:z:
CENA 6,50
Kčs
bele slov
VELICE ČASTO NÁM čTENÁJ\1 píší: ŠKODA ŽE ČASOPIS V~TR NíK NEMÁ VrCE STRAN ••• ŠKODA ŽE NEVYCHÁZr ČASTěji ••• PROTOŽE ZATíM NENí MOŽNÉ, ABY VIlTRN fK VYCHÁZEL JAKO ČTRNÁCT I DE NíK , ROZ HODLI JSME SE, Ž E BY MOHL MfT SVOU KNIHOVN i ČKU , VE KTERf: BYCHOM BěHEM ROKU VYDALI NěKOLIK SVAZEČKŮ. PRVNíM BYL ROMÁN TARZAN, SYN DIVOČINY. DRUHÝ DNES DOSTÁVÁTE DO RUKOU. JE TO MAGAZfN (COŽ ZNÁMENÁ SBORNíK ZÁBAVNÉHO ČTENí) VhRNíKU. O pJ\fŠTrM SEŠiTU KNIHOVNiČKY SE VČAS DOZVíTE V NAŠEM MllsíČNíKU. REDAKCE V~TRNrKU
MAGAZíN VěTRNíK VYDALA MLADÁ FRONTA JAKO SVOU 2894. PUBLIKACI KNIHOVNiČKA VIlTRNíKU, SVAZEi<.2. ODPOV~DNÝ REDAKTOR jlŘí HAVEL VÝTVARNÝ REDAKTOR KAREL FRANTA TECHNICKÝ REDAKTOR BŘETISLAV KLrMA VYTISKLA POLYGRAFIA, N. P., ZÁVOD UNIE, PRAHA 2, SAZBU A LITOGRAFIE ZHOTOVILA SVOBODA, N. P., ZÁVOD 1, PRAHA S, S. M. KIROVA 43 AA 7,20 VA 7,30 NÁKLAD 150000 64 STRAN VYDÁNí PRVNr PRAHA 1970 303/22/8.7 23-017-70 14/55 CENA BROŽ. VÝT. Kčs 6,50
DO A T V
-
ST
Špičková automobilová technika od r. 1899 po dnešní dobu nám dává
možnost zajímavě srovnávat. Tvary a celkové řešení vozů dlouho zůstá vají, pozornost se soustřeďuje především na motory a technické detaily. Po čase však vývoj dospěje k určité hranici, tvary vozidla přestanou vyhovovat a nápadně se změní. Malá přehlídka závodních vozů vám o tom poví víc. mi 1. jenatzyho elektrický závodní 1899
překvapuje
vůz
z roku
nejen dokonalou karosérií.
ale i rychlostí 105 km/hod. Podvozek míná
ještě koňskou
doucnost stíněna
připo
éru. volant chybl. Bu-
elektromobilů
však byla brzy za-
vývojem výbušných
motorů.
• 2. Renault z roku 1903 má sice dosti a aerodynamickou
přední část,
posádku už se nepovažovalo za měli
co
udrželi,
dělat, vždyť
účelnou
ale místo pro důležité.
lidé
aby se na takovém vozidle rychlost dosahovala 150 km/ho
A silnice byly tenkrát ještě horší než dnes.
• 3.-4. Dva praotcové
pozdějš!ch mercedesů.
vozy Benz z roku 1909 a 1911. Vidíme na nich
názorně
pokrok v karosovánr. který
ovlivnil i výkony. Hranatý, staršr val 200 km/hod. a
novější
vůz
dosaho-
230 km/hod. Oba
měly 200 "koní".
• 5. Klasická bugattka Grand Prix z roku 1935 má tvary. které se
neměnily
po
několik
desetiletí. Obsah 3300 ccm, výkon 260 k.
2
poválečných
6.-7.-8. vývojová série desů,
úplně
které
merce-
ovládaly tehdejši Velké
ceny. První typ je z roku 1955 a
ještě
se
v mnohém podobá klasické bugattce, o rok starší, další typ už má plochou karosérii, která je protažena nad kola. Typ z roku 1957 má
ještě
zdokonalenou kapotáž
předni části.
konstruktérů
rozdvojily.
Potom se cesty
mercedesům
Karosované typy podobné kračují
v dnešnfch vozech GT a supersporuzavřené
tech, které mají příklad
po-
závody v
Daytoně
kabiny. Jezdí na
a v Le Mans .
• 9. V obdob! 1960-65 zcela monopostů. Vyznačovaly většimi
převládl
tento typ
se motorem vzadu,
zadními koly a velmi nízkou karořidič takřka
sérií, v niž
šířce
nabývaly na
iežel. Pneumatiky
a výkony kolem 400 k
a rychlost asi 300 km/hod. se staly
běžnými .
• 10.
9 Současná proměna
je
podminěna
nástu-
pem turbin, které jsou bud v rozšiřené zádi, nebo vedle řidiče. Vůz s useknutou zádi má většl šířku častější
a pneumatiky ještě širšl. Stále
jsou
aerodynamické
plochy
vůz přltiačují
k povrchu.
karosérií, které
nad
3
ZASE
KOPYTO
MI
DALI NA KOMINEK CIHLU, NiČEMOVÉ . ZA-
5LUHOVAL.1 SV ŽALAA. A
JEŠTĚ
VYTAHAT ZA U{,
!
A MŇOUK PÁTR J\ .J í PO P,IH H ,I\ TE LI NÁ.!-",ET ~\jAt-~[)F,t.f:-.: K.R.t':S8Y !'-JEPR.AK.T.<>\
KRIMINÁLKA MA JINE STAROSTI, PANE"
MRK.Á~EKl TOHL.E JE POUH~ KLUKOVINA
4-
JIM
TO
K
NIM
• T~EBp,.
VYlF201l UEJMif V20YCf(.'( TAM NA TO VĚTEU APOlOt( NA I(OMíN~~ CIHLU . NEŽ. TO 2.JISTíM , JSOu.. PR.VČ... ._ -' /_ DAME SE DO PATRANI
5
PlEO
M
Mt;fEME
o I>UC~ODCE .
VVLootlT
V~T~INO ~OLfI<.J
. , . . -
TI BY NA-TlLJSTe- KLUte", KAPITAVŠECk:Y VĚTEV NEvYLEZ-L I ! HA O!I-\ERO A MíSTNí NÁR.ODNí vÝBOR.. , /
6
V5AOH. 8VCH SE",
r"-
TO Oe:.I..A
'ŽE
>11/'"
8ICI~TE.,
ALE .JAk: MU TO DOKÁZAT /
Ull
"0
M RI«l'"OV/
DĚLI:
TADV
ON
.1
2. TOHO STR-OMl,)
UVIDíME K fo\íSTU
ČltJU A /lJEBUOEME OBJEVENI!
7
/oJATŘéME CELOU V SE NA NI
P!/LEP(
NA MuctWLAPKU.'
POI
8
JÁ B't'cf.4
CHT~LA
ULE , TAM JE STRAtf-APUD
A TAM NA TOM 1-15
A TIVI\ 2A5~ JíKAVEc"
NEMOHU SE M'{L.I T,
~SNltK.U .' CH'd~
SEDí ROSNI~t
MI JI
JIž..
PI..OU .. O
NA
STROMY./
JSE:M
.;
tiELEZ.L
!
!
PROBOHA! JSEM P~ILEPEN! JAKÁ TO 2.VLÁ~TNí LECKA PiiÍRODy.J
9
KRÁSNEJ Nevěřím lidem, c.o začínají vzp.omínky sl.ovy: DDbřc ~e pamatuju, že když mi byly asi dva rDky a tak dá.le, a tak dá.le. , , Moje první vzpomínka je asi ze tři a půl rDku, 'kdy jsem sc u babičky projížděj na praseti. Ovšem i talD vzpDmínka je už trochu nepřesná, a mám dDjem, že ve skutečnDsti jsem ujd asi patnáct metrů, načež mě prase ShDdilD dD kDpřiv, .Je zcela mDžné, že za dvacet let budu tvrdit, že jsem se prDjížděl neDhrDženě na divDkém praseti už v sedmnácti měsících, PTDtD pDsIDuchám vyprávění stadích lidí shDvívavě,
Avšak vzpDmínka, klerDU se P.okusím vyprávět teď, je natDlik zvlá:;tní, ;.e pDchybuju .o tDm, že b)ch seji pDkusil během dDby ni'jak přikrašlDva\:. Někdy v dávn)'ch d.obách, bylD mi tehdy asi pět let, js.em si všiml, že u nás dDma visí .obraz, Byla na něm krá~iIlě .ošlehaná chalupa II krásně pra;Il)' cesty. Kromě té šedivé cesly bylo na .obraze v5echnD lak záhv)' - jakD po dešti, U silnice studánka pi'jkrytá prknama, kt(,I~' nad ní t.-Dm}' ochnwnDll stří~ku. Prkna vypadala přesně jakD když je nakresli Karel }·ranta. 11yslím, že když člověk strčil pDd tu sti'íšku hlavu, tak ani nemusel pít, jak hD to chlallnD ve studánce DsvěžilD. Kd~ by z .okna kDukal j6it<: mpljn'c se 5\ .ou ženDu a u zahrádky stála srnka, tak by se mohlu i'ict, že .obraz je ma!Dv;lIlcj podl .. krásn~:'hD snl•.
V té dDbě k nám začal chDdit jedel! zuanl)", klcr~ pr}' (Ičlal II divadla. Z pDčátku mně byl hrozně symp;
lžička,
Když jsme pak šli lcplDU nocí dDmú, tak táta pDvídal: "Je tD nešika, ani
hřebík
Ale já d.obr'e vím, ze tD
neumí
P.ořádně
hřebikem
zatlDuct!"
nehylD.
PETR PATERA
10
čičí
K
ŽiV
T
VLASTISLAV MARTINEK
Láďa přišel
na ostrov
příliš
dáváním
osamělých kluků.
Byli starší,
na které
kočku,
se smáli, a
Láďa
div
půjdu
Když k nim
Když jim
řeknu,
ještě
a
řeknu,
do
než
Láďa,
křoví.
hlavě
ji po
aby mi
kočku!
aby ji nechali, zbijou
rozběhl
-
se k
kočku
o krok. Teprve
- Nechte tu
čekal
na kluky. Chvílí pozoroval parta, která se ráda bavila měl
a on z nich
Nevšimli si ho.
do vody.
Zvířátko
řeku,
přepa
strach.
