Bublanina
tvář Bublaniny
školní časopis žáků ZŠ Josefa Bublíka Bánov
Schůze výboru SRPŠ 16.2.2006
Z peněz SRPŠ chceme přispět na koupení takových věcí, které budou rozvíjet tvořivost a dovednost dětí (výtvarné potřeby, drobné hudební nástroje, modelíny...) Nechceme platit školní pomůcky jako video, televize atd. Mame zájem o zvýšení počtu kroužků a jsme ochotni přispět na pomůcky potřebné k provozu těchto kroužků. Pokud bude někdo žádat pro žáky o příspěvek vyšší než 3000 Kč, je nutno toto provést písemně a na schůzce SRPŠ vyřídit osobně.
číslo
4
březen 2006
Zásluhou SRPŠ je na škole nový kroužek country tanců – vedoucí pan Vavrys. Řešili jsme i stížnost rodičů na přetěžování žáků těžkými aktovkami. Vznesli jsme proto požadavek, aby atlasy a učebnice měli žáci doma a ve škole byly náhradní. Vedení školy výboru SRPŠ ihned vysvětlilo, že toto není možné z finančních důvodů. Přesto jsou učitelé informováni, aby namátkově čas od času zkontrolovali, jak mají žáci aktovky těžké a co všechno v nich nosí. Mluvčí rodičů je paní Dagmar Kubišová.
b u b lánky DO RADY ŠKOLY
dr
ročník IV.
byly zvoleny tyto zástupkyně rodičů:
Lenka Švestková Martina Wampulová Lenka Beníčková
čtvrtek 6. dubna 2006 od 15.00 do 17.30 hod připraví výbor SRPŠ pro žáky naší školy
VELIKONOČNÍ DÍLNU
SNÍH, SNÍH, SNÍH více na str. 2-3
VAJÍČKA ZAÚTOČILA NA ŠKOLU více na str. 5
Pavel Borák více na str. 4
7. Bánovský KOHÚT více na str. 8
Barbora a Tereza Gazdíkovy více na str. 6
Chcete nám něco sdělit? M á t e námět na psaní? Co by vás zajímalo? Zásluhou některých žáků 9.b pod vedením sl. uč. Kohoutkové má naše jídelna novou výzdobu. Velký obraz, který už žáci stačili pojmenovat “Poslední oběd”.
foto: M. Pavlíčková
[email protected]
pište nám na e-mail:
bublanina
ČELEM K PROBLÉMU
strana 2.
VÁNICE a
TV NOVA Mgr. Vlastimil Ondra
Ještě teď mě obchází mráz, když si vzpomenu na
čtvrtek 9. března 2006. Ten den mi šlo doslova o život. A začalo to tak nenápadně. Když jsem se vzbudil, slyšel jsem za okny, jak burácí a duje pořádný nárazový vítr. Napadlo mě, že dnes to nafouká z polí sníh na silnici. Když jsem vyšel z domu, zjistil jsem ještě ke všemu, že i chumelí. Silnice v Nivnici byla ovšem celkem čistá a sjízdná a tak po mírném zaváhání a rozhodování mezi Brodem a Volenovem jsem vyrazil směrem na Volenov. Za Nivnicí se dělaly na silnici občasné malé jazýčky, které mé auto hravě zdolávalo. To mě uklidnilo a směle jsem pokračoval až na Volenov. A tam to začalo. Za posledním domem zmizela silnice a přede mnou se tyčila bílá zeď. Tak fučelo z polí, že nebylo vidět ani na krok. Zastavil jsem před stěnou a civěl do ní. Vítr trochu ustal a přede mnou se zřetelně objevila černá silnice pokrytá malými sněhovými jazýčky, jako tomu bylo dosud. Směle jsem sešlápl plynový pedál a vyrazil. V tu chvíli však už opět fičelo a kolem mě bylo naprosté a neprostupné bílo. Lekl jsem se a začal couvat. Byl jsem v tom zajetý snad jen tři metry a tak se mi velmi ulevilo, když se mi podařilo vyjet z té bílé hrůzy. Opět jsem stál před tou bílou neprostupnou zdí, hypnotizoval ji a uvažoval, že to vezmu na Brod. Mám za to, že v životě zásadně záleží na podobných okamžicích, kdy se člověk musí zřetelně a jasně rozhodnout pouze pro jednu z možností.
převzato z DOBRÝ DEN S KURÝREM č.11 ze dne 13.3.2006
Jako o nejhorší kalamitě letošní zimy hovoří obyvatelé výše položených obcí Uherskobrodska o čtvrteční sněhové nadílce doprovázené silným větrem. Kvůli závějím na silnici I/50 z Bánova na Slovensko vedoucí přes Bílé Karpaty neodbavoval například dlouhé hodiny hraniční přechod ve St. Hrozenkově, problémy se ale objevovaly i jinde. Mezi Suchou Lozí a Bánovem musel dokonce sucholožský starosta Petr Gazdík fungovat větší část dne jako taxikář, žádný autobus se totiž neměl šanci do jeho obce dostat. „Byla to katastrofa. Problémy
Sněžení komplikuje dopravu i na některých místech ve Zlínském kraji. Nejhorší situace je v horských oblastech na Uherskobrodsku a Vsetínsku. Kvůli silnému nárazovému větru se tvoří sněhové jazyky a závěje. Některé úseky jsou zcela neprůjezdné. Cestáři, kteří mají v terénu veškerou techniku, nabádají řidiče k maximální opatrnosti. Hraniční přechod ve Starém Hrozenkově odbavuje pouze ve směru na Slovensko, směrem do České republiky pouští policisté pouze osobní automobily. Pro kamiony je hraniční přechod stále uzavřen.
