Obsah Dům na konci cesty
2
Hledání léta
3
Kdo se vejde na housle
4
Kousek za městem
5
Kytka
6
Město
7
Na jedno téma
8
O soli
9
Obětní průvod
10
Poslední mejdan
11
Půda
12
Růžová Lhota
13
Samota
14
Slepým ptákům
15
Souboj beze zbraní
16
Souboj se zbraněmi
17
Svítá
18
Tóny
19
Vím
20
Vzdušné zámky
21
Zítra je taky den
22
1
Dům na konci cesty text Josef Prokeš
1. Když vracel jsem se od známých, já zkratkou domů jel, a jak jsem se tak zamyslel, jsem náhle z cesty sjel. A v šeru blízko před sebou jsem zahlíd divnou věc, já nemoh jsem se dál už hnout, snad ani o palec.
5. Ve velkém sále seděli, já jejich tváře znal a nevěděl jsem odkud jsou, já marně přemítal a pil jsem s nimi šampaňské a vodku, rum a gin, vtom oni zrakem strnulým civěli do hodin.
2. Tam cesta náhle končila, já z auta vylez ven a zahlíd jsem, jak za kopce už upaluje den. I měsíc nad tou prázdnotou za černej mrak si vlez, nad hlavou se mi šklebila jen matná světla hvězd.
6. Když bila jedna z půlnoci, byl rázem prázdný sál. Já souvislosti pochopil a k autu utíkal, pak chvíli jsem se ještě chvěl, když jsem se posadil, v tom domě, který mizel v tmě jsem s nebožtíky pil.
3. A země s nebem splývala, když křovím jsem se dral, pár kroků náhle přede mnou dům jako hrad tam stál. A ve všech oknech svítili a do tmy tryskal smích, když u vchodu jsem zazvonil, stál kdosi ve dveřích.
Ref: Ten dům na konci cesty, dům na konci cesty. 7. Já zahlíd těsně před sebou silnice šedý pás, a když jsem s autem vyrazil, mně v zádech seděl mráz. A měsíc planul, nikde stín a nebe bez mráčku a právě, když jsem přidal plyn jsem přehlíd zatáčku.
Ref: Ten dům na konci cesty, dům na konci cesty. 4. A hned abych si odložil a šel tam za ním dál, má sklenice je nalitá, už se mnou počítal. Pak říkal, že tu slaví, že má dnes společnost, tak abych si tu počínal, jak každý jiný host.
8. Pak ještě v matném vědomí, když už mi slábnul zrak, já tušil ho, jak opodál si prohlíží můj vrak. A pak se ke mně naklonil a příšerně se smál a říkal na vše zapomeň a pojď pít s námi dál. Ref: Ten dům na konci cesty, dům na konci cesty.
Ref: Ten dům na konci cesty, dům na konci cesty.
2
Hledání léta 1. Hledám věčně léto, jednou ročně ho nacházím, tmavé kouty prolézám, vydávám se vstříc všem nesnázím. Kde jenom může být, kam se schovalo, kdo z vás mi odpoví? Já hledám věčně léto, ono se skrývá očím mým. 2. Podzim barví listy dnů, chce tím říct: „léto už je pryč, další najdeš nejdřív za rok, já jsem ukryl od něj klíčÿ. Kde jenom může být, kams ho schoval? podzime tebe já se ptám. Já hledám k létu klíč, místo něj zimu nalézám. 3. Až roztaje už sníh a kolem tráva zavoní. Vím, že jsem létu blíž, že už ho brzy dohoním. Tak hledám stále víc, jaro mi při tom pomáhá. Vím, že ho brzy najdu, v tomhle se nikdy nevzdávám. 4. Pro musíš vždycky skončit? zůstaň prosím se mnou dál. Mně stálo hodně síly, než jsem se tě dohledal. Toužím po tvém žáru, po tvé vůni, po tvých rtech. Léto prosím neodcházej, mně dochází už dech. 5. = 1. Hledám věčně léto . . . . . . ono se skrývá v mých očích.
3
Kdo se vejde na housle upravený text Jana Skácela 1. Neboj se ničeho neboj, i kdyby bylo snad nejvíc zle, vždycky najde se člověk, který se vejde na housle. 2. A na světě jsou krásní dnové a bývají i dny zlý. nakonec všichni se vejdeme do hrobu, tak jako do houslí. 3. Housličky o dvou strunách, takové, jaké je z dětství známe, s kobylkou luční, s petrklíčem, malinko polámané. 4. Neboj se ničeho neboj, i kdyby bylo snad nejvíc zle, vždycky najde se člověk, který se vejde na housle.
