Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd
DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST A JEJÍ VLIV NA SEBEHODNOCENÍ Bakalářská práce
Autor
Marcela Nielsenová Bankovní management
Vedoucí práce :
Praha
Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.
04/2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Praze, dne 6. dubna 2010
Marcela Nielsenová
Poděkování Děkuji vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Ingrid Matouškové, Ph.D., za odborné vedení, ochotu a cenné rady při zpracování této práce.
Anotace Práce je pro člověka jednou z nejdůleţitějších podmínek jeho existence, přináší mu materiální uţitek a umoţňuje mu zajistit své ţivotní potřeby, a dává mu zároveň pocit seberealizace a společenské uţitečnosti. Začleňuje ho do sociálních vztahů, často uspokojuje jeho ctiţádostivé potřeby, sebeuplatnění i sebeúcty. Ztrátu práce proţívá většina lidí jako velmi silnou psychickou zátěţ, někdy dokonce přímo jako těţký šok. A je tomu tak přesto, ţe stát umoţňuje přeţití člověka i bez příjmu z pracovní činnosti. Dnem, kdy přijdeme o práci, totiţ ztrácíme o mnoho víc, neţ jen solidní finanční zajištění. Přicházíme o nejsilnější pojítko s realitou, s běţným ţivotem. Nezaměstnanost je v našich podmínkách tíţivým existenciálním záţitkem, coţ souvisí se zásadní rolí práce a zaměstnání v ţivotě. Vyloučení ze zaměstnání znamená silnou deprivaci v základních potřebách, které práce buď přímo uspokojuje, nebo jejichţ uspokojování je s ní velmi těsně spojeno.
Annotation Work is for man one of the most important conditions of its existence, it provils material benefits and allows him to ensure their needs, and gives him both a sense of personal fulfillment and social usefulness. Join him in social relations, often meets the needs of ambition, self-esteem as well. Loss of work, most people experiencing a very strong psychological stress, sometimes directly as a heavy shock. And so although the State allows the survival of humans and no income from work. On the day when we lose our work, we are losing much more than just a solid financial security. Come on the strongest link with reality, with a normal life. Unemployment in the oppressive conditions of our existential experience, which is related to a fundamental role of employment and occupation in life. Exclusion from employment is strong deprivation of basic needs, which work either satisfied or the satisfaction with her very closely linked
Obsah 1.
ÚVOD ............................................................................................................................................ 1
2.
NEZAMĚSTNANOST ................................................................................................................... 2
2.1.
DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI............................................................................................... 2
2.2.
VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI V ČR..................................................................................... 3
3.
DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST Z HLEDISKA PSYCHOLOGICKÉHO ....................... 7
3.1.
ZMĚNA PSYCHIKY V PRŮBĚHU NEZAMĚSTNANOSTI .................................................. 7
3.1.1
VÝŠE PODPORY...................................................................................................................... 8
3.1.2
DÉLKA PODPORY ................................................................................................................ 10
3.1.3
ZMĚNA ŢIVOTNÍCH POSTOJŮ A VYŘAZENÍ Z PRACOVNÍHO PROCESU ................. 11
3.2.
ZMĚNY PSYCHIKY ČLOVĚKA PŘI ZTRÁTĚ ZAMĚSTNÁNÍ ......................................... 12
3.2.1.
VÝZNAM PRÁCE .................................................................................................................. 14
3.2.2.
KDYŢ CHYBÍ PERSPEKTIVA .............................................................................................. 15
3.2.3.
ROZDÍLY VE ZVLÁDÁNÍ SITUACE ................................................................................... 15
3.2.4.
VLIV NA RODINU ................................................................................................................. 16
3.2.5.
CO S VOLNÝM ČASEM ........................................................................................................ 17
3.2.6.
VLIV NA ZDRAVÍ.................................................................................................................. 18
4. SEBEHODNOCENÍ ČLOVĚKA V SOUVISLOSTI S DLOUHODOBOU NEZAMĚSTNANOSTÍ ........................................................................................................................ 19 4.1.
REAKCE NA NEZAMĚSTNANOST ..................................................................................... 19
4.1.1.
FÁZE ŠOKU ........................................................................................................................... 19
4.1.2.
FÁZE OPTIMISMU................................................................................................................ 19
4.1.3.
FÁZE PŘECHODU DO KATEGORIE DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI ................ 20
4.1.4.
FÁZE ADAPTACE NA STYL ŢIVOTA NEZAMĚSTNANÉHO ........................................... 20
4.1.5.
FÁZE PŘETRVÁVAJÍCÍ NEDŮVĚRY ................................................................................. 20
5.
VNÍMÁNÍ NEZAMĚSTNANOSTI ............................................................................................. 22
5.1.
VZDĚLÁNÍ ............................................................................................................................. 22
5.1.1.
NEZAMĚSTNANOST V ČR Z HLEDISKA KVALIFIKACE .............................................. 23
5.2.
POHLAVÍ ............................................................................................................................... 24
5.2.1.
SPECIFIKA ŢENSKÉ NEZAMĚSTNANOSTI ...................................................................... 25
5.3.
VĚK ......................................................................................................................................... 28
5.3.1.
MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ POPULACI MLADŠÍ NEŢ 25 LET .................... 29
5.3.2.
PRŮVODCE PRO NEZAMĚSTNANÉHO ............................................................................. 30
5.3.2.1. VÝPOVĚĎ A HLEDÁNÍ NOVÉ PRÁCE – KROKY ZAMĚSTNAVATELE A ZAMĚSTNANCE ................................................................................................................................. 30 5.3.2.2.
SPRÁVNÉ UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU ......................................................... 31
5.3.2.3.
NA ÚŘADĚ PRÁCE ........................................................................................................... 32
5.3.2.4.
KDO NEDOSTANE PODPORU V NEZAMĚSTNANOSTI ............................................. 33
5.3.2.5.
PODPORA ZAMĚSTNANOSTI ........................................................................................ 34
5.3.2.5.1.
INVESTIČNÍ POBÍDKY V GESCI MPSV ................................................................... 34
5.3.2.5.1.1.
PODPORA TVORBY NOVÝCH PRACOVNÍCH MÍST .............................................. 35
5.3.2.5.1.2.
PODPORA REKVALIFIKACE A ŠKOLENÍ ZAMĚSTNANCŮ ................................. 35
5.3.2.5.2. RÁMCOVÝ PROGRAM PRO PODPORU ROZVOJE TECHNOLOGICKÝCH CENTER A STRATEGICKÝCH SLUŢEB.......................................................................................... 36 5.3.2.5.2.1.
DOTACE NA ŠKOLENÍ A REKVALIFIKACE............................................................ 36
5.3.2.5.2.2.
PROVÁDĚNÍ STRUKTURÁLNÍCH ZMĚN V PODNICÍCH ...................................... 37
5.3.3.
ČESKÉ RYSY NEZAMĚSTNANOSTI................................................................................... 37
6. VÝZKUMNÁ ŠETŘENÍ, NÁVRHY A OPATŘENÍ NA ZMÍRNĚNÍ VLIVU NEZAMĚSTNANOSTI ........................................................................................................................ 39 6.1.
CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ ............................................................ 39
6.1.1.
HODNOCENÍ ÚROVNĚ NEZAMĚSTNANOSTI .................................................................. 39
6.1.2.
VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI V NEJBLIŢŠÍCH DVOU LETECH ................................... 39
6.1.3. HODNOCENÍ SITUACE NA TRHU PRÁCE S OHLEDEM NA REÁLNOU MÍRU NEZAMĚSTNANOSTI – ČASOVÉ SROVNÁNÍ................................................................................. 40 6.1.4.
ŠANCE NEZAMĚSTNANÝCH NALÉZT PRÁCI ................................................................. 40
6.1.5.
SITUACE NA PRACOVNÍM TRHU V MÍSTĚ BYDLIŠTĚ ................................................. 40
6.1.6.
PRAVDĚPODOBNOST ZTRÁTY ZAMĚSTNÁNÍ................................................................ 40
6.1.7.
SPOKOJENOST SE STÁVAJÍCÍM ZAMĚSTNÁNÍM .......................................................... 41
6.1.8.
ŢEBŘÍČEK HODNOT ............................................................................................................ 41
6.2.
NEZAMĚSTNANOST A VĚK NEZAMĚSTNANÝCH .......................................................... 42
6.2.1.
ŠETŘENÍ SPOLEČNOSTI EQUAL VE SPOLUPRÁCI S ÚŘADY PRÁCE ......................... 42
7.
ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 44
8.
PŘÍLOHY .................................................................................................................................... 46
9.
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .......................................................................................... 47
1. Úvod V průběhu svého ţivota si všichni vytváříme určitý ţebříček hodnot. K základním ţivotním hodnotám počítáme zpravidla rodinné štěstí, zdraví, blahobyt, uznání a zajímavou práci. Jde v podstatě o různé aspekty sociálního ţivota. Hodnotový systém se však mění vlivem podmínek, ve kterých ţijeme. A nezaměstnanost je jednou z těch podmínek, které pronikavě zasahují do ţivota a do našeho hodnotového ţebříčku. Nezaměstnanost je často chápána více jako selhání jedince neţ selhání společnosti. Svou příslušnost ke skupině zaměstnaných lidí povaţuje člověk za důkaz vlastních kvalit, svých pracovních kompetencí. Pokud by si člověk moţnost vlastního ohroţení připustil, proţíval by větší úzkost. Popření této alternativy chrání jeho psychickou stabilitu. Avšak v případě dlouhodobé nezaměstnanosti nastává velká změna. Je zde enormní pokles příjmů nezaměstnaného jedince, ale nastává problém mnohem horší a závaţnější a tím je problém psychický, to jak člověk začne vnímat sám sebe. A také to jak si myslí, ţe na něj nahlíţí jeho okolí. Protoţe okolí nezaměstnaného, jeho přátelé a rodina jsou tímto také velmi zasaţeni. Tento problém můţeme definovat různě u různých skupin ve společnosti. Existují však i vzácné případy, kdy můţe mít nezaměstnanost pozitivní dopad. Jedná se o lidi, kteří cítili potřebu se osvobodit ze stresového nebo svazujícího prostředí svého předcházejícího zaměstnání a našli lepší práci nebo alespoň práci ve skupině příjemnějších spolupracovníků. Cílem bakalářské práce bude zmapovat vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na sebehodnocení člověka z pohledu různých cílových skupin.
1
2. Nezaměstnanost 2.1.
Druhy nezaměstnanosti
Podle příčin, které nezaměstnanost vyvolávají, se obvykle vymezují 4 druhy: Frikční nezaměstnanost – nejměkčí forma nezaměstnanosti, kdy člověk opustil svoji původní práci, protoţe si chce najít novou a zajímavější. Nepřijímá mnohdy první nabídku, protoţe si je výsledkem svého hledání jistý (díky své kvalifikaci), a vybírá si. Většinou je finančně zajištěn, na úřad práce dochází pouze z důvodu placení povinného pojištění, jeho nezaměstnanost je krátkodobá. Strukturální nezaměstnanost – závaţnější druh, který vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice a poklesu poptávky po některých profesích. Krachující firmy v oblasti propouštějí zaměstnance a ti musejí hledat práci v jiných odvětvích nebo oblastech, někdy potřebují rekvalifikaci. Strukturální změny v ekonomice jsou trvalým jevem, a proto je třeba se na ně připravit. V neprospěch takové přípravy ovšem hovoří celková nepřipravenost našeho sociálního-ekonomického prostředí, kdy např. mohutná privatizace bytového fondu připoutala velkou část občanů k jedinému místu a ztíţila tak jejich flexibilitu. Strukturální nezaměstnanost zasahuje silně do ţivota člověka a jeho rodiny a bývá dlouhodobější aţ dlouhodobá. Cyklická nezaměstnanost – klasický projev ekonomiky, která proţívá fázi celkového poklesu, jehoţ průvodním jevem je nezaměstnanost ve většině odvětví. Lidé, propuštění v jednom odvětví nemohou nalézt zaměstnání jinde, protoţe poptávka po jakékoli práci klesá všeobecně. Tato nezaměstnanost závisí na hospodářském růstu, v dobách konjunktury počet nezaměstnaných výrazně ubývá. Sezónní nezaměstnanost – charakterizují ji sezónní práce zejména v zemědělství, ale do určité míry i ve stavebnictví, turistice apod. Zaměstnanci jsou na výkyvy připraveni a většinou se jim daří se pro období mimo pracovní sezónu zajistit. Pojem nezaměstnanost zahrnuje i jiné dělení, a to na několik různých typů: Dobrovolná nezaměstnanost - nezaměstnaný hledá práci za vyšší mzdu, neţ která na trhu práce převládá, délka této nezaměstnanosti často závisí na tom, jaké existují 2
alternativní příleţitosti. A protoţe ta nejběţnější alternativní příleţitost - podpora v nezaměstnanosti - je u nás poměrně krátkodobá a podpora pokryje jen ty nejzákladnější potřeby, jsou tito dobrovolně nezaměstnaní lidé motivováni k tomu, aby si rychle našli nové zaměstnání. Dobrovolně nezaměstnaní jsou i lidé, kteří v zásadě práci nepotřebují, jako např. student, kterého podporují rodiče, nebo ţena, která se rozhodne nějaký čas zůstat doma apod. Nedobrovolná zaměstnanost - nezaměstnaní hledají práci za takovou mzdu, která na trhu práce převládá (někteří by dokonce akceptovali i mzdu niţší), ale nemohou ji najít. Takováto nezaměstnanost má pro člověka váţné důsledky, stává se pro něj zdrojem existenčních potíţí, pocitu zklamání a beznaděje. Skrytá nezaměstnanost - tzv. skrytou pracovní silou jsou nezaměstnaní, kteří nejsou jako nezaměstnaní registrováni na úřadu práce, ale zaměstnání nemají a při dostatečné nabídce by ho přijali. Nezaměstnaná osoba ovšem práci aktivně nehledá a ani se jako nezaměstnaná neregistruje - jde většinou o vdané ţeny a mladistvé osoby. Tento typ nezaměstnanosti je dán i tím, ţe z údajů o nezaměstnaných jsou často vyřazovány osoby, které jsou zařazeny do různých programů pro nezaměstnané (rekvalifikace, veřejně prospěšné práce apod.). Neúplná zaměstnanost - pracovník musí přijmout (proti své vůli) práci na sníţený úvazek či práci nevyuţívající plně jeho schopnosti a kvalifikaci. Nejčastěji jde o zkrácenou pracovní dobu či o sdílení pracovního místa. Nepravá nezaměstnanost – tento pojem je spojován s lidmi, kteří nehledají práci, ale snaţí se dosáhnout nároku na podporu v nezaměstnanosti, i s lidmi, kteří jsou registrování jako nezaměstnaní, ale nelegálně pracují.
