha orné půdy s kódem BPEJ 5.08.40, která je zařazena do III. třídy ochrany ZPF a o 43,5 ha orné půdy a luk s půdou s kódem BPEJ 5.08.50, která je zařazena do III. třídy ochrany ZPF. Typické černozemní hnědozemě na spraši jsou vázány na okrajové polohy plošin. Jde o 9,2 ha orné půdy s kódem BPEJ 5.10.10, která je zařazena do I. třídy ochrany ZPF. Lehčí hnědozemě na slabší sprašové vrstvě jsou v řešeném území vázány na okrajové polohy plošin. Jde o 2,3 ha orné půdy s kódem BPEJ 5.13.00 a o 165,7 ha orné půdy s kódem BPEJ 5.13.10, které jsou zařazeny do II. třídy ochrany ZPF. Illimerizované hnědozemě na spraši zaujímají centra plošin Jde o 109,1 orné půdy s kódem BPEJ 5.14.00, která je zařazena do I. třídy ochrany ZPF a o 83,2 ha orné půdy s kódem BPEJ 5.14.10, která je zařazena do II. třídy ochrany ZPF. Kyselá hnědá půda na pískovcích se nachází v okrajových polohách při hranách dolů. Jde o 7,0 ha orné půdy a luk s kódem BPEJ 5.30.01, která je zařazena do II. třídy ochrany ZPF. Hnědá půda na pískovcích se nachází v okrajových polohách při hranách dolů. Jde o 6,2 ha lučních porostů na půdě s kódem BPEJ 5.31.11, která je zařazena do IV. třídy ochrany ZPF a o 6,2 ha lučních porostů na půdě s kódem BPEJ 5.31.51, která je zařazena do V. třídy ochrany ZPF.

Lehčí svažité půdy na pískovcích jsou vázány na odlesněné stráně dolů. Jde o 3,9 ha orné půdy a lučních porostů na půdě s kódem BPEJ 5.40.77, která je zařazena do V. třídy ochrany ZPF. Těžší svažité půdy na pískovcích jsou vázány na svažité pozemky v přechodu do roklin dolů. Jde o 4,5 ha orné půdy a lučních porostů na půdě s kódem BPEJ 5.41.67, o 31,6 ha orné půdy a lučních porostů a zahrad na půdě s kódem BPEJ 5.58.77 a o 31,6 ha orné půdy a lučních porostů na půdě s kódem BPEJ 5.41.89, které jsou zařazeny do V. třídy ochrany ZPF. Glejové nivní půdy na nivních uloženinách jsou vázány na dno Kokořínského dolu. Jde o 7,2 ha lučních porostů na půdě s kódem BPEJ 5.58.00, která je zařazena do I. třídy ochrany ZPF. e.11.3. Přehledná tabulka bonitního zatřídění zemědělských půd Třídy ochrany zemědělského Kód BPEJ Rozloha v ha půdního fondu BPEJ I. třídy ochrany ZPF 5.10.00 9,2 5.14.00 109,1 5.58.00 7,2 BPEJ II. třídy ochrany ZPF 5.13.00 2,3 5.13.10 165,7 5.14.10 83,2 5.30.01 7,0 BPEJ III. Třídy ochrany ZPF 5.08.40 6,0 5.08.50 43,5 BPEJ IV. Třídy ochrany ZPF 5.31.11 6,2 BPEJ V. třídy ochrany ZPF 5.31.51 6,2 5.40.77 3,9 5.41.67 4,5 5.41.77 31,6 5.41.89 3,2

Rozloha třídy celkem 190,3

258,2

49,5 6,2 49,4

e.12. Ochrana přírody e.12.1. Chráněná území Celé řešené území leží v CHKO Kokořínsko, která byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 6.070/76 ze dne 19.3.1976 o rozloze 27 000 ha. Území leží v I. III. zóně odstupňované ochrany. I. zóna v řešeném území zahrnuje spodní část Planého dolu, nivu Pšovky v Kokořínském dolu a na přilehlé pravobřežní stráně na východním okraji katastru Jestřebice. Dále je vymezena jižní straně údolí Vlkovské rokle a v dolech na východní straně Vlkova na severním okraji katastru Sřezivojic. Plán péče zde jako cílový stav stanoví: „Lesní porosty z druhovou i věkovou strukturou co nejbližší přirozené s možností ponechání samovolnému vývoji. Dostatečně zavodněné mokřady s co největší biodiverzitou jednotlivých společenstev i druhů.“. Jako nutná opatření stanoví: „ Jemnými způsoby lesního hospodaření v rámci LHP a plánů péče o ZCHÚ dosáhnout uvedeného cílového stavu. Kosení luk a odstraňování náletu. Na vybraných místech blokovat přirozenou sukcesi, které podléhají mokřady“. II. zóna je v řešeném území vymezena v oblasti Uhlířského dolu severozápadně od Střezivojic, v oblasti Bukového vrchu a Bukového údolí jihozápadně od Dobřeně a v oblasti okrajů bočních roklí Kokořínského dolu na jihovýchodním okraji katastru Jestřebice.

