2
1. července 2014
Vladimír Hulec zahájil letošní tradici festivalových úvodníků úvahou nad tím, „jakou hlásku že Apostrof vypouští, jaké tajemství skrývá? Ohlédnutí za včerejším festivalovým začátkem napovídá, že první tajemství byla odhalena íránskou a českou inscenací Má Sofie (Theatre Pearl) a Den osmý (Divadlo Continuo). Obě představení naplnila zahajovací poselství ředitele festivalu Akrama Staňka: „Do této doby to byl festival náš, od teď je to festival váš, jsme tu pro vás a doufám, že to bude především o vzájemné komunikaci, o kontaktech a přátelské atmosféře.“ A věříme, že se celému festivalu podaří naplnit i lidové přísloví z Íránu, které zaznělo v diskuzi po představení, a které ve volném překladu říká: „Děláme divadlo proto, abychom z lidských myslí odstranili žluté listy a vypěstovali ty zelené.“ S nadsázkou můžeme říct, že se o to symbolicky pokusíme už v dnešním dni, který začíná polským monodramatem Jak vrba v poli vyrůstala jsem, a jsme rádi, že naše nemalé pěstitelské cíle můžeme uskutečnit i díky vám! REDAKCE (-red-) Aneta Filipová Petra Ivánková Michaela Sikorová
Dnešní program Divadlo Na zábradlí Eliadova knihovna Út, 1. 7. 2014 15:00 O. Zabużko JAKO VRBA V POLI VYRŮSTALA JSEM Teatr Czrevo Polsko
Divadlo Na zábradlí
Teatro NoD
Út, 1. 7. 2014 18:00
Út, 1. 7. 2014 20:00 Roberta Costantini
ŘEKA Teatro Didático da UNESP a Teatro Brancaleone Brazílie
KATEDRÁLA Compagnia Teatrale Costellazione Itálie
Hulcova bleskovka Vítejte
Třídenní Apostrof začal – jako každoročně - bez větších formalit. Ředitel Akram Staněk řekl pár vřele chaotických slov úvodem a za chvíli jsme vstupovali do sálu NoD, kde bylo prostřeno pro první festivalové představení: Má Sofie, které dorazilo do Prahy až z dalekého Teheránu.
Má Sofie
Většina přítomných diváků asi nikdy žádné divadlo z Iránu neviděla. Vzhledem k odlišné kultuře už dopředu bylo jasné, že budeme konfrontováni se situacemi a divadlem, jehož příběhy a znaky přečíst bude těžké a spíše intuitivní. Jeviště bylo prázdné. Na zemi byly bílou barvou vytyčeny dva soustředné kruhy s poloměrem zhruba dva a dva a půl metru. Nad vnitřním kruhem volně visely úzké, do alobalu zabalené desky, jakási zrcadla. Uvnitř kruhu na zemi ležela žena – Sofie – v jednoduchém kostýmu světle hnědých arabských šatů. O ní celé představení bylo. Byli jsme svědky jejího asi hodinového
monologu, ve kterém – zřejmě – vyprávěla svůj životní příběh. Je ve vězení, neb vzala vinu svého milého na sebe. On – ženatý muž – zřejmě zabil svou ženu. Po celé představení chodí tento Muž v úzkém mezikruží. Dívá se na Sofii, občas se oba zastaví, prohodí spolu několik slov. Chvílemi vchází do kruhů žalářnice, něčím pohrozí, mluví na Sofii a zase ji opouští. Zdá se, že jejich vztah je důvěrný. Žalářnice rozhodně nepůsobí agresivně. A to je vše. Kdo nerozuměl slovům,
mohl jen z herectví a těchto situací děj odečítat. Představitelka Sofie podala emotivně strhující herecký výkon. Od pokorných a zamilovaných monologů přes zoufalé výkřiky a apel na spoluherce i diváky, kdy kontaktovala očima i kolem sedící diváky po skutečné slzy a pokorné odevzdání se osudu. V závěru ji muž nechává osamocenou. Vystupuje z mezikruží a sedá si mezi diváky. K Sofii přichází, zavazuje jí černou páskou oči a odvádí na popravu. Formálně precizní představení spoléhá na slovo a jednoduchá gesta a herectví. Každý detail hraje, každá energie, která z herců vyzařuje, působí. Zatímco obě herečky nabídly důstojné,
klidné, suverénní, hrdé postavy, jež již svou přítomností diváka oslovovaly, byl představitel milence příliš sošný, bezbarvý, jakoby bezradný. Při neporozumění slovům to bylo na závadu. Zde vidím velkou slabinu představení. Do civilu oblečený bosý muž měl mít v sobě buď větší tajemství, nebo naopak důraznější civilnost a věcnost. Možná měl tančit, či mít výraznější kostým. Tím, že byl „nikým“, ztrácelo představení napětí a vytrácelo se tajemství. Nicméně by to chtělo znát text, abychom více porozuměli dění na jevišti a možná i Mužovu chování.