2.2.
Vývoj nezaměstnanosti v ČR
Nezaměstnanost se v českých zemích (na rozdíl od Slovenska, Maďarska a dalších tzv. postkomunistických zemí) ještě v 1. polovině devadesátých let drţela pod úrovní západoevropských států, míra nezaměstnanosti nepřesahovala hranici 5 % (zatímco v západoevropských zemích se pohybovala kolem 10 %). V té době u nás ještě přetrvávala určitá přezaměstnanost z dob socialismu a lidé odcházeli do důchodu dříve, neţ je tomu v současné době. Ve druhé polovině devadesátých let však i v
ČR
nezaměstnanost prudce stoupla, v roce 1998 jiţ byla průměrná míra nezaměstnanosti 3
podle statistické ročenky 6 %, o rok později dokonce 8,5 %, v lednu 2010 uţ 9 % (v jarních měsících se očekává určitý pokles). Pokračoval i růst počtu lidí dlouhodobě nezaměstnaných - v roce 1999 byl uţ podíl dlouhodobě nezaměstnaných k celkovému počtu lidí bez práce téměř třetinový. Přetrvávaly však a dodnes přetrvávají veliké rozdíly v míře nezaměstnanosti v jednotlivých oblastech a městech. Praha si stabilně udrţuje nejniţší nezaměstnanost (např. v roce 1999 bylo v Praze- východ registrováno 2,5 % nezaměstnaných, v Prazezápad 3,1 %
a v hlavním městě Praha 3,5 % ), zatímco v
oblastech rozsáhlé
restrukturalizace průmyslu nebo v oblastech se zemědělskou výrobou se blíţí 20 % ( Most – 20 %, Karviná -18,2 % , Louny- 17,5 %). Od druhé poloviny devadesátých let také začala silně růst obava lidí ze ztráty zaměstnání. V roce 1996 nezaměstnanost představovala uţ pro 60,7 % z dotázaných v průzkumu STEM důleţitý problém, při hodnocení nabídky pracovních příleţitostí v obcích jich bylo spokojeno pouhých 16 %, zatímco zcela nespokojeno 43 %. Pochopitelné je, ţe nezaměstnanost roste i s rozvojem technologií a stále větší převahou automatické činnosti nad manuální. Někdejší evropský komisař za Německo a politolog Ralf Dahrendorf k tomuto tématu řekl: „ Vysoká nezaměstnanost uprostřed ekonomického růstu zpochybňuje ekonomický rozvoj, historii práce i občanství na ní zaloţené. Moderní společnosti jsou společnostmi práce, budované kolem pracovní etiky a profesních rolí. Ale jsou také ovlivňovány vizí a dnes i zřetelně rostoucí reálnou perspektivou světa bez práce… Ve skutečnosti se práce stává z břemene privilegiem.“ (Beneš, 2003) Tabulka č. 1: Nezaměstnanost v roce 2009
7,9
7,9
8,0
8,4
8,5
8,6
8,5
listopad
7,7
říjen
7,4
září
6,8
srpen
v %
červenec
červen
Květen
duben
Březen
únor
leden
Nezaměstnanost
8,6
Zdroj: ČSÚ a MPSV
4
Tabulka č. 2: Nezaměstnanost v roce 2008 listopad
prosinec
5,3
Říjen
5,3
září
5,0
srpen
5,0
červenec
Červen
5,2
květen
5,6
Duben
Únor 5,9
Březen
leden Nezaměstnanost 6,1
5,3
5,2
5,3
6,0
% 312.333
310.058
297.880
302.507
316.118
336.297
355.033
Počet osob
364.544
Nezaměstnanost
Zdroj: ČSÚ a MPSV
Tabulka č. 3: Nezaměstnanost v roce 2007
5,6
Prosinec
5,8
listopad
6,2
říjen
6,4
září
6,4
srpen
6,3
červenec
6,4
červen
6,8
květen
7,3
Duben
7,7
březen
únor
leden 7,9
Nezaměstnanost
6,0
% 354.878
341.438
348.842
364.978
372.759
376.608
370.791
382.599
402.932
430.474
454.737
Počet osob
465.458
Nezaměstnanost
Zdroj: ČSÚ a MPSV Tabulka č. 4: Míra nezaměstnanosti 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Nezaměstnanost
8,8
8,1
7,3
7,8
8,3
7,9
7,1
5,3
4,4
% 9,02
8,54
9,15
9,90
9,19
8,97
8,13
6,62
5,45
% Registrovaná nezaměstnanost %
5
Pokračování tabulky č. 4: Míra nezaměstnanosti
Nezaměstnanost
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
4,3
4,3
4,0
3,9
4,8
6,5
8,7
2,95
3,30
2,99
3,08
4,28
6,04
8,54
% Registrovaná nezaměstnanost %
Zdroj: ČSÚ a MPSV
6
3. Dlouhodobá nezaměstnanost z hlediska psychologického 3.1.
Změna psychiky v průběhu nezaměstnanosti
Psychologické důsledky nezaměstnanosti jsou velmi váţné a při jejich rozboru je nutné se na ně podívat z několika úhlů. Všichni nezaměstnaní mají jedno společné - byli vyloučeni z pracovní činnosti. Někteří nezaměstnaní se však od těch ostatních odlišují. Např. krátkodobá nezaměstnanost nezanechává psychologické důsledky, zatímco dlouhodobá nezaměstnanost naruší v kaţdém případě duševní rovnováhu jedince, ohrozí rodinné vztahy a délka jejího trvání má vliv na šance najít novou práci i na chuť nezaměstnaného se o novou práci vůbec ucházet. Hledání práce bývá po delší době méně systematické, méně pravidelné a méně intenzivní. Aby se těmto situacím předešlo, je potřebné co nejdříve začít s rekvalifikací, přeškolováním a zvyšováním kvalifikace. Pro většinu lidí, kteří ztratili práci, není totiţ útěchou vyplácení podpory, která pouze sniţuje ekonomické dopady na rodinu - a to poměrně krátkodobě: Od loňského roku se délka podpory v nezaměstnanosti v Česku zkrátila o jeden měsíc. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 13 307 Kč měsíčně. do 50 let věku je délka podpory 5 měsíců od 50 let do 55 let je délka podpory 8 měsíců nad 55 let je délka podpory 11 měsíců První dva měsíce činí podpora 65 % z průměrného čistého měsíčního výdělku, další dva měsíce 50 % a další měsíce 45 %. Nárok na podporu v nezaměstnanosti má jiţ pouze občan, který v posledních 3 letech pracoval alespoň 12 měsíců a odváděl sociální pojištění. K ţádosti o podporu v nezaměstnanosti musí přiloţit i evidenční list důchodového pojištění. Vzhledem k propracované sociální politice a řadě státních dávek je v Evropě ţivotní úroveň nezaměstnaných podstatně lepší neţ v mimoevropských zemích. Sociální politika je v Evropské unii na solidní úrovni, ale v mnoha zemích jiţ narazila na své finanční moţnosti a země nebudou schopny udrţet nastavené systémy i v budoucnosti. 7
Výše podpory v nezaměstnanosti je v Evropě poměrně vysoká, ale je pobírána pouze omezenou dobu, která se navíc sniţuje a zpřísňují se i podmínky pro nárok na podporu v nezaměstnanosti.
3.1.1 Výše podpory Pro srovnání uvádím, jakou podporu a po jak dlouhou dobu ji pobírají nezaměstnaní ve vybraných evropských zemích: Belgie - výše podpory v nezaměstnanosti závisí na situaci rodiny (počet dětí, finanční zabezpečení…) a počtu let pojištění občana. Systém je poměrně sloţitý. Výše podpory se pohybuje od 44 % do 60 % z průměrného denního příjmu za poslední čtvrtletí. Starší občané ve věku 50 aţ 58 let mohou čerpat jiţ předčasnou rentu (pro někoho výhodnější neţ podpora v nezaměstnanosti). Délka podpory v nezaměstnanosti není časově omezena. Dánsko - nárok na podporu v nezaměstnanosti má občan, který v uplynulých třech letech byl zaměstnaný minimálně 52 týdnů a odváděl všechny daňové odvody. Výše podpory v nezaměstnanosti se vypočítává z průměrného příjmu za poslední 3 měsíce. Výše podpory činí 90 %, maximálně však 447 euro týdně. Mladí nezaměstnaní hned po škole dostanou 367 euro týdně. Podpora v nezaměstnanosti se vyplácí maximálně po dobu čtyř let. Francie - nárok na podporu v nezaměstnanosti má občan, který během posledních 22 měsíců nejméně 6 měsíců řádně odváděl sociální pojištění. Výše podpory v nezaměstnanosti se vypočítává z průměrné mzdy za posledních 12 měsíců. Výše činí 57,4 % z vyměřovacího základu, minimální výše je 28,40 euro na den. Délka závisí na věku a délce pojištění, pohybuje se od 7 do 42 měsíců (závisí na věku a počtu let pojištění). Irsko - nárok na podporu v nezaměstnanosti má občan, který během uplynulého roku nejméně po dobu 39 týdnů řádně odváděl sociální pojištění. Výše podpory v nezaměstnanosti je stanovena paušálně, a sice ve výši 165,80 euro týdně. Na kaţdé dítě navíc nezaměstnaný dostává 18,60 euro týdně. Nárok na podporu v nezaměstnanosti je 390 dní.
8
Itálie - výše podpory v nezaměstnanosti je 40 % z příjmu za poslední 3 měsíce, maximálně však 820 euro měsíčně. Nárok na podporu v nezaměstnanosti je 180 dní, pro občany starší 50 let potom 270 dní. Ve zvláštních případech (zdravotní problémy) v délce 4 roky (jestliţe občan nemůţe pobírat invalidní důchod). Nizozemí - nárok na podporu v nezaměstnanosti má občan, který během posledních 39 týdnů minimálně po dobu 26 týdnů řádně odváděl sociální pojištění. Výše podpory v nezaměstnanosti činí 70 % z minimální mzdy. Délka nároku na podporu v nezaměstnanosti závisí na délce pojištění a věku občana, pohybuje se od 6 měsíců po dobu 5 let (4 roky pojištění – 9 měsíců, 5-10 let pojištění – 9 měsíců, 10-15 let pojištění – 12 měsíců, 15-20 let pojištění – 18 měsíců, 20-25 let pojištění – 24 měsíců, 25-30 let pojištění – 30 měsíců, 30-35 let pojištění – 36 měsíců, 35-40 let pojištění – 48 měsíců, více neţ 40 let pojištění – 60 měsíců). Absolventi škol mají na podporu v nezaměstnanosti nárok pouze 6 měsíců. Španělsko - nárok na podporu v nezaměstnanosti má občan, který během uplynulých 6 let řádně odváděl sociální pojištění v délce 360 dní. Výše podpory v nezaměstnanosti činí 70 % z průměrné mzdy za uplynulých 6 měsíců, zbylých 6 měsíců jiţ 60 %. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 2,2 násobek minimální mzdy. Délka nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti závisí na délce pojištění občana a pohybuje se od 4 měsíců do 2 let (závisí na věku, počtu let pojištění a počtu dětí). Portugalsko - nárok na podporu v nezaměstnanosti má občan, který během posledního roku nejméně po dobu šesti měsíců řádně odváděl sociální pojištění. Výše podpory v nezaměstnanosti činí 65 % z průměrné mzdy za uplynulý rok. Maximální výše je trojnásobek minimální mzdy. Délka nároku na výplatu podpory závisí pouze na věku občana, pohybuje se od 12 měsíců do 30 měsíců. Občané do 30 let mají nárok na podporu v nezaměstnanosti 12 měsíců, ve věku 30 aţ 40 let po dobu 18 měsíců, ve věku 40 aţ 45 let po dobu 24 měsíců a občané starší 45 let po dobu 30 měsíců.