II. zóna zahrnuje lesní porosty s výrazněji pozměněnou skladbou a s mozaikou přírodě blízkých lesních společenstev v geomorfologicky členitém terénu. Plán péče zde jako cílový stav stanoví: „Druhově a prostorově rozmanitá lesní společenstva využívaná pouze extenzívním způsobem, který působí pozitivně na zachování těchto společenstev.“. Jako nutná opatření stanoví: „V rámci LHP zajistit vhodný způsob hospodaření“. Ostatní části řešeného územím leží ve III. zóně. Ta zahrnuje sídla, ornou půdu, druhově chudé louky a pastviny, a přeměněné lesní porosty. Plán péče zde jako cílový stav stanoví: „Esteticky i přírodovědecky hodnotná krajina včetně sídel, jejíž obhospodařování je usměrňováno zejména s ohledem na možné negativní působení na 1. a 2. zónu (vliv půdní eroze na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích)“. Jako nutná opatření stanoví: „V rámci LHP prosazení některých spíše doplňkových opatření nad rámec běžného obhospodařování lesních porostů. Regenerace ekologické kostry krajiny zejména realizací pozemkových úprav, usměrňováním velkoplošného zemědělského hospodaření, provedením protierozních opatření, zachováním historického krajinného rázu sídel a obnovou jejich urbanistického výrazu“. Do řešeného území zasahuje přírodní rezervace Kokořínský důl, která byla v rozloze 2097 ha vyhlášena jako státní přírodní rezervace výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 4628/53 ze dne 7. 11. 1953 a potvrzena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 29. 11. 1988, čj. 14 200/88 - SÚPPOP o prohlášení některých území v ČSR za chráněná, publikovaného ve Sbírce zákonů ČSSR 1988, částka 49, str. 1464. Motivem ochrany této přírodní rezervace jsou přirozená společenstva údolních strání, která se zachovala v porostech na skalách kvádrových pískovců středního turonu vymodelovaných erozní činností do pozoruhodných geomorfologických tvarů. Dále pak zachovalá vodní a mokřadní společenstva v nivě Pšovky s výskytem vzácných druhů rostlin a s unikátní faunou bezobratlých živočichů. Plán péče CHKO Kokořínsko předpokládá změnu kategorie ochrany území Kokořínského dolu z přírodní rezervace na národní přírodní rezervaci. Návrh změny ve vyšší kategorii ochrany je spojen s částečnou redukcí rozlohy chráněného území. Ta je dána zamýšleným vyčleněním ploch sídelních útvarů z rezervace a jejích převedením do ochranného pásma. Na Východ od Střezivojic se nachází Přírodní památka Špičák u Střezivojic, která byla v rozloze 0,11 ha vyhlášena jako státní přírodní památka usnesením KNV Středočeského kraje č. 166 ze dne 29. 51. 1979 a přehlášena vyhláškou Správy CHKO Kokořínsko č.1/99 ze dne 15. 3. 1999. Chráněna je zde skalní jehla na vrcholu prosycená železitými inkrustacemi, které vytvořily misky, růžice a římsy. e.12.2. Chráněné druhy rostlin Na území CHKO Kokořínsko je historicky uváděno a registrováno celkem 68 druhů zvláště chráněných rostlin. V současné jsou době na převážně nezvěstné. V posledních 10 letech byly ověřeny pouze některé. Z kriticky ohrožených rostlin byl ověřen pouze hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus). Ze silně ohrožených druhů koniklec luční český (Pulsatilla pratensis bohemica), kosatec bezlistý (Iris aphylla s. bohemica), kruštík bahenní (Epipactis palustris), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), leknín bělostný (Nymphaea candida), cídivka zimní (Hippochaëte hiemalis), pryskyřník veliký (Ranunculus lingua), rdest alpský (Potamogeton alpinus), vstavač nachový (Orchis purpurea) a všivec bahenní (Pedicularis palustris). Z ohrožených druhů byly ověřeny bledule jarní (Leucojum vernum), cídivka větevnatá (Hippochaëte ramosisima), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), sasanka lesní (Anemone