Přinesli
malou mouro-
se zmítalo, kvílelo, kluci
nebrečel.
všechnu svou odvahu a
popošel
hlouběji
spouštěli
uvázali ji na provaz a
a
čekal. Přicházela
větší, silnější
Utéci už níkam nemohl, zalezl proto vatou
stráň
brzy. Posadil se na
přátelské,
pak zaslechl hlasy. Ale ne ty
teď
vodě.
mě,
uvažoval
Láďa.
Ale lítost mu nedala. Sebral
Bál se.
dali, budu taky bit, myslel si, a jeho strach rostl.
ho jeden z
kluků
Nerozhodně
zpozoroval. - Co tu chceš? -
zakřičel Láďa.
- Podívejte se, pánové! Co si to dovoluješ, zmizni! Odhodili skoro bezduché jeden vytáhl
krabičku
Láďa skočil
ke
kočce, sevřel
- Pánové, ten drzej kočka
dovali, přes
je
kotě
na trávu, leželo tam a tence
mrňous
přestala
ji v
náručí
kočku,
večer
a dal se do
nám ukrad naši
zajímat.
Kluci si už Ládi nevšímali,
Kotě
usínal, napadlo ho, co až
která vyspávala v krabici s
běhu.
hračku!
Přesto Láďa uháněl,
lávku, neohlížel se vpravo vlevo.
Když
mňoukalo.
cizích cigaret, ostatní ho obklopili, a se zaujetím si zapalovali.
se
mě
třáslo,
a
co mu nohy
tiskl je k
potkají, ale
polštářem
- zaslechl za sebou. Ale už ho nepronásle-
ať!
A
sobě,
stačily, běžel
mluvil k
šťastně
němu,
kolem
vrbiček,
už aby byli doma.
se díval na malou mourovatou
začala příst.
11
prospektoři Tak se říkalo muzum, kteří pátrali v odlehlých krajinách po ložiskách vzácných rud a nerostů především po zlatě. (O jednom takovém prospektorovi vypráví London v povídce Zlatý kaňon, kterou otiskujeme.) Hry se může zúčastnit i více hráčů, třeba celá šestičlenná družina. Při větším množství účast níků ztrácí spád a napětí.
kem
partie
nakresli
naleziště.
Červenou pastelkou žfly železné
rudy, žlutou zlato, černou vybarví sloje uhlí, hnědě naftové prameny, žíly stříbrné rudy nechá bílé, jen je na okraji obtáhne žlutou, naleziště diamantů budou vybarvena modře. Naleziště mohou být rozsáhlá nebo méně vydatná a zabírat 1-20 čtverečků. Diamantová pole jsou zásadně jednočtverečková. Kolik jich vedoucí před začátkem vyznačí do sítě, záleží na jeho úvaze a na počtu hráčů. Většina nalezišť má obvykle křivolaký tvar a nebývají širší než na 1 čtvereček. Naleziště různých druhů se vzájemně nikde nesmějí dotýkat. Příklad takové geologické mapy,
Každý si nakreslí čtvercovou o čtyřech stech políčkách (20 x 20). Na levém a pravém okraji očíslujeme řady políček zdola nahoru 1-20, na horním a dolním označíme sloupce políček písmeny A-U. Vedoucí má také takovou síť, ale on jediný si do .ní před začátsíť
ABCDEFGHIKLMNOPQRSTU 20
II LI
U V U U
19
U U
18
17
U
1)
16
15 14 z. 13 12 11
Z l-
Z-
U
U U U
D
Z
IN
III
N N
N
l>
Z
NIN N ~
5
9
12
U U
Z Zl.. Z Z Z- Z. Z Z
10
8 7 6 S 4 3 2 1
U
U U U U U U U V V
i.
S S S S s. 5 5 S D
oS S .5 S
S
S
III
III N N
N N III
Ž.
5 :; S S
III
i z. SI
i Z.
i Ž. Ž Ž
jakou si tajně nakresli vedoucí, je na obrázku. Protože nemůžeme užít barev, označili jsme naleziště začátečními písmeny. U tedy označuje sloje uhli, S stříbrnou rudu. Hráči představují prospektory - nebo geology, kteří putují krajem a hledají nová ložiska rud, uhli, nafty, drahokamů. Na místech, která považují za slibná, podnikají zkušební vrty. Vrty symbolizujeme tím, že hráč řekne souřadnici některého polička na síti, kde předtím nikdo jiný zkušebni vrt ještě neprováděl. Vedoucí se vždy podívá do své sítě (kam nikdo z hráčů nesmí vidět) a hlásí: Nic. Nebo: Zlato. Nebo Diamantové pole - podle toho, zda hráč přišel na místo, kde něco je nebo není.
Každý, kdo se na hře podílí, má právo říci souřadnice jednoho pole pokaždé, když na něho přijde řada. Všichní se střídají podle předem dohodnutého pořadí. O všech vrtech si vedou přesné záznamy nejen ti, kdož je prováděli, ale i vedoucí a ostatní hráči. Značka X znamená: Na tomto poli není nic. Je-Ii někde objeveno naleziště, soustřeďují se sem vrty všech zúčastněných. Každý však nemá stejné štěstí - rudné žíly se často všelijak klikatí a nejeden vrt vyjde naprázdno těsně vedle bohatého ložiska. Naleziště jsou v záznamech hráčů označována začá tečními písmeny. Z v políčku znamená: Zde bylo objeveno zlato. N - zde nafta. Jde-Ii některý vrt do žfly nebo ložiska, vedoucí zapíše do tohoto pole iniciály hráče, který vrt provedl. Nikdo jiný už nesmí hlásit souřadnice tohoto čtvereč ku. Kromě toho vedoucí poznamená na zvláštní list, kde má jména všech hráčů, body, které hráč za úspěšný vrt získal. Řídí se při tom touto bodovací tabulkou:
Za objev diamantového pole '6 bodů Za objev "zlatého" čtverečku
5 bodů
Za objev "střibrného" čtverečku
4 body
Za objev "železného" čtverečku
3 body
Za objev "naftového" čtverečku
2 body
Za objev "uhelného" 1 bod .
čtverečku
Hra konči, když jsou ložiska do poslednlho čtverečku objevena. Vltězi ten, kdo byl nejúspěšnějšrm prospektorem a zrskal nejvíc bodů . Hru Prospektoři mohou hrát i dva. Nakresli si dvě sltě na jeden paplr. Do levé sítě zakresll tajně naleziště, do pravé si zaznamenajr své vrty. V tomto přlpadě je přes ně stanoveno, kolik má být kterých nalezišť a jak rozsáhlých. Např. po jednom ložisku zlata (15 čtverečků), střrbra (20 čtve rečků), železa (10 čtverečků), uhlí (25 čtverečků). Dvě ložiska nafty (po 8 čtverečclch). Pět diamantových poll (po jednom čtverečku) . Každé naleziště musr být souvislé, jako na obrázku . Dvojice hraje buď tak dlouho, dokud jeden hráč neobjevr všechna ložiska na soupeřově síti. Nebo po stanovený čas - např. 15 minut. Nebo na určitý počet tahů (na 100). Kdo získá ve dvou posledních přrpadech vrc bodů za úspěšné vrty, vitězl. Oba hráči si pečlivě zaznamenávali vlastni i soupeřovy vrty (kaidý v jiné slti) a po hře své záznamy srovnajl se soupeřovou sitl. Pokus o falešnou hru le tedy nalronec odhalen. MILO$ ZAPLETAL
• 13
Projděte
bludištěm po od písmenka K tak. aby vám vyšel název jednoho hudebního nástroje.
čarách
)W
I-
-
)'-"
Na obrázku je deset pohárů. pět plných a pět prázdných. Máte je rozestavit tak. aby se střídal pravidelně plný s prázdným. Podař! se vám to. můžete-Ii uchopit nejvke dva poháry?
o
Q:J
oo oo E] o ~
Dopište chybějící čisla v posledním rámečku.
PRO BYSTRÉ OČI PRO DOBRÉ MATEMATIKY: Spočítáte~ kolik je na obrázku trojúhelníků?
14
Říl
*
Prodavač:
"Proč
nám vracite tento výborný p ř ijímač? Na ten přece chyti te všechny evropské "ozhlasové sta · nice!"
Zál
Lél
*
"Kdo to byl Kolumbus? No, odpo věz, Ocásl
Děti
*
si vyšly na procházku do lesa. Zastavili se u obrovského starého stromu a Jana uvažo· vala: "Co všechno así viděl tenhle sta rý jilm? Co by nám asi řekl, kdyby promluvil!" Pepík odpověděl: "Myslím, že by řekl : Promíň , ale jsem dub!"
.....
,
CE~f(E "PERY: Z 3 4- SY 6 7 410 8 13
4-
2f,22,1,II,'9. tf, 12,
V dil:adle L'ekají na hudebník)' nástroje. Na obrázku nahradte hsla písmen) )tJich názvů a lehce zjistíte, které ope!)' v divadle hrají.
15
Jistě
o
pouze světě
každý ví, že bilion je milión vteřina,
miliónů.
K vyslovení tohoto
jeho napsání nám zabere necelých deset
neexistuje
člověk,
I
Bylo by to marné: za minutu
napočítáte
odpočítal.
vteřin.
A
čísla stačí přece
na
Chcete to zkusit?
dejme tomu 200, za hodinu 12 000,
za den 288 000, za rok 105 120 OOO! I kdyby praotec Adam od prvního dne svého života
začal počítat,
potřebí
16
dodnes by nebyl s bilionem hotov. K tomu je totiž za-
9512 let, 34 dní, 5 hodin a 40 minut. Jak vidíte, žádná legrace to není!
KRESLIL JAROSLAV MALÁK
počelo'
říč
Násobíme-Ii řadu čísel 12345679 (pozor, bez osmičky!) násobky devíti, dostaneme zajímavé výsledky. Zkuste si to! 12345679 X 9 výsledek 12345679 x 18 výsledek 12345679 x 27 výsledek 12345679 x 36 výsledek 12345679 x 45 výsledek atd.
bude bude bude bude bude
ze ze ze ze ze
samých samých samých samých samých
1 2 3 4 5
17
,
v
KRADEZ
'::i=i5":'~"DLE
POVíDKY
a'l'.IATLI~KY D
14M4NTU I
.,.
DNES MA PRIJIT TEN TASMANO J05É t
18
Nokreslil , Joromír Vrošlil
PRÝ HO POZN ME PODLE JIZVY
Al~JE
V TOM HÁCEK VEDOUC(M JE TOTiŽ MLAO'Y .STEVEN NASEHO ~EDITELE.
19
sP
IJMEME:
POČKEJTE/AZ
CO
~EKN,E
VRCHNľ
DOZORC~
FRID.