Jeho rozhodnutí pak často změní i jeho budoucí život velmi podstatně. V okamžiku rozhodování se staly dvě věci najednou. Ustal vítr a kolem mě projel vysokou rychlostí traktor. Automaticky jsem zařadil a vyrazil za jeho koncovými světly. Po dvoustech metrech se opět zvedl vichr, červená světla okamžitě zmizela a chvíli na to, než jsem dobrzdil ,už to dál nešlo. Tam ani zpět. Byl jsem ve více jak metrové závěji a velmi jsem se bál, kdo do mě v rychlosti napálí zezadu, protože viditelnost
se na nás nahrnuly hned od rána, kdy začalo hustě sněžit a silný vítr zafoukával silnici. Místo toho, aby se lidé dostali do práce a děti do škol, zůstali všichni mrznout na zastávce, a těch několik odvážlivců, kteří to v bílé tmě riskli ve vlastních autech, zůstalo zase v půli cesty trčet různě v příkopech a závějích,“ popisuje dramatické okamžiky Petr Gazdík. Bohužel situace se o mnoho nezlepšila ani poté, co se do obce na pomoc vydala těžká technika silničářů. Krátkodobě se sice obě výpadovky směrem na Bánov i Nivnici zprůjezdnit podařilo, ale to jenom do chvíle, než se počasí opět zhoršilo, a tak kdo nevyužil příležitosti a nezařadil se za pendlující traktory s radlicí, neměl absolutně šanci se do sněhem odříznuté vesnice nebo naopak z ní
přes mohutné sněhové závěje prokousat. „Bylo to šílené. Dva metry širokou cestou mezi sněhovými bariérami mohlo v omezené míře projet maximálně osobní auto, a proto jsme se s ČSAD domluvili, že si svoje občany budeme vozit z Bánova domů raději sami,“ pokračuje starosta, který neváhal a postarší obecní felicii několikrát použil jako veřejně prospěšné taxi, přičemž sám se stal jeho řidičem. „ O tom, že je u nás vyhlášený kalamitní stav, jsme navíc občany informovali prostřednictvím textových zpráv do jejich mobilů,“ poznamenal Petr Gazdík, v jehož dědině se následky živelné pohromy podařilo naplno odstranit až teprve v pátek, kdy se počasí konečně umoudřilo, oteplilo se a silnice na Nivnici i Bánov se opět staly průjezdnými.
A takto to vypadalo na místě, kde jsem uvázl, asi týden po posaných událostech. foto: V. Ondra
VTIP
:o)
Starosta fungoval jako taxikář
9.3.2006 | 11:49 ČTK a server AKTUÁLNĚ.CZ
byla nulová. Ovšem nikdo se dlouhé minuty neobjevoval. Tak jsem zavolal řediteli, že jsem uvízl. Když mi sdělil, že i on je odříznutý v Bystřici, pochopil jsem, že dnes je to největší divočina za posledních sedm let, co tudy jezdím do školy. A vynadal si za to, že jsem nezůstal doma v posteli... Zničehonic se za mnou objevil obrovský stín. Vylezl jsem ven - neměl jsem ani čepici, ani rukavice a okamžitě mě omráčil vichr plný bodajících krystalků ledu. Nedalo se ani dýchat. Couváním jsem doklopýtal ke stínu. Byla to moje spása. Stál tam obrovský žlutý traktor, jehož kola byla vyšší než já. Mladý muž v něm mi nabídl, že mě vytáhne a závěj zlikviduje, jelikož se potřebuje dostat na silnici směrem na St. Hrozenkov, kde má za úkol čistit silnici. Zaradoval jsem se. Ovšem, než jsem ve své bundičce a bez dalšího vybavení zapřáhl své auto za jeho radlici, pěkně jsem zmrzl. V autě jsem i zjistil, že jsem kompletně od sněhu promočený. Horor začal. Cuknul se mnou vzad a byl jsem venku ze závěje. Pak se rozjel a začala absurdní a nepochopitelná podívaná. Na plný plyn přeskočil hrázku, po poli objel silnici, přeskočil hrázku zpět a řítil se po silnici zepředu přímo proti mě. Radlice míjela mé auto
Sedí blázen na lavičce se sirkami. Vždycky jednou škrtne a řekne: “Ta funguje, tu si nechám.” Přijde jeden blázen k druhému a říká: „Co děláš?“ Druhý blázen na to: „Ále, hledám konec toho provázku!“ „Tak ho nehledej, já ho ustřihl!!!“ Sedí dva blázni potmě, jeden posvítí baterkou a říká druhému: „Že nevylezeš po tom světle!?” “To víš, ty zhasneš a já spadnu.” Jdou dva blázni po poušti a jeden s sebou nese dveře od auta! „Proč to s sebou taháš? „Až mi bude horko, tak si stáhnu okýnko!!“ Jde inspektor po blázinci a otevře první dveře. Tam visí na stropě a na lustru asi 10 bláznů. Inspektor se na ne podiva a řekne: „ Listopad.” Všichni blázni popadají na zem. To samé se opakuje i ve druhem pokoji. Když otevře poslední třetí dveře zase visí blázni na strope. „Listopad!” A nic. Najednou se ozve: „Tady jehličnatý les!“ Jde slepý a plešatý. Plešatý říká: „Teď si vytrhnu vlas.“ Slepý odpovídá: „To chci vidět.“ Jede na kole plešatý a beznohý. Plešatý říká beznohému: „Šlápni na to, ať mi vlají vlasy.“ zdroj VTIPŮ: různé internetové stránky
bublanina
ČELEM K PROBLÉMU
strana 3.