silvestris), třemdava bílá (Dictamnus albus), úpolín evropský (Trollius altissimus), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), vranec jedlový (Huperzia selago) a zlatohlávek obecný (Crinitina linosyris). e.12.3. Ohrožené druhy živočichů V kategorii kriticky ohrožených druhů živočichů jsou v posledních let na Kokořínsku potvrzeny z bezobratlých rak říční (Astacus astacus), tesařík alpský (Rosalia alpina) a velevrub malířský (Unio pictorum); z obojživelníků skokan skřehotavý (Rana ridibunda); z plazů zmije obecná (Vipera berus); z ptáků bukač velký (Botaurus stellaris), luňák červený (Milvus milvus), luňák hnědý (Milvus migrans), orel mořský (Haliaeetus albicilla) a sokol stěhovavý (Falco peregrinus); ze savců vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). V kategorii silně ohrožených druhů živočichů jsou zde potvrzeny z bezobratlých škeble rybničná (Anodonta cygnea); z ryb sekavec písečný (Cobitis taenia); z obojživelníků čolek horský (Triturus alpestris), čolek obecný (Triturus vulgaris), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan štíhlý (Rana dalmatina); z plazů ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka hladká (Coronella austriaca); z ptáků bekasina otavní (Gallinago gallinago), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), čáp černý (Ciconia nigra), dřemlík tundrový (Falco columbarius), dudek chocholatý (Upupa epops), holub doupňák (Columba oenas), chřástal vodní (Rallus aquaticus), kavka obecná (Corvus monedula), krahujec obecný (Accipiter nisus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), křepelka polní (Coturnix coturnix), ledňáček říční (Alcedo athis), lejsek malý (Ficedula parva), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), moták pilich (Circus cyaneus), ostříž lesní (Falco subbuteo), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), pisík obecný (Actitis hypoleucos), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), sova pálená (Tyto alba), sýček obecný (Athene noctua), včelojed lesní (Pernis apivorus) a žluva hajní (Oriolus oriolus); ze savců netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr velký (Myotis myotis). V kategorii ohrožených druhů živočichů jsou zde potvrzeny z bezobratlých batolec červený (Apatura ilia), bělopásek topolový (Limenitis populi) a rak bahenní (Astacus leptodactylus); z obojživelníků ropucha obecná (Bufo bufo) a ropucha zelená (Bufo viridis); z plazů užovka obojková (Natrix natrix); z ptáků bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), brkoslav severní (Bombycilla garrulus), čáp bílý (Ciconia ciconia),m chocholouš obecný (Galerida cristata), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), koroptev polní (Perdix perdix), krkavec velký (Corvus corax), lejsek šedý (Muscicapa striata), moták pochop (Circus aeruginosus), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), potápka malá (Podiceps ruficollis), rorýs obecný (Apus apus), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), sluka lesní (Scolopax rusticola), ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a výr velký (Bubo bubo); ze savců netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus), plch velký (Glis glis) a veverka obecná (Sciurus vulgaris). e.13. Územní systém ekologické stability (ÚSES) e.13.1. Nadregionální a regionální ÚSES Pro „Koncepci urbanizace České republiky“ zpracoval v roce 1990 TERPLAN Praha územní generel „Nadregionální územní systém ekologické stability Čech, Moravy a Slezska“. Tímto generelem bylo vymezeno nadregionální biocentrum (NRBC) Kokořínský důl, zaujímající rozlohu stejnojmenné státní přírodní rezervace. „Generel regionálního ÚSES pro středočeskou oblast“, který pro Ministerstvo životního prostředí v roce 1992 zpracoval Ateliér U - 24, zahrnul do tohoto NRBC pouze severní část rezervace. Jím vymezené NRBC zaujímalo severovýchodní část řešeného území.