4
Kousek za městem 1. Jen kousek za městem, jenom kousek, ještě vidím paneláky. Utíkám do ticha a druzí za mnou, chtěl jsem být sám, ale oni taky. Ref: Pořád ty stejné tváře, vybarvené sluncem všedních dnů. Uloží se na polštáře blýštivých bílých krystalů. A co já? Je mi zima, je mi ticho, je mi fajn. 2. Jen kousek za městem, už jsem tady, už vidím jenom dým. Z domků od Josefa Lady, co na mě dýchají svým zimním poselstvím. Ref: Kdybych měl to štěstí, kdyby zase troubil ponocný. Počkal bych na náměstí a aspoň chvíli chodil s ním. Co mu dám? Je mu zima, a tak rum a nebo čaj. 3. Jen kousek za městem, a jsem zpátky. Ze zimních pohledů svých nesplněných přání. Stojí nás hodně mezi vrátky, těch co neútočí, co se jenom brání.
5
Kytka spoluautoři Milan Janeček a Ondřej Mikulka 1. Koupil jsem si v obchodě kytku, zalívám ji dennodenně. Mrcha mi nekvete, pletu si ji s koštětem, nedochází k žádné změně. 2. Koupil jsem si k zalívání konev, užívám ji dennodenně. Kytka furt nekvete, pletu si ji s koštětem, nedochází k žádné změně. 3. Koupil jsem si v obchodě kytku, Listy čistím dennodenně. Mrcha mi nekvete, pletu si ji s koštětem, nedochází k žádné změně. 4. Koupil jsem si rozpouštědlo, listy čistím dennodenně. Kytka furt nekvete, pletu si ji s koštětem, nedochází k žádné změně. 5. Koupil jsem si v obchodě kytku, půdu kypřím dennodenně. Mrcha mi nekvete, pletu si ji s koštětem, nedochází k žádné změně. 6. Koupil jsem si na kypření krtka, žrát mu dávám dennodenně, Kytka furt nekvete, pletu si ji s koštětem, nedochází k žádné změně. 7. Koupil jsem si v obchodě kytku, umělohmotnou kytku, došli mi peníze, dostal jsem se do krize, nikdy už si nekoupím konev, krtka, rozpouštědlo.
6
Město 1. Klidně vás můžu vzít a jestli nechcete, tak o nic neběží. Že nevíte kam? To chce klid a pod hlavu polštář, na čem víc záleží? 2. Půjdeme přes hory, přes lesy, bude to opravdu daleká cesta a na kopci těsně pod nebesy společně staneme před branou města. Ref: Možná vás někoho zajímá co se tam děje a co by mělo. na špatné těžko se vzpomíná, lehko se směje, když jiní se melou. 3. To město je úplně bez citu, neznají lásku a neznají hádky. Těžko se zbavíte pocitu, že líp vám bude, až budete zpátky. 4. Ve městě nemají ulice a ty ulice nemají jména. Taková normální vesnice, jenže tam vládne prokletá žena. Ref: Možná vás někoho zajímá . . . 5. Co může za to prokletí? Ta žena vidí, kam náš svět kráčí. Vždycky, když časem se proletí, jen zavře oči a dlouho se mračí. Ref*: Co asi vepředu viděla? I na nás záleží, zda se to změní. Jen aby dítka dnes nesmělá, nesměla poznat, že láska tam není. Ref: Možná vás někoho zajímá . . . Ref**: Co asi vepředu viděla, jen na nás záleží, zda se to změní. Jen aby dítka už dospělá, dospěla k názoru, že pozdě není.
7
Na jedno téma 1. Dopisy na jedno téma, kde jsi, a kdy se vrátíš, já nechci, ať se mi ztratíš, tak ty už nebaví mě číst. Nechci zakopat svoje mládí tím, že pročítat budu ty stránky a poctivě otáčet za listem list. Ref: Slova, co už znáš, mnohé za ně schováváš, Zkoušíš jít krásně slepou kolejí. Já nechci dělat, jen co dělat se má, to mě vůbec neláká, chci zůstat svůj, i když to mnozí nechtějí. 2. Písně na jedno téma plné lásek a ztracených plánů, plné nocí, co končí až k ránu, tak ty už nebaví mě psát. Pořád víc škrtí mě tréma, další píseň když zaplní řádky a já nevím, zda bude se líbit, zda budu ji hrát. Ref: Slova, co už znám, mnohé za ně schovávám nechci jít jenom slepou kolejí. A nechci dělat jen co dělat se má, to mě vůbec neláká, chci zůstat svůj, i když to mnozí nechtějí. Ref: Slova, co už známe, mnohé za ně schováváme možná jdeme jenom slepou kolejí. Ale já nechci dělat jen co dělat se má, tak to mě vůbec neláká, chci zůstat svůj, i když to mnozí nechtějí.