VTIP :o)
Krkonošský deníček 12. října Přestěhoval jsem se do našeho nového domu v Krkonoších. Bože, jak je zde krásně! Už se nemohu dočkat, až majestátné horské vrcholy pokryje sníh! 20. října Krkonoše jsou tím nejkrásnějším místem na zemi. Podnikli jsme malý výlet do okolí a přitom jsme viděli několik jelenů. Jak byli nádherní. Zdá se, že jelen je jedno z nejúžasnějších zvířat na zemi. 11. listopadu Brzy začne lovecká sezóna. Nechápu, jak někdo může zabít něco tak překrásného, jako jelen. Doufám, že už konečně začne sněžit.
několikrát velmi těsně. Vždy jsem se pěkně lekl, protože traktor jsem uviděl ve vánici před seboou až na poslední chvíli. Začala mi být hrozná zima. Klepal jsem se a třas nemohl ovládnout. Najednou traktor zastavil. Věřil jsem, že cesta je volná, ale mával, abych šel za ním. Opět jsem vykročil do toho uragánu. Prý je před námi v závěji škodovka se stařečkem z Loze. Jdeme ji vyprostit, aby se silnice zprůchodnila. Cesta dlouhá asi padesát metrů byla neskutečně vyčerpávající. Dostával jsem ze zimy křeče a šíleně mě bolela hlava, která nebyla krytá před poryvy. Když jsem doklopýtal a usedl znovu do svého auta, byl jsem už skutečně vyčerpaný. Traktor opět čistil zasypaný úsek. Volal jsem domů, ale nikdo to nebral. Má beznaděj rostla. Pak jsem dostal pokyn to už zkusit projet. Nešlo to a tak jsem šel tlačit. Podařilo se a cestu do Loze jsem už přejel bez zastavení. Ovšem v obrovském třesu a zimě. Mé první kroky vedly na obecní úřad, kde jsem
To počasí... Mgr. Jarmila Kolková
Tak o nás zase media projevila jednou zájem. Je jen škoda, že sdělovací prostředky nepřitahuje činnost škol, kterou se mohou chlubit, třeba akce zaměřené proti šikaně, získání peněz z EVROPSKÝCH FONDŮ pro vzdělávání učitelů atd. Zajímají je jen průšvihy a senzace. Tentokrát zájem redaktora MF Dnes o naši školu přilákala nepřízeň počasí a v souvislosti s tím dojíždějící žáci z Březové. Ve čtvrtek 9. března do školy nedorazili žádní dojíždějící, neboť autobusy jim nepřijeli a ze zastávkách po delším čekání se celí promrzlí a někteří i mokří vraceli zpátky do tepla domova. Byli jsme
foto: T. Beníček
dostal horký čaj a možnost se celý převléknou. Ochotné úřednice mi z domova přinesly náhradní oblečení. Opřel jsem se o radiátor, na kterém se sušily moje šaty, a ani se nehýbal. Starosta byl s autem ve vichřici a starl se o cestu mezi Lozou a Bánovem. Podíval jsem se na hodiny a nevěřil, že už je deset hodin. Tak mě v poledne našli reportéři TV NOVA. Zprvu nevěřili pracovnicím OÚ, že jsem učitel, ale pak ucítili senzaci a nutili mě vypovídat. Tvrdil jsem jim, že “nikomu opícu dělat nebudu, jelikož toho mám plné zuby”, ale nakonec se krátký rozhovor uskutečnil. Můžete se na něj podívat ještě dnes na www.nova.cz. Domů jsem se dostal přes Bánov a Uh. Brod až pozdě odpoledne. Na závěr chci poděkovat řadě ochotných lidí, kteří mi v tento den nesmírně pomohli. Neznámému řidiči traktoru, úřednicím OÚ Suchá Loz, starostovi Petru Gazdíkovi a jeho ženě za azyl a teplý oběd. Mimochodem od této zkušenosti vozím v kufru auta šál, rukavice i čepici.