Jeho jižní hranice končila na jižním okraji Hlučovské tůně v Kokořínském dole. Odtud byl ve dně Kokořínského dolu vymezen nadregionální biokoridor (NRBK), který byl k NRBC veden po toku Pšovky od jejího soutoku s Labem, kde odbočoval z NRBK vedeného po toku Labe. V souvislosti s novým biogeografickým členěním území republiky, byl Společností pro životní prostředí Brno v letech 1994 a 1995 revidován a změněn základní systém nadregionálního a regionálního ÚSES České republiky, který byl v roce 1997 vydán Ministerstvem pro místní rozvoj jako územně technický podklad (ÚTP). Tento ÚTP částečně změnil velikost i polohu nadregionálního biocentra Kokořínský důl a změnil trasy a cíle NRBK. V novém ÚTP se především změnilo samo pojetí NRBC a NRBK. Velikost NRBC je odvozována vedle vegetačních jednotek od prostorových a potravních nároků velkých savců a proto je do jejich území jako trvalá součást zahrnována i orná půda. Ta byla do „NRBC 41 Kokořínský důl“ zahrnuta na jeho severozápadním a východním okraji. V novém ÚTP je na NRBK pohlíženo poněkud holisticky jako na pásma zahrnující dle charakteru území spojité i nespojité skladebné části ÚSES různých trofických, vlhkostních a teplotních řad. NRBK se proto nevymezují na pozemky či porosty. Územně se vymezuje poloha směrové osy NRBK a hranice jeho pásma, ve kterém by měla být zvýšená koncentrace skladebných částí ÚSES oproti ostatnímu území. V jižním směru je od „NRBC 41 Kokořínský důl“, tj. od luk pod Hlučovskou tůní, vedena po toku Pšovky osa NRBK „K 17 Kokořínský důl - Řepínský důl“. V Podhradí se z ní odděluje osa „NRBK K 15 Kokořínský důl – Vědlice“, která je vedena údolím pod hradem Kokořín k západnímu okraji lesa a „NRBC 41 Kokořínský důl“ a po jeho okraji přes lesy na sever k Jestřebici, odkud je mimo plochu NRBC vedena lesními porosty na jih do Truskavenského dolu. Jako cílová společenstva tohoto NRBK byla stanovena mezofilní hájová a borová lesní společenstva. e.13.2. Místní ÚSES Pro řešené území byl v roce 1996 na objednávku Okresního úřadu v Mělníce zpracován ing. Hromkem z Lesprojektu Liberec generel „Místní územní systému ekologické stability Kokořínko – Sever“, který zahrnuje katastrální území Střezivojice, Jestřebice, Dobřeň a Vidim. V roce 1998 byl Okresním úřadem pro řešené území pořízen Okresní generel ÚSES – Mělník sever (dále jen OG), který zpracovala ing. Morávková. Tento generel je zatím konečným vymezením ÚSES v oblasti Kokořínska. Do jihovýchodní části řešeného území lesními porosty bočních dolů Kokořínského údolí zasahuje NRBC „41 Kokořínský důl“. Jižně od Jestřebice okrajem řešeného území prochází osa NRBK „K15 Kokořínský důl – Vědlice“, která se za jihozápadním okrajem řešeného území dotýká lokálního biocentra (LBC) „Pod Březinkou“ (v OG LBC 55). od něj je po jiíhozápadní hranici řešeného území veden lesními k severu lokální biokoridor (LBK) (v OG LBK 20) k LBC „U Šemanovic“ (v OG LBC 28), které je vymezeno v lesních porostech za hranicí řešeného území. Odtud je lokální biokoridor (v OG LBK 19) veden lesními porosty po hranici řešeného území dále k severu k lokálnímu biocentru LBC „Velký Špičákjihozápad“ (v OG LBC 26), které je v ploše 7,27 ha vymezeno severozápadně od Jestřebice. Toto LBC je ve východním směru krátkým lokálním biokoridorem (v OG LBK 16) vedeným lesními porosty vrchu Špičák a za silnicí na