DLOUHÉ TRATĚ NA MORAVĚ A SLEZSKU 2015 Ing.Stanislav Matuška
Před časem koeficientová bouře smetla z povrchu zemského seriál čtyř dlouhých tratí, který moravským a slezským chovatelům záviděla nejedna členská země FCI. Byl to seriál provázený řadou velmi živých debat, seriál některými zatracovaný, některými vychvalovaný, ale když se pak „letěla Morava“, tak to byl pro všechny svátek. Dnes můžeme již jen vzpomínat. Možná, že výše zmiňovaná koeficientová bouře vývoj pouze urychlila, poněvadž počet chovatelů klesá, zájem o dlouhé tratě jako takové klesá rovněž, klesl i počet holubů, kteří se dokáží s dlouhými tratěmi zdárně poprat i když jim zrovna nefouká do zad. Lze proto s díky uvítat skutečnost, že se chovatelé v prostoru Moravsko-slezského sdružení dokázali shodnout na dvou společných tratích, kterými byly Bad Bentheim a Oostende.
BAD BENTHEIM – 4.739 HOLUBŮ První závod se konal 4.7. 2015 a zúčastnilo se ho 757 chovatelů z 15-ti oblastních sdružení, kteří na trať vyslali 4.739 holubů. Rozpětí se pohybovalo od 687 do 878 kilometrů. Závod byl odstartován velmi brzy, konkrétně v 5:30 hodin. Bylo jasno, klidno a 20°C. Musím připomenout, že letošní rok byl poznamenán řadou dnů s tropickými teplotami a ani tento termín nebyl výjimkou. Teploty velmi brzy atakovaly 30°C a vystoupaly až na 36°C. K tomu se přidal slabý
severovýchodní vítr, tedy žádný pomocník. Bylo jasné, že půjde o velmi těžký závod a dosažené rychlosti budou velmi malé. To se i potvrdilo, když zvítězila holubice 09.0180.48 pana Antonína Říkovského z Vojkovic. Na svůj 763,52 km vzdálený holubník dorazila v 18:58:37 hodin a dosáhla rychlosti 944,232 m/min.. Vítězná holubička byla současně i prvním hlášeným holubem tohoto závodu. Další hlášení se objevilo až za 22 minut, třetí po více jak půl hodině. Blížil se večer, vzduch byl horký jak v peci, však si jistě vzpomínáte. První den doletělo pouhých devět holubů, devět statečných. Hlavní dolet se …
Generálny majster Regiónu Sever a OZ Žilina 2015 Ing. Ivan Nekoranec Autor: Mgr. Ján Blahovec, Žilina Ing. Ivana Nekoranca poznám osobne už dlho. Pred pár rokmi som mu pri príležitosti jeho okrúhleho životného jubilea zaželal aj to, aby čoskoro zvíťazil v generálnom majstrovstve Oblastného združenia CHPH Žilina. Holuby na to mal, aj bohaté chovateľské skúsenosti. Dlhé roky sa umiestňuje na popredných priečkach v OZ Žilina. V minulom roku naznačoval ďalšie zlepšovanie výkonnosti svojich holubov, no záver sezóny sa mu nevydaril. V tomto roku už zvíťazil v oblasti so ziskom 7608 bodov a v Regióne Sever, ktorý zahŕňa 8 oblastných združení (582 chovateľov), dosiahol tiež najviac bodov - 5405. Rozdiel medzi prvým a druhým v poradí v regióne je len 60 bodov, teda hodnota doletu jedného holuba v špici na strednej trati. V Oblasti je tento rozdiel ešte menší – 45 bodov. Silu Základnej organizácie CHPH Žilina-Rosinky, ktorej je Ing. Nekoranec členom, podčiarklo v rámci OZ Žilina aj tretie miesto Ing.
Jozefa Moravčíka so synom Ľubošom (7440 b.) a piate miesto Ing. Františka Gašku (7298 b.). Oblastné združenie Žilina naplánovalo 26 pretekov, z toho 6 bolo 130 kilometrových pre rozlet v strede týždňa. Začínalo sa z Vyškova, viac pretekov bolo...