9
3.1.2 Délka podpory Tabulka č. 5: Podpora v jednotlivých zemích Země
Kdo má na podporu nárok
12 měsíců v posledních dvou letech 468 dní v Belgie posledních 27 měsících 665 hodin Kanada během posledního roku 12 měsíců v Dánsko posledních třech letech 43 týdnů v Finsko posledních 28 měsících 6 měsíců v Francie posledních 22 měsících 12 měsíců v Německo posledních třech letech 125 dní v Řecko posledních 14 měsících 200 dní v Maďarsko posledních 4 letech 10 týdnů v Island posledním roce 39 týdnů během Irsko posledního roku 52 týdnů během Itálie posledních dvou let 6 měsíců během Japonsko posledního roku 6 měsíců během Korea posledních 18 měsíců Lucembursko 26 týdnů během posledního roku Rakousko
Maximální délka Výše podpory podpory (v (v % z měsících) průměrného příjmu) 9 55
Maximální podpora (v % z průměrné mzdy)
bez limitu
50 - 60
34
9
55
54
48
90
53
23
fixní 18 + 45
--
23
57 - 75
224
12
60
90
12
40 - 50
19
9
65
29
60
fixní 37
--
15
fixní 27
--
7
40 - 50
52
10
50 - 80
53
7
50
44
12
80
94
10
40
Nizozemí Polsko Portugalsko Slovensko Španělsko Švédsko Švýcarsko Turecko Velká Británie USA
26 týdnů během posledních 39 týdnů 365 dní během posledních 18 měsíců 270 dní během posledního roku tři roky během posledních čtyř let 360 dní během posledních šesti let 6 měsíců během posledního roku 12 měsíců v posledních dvou letech 600 dní během posledních tří let dva roky během posledních tří let 20 týdnů během posledního roku
24
70
113
18
fixní 26
--
24
65
101
6
50
94
24
60 %- 70
48
14
80
57
18
70
104
10
50
27
6
fixní 10
--
6
53
61
Zdroj: „Sozial Kompass Europa“, Herausgeber: Bundesministerium fur Gesundheit und soziale Sicherung – Bundesrepublik Deutschland, OECD, Social and Welfare Statistics, Benefits and Wages 2007
3.1.3 Změna ţivotních postojů a vyřazení z pracovního procesu Z mnoţství studií, zabývajících se vlivu nezaměstnanosti na člověka, je zřejmé, ţe – často po silném šoku, který bývá způsoben nečekanou a negativní změnou ţivota – se nezaměstnaní většinou velmi rychle a aktivně snaţí svoji situaci změnit. Pokud ovšem nenajdou řešení, postupně rezignují a upadají do apatie. Důsledkem nezaměstnanosti je postupný úpadek, ztráta sebedůvěry, ztráta smyslu kaţdodenní činnosti, konflikty v běţném sociálním styku, zhoršení duševního a tělesného zdraví. Návrat do pracovního procesu je vţdy těţší pro člověka, který byl dlouhodobě bez práce, neţ pro toho, kdo zaţil 11
nezaměstnanost jen jako krátkou epizodu. K tomu je ještě třeba vzít v úvahu, ţe proces restrukturalizace postihuje zejména nekvalifikované občany, kteří spolu s mladistvými, zdravotně postiţenými, ţenami s malými dětmi a zvláště pak handicapovanými lidmi tvoří skupinu dlouhodobě a opakovaně nezaměstnaných. Dlouhodobá nezaměstnanost znamená vyřazení z pracovního procesu, a tento fakt sebou přináší řadů problémů jako ztrátu pracovních návyků a kvalifikace, sociální izolaci, alkoholismus a drogy. Logickým důsledkem (zmiňuje se o tom i B. Buchtová a P. Mareš ve svých publikacích) takové situace bývá i to, ţe slabší jedinci se ocitnou na okraji společnosti a stanou se uţ v podstatě nezaměstnatelnou skupinou. Mnoho nezaměstnaných se dostává do situace, ţe povaţuje své negativní postoje, neadekvátní způsob jednání a nepříznivé ţivotní okolnosti za něco nezměnitelného. Dávají si všechno líbit, protoţe se proti vlivům vnějšího světa sami nepostaví. Bez odporu akceptují cizí programování a programování prostředí. Nezaměstnaní postrádají jistotu, mají zábrany svobodně mluvit. Většinou mlčí i v případě, kdy mají co říci, a to díky svým zkušenostem a znalostem. Jejich problémy s komunikací pak vedou přímočaře aţ k pocitu bezmocnosti a silným zábranám, které následně ovlivňují jejich další ucházení se o místo, zejména jejich první kontakt se zástupci zaměstnavatele při přijímacích pohovorech prozrazuje nepřiměřené obavy a podřízenost. K sociálním následkům dlouhodobé nezaměstnanosti patří zejména sníţení ţivotní úrovně, růst napětí v rodině nezaměstnaného i v ostatních interpersonálních vztazích, deprese, ztráta motivace a pocit bezmocnosti. Rostoucí dlouhodobá nezaměstnanost má celospolečenské dopady a proto se ocitá v
centru pozornosti naší společnosti.
Dlouhodobou nezaměstnanost přitom ovlivňuje mnoho faktorů. Významným je nezájem a diskriminace určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů, ale také nezájem o málo placená místa ze strany uchazečů o zaměstnání. Velkou roli tu hraje nedostatečná kvalifikace, málo pracovních zkušeností a malá sebedůvěra. Mezi objektivní překáţky patří nutnost dojíţdění a problém s bydlením v místě pracoviště.
3.2.
Změny psychiky člověka při ztrátě zaměstnání
U kaţdého člověka vyvolává ztráta zaměstnání různé psychické a somatické reakce. Jak uvádějí mnozí autoři na základě výsledků šetření mezi nezaměstnanými, psychická reakce na ztrátu zaměstnání je tím větší, čím byly motivy k práci u daného jedince silnější.
12
Obecně proto platí, ţe čím déle nezaměstnanost trvá, tím větší jsou psychické změny, které jsou jejím důsledkem. Dopady nezaměstnanosti na člověka popisuje M. Vágnerová v
publikaci
Psychopatologie pro pomáhající profese (Praha 2004): Jedná se např. o citové proţívání – nezaměstnanost bývá proţívána jako ztráta, na niţ člověk reaguje zoufalstvím a depresí, ale i jako ohroţení vlastní budoucnosti, které vyvolává psychické napětí, úzkost a strach (Vágnerová, 2004). Nezaměstnanost je spojena se ztrátou významné sociální role. Ztráta zaměstnání vede k sociální degradaci, nezaměstnaný je, i kdyţ většinou jen dočasně, vyřazen ze společnosti. Sociální role nezaměstnaného má podřadný status. V naší společnosti přetrvává tradiční vysoké hodnocení práce. Zahálka je odsuzována jako neţádoucí chování. Společnost povaţuje ztrátu zaměstnání za důsledek osobní nedostatečnosti, neschopnosti a selhání a tím přispívá k negativnímu sebehodnocení nezaměstnaných… V současné době si však lidé stále víc uvědomují, ţe ztráta zaměstnání můţe mít i objektivnější důvody. Nezaměstnanost vede k sociální izolaci. To platí zejména u lidí, kteří nemají jiné vazby, jako je např. rodina, zájmová skupina. Člověk nikam nepatří. „Nezaměstnanost podmiňuje a posiluje i různé varianty sociálně patologického chování“ (Vágnerová, 2004). Pokud je člověk dlouhodobě nezaměstnaný a nemá přijatelnou perspektivu, můţe reagovat odmítnutím obecně platných hodnot a sociálních norem většinové společnosti, která mu neposkytla potřebnou šanci. V souvislosti s nezaměstnaností dochází k nárůstu kriminality, především majetkového charakteru a násilných činů spáchaných pod vlivem alkoholu. Chráněni před dopady jsou nejvíce osoby s dostatečnými úsporami, s intenzivní morální a emocionální podporou svých nejbliţších a také osoby s vyšším vzděláním, kteří zůstávají dlouhodobě relativně nedotčeni nezaměstnaností. O lidech, kteří ztratili práci, jsou různorodé názory - od politování, ţe nemají štěstí, aţ po zatracení, ţe jsou líní a práci se vyhýbají. Negativní postoj k nezaměstnaným do určité míry vyvrací fakt, ţe v době krize „lenochů“ výrazně přibývá.
13
3.2.1. Význam práce „Uţ ve 30. letech minulého století výzkumy prokázaly, ţe nezaměstnanost přetváří duševní a psychický ţivot nezaměstnaného člověka a trvá-li déle, své účinky můţe stupňovat natolik, ţe změní i jeho jednání a chování. Zcela změní také jeho postavení ve společnosti a můţe ohrozit i fyzické a duševní zdraví“ (Smolík, 2003). Závěry těchto výzkumů jsou platné dodnes, ale s několika odlišnostmi: v minulých dobách zhoršení zdravotního stavu úzce souviselo s podvýţivou a nevyváţenou stravou, coţ pramenilo ze ztráty zaměstnání a stabilního příjmu, v současné době toto zhoršení spojujeme spíše se stresem, který má následky na imunitu a kardiovaskulární systém. Dlouhodobě nezaměstnaní lidé často trpí bolestmi hlavy, zaţívacími potíţi, nemocemi dýchacího ústrojí, zvýšeným krevním tlakem, ischemickou chorobou srdeční a také sníţenou obranyschopností organismu. Ztráta zaměstnání má obvykle menší psychické následky na jedince, jejichţ očekávání bylo jiţ na počátku jejich ţivotní dráhy nízké. Naopak nejhůře nesou dlouhodobou nezaměstnanost doposud velmi ambiciózní a úspěšní jedinci. Pro velkou část naší společnosti je zaměstnání nezbytností – práce je naplňuje smysluplností. Zároveň je zaměstnání i velkou příleţitostí k společenským kontaktům. Zaměstnání je velmi důleţité nejen kvůli finančním příjmům. Pro většinu lidí znamená status nezaměstnaný velké ţivotní selhání. Velká část nezaměstnaných velmi špatně snáší vyloučení ze sociálních vztahů. Nezaměstnaností se mění vztah k okolní společnosti, nezaměstnaní ztrácejí pozitivní status zaměstnance a získávají negativní status nezaměstnaného. Vyhýbají se proto stykům s ostatními, i kdyţ by rádi opět byli součástí majoritní - pracující společnosti. Ta je ve většině případů posuzuje jako neschopné a líné. Ve společnosti totiţ stále převládá názor, ţe by se nezaměstnaní měli více přizpůsobit, přijmout i hůře placené místo a neţít z „cizích“ peněz. I takovýto poměrně rozšířený názor přispívá k tomu, ţe se objevuje závislost mezi nezaměstnaností a zhoršením zdravotního stavu, a to jak fyzického, tak psychického. Důvodem psychických problémů je vyšší úroveň napětí a negativních pocitů a niţší úroveň štěstí a ţivotního uspokojení této skupiny obyvatel. Psychická deprivace je vysvětlována náhlým poklesem ţivotní úrovně - pro všechny je nezaměstnanost důvodem k obavám a starostem. Na psychickou rovnováhu a zdraví nezaměstnaného člověka působí také změna společenského chování a omezení sociálních kontaktů. Další příčinou psychických problémů je také malý prostor pro rozhodování. Nezaměstnaný má sice mnoho volného 14
času, ale pro nedostatek finančních prostředků nemůţe ve svém ţivotě téměř nic změnit. Nemá ani dostatek příleţitostí k rozvíjení svých dovedností a získávání nových poznatků. Tito lidé mohou trpět pocitem strachu z budoucnosti. Nezaměstnaný člověk ztrácí cenu ve vlastních očích a vnímá také tuto ztrátu v očích ostatních.
3.2.2. Kdyţ chybí perspektiva Problémem se stala pro lidi i v současnosti jiţ běţná praxe uzavírání pracovních smluv na dobu určitou. V těchto případech – v menší míře, ale podobně jako je tomu u pracovníků, kteří byli o svém propuštění předem informováni – dochází těsně před vypršením termínu smlouvy k duševnímu strádání ve strachu z budoucnosti, z obavy o svoji pracovní perspektivu. A kdyţ potom opravdu dojde ke ztrátě zaměstnání a po delší dobu se nezaměstnanému nedaří najít novou práci, postihne situace ve svých důsledcích celou psychiku člověka, a to jak jeho intelektovou a citovou oblast, tak i oblast vůle (podle šetření k tomu dochází asi po jednom roce, u absolventů odborných a vysokých škol dokonce uţ po šesti měsících). Chování lidí je často provázeno sociální izolovaností, uzavíráním se do sebe a úbytkem sociálních kontaktů. Uţ několik měsíců po ztrátě práce se lidem stále obtíţněji daří uspokojovat psychické potřeby, jako je zejména udrţování sociálních kontaktů, získávání nových zkušeností, udrţování aktivity a výkonu. (Buchtová, 2008).
Poznatky
z výzkumů
dlouhodobě
nezaměstnaných
vypovídají
o
ztrátě
dlouhodobých cílů a stavech deprese, poruchách sebeovládání spolu s pasivitou, která brání člověku uspět na pracovním trhu.
3.2.3. Rozdíly ve zvládání situace Jak kdo zvládne ztrátu práce, to je vysoce individuální a je to podmíněné odolností konkrétního člověka vůči psychické zátěţi. „Ukazují výsledky výzkumů, ţe konstruktivní adaptivní strategii zaujímají obyčejně lidé, kteří jsou jiţ v průběhu ţivota predisponováni svými osobnostními vlastnostmi nebo způsobem práce, sportem a podobně“ (Buchtová, 2008). „Schopnost přijmout nevýhodnou změnu je podmíněna i věkem (rozdílností v pociťované odpovědnosti vůči nejbliţšímu okolí, která koreluje s fázemi ţivotního cyklu), 15
pohlavím (ţeny jsou znevýhodněny starostí o děti a o domácnost), dosaţenou kvalifikací (nekvalifikovaní lidé snadněji přijdou o práci a obtíţně ji znovu najdou), zkušenostmi jedince (větší stresovou zátěţ proţívají jedinci se silnou pracovní motivací a úspěšností v předchozím
zaměstnání).
Do
hry
pochopitelně
vstupují
i
finanční
moţnosti
nezaměstnaného, sociální opora (ztráta práce prověřuje pevnost vztahů mezi ţivotními partnery i přáteli) a další faktory“ (Buchtová, 2008). Velká část nezaměstnaných ve svých výpovědích uvádí, ţe hlavní ţivotní oporou je pro ně ţivotní partner, rodiče, děti, tedy rodina, která jim významně pomáhá překonávat obtíţnou ţivotní situaci. To platí zejména u dlouhodobě nezaměstnaných. U jedinců s kratší dobou ztráty práce byli oporou kromě příbuzných i přátelé a známí. Obecně je tedy moţné říci, ţe sociální opora v rodině, zejména u ţivotního partnera, patří k důleţitým faktorům, které pomáhají překonat tuto těţkou situaci. Dlouhodobě nezaměstnaný člen rodiny ve velké míře nepříznivě ovlivní rodinné souţití, takţe tato situace prověřuje kvalitu rodinných vztahů. Ţivotní krizi lépe zvládají lidé, kteří mají oporu a mají moţnost otevřeně o své situaci mluvit s rodinou.
3.2.4. Vliv na rodinu Vliv nezaměstnanosti na rodinu, která v této souvislosti hraje velice důleţitou roli, je třeba rozebrat šíře. A to zejména proto, ţe nezaměstnaný jedinec má na rodinu, jakkoli je soudrţná, negativní vliv. V rodině objektivně dochází ke změnám osobnostních vztahů, změnám v rozdělování domácích prací, změnám v postavení a statusu nezaměstnaného člena rodiny. Velmi sloţitá je situace v rodinách, kde jsou dospívající děti, které vnímají otce jako autoritu zajišťující rodinný rozpočet a tedy i jejich ţivotní potřeby, které s jejich věkem stoupají. Ztráta práce bývá mnohdy otce doprovázena degradací jeho role v rodině, která můţe vyústit v závaţné psychologické problémy u něj, ale i ostatních členů rodiny. Poznatky z výzkumů Masarykovy univerzity v Brně ukazují, ţe: „ V rodinném souţití se v některých případech neurotické potíţe přenášejí z nezaměstnaného na zaměstnaného partnera“ (Sborník prací fakulty sociálních studií: České hodnoty 1991-1999, 2001). Přenášejí se dokonce i na děti, včetně poruch chování. Nezaměstnanost má velký a nepříznivý vliv rodinu, a to nejen pro nastalé finanční potíţe z důvodu poklesu příjmů, ale také z jiných důvodů: nastává krize rodinného systému a narušení denních rodinných zvyklostí 16
mění se sociální vztahy a dochází k sociální izolaci rodiny v nezaměstnanosti je narušeno postavení nezaměstnaného v rodině dochází ke změnám domácích povinností a dělbě prací Ztráta zaměstnání často podporuje alkoholismus a významně se podílí na tom, ţe téměř kaţdé druhé manţelství se rozvádí.