8
O soli upravený text Luďka Ježowicze
1. Někdo mi tvrdil, že láska je solí a život je láskou protkaný. Já, já však jím chleba jen suchý a holý, nemastný a neslaný. 2. Můžeš ho sypat stříbrem i zlatem, můžeš ho sypat čímkoli, ale bude mi chutnat i mazaný blátem, jen když mi jej někdo posolí.
9
Obětní průvod 1. Jdou tiše tmou, neví kam, možná tuší. Pár prázdných duší dnes zimu vítá. Nic neslyší, přestože nejsou hluší, průvod nikam nepospíchá. 2. Jdou za pannou oděnou celou v bílém, krátká chvíle karty míchá. Té spanilé zbývá poslední míle, ale průvod nepospíchá. 3. Já první šla, za mnou všichni mí drazí, možná vrazi, co však zbývá. Zlo odrazí, jen když mi hlavu srazí. Průvod stojí, žalmy zpívá.
10
Poslední mejdan 1. Poslední mejdan, barman už zavírá, poslední mejdan, ještě nechce se spát. Je skoro ráno a lampy už zhasínaj, je skoro ráno, ještě chci ti něco dát. 2. Dát ti svou píseň, písničku poslední, dát ti svou píseň, co jen tobě jsem psal. Chtěl bych tu zůstat, ale dřív než se rozední, chtěl bych tu s tebou zůstat, ale musím jít dál. 3. Poslední mejdan, ještě ptáci nám zazpívaj, poslední mejdan, už jinde měl jsem být. Já totiž vím, jak velký lásky se začínaj, já to totiž vím a tak měl bych už jít.
11
Půda 1. Jen jedna postel, jedna knížka, špinavý vikýř, jen proužek světla a podlaha se nezametla, jako už po sté, je to moje skrýš. A 2. na druhém konci, v rohu půdy už pár let zpívá hnízdo kosí. Občas si s nima poklábosím, zaženu pocit krásné nudy. 3. Opouští hnízdo zas a znova, vyletět zkouší, chybí síly a jenom ti, co uveřili, ti najdou místo písmen slova. 4. Mívám tu proto žlutý papír a malou tužku – tupou zcela, co v prachu najdu do večera vyryju si tou tužkou do něj 5. Jen jedna postel, jedna svíce, když přijde večer po zdi tančí stíny. Nejsem to já, je to někdo jiný a proč chtít po sté něco více
12
Růžová Lhota 1. Včera jsem se zase vydal do Růžové Lhoty. Vyrážím vždy večer, až zapadne slunce. Snad mě nikdo nevidí, jak přeskakuju ploty a líčím v místním rybníce na místního sumce. 2. K vodě cesta není, musí se jít přes zahrádky, rostou na nich stromy, které rodí zlatá jabka. Správnou dírou v plotě dostal jsem se do pohádky, hlídá to tam Jeníček a perníková babka. 3. V kapse mívám pro každého připravené dárky – – babce stačí flakónek se svatojánským kvítím a Jeníčkovi velká zátka z láhve od kořalky, ještě, když se k ránu vracím, očička mu svítí. 4. Pravidelně o půl třetí prut se k vodě sklání, je to starý sumec a ne žádná zlatá treska. I přesto mi slíbí, že mi splní má tři přání, a vzápětí dodá: „No tak, co to bude dneska?ÿ. 5. První dvě jsou stejná, ostatně jak vždycky, svatojánský kvítí, abych zítra mohl zpátky a ňáký dobrý pití, co zas koukáš, je to lidský a ať ta flaška není bez pořádný zátky. 6. Třetí bude pro mě, z minula mám doma skříně. Tak ať mi zkrášlí pokoj třeba mikrovlnná trouba. Ať všichni puknou vzteky, ať závidí mi tchýně. S tvojí malou pomocí můj byt bude má chlouba. S tvojí malou pomocí můj hrad bude má chlouba.