Dobřeň porosty ve výběžku bočního dolu spojeno s NRBC „41 Kokořínský důl“. Na západ od LBC „Velký Špičák-jihozápad“je veden LBK (v OG LBK 15) lesními porosty na severozápad k LBC „Za Javůrkem-východ“ (v OG LBC 25), které je v ploše 10,79 ha vymezeno v lesních porostech svahu na východním okraji jižní části Bukového údolí. LBK (v OG LBK 14) je odtud veden lesními porosty svahu na západ Bukového údolí k LBC „Dolní Vidim-jihovýchod“ (v OG LBC 24), které je v ploše 6,82 ha vymezeno v lesních porostech svahu na západním okraji jižní části Bukového údolí. Odtud je

za hranicí řešeného území veden LBK okrajem lesních porostů kolem obce Vidim k LBC „Dolní Vidim-západ“ (v OG LBC 18), které je v ploše 3,84 ha vymezeno v lesních porostech návrší severozápadně od Vidimi. Toto LBC je vloženo do trasy regionálního biokoridoru „RBK 633 OsinaličkyKokořínský důl“. Tento RBK do území vstupuje biokoridorem (v OG RBK 3) vedeným lesními porosty od LBC „U Trojúhelníku“ za západní hranicí řešeného území. Od LBC „Dolní Vidim-západ“ je RBK (v OG RBK 4) veden lesními porosty na západní hraně Střezivojického dolu k LBC „Nad Střezivojickým dolem“ (v OG LBC 19), které je v ploše 15,24 ha vymezeno v lesních porostech svahu a návrší v severní části dolu. Od tohoto biocentra jsou v severním směru vedeny dva lokální biokoridory. Severnější z nich (v OG LBK 5) je veden lesními porosty přes návrší a doly k LBC „Supí hora – jihozápad“, které leží těsně za hranicí řešeného území. Východnější lokální biokoridor (v OG LBK 6) je veden lesními porosty na sever za severovýchodní hranici řešeného území.Ve východním směru je od LBC „Nad Střezivojickým dolem“ je RBK (V OG RBK 5) veden ve východním směru lesními porosty na severní straně Střezivojického dolu k LBC „Ostrov“ (v OG LBC 20), které je v ploše 11,40 ha vymezeno v lesních porostech svahů stejnojmenné odlesněné plošiny. Odtud je RBK (v OG RBK 6) veden dále na východ k okraji Střezivojického dolu a začátku Dobřeňského dolu k LBC „Pod sešupem“ (v OG LBC 21), které je v ploše 6,20 ha vymezeno v lesních porostech svahu v jižní části Dobřeňského dolu. Odtud je RBK (v OG RBK 7) veden porosty ve dně dolu k východnímu okraji řešeného území, kde je v lesních porostech na svahu severní části údolí Dobřeňského dolu a západní části Planého dolu v rozloze 17,64 ha vymezeno LBC „Nad Dobřeňským dolem-sever“ (v OG LBC 22). Odtud je RBK (v OG RBK 8) za hranicí řešeného území veden na jih porosty ve dně Planého dolu k „NRBC 41 Kokořínský důl“. Od LBC „Nad Dobřeňským dolem-sever“ je v severním směru lesními porosty ve dně Planého dolu veden LBK (v OG LBK 10) k LBC „Kostelečky – sever“ (v OG LBC 7), které je v rozloze 14,25 ha vymezeno v lesních porostech v závěru Planého dolu. Odtud je LBK (v OG LBK 9) veden lesními a lučními porosty přes návrší mezi Střezivojicemi a Vlkovem k LBC „Na Beránkově kopci – východ“ (v OG LBC 6), které je vymezeno v lesních porostech stejnojmenného vrchu. Odtud je LBK (v OG LBK 8) veden na sever za hranici řešeného území. Do nejsevernějšího okraje řešeného území zasahuje LBK (v OG LBK 7) vedený od LBC „Na Kopci“, které je vloženo do trasy „RBK 631 Beškovský kopec-Kokořínský důl“. LBK je veden po hranici severního výběžku řešeného území k LBC „Nad Vlkovskou roklí“ (v OG LBC 5), které je v rozloze 12,24 ha vymezeno v lesních porostech vrchu Vlčí hřeben.