3.2.5. Co s volným časem Nezaměstnanost má velký vliv na společenský ţivot i na ţivot člověka. A nejde jen o pokles jeho ţivotní úrovně spojený s poklesem příjmů, ale i o hluboký a v zásadě negativní zásah do jejich kaţdodenního ţivota, společenských vztahů a hodnot. Nezaměstnaní nemají práci a dostatek peněz, ale mají více neţ dost času. Způsob, jak s penězi a časem zacházejí, tvoří těţiště jejich pocitů a ţivotních strategií. Dlouhodobá nezaměstnanost vede k úplnému přetvoření volného času a k riziku, ţe nezaměstnaný propadne zlozvykům. Odborníci proto varují: je velmi důleţité zachovávat
určité
stereotypy,
naprogramovat
si
určitý
systém
trávení
času
v nezaměstnanosti. Nebezpečí hrozí zejména mladým lidem, kteří ještě nezískali pracovní návyky a pro které se můţe práce jevit jako „zbytečná“ zátěţ. Pro ty se nevhodně, ale příjemně trávený volný čas = dlouhý spánek, ţádné povinnosti můţe stát potřebou a proto snadněji podléhají tendenci se spíše novému zaměstnání vyhýbat, neţ ho hledat. Výzkumy ukazují, ţe mezi uchazeči o zaměstnání jsou velké rozdíly v představách o trávení volného času v nezaměstnanosti. Většina z nich ale povaţuje za hlavní aktivitu kontakt zaměstnavateli, tj. hledání místa, dále rekvalifikaci a vzdělání, rozvíjení koníčků a vedlejší práci. Ţeny si častěji nacházejí realizaci v domácích pracích a koníčkách, které jsou rodině ku prospěchu (zahradničení, šití, ruční práce apod.). Obecně je moţné konstatovat, ţe neomezené mnoţství volného času paradoxně nezaměstnaným zabraňuje v tom, aby ho vyuţívali. Zejména mladiství mají potíţe při popisování svých denních zkušeností. Jejich volný čas je spojen především s nudou. Je to výrazné zvláště u osob, které nemají ţádné osobní zkušenosti ani vzory práce a jejich ţivotní styl je pasivní.
17
3.2.6. Vliv na zdraví Přes polovinu nezaměstnaných uvádělo ve výzkumných šetřeních zhoršení svého zdravotního stavu. „Jednalo se zejména o subjektivní příznaky neurotických potíţí projevujících se úzkostí, vnitřním neklidem, podráţděností, bolestmi hlavy, nespavostí, zvýšenou únavou, ţaludečními potíţemi. Častěji se neurotické příznaky vyskytovaly u ţen. U muţů a ţen, kteří měli zdravotní potíţe jiţ před ztrátou práce, došlo následkem nezaměstnanosti ke zhoršení jejich zdravotního stavu (zejména hypertenze, diabetes mellitus, astma, ţaludeční vředy, onemocnění srdce, problémy s páteří). U dlouhodobě nezaměstnaných jedinců se projevila silná závislost výskytu neurotických příznaků na věku. Tyto potíţe se ve skupině nad 40 let vyskytovaly častěji u muţů neţ u ţen. Ukazuje se také, ţe stres dokáţe změnit funkce lidského organismu, o nichţ se to dříve nepředpokládalo. Stresu se nepřiznával tak zásadní vliv. Na základě stresu dochází například ke sníţení imunity protiinfekční i protinádorové, ke sníţení odolnosti buněčných membrán proti poškození, ke změnám metabolismu řady látek s dopadem na zvýšený výskyt alergií, diabetu, astmatu a dalších onemocnění“ (Buchtová, 2008). Vliv nezaměstnanosti na člověka je velmi zraňující, coţ dokládají i výpovědi lidí, kteří nalezli nové zaměstnání. U mnoha z nich se pocit osobního neúspěchu se stal trvalým, stále se vracejí pochybnosti o vlastních schopnostech. Někteří z nich přímo popisují zásadní změny vlastního chování, přiznávají menší zápal pro práci, coţ souvisí s tím, ţe naopak velkou pozornost věnují tomu, aby nebyli nápadní, zejména se bojí projevit svůj kritický názor. Převáţily u nich hodnoty přeţití a bezpečí, a to nad ostatními zájmy, touhou po úspěchu a zlepšením svého postavení. Cítí velkou odpovědnost za rodinu, která jim v době ztráty práce pomáhala, byla jejich jedinou jistotou. Existují však i vzácné případy, kdy můţe mít nezaměstnanost pozitivní dopad. Jedná se o lidi, kteří cítili potřebu se osvobodit ze stresového nebo svazujícího prostředí svého předcházejícího zaměstnání a našli lepší práci nebo alespoň práci ve skupině příjemnějších spolupracovníků.
18
4. Sebehodnocení člověka v souvislosti s dlouhodobou nezaměstnaností Jak můţe nezaměstnaný sám sebe hodnotit? Odborné publikace rozdělují na základě výzkumných šetření reakci lidí na ztrátu zaměstnání a tedy i změny v jejich sebehodnocení na několik fází.
4.1.
Reakce na nezaměstnanost
Ztráta zaměstnání je velice traumatizujícím záţitkem, který je často spojen s dlouhodobým stresem. Nezaměstnaný člověk totiţ ztratil svoji sociální roli, která má v naší kultuře obrovský význam, a spolu s tím došlo ke zhoršení jeho prestiţe, ekonomickému znevýhodnění a nakonec i sebehodnocení. Reakce na tuto zátěţ probíhá v pěti fázích, které mohou mít individuálně různé časové intervaly. Významnou úlohu zde hraje způsob proţívání, hodnocení této zátěţe a chování.
4.1.1. Fáze šoku Jako první psychologové obecně uvádějí fázi šoku. Je to neschopnost člověka uvěřit, ţe se taková věc stala právě jemu. Poté ovšem můţe přijít dočasná úleva, ţe není třeba ráno brzy vstávat, ţe má dostatek času na dořešení např. některých domácích akcí a také ţe je moţné vyuţít volnost ke hledání moţná zajímavějšího zaměstnání.
4.1.2. Fáze optimismu Bezprostředně po šoku tedy následuje fáze optimismu, která je spojena s aktivním hledáním nového místa. Člověk věří, ţe najde novou práci, věnuje se hledání, vyuţívá k tomu nejen nabídek na úřadu práce, ale hledá nabídky přes internet a své známé. Pokud ovšem nové zaměstnání nezíská v krátké době nebo alespoň nedostane včas naději, ţe pro něj bude v dohledné době k dispozici, jeho optimismus nahradí další fáze, jiţ velmi nepříjemná.
19
4.1.3. Fáze přechodu do kategorie dlouhodobé nezaměstnanosti Jde o fázi přechodu do kategorie dlouhodobé nezaměstnanosti. Ta nastává obvykle uţ po šesti měsících trvání nezaměstnanosti – na tuto dobu je u nás nastavena i podpora v nezaměstnanosti. Po určité době (je v zásadě individuální a není tedy zcela přesně vymezena šesti měsíci) dojde k uvědomění si závaţnosti celé situace, toho, ţe nezaměstnanost má trvalejší charakter, neţ zpočátku nezaměstnaný předpokládal. Od této chvíle proţívá člověk svou situaci jako stresovou, ztrácí pocit pohody a vnitřní rovnováhy, stává se pesimistickým. Vzhledem k tomu obvykle ubývá i aktivity zaměřené na hledání nového místa. Nezaměstnaný začne přemýšlet, hodnotit svoji minulost i přítomnost, začne se obávat budoucnosti, o které nemá zdání, jak se bude vyvíjet.
4.1.4. Fáze adaptace na styl ţivota nezaměstnaného Pak ovšem přichází degradující fáze adaptace na styl ţivota nezaměstnaného. Pokud člověk nemůţe najít práci po delší dobu, dostává se do stavu rezignace, ztráty naděje, fatalismu, pasivity a apatie. Přestává být aktivní, protoţe ztratil pocit smysluplnosti takového počínání, začíná se podhodnocovat, litovat a ztrácí zájem nejen o další zaměstnání, ale i jakoukoli jinou aktivitu. V této fázi uţ dochází k závaţné změně postojů a očekávání., pro „adaptaci“ je charakteristické nízké sebevědomí a velmi krátkodobé vymezení perspektivy s tendencí reagovat jen na situační podněty a nenáročné pokyny.
4.1.5. Fáze přetrvávající nedůvěry Fázi přetrvávající nedůvěry nalézáme i u člověka, který po delší době trvání nezaměstnanosti nakonec práci našel. Nedůvěra, podezíravost a pocit nejistoty u něj přetrvává po dlouhou dobu. Ztráta sebevědomí a pracovních návyků navíc ovlivňuje i jeho další chování, objevují se problémy při zvládání nové situace, která na jedince adaptovaného na pasivní roli nezaměstnaného klade mnohem větší nároky, neţ na jaké byl v poslední době zvyklý.
20
Někteří lidé reagují na nezaměstnanost přímo fatálně - poměrně vysoké procento sebevraţd je při zkoumání statistických přehledů v těch okresech a krajích, kde je tradičně i vysoká nezaměstnanost. Ročně v České republice spáchá podle Českého statistického úřadu sebevraţdu kolem 1300 osob. Nejčastější příčinou je tzv. emocionální sebevraţda, kterou člověk spáchá v případě neúspěchu, prohry, zklamání, tedy z důvodů, mezi které patří i ztráta zaměstnání. Člověk se chce zbavit problému, o kterém se domnívá, ţe ho není schopen řešit. Sebevraţdu
páchají,
pokud
jako
kritérium
bereme
vzdělání,
nejméně
vysokoškoláci. Ti patří také mezi skupiny obyvatel, které jsou ohroţeny nezaměstnaností nejméně. Přesto však psychologové upozorňují na zajímavý jev: ztrátu zaměstnání a pracovní pozice nesou psychicky hůře lidé úspěšní a bohatí. Tedy ti, pro které ztráta zaměstnání rozhodně neznamená pád do propasti bídy a chudoby či společenské izolace. Pro tyto lidi však ztráta pozice v zaměstnání znamená ztrátu osobnosti, prestiţe. Nejměkčeji dopadá ztráta zaměstnání na lidi, kteří nespojují svoji existenci jen s jedním cílem, ale mají koníčky, přátele a finanční zajištění. Psychologové, kteří zaznamenávají nárůst návštěv ve svých ordinacích v době hospodářské krize, plně podporují snahu o sniţování nezaměstnanosti. Udrţení pracovních míst má totiţ velký společenský význam, a to nejen z ekonomického hlediska. Míra nezaměstnanosti, snadnost či nemoţnost rychle se vrátit do pracovního procesu výrazně ovlivňuje společenské, sociální i politické klima v zemi.
21
5. Vnímání nezaměstnanosti Nezaměstnanost můţe být různými jedinci vnímána jinak. Toto ovlivňuje spoustu faktorů, které budou objasněny níţe.
5.1.
Vzdělání
Veškeré statistiky, dotýkající se tématu, jasně ukazují, ţe hladina nezaměstnanosti klesá v závislosti na vzdělání člověka - nejniţší je u vysokoškoláků. Zároveň platí, ţe nejvyšší cenu v dnešní společnosti mají dovednosti a kvalifikace. Naším vývozním artiklem jsou sofistikované produkty – předpokládají dovednost a kvalifikaci - jako osobní automobily, křišťál, pivo, produkty strojírenské, elektrotechnické a chemické výroby. Ale velkou cenu na trhu naší i zahraniční práce mají programátoři, lékaři a v poslední době i právníci. Jsou v zahraničí levní (vzhledem ke kurzu české koruny), přitom vysoce kvalifikovaní a odpovědní ke svému zaměstnavateli. Vyšší vzdělání a zejména zvýšení počtu vysokoškoláků, jak o tom uvaţují někteří politici, však nezaměstnanost ve svém důsledku sníţit nemůţe. Výsledkem pouhého zvyšování počtu vysokoškoláků můţe být jen krátkodobé sníţení nezaměstnanosti, a to z prostého důvodu – mladí budou déle ve škole, na trh práce se dostanou s několikaletým odkladem. Zajímavý rozbor a prognózu vyslovil Zygmund Bauman: „Politická ekonomie nejistoty je soubor pravidel, jeţ mají skoncovat se všemi pravidly. Neblaze proslulá „Multiraterální dohoda o investicích“, omezuje moţnosti vlád ovlivňovat svobodu kapitálu. Základním cílem globálního kapitálu není ustavit nový řád, ale jen odstranit stávající řády a zabránit dnešním vládám provádět jakoukoliv regulaci. Tomu nahrává neschopnost privatizovaných a bytostně nejistých jedinců jednat ve vzájemné shodě., protoţe lidé nevěří, ţe by jakékoliv jednání bylo účinné, ţe by se privátní křivdy mohly stát kolektivními tématy. Globální ekonomika potřebuje samotnou svobodu v její trţně spotřebitelské podobě, coţ zaručuje potřebné lidské chování. Globalizací se často označuje odtrţení moci od politiky. Svět se vymkl veškeré kontrole a stává se ţivelným, neplánovaným, nepředvídatelným a nahodilým procesem… …Za
těchto
okolností
se
krátkodobá
profesionální
výuka,
zajišťovaná
zaměstnavateli ad hoc a zaměřená přímo na perspektivní zaměstnání, případně flexibilní kurzy a (často aktualizované) manuály na sebevzdělávání, které na trhu nabízejí mimouniverzitní media, stávají mnohem lákavější (a skutečně také rozumnější) volbou 22
neţ úplné univerzitní vzdělání, které jiţ není sto zaručit celoţivotní kariéru. Univerzity dnes získaly nezamýšlenou úlohu dočasného úkrytu ve společnosti stiţené strukturální nezaměstnaností a umoţňují odsunout o pár let okamţik pravdy při střetu s pracovním trhem. Adaptabilita univerzitních předmětů je pomalá, a proto jejich trţní hodnota pokulhává za trţní hodnotou rekvalifikačních kurzů. Stoupající školné vede k názoru, ţe univerzitní vzdělání se za pár let nebude povaţovat za výhodnou investici. Současná verze evoluční teorie nás poučuje o tom, ţe „mnohostranné“ a tedy nevyhraněné druhy mají mnohem vetší naději na přeţití, neţ druhy, které se skvěle přizpůsobily konkrétní ekologické nice, pročeţ jsou příliš náročné na kvalitu prostředí. Univerzity byly nastaveny na svět, který se dnes ztrácí. Ve světě, ve kterém nikdo nemůţe předvídat, jaká odborná znalost bude zítra ţádoucí, je přijetí mnohých a různorodých způsobů vzdělávání rozumnou strategií. Adaptační hodnota terciárního vzdělávání se stává stále zřetelnější hodnotou. Příprava pro ţivot – tento úkol veškerého vzdělávání musí znamenat kultivaci schopnosti ţít dennodenně a to v míru, s nejistotou a ambivalencí různorodých stanovisek, bez důvěryhodných a bezchybných autorit. Vzdělávání musí znamenat vštepování tolerance vůči odlišnosti a posilování vůle respektovat právo na odlišnost, musí posilovat kritické a sebekritické schopnosti a zvyšování odvahy potřebné k přijetí zodpovědnosti za vlastní volbu a její důsledky.“ (Bauman, 1999). Vzdělání podle Baumana musí cvičit schopnost „měnit rámce“, musí poskytovat odvahu ke svobodě a k přijetí úzkosti z nejistoty, kterou svoboda přináší spolu s radostmi z nového a dosud nepoznaného. A pokud jsou tyto úvahy správné, pak filosofie a teorie vzdělání stojí tváří v tvář náročnému úkolu vypracovat teorii formativního procesu, který není veden předem rozvrţeným cílem.