NE FRIDE! KÁMEN POŠLEMEITAKOV~ NA:LEZ SE NEUTAJIl. BEZTAK M~ MRZI~ ŽE JSEM SE S TEBOU SPOLČiL
22
fRIDA MATE POKOJ A DIA-
ANTV VRJ(TIM SPOLEČNO.sTI! DOUF)!(M,žE VIi.M TAHLE ZKUSE- NOST STAC i' , •
JSEM TO CHTĚL SÁM SK(lN-1 rn"HI A T~I VYRAŽEN
TO JE ZA VSECH '---_ _~~M I_UVY
23
.. Ahoj, Marto! Tak kam zítra vyrazíte~" .. Půjdeme směrem na Janovička a někde u vody budeme vařit. Půjč mi, prosím tě, zápalky." .. Dám ti celou krabičku, kdyby vám to nechtělo hořet." ..Jen se ne boj. Milane, ty už nás podceňuješ jako ti tvoji kluci!" Tábor utichá, jen v kuchyni ještě chystají balíčky a konzervy na zítra .
Jasně splněn '
rOl UZ
.. To byla krátká noc," povzdechne si vedoucí Milan. Rozcvička v ranní rose však zahání únavu. V táboře je nezvyklý ruch. Rychle se snídá, rozdělují se potraviny. "Soudruhu hospodáři, není těch konzerv trochu mod" ..Jen je vezměte, kluci budou mít hlad!" "Tak dobře, ale polovičku vám jich přineseme zpátky." Oddíiy se ztrácejí v dálce, tábor jako by se vylidnil. "Soudruhu vedoucí, tamhle je krásný potůček!" .. Však jsme také na místě. Trochu si odpočineme a dáme se do vaření. Uvaříme si gulášovou polévku. Petr a Roman budou vařit polévku. Tomáši, ty se budeš se svou družinou starat o oheň, a vy nachystáte brambory. Tak postavit kotlíky, a do toho!" "Soudruhu vedoucí, brambory už jsou rozkráJené." "Rozdělte je rovnoměrně do všech kotlíků. Až změknou, přidáme masové konzervy. Jinak by se nám to rozvařilo." Voda v kotlících už chvíli bublá. Vedoucí obhlédl kuchyni: "Petře, Romane. hoďte konzervy do vody! Já Zdeňkovi pomůžu s jiškou." Vzduch kolem začíná vonět už skoro opravdovou polévkou. Milan nese opatrně jíšku k prvnímu kotlíku. Ale co tol Bílé brambůrky se převaluji v čisté vodě. Postaví jišku na zem a žene se k dalším kotlikům - a ve všech třech vidí tentýž obraz. Okamžitě volá: "Petře, Romane, kam jste dali konzervy?!" "Prosím, soudruhu vedoucí, hodili jsme je do vody." .. Kam do vody?" .. No tam, do potoka." ..To jsem ještě neviděl," zasténá Milan a bledne jako ty brambůrky.
Zdeněk ho tahá za ruku a říká: .. Vždyť máme ještě ty zbytečné konzervy!" Vedoucí otvlrá zbylé tři konzervy a opatrně kaidou sám, za tichého oku kováni pionýrů, sype do kotlíků a přidává jlšku . .. Až po těch konzervách vyrostou pstruzi, tak nás pozvete na rybl hody!" .. Určitě. a sami vám je upečemel" Před bránou Roman prosí: .. Soudruhu vedoucí, prosím vás, ani muk. Holky by se nám smály." Hospodář sedl na lavičce a spokojeně se usmlvá, že jeho odhad byl správný. Kluci jsou přece jen větší jedlici!
ELIŠKA sTlt.fTECKÁ
24
.. Mami, Karel už zase zlobil" .. Co dělál" .. Dýchá na teploměr a já uf nemůžu horkem vydržeti"
• "Tati, Jirka říká, že má zubů a já jenom 28." "Safra, tak se rozdělte a dejte pokojI"
32
• .. Náš papoušek umí všechno napodobit. I mou hru na housle ..• " .. Nepovídej - jak by ty housle držel !1"
• .. Dědečku, namaluj mi Ival" .. Já ti mám namalovat IvaT Teď, na stará kolena? " .. Ne, dědečku, tuhle na papír."
.. Jarko, ty jsi dal Mirkovi to menší jablko, nebo si je vybral sám?" "Ta si vybral sám. Já jsem mu jenom řekl, jestli chce to menli jablko nebo nic, a on si vzal to menší."
Pl'i hodině literatury jsme zlobili. Paní učitelka se rozči· lila: .. Naučíte se padesátkrát nazpaměť báseň První máj!"
II KRESBA KARLA FRANTY
25
Z Hradce Králové vyjel osobní vlak do Prahy. Ve stejnou dobu mu vyletělo naproti letadlo ~ Prahy. Pfi setkání si pilot a strojvedoucí ~amávali a letadlo se vrátilo. ~pět do Prahy, aby vyřídilo, že vlak už jede. A opět mu letělo naproti. A tak létalo až do doby. kdy vlak přijel do hlavního města.
Z Prahy do Hradce je 100 km.
Letadlo létalo rychlosti lOl) km/hod .
Vlak jel rychlostí SO km/ hod. Otázka zni: Kolik kilometrů nalétalo letadlo?
Z Prahy vyjelo do Bratislavy auto přesně ve stejnou dobu jako auto z Bratislavy do Prahy. silnicích. Auto z Prahy průměrnou rychlostí 50 km/hod., auto z Bratislavy 73 km/hod. Když se obě auta na své cestě potkaji, které z nich bude bliže Bratislavě!
26
Obě
jela po stejných
rrrrrrrr Pes Pozor je zlý pes. Jednoho dne dokonce překousal řetěz, kterým byl uvázán u boudy. Dlužno říci, že to byl chatrný i'etěz. Čtyi'i články zůstaly Pozorovi na krku, dvě devítiny spol kl, jednu lestinu zanesl Alence do postýlky, jednu třetinu si hodil za hlavu a šest článků zůstalo u boudy. Z kolika článků se skládal onen chatrný řetěz?
* 1.
2. 3. 4. 5.
6. 7.
hádanky
Povšechně známé plsmenko z abecedy. Vzniká za větrnikem. Povětrná lesní bytost z bájí. Tajenka. Značka " Restaurací a jldelen" obráceně, chemická zn . síry, automobilová značka státu typického svými větrnými mlýny. Co dělá vítr tam. kde má svůj domov K. Gott! Spojka.
A. Zkratka křestního jména. B. Volám e na větříček. C. Pohánl větrník. D. Těch tislc mil, má jeden směr a jeden. .. zpívá W. Matuška; poloměr; automobilová značka země , která spojuje i rozděluje Severní a Jižn! Ameriku . E. Které ptáče dál doskáče! F. Co dělal s větrem ten, kdo potom sklidil bouři! G. Předložka.
jiřího
kalouska
3 4
5
A
B
c
D
E
F
G
27
Pan Leaco ck si v ní dl/i /C$fJci z plr/!Jifcli rum/pÚ
28
r~or OOBAA;
HÁzfÍ>l Hu{'ffY 7 posÁOI
/J 'i'flV.
lJ§gj'j
W~CJ{~ tllJJJIIlJ
@6 f1BB /
NA PlM'/ POffLEO /'11 8f1..O VJE JASN{ MťI rÁN VLI'tSTHIL MAPU
NA Nft 8rL-
vrz/VAlEN
NA ToMTO MrsTl -..z;:::;::::;;;::;;::;::, st. {VArHtfZEL
KRESLIL ADOLF BORN
29
LAS YRI NT
Do pekařství vběhne rozčilený zákazník • .. Můžete mi, prosím vás, vysvětlit, jak se tato patrona dostala do chlebaZ" "To asi někdo hodil pulku do žita."
, 30
Svěřuje se Jirka Petrovi: "Víš, co se mi dneska v noci zdáloZ" "Ne, coZ" "Že jsem ukradl stokorunu." "A opravdu bys ji ukradl?" "Ne, to by mě ani ve snu nenapadlo."
hódonky 1. Co vždycky z 2.
Běží
talíře uteče?
běloušek
po
černém
poli a stále je menši
a menší? 3. Který kos je 4. Které
zvíře
5. Kdy má
přircstlý
je
člověk
ke stromu?
nejpodobnější
tolik
očí,
slonu?
co je v roce dní?
Je možné rozdělit tento bílý obrazec na čtyři naprosto stejné díly? Pře svědčte sel
t 1 1 1 ~ ~ ~ ~
3 1 1 ~
4 4 4 4 Nakreslete si na papír na 16 malých
dělený
čtverec
roz-
očíslovaných
čtverečků,
rozstříhejte a potom se pokuste těchto 16 malých čtverečků srovnat opět do jednoho čtverce tak, aby součet číslic svisle i vodorovně byl stejný. Prozradíme vám, že je tu více možností řešení, a věi"íme, že alespoň na jednu jistě pi"ijdete.
Tak co bude s tím jídlem?
31
dálo se, že v zeleném srdci kaňonu všechno odpočívá. Skalní stěny zmírnily svou drsnost, bystřina zklidnila překotný běh v průzračném jezírku. Pod zachmuřenými útesy svítila oslnivá zeleň palouku, v hedvábné trávě na mírném svahu kvetly nachové, oranžové a nazlátlé květy. Kaňon uzavírala hustá zelená spleť popínavých rostlin, keřů a stromů. Nepohnulo se ani stéblo trávy. V chladivé vodě stál se skloněnou hlavou srnec. Chvílemi zahýbal slechy, to když pramen procitl a zašplounal. Srncův pohyb byl bezděčný, věděl, že to šeptá jen voda. Pojednou se však jeho slechy zachvěly, citlivé chřípí větřilo. Ozval se zvučný lidský hlas a vzápětí náraz kovu na skálu. Srnec ladným skokem vyskočil z vody do hebké trávy. Kradl se ostražitě paloukem, chvílemi zůstával stát a naslouchal, pak zmizel, jako by se rozplynul. Kaňon naplnila lidská píseň. Zelená stěna větví se rozhrnula a z ní vyhlédl muž. Nejprve
Z
přelétl jediným pohledem celý kaňon, a teprve potom znalecky potěžkával očima každou píď té nedotčené země. "Na mou duši! Co to vidíš, Bille?" zvolal okouzlen. "Kaňon jako z kalendářový povídačky, nejlepší kaňonek v tomhle prohnaným světě!" Jeho bledá tvář s neobyčejnou živostí měnila výraz podle nálady. Myšlenky se po ní honily jako závany větru po hladině jezera. Řídké, nečesané vlasy měly právě tak neurčitou barvu jako pleť, všechna barevnost zevnějšku se soustředila v sytě modr)'ch očích. Ty oči se zrovna smály a zrcadlil se v nich přitom až dětský údiv. Když zvážněly, promlouvaly chladn}'II1 sebevědomím a silou vůle. Ten muž znal sebe a znal svět. Na palouk dopadla lopata, motyka a pánev na vypírání zlata. Za nimi se znovu objevil muž. Měl vybledlé kalhoty a černou bavlněnou košili, na hlavě klobouk, jejž po léta zpracovával vítr a déšť, slunce i táborový kouř . Stál v~přímeně,
i okované boty a do široka se po tajemně krásném okolí. S rozkoší vdechoval ,Iudkou, těžkou vůni a blaženě mhouřil oči, až z nich byly jen úzké modré štěrbiny.