proto velmi překvapení, když se ve škole objevili žáci z Březové. Přes překážky ( jeli na Nivnici a Uh. Brod) se dostali do školy. Problémy však nastaly po ukončení vyučování. Autobusy nejely a od policie jsme dostali sdělení, že cesta mezi Bánovem a Uherským Brodem je uzavřená. Ve škole bylo kolem 20 žáků. Co s nimi? Vedení školy se připravilo na alternativu uvědomit o tom rodiče a starostu Březové a zajistit žákům nocleh ve škole. Řediteli školy se však naštěstí podařilo pro naše žáky získat přes dispečera ČSAD autobus, který je odvezl do Uherského Brodu a odtud do Březové, takže mohli v klidu nocovat doma. Navíc dostali instrukce, že pokud nebude cesta na Lopeník a Bystřici ráno otevřená, mají zůstat doma. Jaké bylo naše překvapení, když v pátek ráno se tady zase pro
změnu objevili žáci z Lopeníka. Vítr se zklidnil a nikoho ani nenapadlo, že při zpáteční cestě domů se děti do své obce nedostanou, protože autobus se až na Lopeník nedostal. Vracel se zpět přes Suchou Loz na Březovou. Mráz nám běhal po zádech, když jsme se v pondělí dověděli, že žáci v tomto nesjízdném terénu vystoupili a vydali se domů. Co všechno se mohlo stát! Nedalo mi to a děvčata jsem si zavolala, aby mně řekla, odkud se vydala na pěší túru a jak to zvládala. Jak Denisa Janků z 8. B, tak Zuzka Miškářová z 8. A i Jana Dulínková z 5. A mě ubezpečily, že se dostaly domů naprosto v pohodě. Ale stejně si myslím, že si všichni z Lopeníka i Březové zaslouží pochvalu. ..a končím přáním: „Ať už nám ta zima dá konečně pokoj!!!“
2. prosince Minulou noc krásně sněžilo. Probudil jsem se a vše bylo pod jiskřivou sněžnou pokrývkou. Krása, jak na vánočním pohledu. Proházel jsem příjezdovou cestu a uspořádali jsme rodinnou koulovačku. Potom projel kolem sněžný pluh a musel jsem znovu proházet příjezdovou cestu. Prostě to tady miluji. 12. prosince Minulou noc připadl další bílý sníh. Sněžný pluh si zopakoval žertík s příjezdovou cestou. Nevadí, během chvilky jsem ji znovu proházel. 19. prosince Další sníh napadl minulou noc. Kvůli zahrnuté příjezdové cestě jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním. Debilní sněžný pluh! 22. prosince Včera napadlo ještě víc těch bílých sraček. Mám na rukou puchýře od lopaty. Jsem přesvědčený, že sněžný pluh čeká někde za rohem, dokud neproházím cestu. Darebák jeden. 25. prosince Zase nápad vagón těch bílých sraček! Už 3 dny jsem nevystrčil rypák, s výjimkou prohazování příjezdové cesty pokaždé, když projel pluh. Nakonec i pluh uvázl v závěji a ten ksindl řidič si přišel vypůjčit moji lopatu. Řekl jsem mu, že sem už šest zlámal, když sem prohazoval zahrnutou příjezdovku, a pak sem do něj mlátil tou sedmou, až se dal na útěk. 28. prosince Konečně jsem se dostal z baráku. Odstranil jsem z auta to bílý svinstvo a vydal se do obchodu pro nějaký jídlo. Při zpáteční cestě mi vběhl do cesty jelen a už se to nedalo ubrzdit. Mám škodu na autě za 50 000 Kč. Ty bestie by měli postřílet! Že je ti lovci v sezóně nevymlátili všechny. 10. března Odvezl jsem auto do servisu ve městě. Člověk by nevěřil, jak může za jednu zimu zrezivět od té debilní soli, co s ní ty hovada sypou tu silnici. 12. dubna Odstěhovali jsme se zpátky do Liberce. Teď teprve vidím, jak je to nádherné místo. Nechápu, jak někdo může žít v takové prdeli, jako jsou Krkonoše. zdroj VTIPŮ: různé internetové stránky
bublanina
Pavel Borák Ludmila Králová a Šárka Čumíčková
Píše se datum 16. března a my se vydáváme vyzpovídat paní učitelku Hanku Borákovou, která je již třetím rokem na mateřské dovolené. Líbí se vám na mateřské dovolené? Na mateřské dovolené se mi líbí a jsem spokojená. Jak vypadá váš den s Pavlíkem? fota: P. Borák a T. Beníček Pavlík vstává většinou kolem osmé, pak si přichystáme snídani. Nejoblíbenější činností je pro Pavlíka vaření kafíčka, čímž je myšlena bílá káva. No a pak následují obvykle stejné činnosti. Vaříme, hrajeme si, jdeme na pro-
DĚTI BÁNOVSKÝCH PEDAGOGŮ
strana 4.
ZE SPOLEČNOSTI
kdo jsme doma. Teď se ale už těší na pískoviště, bábovky a houpačku. A co se týká pohádek. Přečíst z knížky si nechá kteroukoliv. Ale před spaním se vyprávějí jenom dvě nejmilejší. „Jak pejsek s kočičkou pekli dort“- Pavlík moc rád vymýšlí, co by ještě kočička s pejskem mohli do dortu dát. A taky pohádka, kterou jsme si vymysleli sami. Je o mašince, která vozí děti na výlety do zoologické zahrady. Zažila jste nějakou zajímavou příhodu s Pavlíkem? Když měl náš dědeček zlomený prst, Pavlík si ho pořád
miminko se narodí v srpnu. Co Pavlík? Jak reaguje na to, že bude mít sourozence? Chtěl by kluka a říká, že chce, aby se jmenoval Robinek. A co vy? Chtěla byste spíš holčičku nebo chlapečka? Je pravda, že bychom byli rádi, kdyby se narodila holčička, ale když to bude kluk, tak nám to rozhodně vadit nebude. Důležité je, aby miminko bylo zdravé.