Den osmý Přeběhli jsme do Divadla Na zábradlí a za chvíli začalo nejnovější představení malovického Divadla Continuo Den osmý. Je složeno z dávných mýtů a příběhů starověkého Blízkého Východu – Sumerů, Akkadů, Chetitů, Ugaritů či Izraelců. Soubor složený jak z Čechů, tak cizinců předvedl soustředěnou práci – nahé dřevo, tělo, loutka, pohyb, hudba a slovo. Byla a je jasné, z jakých kořenů soubor vychází – z antropologických cest za divadlem, jež otevíral Jerzy Grotowski a Eugenio Barba a v jejich stopách dnes u nás jdou nejen malovičtí, ale třeba i Farma v jeskyni, v Polsku pak celý proud divadel označovaných
jako ariergarda. Režisér Continua Pavel Štourač a jeho žena Helena jsou původem loutkáři, a tak nebylo divu, že loutky hrály v Dnu osmém výraznou roli. Ještě podstatnější však bylo rituální vypravěčské pojetí, soustředěnost na příběh a rytmická, nástrojově zvukomalebná košatost živě provozované hudby. Sledovali jsme nadčasová témata moci, nadřazenosti lásky, zrady, rodiny a víry. Slepé víry v zlého, neúprosného Boha. Jako bychom ty příběhy znali ze Starého zákona (Kain a Ábel, Abraham...). Jsou však – jak se dozvídáme - daleko daleko starší. Od diváka vyžaduje toto představení velké zaujetí formou i tématem. Kdo je má, je vtahován. Kdo ne, asi ho toto představení po čase unaví. Odehrává se v příšeří, v poklidném tempu a v neustálém – jako by rituálním - hereckém (či šamanském?) klidu a vyrovnanosti. Je třeba se mu poddat a soustředit se na každé slovo, každý detail! Jako v životě, který nechceme nechat proklouznout mezi prsty. Dokážeme to? Dokážete to? První den byl ve znamení herecké pokory a nadkulturních, nadčasových vážných témat. Co nás čeká dnes? Vladimír Hulec
„Je to zkrátka příběh jedné ženy…“ Nasrollah Ghaderi a Morvarid Ramezani představují íránské divadelní tvůrce, kteří se zabývají tématem žen a jejich postavením ve společnosti. Na první pohled kontroverzní téma je pro autorku inscenace Moje Sofie více než co jiného příběhem lásky, příběhem jedné zamilované ženy a možností, jak nejlépe vyjádřit poslání divadla.
RED: Morvarid, jak jste se dostala k divadlu? Morvarid: Divadlo jsem chtěla vždycky stu-
dovat, ale bála jsem se, že mi to otec nedovolí. Proto jsem nejprve studovala italštinu, právo a grafiku. Přes italštinu jsem dostala stipendium v Itálii, kde jsem se začala věnovat divadlu na soukromé univerzitě v Bologni. Ostatní obory jsem upozadila a soustředila se plně na divadlo. Zároveň jsem se tajně přihlásila v Íránu na státní konzervatoř (divadelní režie), kam mě přijali, čímž jsem přesvědčila i svého otce. Jeho souhlas byl totiž podmíněn mým přijetím na státní školu, na kterou jsem v té době už byla přijata.
RED: Inscenace, kterou jsme včera viděli, byla Vaší závěrečnou prací na univerzitě, je to tak?
odehrát v kterékoliv jiné zemi, nejen v Íránu. Je jednoduše o zamilované ženě, která kvůli lásce jde až do extrému. Zajímá mě primárně samotná láska, ne vášeň, ale opravdová láska, která má až duchovní rozměr. Hlavní hrdinka je nábožensky založena a snaží se skrze muže, kterého miluje, najít Boha – tento muž pro ni představuje cestu, jak se přiblížit Bohu, a i proto je pro něj schopna udělat všechno. A já vidím, že jsem hlavní postavě v podstatě podobná, protože se o něco snažím a všichni jsou proti mně.