13
Samota 1. Skleničky nedolitý, čekám sám, kdepak jsi ty. Po městě bloudíš sama, s cizíma myšlenkama. Co asi o lásce vím, nemyslím, už jenom sním, že zase pozvou mě ven tvý oči hnědý, jak podzimní den. Ref: Zatím jsem sám, jen nabírám kila, zapomínám, kde je má síla, kde je můj cit. Samotu znám, od mých dveří vzala si klíč, teď se mnou tu žije a nechce pryč jít, nechce jít pryč, nikam pryč. 2. Doplna doliju sklinky, tu druhou samotě dám, na všechny nádherný chvilky, strávený s tebou už zapomínám. Pravda až na dně bývá, a tak ve víně utápím žal, samota zas na mě kývá, abych jí nalil a další dal. Ref: Pořád jsem sám, jen nabírám kila, . . . 3. Samota opilá namol, k půlnoci vypadla z okna, když jsem se rozběhl za ní na jejím místě tebe jsem potkal. Jsem první, kdo ti kdy nalil, dodnes jsi pila jen sama, konečně vím, že tě znám ty jsi ta tajemná dáma. Ref: Tak už tě mám a poprvé věřím, že nejsem sám, zámek z mých dveří hned vyměnit dám. Samota nesmí přes můj práh, nikdy víc a já nevím, co říct ti mám, co ti mám říct, co víc ti říct. 4. Skleničky nedopitý, už jsme tu jen já a ty,
14
Slepým ptákům 1. Říkáš, že jsem jako dítě, já se vážně neměním. Dál spřádáš svoje sítě, brzo zuby vycení moje touha nebýt spoután, jen tak držen v zajetí. Slepí ptáci v klecích řvou, já jak to půjde odletím. Ref: Tvoje představy a touhy, suchem promočený svět, připadá mi hrozně dlouhý, možná levný na pohled. Nevím, kde se stala chyba, já ji vážně nehledal. Ten kdo umí, může přidat, a tak půjdu raděj dál. 2. Už nám docházejí slova, nevíš čím to může být. Marně pokoušíš se znova z jiskry oheň zapálit, ale celé týdny prší, slunce dávno nehřeje, už odešla touha, teď odchází naděje. Ref: Tvoje představy a touhy, . . .
15
Souboj beze zbraní 1. Každé ráno, když se soužím, když po tobě toužím, mě nenecháš spát. To potom do naší soukromé války pozvu Šrámky a Hálky a začnu ti hrát. 2. Opásám si tě stříbrným větrem a vlněným svetrem snad zaženu chlad. Kyticí růží ti zaženu splíny a přilbu hlíny zkusím na hlavu dát. 3. Pak spolu upadnem až tam, kde byl Baudelaire a pár jeho známých, co jsem vždycky chtěl znát. Kouknem se do zdechlin, co dlouho už hnijí a můžem s chutí poobědvat. 4. Kolem páté pak u šálku čaje pravda nahlas si zpívá a lež zkouší lhát. potichu Vysockého kdosi hraje a to je povel si svačinu dát 5. Ještě ti ukážu, jak zněl kdysi Verlaine, jeho umění básní, které mám, které mám tolik rád A než se rozlije záludná luna, tak už jen dobrou noc a spát. Tak už jen dobrou noc a spát.
16
Souboj se zbraněmi 1. Jasný záblesk – zase střílíš, nech mě přežít aspoň chvíli. Malou chvíli – velkou válku, potom sám dám hlavu k špalku, klidně sám si najdu katy, nech mě přežít do výplaty, jenom oslavím tu chvíli – – to že žijem, že jsme žili. 2. Jenom týden na svobodě, nenechám nic na náhodě, stihnu všechno, co jsem zaspal, žádný malér, ani naschvál. Těch moc není, sám to vidíš, já se snažil, ne však příliš, tak nech spoušť na pokoji, dej mi týden já se bojím. 3. Jasný záblesk, z hlavně šlehá plamen, nemám zdání, kde je bůh a kde je ámen, Teď si myslíš, nemá šanci ujít trestu, má to malou chybu – já mám neprůstřelnou vestu. 4. Jasný záblesk a já střílím, nenechám ti ani chvíli, vidíš, jak se karty mění, chvíle před chvílí už není. Jenom silným přeje štěstí, žádné čtyřlístky a pěsti. Zaváhal jsi – to jde hravě, teď tu ležíš s dírou v hlavě.