5.1.1. Nezaměstnanost v ČR z hlediska kvalifikace Dlouhodobá nezaměstnanost se nejvíce týká osob se základním vzděláním, výučním listem a středoškoláků bez maturity. Dále velký podíl nezaměstnaných tvoří ţeny s maturitou (téměř 30 %). V případě, ţe spojíme faktory, jako jsou nízké vzdělání s kvalifikací v ústupovém odvětví, s minimální nebo ţádnou praxí, s ohroţenou věkovou skupinou, s bydlištěm v oblasti závislé na jediném zdroji obţivy (např. huť, továrna), se špatným zdravotním stavem (často zapříčiněným zdevastovaným ţivotním a sociálním
23
prostředím v oblastech s vysokou nezaměstnaností) a v případě ţen i s mateřstvím, pak je moţnost ztráty zaměstnání a dlouhodobá nezaměstnanost pravděpodobnější. Tabulka č. 6: Počet nezaměstnaných v ČR podle pohlaví a vzdělání (v tisících) Vzdělání
Ţeny
Muţi
Základní
62.5
57.6
Střední odborné (OU + OŠ)
98.0
104.2
Střední odb. a všeob. s maturitou (SOU + SOŠ)
71.8
37.2
Vysokoškolské
9.9
8.5
Zdroj: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků VŠPS 2. čtvrtletí 2000. ČSÚ 2000
5.2.
Pohlaví
Níţe uvádím přehled vývoje nezaměstnanosti u ţen a muţů v porovnání ČR a EU. Tabulka č. 7: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR a EU podle pohlaví (v %)
EU ČR
Ţeny Muţi Ţeny Muţi
1994 12.7 10 5.2 3.6
1995 12.4 6.9 4.8 3.4
1996 12.3 9.3 4.7 3.3
1997 11.7 8.6 5.9 3.9
1998 10.9 7.9 8.2 5.0
1999 12.7 10 10.5 7.3
2000* 12.4 6.9 10.6 7.2
Zdroj: Časové řady 2000 a Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků VŠPS 2. čtvrtletí 2000. ČSÚ 2000; Employment in Europe 2000. Evropská komise 2000
24
5.2.1. Specifika ţenské nezaměstnanosti Nezaměstnanost u ţen je vyšší neţ u muţů, coţ je běţné v téměř celé EU. Nicméně v posledních době přesáhla hranici 10 %, čímţ se vyrovnává průměrné výši nezaměstnanosti u ţen v postkomunistických zemích, ale i zemí EU, kde se na této hranici drţí jiţ dlouhodobě. V polovině roku 2000 bylo v ČR mezi nezaměstnanými 53,9 % ţen. Celkový počet nezaměstnaných ţen převyšuje počet nezaměstnaných muţů ve všech věkových skupinách produktivního věku obyvatelstva, nejrapidnější je to u věkové skupiny nad 25 let. Mezi nejohroţenější patří absolventi bez praxe, ţeny na rodičovské dovolené a lidé v předdůchodovém věku. Podle Hany Haškové bylo z rozhovorů s nezaměstnanými, ale i zaměstnanými ţenami zjištěno, ţe: „Při přijímacích pohovorech do zaměstnání se mladým ţenám zcela běţně kladou dotazy: kolik plánují nebo mají dětí, jaký je věk a zdraví jejich matekpotenciálních babiček, případně jaké jsou jejich vzájemné vztahy s matkami“ (Hašková, 2001). Ţeny tuto praxi spíše přijímají a chápou jako fakt, na němţ nelze nic změnit. Socioloţka Hana Hašková o tom přednáší a píše: „Ţeny v předdůchodovém věku jsou nezaměstnaností ohroţeny dříve neţ muţi. Nárok na odchod do důchodu (především u matek více dětí) v niţším věku je diskvalifikuje nejen během hledání práce, ale i v době výkonu zaměstnání, neboť jsou pokládány za pracovně neperspektivní. Obecně se nezaměstnanost v předdůchodovém věku často řeší předčasným odchodem do důchodu. Tento jev statistika zachycuje jako přesun jedinců z kategorie nezaměstnaných do kategorie
ekonomicky
neaktivních.
Toto
řešení
na
jedné
straně
umoţňuje
nezaměstnaným předejít sníţení příjmů, ale odejdou-li do důchodu o 3 roky dříve, znamená to také trvalé krácení výše starobního důchodu. Podíl ţen s předčasným starobním důchodem se soustavně zvyšuje a je stabilně vyšší neţ u muţů“ (Hašková, 2001). V roce 1998 bylo mezi nově přiznanými důchody pro ţeny 38 % předčasných. Taková situace je pro společnost dlouhodobě neudrţitelná (zvyšuje se počet osob pobírajících starobní důchod a tím i náklady na důchody). Ţenská nezaměstnanost začíná v poslední době mít dlouhodobý charakter. Stále se zvyšuje podíl ţen nezaměstnaných 2 roky a déle, ovšem u nezaměstnanosti ve stejném časovém horizontu u muţů dochází ke stagnaci. Největší počet nezaměstnaných lidí tvoří lidé bez placené práce po dobu 1-2 let, u ţen tvoří modální kategorii nezaměstnaní 2 a více let, zatímco u muţů 3 -12 měsíců.
25
V ČR není podíl ţen v domácnosti tak vysoký, jak je tomu v některých postkomunistických zemích (např. v Estonsku roste především počet ekonomicky neaktivních ţen, zatímco počet nezaměstnaných ţen zůstává poměrně malý). V ČR narůstá počet ekonomicky neaktivních ţen, ale toto se hlavně u mladších ţen vysvětluje především nárůstem těch, které se na zaměstnání připravují - studují nebo navštěvují rekvalifikační kurzy. V současné době se to týká 43 % ze všech ekonomicky neaktivních ţen (bez invalidních a starobních důchodkyň). Celkové mnoţství ţen, které se dlouhodobě starají o rodinu, v podstatě stagnuje (24 % jich je na další mateřské dovolené a 19 % pečuje o rodinu v domácnosti). Mnohé ţeny se v současné době mnohem častěji neţ dříve snaţí získat práci v průběhu rodičovské dovolené. Mezi nezaměstnanými ţenami je téměř 10 % po ukončení nebo stále na mateřské či rodičovské dovolené a dalších 9 % těch, které zůstaly po nějaký čas v domácnosti. Při skončení rodičovské dovolené do tří let po jejím nástupu má člověk nárok na pracovní pozici ve společnosti, kterou vykonával před nástupem na rodičovskou dovolenou. Ne vţdy je to však moţné. Je to díky mnoha faktorům, např. krach podniku, omezení nebo zrušení poboček, provozů či pracovního místa. V současné době byla doba trvání rodičovské dovolené prodlouţena ze tří let na čtyři roky (4. rok bez nároku na návrat na pracovní pozici ve společnosti, ve kterém rodič pracoval před nástupem na rodičovskou dovolenou). Vysokoškolsky vzdělané ţeny bývají na rodičovské dovolené v průměru 2 roky nebo méně podle oboru, ve kterém pracují. Právě ony mají obavy, ţe ztratí dosaţenou pozici. Z mnoha rozhovorů s nezaměstnanými matkami s dětmi do 10 let vyplynulo ţe, stejného názoru jsou i některé ţeny s niţším vzděláním. Mnoho ţen je na prodlouţené rodičovské dovolené především proto, ţe nemohou sehnat zaměstnání. Hledání zaměstnání je pro ně komplikovanější z toho důvodu, ţe nemohou adekvátně vyuţívat sluţeb dětských zařízení, nechtějí-li ztratit nárok na placenou rodičovskou dovolenou (poskytuje se pouze při celodenní péči o dítě). Naše legislativa znevýhodňuje především osamělé matky, ţeny bydlící na vesnici, studentky a uchazečky o účast na rekvalifikačních kurzech. Jak o tom píše Hana Hašková, z rozhovorů s nezaměstnanými matkami s dětmi do 10 let vyplynula další potíţ při hledání zaměstnání. Ţeny na rodičovské dovolené mají zodpovědnost nejen za výchovu dětí, ale také za správný chod domácnosti. A právě toto je důvodem toho, ţe ţeny velmi často přizpůsobují výběr pracovního místa rodinným povinnostem, které konaly během rodičovské dovolené. Docházka dětí do krouţku a školek, toto vše činí velký problém při získání nového pracovního místa. A proto ţenám ve většině případů nezbývá nic jiného neţ si sehnat práci na zkrácený úvazek. Zatímco v roce 1998 pracovala 26
v EU celá třetina ţen a 6 % muţů na částečný úvazek, v ČR upravený pracovní reţim mělo jen 2,6 % muţů a 9,6 % ţen. Jejich počet v ČR navíc v posledních letech klesá. Z tohoto všeho vyplývá, ţe pro ţeny po nebo na rodičovské dovolené je komplikované sehnat nové místo, protoţe málokterý zaměstnavatel dokáţe akceptovat podmínky, které ţena s malým dítětem má. Dalším problémem je fakt, ţe zhruba polovina nezaměstnaných, kteří si práci najdou, ji získají na dobu určitou. Ta mj. umoţňuje zaměstnavatelům předejít zaměstnávání těhotných ţen a pečujících o malé děti. Krátkodobé smlouvy má v ČR zhruba 9 % ţen, coţ je 53 % ze všech termínovaných úvazků. Podílem ţen se sice nelišíme od EU, ale na rozdíl od ní u nás není uzavírání smluv na dobu určitou nijak legislativně omezeno. Přitom v roce 2000 Sněmovna návrh omezit moţnosti uzavírání těchto pracovních dohod projednávala v souvislosti s novelizací zákoníku práce. Omezení však nepřijala, ačkoliv od počátku 90. let bylo patrné, ţe v ţenské populaci postupně narůstá počet smluv uzavíraných na dobu určitou. A vzhledem k legislativnímu vakuu lze očekávat, ţe tento trend bude narůstat formou obnovování pracovních poměrů v 3 měsíčních intervalech z důvodu selekce ţen, které otěhotní. Obecně se traduje, ţe nezaměstnanost má váţný dopad především na muţe, protoţe na nich spočívá zodpovědnost za finanční zajištění rodiny. Skutečnost je jiná. Ţeny sice mohou maskovat dopady nezaměstnanosti větší angaţovaností v domácnosti, ale ne vţdy tomu tak je. Uţ proto, ţe nezaměstnanost nemá na lidí jen finanční, ale také sociálně a psychologicky dopad. Dva příjmy jsou v naší společnosti stále nutností a české ţeny se povaţují za spoluţivitelky rodin. Instituce ţeny v domácnosti je v ČR zastoupena pouze marginálně a společensky je hodnocena velice nízko. Pro nás pro všechny – tedy muţe i ţeny - znamená zaměstnání finanční zajištění vlastní osoby a rodiny, ale zároveň nám dává pocit plnoprávnosti, finanční nezávislosti na partnerovi nebo rodičích. Poskytuje nám i sociální jistotu, perspektivu a kontakty, uplatnění vzdělání a dovedností, seberealizaci (v tomto směru je práce v domácnosti v české společnosti hodnocena jako nedostačující) a úspěch. S ohledem na genderové role (gender je vyjádřením představy, ţe existují pouze dvě pohlaví -zpravidla se neberou v potaz hermafrodité a transsexuálové – ţenské a muţské – a jim biologicky dané charakteristiky, této představě je muţské pohlaví a tedy i gender obvykle nadřazené pohlaví a genderu ţenskému na všech rovinách), k legislativě, která často z genderových rolí vychází (ţena odchází do důchodu dříve neţ muţ…), a k odlišné zaměstnanecké (profesní, odvětvové a sektorové) struktuře muţů a ţen 27
postihuje nezaměstnanost odlišné socio-demografické kategorie ţen a muţů. Příčiny nezaměstnanosti ţen a muţů mohou být tedy různé. Nicméně z výše uvedených hledisek nezaměstnanosti dopadají stejně destruktivně jak na ţeny, tak muţe. Schopnost vyrovnat se s nezaměstnaností je – pokud jde o pohlaví - neutrální.
5.3.