"Vy kytky krasavice, vy mi tu ale voníte! Áááá - jako v ráji! " Ulehl na břeh jezírka a zhluboka se napil. "Dobrá!" zabručel, pozdvihl hlavu a díval se na horský svah, zatímco si otíral ústa hřbetem ruky. Svah od první chvíle neobyčejně vábil jeho pozornost, zkoumal jej dlouho a pečlivě. "Panečku, Bille, to se ti tu ale pořádně zalíbilo!" pochvaloval si. Potom zdvihl motyku, lopatu a pánvici. Přebrodil potok pod jezírkem, opatrně stoupal z kamene na kámen. Tam, kde se
33
úbočí
dotýkalo vody, vykopl asi lopatu bláta a vhodil ji do pánve. Podřepl, chytil pánev oběma rukama a ponořil ji clo vody téměř až po okraj. Pak dovedně pohyboval pánví kolem dokola, nechával vodu proudit dovnitř a zase vell. Pečlivě propíral bláto a štěrk. Větší a lehči kousky vypluly na povrch a muž je obratně vysypal. Chvílt'mi vybíral prsty velké oblázky a skalní úlomky, až v pánvi zůstalo jen jemné bláto a drobné kamínky. Vypíral je stále pozorněji, s jakousi vyběravostí. Malá usazenina byla už tak tenká, že se zdálo, jako by dno bylo jen potřeno barvou. Muž na ni upřel zrak. V jejím středu se zaleskla zlatá skvrnka. Opět nabral trochu vody a zručným pohybem znovll propláchl dno, na němž se zahemžila zrnka písku. Za jeho nadlidskou trpělivost a námahu ho odměnila druhá zlatá skvrnka. Muž shrnul část písku na samý okraj pánve, a dřív než dovolil některému zrnku vyklouznout, prohlížel je starostlivě a velmi podrobně. Na obrubě zasvitly kousky zlata, ne větší než špendlíková hlavička. Ustavičn~' pohyb pánve je vracel opět zpátky na dno. Spočítal je .- a potom po té veškeré námaze rozhodně vyšplíchl všechny do potoka.
Když se však vztyčil, leskly se jeho modré oči chtivostí. Sedm! bručel hlasitě. Sedm! opakoval si jako člověk, kte.rý si chce to číslo dobře vštípit do paměti. Stál dlouho. zamyšlený s pohledem upřeným k úbočí. Jeho oči hořely palčivou dychtivostí. Podobal se divokému zvířeti, které postřehlo čerstvý pach kořisti. Popošel několik kroků po proudu a nabral znovu lopatu půdy. Opakovalo se nimravé propírání, starostlivé shromažďování zlatých zrnek a nakonec táž svévole. Spočítal jejich množství a vychrstl je. Vida, pět, řekl si, pět! Naplnil pánev znovu a pOstl,lpoval dolů po proudu. Jeho zlaté stádo, o něž pečoval jako pastýř o své ovečky, se menšilo. Čtyři zrnka, t.ři, dvě, jedno ... , zaznamenával, jak kráčel dál podél potoka. Když vyrýžoval už jen jedno zrníčko zlata, ustal a rozdělal oh~ň ze suchých větví. Rozžhavil nad ním svou pánev, prohlédl ji, a spokojt"ně zakýval. Její zčernalé dno mu bylo zárukou, že jediné zrnko zlata neunikne. Pokračoval ve svém pátrání po proudu. Získal zas jen jediné zrnko. Potřetí se už zlato neobjevilo vůbec. Zkoušku provedl ještě třikrát s týmž výsledkem. Muže to však v nejmenším neznepokojilo, spíš naopak. Každým bezvýsledným propíráním jeho dobrá nálada stoupala. Vítězoslavně zajásal:
34
"Bille, jestli to není tak, jak si myslíš, ať jsi o hlavu kratší!" Vrátil se k místu, kde začal se svými výzkumy, a dal se tentokrát proti proudu. Jeho zlaté stádo se množilo - čtrnáct, osmnáct, jednadvacet, šestadvacet, přesně nad jezírkem pětatřicet zrnek. "Tohleto by už stálo za to!" prohodil s troškou lítosti, ale přece jen zase obrátil pánev dnem vzhůru. Slunce zatím došplhalo k vrcholku oblohy. Muž ještě Pl·acoval. Pánev za pánví a stále proti proudu, stále s menším úspěchem. "To je k smíchu, jak to ubývá,!' radoval se. A když potom v několika pánvích nenašel jediné zlaté zrno, věnoval svahú přátelsky, důvěřivý pohled. "Hej, pa~e Kapso!" zahalekal bujně s hlavou zvrác~nou vzad a v duchu si narýsoval obrazec ve tvaru obráceného V. Sbíhající se strany to~oto V vymezovaly hranice zlatonosného písku. Muž se úporně snažil vytušit nejvyšší bod, který skrývá zlatý poklad. Pojmenoval jej ve své samotě panem Kapsou a od té chvíle s ním často hovořival. "Hej, pane Kapso!" vyzýval. "Jen se mi ukaž, neschovávej se dobrému příteli Billovi! Já tě stejně najdu, ty lišáku! Ty - snad se mi nechceš posmívat? Ale, jen se směj, stejně se ti dostanu na kůži, míŮ krumpáč není z perníku!" Zadíval se ke slunci, jež plovalo v azuru oblohy, a znovu zadumaně přehlédl řadu jam, které vyhloubil svou lopatou. Pomalu přešel potok pod jezírkem a zmizel v zelené stěně. Vrátil se za chvíli, o kamenitou půdu zazvonily podkovy. Ozval se praskot, šum a šustot, stěna se zmítala v bolestném zápasu, silné koňské tělo ji však prudce protrhávalo. Snášel se hustý déšť padajícího listí. Velký vak na koňském hřbetě za sebou vlekl trsy popínavých rostlin jako závoj. Kůň brzo sklonil hlavu a začal se pást. Za ním se vřítil na palouk druhý, sklouzl po balvanu, obrostlém mechem, a nabyl rovnováhy, až když se jeho podkovy zabořily do mírného svahu. Na jeho hřbetě spočí valo vysoké mexické sedlo, popraskané a ošumělé dlouhým používáním. Muž shodil vak i sedlo, z koňských hřbetů. Rozhodl se, že tu bude tábořit a dal proto zvířatům svobodu, aby se mohla dosyta napást. Vybalil své zásoby, pánev na pečení a hrnek na kávu. Sebral náruč suchého dříví a z několika kamenů začal stavět ohniště. "Na mou duši!" prohodil, "už se mi žaludek kroutí hlady. Polykal bych hřebíky!" V kapse kalhot nahmatal sirky a bloudil přitom očima po horsk.ém úbočí. Uchopil prsty krabičku,
ale zas ji pustil zpátky do kapsy. Váhal. Obrátil se k svým zásobám, svah mu nedal pokoje. "Myslím, Bille, že bys tam měl ještě zaskočit," usoudil a dal se zpátky přes potok. "Nemá to smysl, nemá ... ale když počkáš s jídlem hodinku, co se stane, Bille, co? Docela nic!" Začínal se zkouškami v druhé, dlouhé řadě ... Slunce už zapadalo, stíny se dloužily, muž však pracoval dále. Načínal třetí řadu. Přetínal horské úbočí, čáru za čarou, vystupoval výš a výš. Střed každé čáry vykazoval výtěžky nejbohatší. Na jejich konci zůstávala pánev bez zlata. Jak muž vystupoval po svahu vzhůru, řady se značně krátily. Pravidelnost, s jakou se jejich d élka menšila, předpovídala, že tam někde, docela nahoře, za poslední zcela krátkou čarou zcela určitě leží bod, ten jediný vysněn)' a ~ároveň vypočítaný bod pan Kapsa. Muž mířil přímo k němu a jeho hlas nabýval odeyzdanosti i odhodlanosti. "Je dobře, pane Kapso, vždyť je dobře! Když
nejde hora k Mohamedovi, půjde Mohamed k hoře. Vidím, že musím rovnou k tobě - a já s tebou zatřepu, jak já s tebou zatřepu, pane Kapso, nepopadneš dech! Já ti dám! Já tě obrátím naruby. To uvidíš!" Neúnavně nosil pánev k vodě, propíral její obsah a získané zlato schovával do krabice od pečiva, již nosil nedbale v zadní kapse kalhot. Zapomněl na žízeň, zapomněl na hlad. Byl tak zaujat svou prací, že ani nepozoroval blížící se noc. Teprve když už stěží rozeznával zlatá zrnka na dně pánve, uvědomil si, jak čas pokročil. Tvář mu rozjasnil rozmarný úsměv. l\1už jen tak naoko zaláteřil:
"Čert ať mi ukousne všcchny knoflíky, jestli
na oběd!" potok klopýtal už v úplné Im ě. Konečně rozškrtl zápalku pod hranicí dřeva . V nejlepší náladě si opékal slaninu . Po večeři spokojeně pokuřoval dýmku, u nohou se mu plazil přátelský ohýnek. Muž zul své těžké boty, zabalil se do
jsem
nezapomněl
Přes
35
přikrývek, přitáhl
si je vysoko pod bradu. Náhle se pozdvihl na loktech a pohlédl k horskému svahu. "Už spíš, pane Kapso? Tak spi! Dobrou nor!" Probudily ho až sluneční paprsky. UdivcIH' se rozhlížel a nemohl v prvním okamžiku ,pochop.it, kde je a co se včera událo. S oblékáním starosti neměl, stačilo jen natáhnout boty. Všechno ho nal~havě nutilo rozběhnout se k zlatonosnénl\l úbočí. Přemphl však pokušení a rozdělal oheň. "Žádný spěch, Bille, dočkáš se," napomenul moudře sám sebe. "Nač taky spěchat! Nač se pořád jen dřít a potit, co? Pan Kapsa říká, že počká. Neuteče, nemůže utéct, milej Bille, jen se nasnídej! Potřebuješ něco dobrého na zub, vid'? Tak se trochu poohlédni, no ... !" Uřízl krátkou větev, vytáhl z kapsy motouz a pomačkanou mušku. "Takhle zrána možná pořádně zaberou," zadoufal, a vrhl poprvé udici do jezírka. Za okamicik se zaradoval: "Co jsem povídal, Bille, jsi chlapík! No?" Na konci udice se třpytil pěkný pstruh. "A teď by ses měl, Bille, podívat trochu dolú po proudu," nabádal sám sebe po snídani. "člověk nikdy neví, jestli kolem nečenichá nť\iaký slídi!!" Několikrát si tu myšlenku ještě zopakoval, ale jeho ostražitost zas usnula. Všechno ho táhlo tam vzhůru, nic jiného pro něj nemělo smysl. Vzpamatoval se zas až za tmy. Protáhl se, kříž ztuhl)'. svaly rozbolavělé. "Co dovede takovýhle Kapsa udělat lj-. človť' kem, vyvádí jako bez rozumu!" vykládal jeŠit, dlouho po tom, kdy zal~zl do s~ch přikrývek. Své zlaté úbočí, svůj zlatý bod ~'šak pozdravit nezapomněl: . "Spi klidně, pane Kapso, to já jen ťak! Jen spi. dobrou!" Sotva vyšlo slunce, spolykal spěšně snídani. Zmocnila se ho třesavka, která vzrůstala při každém novém nálezu v pánvi. Tvář mu pokrýval horečný ruměnec, necítil únavu, ztratil pojem o čase. Bez oddechu plnil pánev a běhal s ní po svahu dolů propírat její obsah. Hluboce oddychoval, klopýtal, padal a znovu se vracel svou pánev naplnit. Obrácené V počalo nabývat určité podoby a rozměrů. Zlatého písku bylo stále méně. Muž v duchu prodlužoval strany tohoto V až k bodu, v němž se setkají. Tam viděl svůj cíl, tam podřimoval jeho pan Kapsa. "Je to jistý, jako že se mi říká Bill!" rozhodl se a lezl přímo vzhůru. K potoku přiběhl s plnou pánví. Po zlatě ani stopy. Vrátil se a vykopal
36
jednu hlubokou, jednu zcela mělkou jámu. Neukázalo se ani zrnko zlata. Začal proklínat sám sebe. Odešel zase k místům, kde práci pře rušil. "Pomalu, ale jistě, Bille," uklidňoval se. "Nikdy jsi nepřišel ke štěstí ~nadno; Je 'na čase, aby sis to uvědomil. Jen vem rozum do hrsti, Bille! Pomalu, ale jistě. To je jediný způsob, jak můžeš vyhrát. Drž se toho, Bille, drž se toho, mládenčt~ !"