cházku, čteme knížky atd. Každý den vypadá skoro stejně, ale každý den s Pavlíkem je pro mě hezký a něčím zajímavý. To znají asi všechny maminky, které mají malé děti. Jak se měl Pavlík jmenovat, kdyby byl holčička? Kdyby byl holčička, jmenoval by se Lucinka. A jestli vás zajímá proč právě takhle, tak je to podle mé bývalé žačky z 1. třídy Lucky Miklášové. A při této příležitosti zdravím nejen ji, ale všechny své bývalé žáky. :-) Jaké bylo Pavlíkovo první slovo? První slovo nebylo ani máma ani táta. Nejdříve to bylo teta. Začal mluvit hodně brzy. Někdy mám pocit, že až zbytečně. Teď jsme ve fázi, kdy se mu začalo dařit vyslovovat r, tak nás čeká ještě ř a je to. Co je jeho nejoblíbenější jídlo, hračka a pohádka? S jídlem náš Pavlík bohužel moc velký kamarád není. Ale celkem má rád těstoviny, vajíčka, ryby, ze zeleniny - papriku, okurky a květák, mléko v neomezeném množství a samozřejmě sladkosti – vedou Kinder čokoládky a žvýkačky. Z hraček má nejraději puzzle, knížky všeho druhu a jako každý kluk auta. Nejraději ovšem je, když si s těmi všemi hračkami nehraje sám. Takže si neustále musíme hrát všichni,
Těšíte se zpátky do školy? Až přijde ten správný čas, určitě se do školy ráda vrátím. Teď mi sice občas po škole smutno je, ale pořád jsem s některými svými bývalými žáky v konprohlížel a najednou řekl: „To budeme muset taktu. Někdy se chodí zeptat na Pavlíka, posílají mi SMS, jak se jim daří atd. dědovi koupit v lékárně nový.“ Přála byste si, aby byl Pavlík učitelem? Jestli ne, jaké povolání by vám k němu sedělo? No, nevím, jestli bude učitelem, teď to spíš vypadá na počítačového odborníka po tatínkovi. Pavlíka počítač velice láká a na svůj věk ovládá několik dětských počítačových programů. Teď mě ještě napadá, že možná by mohl být i kuchařem, protože když spolu vaříme, se vším chce pomáhat. Loupe cibuli, česnek, sype mouku, cukr a rád ovládá mixér. Slyšeli jsme a teď i vidíme, že čekáte druhé miminko? Ano, je to pravda. Doufáme, že vše dopadne dobře a
Mockrát děkujeme za rozhovor. I my děkujeme redaktorkám časopisu Bublanina, že se na nás přišly podívat. A přejeme všem čtenářům, ať se jim ve zbytku školního roku daří nejen v učení, ale i při všem, co je ještě čeká.
bublanina
VEJCE SE ROZSTŘÍKLA NA NAŠÍ ŠKOLE Michal Mandík, Luděk Polanský a Mgr. Vlastimil Ondra PRAVDIVÝ PŘÍBĚH Jednou v polovině února 2006 šli dva kamarádi ven a potkali třetího, kterému budeme říkat Anonym. Ten řekl: „Pojďme udělat nějaký průšvih. Třeba pojďme někam sehnat vajíčka. A potom jich hodíme na školu.“ A tak šli k jednomu z těch tří. Vzali tři vajíčka a vyrazili ke škole. Cíl byl jasný.
Po cestě ke škole se ještě stavili u potoka a zkusili, jak se vejce rozstříkne. Moc se nerozstříklo a to je mírně zklamalo. Před školou jeden hodil na zeď, Anonym neomylně trefil prosklené dveře hlavního vchodu, a pak utíkali a utíkali a utíkali. Prošli celý Bánov až se oklikou dostali opět ke škole, tentokrát k dětskému hřišti. Tam už se jich děti ptaly, kdo to házel na školu. Řekli, že neví, ale překvapilo je, že už to všichni ví.
strana 5.
Časy se mění aneb
Co na to moje babička Adéla Mahdalová Podařilo se mi od mojí babičky sehnat pár informací o tom, jak probíhal život za druhé světové války, a také jaký je rozdíl mezi dnešní generací a generací žijící zhruba před sedmdesáti lety. Co byste nám o sobě řekla na úvod ? Zamlada jsem se jmenovala Františka Gardoňová. V Bánově žiji již 75 let. Pocházím ze šesti sourozenců. Většinou to rodiny měly rozdělené tak, že otcové se starali o zemědělství a matky se staraly o děti, domácnost, hospodářství. Jaké bylo vaše dětství ? Jelikož jsem zažila druhou světovou válku, tak na mé dětství si vzpomínám velmi dobře. Když byly velké nálety, učitelé nás pouštěli domů a my utíkali a báli se, aby se nám nic nestalo. Museli jsme umět německý jazyk, také bylo povinné náboženství. Jako malé děti jsme si hrály divadla, pohádky, dělali jsme různé věci z písku. Jak jsme se trochu povytáhli, hodně JSME četli. Děvčata se učila ženské práce a chlapci zase mužské. Naše dětství bylo krásné a hlavně bylo vedené v rodinné pohodě.