Věk
Velký vliv na nezaměstnanost má i věk nezaměstnaného. U starších jedinců je výpověď ze zaměstnání často chápána jako osobní křivda. Tito lidé mají obecně řečeno malé šance na aktivní návrat do ţivota. Důleţité v této době jsou rodinné vztahy. Ztráta zaměstnání dokáţe lidem odkrýt doposud skryté problémy. Ztráta zaměstnání můţe být pro osoby ve zralém věku smrtící, neboť se tím zvyšuje riziko infarktu myokardu či mozkového výronu. Vyplývá to z výsledků studie, o které píše časopis Occupational and Environmental Medicine. Nebezpečí se zdvojnásobuje, pokud je člověk propuštěn z práce a zároveň je v posledním období své profesionální kariéry. Výzkumu prováděného ve Spojených státech se zúčastnilo přes 12.500 lidí z téměř 8000 domácností. U těch lidí, kteří byli propuštěni z práce a byli starší 50 let, byla dvojnásobná pravděpodobnost, ţe je postihne srdeční záchvat nebo výron do mozku, neţ u osob, jeţ si práci zachovaly. Dvojnásobné nebezpečí podle studie přetrvalo také, kdyţ byly zahrnuty faktory jako cukrovka, kouření, obezita a vysoký krevní tlak (ČTK, 2006). Ale ani pro mladé lidi není nezaměstnanost jednoduchá. Podle informací českého ministerstva práce a sociálních věcí hledalo v září v ČR práci 37 599 mladistvých a absolventů škol. Před rokem jich ve stejném období bylo 28 885. Krize na pracovním trhu, se kterou se v současnosti potýká řada vyspělých průmyslových zemí, na mladé lidi dopadla ve velké míře. Kvůli hluboké recesi se začíná opět hovořit o ztracené generaci, ukázkovým příkladem tohoto znepokojivého trendu jsou opět USA. Zatímco před dvěma lety zde nezaměstnanost ve věkové kategorii 16 aţ 24 let činila 13 procent, v současnosti vzrostla na 18 procent. Podobná situace ale je i v Británii či v Japonsku.
28
5.3.1. Míra nezaměstnanosti v české populaci mladší neţ 25 let Podle metodiky ČSÚ míra nezaměstnanosti představuje procentuální podíl nezaměstnaných osob na pracovní síle. Pracovní síla je celkový počet zaměstnaných a nezaměstnaných osob (ve věku 15 let a starších - zde tedy od 15 do 25 let). V České Republice se nezaměstnanost mladých lidí vcelku sniţovala. Od roku 1998 se drţela na vysokých číslech (přes 17 %) ale v letech 2007 a 2008 se počet nezaměstnaných osob ve věku 15-25 let sníţil na solidních 10,7 resp. 9,9 %. Naše hodnoty jsou o třetinu niţší, neţ je průměr EU. Nedostatek práce se však opět zvýšil a má především devastující dopad na psychiku mladých lidí a negativně formuje jejich politické postoje, podporuje rasismus a xenofobii. Mladí bez práce, peněz a bez perspektiv ztrácejí smysl ţivota i své pracovní návyky. Současně hledají příčinu své sloţité situace, coţ je ţivná půda pro nejrůznější populistické, radikální a extremistické strany. Ne náhodou mají extremistické organizace největší počty příznivců v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti mladých. Dokumentují to příklady z Německa, ale i z ČR. Nedostatek práce podněcuje téţ nesnášenlivost vůči zahraničním dělníkům a migrantům. Nezaměstnanost mladých posiluje podle psychologů a sociologů
i mezigenerační
spory
a zeslabuje
mezigenerační
solidaritu.
Mladí
nezaměstnaní jsou dlouhou dobu závislí na příjmech svých rodičů, které nebývají vţdy nejvyšší, ani nejsou jisté. Nezájem zaměstnávat mladé lidi sniţuje počty budoucích plátců pojistného, tedy přispěvatelů na důchodové zabezpečení. Nebezpečí pro mladé spočívá v tom, ţe si neosvojí včas potřebné pracovní návyky, a nebudou pak schopni pracovat ani později, a nuda je pak můţe vést k sociálně patologickému chování, k vyřazování ze společnosti. Výzvy firmám, aby zaměstnávaly mladé a levnější pracovníky, zase vyvolávají odpor a obavy zkušených starších pracovníků. Firmy se oprávněně obávají ztratit zkušené a hlavně spolehlivé pracovníky s loajalitou k zaměstnavateli. Problém s mladými nezaměstnanými s recesí neskončí. Pro letošní rok se očekává spíše další růst nezaměstnanosti. To potvrzuje ve svých makroekonomických prognózách i ministerstvo financí.
29
5.3.2. Průvodce pro nezaměstnaného V současné době je nezaměstnanost poměrně vysoká, v lednu 2010 je 9 %, přitom pracovních nabídek, které jsou registrovány na úřadech práce, je málo - jedna pracovní nabídka pro 17 uchazečů o práci. MPSV ČR proto vydalo pro nezaměstnané návod, jak se mají v případě, ţe přijdou o práci chovat. Spolu s doporučením úřadů práce můţeme z těchto materiálů připravit jakéhosi průvodce pro nezaměstnaného.
5.3.2.1. Výpověď a hledání nové práce – kroky zaměstnavatele a zaměstnance Prvními kroky na cestě k získání nového zaměstnání je identifikace současné situace a „inventura“ všeho, co můţeme svému novému potencionálnímu zaměstnavateli nabídnout. Zajímavé nabídky většinou budeme muset intenzivně hledat, budeme o ně muset bojovat a pouţít všechny své silné stránky. Proto je „inventura“ silných stránek a předností stejně důleţitá jako příprava pro psaní ţivotopisu nebo k přijímacím pohovorům i jako nástroj k získání větší sebedůvěry. K našim silným stránkám můţe například patřit dlouholetá a úspěšná pracovní kariéra, získané vzdělání, znalosti, zkušenosti, dovednosti a kvalifikace. Význam má pracovní hodnocení od bývalých zaměstnavatelů a zejména kontakty, které můţeme při hledání nových příleţitostí vyuţít. Podporou nám bude i odstupné od bývalého zaměstnavatele, které nám umoţní po určitou dobu a v relativním klidu hledat nové pracovní uplatnění, aniţ byste se museli zabývat existenčními otázkami. Vzhledem tomu, ţe současné pracovní právo je poměrně komplikované, je potřeba se dobře informovat o všech povinnostech, které vůči nám má současný zaměstnavatel, i o všech moţnostech, které při odchodu ze zaměstnání lze vyuţít. Ověříme si, jak se vše, co souvisí s naším odchodem ze zaměstnání, promítne do našich příjmů, daní, zdravotního a sociálního pojištění apod. Nesmíme rezignovat, ani pod vlivem šoku, ţe jsme přišli o místo, na vyjednávání o co nejlepších podmínkách odchodu. Máme moţnost dokončit zahájené nebo jiţ dříve odsouhlasené vzdělávací a rozvojové aktivity, případně poţádat o pomoc nalézt nové pracovní místo v oboru (placený outplacement), vyuţívat některá zařízení u zaměstnavatele po dobu hledání nového pracovního místa: kanceláře, kopírky, notebooku apod. Takovéto poţadavky jsou zcela běţně předmětem jednání a v řadě 30
případů je společnosti samy svým odcházejícím zaměstnancům nabídly nebo je na jejich přání akceptovaly.
5.3.2.2.
Správné ukončení pracovního poměru
V souvislosti s ukončením pracovního poměru si necháme od zaměstnatele vyhotovit některé důleţité dokumenty, které budeme dále potřebovat: Zápočtový list (potvrzení o zaměstnání) – v něm je uvedeno datum, způsob a důvod ukončení pracovního poměru, nárok na dovolenou, čerpání dovolené v kalendářním roce i počet dnů, které nám ještě zůstávají, případně sráţky ze mzdy. Zápočtový list později předáme svému novému zaměstnavateli při nástupu, nebo úřadu práce při podání ţádosti o zprostředkování práce. Potvrzení o průměrném čistém výdělku - dokument potřebujeme na úřadu práce pro výpočet výše podpory v nezaměstnanosti. Evidenční list důchodového pojištění - důleţitý pro přiznání nároku na starobní důchod nebo jeho výpočet. Po ukončení pracovního poměru má bývalý zaměstnavatel povinnost zaslat evidenční list příslušné správě sociálního zabezpečení. Splnění této povinnosti si raději zkontrolujeme. Posudek o pracovní činnosti (reference) - zaměstnavatel ho vystaví na naši ţádost, a to nejpozději do 15 dnů po skončení zaměstnání. Pokud s hodnocením zaměstnavatele nesouhlasíme, můţeme se proti němu odvolat (do tří měsíců od doby, kdy nám byl posudek vystaven). Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti – také tento dokument vystaví zaměstnavatel aţ na naši ţádost. Budeme ho potřebovat k ročnímu zúčtování odvedených záloh na daň ze závislé činnosti u nového zaměstnavatele, nebo pokud budeme podávat daňové přiznání osobně. Ověříme si, které platby zaměstnavatel strhával a zasílal oprávněným subjektům (aby nedošlo k prodlení s těmito platbami zaměstnání).
31
po skončení
Nezaměstnaný musí také rozebrat rodinnou situaci. Odpovědět si na otázku, zda bude moci nadále podporovat, případně v jakém rozsahu, závislé členy rodiny. S tím pak souvisí i poţadavek, aby ostatní členové rodiny (u kterých je to moţné) výrazněji přispívat do rodinného rozpočtu. Některé rodinné výdaje musíme dočasně zrušit. Odborníci dále doporučují sestavit si přehled výdajů a označit si ty nutné: Platba nájemného a souvisejících sluţeb (elektřina, plyn, voda apod.), nezbytné ţivotní náklady rodiny (potraviny, ošacení, náklady na provoz automobilu apod.), povinná pojištění, splátky půjček. Při řešení rozpočtu je nutné spočítat si i aktiva, jako jsou úspory, nemovitosti, vozidla, šperky, staroţitnosti a další majetek. Prodejem aktiv můţeme zvýšit svoji hotovost. Získáme-li v rámci dohody se zaměstnavatelem o podmínkách odchodu určitou sumu peněz, uloţíme ji, dokud, dokud si neujasníme, jak peníze nejlépe pouţít. A bez odkladu navštívíme úřad práce, abychom zjistili, na co máme nárok.
5.3.2.3.
Na úřadě práce
Na úřad práce se dostavíme co nejdříve po skončení pracovního poměru, nejlépe do tří kalendářních dnů. V případě, ţe nám vznikne nárok na podporu v nezaměstnanosti, bude nám tato podpora přiznána jiţ od prvního dne nezaměstnanosti. V případě zpoţdění (přijdeme později) bude podpora přiznána od toho dne, kdy nás úřad přijal do evidence uchazečů o zaměstnání. Na první návštěvu si sebou vezeme občanský průkaz a zápočtový list (potvrzení o průměrném výdělku můţeme přinést aţ na druhou návštěvu). V místě trvalého bydliště vyplníme na úřadu práce „Ţádost o zprostředkování zaměstnání“, kde jsou poţadovány informace o předchozích zaměstnáních, zdravotní stav, vzdělání a profesi, ve které chceme pracovat. Současně s touto ţádostí podepíšeme i „Čestné prohlášení“ o pravdivosti údajů, uvedených v ţádosti. Při splnění podmínek - nejsme důchodce, student, OSVČ, na nemocenské a další - se tak stáváme „uchazečem o zaměstnání“ a z toho vyplývají určitá práva a povinnosti. Výhody evidence: doba evidence se započítává do odpracované doby pro potřeby důchodového zabezpečení 32
stát za nás platí odvody na zdravotní pojištění v případě splnění zákonem daných podmínek máme nárok na hmotné zabezpečení (podpora v nezaměstnanosti) máme větší šanci na zprostředkování zaměstnání (měla by to být hlavní úloha úřadu práce), neţ kdyţ si ji hledáme jen sami (v tom však ani jako evidovaní nezaměstnaní nepolevíme). Úřad práce zve nezaměstnané na pravidelné návštěvy, na které je třeba se dostavit, nebrání-li tomu zdravotní nebo jiné váţné důvody (které musíme doloţit např. potvrzením od lékaře). Svévolné nedodrţení návštěv bez váţného důvodu je úřadem práce povaţováno za „nespolupráci“ a je důvodem k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání a tím i ztráty podpory v nezaměstnanosti. V případě, ţe pro nás bude mít úřad odpovídající zaměstnání, dostaneme tzv. „doručenku“, se kterou jsme povinni se na uvedené místo dostavit. Zaměstnání smíme odmítnout pouze ze zdravotních či rodinných důvodů (péče o dítě či bezmocnou osobu apod.). Za akceptovatelný důvod k odmítnutí zaměstnání se nepovaţuje například nízký plat. V případě, ţe místo odmítneme a nemáme váţný důvod k jeho odmítnutí, nebo se na uvedené místo vůbec nedostavíme, úřad práce nás vyřadí z evidence za „maření spolupráce“. Dalším důvodem pro vyřazení z evidence je odmítnutí zdravotní prohlídky – úřad má podle zákona o zaměstnanosti právo na přezkoumání vašeho zdravotního stavu.
5.3.2.4.
Kdo nedostane podporu v nezaměstnanosti
Na podporu není nárok v těchto případech: nebylo odpracováno za poslední 3 roky nejméně 12 měsíců (týká se i studentů) uchazeč je osoba samostatně výdělečně činná (podnikatel) pobírá důchod úřad ho vyřadil z evidence (maření spolupráce s úřadem) uchazeč je v pracovní neschopnosti a pobírá nemocenské zabezpečení v posledních 6ti měsících opakovaně bez váţných důvodů ukončil pracovní poměr (nebo s ní byl ukončen – s výjimkou se organizačních důvodů). 33
Podpora se poskytuje stát maximálně 6 měsíců osobám mladším 50ti let. První tři měsíce podpora činí 50 % průměrného měsíčního výdělku, další tři měsíce 45 %. V případě rekvalifikace pobírá nezaměstnaný po celou dobu 60 %. Pro lidi ve věku 50-55 let se doba podpory prodluţuje na 9 měsíců, pro starší aţ na 12 měsíců (pokud splňují podmínku 25ti odpracovaných let). Na přiznání hmotného zabezpečení nemá vliv, jestliţe jsme v předchozím zaměstnání obdrţeli odstupné. Současně si smíme přivydělat aţ polovinu minimální mzdy měsíčně, aniţ bychom přitom ztráceli nárok na podporu. Maximální částka podpory je 2,5 násobek ţivotního minima. Na úřadě práce je dobré se poradit o rekvalifikaci, zařazení do rekvalifikačního kurzu skýtá určité výhody. Především získání nové kvalifikace a tím větší šanci na trhu práce, dále pak vyšší podporu v nezaměstnanosti a delší podpůrčí dobu, prodlouţenou o dobu rekvalifikace.