RED: Autorem hry je významný íránský dra-
matik, který se ve svém díle věnuje hodnotě ženy a jejímu postavení ve společnosti. Byla hra v Íránu oficiálně publikována?
Morvarid: Oficiálně zatím publikována
nebyla, ale výhledově se její vydání chystá.
RED: Váš soubor se zúčastnil již mnoha festivalů po celém světě. Včerejší inscenace byla uvedena teprve podruhé od svého vzniku. Je její uvádění nějak spjato se společensko-politickou situací v Íránu?
Morvarid: Ano, pracovala jsem
na ní jako režisérka i jako herečka, protože si myslím, že jedno nejde oddělit od druhého. Také jsem navrhla scénu, kterou jsme ale bohužel kvůli složité přepravě nemohli na festival dovézt. Originální koncept je otočný mechanismus v podobě ciferníku, na němž sedí diváci.
RED: Studovala jste právo – byl
tím nějak ovlivněn výběr tématu inscenace? Jaká byla vůbec Vaše motivace k výběru předlohy a jaký je Váš vztah k hlavní hrdince? Nikdy mě to nenapadlo, ale asi je to pravda – text hry vychází z autentických soudních spisů. Obecně se zajímám především o tématiku žen, a ačkoli se to tak může jevit, nemá tato hra politický podtext. Takový příběh by se totiž mohl
Morvarid: Nedávám primárně přednost
uvádění v zahraničí. Je mým přáním hrát tuto inscenaci co nejvíce pro íránské publikum!
RED: Děkujeme Vám za rozhovor. -red-
APOSTROFNÍK V této rubrice se můžete těšit na anketní otázky a divácké ohlasy, které jsme pro vás nasbírali ihned po skončení jednotlivých představení.
1. Jak se Vám líbilo zahajovací představení Má Sofie íránského souboru?
2. Jaké dojmy ve vás zanechalo představení Divadla Continuo Den osmý?
„Myslím si, že první představení bylo velice dobré a silné.“
„Zaujala mě dramatičnost, kterou dokázali vybudit. Potom se mi velmi líbil živý hudební doprovod, k němuž nepotřebovali nic nahraného a vystačili si pouze s vlastní improvizací.“
- členka norského souboru Hokksund Byteater „Představení bylo skvělé. Trochu mě mrzí, že jsem nerozuměl jazyku herců. Chápu ty velké emoce, které prožívala hlavní hrdinka, ale nevěděl jsem, co je v té dané situaci způsobilo. Jinak bylo představení ohromné.“ - člen belgického souboru Mystic Theatre
- Lenka, divačka „Velice mě to překvapilo, ale příjemně. Moc jsem o tomto druhu divadla neslyšel a nevěděl. Docela mě mrzí, že jsem ho objevil až teď. - Tomáš, divák „Líbila se mi souhra herců s loutkami, jejich propojení. Pro mě byl vztah mezi těmito dvěma základními elementy velice zajímavý a skvěle fungoval ve spojení živou hudbou. Tělo, hudba, loutky – všechno bylo propojené. V tomto ohledu to asi bylo to nejlepší, co jsem kdy viděl.“ - člen brazilského souboru Teatro Didático da UNESP & Teatro de Brancaleone
Patero správného Apostrofáka Nakonec bychom vám chtěli nenápadně připomenout zásady, které by si měl osvojit správný Apostrofák. Hned několik z nich bylo během prvního dne k naší, ale především herecké, nelibosti porušeno. Tu a tak zazvonil mobil. Tu a tam nás oslnil blesk. A tu a tam nebyli přes rozhovory diváků slyšet herci. Proto vás prosíme čtětě bděle následující body:
1. 2. 3. 4. 5.
na svém mobilním telefonu nastavte alespoň tichý režim během představení nemluvte nevztupujte do sálu po začátku představení nefoťte s bleskem choďte i na představení ostatních souborů Všechny fotografie v tomto čísle Petr Hyka