e.14. Krajinný ráz e.14.1. Charakteristika krajinného rázu Řešené území je plošinou rozčleněnou erozními údolími. Plošiny jsou řídce osídlenou zemědělskou krajinou, s organicky zasazenými malými sídly bez průmyslových areálů a významných dopravních komunikací. Erozní údolí jsou rokle a doly s prudkými zalesněnými svahy s pískovcovými útvary. Většina roklí a dolů je suchá.. Kokořínský důl je charakteristický plochou údolní nivou s vlhkými loukami a břehovými porosty kolem Pšovky a vodními plochami tůní a rybníků. e.14.2. Vývoj a současný stav krajinného rázu řešeného území V posledním období před příchodem člověka byl vývoj krajiny Kokořínska ovlivňován zejména erozí dešťových přívalů, která vytvořila síť údolí odplavením sprašových nánosů a rozrůzněním pískovcového podloží v místech puklin vzniklých již dříve působením

sopečné činnosti. Vznikla tak skalní města a údolí, pouze ojediněle protékaná vodními toky. Skalní výchozy zůstávaly buď holé, či porostly borovými porosty, které se v reliktech zachovaly. Údolní dna s trvalými vodotečemi byla pokryta olšinami. Pobyt člověka na území Kokořínska je doložen již v paleolitu. Z období mladší a pozdní doby kamenné jsou doložena stálá sídliště s pevnými dřevěnými obydlími v okolí Mšena. Od šestého století doloženo slovanské osídlení, zejména rozlehlé hradiště Hradsko u Kaniny. Soustavné zemědělské osídlení plošin trvá od tzv. knížecí kolonizace v 11. - 12. století, kdy vznikala trvalá sídliště na místě dodnes existujících vesnic v povodí Pšovky. Rovinné části plošin byly odlesněny a přeměněny na ornou půdu. K pasení dobytka byly kromě lučin a pasek využívány i obtížně mýtitelné listnaté lesy. na okrajích dolů a roklí. Na nezamrzající Pšovce vznikly již ve 13. století mlýny, z nichž některé přetrvaly dodnes. V souvislosti s využíváním vodní síly bylo v údolní nivě Pšovky historicky větší množství vodních ploch než v současnosti. S pěstováním brambor a řepy došlo ke zrušení některých rybníků a jejich přeměně na ornou půdu. Dalším zásahem do krajinného rázu Kokořínského dolu byla stavba silnice Mělník - Ráj ve dvacátých letech našeho století, která umožnila podélný průjezd údolím vedle Pšovky. Výstavbou silnice došlo ke změně charakteru krajinného rázu údolí, neboť původní obslužné cesty vedly hlavně napříč údolím a spojovaly mlýny s vesnicemi, ležícími na náhorních plošinách na obou stranách dolu. Na některých místech došlo při výstavbě silnice i k přeložení koryta Pšovky. Další změny v krajinném rázu Kokořínského dolu nastaly neobděláváním nivních luk a jejich postupným zarůstáním olšinami. Krajinný ráz zemědělsky využívaných plošin byl pozměněn v období kolektivizace a přechodu na mechanizovanou zemědělskou velkovýrobu. Zcelováním pozemků došlo k likvidaci porostů rozptýlené zeleně mezí a k vytvoření velkých nerozčleněných, monokulturně využívaných ploch. Přes tyto změny a různé hospodářské výkyvy zůstal základní zemědělský ráz krajiny od středověku až po dnes v podstatě zachován. Krajinný ráz oblasti dotvářejí dřeviny ve volné krajině. V řešeném území jde o křovinami porostlé zbytky svahových mezí, porosty neudržovaných sadů a remízky na místech s antropogenním povrchem (lomy, zemníky), křovinaté pozemky vzniklé na místech původních svažitých louček a pastvin, silniční a cestní stromořadí a doprovodná zeleň vodotečí a vodních ploch. Nejvýrazněji se v krajinném rázu uplatňuje liniová zeleň. Stromořadí a břehové porosty jsou v důsledku dlouhodobého zanedbání většinou ve špatném stavu. Zeleň je přestárlá, na mnoha místech odumřelá, jinde naopak zahuštěná nevhodnými náletovými dřevinami. K uchování krajinného rázu plán péče CHKO uvádí. „Pozvolna zarůstající pozemky doporučujeme ponechat přirozenému vývoji, neboť v tomto stavu jsou pro CHKO větším přínosem, než kdyby byly zalesněny. Podobně by se mělo postupovat i v případech remízků. K doplňování zeleně do volné krajiny bude v nadcházející době docházet v návaznosti na pozemkové úpravy a tím budování nové cestní sítě, která dává možnost výsadby doprovodné zeleně. Tento jev bude nutné sledovat a v předstihu výchovně působit na vlastníky pozemků, aby respektovali původní dřeviny. V rámci výchovného působení na podniky i obyvatelstvo v oblasti bude Správou prosazováno používání domácích druhů dřevin v obcích a také obnova vysokokmenných ovocných alejí u polních cest a silnic III. třídy tak, aby výsadba navazovala na okolní přírodu.“ e.15. Naučné stezky Východní části řešeného území se dotýká naučná stezka „Kokořínská rokle“, která je jedinou naučnou stezkou v CHKO. V roce 1993 byla rekonstruována. Samotná trasa stezky i její informační zařízení jsou pod vlivem silného devastačního tlaku návštěvníků. Na půdním i