ŽENÁM Milé čtenářky! Byla jsem na návštěvě u velice milých lidí. Samozřejmě, jak jinak, pán je zapálený holubář a manželka ho v jeho zálibě podporuje již přes 50 let. Kromě krásného přijetí bylo vynikající i pohoštění. „Jen si vezměte, ty buchty jsou ještě podle receptu mé maminky“, pobízela mne paní. Pak jsem dostala bezinkový likér, to zas byla vzpomínka na strýce Ferdinanda a recept na vynikající domácí klobásky byl od prabáby Manky, která si ho přivezla z Vídně, kde několik let sloužila u jednoho obchodníka. A tak jsem si uvědomila, že za většinu toho, co umíme, vděčíme svým maminkách, babičkám a klidně můžeme zabrousit i k pra pra předkům, protože rodinné a hlavně vyzkoušené recepty se obvykle dědí. Prostě, co je …
Dárek nad dárky Antonín Smíšek
Závody našich mladých nadějí jsou u konce. Po celou dobu jejich soutěžního zápolení jsme je s napětím sledovali a byli velice zvědaví, jak to vše dopadne. Sestavil Pavel dobře chovné páry a naplní se tak jeho představy o výchově skvělých závodníků? Mne s Rozárkou nejvíce potěšilo, že si naše holoubátka vedla na výtečnou i v testovacích stanicích a svoji účastí na finálových závodech potvrdila dobré jméno Pavlova holubníku. Když už jsem se zmínil o Pavlovi a o holoubatech, vzpomněl jsem si na jeho oslavu kulatých narozenin. Však to znáte. Každý tuto událost slaví po svém. Někdo si potrpí na honosné oslavy, jiný to neřeší a nejraději by nějaké slavení a okázalosti úplně vypustil. U našeho
Zpověď bývalého chovatele poštovních holubů Josef Pokluda, Hranice
I když už třetím rokem neholubařím, stále mi volají chovatelé téměř z celé naší republiky i ze Slovenska. Chtějí mě pozdravit, chvilku si popovídat, ale nejčastější téma hovorů v poslední době je holouběcí nemoc. Co s tím? Nejsem veterinář a proto je vždy odkážu na odborníky, kteří této problematice rozumí lépe, než-li já. Obvykle jim doporučím nejúspěšnějšího chovatele a špičkového veterinárního lékaře MVDr. Michaela Poláška. Kdo jiný by jim měl poradit lépe, než Michael. Samozřejmě, že svůj názor na tento problém mám, ale jestli je pravdivý, to si netroufám tvrdit. Zajímalo by mne, co se dělá v různých OS po sezóně starých holubů. Čistí a dezinfikují se boxy nebo se hned po posledním závodu boxy naplní holoubaty a jede se dál? Vím, že se v některých OS žádná dezinfekce nedělá a hned se začne létat s holoubaty. A jak to dopadne, ví každý sám! Osobně bych doporučil ihned po sezóně starých holubů udělat 14ti denní přestávku a v tomto čase celý zoobus řádně vyčistit a vydesinfikovat. Boxy vydrhnout a nechat je alespoň týden rozložené někde na slunci, ať pořádně vyschnou. V případě deště není problém je přikrýt plachtami. Je to taková obnova a očista, kterou většina chovatelů určitě dělá doma na svém holubníku. Po přepeření holubů je totiž vhodné dát celý závodní tým mimo a holubník, odkud se závodilo, nechat přibližně 3 měsíce …
Holubi jsou mou celoživotní vášní, které se nikdy nevzdám Maria Pošteková Rudolf Komár pochází z podhorské vesničky Hostie, která se rozprostírá mezi pohořími Tribeč a Pohronským Inovcem, nedaleko Zlatých Moraviec. Je mu 52 let a chovu holubů je věnuje již 46 let.
Pane Komáre, jak jste se dostal k chovu holubů? Kdo nebo co vás inspirovalo? S chovem poštovních holubů jsem začal už jako šestiletý. Ty první jsem dostal jako dárek od svého strýce Herberta Heilera ze Štiavnických Baní. Byli to odolní holubi, zvyklí na pernaté dravce, kterých je dnes čím dál více. Tenkrát mělo holuby hodně kluků, ale ty pravé s kroužky jen opravdu málokdo. Když mi dravci zdevastovali chov, strýc mě vždy zásoboval novými posilami. A kdy jste začal se závody, a jak chov holubů u mladého člověka probíhal? Závodit jsem začal až po získání řidičského průkazu, protože nejbližší ZO byla třináct kilometrů vzdálená. To už jsem měl ale i druhého koníčka, čímž byla hudba. Tak se mi střídalo hraní s kapelou a holubi. Přišla vojna, ale holubů jsem se nevzdal. Začal se o ně starat mladší bratr, který se ale více zajímal o myslivectví. Po vojně se můj koloběh začal opakovat – hudba a holubi. V roce 1986 jsem se oženil a holuby jsem přestěhoval na místo, kde jsem začal stavět dům a jsou zde dodnes. Další etapa nastala, když jsem se rozhodl praštit s bicími a uvědomil si, že se chci věnovat jen holubům. Do té doby jsem měl výsledky jen sporadické, spíš ubohé... Následně začaly přicházet posily v podobě shánění nových holubů. Nedokážu zmínit všechny, aby se nikdo neurazil, ale snažil jsem se sehnat holuby z okolí i z dovezených importů. Všechno, co tenkrát letělo…
Tajemné slovo PIGEONGRAM František Beneš
Asi se už nikdy nedozvíme, kdo si v dávnověku první povšiml zvláštní vlastnosti určité skupiny holubů – orientovat se v neznámém prostředí, ve dne i v noci, a na základě vrozeného navigačního smyslu se i na značnou vzdálenost neomylně vrátit domů. Nevíme také, kdo
první využil této schopnosti holubů k přepravě zpráv ani kdo k tomuto účelu začal jako první s jejich systematickým chovem. Víme vlastně jen, že pošta přepravovaná holuby je známa už dva a půl tisíce let. Ve skutečnosti holubi zprávy přepravovali nejspíš i mnohem dříve, ale první písemné zprávy o tom se zachovaly až z roku 530 před naším letopočtem. V průběhu doby holubi přepravovali především zprávy vojenské, ale i aktuální Informace z politického dění, ekonomiky. obchodu a třeba i sportu (např. jména vítězů starověkých olympijských her). Některé státy byly v jistých dobách přímo spravovány pomocí pokynu přepravovaných holubí poštou (např. starověký Egypt či středověká Sýrie). Zejména v překonávání vzdáleností neprostupným terénem byli holubi nenahraditelní, literatura například uvádí, že ve starověku uletěli vzdálenost mezi Babylonem a Aleppem za 38 hodin, zatímco nejlepším běžcům tato trať trvala nejméně 4 týdny. V Orientu byla v polovině 13. století poštovní přeprava pomocí holubu umožněna i pro soukromé účely, a to za stanovený poplatek. V Evropě se poštovních holubů …
Přejeme hezké čtení a krásné podzimní dny