Zlatá s~a vedla stále hlouběji do země. U základny pomyslného V dole, u vody, našel stopy zlata na kořenech trav. Čím muž vystupoval výš, tím hlouběji se nořilo zlato. Zachvátila ho zimničná touha. S pronikavou bolestí ve všech svalech se plahočil vzhůru úbočím a rozrýval divoce zem. Před ním sladce voněl ' rozkvetlý svah . Za ním už byla jen spoušť. Podobal se slimákovi, který zhyzdil krásu přírody svou slizkou stopou. Kopal stále hloub a hlouběji, jeho odměf'la za práci byla stále vyšší. Za soumraku skončil vypírání své nejúr~dnější pánve, dala mu zlatý prach v ceně jednoho dolaru z jediné lopaty země. "Vsadím se o čepec svojí babičky, že mi sem ten prevít život přece jen přivede nějakého mrzkého slídila, aby mi tu pytlačil," bručel v polospánku, když přetahoval přikrývku přes hlavu. Rychle ji však odhodil a posadil se. "Bille!" řekl přísně. "To jsem si tedy na tebe nemyslil. Hlupáku! Hned zítra ráno se poohlédneš trochu kolem kaňonu, abys viděl, že tu nikdo není. Rozumíš? Zítra ráno - nezapomeň! ... A ty, pane Kapso, můj milej, zlatej Kapso,dobrou noc !" Zrána slunce předešel, snídal, když právě vstávalo. Vyšplhal po stěně kaňonu, která se drolila a poskytovala jeho nohám dosti opory. Rozhlédl se kolem a shledal, že žije uprostřed samoty. Kam dohlédl. všude řetězy vysokých hor. Na východě se bělaly sněhem hřebeny Sierry. K západu přecházely horské hřbety v nízké pohoří, jež sestupovalo do rozlehlých údolí. Nikde stopy po člověku, po lidské práci. Muž hleděl dlouho a pozorně do kraje. Tu se mu zazdálo, že spatřil lehký obláček kouře. Upřel v ta místa pronikavé oči a ujistil se, že to byly jen páry hor, ztemnělé odleskem srázných skalních stěn. "Hej, pane Kapso, hej! Jdu za tebou .• : !" zahalekal na celý kaňon. Přestože měl těžké boty, snesl se ze závratné výše lehce jako kamzík. Na okraji propasti se pod jeho nohou ulomilo kus skaliska, ale muže to nepřivedlo z dobré míry. Znal pravý čas, potřebný
k odvrácení n~· h(·zpeČí. Chvílemi využil dokonce i chybného kmku k okamžitému skoku na pevnou zem. Kde se půda svažovala tak příkře, že by se na ni neudržel ani vteřinu, neváhal. Jeho noha spočinula na nerovné ploše právě jen okamžik. ten však stačil k tomu, aby mu poskytla dostatečnou oporu. Kdc nemohl počítat ani se zlomkem vteřiny, vzpíral se na rukou o vyčnívající skaliska, chytal se trhlin nebo kořenů keře. Nakonec mocným skokem s jásavým výsknutím přeskočil ze skalní stěny na svah. Za ním se valily hroudy země a štěrk. Hned první pánev ze samého středu obráceného V mu toho rána poskytla hrubé zlato skoro za tři dolary. Řady výzkumných jam se začaly krátit. Stěny V byly od sebe vzdáleny jen několik sáhů. Bod, kde se potkají, musí být tedy kousek nad nún. Avšak žila se ztrácela hluboko v zemi. Časně odpoledne musel kopat své jámy až na pět stop, aby se v pánvi zablyštělo zlato. Nešlo tedy jen o pouhou žílu, ale o celé ložisko. Pozdě odpoledne stoupla cena pánví až na čtyři dolary. Muž potřásl hlavou: "Už je to tak, Bille! Buď se pan Kapsa roztáhl nahoru i dolů po celém svahu - anebo, Bille ... poslyš, Bille, poslouchej dobře! Anebo je pan Kapsa proklatě bohatý - a to by bylo, panečku, pro tebe zlé, Bille, což?" S pochechtáváním se blaženě obíral dmto lákavým nápadem. Noc ho překvapila na břehu potoka, jak si v houstnoucí tmě namáhal oči vypíráním pětidolarové pánve. "Jo, kdyby tu tak byla zavedená elektřina, to by byla prádčka! Co to povídáš, žvanile jeden ... kdyby tu svítily žárovky, byl by už pan Kapsa zatraceně prázdnej ... " Tu noc nemohl spát. Byl k smrti znavený, ale horečná touha pustit se znovu do práce mu nedala klidu. Převaloval se v přikrývkách, zoufale netrpělivý. Přál si, aby už vyšlo slunce a zaplašilo hroznou, bezesnou noc. Za prvního rozednění stoupal po horském svahu k tajemné skrýši pana Kapsy. Vykopal první řadu jam, bylo tam místo už jen pro tři. Tak úzký se stal zlatonosný pruh, a muž měl na dosah zlatý pramen, který sledoval už čtyři dny. "Klid, Bille, klid," řikal si marně, když bořil rýč do země pro výkop poslední jámy. "Táák, pane Kapso, zavřel jsem tě do začarovanýho kruhu a už mi neunikneš!" Čtyři stopy, pět, šest; prOl'ážel umíněně jámu do nitra země. Kopalo se mu obtížněji, jeho motyku zachytávaly úlomky skal. Každým úderem
krumpáče
rozbíjel zvětralý kámen na drobnou Když jámu vyčistil, zabořil znovu lopatu do země. Zasvítila jiskra žluti. Odhodil lopatu. "Propána! Propána!" šeptal muž, jako bysc bál, aby ho nikdo nezaslechl, "Bíle, ne zrníčka, ale celý hroudy, celý hroudy zlata!" Bral je do rukou a prohlížel jeden kus za druhým. Někde prosvítalajen nitka žluti, stačilo však rozdrolit celý ten 7.větralý kámen, a muž měl plné ruce zlata. Tu a tam našel i čistou hroudu, bez hlíny, bez kamene. "Nic než zlato, nic než zlato," brebtal jako očarován, "kdo ho kdy mohl vidět víc? Zlato ajenom zlato v jediným proklatě pěkným kaňonu! A já ho taky pojmenuju, protože to je můj kaňon ... můj Zlatý kaňon! Tak jsem ho pokřtil, jak zaslouží, to já jsem ho objevil - já! Na mou duši!" Stále ještě seděl v podřepu, prohližel jednotlivé kusy a házel je do pánve. Pojednou ho přepadla jakási divná předtucha. Zdálo se mu, jako by na něj padl nějaký stín. Zde však nebylo stínů. Rozbušilo se mu srdce, cítil je až v hrdle, dusilo ho. Pak ho zamrazila na zádech zpocená košile. Ani se nepohnul. Měl pocit, jako by slunce překryl černý mrak. Svíravá úzkost mu našeptávala, že do jeho života vstupuje nebezpečí, jež ho pohltí. Opanoval ho zmatený strach. Seděl schoulený, s kusem zlata v rukou. Neodvážil se vzhlédnout, věděl však s jistotou, že je někdo za nim a nad ním. Snažil se vzbudit zdání, že ho plně zaujalo zlato, jež svírá v dlaních. Předstíral, že je zkoumá, obracel hroudu na všechny strany, střásal s ní hlínu. Vyčkával. Zaslechl nepatrný šelest lidského dechu. 'Pátral na dně jámy po nějaké zbrani, nebylo tu však nic než zlato, naprosto bezcenné ve chvíli, kdy se blížilo nebezpečí. Seděl na dně úzké jámy, sedm stop hluboké. Byl uzavřen v pasti. I když už začal své mOžnosti posuzovat naprosto chladnokrevně, uvědomoval si, že je naprosto bezmocný. Stále ještě otíral hlínu s úlomku křemene a házel zlato do pánve. Neměl na vybra~ou. Musí se vzchopit a pohlédnout nebezpečí do tváře. Minuty míjely, a on stále ještě stíral se zlata hlínu a uvažoval, co dál. Mohl by se nečekaně a prudce vydrat z jámy a utkat se s kýmkoli tam nahoře. Mohl by také jen vstát a zahrát překvapeného. Jeho pud ho nutil k šílenému, překotnému skoku. Rozum však stranil rozvážnému počínání, jehož se podvědomě bál. Vtom zachytil jakýsi zvuk a vzápětí pocítil (Ider v levé straně zad, jako by jej horce šlehl plamen. Vzepjal se a zhroutil. Jeho tělo se schoulilo jako list vystavený náhlému žáru. tříšť.