5.3.2.5.
Podpora zaměstnanosti
Ministerstvo práce a sociálních věcí, mimo rámec aktivní politiky zaměstnanosti zabezpečované úřady práce, realizuje tři druhy podpor zaměstnanosti ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvestem.
5.3.2.5.1.
Investiční pobídky v gesci MPSV
MPSV má v gesci dvě z pěti investičních pobídek – podporu tvorby nových pracovních míst a podporu školení a rekvalifikace zaměstnanců. Investiční pobídky jsou obecně zaměřeny na podporu high-tech výroby a dovoz kapitálu. Investiční pobídky jsou vymezeny v zákoně č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, pobídky v gesci MPSV dále v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (§ 111). Vymezená území podpory, vymezené skupiny podporovaných osob a výše podpor jsou stanoveny nařízením vlády č.515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek, ve znění nařízení vlády č. 578/2004 Sb., nařízení vlády č. 338/2006 Sb. a nařízení vlády č. 68/2008 Sb. Dne 2. července 2007 nabyl účinnosti zákon č. 159/2007 Sb., kterým se změnil zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.159/2007 Sb., mj. noveloval i § 111 zákona o zaměstnanosti a omezil poskytování 34
investičních pobídek v gesci MPSV pouze na územní oblasti s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší neţ je průměrná míra nezaměstnanosti v České republice. Novela nařízení vlády k investičním pobídkám vyplývající z tohoto zákona se v současné době připravuje. Právnické nebo fyzické osobě lze poskytnout investiční pobídky, pokud prokáţe, ţe můţe splnit všeobecné podmínky stanovené zákonem o investičních pobídkách a zvláštní podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti, resp. zákona o daních z příjmu. Zdroj:MPSV - http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/podpora_zamest
5.3.2.5.1.1.
Podpora tvorby nových pracovních míst
výše podpory činí 200 tis. Kč na jedno nové pracovní místo zřízené na území okresu s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší, neţ je průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, pro ţádosti předloţené určené organizaci dle § 3 zákona č.72/2000 Sb. o investičních pobídkách do 28. února 2009.
výše podpory činí 50 tis. Kč na jedno nové pracovní místo zřízené na území okresu s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší, neţ je průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, pro ţádosti předloţené určené organizaci dle § 3 zákona č.72/2000 Sb. o investičních pobídkách po 28. únoru 2009. Zdroj:http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/podpora_zamest
5.3.2.5.1.2.
Podpora rekvalifikace a školení zaměstnanců
je poskytována pouze na území okresů s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší, neţ je průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, ve výši 35 % z nákladů vynaloţených na rekvalifikace a školení. Setřídění okresů podle průměrné míry nezaměstnanosti platné předem na pololetí roku pro účely investičních pobídek vyhlašuje MPSV vţdy do 15. ledna a do 15.července daného roku. Zdroj:http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/podpora_zamest
35
5.3.2.5.2. Rámcový program pro podporu rozvoje technologických center a strategických sluţeb Cílem Programu je podpora hospodářského rozvoje ČR formou podpory projektů do progresivních technologií a aktivit s vysokou přidanou hodnotou, vedoucích ke zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti inovací, informačních technologií a strategických sluţeb, podpora vytváření nových pracovních míst a podpora zvyšování a změny kvalifikace zaměstnanců. MPSV v rámci Programu poskytuje dotace na částečnou úhradu nákladů na školení a rekvalifikace zaměstnanců na nově vytvořených pracovních místech (MPO v rámci programu poskytuje souběţně dotaci na podnikatelskou činnost). Základní podmínkou pro účast v tomto programu, resp. čerpání dotace na rekvalifikace a školení zaměstnanců, je: minimální výše investice činí 10 mil. Kč, poţadovaný minimální počet vytvořených pracovních míst se liší dle druhu center, tj: 20 míst u center pro vývoj software a expertních či řešitelských center, 30 míst u technologických center, 50 míst u high-tech opravárenských center a center sdílených sluţeb, 100 míst u center zákaznické podpory. Zdroj:http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/podpora_zamest
5.3.2.5.2.1.
Dotace na školení a rekvalifikace
Dotaci lze poskytnout na úhradu 30 – 45 % vynaloţených nákladů, v závislosti na podmínkách Programu. Dotace lze poskytnout bez ohledu na výši nezaměstnanosti v daném okrese. Zdroj:http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/podpora_zamest
36
5.3.2.5.2.2.
Provádění strukturálních změn v podnicích
Pokud dojde vedení společnosti k závěru o nutnosti propouštění, pak by toto mělo být přijatelné jak pro ty, co odcházejí, tak i pro ty, co zůstávají. Nemělo by se to stát výsledkem boje o moc, výhodou konkurence a lhostejnosti orgánů státní správy. Nezbytně nutné je dobré promyšlení celého procesu - naplánování, vysvětlení rozsahu a důvodu propouštění. Následně po tomto je moţné realizovat outplacementový program. Můţeme to dát za úkol připravit i personální oddělení, které spoluprací s úřadem práce a společnostmi v regionu můţe zváţit následné moţnosti uplatnění lidí bez práce a bezplatně nabídne propouštěným lidem školení. Tabulka č. 8: Co je to outplacement? Pojem vznikl a rozvíjel se v poslední čtvrtině minulého století. Jde o proces plánovaného uvolňování zaměstnanců, kdy firma pomáhá propouštěným zvládat metody hledání pracovního uplatnění. Velký význam má individuální práce odborníka (psychologa) při překonávání psychických stresů vyvolaných faktem, ţe člověk přišel o práci a musí si novou najít. Outplacement zahrnuje: odbornou podporu a pomoc odcházejícím zaměstnancům, jejichţ pozice je z důvodů reorganizace firmy zrušena, poradenství a pomoc managementu firem, které reorganizací procházejí, poradenství
a
podporu
zaměstnancům,
jejichţ
pozice
nebyla
zrušena,
ale jichţ se personální změny spojené s reorganizací dotýkají profesně i lidsky, podporu a pomoc všem ve firmě, která k danému termínu končí svou činnost a v níţ všichni přicházejí o práci.
Zdroj: Sborník prací fakulty sociálních studií: České hodnoty 1991-1999
5.3.3. České rysy nezaměstnanosti Ve srovnání s výzkumy nezaměstnanosti v zemích s rozvinutou ekonomikou jsme se v našich podmínkách setkali s rysy nezaměstnanosti, které jsou jedinečné a které jsou patrně z velké části dány minulým vývojem naší společnosti. Faktory, které tuto zvláštnost způsobují, ovlivňují strategii chování lidí (zejména střední generace) a znemoţňují jejich 37
adekvátní reakce na nové podmínky trhu práce. V osobnostní rovině jde o sníţený pocit občanské odpovědnosti, nedostatečnou reflexi sebe sama, myšlenkovou rigiditu, ale také o neproţitou zkušenost změny zaměstnání a ztráty práce. Jedná se o různé varianty pocitu méněcennosti při ztrátě práce, o chybějící osobní odvahu a ochotu investovat do vlastní kvalifikace. Jak říkají odborníci z MPSV, kteří připravili velkou část těchto výzkumů: Mnoha našim lidem, kteří se s nezaměstnaností nikdy nesetkali, chybí pochopení, ţe v liberálně trţní společnosti musí kaţdý dospělý člověk nést svůj díl odpovědnosti za svoji potenciální zaměstnatelnost. Ve výrobních organizacích se na základě výzkumů ukázalo, ţe v naprosté většině je zanedbávána práce s lidmi. Přitom pro podniky, resp. jeho management by měla být situace propouštění výzvou k dodrţování etických pravidel práce s lidmi, podnětem k rozvoji firemní kultury a v rámci ní k zavedení outplacementových programů. Rozloučení s momentálně nadbytečnými lidmi by měl být provázen poděkováním za léta práce v podniku, oceněním věrnosti firmě. I podání ruky vedoucím pracovníkem je důleţitým psychologickým momentem. Ale taková praxe je zatím v rovině úvah a doporučení… Zdroj: „MPSV“
38
6. Výzkumná šetření, návrhy a opatření na zmírnění vlivu nezaměstnanosti 6.1.
Centrum pro výzkum veřejného mínění
V loňském roce byl proveden průzkum k tématu nezaměstnanosti. Účastníci průzkumu odpovídali na řadu otázek týkajících se obecného hodnocení nezaměstnanosti a příčin nezaměstnanosti. Z průzkumu vyplynulo, ţe většina lidí povaţuje současnou míru nezaměstnanosti za příliš vysokou a zároveň, ţe v dnešní době není problém sehnat práci, ale sehnat poţadované nebo vhodné pracovní uplatnění.
6.1.1. Hodnocení úrovně nezaměstnanosti Dvě třetiny dotázaných povaţují současnou míru nezaměstnanosti za příliš vysokou. Dalších 29 % ji vnímá jako přiměřenou a pouze 1 % jako příliš nízkou. Zbylých 5 % oslovených pak v
otázce nezaujalo jednoznačný názor. Vysokou míru
nezaměstnanosti kritizují zejména nevyučení dělníci (82 % „příliš vysoká“), nepracující důchodci (74 %) a přirozeně také nezaměstnaní (73 %). Dále pak nezaměstnanost povaţují za příliš vysokou lidé, kteří hodnotí ţivotní úroveň své domácnosti jako špatnou a respondenti s niţším vzděláním. Naopak nejméně problematizují aktuální míru nezaměstnanosti vedoucí pracovníci (33 %) a vyšší odborní zaměstnanci (43 %). Zdroj: CVVM
6.1.2. Vývoj nezaměstnanosti v nejbliţších dvou letech Z různých výzkumných šetření je patrné, ţe se naše veřejnost bojí vývoje nezaměstnanosti. Velká část dotázaných se domnívá, ţe se nezaměstnanost v budoucnu bude znatelně zvyšovat. Největší obavy z budoucího vývoje mají lidé s horším ekonomickým zázemím a uplatněním na trhu práce.
39
6.1.3. Hodnocení situace na trhu práce s ohledem na reálnou míru nezaměstnanosti – časové srovnání Po několikaletém období, kdy subjektivně vnímaná nezaměstnanost plynule klesala, došlo v letošním roce k razantnímu nárůstu kritických hlasů. Oproti loňsku rekordně přibylo respondentů povaţujících stávající úroveň nezaměstnanosti za příliš vysokou a to o 29 procentních bodů. Podobně se u výhledu do budoucna zvýšil podíl lidí očekávajících růst nezaměstnanosti o 34 procentních bodů. Zdroj: CVVM
6.1.4. Šance nezaměstnaných nalézt práci Podobně jako u předchozích otázek je stávající hodnocení šancí nezaměstnaných při hledání práce ovlivněno celkovým zhoršením ekonomické situace. Nejvíce dotázaných zastává názor, ţe většina nezaměstnaných si není schopna sehnat vhodnou práci (51 %), čtvrtina dotázaných tvrdí, ţe většina nezaměstnaných nemůţe sehnat vůbec ţádnou práci a 18 %
se
domnívá,
ţe
nezaměstnaní
jednoduše
nemají
zájem
pracovat.
O nemoţnosti sehnat jakoukoliv práci jsou přesvědčeni zejména nezaměstnaní a lidé s horší ţivotní úrovní (shodně 47 %). Naopak názor, ţe se nezaměstnaným nechce pracovat, zastávají především vedoucí pracovníci, podnikatelé a také lidé starší 60 let.
6.1.5. Situace na pracovním trhu v místě bydliště Zatímco v uplynulých letech vykazovalo hodnocení situace na trhu práce v místě bydliště pozvolný nárůst pozitivních odpovědí, letos došlo ke značnému propadu. Celá třetina dotázaných tak nyní povaţuje za obtíţné sehnat v místě bydliště jakoukoliv práci a téměř desetina respondentů tvrdí, ţe je to zcela nemoţné.
6.1.6. Pravděpodobnost ztráty zaměstnání Ztráty zaměstnání se aktuálně obává 31 % dotázaných („velmi + spíše pravděpodobné“). Naopak 55 % respondentů toto povaţuje za nepravděpodobné („spíše + velmi nepravděpodobné“) a 14 % neví. Oproti předchozím letům tedy mírně přibylo těch, kteří připouštějí moţnost ztráty svého zaměstnání. Nejčastěji se tak vyslovují 40
nekvalifikovaní dělníci (56 % „spíše + velmi pravděpodobné“) a dále pak lidé s horší ţivotní úrovní a niţším vzděláním. Zdroj: CVVM
6.1.7. Spokojenost se stávajícím zaměstnáním Z výzkumných šetření dále vyplynulo, ţe většina pracujících je v jejich současném zaměstnání spokojena. Pouze poměrně malá část dotazovaných odpověděla, ţe nejsou spokojeni s jejich pracovním zařazením a se společností, ve které v současné době pracují.
6.1.8. Ţebříček hodnot Při průzkumu Institutu práce a sociálních věcí byl získán ţebříček hodnot nezaměstnaného: 1. najít vhodné zaměstnání 2. přijatelná finanční situace 3. dobrá rodinná pohoda 4. nepodléhat strachu z budoucnosti 5. účelné vyuţívání volného času 6. ocenění dobrého chování lidí a organizací 7. nepodléhat depresím 8. mít dostatek informací o moţnostech řešení 9. udrţet vysokou aktivitu a samostatnost 10. dobrý zdravotní stav Jak je zřejmé, jde o podstatně odlišný ţebříček oproti jiným skupinám obyvatel, kde na prvních místech figurují takové hodnoty, jako je dobrý partner, spokojené děti, rodinná pohoda a na dalším místě zdraví a perspektivní zaměstnání.
41
6.2.