17
Svítá 1. Svítá – umírají stíny, chvíle, kdy slunce vychází. Svítá – jsem zas někdo jiný v tvojí hrsti malý vrabec od sazí. Svítá, ta chvíle všechno mění, kdo byl včera v blátě, dnes je král. Svítá, já zaplatil bych jmění, kdybych tuto chvíli aspoň občas vynechal. Ref: Každé ráno měním svoji podobu – – vracím se do hrobu, jen ty víš, kam s nocí odlétám. Je mi dáno žít celá staletí, je to prokletí, zapal kříž, který nad hrobem mi stojí, jenom tak mě zachráníš. 2. Svítá – tenký proužek světla, vánek přinesl až k nám, jemně ho do mých očí vetkal navzdory všem slibům hádankám. Svítá – probouzí se den, který mě až večer uvítá. Svítá – už jsem polapen, chtěl bych někam zmizet, ale není kam, není kam. Ref: Každé ráno . . .
18
Tóny 1. Občas se sebe ptáš, co pořád v uších slyšíš. A marně vzpomínáš, kdy to bylo poprvé. Jestliže nejsi stejný, řekni mi, čím se lišíš. Snad že sis prsty rozedřel opravdu do krve. 2. Občas se sebe ptám, co pořád v uších slyším. A marně vzpomínám, kdy to bylo poprvé. Jestliže nejsem stejný, řekni mi, čím se liším. Snad jsem si prsty rozedřel do krve. Ref: Slyšíš tóny, vzdálené tóny, Slyším tóny, v uších mi pořád zní. Lodní sirény, kostelní zvony, Proč nikdy neskončí, kde je ten poslední. 3. Vždycky, když někde slyšíš hudbu, co srdce svírá, přijde ti velmi vhod, že na tóny se neumírá, jenom si sedneš blíž, necháš se spolknout hraním, kapesníkem setřeš z čela pot – – soukromé milování. 2. + Ref (zároveň) 4. = 3. Vždycky, když někde slyšíš . . .
19
Vím Ref: Toužím a vím, že je to málo, s tebou tu být, za to všechno by stálo, rád tě mám a to každým coulem, ať se na to dívám horem nebo dolem. 1. Vím, každé vítězství má svou cenu, ale být s tebou ještě dnes, to nezaplatím, nemám čím. Vím, dlouho už vím, chtělo by to změnu, zvednout se ze dna, ale sám, to taky vím, to nepřekonám. Ref: Toužím a vím, še je to málo, . . . 2. Vím, po každé noci přijde den, jsi moje touha, velký sen, co z myšlenek mých se nevytrácí. Víš, už taky víš, že nemám rád pláč a vůbec ne ten tvůj, tak se usměj, zastav a stůj! Ref: Toužím a vím, še je to málo, . . .
20
Vzdušné zámky 1. I když zavřu oči, pořád tě vidím, je to jak sen. V ulicích potkávám stovky lidí, chci z kola ven. Nedáš mi šanci uvidět znova tvoji tvář. Uvěř mi holka, já nejsem jenom lhář. Ref: V oblacích zámky maluju snad, s pekelným ohněm hraju si rád, na všechno, na co se mě zeptáš, chci ti odpověď dát. Živou vodu už jsem pil a spokojeně jsem si žil, než jsem tě potkal a řek: „chci tě mít rádÿ. 2. Do noci vzhůru, vzhůru a sám, nevím, já nevím, kde tě mám. Jaký by to bylo, chci ti to říct, nevěříš, teď každý sám nese vlastní cestou svůj vlastní kříž. Ref: V oblacích zámky maluju snad, . . . 3. Jinej tě má a má tě moc rád, já to chápu, to se může stát Beze slov říct, jak mám tě rád, jsem vždycky chtěl, dneska už vím, já to nikdy neuměl Ref: V oblacích zámky maluju snad, . . .
21
Zítra je taky den
1. Zítra je taky den, pojď, lehnem si do trávy, zítra je taky den, co příběhy vypráví, Prožít si nevšední sen na stohu slámy, může jít pryč z kola ven, kdo nechce být s námi, jít mezi nás.
Ref: Já zastavím čas . . . Ref: Zkusím zastavit čas na tisíc let, zůstanem mladí. A dědové zas můžou nám vyprávět, vzpomínky hladí. Zkusím zastavit čas.
Ref: Já zastavím čas nad sudem s pípou, na tisíc let, to nám snad postačí, nevinně hladí, když dědové zas na návsi pod lípou začnou nám vyprávět, jak byl svět jinačí, když byli mladí.
3. Zítra je taky den, pojďte, lehnem si všichni do trávy, Zítra je taky den, různé příběhy vypráví. Zítra je taky den . . .
2. Zítra je taky den – – pátek nebo pondělí, láskou jsem zasažen, a skoro dospělý. Nechci být jenom tak polapen do jejích sítí, vítá nás svítáním nový den, a jen co tě chytí, chytí nás.
22