37
Zakryl jím svou pánev zlata, tváří padl do hlíny a štěrku. Několikrát křečovitě trhl nohama. Zimničně se otřásl a znehybněl. ~a kraji jámy stál muž s namířei-tým revolverem. Dlouho pozoroval zhrouceného zlatokopa. Po chdli usedl a položil revolver na kolena. Z kapsy \'ytáhl kus hnědého papíru, rozdrobil do něj trochu tabáku a zapálil si pomuchlanou, n evzhlednou cigaretu. Oči však ze dna jámy neodvrátil ani na okamžik. Labužnicky kouřil. ~espěchal. Náhle cigaretu odhodil, opřel se jednou rukou o zem a skočil dolů.
V okamžiku, kdy se jeho nohy měly dotknout ona, se Bill vymrštil. Cizinec ztratil půdu pod nohama, ruka s revolverem se mu při pádu octla nad hlavou. Vyšla rána. Výbuch byl v tom omezeném prostoru ohlušující. Jámu naplnil kouř. Cizinec dopadl zády na její dno, zlatokop se na něj vrhl jako kočka a sevřel pevně j eho zápěstí. Počal zápas na život a na smrt, boj o revolver. Kouř z jámy už vyprchal. Zlatokop prudce vhodil protivníkovi do očí hrst hlíny. Ruka svíraJ1Cl revolver povolila, třeskla ' rána a cizinec se propadal do mrákotných temnot. Zlatokop však zběsile pálil dál, až spoušť zacvakla naprázdno. Pak teprve odhodil zbraň
38
a těžce usedl na nohy neznámého muže. Supěl, lapal po dechu. "Bídný tchoř! Přitáhl sem bllhvíodkud a jen se dři, dři se pro mě, Bille, ty starej dobráku! A potom střelí toho osla Billa do zad!" Téměř
plakal hnčvem a únavou, Pak pohlédl mrtvého. Její tahy znečistila hlína a písek. ,,:\Teznám ho. Nikdy jsem ho neviděl!" skončil zlatokop svou přehlídku . "Byl to jen takovej sprostej zloděj, čert ho vem! Střelil mě do zad! Střelil mě do zad ... " Vyhrnul si košili a ohmatával se vpředu i vzadu nad levým bokem. na
t vář
"Zavadila o mne, mrška jedna - dobrý, že jenom za vadila!" usoudil. "Vsadím se, že mířil dobře, ale nepovedlo se. Zato já ho dostal ... Jsi chlapík, Bille, chlapík, jeden ze sta!" Při řeči prohmatával a vyšetřoval konečky prstů svou ránu, a stín lítosti mu přelétl po tváři. "No, trochu mě to ještě pozlobí, ale čert to vem!" řekl. "Budu se muset někam uklidit a dát se do pořádku!" Vylezl pomalu z jámy a sestoupil do tábora. Asi za hodinu se vrátil se svým nákladním koněm, Pod košilí měl hrubý, neumělý obvaz. Pohyby j'cho levice byly pomalé, nemotorné, ale ovládal
je. Vložil mrtvole pod ramena popruh a vytáhl ji z jámy. Pak posbíral své zlato. Usilovně pracoval, často musel odpočívat, rána bolela. Ulevoval si výkřiky: "Střelil
mě
do zad! Ten bídnej
tchoř!
Do
zad!" Svůj
je do
poklad uložil do několika krabic, zabalil a počal odhadovat jeho cenu.
přikrývek
"Dobrých čt),'ři sta liber, aťmě čert vezme, jestli ne! Takových dvě stě padne na křemen a na hlínu - zbude ještě dvě stě. Bille, probuď se. Dvě stě liber zlata, Bille. Čtyřicet tisíc dolarů ... a to všechno je tvoje." Podrbal se s rozkoší na hlavě a šťastně se pochechtával. Potom přistoupil k mrtvému. "Chtěl bys taky, co? Chtěl?" nadýmal se. "Ne že ne, spíš jo, dobrá, vždyť jsem ti dal, co sis zasloužil, a ještě ti dopřej u slušnej pohřeb. Je to víc, než bys udělal ty pro mě!" Přivlékl tělo
k okraji jámy a svrhl je tam. narazilo na její dno, tvař obrátilo k oblakům. Zlatokop za ním hodil ještě výčitku: "Do zad jsi mě střelil! Do zad!" Zahazel jamu, zlato naložil na koně. Byl to příliš velký naklad na jedno zvíře, přenesl proto jeho část ještě na druhého koně. I tak musel nechat v kaňonu část své Dunivě
výzbroje, motyku, lopatu i pánev, zásoby potravin. "Tak, pane Kapso, vyrazíme!" Muž pobídl koně, projížděl lesem popínavých rostlin. Zvířata se vrhala slepě kupředu jejich pevnou spletí. Jezdecký kůň těžce upadl a muž musel sejmout naklad, aby se mohlo zvíře opět postavit na nohy. Pak naposled prostrčil hlavu listovím, naposled pozdravil pohledem mQdrých očí svůj Zlatý kaňon.
"Ten bídný tchoř!" řekl a ztratil se v houštinách. Praskání a šustot se vzdaloval, větve stromů se nakláněly vpřed a vzad, ukazovaly cestu, kudy se koně ubírali. Ozývaly se zvonivé nárazy podkovo kamení, klení a ostrá, velitelska slova. Konečně muž pozvedl svůj hlas ve vítězné písni, byla však stále tišší a tišší, až zmlkla docela. Zlatý kaňon osiřel. Pramen zas dřímal a šeptal, ospale bzučely, vzduchem přesyceným vunemi poletovali motýli a sněhové vločky bavlníků. Nad tím vším oslnivě zářilo slunce. Jen stopy podkova rozryté horské úbočí připomí nalo bouřlivý zapas života, který se dravě přehnal Zlatým kaňonem a opět zmizel. včely
K on ec
39
-
" TATO, TliN VUz:. :J>NI:S
40
pll/MO
LET''': •.
••• A 8UDt"A!1E=
opEf'lR.4}1:/.,(/..~fA.
~
.~
~
..:
TO r>/?AK/
I
BOHoUŠ'.
ZA Nr;.".'
41
~-~
"';-"'-""<,
~ 7tI
HRA
NAPSAL JIŘi KOHOUT
Jedenáctiletý Jirka Kubrů dostal dopis s touto honosnou adresou: Pan Jirka Kubr, studující V. třídy, Praha 2, Žitná S. Chvatně roztrhl obálku a četl: Vážený příteli, půlnoc již dávno minula a je stále vedro na verandě mé haciendy. Vody Viktoriina vodopádu tiše hučí, ve vzduchu je cítit vůni divokých gardenií a lehce chřestí otvírající se květy bambusů. Ke všemu ještě mně ruší moji caballeros, kteří hrají dole na dvoře na cimbál sentimentální blues. Nemohu spát, a proto Vám píši psaní. Pomyslím-Ii na dlouhou polární" noc zde na rovníku, musím se krátce zasmát. Vzpomínám na Vás a je mi smutno. Proč jste tak chvatně posledně ode mne odejel? Přál jsem Vám dobrou noc a šťastný návrat, i když jsem o posledním měl pochybnosti. Stříbrná kopyta Vašeho koně stříbrně zněla od silnice, nežli Vás pohltila věčně hladová džungle. Zaslec.:hl jsem i řev tygra. Měl jsem děsivé obavy, dojedete-Ii bez úhony domů, neboť jste nasedal na svého koně poněkud nejistě a zádumčivě jste strkal ruce omylem do třmenů, nehledě k tomu, že jste si nakonec sedl obráceně a zarputile jste prohlašoval, že chcete být při jízdě po větru. Pozdě jsem litoval, že jsem Vám nalil tu poslední sklenici staré skotské, protože jste do ní roztržitě odklepával dlouhý popel ze svého tlustého doutníku a opakoval stále svým melodickým basem: "Parbleu! Byl to ale krásný večer!" Jak jsem byl uspokojen, když po dlouhé době se objevila v dáli zelená raketa na znamení, že jste přece jen dojel. Ale nyní mě děsí myšlenka, zda se nepletu, zda to byla skutečně Vaše raketa. Od našeho posledního setkání jsem Vás již nespatřil, a to mě mate. Napište mi, ať mám klid, a pošlete mi, prosím, matematický úkol, který máme na pondělí. Nemohu s ním hnout. Váš přítel Francesco, Kisumu č . 1 S, Afrika. Douška: Povede-Ii Vás ještě někdy cesta kolem, nezapomeňte, že pro Vás bude vždy ještě sklenice dobré skotské. Jirka dočetl, usmál se, dolil vodou skoro plnou sklenici malinové šťávy a zhluboka se napil. Teprve teď si uvědomil, že seňor Francesco není opravdu ledakdo. Rychle dopočítal početní úlohu, sedl na koně-kolo a odcválal k svému příteli Ivanovi. Podobnou korespondenci vedli oba přátelé pochopitelně také při vyučování, až jejich listy objevil třídní učitel Šustr. Hodina zeměpisu se tak stala nad očeká vání zajímavou a napínavou, s dopisy se seznámila celá třída. Učitel Šustr rozuměl vtipu a uměl se srdečně zasmát. Ale byl také přísný a vyžadoval od žáků solidní znalosti. Jenomže Jirkovy a Ivanovy vědomosti vykazovaly značné trhliny ... Přijdete na chyby, kterých se dopustil Ivan v dopise Jirkovi?
43
44
A
B
c
D E F
H
G
I
1 2
-
I I
3
I
4 Jedno číslo chybí. na to, které?
Přijdete
....--
5 6
14 9 5 21 8 13 28 9 -
7
8 9 10
-
11
I tady máte za úkol doplnit chybějící číslo.