CO SE DĚJE Letos bylo hodně sněhu. Jak to bylo dříve? Vždycky jsme se těšívali na Mikuláše, protože pokaždé napadl sníh. Letos bylo strašně moc sněhu, ale dřív jsme mívali také dost. Jako malí jsme chodívali sáňkovat. Otec nám zbouchal nějaké ty sáně a jezdili jsme o rána do večera. Vánoce jsme trávili všichni v rodinné pohodě. Vánoční stromeček jsme zdobili ořechy, sušeným ovocem a pečenými ozdobami. Jak jste se vyrovnávali se zimou a co jste jedli? Topili jsme dřevem, otec byl hajný, takže dřeva jsme měli dostatek. Ve čtvrtek a v neděli jsme jedli maso, jinak v jiné dny jsme jedli brambory na různý způsob. Každý den byl uvařený čaj, bílá káva a maminka pekla chleba. Když jste byli nemocní, jaké léky jste používali? Jestliže jsme byli nemocní, nejlepším lékem byl bylinkový čaj. Pokud byl vážnější případ, tak se zapřáhli koně a jelo se k doktorovi. Jaký je podle vás rozdíl mezi dnešní mládeží a vámi, když jste byli stejně staří? My jsme byli, na rozdíl od dnešní generace, skromní. Neměli jsme všechno hned. Nepoznali jsme různé věci, které jsou dnes samozřejmostí. A na závěr. Co byste vzkázala čtenářům ? Na závěr bych chtěla vzkázat mladým čtenářům, aby uměli šetřit, hodně četli a především se dobře učili a vyučili. Děkuji za rozhovor.
Jak se to všichni dověděli? Musel je někdo vidět… Na druhý den šli do ředitelny. Tam se jich ptali, jestli ví, proč jsou voláni k řediteli. A oni lhali a celý přírodopis chodili jeden po druhém do ředitelny. Dlouho z nich nic nedostali, ale když už vyptávání trvalo delší dobu, nevydrželi a konečně se přiznali. Dostali poznámky. Volalo se rodičům. A doma? Doma to prý bylo horší. Dostali hezky vyrubáno… A to je konec nehezkého, leč pravdivého, příběhu jednoho hezkého všedního odpoledne. ILUSTRAČNÍ OBRÁZKY ZDROJ INTERNET
SPOJOVAČKA
zdroj: Luděk Schneider, Delta
Spoj body u čísel od čísla 1 po číslo 79. Měl by vzniknout obrázek. Čeho? No, to uvidíš...
bublanina
strana 6.
Barbora a Tereza Gazdíkovy Markéta Horňáková
ZE SPOLEČNOSTI
Pojďme rovnou k věci , máte při vašem náročném povolání dost času na děti? Nebo je to spíše na vaší ženě? Na děti si čas určitě vždycky rád najdu. Skoro každý den je po návratu z práce hlídám, protože se moje paní odpoledne věnuje schóle, skautu, Plkotnicím, kronice nebo domácím pracím. Někdy je to po
Povahově také, i když Barunka je větší mazel. Chodí už malá do školky? Jestli ano, líbí se jí tam? Zatím tam byla jen párkrát a líbí se jí tam moc. Když šla poprvé, čekali jsme slzičky, ale Terezka byla ve školce mezi dětmi hned jak ryba ve vodě. Jsou vaše děti andílci nebo spíš čertíci? Spíš čerti !!! ( po mamince :-) ) Holčičky se vám už podařily, plánujete i chlapečka? Určitě, už Terezka měla být kluk a Barunka byla vypočítaný kluk. :-) Snad to napotřetí vyjde! Takřka každý tatínek chce syna, ale i tak jsem šťastný, že mám dvě skvělé holky. A kdyby byla i třetí, nic se nestane. Víme o vás, že jste náčelník skautského střediska Suchá Loz.
fota: M. Horňáková a rodinný archív
D Ě T I BÁNOVSKÝCH PEDAGOGŮ
Naše redaktorka si při rozhovoru stihla zapisovat a ještě i hrát s Barunkou.
Jak mě napadlo udělat rozhovor s Petrem Gazdíkem o jeho dětech ? Začalo to asi takhle … Tuto neděli jsem seděla s taťkou vedle Petra Gazdíka a jeho dcerky v kostele v Suché Lozi. Nemohla jsem z nich spustit oči. A málem bych se i rozesmála, jak mi to přišlo hezké a zároveň směšné. Malá Terezka si totiž celou dobu vesele dobírala svého tatínka. :-) Takže, dobrý den, přeji!!!
Barunka
náročném pracovním dnu namáhavé, ale holky mne umí probrat k životu. Těším se až bude venku hezky. Už přemýšlím, co všechno s holkama podnikneme. Máte dvě holčičky. Představte nám je. Jak se jmenují a proč zrovna tahle jména? Jmenují se Terezka a Barborka. Terezku jsem chtěl vždycky. To jméno se mi moc líbí. A na tomto jsme se doma shodli. Barunka měla být Alžběta (jméno jsme už napsali na matriční lístek), ale ve spěchu při odjezdu do porodnice jsme zjistili , že Terezka ten lístek poškrtala. A tak jsme na nový lístek napsali Barboru. Byl to momentální nápad a jsem tomu rád. Nevýhodou pro Barunku je, že slaví Mikuláše, svátek, narozeniny i Ježíška takřka dohromady. Snad se nebude zlobit.