Nezaměstnanost a věk nezaměstnaných
Jak je všeobecně známé, nezaměstnanost se u různých věkových skupin liší. Největší rozdíly se projevují na počátku a konci ekonomicky aktivního věku pracujících. Síla působení věku pracujících na nezaměstnanost není stejná ani v jednotlivých krajích České republiky.
6.2.1. Šetření společnosti Equal ve spolupráci s úřady práce K porovnání nezaměstnanosti v různých věkových kategoriích v jednotlivých krajích, ke srovnání krajů navzájem i pro jejich srovnání s republikovým průměrem byla jako srovnávací indikátor pouţita tzv. specifická míra nezaměstnanosti stanovená jako podíl počtu nezaměstnaných určité věkové skupiny ze shodné věkově vymezené disponibilní pracovní síly v procentním vyjádření. První věkovou skupinu tvořily osoby 15 aţ 19leté (osoby mladší 15 let se nepokládají za ekonomicky aktivní). Na tuto skupinu pak navazují další vţdy pětileté věkové skupiny aţ k nejstarší věkové skupině 55 aţ 59letých osob. Další věkové skupiny nebylo moţné sledovat pro nedostatek potřebných údajů ze všech krajů. Interval 60 aţ 64 let a případně i 65 aţ 69 let by v současnosti byl velmi důleţitý – ve vztahu k očekávanému dalšímu posouvání věku odchodu do důchodu, rostoucímu nedostatku kvalifikovaných pracovních sil, prodluţujícímu se věku doţívání se vyššího stáří a klesajícímu objemu prostředků pro vyplácení starobních důchodů. Šetření si všímá zejména okrajových věkových skupin, tzn. nezaměstnanosti na počátku a na konci ekonomicky aktivního věku nezaměstnaných. Mezi kraje s vysokou nezaměstnaností byly zařazeny ty, které se v pořadí krajů podle míry specifické nezaměstnanosti umístily na 1. aţ 4. místě, podmínkou pro zařazení do skupiny krajů s nízkou nezaměstnaností bylo umístění kraje v závěru pořadí – na 11. aţ 14. místě. Ke krajům s největšími problémy se zaměstnaností mladých v posledních 5 letech patří trvale kraje Ústecký a Moravskoslezský. Od roku 2001 se situace zlepšila v kraji Olomouckém a u nejmladší věkové skupiny (15 aţ 19 let) také v kraji Jihomoravském. K patrnému zhoršení došlo v kraji Karlovarském, který před pěti lety dokonce patřil ke krajům s nízkou nezaměstnaností v nejmladší věkové skupině, kdeţto v roce 2006 v obou skupinách mladých figuruje na třetím nejhorším místě, ve skupině 15 aţ 19letých se zde nezaměstnanost za pět let zvýšila téměř o třicet procentních bodů – jinak vyjádřeno 42
dvaapůlkrát. V
krajích Vysočina a Jihočeském nastalo také zhoršení. Naopak
nezaměstnanost nejmladších se sníţila nejvíce v kraji Olomouckém. K poněkud menšímu zlepšení došlo ve všech zbývajících moravských krajích a k malému zhoršení pak ve všech krajích českých vyjma kraje Středočeského. Ve věkové skupině 20 aţ 24letých k tak velkým změnám nedošlo. V Čechách je situace lepší v krajích Středočeském, Královéhradeckém a Pardubickém, na Moravě potom v krajích Olomouckém a Zlínském. Ve věkových skupinách nezaměstnaných starších 50 let je situace podstatně ustálenější neţ u věkových skupin mladých. U věkové skupiny 50 aţ 54letých došlo k mírnému zlepšení u krajů Hlavní město Praha, Vysočina a Olomouckého. Jediné pozorovatelné zhoršení nastalo v kraji Karlovarském. V nejstarší sledované věkové skupině se situace zlepšila jen v krajích Středočeském, Jihočeském a Plzeňském. K výraznějšímu zhoršení došlo v krajích Ústeckém a Moravskoslezském. Z tohoto i dalších šetření vyplynulo: mezi nejrizikovější skupiny ohroţené nezaměstnaností patří muţi nad 50, ţeny nad 50, ţeny s tělesným či zdravotním postiţením, muţi s tělesným či zdravotním postiţením, matky či potencionální matky a ţeny etnických menšin. Menší počet respondentů/-ek ještě hlasovalo pro matky samoţivitelky a muţe z etnických menšin (viz. Příloha č. 1)
Zdroj: ČSÚ – Ediční plán 2007; Závěrečná zpráva z výzkumného šetření mezi pracovníky/zemi úřadu práce
43
7. Závěr Cílem této práce bylo zjistit, zda se ztráta práce projevuje také v posouzení vlastní hodnoty člověka, v jeho přesvědčení o jeho schopnostech a umění dosáhnout předem stanovených cílů. Význam práce není jen v tom, ţe člověku přináší sociální jistotu a ve velké míře také uspokojení ze seberealizace, ale pro mnohé z nás i to, ţe pravidelně komunikujeme s lidmi, spolupracovníky (jsme s nimi jedna velká rodina) a s klienty. Ale kdyţ najednou nemusíme ráno vstávat a chodit do práce, po velmi krátké době vstupujeme do rizika, ţe budeme ovládáni emocemi a depresemi, spojenými se ztrátou perspektivy. Zaměstnání je většinou i prostředkem společenského vzestupu a v tomto smyslu znamená nezaměstnanost nejen ztrátu dosavadního statutu, ale i statutů budoucích. Pro ty, kdo ztratili práci, aniţ by měli zájem „lenošit“, znamená ztráta zaměstnání jakousi sociální smrt. Problém tedy můţeme zobecnit: nezaměstnanost má na člověka v našich zeměpisných šířkách a v naší kultuře prokazatelné negativní následky - a to sociální, ve velké většině i psychologické a často také zdravotní. Z různých výzkumných šetření vyplynulo, ţe mezi nejméně rizikové skupiny v souvislosti s vnímáním dlouhodobé nezaměstnanosti patří vysokoškolsky vzdělaní lidé. Naopak mezi nejvíce rizikové skupiny patří lidé ve věku nad 50 let. Avšak jako významné se projevily rozdíly vnímání nezaměstnanosti mezi muţi a ţenami. Muţi velmi často špatně vnímají ztrátu role ţivitele rodiny. Psychologové však upozorňují i na fakt, ţe nezaměstnanost a s tím související ztrátu finanční jistoty vnímání velmi špatně i lidé velmi bohatí. V souvislosti s dlouhodobou nezaměstnaností narůstá zároveň i napětí mezi nezaměstnaným a jeho blízkým okolím. Pro dlouhodobě nezaměstnaného je v tomto období velmi důleţitá emoční podpora nejbliţšího okolí, tj. rodiny a přátel a zároveň je ţádoucí mít dostatek zájmů. Ty jsou pro nezaměstnaného velmi důleţité z hlediska vyplnění volného času. K sociálním následkům dlouhodobé nezaměstnanosti patří zejména sníţení ţivotní úrovně, růst napětí v rodině nezaměstnaného i v ostatních interpersonálních vztazích, deprese, ztráta motivace a pocit bezmocnosti. Rostoucí dlouhodobá nezaměstnanost má celospolečenské dopady a proto se ocitá v
centru pozornosti naší společnosti.
Dlouhodobou nezaměstnanost přitom ovlivňuje mnoho faktorů. Významným je nezájem a diskriminace určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů, ale také nezájem o málo 44
placená místa ze strany uchazečů o zaměstnání. Velkou roli tu hraje nedostatečná kvalifikace, málo pracovních zkušeností a malá sebedůvěra. Mezi objektivní překáţky patří nutnost dojíţdění a problém s bydlením v místě pracoviště. Nezaměstnanost je spojena se ztrátou významné sociální role. Ztráta zaměstnání vede k sociální degradaci, nezaměstnaný je, i kdyţ většinou jen dočasně, vyřazen ze společnosti. Sociální role nezaměstnaného má podřadný status. V naší společnosti přetrvává tradiční vysoké hodnocení práce. Zahálka je odsuzována jako neţádoucí chování. Společnost povaţuje ztrátu zaměstnání za důsledek osobní nedostatečnosti, neschopnosti a selhání a tím přispívá k negativnímu sebehodnocení nezaměstnaných. V současné době si však lidé stále víc uvědomují, ţe ztráta zaměstnání můţe mít i objektivnější důvody. Nezaměstnanost vede k sociální izolaci. To platí zejména u lidí, kteří nemají jiné vazby, jako je např. rodina, zájmová skupina. Člověk nikam nepatří. V souvislosti
s nezaměstnaností
dochází
k nárůstu
kriminality,
především
majetkového charakteru a násilných činů spáchaných pod vlivem alkoholu. Chráněni před dopady nezaměstnanosti jsou nejvíce osoby s dostatečnými úsporami, s intenzivní morální a emocionální podporou svých nejbliţších a také osoby s vyšším vzděláním, kteří zůstávají dlouhodobě relativně nedotčeni nezaměstnaností. Ztráta zaměstnání je velice traumatizujícím záţitkem, který je často spojen s dlouhodobým stresem. Nezaměstnaný člověk totiţ ztratil svoji sociální roli, která má v naší kultuře obrovský význam, a spolu s tím došlo ke zhoršení jeho prestiţe, ekonomickému znevýhodnění a nakonec i sebehodnocení. Výsledky této práce prokázaly, ţe se zvětšující se délkou nezaměstnanosti dochází zároveň i k poklesu sebehodnocení. To jak jednotlivec proţívá ztrátu zaměstnání je individuální záleţitost, odvíjející se od jednotlivých osobních charakteristik osobnosti.
45
8. Přílohy Příloha č. 1 Která skupina je ve vašem regionu nejvíce ohroţena nezaměstnaností?
otcové samoţivitelé
0
muţi 25-34
0
muţi na mateřské
0
muţi 35-50
1
ţeny 35-50
1
absolventi
3
absolventky
3
muţi etnických menšin
7
matky samoţivitelky
8
ţeny etnických menšin
12
matky či potencionální matky
13
muţi s handicapem
14
ţeny s handicapem
15
ţeny nad 50
19
muţi nad 50
21 0
5
10
15
20
25
Zdroj: „Závěrečná zpráva z výzkumného šetření mezi pracovníky/zemi úřadu práce“ – http://www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/66e340ad90.pdf
46
9. Seznam pouţité literatury 1. BAUMAN, Zygmunt. Globalizace: důsledky pro člověka. Vyd. 1. Praha 1999. 157 s. ISBN 8020408177 2. BLATNÝ, Marek. Sebepojetí v osobnostním kontextu. 1. vyd. Brno 2001. 103 s. ISBN 8021027479 3. BLATNÝ, M. & OSECKÁ, L. Zdroje sebehodnocení a ţivotní spokojenosti: osobnost a strategie zvládání. Československá psychologie, 1998. 394 s. ISSN 0009-062X 4. BUCHTOVÁ, Boţena. Kvalita ţivota dlouhodobě nezaměstnaných, Masarykova univerzita, Brno 2008. 160 s. ISBN 978-80-210-4723-5. 5. BUCHTOVÁ, Boţena. Nezaměstnanost a zdraví. In Buchtová, B. (Ed.) Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. Sborník z mezinárodní konference Masarykova univerzita, Brno 2000. 12 s. ISBN 80-210-2425-9 6. BUCHTOVÁ, Boţena. Psychologie nezaměstnanosti. In Buchtová, B. (Ed.) Nezaměstnanost: Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1.vyd. Praha Grada Publishing 2002. 236 s. ISBN 8024790068. 7. FILADELFIOVÁ, Jarmila. Ţeny, muţi a věk ve statistice trhu práce, 1. Vyd. slovenský Institut pro veřejné otázky. Bratislava 2008, 293 s. ISBN 80-8872258-6 8. HOLMAN, Robert. Základy ekonomie. Vyd. 1. C.H.Beck, Praha 2000. 360 s. ISBN 80-7179-434-1. 9. MACEK, Petr. Sebesystém, vztah k vlastnímu já. In J. Výrost, & I. Slaměník (Eds.), Sociální psychologie Praha 1997, 107 s. ISBN 978-80-247-1428-8 10. MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém, Sociologické nakladatelství, Praha 1994. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. 11. MOŢNÝ, Ivo.Česká společnost, Nakladatelství Portál s. r. o. , Praha 2002. 208 s. ISBN 80-7178-624-1. 12. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese, 3. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2004. 747 s. ISBN 80-7178-802-3. 13. Sborník prací fakulty sociálních studií: České hodnoty 1991-1999, Vydavatelství MU, Brno 2001. 21 s. ISSN 1211-6971. 14. OECD, Social and Welfare Statistics, Benefits and Wages 2007 15. Sozial Kompass Europa, Herausgeber: Bundesministerium fur Gesundheit und soziale Sicherung. Bundesrepublik Deutschland 47
16. HAŠKOVÁ, Hana, článek Postavení ţen na trhu práce v ČR a EU (II) v časopise. Personalistika, práce a mzdy 3/2001 17. SMOLÍK, František, článek Sociální poradenství v časopise Unie 9-10/2003 18. Centrum pro výzkum veřejného mínění. www.cvvm.cas.cz/ 19. Český statistický úřad. www.czso.cz/ 20. ČSÚ – Ediční plán 2007. http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/9300294F7A/$File/137007a5.pdf 21. EU EQUAL. http://www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/66e340ad90.pdf 22. KarieraWeb.cz.
http://kariera.ihned.cz/c1-37860760-cvvm-jak-verejnost-vnima-
nezamestnanost 23. Ministerstvo práce a sociálních věcí. http://www.mpsv.cz 24. Ministerstvo práce a sociálních věcí. http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/podpora_zamest 25. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Statistická ročenka trhu práce v ČR 2008, Praha 2009, http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka_2008.pdf
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Nezaměstnanost v roce2009…………………………………………………4 Tabulka č. 2: Nezaměstnanost v roce 2008………………………………………………...5 Tabulka č. 3: Nezaměstnanost v roce 2007………………………………………………...5 Tabulka č. 4: Míra nezaměstnanosti……………………………………………………...5-6 Tabulka č. 5: Podpora v jednotlivých zemích…………………………………………10-11 Tabulka č. 6: Počet nezaměstnaných v ČR podle pohlaví a vzdělání (v tisících)………..24 Tabulka č. 7: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR a EU podle pohlaví (v %)…………….24 Tabulka č. 8: Co je to outplacement?...................................................................................37
48