* S TAJENKOU "Věřil
bys, že je mi v tom zima?" stěžoval si Vašek příteli. Ten se jen usmál, a co mu poradil, to se dovíte z tajenky naší křížovky. kabátě
VODOROVNĚ: 1. Drobný motýl; řecké písmeno; ten i onen. 2. Starořímský pozdrav; vření; cizí mužské jméno. - 3. Úder; značka draslíku; malé stavení. 4. Zn. thalia; listnatý strom;
12 13 plošná míra. - 5. Běloveská minerálka; náboženský obřad; angl. čislovka (jedna). - 6. Skandinávec; citoslovce pochopení; násep. 7. Zn. hliníku a kyslíku; část těla; město v Oklahomě v USA. 8. Nula; vysoké karty; prací prostředek. 9. Osob. zájmeno v mno čísle; obvazová tkanina; otázka při sázce. - 10. Osob. zájmeno; podzemní stavba; zn. erbia. - 11. Výsknutí; vzor; souhlas rusky. - 12. Cizí mužské jméno; prodloužený zub někte rých savců; slabý pohyb vzduchu.13. Plošná míra; španěl. vychovatelka; ženské jméno.
SVISLE: A. Ženské jméno; krátká povídka. - B. Uzavřená vejčitá křivka; horská údolí; pronikavý křik. - C. Průmyslová rostlina; vesna; smyslové vnímání; epidemická nemoc. - D. Ženské jméno; obyvatel zemí Přední Asie; australský pštros; horská jezera. E. Tajenka. - F. Dvoulist; útok; angl. světlé pivo; dívčí jméno. G. Mužské jméno; zdánlivě nová hvězda; měnová jednotka Peru; šelmy. - H. Obuv; majetek věno vaný na jistý účel; zástup lidí. I. Dru h višní; staroslovanská my tol. bohyně smrti. Nápověda: 5. One. - G. Sol.
45
P~A.é;E vý~vv ';SpA~NA· pOKIU.(,OVALA .JEONOHO DNE vfAI( ZAtJLO",DII. I VE
SPUTI "I(ALNIl:~ RoOkUN.. .
46
47
48
'"
C tení "" myslenek
Kouzelník vezme knihu, předá ji něklerému divákovi, aby se podíval, jaké číslo má poslední stránka (divák hlási např. 230). Jiného diváka kouzelník požádá o určení libovolného čísla od jedné do dvou set třiceti. Divák určí např. číslo sto šedesát devět. Konečně třetího diváka kouzelník požádá, aby určil libovolné dvojčíslí. Divák hlásí např. padesát dva. Když diváci všechna čísla určí, kouzelník pokračuje: "Prosím, abyste za mé nepřítomnosti otevřeli knihu na straně sto šedesát devět, odpočítali pátý řádek shora a v něm vyhledali druhé slovo. Toto slovo si přesně zapamatujte! Já nyní opustím tuto místnost. Vše tady provádějte potichu, abych nic z toho, co se zde bude povídat, nezaslechl! Jakmile budete hotovi, zavolejte mě zpět!" Po návratu kouzelník pokračuje: "Čísla, která jste si sami určili, vám označila nějaké slovo. Toto slovo jste si zapamatovali. Prosím, půjčte mi nyní použitou knihu ... (kouzelník si knihu přiloží k čelu) a usilovně myslete na označené slovo ... ! Jeto slovo ... předměty." Kouzelník knihu odloží a zeptá se obecenstva, zda hádal správně. Diváci správnost potvrdí. VYSVĚTLENÍ: Tajemství toholo triku je velmi prosté. Potřebujeme dvě úplně
stejné knih}. Jednu předáme divákúm a druhou máme uschovanou pod kabátem. Jakmile opustíme místnost, vyhledáme slovo stejným způsobem jako diváci. Vše ostatní je záležitosti hereckou.
VYPROŠTĚNí
ZÁHADN I •
• • • ,• •
• • \
,
•
•
~
•
Kouzelník vezme asi 8 m dlouhý provázek. Složí dvojitě a v jeho ohybu udělá smyčku, kterou
zaklesne do knoflíkové dírky svého kabátu. Oba konce provázku dá podržet divákovi. Z této smyčky
se pak vyprostí, aniž divák konce provazu
z ruky pustil. Provaz si mohou diváci prohlédnout,
•
•
jej
aby se
..
přesvědčili,
že není nijak poškozen .
* 49
VYSVtTL,EN i, Cele kouzle Je vclmi lednoduché a jeho tajemství vysvčtluje vyobrazení, Smyčku
v
knoflíkové
dírce
nejpr v e
povolíme
a rozbhnenlC' t~k, abychom ji mohli ~,řehodit přes hi:
Vyproštěn!
F,rolO vše deláme
nesm!me Di
divákům
pro-
z3vrenymi dvermi Ve
vedlejší místnosti . ProvH vedeme klíčovOll dírkou nebo pode dveř'~", . Délk2, pl' ovazU musí bít dosLltečn i; ,
abychom
dobře
manipulovat.
jím mohli
za zavřenými dveřmi
Stejným způsobem, jak jsme se ze smyčky vy· prostili, múžeme cokol;v do smyčky uvázat (např . firnek, aktovku,
kufřík
atd) . Je
pak p r o diváky
velkým překvapenim, 'kdyi misto našeho kabátu uvidi ve smyčce uva:raný jiný předmět
NEZLOMITELNÁ ZÁPALKA
Toto kouzlo muzeme předvésti i na jevišti. Pozveme ke spolupráci jednoho nebo dva diváky a vše děláme pod jejich kontrolou. Také diváky v hledišti musíme o všem
I
t I I
III "I II
III I I
i II I I I I
informovat, aby mohli celý sledovat.
průběh
Kouzelník rozprostře na stole diváky kapesník. Do jeho středu vloží obyčejnou zápalku (tuto zápalku může divák poznamenat, aby nebyla možná její záměna). Potom kapesník složí, takže zápalka je uvnitř, a požádá jednoho diváka, aby v šátku zabalenou zápalku zlomil. Jakmile se tak stane, kouzelník rozbalí šátek a diváci vidí, že zlomená zápalka je opět celá a nepoškozená. Když kouzelník tento malý zázrak předvedl, může jej ihned znovu opakovat .. před
VYSVĚTLENí: K předvedení tohoto kouzla potřebujeme kapesník, který je obšit dutou obrubou (lemem). V jednom rohu šátku zastrčíme před vystoupením do obruby zápalku. Po vložení poznamenané zápalky kapesník složíme. Přitom přeložíme nejprve cípek se zasunutou zápalk~u. Tuto zápalku uchopíme z vnější strany a vložíme ji do rukou diváka se žádostí, aby ji podle své libosti i vícekrát zlomil. Šátek přitom nepouštíme z rukou. Po zlomení zápalku sami v šátku narovnáme (za doprovodu nějaké kouzelnické formule nebo jiné poznámky). To je nutné z toho důvodu, že zlomená zápalka zůstane někdy značně deformována a tvaruje cípek šátku, což může být po jeho rozbalení dost nápadné. Chc~me-li kouzlo ihned opakovat, musíme si předem připravit zápalku i do protilehlé obru by. Šátek před i po provedení kouzla vždy vytřepeme na důkaz toho, že je prázdný. ale divákům jej do ruky nepůjčíme. Zlomené zápalky vyjmeme z obruby po představení. dobře nám k tomu poslouží tenká pinzeta.
51
.',
\ : :-
... . :::;.. ~ .~:::: ...
. . '
KA RAM BOL 52
Pan Matěj Adámek, majitel bílého embéčka, prožil se svou rodinou v zahraničí skvělou dovolenou. Vrátil se osmahlý, pln nezapomenutelných dojmů. V kruhu přátel nebraly jeho vzpomínky konce, bouřily v nich mořské vlny, vonělo z nich jižní ovoce, zaznívala jména cizich měst. Dny a měsíce ubíhaly, přátelé pana Adámka už leckterou příhodu slyšeli poněkolikáté a ve svém zájmu počali ochabovat. Pan Matěj Adámek však vykutal ze svých vzpomínek příběh doposud neznámý: - O tom karambolu, co jsem měl v Jugoslávii, o tom jsem vám ještě nevykládal? Ne? Tak to takhle jedeme, kolem samá skála, samý útes, silnice se kroutí jako žížala, dcera piští strachy, kluk mi radí, manželka si zakrývá oči, sedí jako
o
KRESlil JAROSLAV MAlÁK tě l o bez d uše. A já, znáte mě , já povídám klid, jen klid, jezdím už pře c e nějaky ten p átek! Švihám to jedna radost, první ;r.ákrut, druhý, pátý, osmý ... a najedno u - takových deset metrů před zatáčkou mi uletí ko lo . Řiti se st rašl ivou rychlostí d o lu, a ke všemu se ještě asi sto metr':' před námi o bjevl brve ná sima. Ko lo uh á nl. nabere ji . Piv že ji nesrazilo pří m o do propasti. Nakonec to všecko dob ře dopadl o , ale ty nervy! Takový hle karambol, t o se u nás hned tak n evidí! - To tedy ne, Matě ji! - smějí s e ostatní. - A takováhle lež se zas hn e d tak neslyší! Jak přátelé poznali, že si pan M a těj Adá mek svou práši/ovskou historku vy myslel?
KA
RAM BOL 53
Lovec Ani Muk chYfó lvy pro zoo
Nevydořený
54
rybolov lovce Ani Muko
Kreslil
lok Ani Muk
chtěl
lovil
Ondřej
Sekoro
plomeňókY
55
Ani Muk nochytol želvu no poródu
* 56
*
*
"Jardo, tatínka k JJa!({} p r ~~k . '."
js; costal od
,(0
n3rOZen ~ n3.n!?
.;-:-bvyi
n~~č
I
a
1;.6. P)" ,,;Č ti di",';j, kaid) { ok stejr:é dárx;.r?'·' J!l
na. pl-·,l,zd~;ín '/" ?rGcházel<~
';pa !" i" i L"~
ohědi_~
F'o flO
0;:'1'/3.
~~
,:hiOfE:
n~(: hh~
se
vt" ::':Iia. pf;::kotnÉ- .
,,-/";5 tJ
tOi n
z,,~
ti ~ c,z.k,/ -:: t\ :l sh:p\ce?
"?1a nt':2 c;P;-~:"\! ~.lFr..~hQ i od·
ku.
. 'f:J
':;t!C.;, ~:;2
n ft YYi
tu
!€"I. ~j n~;a
kej P~,\/0i..i k :" Hl'" ~1k hD z2;1~pn: 2i ó.':' ~ ;'~li PO~{O~. :/;0;5, ie P ~~ ;j, nlJ'cJ ...
!'"i. a{ tJ ~t; ~,
:;(:- " ~ ~t~h~. p tá
t'-ia~' \: ! r\ :;~ :
,_ ,"lern 7~š ;"~ ~,
?~. ~ k 2.. P';:-,,::,~k
o, . ,"'' ;á;:: ~
,)G 'ty
n 3
b '-Jí:7'~':
ne j i n :::.·
J ~·~i C t.""!,/ .