Terezka
Jezdíte na tábory, zajímalo by mě jestli s vámi jezdí i vaše děti? Terezka byla na svém prvním táboře už když jí bylo 5 měsíců a zvládala to velmi dobře. Možná i díky té spoustě skautů neustále okolo se nikdy nebála cizích lidí. Barunka už loni poznala romantiku skautského tábora také. NezapomenutelKdy se narodily a v né bylo koupání v „lavóře“ na nádobí a jakém jsou znamení? uspávání ve stanu. Starší Terezka je Tak co, Terezko, zlobí tatínek? vodnář a narodila se Ano, někdy maminku. 13. února. Mladší Barunka je Co byste do budoucna přál svým i střelec a narodila se 7. jiným dětem? prosince. Všem dětem bych přál, aby je jejich rodiče měli co nejvíce rádi a aby prožili Zatím se obě dvě šťastné dětství s mnoha zážitky, na které vzhledově podo- budou rády v dospělosti vzpomínat. bají spíše vám, je to povahově jinak? Děkuji za rozhovor. Myslím, že z každého Také děkuji. z rodičů mají něco.
bublanina
Když se budou všichni snažit, tak to tady pěkně proměníme. Rozhovor s paní učitelkou Kohoutkovou
CO SE DĚJE
strana 7.
OPRAVA ŠKOLY cca 20 000 000 Kč
Jan Freml
Jednoho dne si kráčím do školy a kolem hlavy mně proletí „skřidlice“ za ní další a další… Podívám se na Procházíme se po škole a najednou nám padnou střechu školy a vidím dělníka, který vysypává kolečka do oka různé výtvarné práce žáků. Ponejvíce se nám plné skřidlic. Přemýšlím, co se asi děje na školní střeše. líbí nástěnky navržené paní učitelkou Kohoutkovou. A Udělám dva kroky a pro změnu letí ze střechy děravá tak jsme zašly za tvůrkyní výzdoby školy. rýna, která dopadá na školou „opečovávané“ keře Co zamýšlíte s naší školou, tedy myslíme s výz- krušpánku, které se pod tíhou “rýny” ohýbají a pomalu praskají. Teď už začínám tušit. Slyšel jsem přece, že se dobou, a jak se vám líbí její současný vzhled? To co jde opravit, například nástěnky, chci vylepšit. má opravovat střecha školy. Prý se mají měnit i okna, Spousta jich už prošla změnou, teď ještě čeká na pokud se tedy ještě dají nazývat okny. „No konečně,“ napadá mě. Doufám, že budou v jednotlivých třídách i žaluzie, které jsou potřeba hlavně v parných letních dnech, kdy je ve třídách k nevydržení. Ve středu na schůzce redakce Bublaniny si beru za úkol zjistit podrobnosti o opravě školy. Takže jestli vás to zajímá, tak si přečtěte tento krátký rozhovor s panem ředitelem Mgr. Jiřím Suchým. Michaela Vavrysová a Markéta Horňáková
Jak dlouho bude trvat oprava školy? Oprava školy bude trvat dost dlouho, doufám, že to stihneme do začátku září a když ne, tak se to protáhne přes září, protože vyměnit všechna okna a střešní krytinu bude dost velký problém.
změnu třeba nástěnka „GLOBE“. Po dokončení výměny oken by škole neuškodilo pár změn, možná dojde i k vymalování školy. Chtěla bych, aby se malba stěn uskutečnila. Školu by totiž pestré barvičky jen oživily. Ve třetím patře je nástěnka Afriky, čí to byl nápad a kdo ji vytvořil? Byl to můj nápad. („ ...ale takhle to tam nepište!“) A pomohli mi žáci 5.A.
Co všechno se změní? Vymění se okna a střecha. A ještě se změní venkovní dveře a dveře v šatnách. Měly by se také vyměnit dveře do tělocvičny. Vnitřek školy zůstane takový jaký je. Změní se vzhled tříd? Ano změní se. Budou širší parapety, předpokládám, že si tam žáci dají květiny, o které se budou starat.[poznámka: dostal jsem tichý záchvat smíchu]. Čeho docílíme opravou střechy a oken? Tak jednak nebude táhnout těmi okny, jak táhlo doteď,
takže se sníží energetická náročnost vytápění budovy. Na oknech budou žaluzie, takže žáci budou moci klidně studovat ve stínu žaluzií a nebudou je rušit paprsky slunce. Zaslechl jsem, že na škole bude využito podkroví, je to pravda? Bylo to mnou navrhováno. Mělo to být financováno z evropských fondů, ale obecní zastupitelstvo to neschválilo. Počet hlasů 3:8 o tom rozhodl. Měly tam být odborné pracovny např. pro hudební výchovu, výtvarnou výchovu, informatiku. Kam půjdou žáci, když se bude opravovat jejich třída? Oprava tříd bude probíhat za provozu. Žáci nemusí mít strach, že bude nějaké ředitelské volno, protože jsou dvě odborné pracovny, ve kterých se může učit. Těmi pracovnami jsou učebny přírodopisu a fyziky. Bude to chtít jen větší opatrnosti ze strany žáků. Kolik bude stát tato oprava školy? Zhruba devatenáct milionů. Děkuji za rozhovor.