skalním povrchu se zřetelně objevuje místy již pokročilá eroze. O její další existenci proto bude rozhodnuto na základě rozboru návštěvnosti. Správa CHKO výhledově uvažuje o vybudování naučné stezky pro cyklisty v Kokořínském údolí. Panely stezky by pojednávaly o mlýnech na Pšovce a sloužily by zároveň i pěším turistům Máchovy stezky. S budováním dalších naučných stezek se nepočítá. Jejich funkci má nahradit informační systém o CHKO pro návštěvníky a obyvatele území. e.16. Turistika a rekreační využití území Řešené území je, stejně jako celá CHKO Kokořínsko, vhodným územím pro rozvoj turistiky a pobytové rekreace. Její atraktivnost je dána zejména dochovanými přírodními a krajinářskými hodnotami a relativně dobrou dosažitelností z větších měst. Oblastí organizované turistiky se Kokořínsko stalo již na konci l9. století, kdy byla vytvořena první síť značených cest. Hlavním propagátorem české turistiky na Mšensku a Kokořínsku byl ředitel školy ve Mšeně J. Cinibulk, člen okrašlovacího spolku ve Mšeně, který je autorem několika podrobných průvodců. Největší hustota turistických cest v CHKO je v oblasti Mšena a Kokořínského dolu. Na ploše 48 km2 je zhruba 70 km značených cest. Na mšenské straně Kokořínského dolu prochází po celé jeho délce vždy buď turistická stezka, nebo silnice. Značené stezky procházejí takřka každou roklí. Pod skalami živelně vzniká stále větší počet vrstevnicových stezek, leckde až ve třech patrech nad sebou. Celá řada stezek, jdoucích dříve středem hřbetů, byla turisty „samoobslužně“ odkloněna na hlavy pískovcových skal. Výsledkem těchto činností jsou nadměrné sešlapy po celém území, devastace rostlinného krytu a plošná eroze. Na Kokořínsku má dlouholetou tradici horolezectví. V současnosti je upraveno „Rozhodnutím Správy CHKO Kokořínsko“ čj. 905/94 ze dne 28. 6. 1994. Rozhodnutí vychází z dohody o omezení horolezecké činnosti, kterou dne 12. 11. 1992 uzavřela Správa CHKO s Českým horolezeckým svazem a z doporučení, obsažených v „Zápisu z jednání Správy CHKO o problematice skalního lezení v chráněných územích“ čj. 257/94. Omezení chrání povrch skal a týkají se lezení na mokrém pískovci, používání magnesia, používání jistících pomůcek, stylu lezení a dobírání lana. Zvýšená opatrnost při pohybu v terénu je požadována s ohledem na zbytky původních porostů. Na území Chráněné krajinné oblasti je stanoveno 25 lezeckých oblastí. Řešeného území se však netýkají. V Přírodní rezervaci Kokořínský důl je naopak horolezecká činnost výslovně zakázána. Po roce 1990 prudce stoupl počet návštěvníků, využívajících k pohybu po oblasti horských kol. Tento druh turistiky je třeba usměrnit. Cyklotrasy by měly být vedeny převážně po silnicích a zpevněných stezkách tak, aby nenásilně odvedly turisty z míst, kde by jejich přítomnost mohla způsobit škody na přírodě. Veřejná rekreační a ubytovací zařízení, vybudovaná v Kokořínském dole v meziválečném období, se zcela rozpadla v transformačním procesu po roce 1989. Proto dnes v řešeném území převažuje pasantní návštěvnost a individuální rekreace ve vlastních soukromých objektech. V celé oblasti Kokořínska již dnes převažuje počet rekreantů nad trvale bydlícím obyvatelstvem. Z výsledků demografických studií, zpracovaných s výhledem do roku 2010, vyplývá, že ponechá-li se vývoj v této oblasti samospádu, bude se převaha rekreantů nad trvale bydlícími ještě prohlubovat a v obcích bude docházet k absolutnímu úbytku stálých obyvatel. Vzhledem k těmto skutečnostem a atraktivitě a dosažitelnosti území v rámci pražské aglomerace je nutné počítat s tendencí převádět stávající bytové objekty na rekreační a přestavovat stávající nebytové objekty na ubytovací a restaurační zařízení. První tendence je ve svých důsledcích nežádoucí a může být ovlivněna rozvojovou politikou oblasti, která zvýší

atraktivnost trvalého života na venkově. Druhou tendenci je třeba na vhodných místech podporovat, neboť snižuje tlak na výstavbu veřejných zařízení a zejména individuálních rekreačních objektů na „zelené louce“ a přináší hospodářské oživení regionu.