;"iě K8~'·
()sn, q e ( f' fť'2-. r.t~k b '§' h : d ,~ t,.:;.fiky prc:
p: > Llg:.;-
,
T(,2fl ; (~-::r:t :::.~-:.
::-;: ,:!.: ; '::- "ť C~
i i !<.. i
scused:.=i.•
8{)bť' t.o
;,j 3. k t .:~: "',I !~l" .. C :-' Q .j ~ r-: , ~ ,:- ;-; 3,. k ~ r: •• • '1
i"·2~'\ř
rH f
7.f:::r'te;:-; ::r.e-
. ,fí 3.nL;.k ~J' ,
-::;::>t.e ~ ~ ·
).,f~tc_
t·,
Gdp0··-;~d".0. 1
tík, ll p rG chu ~ ,;
o;-:l:idš!r;o
Soud,:€! : ,;jak j s te
ošidit
~; (j:>
kt"~ř' ~
j 'S r)" i
fr,;,. n ~ bf"~L
i·'·lu b ~ ;,'~ J~~
57
58
Cf/ACHA - HAHA! l.PA' Sf Mi I tl?
p(tiJ,'i:t>,' pO/1IMK., Pt\,vA 'čEli! Jini Vl?i!E 2A'LOHU P/l.D pl!LN/ K. 'f NA 1RItri,
t \....1Ii/> ~rtEPAD"EI1E ~ ;,.E
HD
i!A 'Lot"f'
ff TV VOZKA TOM
NIf,."liL RlVORUfi
,,:,........- NA NE8E AsEsrll·
' lL
"·1'."...•"
~;" pfJlNl HV/ZW, ,,"EAII' PMvl vrfLII. fA flJDRl.1I II f/llm~ DOf/l/)~JI NA
ni
JI110VU tlESrv. TRl(
d~~~~~~1 SE S,,,, /(Ol./ttovf '") JIM SfNIFEfvI.
59
m
Rychlík z Prahy do PoC!ernic jel rychlostí 86,7 km za hodinu. Tu se pojednou uvolnila žárovka a vypadla z objímky. Od přední stěny vozu byla vzdálena 3,2 m, padala smě rem dolů z výšky 2,5 m. Jak daleko od přední stěny vagónu dopadla?
2.5 m 86,7 km/hod
~OII -,
. ... ..-
;..':~:,
..
~_.
"
~.
...
-
.
Ferdovi a Jardovi Je dohromady Ferda je o čtyři roky starší. Kolik let je Ferdovi! A kolik Jardovi?
. pět
let.
NA T9 Hl- E MATE
v
10 VTER/N.'
60
Vedoucí prodejny "Ovoce zelenina" soudruh Hantýrka poslal pana Vondráčka do Rajské zahrady, aby tam ve studni nabral rajskou šťávu. které se v obchodě nedostávalo. Aby popletl zahradníky, měl se vrátit konspiračně úplně jinou cestou, která by tu první ani nekřížila ani se s ní nikde nestýkala. Zahradníci by mu totiž z konve upíjeli. Kudy šel pan Vondráček ke studni a kterou cestou se vracel zpět? Cesty v Rajské zahradě jsou vyznačeny černými ča rami.
iiřího
kolousko ~ ,~ .~ . '-
', , ~ .
Rozdělte kruh jednou přf mkou dvě stej né polovi ny tak , aby součet č f sel , jež dělfci p ři mka
na
protne, byl 30.
61
A "Ztratil se nám pingpongový mícek. Nemáš hol" "A jak vypadal?"
• V hlavním pelotonu asi pět kilometrů před cílem cyklistického závodu jede na dět ském kole asi osmiletý kluk. "Co je to za chlapečka?" ptá se jeden závodník druhého. .. Já nevím, ale plete se mi tu už od startu."
B
c
F
E
D
G
H
I
1
2 3
-
4
r---
-
5
-
6
-
7 I
8
-
I
9 10
....-
11 12
KŘížOVKA
13
S TAJENKOU
6. Kus ledu; bečka. Asiat. 7. Úřad (hovorově); ženské jméno; jihoamerický tropický had. 8. Jihoamerický zemědělský děl nik; motozn. Španělska; druh člselné loterie. - 9. Osobnl zájmeno; autonomnl oblast v Číně: lat. zkratka před starým letopočtem. - 10. Dvě zn. drasliku: česká řeka; časová zkratka (toho roku). - 11 . Hospodářský pozemek; opak dobra; předpona značící velké stářI. 12. Spojka záporová; průmyslová rostlina; řeka i město v Kazašské SSR. 13. Konec tajenky.
Ptal se ve škole pan učitel malého Vaška: "Pročpak jsi napsal. že je moucha všetečná? Jak Jsi na to přišel I" Co na to Vašek odpověděl. to se dovíte z tajenky naši kří žovky. VODOROVN~: 1. Slov. "jestliže"; ohrazený les; Iniciály Tomáše a Gustava. - 2. Nápoj; osobní zájmeno; plť. - 3. Divčí jméno; ovocná zahrada; severoitalské město. - 4. Pokoleni; ženské jméno; přltok Visly v Polsku. - 5. Motoznačka Islandu; chlapecké jméno; značka rádia. -
62
SVISLE: A. Světadíl, skryté bohatství. - B. Velikán; rostlina
podobná heřmánku ; dravý pták. C. Horská jezera; číslovka : ukazo· vací zájmeno stř. rodu: africká řeka . - D. Neobuti; pravdě podobně ; vlákno na šití; nehodná. - E. Začátek tajenky; divadelní tanec. - F. Ponaučení; řecká levicová strana: šelma; angl. číslovka (jedna). - G. Druh pepře; cizí název lyží; obuv; forma státního pře vratu. - H. Starý peníz; hudební značka; chytrý kousek. - I. Město ve Španělsku ; otrhaly pe řl.
Nápověda:
G. Ava.
12. Uil. - F. EDA.-
ČTENÁŘ, KTERÝ PRÁVf'. NALISTOVALTUTO STRÁNKU,
SI NEPOCHYBNf'. jEŠTf'. PAMATUJE, ŽE TENTO SEŠIT SE NAZÝVÁ
MAGAZíN VĚTRNíK °
TEĎ VŠAK JDE TO, ZDA vf, ŽE JE TU JEŠTĚ JEDEN VĚT R N f K. JE TO ČASOPIS, MÁ 40 STRAN, VYCHÁzf JEDNOU ZA MĚSÍC A VÝTISK STOJÍ 2 KČS.
VETRNfK otiskuje světoznámý román T ARZAN s ilustracemi Zdeňka Buriana, seriály podle fantastických románů j. M. Trosky, seznamuje čtenáře s portréty našich a zahraničních .zpěváků, každé číslo přináší "fůru ftipů", hádanky, čtenářské příspěvky, reportáže a povídky. Časopis rozšiřuje Poštovní novinová služba.
ROZLUŠT~Nr
HÁDANEK MAGAZrNU VETRN(K: Strana 14: Bludiště: klarinet. - Deset pohárů: Uchopíme druhý pohár, obsah přelijeme do sedmého a prázdný pohár vrádm e na mlsto. Ctvrtý pohár pak přelijeme do devátého a úkol je splněn . - Chybějici čísia v rámečku: 18/30. (V hornl ř adě následuj i člsla s těmito rozdily: -1. +2. -3. +4. V dolní: +1. -2. +3. -4). - Počet trojúhelníků: 44. Strana 15: České opery: Libuše, Rusalka. Jakobín, Hubička. Čert a Káča, Prodaná nevěsta. Strana 26: Letadlo nalétalo 400 km, protože muselo létat 2 hodiny, než vlak dojel do Prahy. Hádanka je tedy jednodušší. než vypadá. - Hádanka o setkání aut opravdu nepotřebuje žádné počítání. Bez ohledu na rychlost je přece jasné, že při setkání jsou auta od Bratislavy stejně daleko. Strana 27: Řetěz se skládá z 36 článkli. - Tajenka malé křížovky. kterou sestavil maliř Kalousek jen tak z legrace: Větrník. Strana 30: Cesta labyrintem vede ve směru hodinových ručiček.
většinou
po obvodu
Strana 31 : Hádanky: 1. pára, 2. křída, 3. kokos, 4. slonice, 5. 2. ledna. - Rozdělení obrazce naznačeno kresbou. - Pořadí číslic ve čtverci: 3142-4231-24131 324. Strana 45: Chybí číslo 19 (třetí číslo v každé řadě vzniká po odečtení). - V kruhu chybí číslo 32 (násobením prvého čísla druhým vzniklo třetí, násobením druhého čísla tředm vzniklo čtvrté atd. A jak známo, 4x 8=32). - Tajenka křížovky: Tak si ho sundej. Strana 53: Karambol: Pan Adámek ve vyprávění udělal chybu. V době, kdy se přiblížila simca, muselo být kolo už v při kopě. Strana 60: Žárovka byla od stěny vzdálena 3,2 m, protože výška ani rychlost vlaku nemají na její pád vliv. Až se někdy váš byt dá do pohybu, zkuste si to. Mezera u zeměkoule bude stejná jako mezera u míče, i když se to zdá neuvěřitelné. - Ferdovi je čtyři a půl, Jardovi půl roku. Strana 61 : Bludiště v Rajské zahradě má vice řešení. Dělící přímka prochází číslicemi 3,4, 6, 9 (střed kruhu) 5,2,1. Strana 62: Tajenka křížovky: Ona všude dělá tecky.
63
DETEKTIV BROK
NAKRESLIL NÁROD NI UMELEC
JOSEF LADA
Detektývní kance-
lář.
K Brokovi, který si zřídil detektivní kancelář, přiběhla paní Mid, a že prý se jí ztratil Macík. Brok se hned dal do pátrání. Přestrojil se za tuláka, ale kotě nenašel.
- - - - -- -- -- Oblékl se tedy jako pán a pátral v lepfí společnosti. Potom jako hajný hledal v lese, i mezi cikány se v přestrojení podíval, za ženu se převlékl, ale Macíka stále nemohl najít.
Dete-
ktývní kance.-
lář.
Nakonec ho přestrojování dopálilo a začal hledat jako obyčejný pes. A malý Macík se sdělením, že se mu ztratila maminka.
čekal
64
čich
ho dovedl k
boudě,
kde
Nejdřív
jíme. potom spíme.
Odpoledne móme školu: budem vólet sudy dolů!
SERIÁLY POVfDKY HÁDANKY KOUZLA VTIPY