foto: V. Ondra
ÚSPĚŠNÍ ŘEŠITELÉ A VÝHERCI Tajenku pro žáky 1.-3. třídy z minulého čísla která zněla NOVÝ ROK správně vyluštili:
navrhovala jsem ji já. A nástěnky po obou stranách vstupu Když už se bavíme o třetím patře, co znamená do sálu jsme tvořily s pí uč. Matějkovou. Dobrovolně nám a vyjadřuje nabarvená židle a ostatní výrobky po- pomáhali dva žáci Martin Ho a Michal Vacula z 8.C. lepené novinami? Myslím, že jako tým jsme to zvládli! Vyjadřují hraní s barvami, žáci si měli představit Kde berete inspiraci? barevný a nebarevný svět. Inspiraci hledám všude možně, existuje mnoho knížek, kde je možné vyhledat si téma. Ve všem se dá A jdeme do druhého patra. Nová nástěnka nalézt inspirace. žákovské rady a nástěnky při vstupu do sálu také Pod vedením paní učitelky Kohoutkové brzy o naší prošly proměnou. Kdopak je vytvářel, kdo si dal škole každý řekne, že vypadá skvěle!!! Přejeme vám práci a vymyslel je? hodné žáky a hodně inspirace. Děkujeme za rozhovor. Nástěnku žákovské rady vytvářeli žáci 8. B a Není zač.
fota: M. Horňáková
Filip Kudela 1.A Jakub Chovanec 3.B Dominik Mahdal 3.B Stanislav Skalník 1.A Veronika Polanská 2.A Barborta Mandíková 1.A Filip Durďák 1.A Lukáš Lekeš 1.A Jelikož OLYMPIJSKÝ QÍZ pro žáky vyšších ročníků nevyřešil nikdo, mohou si výše uvedené děti zajít za paní zástupkyní Kolkovou pro odměnu. Blahopřejeme. redakce Bublaniny
bublanina
strana 8.
P Ě V E C K É SOUTĚŽE
7. BÁNOVSKÝ KOHÚT 2006 školní soutěž zpěváčků lidových písní Mgr. Vlastimil Ondra
V pátek 10. března se uskutečnil další ročníkškolní pěvecké soutěže. Jsme rádi, že i letos se jí děti zúčastnily v hojném počtu. Ve třídě 1.A se sešla třicítka zpěváčků. Odbornou porotu tvořili: pí ředitelka mateřské školy Velecká, Tomáš Beníček z 9.A a učitel Ondra. Na postup do dalších pěveckých soutěží konaných na jaře v České republice vybraly tyto žáky. Úroveň bánovské soutěže byla opět velmi dobrá! postupující bez udání pořadí: kategorie MŠ: Petr Suchánek Jakub Hrbáč
MŠ MŠ
Kdo umí vařit pěry Nebude z Janíčka voják
kategorie 1.-2. třída Daniel Beníček Josef Filgas Natálie Vaculová
1.A 1.A 2.A
Muzikanti, co děláte Na tom našém díle Už je tomu trecí dzeň
kategorie 3.-4. třída Terezie Miklášová Jana Matějíčková Marie Králová Martin Hrbáč
3.A 4.A 4.A 3.A
Pýtál sa svéj miléj chlapec Chodily dvě panny Pod horú jatelinka Na tom našém díle
kategorie 5.-6. třída Žaneta Vystrčilová Kristýna Malá Tomáš Filgas Barbora Vystrčilová Julie Matějíčková VeronikaViktorová Erik Vacula Andrea Čaňová
5.A 5.A 6.B 5.A 5.A 5.A 6.A 6.A
Kukačka kuká Sadilo dívča leluju Aj, Kačka, Kačka Studená vodička Pod horú jatelinka Chodily dvě panny Zle je chlapci, zle je, zle je Já su ráda, že su mladá
7.A 9.A 8.C
Tá naša lavečka V Bošáci je pekný dom Zle je chlapci, zle je, zle je
Lucie Miklášová
kategorie 7.-9. třída
Ludmila Králová Radim Beníček Michal Vacula
6.B
fota: V. Ondra
31. ZAZPÍVEJ, SLAVÍČKU 2006
oblastní kolo soutěže zpěváčků lidových písní Mgr. Vlastimil Ondra
Žáci, kteří postoupili ze školního kola - BÁNOVSKÝ KOHÚT 2006 - uspěli i v porovnání se zpěváčky z celého Brodska. Ve čtvrtek 16.3.2006 se v Uh. Brodě uskutečnilo postupové kolo do okresního finále soutěže ZAZPÍVEJ, SLAVÍČKU 2006. V každé kategorii postupovaly dále pouze dvě, maximálně tři, děti. Z celkového počtu třinácti postupujících z Brodska se do hradišťského finále prozpívaly čtyři děti z bánovské školy. Jsou to Petr Suchánek, Jakub Hrbáč, Natálie Vaculová a Kristýna Malá. Dětem budeme držet palce a přát jim, aby si příjemně užily zpívání v okresním finále 23. dubna 2006 v Uh. Hradišti s cimbálovou muzikou Jaroslava Čecha.
Lúbí sa ně, lúbí
... redakční rada Bublaniny ...
[email protected] ... redakční rada Bublaniny ...
[email protected] ...
Šárka Čumíčková 7.a
Kristýna Vaňková 7.a
Markéta Horňáková 7.b
Tomáš Beníček 9.a
Jan Freml 8.c
Adéla Mahdalová 7.b
Robin Gazdík 7.b
Michal Mandík 7.b
Luděk Polanský 7.b
Michaela Vavrysová 7.b
Měsíčník BUBLANINA vydává ZŠ BÁNOV již od listopadu 2002. Šéfredaktor a celkový design: Mgr. Vlastimil Ondra Toto číslo vyšlo 28.března 2006. Bublanina je nejlepší školní časopis České republiky 2005 a druhý nejlepší časopis ČR 2003 a 2004.