PODKLADY Biogeografické členění České republiky, M. Culek a kol., Praha 1996. Kokořínek a fytocenologická problematika středních Čech, Bohumil Slavík a kol., Academia, Praha 1980. Generel regionálního ÚSES pro středočeskou oblast, Ateliér U - 24, Praha 1992. Geobotanická mapa ČSSR. l. České země, R. Mikyška a kol., Academia, Praha 1968. Charakteristiky skupin typů geobiocénů ČSFR, Zdeněk Ambroz, Lesnická fakulta VŠZ Brno, Brno 1991. Chráněná území ČR 1 Střední Čechy, Jan Němec a kol., AOPK ČR, Consult, Praha 1996. Koordinace krajinotvorných programů na modelu povodí Liběchovky v CHKO Kokořínsko, Martin Šulc, Zdeněk Fikar, MŽP ČR, Praha 1993. Královské město Mělník, Ludvík Böhm, Mělník 1892. Květena ČSR (ČR) 1-5, V. Skalický, B. Slavík a kol., Academia, Praha 1989 - 1997. Mapa bonitovaných půdně ekologických jednotek 1 : 5000, listy Mělník 0-2, 0-3, 1-1, 1-2 a 1-3. Metodický pokyn odboru ochrany lesa a půdy MŽP ČR k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu ze dne 1. 10. 1996 čj. OOLP/1067/96. Místní územní systém ekologické stability Kokořínsko - sever, pro k. ú. Střezivojice, Jestřebice, Dobřeň, Vidim, ing. Hromek, Lesprojekt Liberec, 1996. Nová květena ČSSR 1-2, J. Dostál, Academia, Praha 1989. Ottův slovník naučný, J. Otto, Praha, Čtrnáctý díl 1899, Dvacátýčtvrtý díl 1906. Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Kokořínsko na období 1997 - 2006, kol., Správa CHKO Kokořínsko, Mělník , březen 1997. Příroda Kokořínska a Mělnicka, Lída Kirschnerová, Václav Petříček, AOPK ČR, Praha 1996. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability, Jiří Löw a kol., MŽP ČR, Doplněk, Brno 1995. Seznam zvláště chráněných území České republiky, Jan Kos, Marie Maršáková, AOPK ČR, Praha 2002. Územně technický podklad - nadregionální a regionální ÚSES České republiky, L. Bínová, M. Culek, Společnost pro životní prostředí Brno, MMR ČR, Praha 1997. Územní zabezpečování ekologické stability - teorie a praxe, Igor Míchal a kol., MŽP ČR, Praha 1991. Vyhláška MŽP ČR č. 13/1993 Sb., kterou se provádějí některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Základní vodohospodářská mapa ČR 1 : 50 000, listy 02-44 Štětí a 12-22 Mělník, Zákon ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny Zákon ČNR č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb. Zeměpisný lexikon ČR - Obce a sídla, Božena Nováková a kol., Academia, Praha 1991. Zeměpisný lexikon ČSR - Hory a nížiny, J. Demek a kol, Academia, Praha 1987. Zeměpisný lexikon ČSR - Vodní toky a nádrže, kol., Academia, Praha 1984.